"Usnesení valné hromady společnosti, kterým se nově stanoví zákaz konkurence i pro společníky společnosti s ručením omezeným, je takovou změnou společenské smlouvy, kterou se zasahuje do práv všech společníků, neboť tímto rozhodnutím se konstituuje nová povinnost, kterou dříve neměli, a proto je k takovému rozhodnutí zapotřebí souhlasu všech společníků."

t a k t o : I. Usnesení Krajského soudu v Ostravě se v odstavci I. výroku p o t v r z u j e . II. V odstavci II. výroku se usnesení Krajského soudu v Ostravě m ě n í tak, že společnost S. T., s.r.o. je povinna zaplatit navrhovateli na náhradě nákladů řízení částku 9.623,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, a to k rukám advokáta navrhovatele JUDr. S. J. III. Společnost S. T., s.r.o. je povinna zaplatit navrhovateli na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 6.307,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, a to k rukám advokáta navrhovatele JUDr. S. J. O d ů v o d n ě n í : Shora označeným usnesením Krajský soud v Ostravě vyslovil neplatnost usnesení valné hromady společnosti S. T., s.r.o. konané dne 12.1.2006 o změně společenské smlouvy (odstavec I. výroku) a zavázal společnost, aby navrhovateli nahradila náklady řízení ve výši 14.621,- Kč (odstavec II. výroku). Své rozhodnutí odůvodnil předně tím, že navrhovatel jako společník společnosti S. T., s.r.o. je aktivně legitimován k podání návrhu a své právo domáhat se neplatnosti usnesení valné hromady uplatnil v zákonné 3 měsíční prekluzivní lhůtě. Valná hromada společnosti konaná dne 12.1.2006 rozhodla o změně společenské smlouvy tak, že stanovila zákaz konkurence pro společníky. Na této valné hromadě však nebyl přítomen navrhovatel jako společník společnosti s obchodním podílem 50%. Ustanovení § 136 odst. 3 ObchZ stanoví, že společenská smlouva může určit, v jakém rozsahu se zákaz konkurence vztahuje i na společníky. Samotný obchodní zákoník tedy nestanoví zákaz konkurence pro společníky, ale pouze pro jednatele. Ustanovení § 141 odst. 2 ObchZ pak stanoví, že jestliže se mění obsah společenské smlouvy rozhodnutím valné hromady a zasahuje se tím do práv pouze některých společníků, je třeba i souhlasu těchto společníků. Zasahuje-li se změnou obsahu společenské smlouvy do práv všech společníků, je zapotřebí souhlasu všech společníků. Jelikož změna obsahu společenské smlouvy, kterou se stanovil zákaz konkurence pro společníky, je změnou, kterou se zasahuje do práv všech společníků, bylo třeba k přijetí rozhodnutí valné hromady souhlasu všech společníků. Krajský soud v tomto směru dále odkázal na stranu 1228 komentáře obchodního zákoníku prof. Jana Dědiče a kol., kde se uvádí, že zásahem do práv lze rozumět jak změnu, tak zánik určitého práva, tak i vznik nové právní povinnosti. K odkazu společnosti na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 1007/2005, podle kterého povinnosti společníka nemusí vyplývat ze zákona a společenské smlouvy, ale též ze zásad, na kterých je postaven obchodní zákoník, soud prvního stupně uvedl, že pokud jde o zákaz konkurenčního jednání, tak tento zákaz řeší obchodní zákoník přímo. Pokud ustanovení § 136 odst. 3 ObchZ dává možnost ve společenské smlouvě určit, v jakém rozsahu se vztahuje zákaz konkurence i na společníky, nelze říci, že konkurenční jednání společníků společnosti s ručením omezeným je jednáním v rozporu se zásadami obchodního zákoníku. Z těchto důvodů krajský soud návrhu vyhověl. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., tedy podle výsledku řízení, podle kterého přiznal krajský soud úspěšnému navrhovateli právo na plnou náhradu nákladů řízení spočívajících v nákladech na právní zastoupení ve výši 10.000,- Kč dle § 7 písm. g) vyhl. č. 484/2000 Sb., nákladech na dva režijní paušály po 75,- Kč a jeden režijní paušál ve výši 300,- Kč, v nákladech na cestovné ve výši 596,- Kč, to vše s připočtením DPH, a dále v náhradě na zaplacený soudní poplatek ve výši 1.000,- Kč. Proti tomuto usnesení podala obchodní společnost prostřednictvím svého advokáta včas odvolání, v němž s rozhodnutím krajského soudu nesouhlasila. Odvolání opírala o odvolací důvod dle ustanovení § 205 odst. 2, písm. g) o.s.