Závěr o věcné nepříslušnosti, která by měla odůvodnit při předběžném projednání obžaloby vydání rozhodnutí o předložení věci (v rozsahu podané obžaloby) nadřízenému soudu podle § 188 odst. 1 písm. a) tr.ř., nemůže krajský soud založit na právním posouzení toliko části skutku popsaného v žalobním návrhu obžaloby, byť by důvodem takového posouzení byl poznatek o nedůvodnosti podání obžaloby jako celku, resp. části jejího žalobního návrhu, pro podstatné procesní vady přípravného řízení neodstranitelné v řízení soudním. Zjištění takových podstatných procesních vad při předběžném projednání obžaloby totiž odůvodňuje aplikaci ustanovení § 188 odst. 1 písm. e) tr.ř.

U s n e s e n í Vrchní soud v Olomouci rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25.10.2010 v trestní věci obviněného Ing. J. M., vedené u Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, sp.zn. 29 T 13/2010, stran určení věcné příslušnosti soudu t a k t o : Podle § 24 odst. 1 tr.ř. se rozhoduje, že p ř í s l u š n ý m k projednání trestní věci obviněného Ing. J. M. pro trestnou činnost vymezenou obžalobou státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ostravě, pobočky v Olomouci, sp.zn. 2 KZV 39/1998, j e Krajský soud v Ostravě. O d ů v o d n ě n í : I. Na podkladě usnesení vydaného Krajský soudem v Ostravě, pobočkou v Olomouci, dne 8.10.2010 byl Vrchnímu soudu v Olomouci dne 21.10.2010 předložen trestní spis uvedeného soudu, sp.zn. 29 T 13/2010, k rozhodnutí o věcné příslušnosti soudu v trestní věci obviněného Ing. J. M., na kterého státní zástupkyně podala obžalobu pro zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) trestního zákoníku (dále TrZ) a trestný čin zpronevěry podle § 248 odst. 1, odst. 2 trestního zákona účinného do 31.10.1998 (dále tr.zák.). O předložení věci rozhodl krajský soud při aplikaci § 188 odst. 1 písm. a) tr.ř. Z odůvodnění jeho rozhodnutí vyplývá, že v důsledku závažných procesních vad přípravného řízení je možno proti obviněnému vést řízení před soudem jen ohledně některých skutků tvořících dle obžaloby dílčí útoky pokračujícího zločinu, které již nelze právně kvalifikovat jako trestný čin, o němž přísluší ve smyslu § 17 tr.ř. rozhodovat v prvním stupni krajskému soudu. Z těchto důvodů se krajský soud nepovažuje za soud věcně příslušný. Podle jeho názoru by věc obviněného měl - jako soud věcně a místně příslušný – projednat a rozhodnout Okresní soud v Olomouci. V podrobnostech v rámci odůvodnění svého rozhodnutí uvedl krajský soud zejména následující: „Pokud jde o upozornění z 21.5.1998, tímto opatřením ing. J. M. obvinění nemohlo být řádně sděleno, respektive procesně účinným způsobem nemohlo dojít k rozšíření obvinění, protože vyšetřovatel zde nepostupoval podle zákona. V konkrétním případě vyšetřovatel v pořízeném protokolu pouze konstatoval, že „J. M. byl před započetím výslechu upozorněn, že předmětem vyšetřování budou i jednání, kterých se měl dopustit v souvislosti s níže uvedenými firmami“. Následuje osm bodů, ve kterých jsou konkretizovány subjekty, kterým v důsledku jednání obžalovaného měla být způsobena škoda (viz č.l. 11). Vyšetřovatelem zvolenou formulaci podle zdejšího soudu nelze považovat za procesně způsobilé obvinění ing. J. M. Jednak zmíněné upozornění neobsahuje jediné ustanovení trestního řádu, podle kterého vyšetřovatel postupoval, tzn. podle kterého obvinění ing. J. M. sdělil, resp. rozšířil. Za podstatnější však nalézací soud považuje, že citované upozornění je natolik vágní, že z něj nelze dovodit, že by ing. J. M. byl pro uvedené útoky vůbec obviněn, resp. že by pro tyto útoky došlo k rozšíření jeho obvinění. Formulaci „předmětem vyšetřování budou i jednání ….