"I. Proti usnesení, jímž insolvenční soud nevyhověl návrhu podle § 18 odst. 1) IZ, je přípustné odvolání. II. Insolvenční soud je oprávněn opětovně rozhodnout podle § 18 odst. 4) IZ o účastenství věřitelů v insolvenčním řízení pouze tehdy, pokud se v průběhu řízení nově objeví takové skutečnosti, které odůvodňují jiný závěr o změně v osobě věřitele uplatňované pohledávky. V takovém případě rozhodne o ukončení účasti domnělého nástupce věřitele, který se stal účastníkem na základě rozhodnutí dle § 18 odst. 1) IZ či na základě fikce, jejíž vznik insolvenční soud usnesením deklaroval, s tím, že dále bude v řízení pokračovat s původním věřitelem."

t a k t o : Usnesení soudu prvního stupně se m ě n í tak, že návrh, aby do insolvenčního řízení na místo dosavadního věřitele č. 5 G.M.B., a. s. ve vztahu k přihlášené nevykonatelné a nezajištěné pohledávce ve výši 85.451,82 Kč ze Smlouvy o malém podnikatelském kontokorentu reg.č.158941628 ze dne 24.10.2003, uzavřené mezi G.M.B., a. s. a dlužníkem, uplatněné přihláškou pohledávky č. 5, vstoupila společnost N. P. s. r. o., se n e z a m í t á. O d ů v o d n ě n í : Shora označeným usnesením soud prvního stupně zamítl návrh věřitele č. „1“, kterým se domáhal připuštění vstupu společnosti N.P. s. r. o. do insolvenčního řízení na své místo. Podle odůvodnění bylo insolvenční řízení zahájeno dne 21.1.2009, soud dne 15.5.2009 prohlásil úpadek dlužníka a povolil jeho řešení oddlužením. Věřitel svou pohledávku do insolvenčního řízení přihlásil dne 13.2.2009, avšak smlouva o postoupení pohledávky byla uzavřena již dne 2.1.2009. Soud návrh věřitele zamítl, protože právní skutečnost, se kterou právní předpisy spojují převod nebo přechod práva, nenastala v průběhu insolvenčního řízení, ale již před jeho zahájením. Proti tomuto usnesení podal včasné odvolání věřitel č. 5 G. M. B., a. s. (dále též odvolatel). Namítal, že dne 9.2.2009 odeslal přihlášku své pohledávky, smlouva o jejím převodu byla sice podepsána již dne 2.1.2009, ale účinnosti nabyla až zaplacením úplaty. Dne 9.6.2009 doručil soudu návrh na změnu účastníků, o kterém insolvenční soud rozhodl až 17.6.2009, tedy v době, kdy nastala fikce změny. Proto podle něj již soud nemohl o návrhu rozhodnout, ale měl pouze deklarovat fikci změny účastníků na straně věřitele přihlášené pohledávky, ke které došlo ze zákona. V odvolacím řízení se domáhal, podle obsahu odvolání, změny napadeného usnesení tak, aby soud jako s přihlašovatelem pohledávky č. 1 nadále jednal s právním nástupcem původního věřitele, společností N. P. s. r. o. Podle § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) v platném znění (dále jen IZ) se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení. Odvolací soud se nejprve zabýval otázkou přípustnosti odvolání proti předmětnému usnesení, když § 18 odst. 4 IZ stanoví, že proti rozhodnutí podle odstavců 1 a 3 odvolání není přípustné, insolvenční soud však tímto rozhodnutím není vázán. Úprava obsažená v poslední větě § 18 odst.4 IZ, stanovící objektivní nepřípustnost odvolání se podle názoru odvolacího soudu uplatní jen v případě, že soud návrhu podle § 18 odst.1,3 IZ vyhoví. V tomto řízení soud prvního stupně nevyhověl návrhu věřitele na vstup jeho právního nástupce do insolvenčního řízení, odvolání proti usnesení je objektivně přípustné a věřitel má rovněž subjektivní právo se proti tomuto usnesení odvolat (§ 201, § 202 o.s.ř.). Po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou včas, přezkoumal odvolací soud napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212 a § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž by ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že napadené usnesení je třeba změnit. Podle obsahu insolvenčního spisu odvolatel dne 11.2.2009 podal k poštovní přepravě přihlášku nevykonatelné nezajištěné pohledávky celkem ve výši 85.451,82 Kč z titulu Smlouvy o malém podnikatelském kontokorentu reg.