ř., to je, že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Společnost uvedla, že rozhodující soud dospěl k závěru, že napadeným usnesením mimořádné valné hromady společnosti bylo zasaženo do práv všech společníků konstituováním nové povinnosti spočívající v zákazu konkurenčního jednání společníků dle ustanovení § 136 odst. 3 ObchZ, takže k přijetí předmětného usnesení o změně společenské smlouvy bylo zapotřebí souhlasu všech společníků. Dle názoru společnosti mezi práva společníků upravená obchodním zákoníkem a společenskou smlouvou zcela jistě nepatří právo společníka vykonávat konkurenční činnost vůči společnosti. Rozhodnutí o úpravě společenské smlouvy spočívající v zakotvení zákazu konkurence pro společníky proto nemůže být posouzeno jako rozhodnutí o právech společníků, k jehož přijetí je zapotřebí souhlasu všech společníků, nýbrž musí být posouzeno jako rozhodnutí o změně společenské smlouvy, k jehož právně platnému a účinnému přijetí je zapotřebí kvalifikované dvoutřetinové většiny hlasů společníků přítomných na valné hromadě, neboť společenskou smlouvou není upraveno jinak. Dle odvolání se však krajský soud s tímto stanoviskem společnosti nevypořádal, když pouze konstatoval, že změna obsahu společenské smlouvy, kterou se stanovil zákaz konkurence pro společníky, je změnou, kterou se zasahuje do práv všech společníků, aniž by uvedl, které z práv společníků upravených obchodním zákoníkem či společenskou smlouvou bylo dotčeno. Společnost oproti tomu tvrdí, že rozhodnutím o vztažení zákazu konkurence na společníky společnosti v zákonném rozsahu nebylo zasaženo do žádného z práv společníků upravených obchodním zákoníkem a společenskou smlouvou a nebyla jím společníkům uložena nová povinnosti, jež by krátila kterékoliv z práv jim svědčících. Z těchto důvodů společnost v odvolání navrhla, aby odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že návrh zamítne. Navrhovatel ve vyjádření k odvolání navrhl naopak, aby napadené rozhodnutí krajského soudu bylo jako věcně správné potvrzeno. Uvedl, že napadeným usnesením valné hromady společnosti ze dne 12.1.2006 bylo zasaženo do práv společníků konstituováním nové právní povinnosti zdržet se konkurenčního jednání. Navrhovatel dále vyslovil přesvědčení, že takový zásah směřuje i proti jeho právu na svobodné podnikání a právu vlastnit majetek, které mohou být proti vůli oprávněného modifikována pouze zákonem. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a o.s.ř.), bez nařízení jednání dle ustanovení § 214 odst. 3 o.s.ř., neboť oba účastníci souhlasili s tím, aby odvolacím soudem bylo o podaném odvolání rozhodnuto bez nařízení jednání. Poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně z jím provedených důkazů, stejně jako tímto soudem zjištěný skutkový stav, jsou správné, a odvolací soud proto v tomto směru odkazuje na odůvodnění napadeného usnesení. Odvolací soud souhlasí též s právními závěry, které krajský soud z takto zjištěných skutečností a zjištěného skutkového stavu dovodil. Soud prvního stupně předně správně dovodil, že obchodní zákoník - § 136 odst. 1 ObchZ – nestanoví zákaz konkurence pro společníky společnosti s ručením omezeným, ale pouze pro jejich statutární orgán, to je pro jednatele (podle § 139 odst. 4 ObchZ se tento zákon vztahuje i na členy dozorčí rady). Z ustanovení § 136 odst. 3 ObchZ, podle kterého společenská smlouva může určit, v jakém rozsahu se vztahuje zákaz konkurence i na společníky, pak vyplývá, že společenská smlouva může rozšířit zákaz konkurence i na společníky. Soud prvního stupně rovněž správně dovodil, že pokud společenská smlouva zákaz konkurence pro společníky nezakotvovala, znamená následné stanovení této povinnosti změnu společenské smlouvy, a to takovou změnu, kterou se zasahuje do práv všech společníků (§ 141 odst. 2 ObchZ). Pokud společnost namítala, že krajský soud řádně neodůvodnil, které právo společníka vyplývající z obchodního zákoníku či společenské smlouvy bylo zasaženo, pak odvolací soud neshledává tuto jeho námitku důvodnou. V