“ zcela jistě nelze ztotožňovat s formulací, že ing. J. M. je pro tyto útoky také obviněn a trestně stíhán. Přitom právě to je nutno považovat za naprosté minimum pro to, aby obvinění ing. J. M. bylo v konkrétním případě účinné. Podle § 160 odst. 1 tr. řádu, který platil v době, kdy obvinění bylo sdělováno, nasvědčují-li zjištěné skutečnosti tomu, že byl spáchán trestný čin a je-li dostatečně odůvodněn závěr, že jej spáchala určitá osoba, zahájí vyšetřovatel neprodleně trestní stíhání, pokud není důvod k postupu podle § 159 odst. 2, odst. 3 tr. řádu, nebo § 159a odst. 1 tr.řádu. Trestní stíhání zahajuje tím, že této osobě nejpozději na začátku prvního výslechu sdělí, že ji stíhá jako obviněného a učiní o tom záznam. Ten musí obsahovat popis skutku tak, aby nemohl být zaměněn s jiným, zákonné označení trestného činu, který je v tomto skutku spatřován a důvody, pro něž je obviněný stíhán. Podle § 160 odst. 5 tr. řádu účinného v době, kdy obvinění bylo sdělováno, vyjde-li během vyšetřování najevo, že se obviněný dopustil dalšího skutku, který není uveden v záznamu o sděleném obvinění, postupuje se ohledně tohoto skutku způsobem uvedeným v odstavci 1 § 160 tr. řádu. Z toho je zřejmé, že absence údaje, že ing. J. M. je v případě skutků popsaných v upozornění z 21.5.1998 stíhán jako obviněný, není jedinou vadou tohoto rozhodnutí vyšetřovatele. Není například jasné, jak popsané skutky jsou kvalifikovány, z upozornění nelze ani dílčím způsobem dovodit jejich návaznost na záznam o sděleném obvinění ze dne 28.4.1998 a podobně. Vadný je pak také samotný popis skutků, který se omezuje jen na pouhé konstatování, že J. M. odebral zboží v určité hodnotě, které nezaplatil, resp. zaplatil jen částečně. Vyšetřovatelem je tak v případě těchto útoků fakticky popisován obchodní, resp. civilní vztah a nikoli vztah trestní, když ani v náznaku netvrdí, že popsané skutky jsou charakterizovány úmyslným zaviněním ing. J. M. V případě usnesení z 29.4.2010 nalézací soud základní pochybení policejního orgánu spatřuje v tom, že nerespektoval podmínku, za které byl ing. J. M. vydán americkými orgány. Obviněný se dlouhodobě zdržoval na území Spojených států amerických, kde byl zatčen dne 17.6.2009 na základě mezinárodního zatýkacího rozkazu vydaného Okresním soudem v Olomouci Nt 530/99 ze dne 22.11.2004. Obviněný ještě před podáním obžaloby upozorňoval na skutečnost, že nově zahájené trestní stíhání je nepřípustné, jelikož to nedovoluje mezinárodní dohoda mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými. Do České republiky byl americkými orgány vydán pouze pro skutky, které byly uvedeny v žádosti české strany. Za takového stavu rozšíření trestního stíhání je nepřípustné. S tímto názorem obviněného se zdejší soud ztotožnil. To souvisí s tím, že soud si prostřednictvím Ministerstva spravedlnosti České republiky vyžádal stanovisko americké strany (viz č.l. 682 až 686). Vyjádření Úřadu mezinárodních záležitostí trestní divize Ministerstva spravedlnosti spojených států amerických ze dne 24.9.2010 shrnuje okolnosti vydání obviněného americkými orgány. Z tohoto vyjádření více, než srozumitelně vyplývá, že se na ing. J. M. vztahuje zásada speciality a byl vydán pouze pro trestné činy uvedené v mezinárodním zatýkacím rozkazu Okresního soudu v Olomouci z 22.11.2004. Zásada speciality znamená, že vydanou osobu nelze bez souhlasu státu, který ji vydal, stíhat pro jiný trestný čin, než který je předmětem vydání, pokud nebylo na něj vydání rozšířeno. Ze spisového materiálu je evidentní, že Spojené státy americké souhlas k rozšíření trestního stíhání