"Je-li způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs, činí odměna insolvenčního správce nejméně 45.000,- Kč i v případě, kdy nedošlo ke zpeněžení majetkové podstaty."

t a k t o : I. Usnesení soudu prvního stupně se ve výrocích II., III. a IV. m ě n í takto: II. Soud schvaluje vyúčtování odměny a hotových výdajů insolvenční správkyně Ing. E. H., MSc. v celkové výši 53.821,40 Kč, z čehož odměna insolvenční správkyně činí 45.000,- Kč a její hotové výdaje 8.821,40 Kč. III. Určuje se, že odměna insolvenční správkyně a její hotové výdaje budou co do částky 50.000,- Kč uspokojeny ze zálohy na náklady insolvenčního řízení a ve výši 3.821,40 Kč Českou republikou z rozpočtových prostředků Krajského soudu v Brně. O d ů v o d n ě n í : Shora označeným usnesením soud prvního stupně zrušil konkurs na majetek dlužníka Š. s.r.o. z důvodu, že pro uspokojení věřitelů je majetek dlužníka zcela nepostačující (výrok I.), určil odměnu insolvenční správkyně ve výši 8.000,- Kč a náhradu hotových výdajů ve výši 8.821,40 Kč (výrok II.), určil, že odměna insolvenční správkyně a její hotové výdaje budou uspokojeny ze zálohy na náklady insolvenčního řízení (výrok III.), rozhodl, že složiteli-dlužníkovi se vrací zbývající část zálohy ve výši 33.178,60 Kč (výrok IV.). Výrokem V. správkyni uložil, aby do 30 dnů ode dne právní moci usnesení písemně oznámila soudu, zda uzavřela účetní knihy, sestavila účetní závěrku a splnila povinnosti uložené daňovými předpisy. V odůvodnění tohoto usnesení soud prvního stupně uvedl, že insolvenční správkyně nezjistila žádný majetek, který by bylo možno zahrnout do majetkové podstaty a následně zpeněžit, pročež jsou dány podmínky pro postup dle § 308 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, v platném znění (dále jen „IZ“). Ve své zprávě ze dne 5.3.2009 insolvenční správkyně vyúčtovala odměnu ve výši 45.000,- Kč a hotové výdaje ve výši 8.821,40 Kč, které sestávaly z cestovních nákladů ve výši 4.742,- Kč, poštovného ve výši 360,- Kč, telekomunikačních poplatků ve výši 450,- Kč a ostatních hotových výdajů (zveřejnění výzvy v OV, poplatek za poskytnutí informací ze SCP, parkovné) ve výši 3.269,40 Kč. Účtované hotové výdaje shledal zástupce věřitelů věcně správnými. Odměna správkyně byla soudem prvního stupně určena podle § 5 vyhl. č. 313/2007 Sb. Soud přihlédl k délce doby, rozsahu a náročnosti vykonávané činnosti insolvenční správkyně. S ohledem na to, že nebyl zpeněžen žádný majetek, ale správkyně přezkoumala dvě přihlášky čtyř pohledávek, rozhodl o určení odměny ve výši 2.000,- Kč za každý i jen započatý měsíc funkce, tedy celkem ve výši 8.000,- Kč. Protože odměnu a hotové výdaje insolvenční správkyně nelze uspokojit z majetkové podstaty, určil, že budou uspokojeny z dlužníkem složené zálohy na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,- Kč. Zbývající část zálohy ve výši 33.178,60 Kč se vrací dlužníkovi. Proti tomuto usnesení, výslovně proti výrokům II., III. a IV., podala odvolání insolvenční správkyně. Namítala, že určená výše odměny není v souladu s vyhláškou č. 313/2007 Sb. Pokud je způsobem řešení úpadku konkurs, činí podle odvolatelky odměna insolvenčního správce nejméně 45.000,- Kč, bez ohledu, zda jde o konkurs či nepatrný konkurs, zda je předmětem řízení majetková podstata rozsahem nedostatečná či dostatečná pro krytí přezkoumaných pohledávek insolvenčních věřitelů z výnosu jejího zpeněžení, odráží specifičnost činností správce, požadovanou