Vrátí-li odvolací soud po zrušení napadeného rozsudku věc soudu prvního stupně k novému rozhodnutí (§ 259 odst. 1 TrŘ), nemůže nalézací soud nařídit předběžné projednání obžaloby a v jeho rámci rozhodnout podle § 188 odst. 1 písm. a) TrŘ o předložení věci bezprostředně nadřízenému soudu k rozhodnutí o věcné příslušnosti soudu, a to ani v případě, že z důvodu § 219 odst. 3 TrŘ je nezbytné provést znovu celé hlavní líčení.

U s n e s e n í Vrchní soud v Olomouci rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22.7.2010 v trestní věci obžalovaného O. P., vedené u Krajského soudu v Brně pod sp.zn. 52 T 6/2010, stran určení věcné příslušnosti soudu, t a k t o : Podle § 24 odst. 1 tr.ř. se rozhoduje, že p ř í s l u š n ý m k projednání trestní věci obžalovaného O. P. pro skutky popsané v obžalobě státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně ze dne 28.5.2001, sp.zn. 3 KZv 246/2000, j e Krajský soud v Brně. O d ů v o d n ě n í : Na podkladě usnesení sp.zn. 52 T 6/2010 (na straně 2 až 6 tohoto usnesení vadně uvedena sp.zn. 39 T 3/2009), vydaného Krajským soudem v Brně dne 11.6.2010, byl Vrchnímu soudu v Olomouci předložen trestní spis sp.zn. 52 T 6/2010 k rozhodnutí o věcné příslušnosti soudu k projednání a rozhodnutí o obžalobě státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně, sp.zn. 3 KZv 246/2000, ze dne 28.5.2001 podané také na obžalovaného O. P. pro podezření ze spáchání trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. b) tr. zákona. Krajský soud v Brně se k předložení věci k rozhodnutí o věcné příslušnosti dopracoval postupem podle § 188 odst. 1 písm. a) tr.ř. Z odůvodnění jeho rozhodnutí se přitom zjišťuje, že v dané fázi řízení (kterou blíže v rozhodnutí zmiňuje) je možno vinu obžalovaného právně kvalifikovat toliko jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákona ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zákona, tedy trestného činu, u kterého je pachatel ohrožen trestní sazbou od dvou do deseti let, tj. sazbou nezakládající věcnou příslušnost krajského soudu jako soudu I. stupně podle § 17 odst. 1 tr.ř. Dále svůj postup odůvodňuje jednak novým složením senátu, jakož i požadavkem obžalovaného na opakování celého hlavního líčení, což dle jeho názoru je situací, kdy se krajský soud ocitá „ve stadiu trestního řízení po podání obžaloby“. Na základě této myšlenkové úvahy přistoupil krajský soud ve smyslu § 188 odst. 1 písm. a) tr.ř. v rámci předběžného projednání obžaloby k závěru, že věcně a místně příslušným je okresní soud, konkrétně Městský soud v Brně. Vrchní soud v Olomouci po předložení spisového materiálu konstatuje, že je soudem příslušným k projednání předloženého návrhu a vydání rozhodnutí podle § 24 odst. 1 tr.ř. Z předloženého spisu se zjišťuje (konečně uvádí to také samotný předkladatel), že výše zmíněná obžaloba státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně byla Krajským soudem v Brně přijata. Příslušný předseda senátu totiž nařídil ve věci hlavní líčení, které (po opakovaných jednáních) vyústilo ve vynesení rozsudku, kterým byl obžalovaný O. P. dne 21.12.2001 uznán vinným pokusem trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 8 odst. 1 k § 187 odst. 1 tr. zákona a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, výkon kterého mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř roků, a také k trestu vyhoštění na dobu deseti roků. Rozsudek krajského soudu byl následně Vrchním soudem v Olomouci dne 21.8.2002 rozsudkem sp.zn. 5 To 141/2002 podle § 258 odst. 1 písm. b), písm. d), písm. e) tr.