"Nejsou-li přes výzvu insolvenčního soudu k návrhu připojeny zákonem požadované přílohy nebo tyto přílohy přes jeho výzvu neobsahují stanovené náležitosti, soud bez dalšího návrh odmítne podle § 320 odst. 3 IZ, aniž by zkoumal, zda tyto nedostatky neumožňují v řízení pokračovat."

t a k t o : Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. 11. 2008, č. j. KSBR 27 INS 1207/2008-B-57 se p o t v r z u j e . O d ů v o d n ě n í : Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně odmítl návrh dlužníka na povolení reorganizace. Podle odůvodnění tohoto usnesení návrh na povolení reorganizace podaný dlužníkem 24. 10. 2008 a jeho přílohy neobsahovaly zákonem povinně vyžadované označení fyzických a právnických osob, když chyběla identifikační čísla, sídla, u některých nebyla uvedena obchodní firma. Chyběly i údaje o pohledávkách dlužníka, skutečnosti, na nichž se zakládají, jejich výše, dobytnost, chybělo i výslovné prohlášení dlužníka, že nemá žádné dlužníky a absentoval i údaj o tom, zda o některé součásti majetku dlužníka (včetně pohledávek) se vede jakékoliv řízení. Neúplné byly i údaje o zajištění věřitelů a chybělo výslovné prohlášení o tom, že seznamy jsou správné, a úplné a všechny seznamy také nebyly podepsány. Insolvenční soud proto postupoval podle ust. § 320 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, v platném znění (dále jen IZ), a vyzval dlužníka k opravě a doplnění návrhu a jeho příloh, s tím, že jej současně i poučil, jak má opravu a doplnění provést. Stanovil mu pro opravu a doplnění lhůtu pěti dnů a současně ho i upozornil na důsledky, které by mělo neprovedení úplné a přesné opravy a doplnění v soudem stanovené lhůtě. Dlužník doplnil svůj návrh na povolení reorganizace, jak výslovně uvedl i při schůzi věřitelů, dvěma podáními ze dne 4. 11. 2008, z nichž druhé podané ve faxové podobě bylo doplněno doručením originálu 6. 11. 2008. I po tomto doplnění však v seznamu věřitelů byly uvedeny pouze nezajištěné pohledávky věřitelů, chybělo uvedení šesti věřitelů (G.ř.c., O.z.p.z.b.,p. a s., Z.p.M.v., H.z.p., V.z.p. a V.z.p.). Přitom při přezkumném jednání pohledávky těchto věřitelů dlužník nepopíral a seznamy označil výslovně za správné a úplné. V seznamech pohledávek dlužník uváděl jen pohledávky splatné, aniž by se vyjádřil o pohledávkách nesplatných. Insolvenční soud vzhledem k tomu, že k návrhu na povolení reorganizace byly připojeny přílohy, které neobsahovaly přes výzvu soudu všechny zákonem požadované náležitosti, postupoval podle ust. § 320 odst. 3 IZ a návrh na povolení reorganizace odmítl. Toto usnesení napadl dlužník včasným odvoláním. Uvedl, že se neztotožňuje s právním názorem insolvenčního soudu. Poukázal na to, že reorganizace coby jedna z forem řešení úpadku, který byl u něho zjištěn, představuje jeden z nejvhodnějších způsobů řešení úpadku dlužníka, když se jedná o institut zajišťující úhradu pohledávek všech věřitelů dlužníka v plné výši. V tomto směru přitom dlužník dlouhodobě deklaroval snahu dostát svým závazkům, když i přes zahájení insolvenčního řízení nejen, že nadále realizoval výrobu, ale tuto i navyšoval jako jeden z předpokladů pro úspěšnou reorganizaci dlužníka, jeho stabilizaci a následný rozvoj. Uvedl, že příprava dokumentace spojené s návrhem na povolení reorganizace je obecně poměrně obtížná, neboť se jedná o institut dříve neznámý, s nímž obecně nikdo nemá zkušenosti potřebné k vypracování naprosto precizního podání. K této skutečnosti měl insolvenční soud při posuzování náležitostí podaného návrhu přihlédnout. Dlužník připustil, že v seznamu jeho závazků absentují uvedení věřitelé, má však zato, že tato skutečnost nemůže vést k závěru, že návrh na povolení reorganizace bude odmítnut. Neuvedení věřitelů, kteří byli jmenováni v rozhodnutí insolvenčního soudu, nepředstavuje