nedaly a předmět vydání rozšířen nebyl. Okresním soudem v Olomouci byl zatýkací rozkaz, na základě kterého byl ing. J. M. na území Spojených států amerických zatčen, vydán pro trestný čin zpronevěry podle § 248 odst. 1, odst. 2 tr. zákona, pro trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 4 tr. zákona, kterého se měl dopustit útoky, jež jsou popsány v bodech 7, 9 a 11 žalobního návrhu, pro trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákona, kterého se měl dopustit útokem popsaným v bodě 13 žalobního návrhu a pro trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákona, kterého se měl dopustit útokem popsaným v bodě 16 žalobního návrhu. Zdejší soud je toho názoru, že výlučně pro uvedené trestné činy, přesněji pro konkretizované útoky, bylo možno vést trestní stíhání proti ing. J. M. po jeho vydání českým orgánům. Jistě lze očekávat argument ze strany státního zastupitelství, že zásada speciality v konkrétním případě byla zachována, neboť obžaloba na ing. J. M. byla podána pro pokračující zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku a byť došlo k rozšíření útoků, podstata zůstala zachována a ing. J. M. i nadále je stíhán pro trestný čin, pro který byl vydán. Takový výklad zásady speciality je však podle zdejšího soudu nutno odmítnout, neboť ve svém důsledku by znamenal minimálně obcházení tohoto principu. Pokud jde o upozornění vyšetřovatele ze dne 21.5.1998 a usnesení policejního orgánu ze dne 30.4.2010 lze tedy uzavřít, že těmito rozhodnutími bylo ve vztahu k ing. J. M. postupováno v rozporu s ustanovením článku 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a v rozporu s § 2 odst. 1 tr. řádu. Policejním orgánem tedy bylo postupováno v rozporu se zásadou řádného zákonného procesu spočívající v tom, že nikdo nemůže být stíhán jinak, než ze zákonných důvodů a způsobem, který stanoví zákon. Z této skutečnosti je pak podle zdejšího soudu nutno dovodit i odpovídající právní závěry. Jestliže v konkrétní věci bylo rozhodnuto o sdělení obvinění, resp. zahájení trestního stíhání v rozporu se zákonem, je třeba konstatovat, že v této části byl ing. J. M. obviněn procesně vadně. Procesní vady jsou natolik podstatné, že k uvedeným rozhodnutím vyšetřovatele, resp. policejního orgánu, nelze přihlížet. Jestliže ale nelze přihlížet k takovým úkonům, nelze současně učinit jiný závěr než ten, že trestní stíhání zahájeno nebylo a v případě konkretizovaných útoků ing. J. M. pro trestný čin podvodu podle § 250 tr. zákona obviněn nebyl. V tomto směru nebyl obviněn ani z nějakého jiného trestného činu. Za popsané situace orgány činné v přípravném řízení podstatně pochybily, pokud ve vymezeném rozsahu, kde nebylo sděleno obvinění, resp. zahájeno trestní stíhání, realizovaly další, s věcí související úkony. Zmíněná zásadní, podstatná pochybení, státní zastupitelství nemohlo zhojit a ani nezhojilo podáním obžaloby. Ta v konkrétním případě pro útoky řešené upozorněním z 21.5.1998 a usnesením z 30.4.2010 vůbec neměla být podána, protože jak je zřejmé z § 176 odst. 2 tr. řádu, obžalobu lze podat pouze pro skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání a k tomu v konkrétním případě ze shora uvedených důvodů nedošlo. Poznatek, že nelze přihlížet k bodům I. 1, 2, 3, 5, 6, 8, 10, 12, 14, 15, 17, 18, 19, 20 žalobního návrhu je přitom určující pro vyslovení závěru, že zdejší soud není věcně příslušný k projednání trestní věci vedené proti ing. J. M. Škoda způsobená zbývajícími útoky totiž nedosahuje částky 5.000.000,- Kč, nelze ji považovat za škodu velkého rozsahu ve smyslu § 89 odst. 11 tr. zákona, resp. § 138 tr. zákoníku. Přitom právě