odbornost a dovednost pro výkon této funkce. Odvolatelka v požadovaném rozsahu a kvalitě zabezpečila v insolvenčním řízení bez dalších úprav nebo pokynů soudu činnosti, jejichž podrobný seznam uvedla v odvolání. S odkazem na tento výčet vyjádřila názor, že stanovená minimální odměna v konkursním řízení zohledňuje popsané činnosti správkyně a snížení odměny na 8.000,- Kč je nepřiměřené, když soud v rámci své dohlédací činnosti neshledal, že by insolvenční správkyně porušila některé ze svých povinností či že by tyto povinnosti řádně neplnila (§ 38 odst. 3 IZ). Kromě toho by insolvenční soud v případě, pokud by chtěl odměnu insolvenčního správce snížit, měl konečnou zprávu včetně vyúčtované odměny projednat se zástupcem věřitelů. Poukázala i na to, že s konečnou zprávou, a tedy i s vyúčtovanou odměnou správkyně vyslovil souhlas zástupce věřitelů. Konečně uvedla, že v období od 25.3.2009 do 7.4.2009 rozhodoval Krajský soud v Brně o zrušení konkursu z důvodu, že pro uspokojení věřitelů je majetek dlužníka zcela nedostačující celkem v 7 řízeních, přičemž v 6 řízeních (jejichž spisové značky odvolatelka specifikovala) byla insolvenčním správcům přiznána minimální odměna ve výši 45.000,- Kč. Navrhla, aby usnesení soudu prvního stupně bylo v napadených výrocích změněno tak, že insolvenční správkyni bude určena odměna ve výši 45.000,- Kč a náhrada hotových výdajů ve výši 8.821,40 Kč, které budou ve výši 50.000,- Kč uspokojeny ze zálohy na náklady insolvenčního řízení a ve výši 3.821,40 Kč z prostředků státu prostřednictvím Krajské soudu v Brně. Podle § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použití přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou včas, přezkoumal usnesení v napadeném rozsahu i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212 a § 212a o.s.ř.), a aniž by ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání insolvenční správkyně je důvodné. Z obsahu spisu vyplývá, že usnesením ze dne 19.12.2008, č.j. KSBR 31 INS 4670/2008-A-13 soud prvního stupně rozhodl o zjištění úpadku dlužníka, na majetek dlužníka prohlásil konkurs a insolvenční správkyní ustavil Ing. E. H., MSc. Správkyně soudu prvního stupně postupně předložila soupis majetkové podstaty, zprávu o činnosti ze dne 3.2.2009, zprávu o hospodářské situaci dlužníka z 8.2.2009, seznam přihlášených pohledávek a zprávu ze dne 5.3.2009, na jejímž základě soud prvního stupně rozhodl o zrušení konkursu z důvodu, že pro uspokojení věřitelů je majetek dlužníka zcela nepostačující. Podle § 38 odst. 1 IZ má insolvenční správce právo na odměnu a náhradu hotových výdajů. V případě konkursu se výše odměny určí z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi věřitele. Podle § 38 odst. 2 IZ se odměna a náhrada hotových výdajů insolvenčního správce uspokojují z majetkové podstaty, a pokud k tomu nestačí, ze zálohy na náklady insolvenčního řízení; není-li jejich uspokojení z těchto zdrojů možné, hradí je stát. Podle § 38 odst. 5 IZ způsob určení odměny a některých hotových výdajů insolvenčního správce, jejich nejvyšší přípustnou výši a podmínky a rozsah hrazení odměny a hotových výdajů státem stanoví prováděcí právní předpis. Podle § 1 odst. 1 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů (dále jen vyhláška) pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs, činí odměna insolvenčního správce součet odměny určené z výtěžku zpeněžení připadajícího na zajištěného věřitele a odměny určené