úmysl dlužníka pohledávky těchto věřitelů zpochybnit či je neuspokojit, ale došlo k nim v důsledku administrativního nedopatření, neboť se jedná v převážné části o zdravotní pojišťovny, tedy skupinu věřitelů administrativně vedenou odděleně od skupiny věřitelů z obchodního styku, a proto došlo k jejich opomenutí. Postoj dlužníka však i k těmto závazkům je zcela zřejmý, neboť tyto závazky v celém rozsahu uznal. Odvolatel uzavřel, že insolvenční soud dle jeho názoru postupoval příliš formalisticky, když z tohoto důvodu podaný návrh odmítl. Dlužník dále uvedl, že není pravdou tvrzení insolvenčního soudu, že jeho návrh neobsahuje seznam zajištěných pohledávek jeho věřitelů, když takový seznam předložil a je součástí podaného návrhu jako příloha č. 4a. Dlužník uzavřel, že zjištěný nedostatek jeho návrhu není takového charakteru, že by bránil tomu, aby návrh na povolení reorganizace mohl být projednán a k němuž by samotní věřitelé mohli zaujmout příslušné stanovisko. Odmítnutí podaného návrhu je především v rozporu se zájmy samotných věřitelů, neboť jakýkoliv jiný způsob řešení úpadku dlužníka stěží povede k takovému uspokojení věřitelů, jakého by bylo možno dosáhnout právě formou reorganizace. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a o.s.ř. – za použití ust. § 7 odst. 1 IZ), a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné. Podle ust. § 319 odst. 2 IZ k návrhu na povolení reorganizace musí dlužník připojit seznam majetku a seznam závazků, popřípadě prohlášení o změnách, ke kterým v mezidobí došlo v porovnání se seznamy, které v insolvenčním řízení již dříve předložil. Podle ust. § 319 odst. 4 IZ pro označení osob v návrhu na povolení reorganizace a v seznamech k němu připojených platí § 103 odst. 1 obdobně. Podle ust. § 103 odst. 1 musí být v návrhu fyzická osoba označena jménem, příjmením a bydlištěm (sídlem) a v případě, že jde o podnikatele, též identifikačním číslem. Právnická osoba musí být označena obchodní firmou nebo názvem, sídlem a identifikačním číslem. Podle ust. § 320 odst. 1 neobsahuje-li návrh na povolení reorganizace všechny náležitosti nebo je nesrozumitelný nebo neurčitý, insolvenční soud usnesením vyzve osobu, která jej podala, k jeho opravě nebo doplnění v určené lhůtě, která nesmí být delší než 7 dnů. Současně ji poučí, jak má opravu nebo doplnění provést. Podle ust. § 320 odst. 2 IZ podle odstavce 1 postupuje insolvenční soud i tehdy, nejsou-li k návrhu na povolení reorganizace připojeny zákonem požadované přílohy, nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti. Podle ust. § 320 odst. 3 IZ návrh na povolení reorganizace insolvenční soud odmítne, není-li přes jeho výzvu řádně doplněn a v řízení o něm nelze pro tento nedostatek pokračovat, nebo nejsou-li k němu přes jeho výzvu připojeny zákonem požadované přílohy, anebo neobsahují-li tyto přílohy přes jeho výzvu stanovené náležitosti. Z obsahu insolvenčního spisu v přezkoumávané věci odvolací soud zjistil správnost skutkových tvrzení, která uvedl insolvenční soud v odůvodnění napadeného usnesení. Návrh na povolení reorganizace datovaný 24. 10. 2008 totiž skutečně neobsahoval všechny náležitosti stanovené insolvenčním zákonem v ust. § 319. Insolvenční soud tedy správně usnesením z 24. 10. 