"Důvodnou může být žaloba na obnovu řízení, kterou účastník napadá pravomocné usnesení, kterým byl schválen smír, toliko tehdy, je-li zde skutečnost, rozhodnutí nebo důkaz, který účastník bez své viny nemohl použít v původním řízení a jestliže by se zřetelem k této skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazu nemohl být smír schválen soudem (ust. § 99 odst. 2 o.s.ř.)."

t a k t o : I. Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech odvolacího řízení částku 9.044,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, na účet právního zástupce žalobce. O d ů v o d n ě n í : Citovaným usnesením soud prvního stupně zamítl návrh na povolení obnovy řízení o směnečných platebních rozkazech vedených u Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci pod sp.zn. 6 Cm 39/2007 (odst. I.), zamítl návrh na odklad vykonatelnosti usnesení o schválení smíru ze dne 3. 12. 2007, č.j. 6 Cm 39/2007 (odst. II.) a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 9.401,- Kč (odst. III.). Soud prvního stupně se primárně při rozhodování zabýval otázkou, zda jsou žalovaným tvrzeny nové skutečnosti, rozhodnutí či důkazy oproti původnímu řízení. Dospěl k závěru, že novou skutečností je toliko tvrzení o plných mocích uzavřených k jinému smluvnímu vztahu. Skutečnosti tvrzené v žalobě na obnovu řízení spočívající v nedostatku prezentace směnek a zápočtu na nárok ze směnek nejsou skutečnostmi novými, neboť byly žalobcem uplatněny již v původním řízení při podání námitek. Dále se soud prvního stupně zabýval otázkou, zda novou skutečnost nemohl žalovaný použít bez své viny v původním řízení a na tuto otázku odpověděl záporně. Jednateli žalovaného bylo při jednání umožněno nahlédnutí do fotokopií plných mocí, přičemž po tomto nahlédnutí a po přerušení jednání za účelem smírného jednání stran byl mezi stranami uzavřen smír, který byl stranami podepsán. Do tohoto časového okamžiku nebyla ze strany žalovaného tato skutečnost tvrzena, ačkoli měl možnost se s obsahem plných mocí seznámit. Teprve následně po vyhlášení usnesení a jeho doručení a skončení protokolace pojal jednatel žalovaného pochybnosti, podle soudu prvního stupně tedy žalovaný zavinil, že tato nová skutečnost nebyla projednána v původním řízení. Dále se soud prvního stupně zabýval možností přivodit ohledně nové skutečnosti pro žalovaného příznivější rozhodnutí ve věci a dospěl k závěru, že i při zohlednění této nové skutečnosti by nebylo rozhodnuto jinak, neboť osoba jednající za žalovaného zřetelně naplňovala hypotézu ustanovení § 15 odst. 1 ObchZ. Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně zamítl žalobu na obnovu řízení, zamítl rovněž i návrh na odklad vykonatelnosti. Proti tomuto usnesení podal žalovaný včas odvolání, kterým jej napadl v celém rozsahu a domáhal se jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. V odůvodnění svého odvolání upozornil na skutečnost, která byla předmětem a důvodem podání žaloby na obnovu řízení, tedy zejména to, že při jednání soudu byl žalovaný zkrácen na právech, neboť mu nebylo umožněno nahlédnout na směnku a byla mu pouze samosoudcem přečtena. Veškeré námitky žalovaného však nejsou zaznamenány v protokolu. Dále se žalovaný vyjadřuje k odkazu soudu prvního stupně na ust. § 15 ObchZ, cituje judikaturu Nejvyššího soudu k této otázce a konstatuje, že kdyby mohl řádně uplatnit tyto skutečnosti v rámci projednání námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu, přivodil by jistě jiný rozsudek a jistě by ho to nevedlo k tomu, aby uzavřel smír a tak se zbavil svého zákonného nároku na přezkoumání rozhodnutí soudu první instance. Žalobce navrhl potvrzení napadeného usnesení, neboť se domnívá, že odvolání není důvodné. Podle žalobce je podstatné, že v tomto případě byl schválen smír účastníků, a je proto zapotřebí zabývat se otázkou, zda jde o přípustný důvod obnovy dle § 228 odst. 2 o.s.