"Povinnost fyzické osoby poskytnout přiměřené zadostiučinění podle ustanovení § 53 ObchZ je osobně spjata s osobou, která se dopustila nekalosoutěžního jednání. Tato povinnost má osobní charakter, a proto zaniká smrtí takové osoby."

t a k t o : I. Odvolání žalovaného 1) se o d m í t á . II. Usnesení soudu prvního stupně se v té části, kterou bylo rozhodnuto o pokračování v řízení o žalobě, kterou se žalobce domáhal vůči žalovanému 2) zaplacení přiměřeného zadostiučinění (společně a nerozdílně s žalovaným 1/) ve výši 1.000.000,- Kč a přiznání práva na zveřejnění rozsudku na náklady žalovaného 2), namísto žalovaného 2) s M. a A. R., m ě n í tak, že řízení se vůči žalovanému 2) v tomto rozsahu zastavuje. III. Ve zbylé části, tj. bylo-li rozhodnuto, že v řízení o zaplacení částky 638.704,- Kč na náhradě škody žalovaným 2) (společně a nerozdílně s žalovaným 1/) bude pokračováno namísto žalovaného 2) s M.R. a A.R., bytem B., se usnesení soudu prvního stupně p o t v r z u j e. O d ů v o d n ě n í : Citovaným usnesením soud prvního stupně rozhodl, že v zahájeném soudním řízení bude pokračovat namísto žalovaného 2) Ing. M. R. se synem M. R. a manželkou A. R., oběma bytem v B. Žalobce se domáhá vůči oběma žalovaným ochrany proti jednání v nekalé soutěži a v průběhu řízení ztratil žalovaný 2) způsobilost být účastníkem řízení, neboť dne 30. 4. 2007 zemřel. Z povahy věci podle soudu prvního stupně vyplývá, že v zahájeném soudním řízení lze ihned pokračovat, když namísto žalovaného 2) se účastníkem řízení stali pozůstalí syn M. a manželka A. R., neboť se jedná o procesní nástupce žalovaného 2), kteří, jak vyplývá z usnesení Okresního soudu ve Vyškově ze dne 27. 9. 2007 ve věci sp.zn. 23 D 232/2007, nabyli zůstavitelův majetek, a proto jsou subjekty, na které přešla povinnost, o niž v řízení jde. Proti tomuto usnesení podal odvolání žalovaný 1), který se domáhal jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení a namítal, že domáhá-li se žalobce zdržení se nekalosoutěžního jednání, které jej údajně poškozuje, nelze v řízení, zemřel-li žalovaný 2), dále pokračovat, protože by jej nebylo možné provést. V návrhu na zahájení řízení jsou tvrzeny skutečnosti, které jsou spojeny s osobou žalovaného 2) a jeho dědicové se nemohou kvalifikovaně vyjadřovat ke skutkové podstatě, kterou tvrdí žalobce, neboť tohoto jednání nebyli přítomni a zemřelý je o něm neinformoval. Rovněž M. a A. R. napadli citované usnesení včas podaným odvoláním, kterým se, jak lze z jeho obsahu dovodit, domáhali jeho změny tak, že řízení bude ve vztahu k žalovanému 2) zastaveno. Odvolatelé poukazují na to, že ve smyslu ust. § 107 odst. 2 o.s.ř. lze po ztrátě způsobilosti některého z účastníků v řízení pokračovat, pokud to umožňuje povaha projednávané věci. Podle odvolatelů nárok žalobce nemá charakter povinnosti, která by mohla přejít děděním na dědice, navíc okruh dědiců je širší, než osoby uvedené v napadeném usnesení jakožto procesní nástupci zemřelého žalovaného 2). Odvolatelé nechápou, proč soud jako procesní nástupce v daném sporu vybral z okruhu dědiců toliko je. Domáhá-li se žalobce, aby se žalovaný 2) zdržel veškerého nekalosoutěžního jednání, nelze v řízení pokračovat, protože řízení by ztratilo význam a případné rozhodnutí v něm vydané by nebylo vykonatelným. Dále namítají, že v žalobě jsou tvrzeny skutečnosti spojené s osobou žalovaného 2), k nimž se dědicové nemohou kvalifikovaně vyjádřit. Proto se domnívají, že jejich vstupem do řízení by byla porušena zásada rovnosti stran sporu. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobce se od 7. 