"Usnesení, kterým insolvenční soud vyzývá věřitele k uplatnění svých pohledávek v insolvenčním řízení (§ 110 odst. 2 IZ) , je rozhodnutím, které insolvenční soud vydává při výkonu své dohledací činnosti (§ 11 IZ), proti takovému rozhodnutí není přípustné odvolání (§ 91 IZ)."

t a k t o : Odvolání s e o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Shora označenou vyhláškou soud prvního stupně zahájil insolvenční řízení ve věci dlužníka W. s.r.o. (výrok I.), oznámil zveřejnění této vyhlášky v insolvenčním rejstříku dne 5.6.2008 v 07:56 s tím, že tímto okamžikem nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení (výrok II.), a vyzval věřitele dlužníka, aby své pohledávky přihlásili v insolvenčním řízení (výrok III.). Proti této vyhlášce podal odvolání N. P. Uvedl, že „se odvolává proti zahájení insolvenčního řízení, které bylo zahájeno na základě vyhlášky Krajského soudu v Ostravě ze dne 4.6.2008 č.j. KSOS 25 INS 2196/2008 a to z důvodu, že jako bývalý jednatel dlužníka má za dlužníkem pohledávky ve výši 3.283.996,- Kč“. Tvrdil, že zahájením insolvenčního řízení budou poškozeni všichni věřitelé. Dále uvedl, že nemovitý majetek dlužníka postačuje k pokrytí veškerých pohledávek. Navrhl, aby insolvenční řízení bylo zastaveno a krajský soud nařídil prodej veškerého movitého a nemovitého majetku dlužníka k uspokojení všech věřitelů. Odvolací soud se nejprve zabýval posuzováním toho, zda je odvolání proti napadenému rozhodnutí soudu prvního stupně přípustné. Dospěl k závěru, že tomu tak není. Podle ust. § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ), se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení. Podle ust. § 101 odst. 1, věty první IZ, insolvenční soud oznámí zahájení insolvenčního řízení vyhláškou, kterou zveřejní nejpozději do dvou hodin poté, kdy mu došel insolvenční návrh. Dle odst. 2 se tato vyhláška doručuje účastníkům insolvenčního řízení; odvolání proti ní není přípustné. Podle ust. § 110 odst. 2 IZ, insolvenční soud vyzve věřitele, kteří chtějí své pohledávky uplatnit v insolvenčním řízení, aby podali přihlášku pohledávky. Tuto výzvu lze spojit s oznámením o zahájení insolvenčního řízení; je-li výzva učiněna samostatně až v průběhu insolvenčního řízení, oznamuje se stejným způsobem, jakým se oznamuje zahájení insolvenčního řízení. Z ust. § 11 odst. 1 IZ vyplývá, že při výkonu dohlédací činnosti insolvenční soud rozhoduje o záležitostech, které se týkají průběhu insolvenčního řízení, činí opatření potřebná k zajištění jeho účelu a ukládá povinnosti, týkající se činnosti jednotlivých subjektů řízení. Podle ust. § 91 IZ, proti rozhodnutím, která insolvenční soud učinil při výkonu dohlédací činnosti včetně předběžných opatření, není odvolání přípustné, pokud zákon nestanoví jinak. Z obsahu spisu vyplývá, že věřitel Jan Kunt podal u Krajského soudu v Ostravě dne 4.6.2008 v 10:10 insolvenční návrh proti dlužníkovi W. s.r.o. Zahájení tohoto insolvenčního řízení oznámil insolvenční soud vyhláškou ze dne 4.6.2008, zveřejněnou v insolvenčním rejstříku dne 5.6.2008 v 07:56. Usnesením ze dne 10.6.2008 soud prvního stupně insolvenční návrh věřitele pro vady odmítl. Podáním ze dne 17.6.2008 vzal věřitel svůj insolvenční návrh zpět. Ještě před rozhodnutím soudu prvního stupně o zpětvzetí návrhu (dle ust. § 130 odst. 1 IZ) přistoupili k řízení věřitelé L., s.r.o. a L. P., jejichž společný insolvenční návrh byl soudu doručen dne 20.6.2008. Na rozdíl od soudu prvního stupně, který ve zprávě o předložení věci odvolacímu soudu z 5.8.2008 nespecifikoval napadené rozhodnutí, nemá odvolací soud pochybnosti o tom, že odvolatel svým odvoláním napadl rozhodnutí soudu prvního stupně o zahájení insolvenčního řízení (v celém rozsahu), nikoliv usnesení o odmítnutí insolvenčního návrhu pro vady. Soud prvního stupně přitom s vyhláškou o zahájení insolvenčního řízení spojil i výzvu věřitelům k podávání přihlášek pohledávek, což ust. § 110 odst. 2 IZ připouští. Obě tato rozhodnutí však mohla být vydána i samostatně. Proto je nutno posoudit přípustnost odvolání proti vyhlášce o zahájení insolvenčního řízení i proti výzvě věřitelům k podávání přihlášek. Pro posouzení této otázky je předně rozhodné, že odvolání proti vyhlášce, kterou se oznamuje zahájení insolvenčního řízení, výslovně zapovídá ust. § 101 odst. 1 IZ. Podle názoru odvolacího soudu však nelze odvoláním napadnout ani usnesení, kterým soud vyzývá věřitele k uplatnění pohledávek v insolvenčním řízení (§ 110 odst. 2 IZ). Toto rozhodnutí náleží totiž svou povahou mezi rozhodnutí činěné insolvenčním soudem v rámci výkonu dohlédací činnosti podle ust. § 11 IZ. Protože insolvenční zákon zároveň nestanoví, že toto rozhodnutí je možno odvoláním napadnout, není proti němu odvolání přípustné (91 IZ). Z uvedených důvodů postupoval odvolací soud podle ust. § 218 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a odvolání N. P. jako nepřípustné odmítl. Posouzením oprávněnosti odvolacích námitek se odvolací soud nezabýval, neboť v případě odmítnutí odvolání pro nepřípustnost odvolací soud nepřezkoumává věcnou stránku napadeného rozhodnutí, ani jemu předcházející řízení. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné. V Olomouci dne 14. srpna 2008