taková škoda zakládá právní kvalifikaci, ohledně které je příslušný v prvním stupni rozhodovat krajský soud. Navíc je třeba dodat, že při respektování zásad, na kterých je v českém právním řádu konstruováno pokračování v trestném činu, se zbývající útoky „rozpadají“ na více trestných činů. Samostatným trestným činem by mohl být útok řešený bodem 4 žalobního návrhu, dalším trestným činem by mohly být útoky popsané v bodech 7, 9 a 11 žalobního návrhu, samostatným trestným činem by mohl být útok popsaný v bodě 13 žalobního návrhu a konečně samostatným trestným činem by také mohlo být jednání řešené bodem 16 žalobního návrhu. To tedy vede k ještě dalšímu snížení výše škody, kterou obviněný měl předmětnými trestnými činy způsobit. Rozdělení je přitom nutné, neboť mezi uvedenými útoky není zachována blízká časová souvislost. Popsané útoky, pokud bude prokázáno, že jde o protiprávní jednání, by tak bylo možno kvalifikovat vzhledem k výši způsobené škody, která v každém případě přesahuje částku 500.000,- Kč, tedy hranici značné škody, pouze jako trestné činy podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákona, resp. přesněji jako zločiny podvodu podle § 209 odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, neboť nová právní úprava je pro obžalovaného zřejmě příznivější, když uvedené delikty již nepovažuje za zvlášť závažné trestné činy. O uvedených trestných činech však řízení v prvním stupni koná okresní soud. Vzhledem k zásadám, na kterých je konstruována místní příslušnost soudu, by pak v konkrétní věci měl být příslušný Okresní soud v Olomouci.“ II. Vrchní soud v Olomouci zjistil, že je soudem příslušným k vydání rozhodnutí podle § 24 odst. 1 tr.ř. Na podkladě spisu, který mu byl předložen, zjistil, že · na obviněného Ing. J. M. byla u Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci podána dne 9.8.2010 státní zástupkyní obžaloba, která mu klade za vinu spáchání zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) TrZ (ad I.) a trestného činu zpronevěry podle § 248 odst. 1, odst. 2 tr.zák. (ad II.), jichž se měl dopustit tím, že: „I. ačkoli věděl, že nemá dostatek finančních prostředků na uhrazení objednaného zboží a odebraného zboží, a to s ohledem na své předchozí finanční závazky z podnikatelské činnosti, jako jednatel a majitel firmy K., s.r.o., O., případně jako soukromá osoba v Olomouci 1. v říjnu roku 1995 odebral od firmy L. Ch. - R. sídlem v B., okr. O., různé druhy žaluzií v celkové hodnotě 82.399,- Kč, tyto v celkové výši neuhradil, splatil pouze část pohledávky a firmě L. Ch. - R. tak způsobil škodu ve výši 27.918,- Kč, 2. dne 27.11.1995 a 13.12.1995 odebral od firmy N. E., s.r.o., K. H., nábytek v hodnotě 31.490,- Kč, tento neuhradil, prodal a takto získané finanční prostředky použil pro svou potřebu a firmě N. E., s.r.o., K. H., způsobil škodu ve výši 31.490,- Kč, 3. dne 15. 12. 1995 odebral od firmy S. - R., s.r.o., K., nábytek v hodnotě 12.528,- Kč, tento neuhradil, prodal a takto získané finanční prostředky použil pro svou potřebu a firmě S. - R., s.r.o., K., způsobil škodu ve výši 12.528,- Kč, 4. v období od 22.12.1995 do 19.2.1996 odebral od firmy J. V.