8. 2006 domáhá ochrany před tvrzeným nekalosoutěžním jednáním obou žalovaných, přičemž se domáhá zaplacení částky 1.000.000,- Kč oběma žalovanými společně a nerozdílně jako přiměřeného zadostiučinění, dále zaplacení částky 638.704,- Kč rovněž oběma žalovanými společně a nerozdílně jako náhrady škody a přiznání práva na zveřejnění rozsudku na náklady obou žalovaných. V průběhu řízení zjistil soud prvního stupně dne 23. 11. 2007 z Centrální evidence obyvatel, že žalovaný 2) dne 30. 4. 2007 zemřel, vyžádal tedy od Okresního soudu ve Vyškově rozhodnutí o určení obvyklé ceny majetku, který měl žalovaný 2) s manželkou A. R. ve společném jmění manželů, o vypořádání tohoto společného jmění a o schválení dohody o vypořádání dědictví, z něhož vyplývá, že žalovaný 2) zemřel dne 30. 4. 2007 bez zanechání závěti, účastníky řízení o vypořádání dědictví byli pozůstalá manželka A.R., a děti žalovaného 2) Ing. M. R., M. R. a Ing.arch. A. R. Obvyklá cena majetku, který měl žalovaný 2) s pozůstalou manželkou A. R. ve společném jmění manželů, činí 1.426.698,23 Kč, z tohoto majetku do dědictví patří osobní automobil značky NISSAN SUNNY 1,6 v obvyklé ceně 24.000,- Kč a pohledávka vůči pozůstalé manželce A. R. z vypořádání majetku ve společném jmění manželů ve výši 689.349,10 Kč. Pozůstalé manželce A. R. připadl byt v osobním vlastnictví v Bučovicích v rozhodnutí specifikovaný, garáž včetně pozemků a objekt k rekreaci včetně pozemků, vše specifikováno v tomto rozhodnutí v obvyklé ceně celkem 1.326.080,- Kč, nákladní přívěs za osobní automobil v ceně 2.000,- Kč a obchodní podíl v obchodní společnosti P., spol. s r.o. v likvidaci v obvyklé ceně 50.000,- Kč, bytové zařízení a elektrické spotřebiče v úhrnné ceně 20.000,- Kč. Soudem byla schválena dohoda o vypořádání dědictví ze dne 26. 9. 2007, podle které majetek žalovaného 2) – osobní automobil NISSAN SUNNY nabyl M. R., syn žalovaného 2) a pohledávku vůči sobě samé z vypořádání majetku ve společném jmění manželů ve výši 689.349,10 Kč a bezcenné zůstavitelovo šatstvo nabyla pozůstalá manželka A. R.. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 27. 9. 2007. Z ustanovení § 107 o.s.ř., které upravuje postup soudu v občanském soudním řízení v případě, že jeho účastník ztratil během řízení způsobilost být účastníkem řízení, vyplývá, že soud prvního stupně musí nejprve posuzovat, zda povaha věci umožňuje v tomto případě pokračování v řízení či nikoliv; dospěje-li k závěru, že pokračování v řízení je možné, zabývá se otázkou, zda lze v řízení pokračovat ihned, v tom případě rozhodne o tom, s kým bude v řízení pokračováno, nelze-li v řízení ihned pokračovat, řízení přeruší. Povahou věci, kterou je třeba zkoumat při řešení otázky, zda lze v řízení pokračovat, se rozumí hmotněprávní povaha předmětu řízení, přičemž povaha věci brání pokračování v řízení zejména tam, kde práva a povinnosti, o něž v řízení jde, jsou vázány podle hmotného práva na osobu účastníka řízení a nepřechází na právní nástupce. V tomto případě se žalobce nedomáhá zdržení se nekalosoutěžního jednání, jak uvádějí oba odvolatelé, neboť se domáhá úhrady přiměřeného zadostiučinění, náhrady škody a přiznání práva na zveřejnění rozsudku na náklady obou žalovaných. Řízení o ochranu před nekalou soutěžní není sice uvedeno mezi příklady v ust. § 107 odst. 5 o.s.