"Je-li předmětem činnosti dlužníka zapsaným v obchodním rejstříku zemědělská prvovýroba, avšak v řízení bylo prokázáno, že tuto činnost dlužník ke dni prohlášení konkursu již nevykonává, není dána překážka prohlášení konkursu dle § 67c zákona o konkursu a vyrovnání ve znění účinném do 31.12.2007. Pouhý výpis z obchodního rejstříku či jiné evidence sám o sobě nevypovídá o skutečných podnikatelských aktivitách dlužníka, jejich rozsahu a vzájemném poměru."

t a k t o : Usnesení Krajského soudu v Brně č.j. 40 K 56/2006-138, ze dne 20.4.2007 se p o t v r z u j e. O d ů v o d n ě n í : Shora označeným usnesením krajský soud prohlásil konkurs na majetek dlužníka A., spol. s r.o. (výrok I.), správkyní konkursní podstaty ustavil Mgr. E. N. (výrok II.) a vyslovil výzvy předepsané ust. § 13 odst. 2, 3 zákona o konkursu a vyrovnání (výroky III. a IV.). Soud prvního stupně dospěl k závěru, že dlužník je v úpadku ve formě insolvence. Pohledávka navrhovatelky byla doložena smlouvou o postoupení pohledávek z 28.7.2006 a pohledávka České správy sociálního zabezpečení, Okresní správy sociálního zabezpečení v H. pravomocným výkazem nedoplatků z 4.1.2005. Dlužník své závazky vůči navrhovatelce a známé věřitelce nezpochybnil. Má tedy více věřitelů s pohledávkami splatnými delší dobu, přičemž prodlení plateb převyšující dvanáct měsíců je nutno považovat za stav dlouhodobé platební neschopnosti. Dále soud prvního stupně v odůvodnění svého usnesení uvedl, že platná právní úprava neumožňuje zkoumat příčiny úpadku dlužníka a úkolem konkursního soudu není hodnotit, zda úpadek dlužníka způsobili jeho společníci, či statutární orgány, popř. do jaké míry se na této situaci podílely majetkově a personálně propojené obchodní společnosti, nebo zda neschopnost dlužníka plnit své závazky byla zapříčiněna neúspěšnou realizací podnikatelského záměru. Skutkový stav byl mezi účastníky nesporný a věcnému rozhodnutí nebránila ani absence seznamu majetku a závazků dlužníka. Tento seznam není totiž náležitostí návrhu na prohlášení konkursu, ale jeho přílohou. Při hodnocení majetku postačujícího k úhradě nákladů konkursního řízení vycházel soud prvního stupně z údajů Informačního systému Centrálního registru silničních vozidel, ve kterém je dlužník evidován jako vlastník několika vozidel a přívěsů. Shledány nebyly ani žádné překážky bránící prohlášení konkursu (§ 1a, § 12 odst. 3 a § 67c odst. 1 zákona o konkursu a vyrovnání). Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Namítal, že soud prvního stupně prohlásil konkurs na majetek dlužníka v rozporu s ust. § 67c zákona o konkursu a vyrovnání, které zakládá absolutní překážku prohlášení konkursu v období od 1. dubna do 30. září. Přitom z výpisu z obchodního rejstříku dlužníka vyplynulo, že předmětem podnikatelské činnosti dlužníka je i zemědělství, včetně prodeje nezpracovaných zemědělských výrobků za účelem zpracování nebo dalšího prodeje. Zemědělská činnost tvoří téměř výhradně náplň podnikatelské činnosti dlužníka. Dále dlužník uvedl, že celý svůj dluh ve výši 8.716,- Kč navrhovatelce uhradil a odkázal na poštovní poukázku z 29.5.2007. Navrhl napadené usnesení zrušit a návrh na prohlášení konkursu zamítnout. U jednání odvolacího soudu jednatelka dlužníka odvolání doplnila. Tvrdila, že návrh na prohlášení konkursu na majetek dlužníka byl podán záměrně a druhotná platební neschopnost dlužníka byla způsobena firmou A. S., s.r.o., která rovněž bránila prodeji majetku dlužníka. Této firmě dlužník prodal své stroje a vozidla. Přestože A. S., s.r.o. tvrdila, že žádné stroje od dlužníka nekoupila, nabízela je v říjnu 2005 k prodeji prostřednictvím inzerátu. Navrhovatelka navrhla usnesení soudu prvního stupně potvrdit. Námitka dlužníka o provozování zemědělské prvovýroby je podle navrhovatelky účelová. Uvedla, že dlužník provozoval i jinou než zemědělskou činnost. Fakticky však hospodářskou činnost nevyvíjel žádnou. Pohledávka navrhovatelky zaplacena nebyla a úpadce ani částku 8.716,- Kč navrhovatelce nepoukázal. Podle ust. § 66a odst. 1 zákona o konkursu a vyrovnání se pro konkurs a vyrovnání použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak. Dle odst. 2 téhož ustanovení rozhoduje soud usnesením. Jednání nařizuje jen tehdy, stanoví-li to zákon nebo jestliže to soud považuje za nutné. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou včas a že je v něm uplatněn odvolací důvod podle ust. § 205 odst. 2, písm. f) a g) o.s.