-B. P. nábytek v celkové hodnotě 1.131.182,- Kč, tento neuhradil, prodal a takto získané finanční prostředky použil pro svou potřebu a firmě J. V. - B. způsobil škodu ve výši 1.131.182,- Kč, 5. dne 20.5.1996 a 24.5.1996 odebral od firmy V. n. d. V. M. nábytek v hodnotě 50.848,- Kč, tento neuhradil, prodal a takto získané finanční prostředky použil pro svou potřebu a firmě V. n. d. V. M. způsobil škodu ve výši 50.848,- Kč, 6. dne 16.7.1996 a 11.10.1996 odebral od firmy H., a.s., P., nábytek v hodnotě 107.347,- Kč a 4.293,- Kč, tento neuhradil, prodal a takto získané finanční prostředky použil pro svou potřebu a firmě H., a.s., P., způsobil škodu ve výši 111.640,- Kč, 7. v období od 6.9.1996 do 13.11.1996 odebral od firmy E. B. nábytek v hodnotě 198.688,- Kč, tento neuhradil, prodal a takto získané finanční prostředky použil pro svou potřebu a firmě E. B. způsobil škodu ve výši 198.688,- Kč, 8. dne 15.11.1996 odebral od firmy S. - R., s.r.o., K., nábytek v hodnotě 5.909,- Kč, včetně jeho dopravy, tento neuhradil, prodal a takto získané finanční prostředky použil pro svou potřebu a firmě S. - R., s.r.o., K., způsobil škodu ve výši 7.839,- Kč, 9. v období od 10.12.1996 do 31.1.1997 odebral od firmy T., s.r.o., B., nábytek v hodnotě 388.430,- Kč, tento neuhradil, prodal a takto získané finanční prostředky použil pro svou potřebu a firmě T., s.r.o., B., způsobil škodu ve výši 388.430,- Kč, 10. dne 5.12.1996 odebral od firmy S. P. nábytek do dětského pokoje v hodnotě 21.140,- Kč, tento neuhradil a firmě S. P. způsobil škodu ve výši 21.140,- Kč, 11. v lednu až březnu 1997 odebral od firmy D. I. L. nábytek v hodnotě 1.168.123,- Kč, tento neuhradil, prodal a takto získané finanční prostředky použil pro svou potřebu a firmě D. I. L. způsobil škodu ve výši 1.168.123,- Kč, 12. dne 17.2.1997 odebral od firmy D. v. d. Z. nábytek v hodnotě 170.371,- Kč, tento neuhradil, prodal a takto získané finanční prostředky použil pro svou potřebu a firmě D. v. d. Z. způsobil škodu ve výši 170.371,- Kč, 13. dne 11.4.1997 si zapůjčil od A. P. pod záminkou nutnosti zakoupit zboží finanční částku 650.033,- Kč s tím, že tuto vrátí do 18.4.1997, což neučinil a poškozené A. P. tak způsobil škodu ve výši 650.033,- Kč, 14. dne 18.4.1997 odebral od firmy P., s.r.o., O., nábytek v hodnotě 114.068,- Kč, tento neuhradil, prodal a takto získané finanční prostředky použil pro svou potřebu a firmě P., s.r.o., O., způsobil škodu ve výši 114.068,- Kč, 15. dne 1.7.1997 uzavřel s V. M. smlouvu o půjčce, na základě které převzal finanční částku ve výši 342.000,- Kč, kterou se zavázal vrátit do 31.8.1997, což neučinil a poškozenému V. M. tak způsobil škodu ve výši 342.000,- Kč, 16. v období od 29.8.1997 do září 1997 odebral od firmy P., s.r.o., O., nábytek v hodnotě 733.300,- Kč, tento neuhradil, prodal a takto získané finanční prostředky použil pro svou potřebu a firmě P., s.r.o., O., způsobil škodu ve výši 733.300,- Kč, 17. dne 2.9.1997 odebral od firmy W. & s., a.s., nábytek v hodnotě 78.150,- Kč, tento neuhradil, prodal a takto získané finanční prostředky použil pro svou potřebu a firmě W. & s. a.s., způsobil škodu ve výši 78.150,- Kč, 18. dne 28.9.1997 si zapůjčil od F. K. finanční částku ve výši 270.000,- Kč, kterou se zavázal vrátit do 30.9.1997, což neučinil a poškozenému F. K. způsobil škodu ve výši 270.000,- Kč, 19. dne 10.10.1997 si zapůjčil od Ing. A. K. finanční částku ve výši 172.500,- Kč, kterou se zavázal vrátit do 13.11.1997, což neučinil a pošk. Ing. A. K. způsobil škodu ve výši 172.500,- Kč, 20. dne 3.2.1998 odebral od firmy B. - M., s.r.o., N. J., nábytek v hodnotě 37.926,- Kč, tento neuhradil, prodal a takto získané finanční prostředky použil pro svou potřebu a firmě B. - M., s.r.o., N. J., způsobil škodu ve výši 37.926,- Kč, a takto způsobil poškozeným celkovou škodu ve výši 5 .718.174,-Kč II. dne 15.2.1994, 2.3.1994 a 1.4.1994 uzavřel se společností S., s.r.o., P., leasingové smlouvy, na základě kterých převzal do užívání kopírku TOSHIBA ED 1710, počítač s příslušenstvím, včetně tiskárny a kancelářský nábytek, vše v celkové hodnotě 188.509,- Kč, přičemž