č. 158941628 ze dne 24.10.2003 ve znění dohody ve splátkách ze dne 29.1.2007, a to doporučeným dopisem podaným na Poště Praha 4 pod č. R28155. Přihláška je datována dne 6.2.2009 insolvenčnímu soudu byla doručena dne 13.2.2009 a je vedena pod číslem 5, nikoliv pod č. 1, jak nesprávně uvedl soud prvního stupně. Podáním, doručeným soudu dne 9.6.2009, oznámil věřitel, že smlouvou, která nabyla účinnosti dne 10.2.2009, postoupil na společnost N. P. s. r. o. veškerá práva a povinnosti podle Smlouvy o malém podnikatelském kontokorentu reg.č. 158941628 ze dne 24.10.2003 ve znění Dohody o splátkách ze dne 29.1.2007. Proto se domáhal připuštění vstupu svého právního nástupce do řízení na místo stávajícího věřitele. Nabyvatel pohledávky vyjádřil souhlas se svým vstupem do řízení. Z připojené Smlouvy o postoupení pohledávky, a to jejího čl. č. I. vyplývá postoupení pohledávek ze smluv o úvěru podle přílohy, ve které je pod č. 42 uveden i dlužník, ve stavu ke dni 18.12.2008. Podle čl. VI./3 Smlouvy se postupník stává věřitelem a smlouva nabývá účinnosti až splněním závazku postupníka tak, jak se na výši a způsobu úhrady závazku postupníka strany dohodly samostatnou smlouvou (čl. III. Smlouvy). Smlouva byla za přihlašovatele (postupitele) podepsána v Praze dne 18.12.2008 Ing. R. P. a Ing.J. H., jejichž podpisy byly uznány za vlastní před JUDr.P. B., notářem v Praze, dne 29.1.2009, a za postupníka N. P. s.r.o Bc.L. P., v Prostějově dne 2.1.2009, která svůj podpis uznala za vlastní před Městským úřadem v Prostějově dne 12.1.2009 (jak plyne z ověřovacích doložek ve Smlouvě). K výzvě odvolacího soudu odvolatel v odvolacím řízení nepředložil doklady o splnění závazku postupníka podle čl. VI./3 Smlouvy, ve své reakci jen opakoval tvrzení o splnění závazků ze smlouvy postupníkem dne 10.2.2009 a opakoval svůj názor na výklad § 18 odst. 2 IZ, o který opírá rovněž svůj názor, že po té, kdy nastane v insolvenčním řízení fikce procesního nástupnictví, již nelze původního věřitele vyzývat k doložení žádných dokladů. Podle ust. § 18 odst. 1, 2, 3 IZ nastane-li v průběhu insolvenčního řízení skutečnost, se kterou právní předpisy spojují převod nebo přechod přihlášené pohledávky z původního věřitele na nabyvatele pohledávky, aniž původní věřitel ztrácí způsobilost být účastníkem řízení, insolvenční soud rozhodne, že místo tohoto věřitele vstupuje do insolvenčního řízení nabyvatel jeho pohledávky. Učiní tak na základě návrhu věřitele a po písemném souhlasu nabyvatele jeho pohledávky. Převod nebo přechod pohledávky, který nevyplývá přímo z právního předpisu, je nutné doložit veřejnou listinou nebo listinou, na které je úředně ověřena pravost podpisů osob, které ji podepsaly. O návrhu podle odstavce 1 rozhodne insolvenční soud do konce pracovního dne nejblíže následujícího po dni, kdy mu takový návrh došel; nestane-li se tak, má se po uplynutí této lhůty za to, že insolvenční soud vydal rozhodnutí, jímž návrhu vyhověl. Rozhodnutí podle odstavce 1 vydá insolvenční soud také tehdy, učiní-li věřitel a nabyvatel jeho pohledávky do protokolu u tohoto soudu společné prohlášení o tom, že nastala skutečnost uvedená v odstavci 1; odstavec 2 platí obdobně. V této věci bylo insolvenční řízení zahájeno dne 26.1.2009, přihláška pohledávky byla odvolatelem podána k poštovní přepravě dne 11.2.2009, nikoli již dne 9.2.2009, jak tvrdí odvolatel. Smlouva o postoupení pohledávek byla podle jejího obsahu uzavírána distančním způsobem. Den, kdy došlo k završení procesu jejího uzavírání (§ 43c odst.2, § 44 odst.1 OZ) ze smlouvy neplyne, avšak v situaci, kdy odvolatel opakovaně