"Bylo-li ve věci rozhodnuto směnečným platebním rozkazem, je podle ustanovení § 51 odst. 2, písm. d) zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, vyloučeno uložení povinnosti žalobci složit jistotu na náklady řízení. Včasným podáním námitek se směnečný platební rozkaz neruší, neboť zrušit směnečný platební rozkaz může soud pouze v důsledku zpětvzetí návrhu na jeho vydání a nebo rozsudkem vydaným v námitkovém řízení. Pro případ nesložení jistoty tak nelze dovodit procesní důsledek předvídaný v ustanovení § 51 odst. 1 z.m.p.s., tj. zastavení řízení ve věci samé."

t a k t o : Usnesení soudu prvního stupně se m ě n í tak, že žalobci se povinnost složit jistotu za náklady řízení žalovaného 3) neukládá. O d ů v o d n ě n í : Shora označeným usnesením soud prvního stupně uložil žalobci povinnost složit na účet soudu jistotu za náklady řízení žalovaného 3) ve výši 590.000,- Kč ve lhůtě 14-ti dnů od doručení výzvy. Dle odůvodnění žalovaný 3) v námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu navrhl uložit žalobci povinnost složit jistotu za náklady řízení, když žalobce je právnickou osobou sídlící mimo území České republiky a vzniklou dle Lichtenštejnského práva. Soud prvního stupně dovodil, že žalobce je ve smyslu ust. § 51 odst. 1, 2 z.č. 97/1963 Sb. o mezinárodním právu soukromém a procesním cizincem, který se domáhá rozhodnutí o majetkovém právu, a je tak třeba návrhu žalovaného na složení jistoty žalobcem vyhovět. Při určení výše jistoty soud prvního stupně dovodil, že smyslem této právní úpravy je dosáhnout možnosti faktické úhrady nákladů řízení českého účastníka vůči cizinci, a jelikož nelze předvídat procesní vývoj sporu, stanovil výši jistiny v předpokládané výši nákladů řízení žalovaného před soudem prvního i druhého stupně. Proti tomuto usnesení podal včasné odvolání žalobce. Má za to, že usnesení není správné, neboť podmínky pro postup soudu podle ust. § 51 odst. 1 z.č. 97/1963 Sb. nebyly splněny. Žalobce se především domnívá, že za „cizince“ ve smyslu uvedeného zákonného ustanovení je třeba považovat pouze osobu fyzickou a poněvadž žalobce je osobou právnickou je aplikace uvedeného ustanovení na daný případ zcela vyloučena. Dále vyjádřil přesvědčení, že jsou zde i okolnosti výslovně předpokládané v odst. 2 § 51 z.č. 97/1963 Sb., pro které nelze jistotu uložit. Tvrdí, že dle svých zjištění, v Lichtenštejnsku, kde má žalobce své sídlo, v podobných případech se od občana České republiky jistota za náklady řízení nežádá. Vytýká soudu prvního stupně, že se vůbec nezabýval tím, zda jím zvolený postup není v rozporu s mezinárodní smlouvu, jíž je Česká republika vázána. Navíc se domnívá, že v předmětné věci uvedený postup není vůbec možný již proto, že byl již vydán směnečný platební rozkaz, který je rozhodnutím ve věci. Domáhal se změny napadeného usnesení tak, aby návrh žalovaného na složení jistoty byl zamítnut. Zároveň uvedl, že uloženou jistotu již složil, aby předešel případnému zastavení řízení. Žalovaný 3) v podaném vyjádření k odvolání navrhoval potvrzení napadeného usnesení. Nesouhlasí s argumentací žalobce, pokud tvrdí, že za cizince ve smyslu zákona o mezinárodním právu soukromém a procesním není považována osoba právnická, když takovýto výklad nemá v zákoně oporu. Poukazuje na současné vztahy mezi Českou republikou a Lichtenštejnským knížectvím a neexistenci mezinárodní smlouvy mezi nimi, z čehož dovozuje i pochybnost o žalobcem tvrzeném vstřícném vztahu lichtenštejnských soudů k českým subjektům. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. Z obsahu předloženého spisu odvolací soud zjistil, že žalobou podanou u Krajského soudu v Ostravě dne 10. 