se zavázal hradit smluvené leasingové splátky, což však neučinil a následně proto došlo dne 6.2.1997 k předčasnému ukončení leasingových smluv, kdy obviněný odmítl předměty leasingu vrátit zpět leasingové společnosti, i nadále si je ponechal a tyto mu byly odebrány až Policií ČR dne 12.8.1997 a 5.8.1997, přičemž ke dni ukončení leasingových smluv byla hodnota předmětů leasingu 94 000,- Kč“. · krajský soud poté, co vyžádal prostřednictvím Ministerstva spravedlnosti ČR písemné materiály zmiňované v odůvodnění jeho rozhodnutí (ve spisy založeny včetně jejich překladů na č.l. 671-673, 676, 681-687), rozhodl v neveřejném zasedání dne 8.10.2010 způsobem, který je uveden výše. III. S přihlédnutím k těmto poznatkům dospěl vrchní soud k těmto závěrům: Pokud krajský soud nařídil předběžné projednání obžaloby, pak nepochybil [§ 186 písm. d) tr.ř.], pokud rovněž zkoumal, zda je odůvodněno podání obžaloby na obviněného Ing. J. M. z hlediska splnění podmínek stanovených v § 176 odst. 2 tr.ř., tj. zda tato byla podána „jen pro skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání“. Z důvodů, které jsou výše citovány, dospěl krajský soud k závěru, že tomu tak není v případě skutku popsaného pod bodem I. žalobního návrhu u jednání, která jsou popsána pod body 1,2,5,6,10,14,17 (z důvodu, že ohledně těchto dílčích útoků žalovaného pokračování v trestném činu nedošlo k zákonnému zahájení trestního stíhání obviněného) a pod body 3,8,12,15,18,19 (z důvodu nerespektování zásady speciality spojené s extradičním řízením, na jehož základě byl obviněný vydán ze Spojených států amerických). Nepodání obžaloby pro tyto body (a rovněž bod I/20) v souladu se zákonnými předpoklady pak je důvodem jím zvoleného procesního postupu. Jakkoli by bylo lze přisvědčit krajskému soudu v jeho náhledu na otázku důvodnosti podání obžaloby na obviněného Ing. J. M. z důvodů vytýkaných v odůvodnění jeho rozhodnutí, nelze mu přisvědčit ve způsobu jeho rozhodnutí. I když lze poukázat na to, že v rámci výběru možných rozhodnutí soudu při předběžném projednání obžaloby je vydání rozhodnutí z důvodu zjišťované nepříslušnosti soudu uvedeno na prvním místě [§ 188 odst. 1 písm. a) tr.ř.], sama tato skutečnost neodůvodňuje aplikaci zmiňovaného ustanovení ve věci posuzované. Aplikaci ustanovení § 188 odst. 1 písm. a) tr.ř. ve věci obviněného Ing. J. M. je třeba pokládat za nepřípadnou, neboť se jí neřeší základ nastíněného právního problému. Krajský soud totiž ve svém rozhodnutí nezpochybnil správnost právní kvalifikace skutku popsaného v žalobním návrhu pod bodem I., neboť nikde nevyjádřil, že by tento skutek de iure neměl být (jako celek) posuzován jako zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) TrZ. Naopak, a plyne to z jeho odůvodnění zcela nepochybným způsobem, učinil právní závěr, že ohledně tohoto skutku, resp. jím explicitně označených podbodů - procesních skutků ve smyslu § 12 odst. 12 tr.ř. - nelze vést trestní stíhání obviněného ve stadiu řízení před soudem pro označené závažné procesní vady přípravného řízení. Dospěl-li však krajský soud k takovému právnímu závěru, pak nebylo namístě, aby rozhodl způsobem upraveným v § 188 odst. 1 písm. a) tr.