tvrdil, že kupní cena byla postupníkem uhrazena v dohodnuté výši a dohodnutým způsobem dne 10.2.2009, není tato otázka významná. Odvolací soud, vycházeje z tvrzení odvolatele o nabytí účinnosti smlouvy dne 10.2.2009, dovozuje, že ke skutečnosti zakládající převod nebo přechod pohledávky došlo po dni 26.1.2009, kdy bylo řízení zahájeno. S názorem soudu prvního stupně, že k této skutečnosti nedošlo v průběhu insolvenčního řízení, odvolací soud nesouhlasí. K převodu pohledávky však došlo, podle tvrzení samotného odvolatele, již dne 10.2.2009, tedy den před tím, než byla dne 11.2.2009 pohledávka původním věřitelem G. M. B. a.s. přihlášena (podána k poštovní přepravě, § 173 IZ). K přechodu předmětné pohledávky sice došlo v průběhu insolvenčního řízení, avšak tato pohledávka v době jejího přechodu ještě nebyla přihlášena do insolvenčního řízení. Nebyl tedy splněn předpoklad, který insolvenční zákon stanoví v § 18 odst.1, věta první, že ke skutečnosti s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva musí dojít ve vztahu k přihlášené pohledávce. Skutečnost, že smlouva o postoupení pohledávky nabyla účinnosti dne 10.2.2009 a že přihláška pohledávky byla podána k přepravě až po jejím postoupení dne 11.2.2009 byly známy soudu prvního stupně již ke dni doručení návrhu na vstup podle § 18 IZ, což má, podle odvolacího soudu, pro posouzení správnosti napadeného usnesení zásadní význam. Odvolací soud je toho názoru, že pokud je v insolvenčním řízení dosavadním věřitelem podán návrh na vstup jeho právního nástupce do řízení, který má základní náležitosti podání (§ 42 odst. 4 o.s.ř.), soud o tomto návrhu rozhodne (musí rozhodnout) do konce pracovního dne nejblíže následujícího po dni, kdy mu takový návrh došel (§ 18 odst.2 IZ). Další předpoklady pro vyhovující rozhodnutí o návrhu jsou upraveny v § 18 odst. 1, 3 IZ takto : 1. k právní skutečnosti došlo v průběhu řízení (tj. po jeho zahájení), 2. přešla nebo byla převedena přihlášená pohledávka, 3. původní věřitel neztratil způsobilost být účastníkem řízení, 4. souhlas nabyvatele pohledávky 5. forma listiny, dokládající převod nebo přechod, pokud ten neplyne ze zákona, či forma prohlášení (§ 18 odst.3 IZ) o skutečnosti dle § 18 odst.1. Pokud nejsou splněny tyto předpoklady podle § 18 odst.1,2 IZ pro vyhovující rozhodnutí, soud ve lhůtě podle § 18 odst.2 IZ návrhu nevyhoví. V opačném případě rozhodne o vstupu nabyvatele pohledávky do řízení (proti vyhovujícímu usnesení není přípustné odvolání, § 18 odst. 4 IZ). Jestliže však o návrhu na vstup, který má základní náležitosti podání, ve lhůtě podle § 18 odst.2 IZ insolvenční soud nerozhodne (vyhovujícím či nevyhovujícím usnesením), má se za to, že vydal rozhodnutí, kterým návrhu vyhověl. Zákon tedy konstruuje právní fikci vyhovujícího rozhodnutí, která nastává bez ohledu na to, zda byly či nebyly splněny další předpoklady pro vyhovující rozhodnutí a právní nástupce původního věřitele se uplynutím zákonné lhůty stává procesním nástupcem původního věřitele. Po té, co dojde k procesnímu nástupnictví ze zákona (fikcí) je insolvenční soud povinen (jak vyplývá z důvodové zprávy k ust. § 18 IZ) tuto skutečnost deklarovat usnesením, v jehož výroku označí den, kterým došlo ke změně účastníků, a uvede, kdo se stal nástupcem původního věřitele. Proti tomuto usnesení není přípustné odvolání (§ 18 odst. 4 IZ). Insolvenční soud svým rozhodnutím o vstupu právního nástupce věřitele do řízení podle § 18 odst.1 IZ, ani rozhodnutím, kterým pouze deklaruje vstup nabyvatele pohledávky do řízení v důsledku fikce podle § 18 odst.2 IZ není vázán (§ 18 odst. 4 IZ) a v průběhu dalšího řízení o tom, kdo je ve vztahu k určité pohledávce věřitelem, může rozhodnout opětovně. Takovéto rozhodnutí ovšem nemůže být výrazem libovůle soudu, neboť to by odporovalo požadavku právní jistoty účastníků řízení. Soud proto může opětovně rozhodnout o účastenství jen tehdy, pokud se v průběhu řízení nově objeví takové skutečnosti, ze kterých vyplývá, že ke změně účastníků nedošlo (viz rovněž důvodová zpráva k § 18 zák.