ř., avšak povinnost vyplývající z ust. § 53 ObchZ poskytnout přiměřené zadostiučinění v penězích je vázána výlučně na osobu žalovaného 2), nikoli na jeho dědice, jak mylně dovozuje soud prvního stupně. Povinnost poskytnout zadostiučinění je totiž osobně spjata s osobou, která se nekalé soutěže dopustila, má tedy osobní charakter, a proto zaniká smrtí takové osoby. Z těchto důvodů dospěl odvolací soud k závěru, že v řízení v té části, ve které se žalobce vůči žalovanému 2) domáhal zaplacení přiměřeného zadostiučinění částkou 1.000.000,- Kč spolu s žalovaným 1), nelze pokračovat, a proto v tomto rozsahu napadené usnesení soudu prvního stupně podle ust. § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. změnil tak, že rozhodl, že řízení se v tomto rozsahu zastavuje. Ke stejnému závěru dospěl odvolací soud ve vztahu k té části žaloby, kterou se žalobce domáhá přiznání práva na zveřejnění rozsudku na náklady žalovaných. Jde také ve smyslu hmotněprávním o taková práva a povinnosti, které jsou vázány na osobu účastníka řízení a nepřecházejí na právní zástupce. Právo na zveřejnění rozsudku na náklady neúspěšného účastníka řízení upravené ustanovením § 55 odst. 2 ObchZ představuje jakousi dodatečnou sankci pro účastníka, který ve sporu neuspěl na straně jedné, a současně jakousi satisfakci nemateriální újmy pro úspěšného účastníka. Proto bylo i v tomto rozsahu rozhodnutí soudu prvního stupně změněno tak, že řízení se zastavuje (ust. § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř.). Ve zbylé části, tedy pokud bylo soudem prvního stupně rozhodnuto tak, že v té části, ve které se žalobce domáhal náhrady škody ve výši 638.704,- Kč oběma žalovanými společně a nerozdílně, bude v řízení pokračováno jako s právními nástupci žalovaného 2) s jeho synem M. R. a manželkou A.R., však považuje odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně za zcela správné. V tomto případě je třeba vycházet z ust. § 470 odst. 1 ObčZ, podle kterého dědic odpovídá do výše ceny nabytého dědictví za zůstavitelovy dluhy, které na něj přešly zůstavitelovou smrtí. V tomto případě z výše citovaného rozhodnutí o schválení dohody o vypořádání dědictví je zřejmé, že zůstavitelův majetek převzali pozůstalí – syn M.R. a manželka A.R., přičemž otázka, do jaké výše případný dluh žalovaného na každého z nich přešel, bude až otázkou rozhodování ve věci samé. Namítají-li tito odvolatelé, že budou v dalším řízení znevýhodněni, neboť se nemohou k věci samé vyjádřit, neboť o ní nejsou informováni, nemá tato otázka na rozhodování o procesním nástupnictví žádného vlivu, neboť tuto problematiku zcela jednoznačně upravuje ust. § 107 o.s.ř. Z výše uvedených důvodů dospěl odvolací soud k závěru, že rozhodnutí soudu prvního stupně je v té části, ve které bylo rozhodnuto o pokračování v řízení, pokud jde o požadavek žalobce na náhradu škody s M. a A.R. jako s nástupci žalovaného 2), správné, a proto je podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil. Odvolání žalovaného 1) proti tomuto usnesení bylo odmítnuto, neboť není subjektivně přípustné (ust. § 218 písm. b/ o.s.ř.). Žalovaný 1) je sice účastníkem řízení, avšak z povahy odvolání jako řádného opravného prostředku vyplývá, že je může podat jen ten účastník, kterému nebylo rozhodnutím soudu prvního stupně vyhověno, případně kterému byla tímto rozhodnutím způsobena určitá újma na jeho právech. Právní sféry žalovaného 1) se však napadené rozhodnutí nikterak nedotýká, proto není oprávněn k podání odvolání proti němu. P o u č e n í : Proti výrokům v odstavcích II. a III. tohoto usnesení j e možno podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu prostřednictvím Krajského soudu v Brně k Nejvyššímu soudu ČR v Brně (§ 237 odst. 1, písm. a) o.s.ř.). Proti výroku v odstavci I. tohoto usnesení n e n í dovolání přípustné. V Olomouci dne 24. 6. 2008