z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi nezajištěné věřitele. Odstavec 2 citovaného ustanovení vyhlášky určuje způsob výpočtu odměny určené z výtěžku zpeněžení připadající na zajištěné věřitele a odstavec 3 odměny určené z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi nezajištěné věřitele. Odstavec 4 definuje, co se rozumí výtěžkem zpeněžení určeným k rozdělení mezi zajištěné a nezajištěné věřitele. Podle § 1 odst. 5 vyhlášky, pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs, činí odměna insolventního správce nejméně 45.000,- Kč. V § 2 vyhláška určuje pravidla pro výpočet odměny insolvenčního správce při reorganizaci, v § 3 při oddlužení a v § 4 pro situace, kdy dojde k přeměně reorganizace v konkurs, anebo při zrušení schváleného oddlužení a rozhodnutí o řešení dlužníkova úpadku konkursem. Podle § 5 vyhlášky nelze-li odměnu určit postupem podle § 1 až 4, rozhodne o výši odměny insolveční soud s přihlédnutím zejména k délce doby, rozsahu a náročnosti vykonávané činnosti insolvenčního správce. V přezkoumávané věci je podstatné, že odměna insolvenční správkyně se určuje za insolvenční řízení, kdy způsobem řešení dlužníkova úpadku byl konkurs. Již z toho je zřejmé, že postup soudu prvního stupně byl nesprávný, neboť pro tyto případy je nutno při stanovení odměny aplikovat § 1 vyhlášky. Ustanovení § 5 vyhlášky se použije pouze tehdy, nelze-li odměnu určit postupem podle § 1 až 4, tedy zejména v řízeních, kdy insolvenční soud ještě před rozhodnutím o způsobu řešení úpadku vydá usnesení o tom, že dlužník není v úpadku (§ 158 odst. 1 a 2 IZ). V daném případě však bylo současně s rozhodnutím o dlužníkově úpadku rozhodnuto o prohlášení konkursu. Odměna insolvenční správkyně proto musí být určena dle ust. § 1 IZ. S ohledem na to, že ke zrušení konkursu došlo, aniž by insolvenční správkyně zpeněžila majetkovou podstatu, není možno odměnu určit dle ust. § 1 odst. 1, 2 a 3 vyhlášky z výtěžku zpeněžení majetkové podstaty (jak to pravidelně předpokládá i § 38 odst. 1 věta druhá IZ). Správkyni náleží odměna ve výši 45.000,- Kč, což je minimální výše odměny při způsobu řešení úpadku konkursem dle § 1 odst. 5 IZ. Odměna v uvedené výši náleží insolvenčnímu správci při daném způsobu řešení úpadku dlužníka vždy, tj. jak tehdy, byl-li by součet odměny ze zpeněžení vypočtený podle § 1 odst. 2 a 3 vyhlášky nižší než částka 45.000,- Kč, tak i v situacích jako je tato, kdy vůbec nedošlo ke zpeněžení majetkové podstaty. Jak na to správně poukázala správkyně v podaném odvolání, takto určenou odměnu by mohl insolvenční soud snížit pouze po projednání s věřitelským výborem (zástupcem věřitelů) postupem dle ust. § 38 odst. 3 věty druhé a třetí IZ, avšak v přezkoumávané věci k tomu nebyl důvod, neboť z obsahu spisu se nepodává, že by insolvenční správkyně porušila některou ze svých povinnosti nebo tu byl jiný důvod pro snížení odměny. Z výše uvedených důvodů postupoval odvolací soud dle ust. § 220 odst. 3 o.s.ř. a usnesení v napadených výrocích II., III. a IV. změnil tak, že se schvaluje vyúčtování odměny a hotových výdajů správkyně v celkové výši 53.821,40 Kč, přičemž nároky správkyně budou v souladu s ust. § 38 odst. 2 IZ a § 8 vyhlášky č. 313/2007 Sb. do částky 50.000,- Kč uspokojeny ze složené zálohy na náklady insolvenčního řízení a ve výši 8.821,40 Kč státem prostřednictvím Krajského soudu v Brně. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné. V Olomouci dne 19. května 2009