ř. z podnětu odvolání státního zástupce v celém rozsahu zrušen a za splnění podmínek § 259 odst. 3 tr.ř., při uznání viny pokusem trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 8 odst. 1 k § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákona byl obžalovaný odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti a půl roku. Pro výkon trestu jej zařadil do věznice s ostrahou a uložil mu také trest vyhoštění na dobu neurčitou. Takto vyhlášený rozsudek vrchního soudu byl na základě dovolání obžalovaného usnesením Nejvyššího soudu ČR v Brně, sp.zn. 7 Tdo 934/2003, ze dne 4.9.2005 podle § 265k odst. 1 tr.ř. zrušen v celém rozsahu za současného zrušení také dalších rozhodnutí na zrušenou část obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr.ř. bylo Vrchnímu soudu v Olomouci přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Vrchní soud v Olomouci v neveřejném zasedání dne 3.12.2003 usnesením sp.zn. 5 To 107/2003 rozhodl tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), písm. d), písm. e), odst. 2 tr.ř. napadený rozsudek krajského soudu z podnětu odvolání obžalovaného a státního zástupce zrušil a podle § 259 odst. 1 tr.ř. věc vrátil krajskému soudu. Krajský soud v Brně poté opakovaně nařídil hlavní líčení (ve dnech 24.11.2004, 7. a 23.6. či 29.12.2006), která se však z různých důvodů nekonala. Dne 14.11.2006 krajský soud usnesením sp.zn. 52 T 12/2006 (poté, co věc obžalovaného vyloučil ze společného řízení) předložil Ministerstvu spravedlnosti s návrhem na předání trestního řízení příslušným orgánům Slovenské republiky a současně podle § 224 odst. 1 tr.ř., z důvodů § 173 odst. 1 písm. d) tr.ř., trestní stíhání přerušil. Přestože orgány činnými v trestním řízení ve Slovenské republice došlo k zahájení trestního stíhání dne 15.2.2010, Generální prokuratura Slovenské republiky informovala Ministerstvo spravedlnosti ČR o odvolání převzetí trestního stíhání obžalovaného. Dne 11.3.2010 Ministerstvo spravedlnosti ČR vrátilo trestní spis Krajskému soudu v Brně, který usnesením ze dne 11.6.2010, sp.zn. 52 T 6/2010, rozhodl kromě jiného o pokračování v trestním stíhání obžalovaného. Bez zřetele na všechny výše uvedené skutečnosti pak téhož dne, tj. 11.6.2010, v rámci již zmiňovaného neveřejného zasedání věc předběžně projednal a vydal rozhodnutí podle § 188 odst. 1 písm. a) tr.ř. o předložení věci Vrchnímu soudu v Olomouci k rozhodnutí o příslušnosti soudu. Uvedený postup krajského soudu, který za výše popsaného stadia trestního řízení přistoupil v rámci předběžného projednání obžaloby k předložení věci k rozhodnutí o věcné příslušnosti, je vrchním soudem hodnocen jako postup procesně nepřípustný a vadný. Soudní řízení je rozděleno na několik stadií, mezi nimiž existují jisté vztahy a vazby dané zákonnou úpravou obsaženou v trestním řádu. Stadium předběžného projednání obžaloby (hlava XII., § 185 až § 195 tr.ř.) je stadiem fakultativním, které časově předchází hlavnímu líčení. Jeho účelem je posouzení existence podmínek konání hlavního líčení. Již z uvedeného plyne, že jeho konání a zejména vydání rozhodnutí v něm je odůvodněno jen tehdy, nedošlo-li k aplikaci ustanovení hlavy XIII. tr.ř., tedy hlavy upravující hlavní líčení. Jinými slovy řečeno, poté, co soud učiní úkony dle oddílu prvního, hlavy XIII. tr.ř., tj. zejména poté, co nařídí hlavní líčení, již není dán procesní prostor k postupu dle ustanovení obsažených v hlavě XII. tr.