obchodním zákoníku není sice výslovně upraveno právo společníků společnosti s ručením omezeným společnosti konkurovat, jestliže však obchodní zákoník stanoví zákaz konkurence pouze pro jednatele společnosti, lze dovodit, že pokud ve smyslu ustanovení § 136 odst. 3 ObchZ není zákaz konkurence pro společníky upraven ve společenské smlouvě, mají právo vykonávat i svoji vlastní podnikatelskou činnost, a to i v předmětu podnikání shodném s předmětem podnikání společnosti. Krajský soud pak správně odkázal i na názor prof. JUDr. Dědiče uvedeného v komentáři k obchodnímu zákoníku (jak je uveden v odůvodnění napadeného usnesení), s nímž se odvolací soud ztotožňuje, že zásahem do práv lze rozumět jak změnu, tak zánik určitého práva, tak i vznik nové právní povinnosti. Odvolací soud se proto zcela ztotožňuje se závěrem krajského soudu, že usnesení valné hromady společnosti, kterým se nově stanoví zákaz konkurence i pro společníky společnosti s ručením omezeným, je takovou změnou společenské smlouvy, kterou se zasahuje do práv všech společníků, neboť tímto rozhodnutím se jim konstituuje nová povinnost, kterou dříve neměli, a proto je k takovému rozhodnutí zapotřební souhlasu všech společníků. Z výše uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně v odstavci I. výroku dle ustanovení § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil. V odstavci II. výroku odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně změnil, neboť krajský soud výši účelně vynaložených nákladů příslušejících navrhovateli za řízení před soudem prvního stupně chybně vypočetl. Dle názoru odvolacího soud totiž přísluší navrhovateli náhrada za paušální odměnu advokáta dle vyhl. č. 484/2000 Sb. nikoliv dle jejího ustanovení § 7 písm. g) ve výši 10.000,- Kč, ale podle ustanovení § 5 písm. c) ve výši 6.200,- Kč. Odvolací soud odůvodňuje tento svůj závěr systematikou uvedené vyhlášky s tím, že pro stanovení sazby paušální odměny advokáta se v prvé řadě použijí §§ 3 až 6 cit. vyhl., a pouze pokud podle těchto ustanovení není možné sazbu odměnu stanovit, použije se ustanovení § 7 a násl. této vyhlášky. Krom toho v případě „žaloby na vyslovení neplatnosti valné hromady“ se jedná o speciální určovací žalobu, takže i když valná hromada není právním úkonem, je aplikace § 5 vyhl. č. 484/2000 Sb. této věci nejbližší. Účelně vynaložené náklady navrhovatele v odvolacím řízení tedy činí 6.200,- Kč za paušální odměnu advokáta, dále 450,- Kč za dvě paušální náhrady hotových výdajů po 75,- Kč a jednu paušální náhradu hotových výdajů po 300,- Kč dle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., v posledně uvedeném případě ve znění vyhl. č. 276/2006 Sb., a v náhradě za cestovné ve výši 596,- Kč, což činí celkem 7.246,- Kč. K této částce je dále třeba přičíst příslušnou částku odpovídající DPH, neboť advokát navrhovatele je jejím plátcem, a to ve výši 1.377,- Kč, a dále náklady na zaplacený soudní poplatek ve výši 1.000,- Kč. Celkové náklady navrhovatele před soudem prvního stupně tak činí 9.623,- Kč a v této výši mu jejich náhradu odvolací soud též přiznal. Společnost se svým odvoláním úspěšná nebyla, a proto odvolací soud přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení navrhovateli (§ 142 odst. 1, § 224 odst. 1 o.s.ř.). Odvolací náklady navrhovatele spočívají v nákladech na 1/2 paušální odměny jako advokáta ve výši 5.000,- Kč dle § 5, písm. d) ve spojení s § 18 odst. 1 vyhl. č. 480/2000 Sb. ve znění vyhl. č. 277/2006 Sb. a na jednu paušální náhradu hotových výdajů ve výši 300,- Kč dle § 13 odst. 3 vyhl. č. 176/1996 Sb. ve znění vyhl. č. 276/2006 Sb., což činí 5.300,- Kč. K této částce je třeba dále přičíst částku připadající na 19% DPH ve výši 1.007,- Kč, takže celkové odvolací náklady navrhovatele představují částku 6.307,- Kč. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné, ledaže by na základě dovolání podaného k Nejvyššímu soudu ČR ve lhůtě do dvou měsíců od doručení tohoto usnesení odvolacího soudu u Krajského soudu v Ostravě dospěl dovolací soud k závěru, že rozhodnutí ve věci samé má po právní stránce zásadní význam.