2008, č. j. KSBR 27 INS 1207/2008-B-33 vyzval dlužníka k opravě a doplnění příloh tohoto návrhu ve lhůtě 5 dnů. Přitom výslovně dlužníka poučil, jakým způsobem má opravu a doplnění provést. Výslovně ho poučil o tom, že je třeba, aby označil svůj majetek včetně svých pohledávek, a také to, aby uvedl u svých závazků jako věřitele všechny osoby, o kterých je mu známo, že vůči němu mají pohledávky nebo jiná majetková práva. Současně ho také poučil o tom, jak mají být tyto osoby ve smyslu § 103 odst. 1 insolvenčního zákona označeny, a také o tom, jakým způsobem mají být označeny jednotlivé pohledávky včetně jejich zajištění (§ 104 IZ). Byl poučen i o tom, že nemá-li žádné pohledávky, má to uvést výslovně, i o tom, že musí přiložené seznamy podepsat a uvést, že jsou správné a úplné. V této výzvě byl poučen i o tom, že insolvenční soud návrh na povolení reorganizace odmítne, pokud přes výzvu nebude řádně doplněn a nebude možno v řízení o něm pokračovat, nebo pokud k němu přes výzvu soudu nebudou připojeny přílohy, nebo tyto přílohy nebudou obsahovat stanovené náležitosti. Z obsahu spisu dále vyplývá, že doplnění návrhu na povolení reorganizace učinil dlužník dvěma podáními, z nichž první doručil insolvenčnímu soudu 4. 11. 2008, druhé pak téhož dne faxovým podáním a doplnil ho totožným zněním doručeným 6. 11. 2008. Jak vyplývá z výroku i z odůvodnění napadeného usnesení, insolvenční soud hodnotil návrh dlužníka na povolení reorganizace včetně těchto obou doplnění. K tomu je nutno uvést, a sám dlužník tuto skutečnost nepopírá, že u svých závazků dlužník zcela pominul šest označených věřitelů. Nejednalo se přitom pouze o zdravotní pojišťovny, ale také o G.ř.c. Již tento nedostatek působí tedy neúplnost příloh návrhu na povolení oddlužení, neboť příloha, která má obsahovat seznam závazků dlužníka, neobsahuje zákonem stanovené náležitosti, když v ní absentuje celkem šest věřitelů dlužníka. Je nutno přisvědčit i závěru soudu prvního stupně, že v seznamech pohledávek uvedl dlužník pouze splatné pohledávky a o nesplatných pohledávkách se nijak nevyjádřil. Přestože je nutno připustit jako důvodnou námitku dlužníka, že v příloze návrhu uvedl zajištěné pohledávky věřitelů (jsou uvedeny v příloze č. 2 k návrhu na povolení reorganizace pod bodem 2a), shora uvedené nedostatky příloh k návrhu na povolení reorganizace (tj. chybějících šest věřitelů dlužníka a neuvedení nesplatných pohledávek) jsou důvodem pro odmítnutí insolvenčního návrhu ve smyslu § 320 odst. 3 IZ. Argumentace dlužníka „formalistickým přístupem insolvenčního soudu“ nemůže obstát. Zákonodárce v § 319 insolvenčního zákona věnuje záměrně značnou pozornost jednotlivým náležitostem návrhu, když důvodem takového postupu je i zajištění možnosti rychlého a kvalitního posouzení přípustnosti samotného návrhu. Není proto možné nedostatky samotného návrhu, či chybějící náležitosti jeho příloh, postupem insolvenčního soudu jakkoliv zohledňovat nad rámec zákonného postupu dle § 320 odst. 1, 2 IZ. Tento zákonný postup insolvenční soud dodržel, dlužníka k odstranění nedostatku příloh jeho návrhu vyzval a poučil ho, jak má tyto přílohy doplnit, včetně poučení o následcích, pokud se tak ve stanovené lhůtě pěti dnů nestane. Neobstojí ani odvolací námitka, že zjištěné nedostatky nejsou takového charakteru, že by bránily projednání návrhu na povolení reorganizace. Z ust. § 320 odst. 3 IZ totiž zcela jednoznačně vyplývá, že insolvenční soud odmítne návrh na povolení reorganizace jak tehdy, kdy návrh přes výzvu není doplněn a v řízení o něm pro tento nedostatek pokračovat nelze, tak i v tom případě, pokud k němu přes výzvu nejsou připojeny požadované přílohy, anebo pokud tyto přílohy přes výzvu soudu stanovené náležitosti neobsahují. Z této zákonné úpravy je zřejmé, že v případě, že se jedná o absenci příloh k návrhu, nebo absenci náležitostí jednotlivých příloh, není podmínkou odmítnutí návrhu hodnocení tohoto, zda tyto nedostatky neumožňují v řízení pokračovat. Odvolací soud proto napadené usnesení jako ve výroku věcně správné potvrdil podle ust. § 219 o.s.ř. za použití ust. § 7 odst. 1 IZ. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e přípustné podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců od doručení jeho písemného vyhotovení prostřednictvím Krajského soudu v Brně k Nejvyššímu soudu ČR. V Olomouci dne 18. prosince 2008