ř. Výše uvedený názor plyne z konkrétních ustanovení trestního řádu. Podle § 196 odst. 1 tr.ř., neučinil-li soud některé z rozhodnutí uvedených v § 188 odst. 1 a 2 tr.ř., dá předseda senátu opis obžaloby doručit … . Správnost uvedeného názoru se obvykle dovozuje již z ustanovení § 185 odst. 1 tr.ř., podle kterého obžalobu u soudu podanou přezkoumá předseda senátu a podle jejího obsahu a podle obsahu spisu posoudí, zda je ji nutno předběžně projednat v zasedání senátu, anebo zda může o ní nařídit hlavní líčení. Ve stejném duchu vyznívají i rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR v Brně, např. rozhodnutí sp.zn. 4 Tz 62/2004, podle kterého s ohledem na ustanovení § 185 odst. 1 tr.ř. lze dovodit, že po nařízení hlavního líčení ve věci již nelze obžalobu předběžně projednat a nelze tedy postupovat podle § 188 odst. 1 písm. a) tr.ř., který upravuje rozhodnutí soudu po předběžném projednání obžaloby. Zbývá dodat, že otázku změny příslušnosti soudu k projednání a rozhodnutí o podané obžalobě lze obecně řešit postupem podle § 188 odst. 1 písm. a) tr.ř. a po nařízení hlavního líčení postupem podle § 222 odst. 1 tr.ř. Krajský soud v Brně obžalobu státního zástupce předběžně neprojednal a ve věci nařídil hlavní líčení. Vlastní hlavní líčení se uskutečnilo ve dnech 21. a 23.8., 9., 11., 21. a 22.11., 18. a 19.12. a dne 21.12.2010 byl vyhlášen rozsudek. Tento rozsudek, odhlédneme-li od rozhodnutí dalších soudních instancí, byl následně vrchním soudem zrušen a věc byla Krajskému soudu v Brně vrácena k novému projednání. Vzhledem k výše uvedenému názoru vrchního soudu tedy již krajský soud nemohl věc předběžně projednat (když nejde o případ upravený ustanovením § 195 tr.ř. o novém předběžném projednání obžaloby, u kterého navíc platí nepřípustnost nového předběžného projednání obžaloby v případě, že věc odvolací soud po zrušení rozsudku vrací soudu I. stupně k novému projednání a rozhodnutí podle § 259 odst. 1 tr.ř.). Nelze totiž akceptovat úvahu krajského soudu, že změnou složení senátu krajského soudu, jakož i vyjádření obžalovaného podle § 219 odst. 3 tr.ř. o nutnosti provést nové hlavní líčení, jde o situaci, kdy se soud I. stupně ocitá ve stadiu řízení po podání obžaloby. Nad rámec výše uvedeného lze zdůraznit, že pokud krajský soud dospěje k závěru, že není příslušný k projednání věci po nařízení hlavního líčení, přichází v úvahu postup podle § 222 odst. 1 tr.ř. o vydání rozhodnutí o předložení věci k rozhodnutí o příslušnosti nadřízenému soudu za podmínek v tomto ustanovení uvedených. Podle tohoto ustanovení, shledá-li soud v zažalovaném skutku trestný čin, k jehož projednání není příslušný, rozhodne o předložení věci k rozhodnutí o příslušnosti soudu, který je nejblíže společně nadřízený jemu a soudu, jenž je podle něj příslušný. Je však povinen rozhodnout věc sám, jde-li toliko o nepříslušnost místní a obžalovaný ji nevytkl; rovněž je povinen sám věc rozhodnout, měla-li by věc být přikázána nejblíže společně nadřízeným soudem soudu téhož druhu, avšak nižšího stupně. Na základě všech výše uvedených úvah dospěl Vrchní soud v Olomouci k závěru, že podle § 24 odst. 1 tr.ř. je k projednání věci obžalovaného O. P. věcně a místně příslušný Krajský soud v Brně. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není další řádný opravný prostředek přípustný. V Olomouci dne 22.7.2010. Za správnost vyhotovení: JUDr. Štefan Š k a d r a v.r. P. Pražáková, DiS. předseda senátu