ř., přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212a odst. 1, 2, a 5 o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné. S přihlédnutím k době zahájení konkursního řízení (21.9.2006) je rozhodný pro posouzení věci zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31.12.2007 (§ 432 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení). Podle ust. § 4 odst. 2 zákona o konkursu a vyrovnání je návrh na prohlášení konkursu oprávněn podat dlužník, nebo kterýkoliv z jeho věřitelů. Jde-li o návrh věřitele, musí navrhovatel doložit, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku a uvést okolnosti, které osvědčují úpadek dlužníka. K návrhu je navrhovatel povinen připojit listiny, kterých se v návrhu dovolává. Podmínky prohlášení konkursu na majetek dlužníka na návrh věřitele jsou upraveny v ust. § 12a odst. 2 zákona o konkursu a vyrovnání tak, že bude-li k návrhu věřitele osvědčeno, že dlužník je v úpadku (§ 1) a budou-li splněny ostatní zákonem stanové podmínky (§ 1a, § 12a odst. 3 a § 67c odst. 1), soud konkurs prohlásí bez zbytečného odkladu; proti usnesení o prohlášení konkursu se může odvolat pouze dlužník, pokud sám nepřistoupil do řízení (§ 4 odst. 4). Postačí, pokud je úpadek dlužníka osvědčen alespoň v jedné z jeho forem, to je buď pro platební neschopnost ve smyslu § 1 odst. 2 nebo pro předlužení podle § 1 odst. 3 citovaného zákona. Podle ust. § 1 odst. 2 zákona o konkursu a vyrovnání je dlužník v úpadku, jestliže má více věřitelů a není schopen po delší dobu plnit své splatné závazky. Jestliže dlužník zastavil platby, má se za to, že není schopen po delší dobu plnit své splatné závazky. Soud prvního stupně správně posuzoval nejdříve otázku aktivní věcné legitimace navrhovatelky. Správně uzavřel, že navrhovatelka doložila svou splatnou pohledávku za dlužníkem ve výši 8.716,-Kč ze smlouvy o dodávce spermatu kanců. Pro úplnost odvolací soud doplňuje, že tato pohledávka byla splatná nejpozději v dubnu 2005 a navrhovatelka ji doložila smlouvou o postoupení pohledávek z 28.7.2006, oznámením o postoupení pohledávky z 28.7.2006, smlouvou z 6.12.2004 o dodávce spermatu kanců pro inseminaci a sběrnými fakturami. K úhradě pohledávky navrhující věřitelky (jak tvrdil dlužník ve svém odvolání) nedošlo. Jednatelka dlužníka totiž u jednání odvolacího soudu potvrdila, že navrhovatelka poštou poukázanou platbu 8.716,- Kč nepřijala. Nadto je však třeba uvést, že ani úhrada pohledávky navrhovatelky dlužníkem v době po prohlášení konkursu na jeho majetek by nebyla významná pro posouzení aktivní věcné legitimace navrhující věřitelky. V řízení o odvolání dlužníka proti usnesení o prohlášení konkursu jsou totiž z hlediska konkursního práva rozhodné skutečnosti, které nastaly nejpozději ke dni prohlášení konkursu (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4.5.2004, sp. zn. 29 Odo 257/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 53/2005). K tvrzení dlužníka, že navrhovatelka „koupila cizí pohledávku se záměrem podat návrh na prohlášení konkursu“, považuje odvolací soud za nutné uvést, že povinnost tvrdit a prokazovat skutečnosti, z nichž by bylo možno usuzovat na šikanózní jednání navrhovatele stíhá dlužníka. Pohledávka navrhovatelky nebyla mezi navrhovatelkou a dlužníkem sporná. Tvrzena nebyla ani snaha navrhovatelky vyhnout se nalézacímu řízení s dlužníkem. K závěru o šikaně ze strany navrhovatelky nelze proto dospět na základě pouhého tvrzení dlužníka, že navrhovatelka nabyla pohledávku za dlužníkem s cílem podat návrh na prohlášení konkursu na jeho majetek. Správný je i závěr soudu prvního stupně, že dalším věřitelem dlužníka je Česká republika - Česká správa sociálního zabezpečení, jejíž splatná pohledávka byla doložena pravomocným a vykonatelným výkazem nedoplatků č.j. 8592/05 z 4.11.2005 v celkové výši 1.700.750,- Kč představující dlužné pojistné na sociální zabezpečení, včetně penále. Tato pohledávka se stala splatnou v období od 19.8.2005 do 2.11.2005. V řízení byly doloženy splatné pohledávky Mgr. I. P. a České republiky - České správy sociálního zabezpečení, které dlužník neplatí po dobu delší než šest měsíců. Lze tedy mít za to, že tyto své závazky neplní po delší dobu ve smyslu § 1 odst. 2 zákona o konkursu a vyrovnání (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24.9.2003, sp. zn. 29 