10. 2007 se žalobce domáhal vydání směnečného platebního rozkazu, jímž by byla žalovaným uložena povinnost zaplatit žalobci směnečnou sumu 15.200.000,- Kč s postižními právy ze směnky vystavené dne 18. 9. 1997 obchodní společností S. a.s., na řad K.b. a.s., kterou žalovaní avalovali a již žalobce nabyl indosací. Soud prvního stupně dne 24. 10. 2007 vydal směnečný platební rozkaz č.j. 6 cm 29/2007-15, proti němuž podal žalovaný 3) včasné námitky a zároveň s poukazem na to, že žalobce je cizozemským subjektem se sídlem v Lichtenštejnském knížectví a uplatňuje právo majetkové, navrhl, aby soud žalobci uložil zaplatit jistotu za náklady řízení ve výši předpokládaných nákladů řízení před soudy obou stupňů. Vyjádřil názor, že by se v případě svého úspěchu ve věci stěží domohl náhrady nákladů řízení po žalobci, když se jedná o tvz. offshorovou společnost, která bývá založena za účelem neplacení vysokých daní a nemožnosti uplatňování jakýchkoli nároků proti ní a navíc sídlí na území státu, který tuto formu podnikání podporuje. Poté již soud prvního stupně rozhodl nyní napadeným usnesením. Ačkoli soud prvního stupně v odůvodnění napadeného rozhodnutí správně cituje ust. § 51 odst. 1 a 2 zákona č. 97/1963 Sb. o mezinárodním právu soukromém a procesním, zabývá se při aplikaci tohoto ustanovení pouze odst. 1 uvedeného ustanovení, přičemž v tomto směru správně dovodil, že žalobce je ve smyslu citovaného ustanovení cizincem a domáhá se rozhodnutí o majetkovém právu. Nesprávně však uzavírá, že za této situace je k návrhu žalovaného 3) povinen bez možnosti uvážení uložit jistotu za náklady řízení. Soud prvního stupně zcela pominul odst. 2 uvedeného ustanovení, které stanoví předpoklady, za nichž nelze jistotu uložit. Z tohoto hlediska je napadené usnesení nepřezkoumatelné. Poněvadž se však nejedná o rozhodnutí ve věci samé, postupoval odvolací soud podle ust. § 220 odst. 3 o.s.ř., když obsah spisu umožnil odvolacímu soudu, aby věc posoudil i z hlediska ust. § 51 odst. 2 z.č. 97/1963 Sb. Odvolací soud dospěl k závěru, že v konkrétním případě je uložení jistoty vyloučeno podle ust. § 51 odst. 2 písm. d) z.č. 97/1963 Sb., neboť návrh na zahájení řízení je vyřizován platebním rozkazem. Žalobce se ve věci domáhal rozhodnutí formou směnečného platebního rozkazu a soud prvního stupně směnečný platební rozkaz vydal. Směnečný platební rozkaz je ve své podstatě platebním rozkazem, navíc narozdíl od účinků odporu podaného proti platebnímu rozkazu, se včasným podáním námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu vydaný platební rozkaz neruší. Včasným podáním námitek se v jimi vymezeném rozsahu odkládá právní moc a vykonatelnost platebního rozkazu. Na základě podaných námitek soud rozhoduje v námitkovém řízení, zda platební rozkaz bude ponechán v platnosti nebo zda bude zrušen a v jakém rozsahu (ust. § 175 o.s.ř.). Zkrácené směnečné řízení je v občanském soudním řádu s přihlédnutím ke zvláštní povaze nároků ze směnky (šeku) upraveno samostatně. Byl-li již směnečný platební rozkaz vydán, nelze jej zrušit jinak, než rozsudkem soudu vydaným v námitkovém řízení, popřípadě (byť o.s.ř. nemá výslovnou úpravu) též v případě zpětvzetí návrhu na jeho vydání. V žádném případě by však nebylo možné dovodit procesní důsledek nesložení jistoty předvídaný ust. § 51 odst. 1 z.č. 97/1963 Sb., to je zastavení řízení ve věci samé. Poněvadž soud prvního stupně rozhodl nesprávně, odvolací soud podle ust. § 220 odst. 3 o.s.ř. napadené usnesení změnil tak, jak je ve výroku uvedeno. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné. V Olomouci dne 18. 3. 2008