ř., neboť důvod obnovy lze vztahovat pouze na předpoklady, za nichž byl smír schválen a v této souvislosti žalobce odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 20 Cdo 307/2002, dle kterého při hodnocení důvodů obnovy řízení, které skončilo schválením smíru, není rozhodné, zda by účastník řízení vzhledem ke skutečnosti, již pokládá za novou, smír neuzavřel, nýbrž jen to, zda se zřetelem k ní lze očekávat, že by smír neschválil soud. Důvodem pro obnovu řízení by byla jen taková skutečnost, která, pokud by soudu byla známa v okamžiku schvalování smíru, by vedla soud k tomu, že by navržený smír neschválil, přičemž takovou skutečností by mohl být pouze rozpor s právními předpisy (§ 99 odst. 2 o.s.ř.), tj. a) neplatnost dohody účastníků z hlediska obecných požadavků kladených na právní úkony, b) směřovala-li by dohoda účastníků ke vzniku právního vztahu, jeho změně nebo zániku, příp. nedostatek podstatných náležitostí, které hmotné právo k uzavření takové dohody vyžaduje a c) rozpor s kogentními ustanoveními zákona nebo obcházení zákona. Žádnou takovou skutečnost žalovaný v žalobě na obnovu řízení ani netvrdil. Z obsahu spisu vyplývá, že dne 27. 12. 2007 byla žalovaným podána žaloba na obnovu řízení proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci ze dne 3. 12. 2007, č.j. 6 Cm 39/2007-23, kterým byl schválen smír účastníků, kterým se žalovaný zavázal jakožto narovnání vztahů ze směnečných platebních rozkazů č.j. 6 Sm 211/2007-11 a 6 Sm 210-2007-11 zaplatit žalobci částku 80.000,- Kč s 6% úrokem od 2. 8. 2007 do zaplacení a na nákladech řízení částku 24.000,- Kč do 14-ti dnů od právní moci usnesení o schválení smíru. Toto usnesení dle žalobních tvrzení nabylo právní moci dne 3. 12. 2007. V žalobě je tvrzeno, že v průběhu námitkového řízení žalobce uváděl skutečnosti, které se nezakládaly na pravdě, zejména namítá-li žalovaný, že směnku nepodepsal jednatel žalovaného, ani jediný společník žalovaného, uvedl, že se jednalo o podpis na základě plné moci a tyto plné moci předložil. Námitky žalovaného jsou v protokolu o jednání uváděny nedostatečně. Dále je zde uvedeno, že jednateli žalovaného bylo umožněno nahlédnutí do fotokopií plných mocí, což se však nezakládá na pravdě, neboť plné moci byly zástupci předloženy, když si však po dalším průběhu jednání vyžádal další nahlédnutí, toto mu umožněno nebylo. V žalobě je tvrzeno, že plné moci se vztahují ke smlouvě uzavřené s žalobcem v roce 2001. Plné moci tedy nebyly vystaveny k žalovaným směnkám z roku 2005, ale k biancosměnkám vystaveným ke smlouvě z roku 2001. Žalobce navrhl zamítnutí žaloby na obnovu řízení s tím, že důvody obnovy stanoví vyčerpávajícím způsobem ust. § 228 odst. 1 o.s.ř. a podmínkou je, že žalovaný skutečnosti nebo důkazy zde uvedené, ačkoli existovaly v době původního řízení, nemohl bez své viny použít. Takový závěr však nelze učinit, neboť veškeré skutečnosti, které žalovaný v žalobě na obnovu řízení uvádí, mohl tvrdit již v původním řízení a rozhodně tedy nejde o skutečnosti nebo důkazy nové, jak je chápe ustanovení § 228 odst. 1 o.s.