č. 182/2006 Sb.). V případě, že takové skutečnosti nově v řízení vyjdou najevo, insolvenční soud ukončí účast (nástupce) věřitele, který se stal účastníkem na základě rozhodnutí podle § 18 odst.1 IZ či na základě fikce, jejíž vznik soud usnesením deklaroval, s tím, že dále bude v řízení pokračovat s původním věřitelem (procesním předchůdcem věřitele, jehož účast soud ukončil). Pokud by v mezidobí došlo k zániku původního věřitele, bude soud postupovat podle § 107 o.s.ř. Odvolací soud proto nesouhlasí s názorem odvolatele, že po té, kdy nastane fikce podle § 18 odst.2 IZ, nemůže insolvenční soud o procesním nástupnictví (ve vztahu k přihlášené pohledávce) v žádném případě rozhodovat. I v tomto případě soud o procesním nástupnictví rozhodovat může, ale omezeně. Možnost jeho rozhodování je vázána na to, že v řízení vyjdou najevo nové skutečnosti, ze kterých vyplývá, že se změnou v osobě účastníků je tomu jinak. V této věci odvolatel v návrhu podle § 18 IZ, doručeném insolvenčnímu soudu dne 9.6.2009, tvrdil uzavření smlouvy o postoupení pohledávek, která nabyla účinnosti dne 10.2.2009. Z obsahu spisu přitom již v době doručení návrhu vyplývalo, že věřitel pohledávku přihlásil dne 11.2.2009, kdy již nebyl jejím majitelem. Soud o návrhu rozhodl až dne 17.6.2009 tedy po té, kdy dne 11.6.2009 nastala fikce (že návrhu vyhověl), a kdy se stala společnost N. P. s.r.o. ze zákona procesním nástupcem věřitele G. M. B., a.s. V době od vzniku fikce dne 11.6.2009 do 17.6.2009, kdy soud rozhodl o zamítnutí návrhu na vstup, nevyšly najevo žádné nové okolnosti o právním nástupnictví ve vztahu k pohledávce přihlášené dne 11.2.2009 věřitelem G. M. B., a.s., na jejichž základě by soud mohl opětovně rozhodovat o účastenství ve vztahu k přihlášené pohledávce. Podle názoru odvolacího soudu proto nelze, po uplynutí lhůty dle § 18 odst.2 IZ a po vzniku zákonné fikce procesního nástupnictví N. P. s.r.o. v tomto řízení, opětovně rozhodovat o návrhu na vstup, který podal odvolatel. Odvolací soud sice souhlasí se soudem prvního stupně v závěru, že předpoklady podle § 18 odst. 1 IZ pro vyhovění návrhu na vstup splněny nebyly, jejich nesplnění ovšem spatřuje v tom, že v průběhu řízení nedošlo k postoupení přihlášené pohledávky. Protože po vzniku zákonné fikce procesního nástupnictví již „zpětně“ jejich splnění ke dni doručení návrhu na vstup posuzovat nelze a z důvodu jejich nesplnění již nelze návrh zamítnout, odvolací soud podle § 7 odst.1 IZ a § 220 odst.3 o.s.ř. změnil napadené usnesení tak, že návrh na vstup právního nástupce věřitele se nezamítá. Je pravdou, že po vzniku zákonné fikce soud prvního stupně nedeklaroval vstup N. P. s.r.o. do řízení na jejím základě. Tato vada není vadou pro kterou by bylo třeba napadené usnesení zrušit a věc vrátit zpět soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 219a odst. 1, písm. a/ o.s.ř.). V dalším řízení však bude třeba, aby soud prvního stupně vydal usnesení o tom, že ke vstupu společnosti N. P. s.r.o. do řízení došlo na základě fikce podle § 18 odst.2 IZ dnem 11.6.2009 a toto usnesení doručil podle § 18 odst. 4 IZ. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e přípustné dovolání, které se podává ve lhůtě do dvou měsíců ode dne doručení rozhodnutí odvolacího soudu zvláštním způsobem (§ 74 odst. 2 IZ) k Nejvyššímu soudu ČR, prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě (§ 7 IZ, § 239 odst. 1, písm. b/, § 240 odst. 1 o.s.ř.). V Olomouci dne 30. listopadu 2009