"Také poměr insolvenčního správce k zástupci účastníka řízení zakládá důvod pochybovat o jeho nepodjatosti ve smyslu § 24 odst. 1 IZ."

t a k t o : Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku II. p o t v r z u j e. O d ů v o d n ě n í : Shora označeným usnesením krajský soud odvolal Mgr. E. H. z funkce insolvenční správkyně (výrok I.) a novým insolvenčním správcem ustanovil JUDr. M. Č. (výrok II.). Na odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že postupoval podle ust. § 31 odst. 1 a 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona, dále jen „IZ“), když shledal důvodný návrh věřitele T.I.L., s.r.o. na odvolání insolvenční správkyně z 16.9.2008. V tomto návrhu vznesl věřitel námitku podjatosti insolvenční správkyně Mgr. E. H. pro poměr k dlužníkovi, neboť v minulosti vykonávala pro dlužníka účetní práce. Mgr. E. H. přitom potvrdila, že před svým ustavením do funkce insolvenční správkyně zastupovala dlužníka u Finančního úřadu v Opavě při jednáních o splátkovém kalendáři na úhradu daňové pohledávky. Podle soudu prvního stupně se odvoláním insolvenční správkyně vyloučí již ve fázi přípravy přezkumného jednání jakékoliv pochybnosti o nepodjatosti správkyně. O ustanovení nového insolvenčního správce rozhodl soud podle ust. § 25 IZ. Proti tomuto usnesení, a to pouze proti výroku II. o ustanovení nového insolvenčního správce, podal dlužník odvolání. Uvedl, že podává námitku podjatosti nově ustanoveného insolvenčního správce „ve vztahu k věřiteli č. 8, resp. Advokátní kanceláři, která věřitele zastupuje“. Namítal, že mezi insolvenčním správcem JUDr. M. Č., JUDr. G. Č. a JUDr. R. M. existuje neformální vztah. Tato skutečnost by mohla ovlivnit rozhodování insolvenčního správce a poškodit ostatní věřitele. Insolvenční správce JUDr. M. Č. považoval odvolání za nedůvodné a účelové. Jednání dlužníka, který neuvedl konkrétní tvrzení a neoznačil důkazy, označil za pokus prodloužit insolvenční řízení. Důrazně odmítl tvrzení dlužníka o svém neformálním vztahu k JUDr. R. M. a JUDr. G. Č. Uvedl, že k těmto advokátům žádný vztah nemá. Advokátní praxi vykonává jako samostatný advokát, s uvedenými advokáty ani nespolupracuje a nemají společné klienty. Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou včas a z důvodu uvedeného v ust. § 26 IZ, přezkoumal napadené usnesení v rozsahu, ve kterém bylo odvoláním dotčeno, to je ve výroku o ustanovení nového insolvenčního správce, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212 a § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž by ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné. Podle ust. § 31 odst. 3 IZ, odvolá-li insolvenční soud insolvenčního správce z funkce, ustanoví současně nového insolvenčního správce. Odvolání proti tomuto rozhodnutí je přípustné; proti výroku o ustanovení nového insolvenčního správce se však lze samostatně odvolat jen z důvodů uvedených v § 26. Podle ust. § 26 IZ je proti rozhodnutí o ustanovení insolvenčního správce odvolání přípustné. V odvolání lze však namítat pouze to, že ustanovený insolvenční správce nesplňuje podmínky pro ustanovení nebo že není nepodjatý. Ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně, se v odvolacím řízení nepřihlíží. Z ust. § 24 odst. 1 IZ vyplývá, že insolvenční správce je z insolvenčního řízení vyloučen, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci nebo osobám účastníků je tu důvod pochybovat o jeho nepodjatosti; to neplatí v případě uvedeném v § 34. Jakmile se ustanovený insolvenční správce dozví, že jsou zde důvody pro jeho vyloučení, je povinen oznámit to neprodleně insolvenčnímu soudu. Dlužník založil své odvolání na námitkách, kterými zpochybnil nepodjatost nově ustanoveného insolvenčního správce JUDr. M. Č. Pro posouzení oprávněnosti těchto námitek je předně rozhodné vymezení vzájemného vztahu rozhodnutí o odvolání insolvenčního správce z funkce z důležitých důvodů, které nemají původ v porušení povinností insolvenčního správce, a rozhodnutí o ustanovení nového insolvenčního správce. Podle názoru odvolacího soudu vyplývá z dikce ust. § 31 odst. 3 IZ, že obě tato rozhodnutí insolvenční soud spojí do jednoho usnesení (nevydává je samostatně). Tak tomu bylo i v přezkoumávané věci. Soud prvního stupně vyhověl návrhu zástupce věřitelů T.I.L., spol. s r.o, Mgr. E. H. odvolal z funkce insolvenční správkyně (výrok I. usnesení) a ustanovil nového insolvenčního správce (výrok II. usnesení). V rovině těchto zjištění a závěrů byl tedy postup soudu prvního stupně, který ustanovil nového insolvenčního správce proto, že dosavadní insolvenční správkyni z funkce odvolal, zcela správný a v souladu s insolvenčním zákonem (§ 31 odst. 3, věta první IZ). Ustanovení nového insolvenčního správce je totiž důsledkem odvolání dosavadní správkyně z funkce. Nelze připustit situaci, aby majetková podstata neměla v každém okamžiku konkrétního insolvenčního správce. Pro posouzení důvodnosti podaného odvolání je dále určující závěr ve vztahu k dlužníkem tvrzené podjatosti JUDr. M. Č. Z obsahu námitky podjatosti se podává, že dlužník spatřuje důvod podjatosti nově ustanoveného insolvenčního správce v neformálním vztahu tohoto správce a JUDr. R.M., který v řízení vystupuje jako právní zástupce přihlášeného věřitele T.I.L., spol. s r.o. JUDr. M.Č. tvrzení o jeho nepodjatosti pro poměr k zástupci jednoho z věřitelů dlužníka důrazně odmítl a jakýkoliv vztah k advokátu JUDr. R.M. popřel. Uvedl, že advokátní praxi vykonává jako samostatný advokát a s advokátem JUDr. R.M. ani nespolupracuje. Za této situace nelze než uzavřít, že tvrzení dlužníka, že rozhodování insolvenčního správce JUDr. M.Č. by mohl ovlivnit jeho neformální vztah k JUDr. R.M., jsou zcela nekonkrétní a ničím nedoložená. Jedná se o pouhé domněnky dlužníka, které nejsou způsobilé vyvolat pochybnosti o nepodjatosti insolvenčního správce ve smyslu ust. § 24 odst. 1 IZ. Z obsahu předloženého spisu nezjistil odvolací soud ani žádné jiné důvody, které by vedly k pochybnosti o nepodjatosti insolvenčního správce JUDr. M.Č. pro jeho poměr k věci nebo k osobám účastníků. Tvrzením dlužníka o neformálním vztahu JUDr. M.Č. a JUDr. G.Č. se odvolací nezabýval pro nadbytečnost. JUDr. G.Č. totiž nebyl ustanoven insolvenčním správcem (jak navrhoval věřitel T.I.L., spol. s r.o v podání z 15.9.2008), není ani věřitelem, který uplatňuje své právo vůči dlužníku (§ 14 odst. 1 IZ), ani právním zástupcem některého z přihlášených věřitelů dlužníka. Z výše uvedených důvodů je usnesení soudu prvního stupně v napadeném výroku II. věcně správné. Odvolací soud je proto podle ust. § 219 o.s.ř. v tomto rozsahu potvrdil. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné. V Olomouci dne 20. ledna 2009