ř. Žalovaný dále poukázal na ust. § 228 odst. 2 o.s.ř., dle kterého lze žalobou na obnovu řízení napadnout také pravomocné usnesení, kterým byl schválen smír, lze-li však důvody obnovy vztahovat i na předpoklady, za nichž byl smír schválen. Podle žalovaného při hodnocení důvodů obnovy není rozhodné, zda by žalovaný vzhledem ke skutečnosti, kterou pokládá za novou, smír neuzavřel, nýbrž toliko to, zda se zřetelem k ní lze očekávat, že by soud smír neschválil. Pokud jde o protokolaci u jednání soudu, které se konalo dne 3. 12. 2007, byla podle názoru žalobce provedena přesně tak, jak odpovídalo přednesům účastníků a úkonům soudu. Žalobce se ohradil proti tvrzení žalovaného, že uváděl u jednání skutečnosti, které se nezakládají na pravdě. Dále se vyjadřoval věcně k problematice smluv uzavřených s žalovaným v roce 2001 a v roce 2005 a k oprávnění J.P. podepsat směnky. Soud prvního stupně provedl důkazy spisem Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci sp.zn. 6 C 39/2007 a poté rozhodl, jak je již výše uvedeno. Odvolací soud nařídil v této právní věci na den 30. 10. 2008 jednání, k němuž předvolal žalovaného prostřednictvím jeho právního zástupce dne 24. 9. 2008. Dne 29. 10. 2008 odvolacímu soudu došla žádost o odročení tohoto jednání z důvodu nemoci jednatele společnosti, doložená kopií potvrzení o pracovní neschopnosti JUDr. J.P., ze které vyplývá, že tento je práce neschopen od 9. 10. 2008, kontroly u lékaře byly stanoveny na 20. 10. 2008 a 30. 10. 2008. Současně právní zástupce žalovaného soudu sdělil, že má nařízeno jednání u Městského soudu v Praze ve věci sp.zn. 44 T 17/2006 s tím, že se mu přes veškerou snahu nepodařilo zajistit substituci. Odvolací soud se zabýval otázkou, zda lze věc projednat v nepřítomnosti žalovaného, tedy otázkou, zda se žalovaný omlouvá z důležitého důvodu a včas. V tomto případě je zapotřebí konstatovat, že účast jednatele žalovaného není v tomto případě nezbytná, navíc nelze přehlédnout, že tento je práce neschopen, jak vyplývá z dokladu, který odvolacímu soudu předložil, již od 9. 10. 2008, 20. 10. 2008 měl kontrolu u lékaře, za této situace jeho omluvu tedy nelze považovat za včasnou. Jde-li o žádost zástupce žalovaného o odročení jednání, rovněž nelze vycházet z toho, že by šlo o žádost včasnou. Jak bylo zjištěno na Městském soudě v Praze, právní zástupce žalovaného vzal na vědomí termín hlavního líčení v trestní věci již v červnu roku 2008. Za situace, kdy byl k jednání odvolacího soudu v této právní věci předvolán v září roku 2008 a omluvil se teprve dne 29. 10. 2008, nelze jeho žádost o odročení jednání spojenou s omluvou z neúčasti u jednání považovat za včasnou, a proto odvolací soud projednal věc v souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s ust. § 211 o.s.ř. v nepřítomnosti žalovaného. Soud prvního stupně založil své rozhodnutí na skutečnosti, že za jedinou novou skutečnost tvrzenou žalovaným v žalobě na obnovu řízení lze považovat tvrzení žalovaného o plných mocích, vztahujících se k jinému smluvnímu vztahu a dále konstatoval, že nejde o skutečnost, kterou žalovaný nemohl bez své viny použít v původním řízení, což byl stěžejní důvod pro zamítnutí žaloby na obnovu řízení. S tímto názorem soudu prvního stupně lze nepochybně souhlasit a žalovaný jej nikterak relevantně ve svém odvolání také ani nezpochybňuje. Podle názoru odvolacího soudu ale podstatným je to, že v tomto případě jde o žalobu na obnovu řízení, kterým je napadáno pravomocné usnesení soudu, kterým byl schválen smír účastníků. Pro tento případ je zapotřebí aplikovat ust. § 228 odst. 2 o.s.