Odo 564/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 83/2004). Dlužník v řízení nepředložil seznam svého majetku, neuvedl výši svých finančních prostředků, nevyjádřil se k hodnotě movitých či nemovitých věcí ve svém vlastnictví, případně k dobytnosti svých pohledávek. Za tohoto stavu vychází odvolací soud při posuzování schopnosti dlužníka hradit své splatné závazky ze soupisu konkursní podstaty vyhotoveného správkyní Mgr. E. N. ke dni 18.6.2007, ze kterého vyplývá, že dlužník nemá žádné finanční prostředky. Proto dospěl odvolací soud k závěru, že dlužník není úhrady svých závazků vůči navrhovatelce i vedlejšímu věřiteli schopen. K hodnotě obchodního podílu, pohledávce za společností A. S., s.r.o. a motorovým vozidlům uvedeným v soupisu konkursní podstaty přitom odvolací soud nepřihlížel, neboť pro úpadek ve formě insolvence je rozhodující výše pohotových finančních prostředků. Závěru, že dlužník není schopen platit své splatné závazky, nasvědčuje i to, že ačkoliv dlužník pohledávku navrhovatelky nezpochybnil, do doby rozhodnutí soudu prvního stupně ji neuhradil. Námitka, že dlužník nehradí své závazky z důvodu druhotné platební neschopnosti způsobené firmou A. S., s.r.o., jejíž společníkem je navrhovatelka, je nedůvodná. V podrobnostech je možno odkázat na přiléhavou argumentaci soudu prvního stupně, který učinil správný závěr, že konkursní soud není povolán k tomu, aby hodnotil příčiny úpadku. Ze zákona o konkursu a vyrovnání zcela jednoznačně vyplývá, že soud při posuzování návrhu na prohlášení konkursu na majetek dlužníka není oprávněn zabývat se tím, jaké důvody vedly k tomu, že se dlužník dostal do stavu úpadku. Závěr soudu prvního stupně, který dovodil u dlužníka úpadek ve formě insolvence (§ 1 odst. 2 zákona o konkursu a vyrovnání), je správný. Zda je dlužník v úpadku i ve formě předlužení odvolací soud nezjišťoval, neboť se tím nezabýval ani soud prvního stupně. Pro prohlášení konkursu je zcela dostačující osvědčení úpadku dlužníka pouze v jedné z jeho forem, uvedené v § 1 odst. 2 a odst. 3 zákona o konkursu a vyrovnání, což v přezkoumávané věci bylo splněno. Dlužníkovi nutno přisvědčit, že jde-li o návrh věřitele, nelze dle ust. § 67c odst. 1 zákona o konkursu a vyrovnání v období od 1. dubna do 30. září prohlásit konkurs na majetek dlužníka, jehož převážným předmětem činnosti je zemědělská prvovýroba. Pro posouzení námitky dlužníka o nemožnosti prohlásit konkurs na jeho majetek z důvodu překážky dané ust. § 67c odst. 1 zákona o konkursu a vyrovnání je rozhodné vyjádření jednatelky Ing. A. P. (u jednání dne 23.1.2008), že dlužník převedl ke dni 1.4.2005 veškerou svou zemědělskou činnost (chov prasat a poskytování zemědělských služeb) na A. S., s.r.o. Konkurs na majetek dlužníka byl přitom prohlášen dne 20.4.2007. V průběhu jednání odvolacího soudu tedy vyšlo najevo, že dlužník v době podání návrhu na prohlášení konkursu (21.9.2006), ani v době vydání napadeného usnesení (20.4.2007) neprovozoval žádnou hospodářskou činnost. Na tomto závěru (že dlužník v době rozhodnutí o návrhu neprovozoval převážně zemědělskou činnost, když fakticky nevyvíjel hospodářskou činnost), nemůže nic změnit ani skutečnost, že dlužník má v obchodním rejstříku zapsán předmět činnosti (kromě jiného) zemědělství, včetně prodeje nezpracovaných zemědělských výrobků za účelem zpracování nebo dalšího prodeje. Tato listina totiž vypovídá pouze o registraci činnosti dlužníka, nikoliv však o jeho skutečných podnikatelských aktivitách, jejich rozsahu a nevypovídá nic ani o tom, v jakém vzájemném poměru jsou jednotlivé podnikatelské činnosti téhož subjektu. Podle názoru odvolacího soudu se ust. § 67c odst. 1 zákona o konkursu a vyrovnání na tento případ nevztahuje. Shodně se soudem prvního stupně neshledal odvolací soud žádnou zákonnou překážkou bránící prohlášení konkursu na majetek dlužníka. Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (§ 219 o.s.ř.). P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné, ledaže na základě dovolání podaného ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení prostřednictvím Krajského soudu v Brně k Nejvyššímu soudu v Brně dospěje dovolací soud k závěru, že napadené usnesení má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 1, písm. c/, § 238a odst. 1, písm. a/, odst. 2 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). V Olomouci dne 23. ledna 2008