ř., které stanoví, že žalobou na obnovu řízení může účastník napadnout také takové usnesení, lze-li však důvody obnovy podle odst. 1 vztahovat i na předpoklady, za nichž byl smír schvalován. Předpoklady schválení smíru soudem upravuje ust. § 99 odst. 2 o.s.ř., které stanoví, že soud smír neschválí, je-li v rozporu s právními předpisy. Smír pak je v rozporu s právními předpisy tehdy, je-li v rozporu s obecnými požadavky kladenými zákonem na náležitosti právních úkonů nebo pomíjí náležitosti úkonů stanovené pro vznik, změnu nebo zánik právního vztahu, případně je jinak v rozporu s kogentními ustanoveními hmotného práva, nebo tato ustanovení obchází, resp. je-li v rozporu s dobrými mravy. Dále je zapotřebí uvést, že k rozhodnutí, zda smír schválit či nikoli, není zásadně potřebné provést dokazování v rozsahu, který si jinak vyžaduje postup v řízení, který směřuje k autoritativnímu rozhodnutí ve věci, neboť důraz je kladen na svobodně formovanou a vyjádřenou vůli účastníků řízení, sledující zájem konkrétní právní vztah upravit autonomně mimo vlastní rozhodovací vliv soudu (viz též rozhodnutí NS ČR sp.zn. 20 Cdo 307/2002). V tomto případě tedy nejsou rozhodující toliko ty skutečnosti, které byly určující pro rozhodnutí účastníků uzavřít smír, ale je třeba zabývat se také otázkou, zda se tyto skutečnosti vztahují též na předpoklady, za nichž byl smír soudem schvalován. V tomto případě však žalovaný netvrdil žádné nové skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy, z nichž by vyplývalo, že nebyly dány předpoklady pro schválení smíru soudem, z nichž by tedy vyplývalo, že účastníky uzavřený smír je v rozporu s hmotným právem, tedy že je v rozporu s obecnými požadavky kladenými zákonem na náležitosti právních úkonů, že pomíjí náležitosti úkonů stanovené pro vznik, změnu nebo zánik právního vztahu, případně je jinak v rozporu s kogentními ustanoveními hmotného práva nebo tato ustanovení obchází, resp. je v rozporu s dobrými mravy a za této situace nemohl se svou žalobou na obnovu řízení uspět. Proto odvolací soud dospěl k závěru, že rozhodnutí soudu prvního stupně je rozhodnutím věcně správným, přičemž otázka aplikace ust. § 15 ObchZ, případně otázka protokolace, jsou z pohledu rozhodnutí v této právní věci zcela irelevantními, a proto rozhodnutí soudu prvního stupně podle ust. § 219 o.s.ř., jak ve věci zamítnutí žaloby na obnovu řízení, tak ve věci zamítnutí návrhu na odklad vykonatelnosti usnesení o schválení smíru, tak ve výroku o nákladech řízení podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. V odvolacím řízení měl úspěch žalobce, kterému s tímto řízením vznikly náklady v celkové výši 9.044,- Kč. Tato částka představuje paušální odměnu za odvolací řízení ve výši 7.000,- Kč, dva režijní paušály po 300,- Kč, DPH ve výši 1.444,- Kč, celkem 9.044,- Kč. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e možno podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci k Nejvyššímu soudu ČR v Brně (§ 237 odst. 1, písm. a/ o.s.ř.). V Olomouci dne 30. 10. 2008