ř., neboť tímto rozhodnutím (a ani na něj navazujícím rozhodnutím nadřízeného soudu) nelze nastolený problém řešit. Není-li dle krajského soudu důvodné vedení soudního řízení ohledně skutků uvedených pod body I/1,2,3,5,6,8,10,12,14,15,17, 18,19,20, pak tomuto svému závěru měl uvedený soud přiznat obecnou platnost. Nelze-li dle jeho názoru vést ohledně označených skutků řízení před krajským soudem, pak nutno dovodit, že stejné musí platit i o řízení před soudem okresním. Tomu zjištění pak měl krajský soud přizpůsobit výrok svého rozhodnutí. Nelze totiž vycházet z toho, že by se okresní soud zaobíral pouze body I/4,7,9,11,13 a 16 a nebral zřetel na to, že obžaloba obsahuje i body zbývající. Soud je totiž vždy povinen svým rozhodnutím vyčerpat celou obžalobu, tzn. že je povinen rozhodnout o všech skutcích vymezených žalobním návrhem, aniž by byl vázán jejich právním posouzením. Nelze proto uvažovat tak, že by se okresní soud body I/1,2,3,5,6,8,10,12,14,15,17,18,19,20 žalobního návrhu nezabýval, neboť rovněž o nich je nezbytné zákonem předvídaným způsobem rozhodnout (o obtížích při přednesu obžaloby státním zástupcem za stavu navozeného rozhodnutím krajského soudu nemluvě). Pokud by i okresní soud dospěl k závěru o vadnosti procesního postupu státní zástupkyně při podání obžaloby v označených bodech žalobního návrhu, byl by patrně nucen postupovat způsobem, kterým měl (s ohledem na obsah odůvodnění jeho rozhodnutí) postupovat krajský soud (přitom by tak ovšem okresní soud činil ohledně trestného činu, o němž mu nepřísluší rozhodovat). Při posuzování správnosti aplikace § 188 odst. 1 písm. a) tr.ř. je dle názoru vrchního soudu rozlišovat dva typy důvodů, které ji vyvolaly. Zcela v souladu s účelem tohoto ustanovení je jeho aplikace v případech, kdy soud, příslušné rozhodnutí vydávající, dospěje při hodnocení skutku popsaného v žalobním návrhu (v jeho celistvosti) k právnímu názoru, že tento je třeba právně kvalifikovat odlišně a jím dovozená právní kvalifikace odůvodňuje změnu náhledu na věcnou příslušnost soudu. V případech žalovaných pokračujících trestných činů tomu může být např. tehdy, dospěje-li soud k závěru, že znaky pokračování ve smyslu § 116 TrZ nejsou dány ohledně všech skutků tvořících žalované pokračování v trestném činu a že v důsledku toho je jeden skutek de iure třeba posoudit jako skutky dva, potažmo dva (případně rovněž pokračující) trestné činy, jejichž kvalifikace však již neodůvodňuje závěr o věcné příslušnosti soudu, u něhož byla obžaloba podána. Naproti tomu je zcela nepřípadné, aby citované ustanovení bylo užito v případech, kdy by změna právní kvalifikace byla dovozena pouze z toho faktu, že by předmětem hodnocích úvah nebyly veškeré dílčí procesní skutky popsané v žalobním návrhu (jak je tomu v případě posuzovaném). Závěr o věcné nepříslušnosti, která by měla odůvodnit při předběžném projednání obžaloby vydání rozhodnutí o předložení věci nadřízenému soudu podle § 188 odst. 1 písm. a) tr.ř., nemůže krajský soud založit na právním posouzení toliko části skutku popsaného v žalobním návrhu obžaloby, byť by důvodem takového posouzení byl poznatek o nedůvodnosti podání obžaloby jako celku, resp. části jejího žalobního návrhu, pro podstatné procesní vady přípravného řízení neodstranitelné v řízení soudním. Podle citovaného ustanovení nelze dle názoru vrchního soudu postupovat tehdy, má-li být závěr o odlišné právní kvalifikaci zakládající věcnou příslušnost okresního soudu k projednání věci založen na vyloučení právního posouzení některých samostatných procesních skutků (v důsledku čehož například dojde ke snížení škody, jakožto kvalifikačního znaku příslušného trestného činu), považovaných obžalobou za dílčí útoky pokračujícího trestného činu. Je-li závěr o odlišné právní kvalifikaci toliko důsledkem nehodnocení významu některých dílčích skutků, o nichž řízení před soudem pro podstatnou vadu přípravného řízení nelze vést, pro výslednou právní kvalifikaci (pro právní posouzení trestného činu spáchaného ve formě pokračování v trestném činu podle § 116 TrZ), pak aplikace § 188 odst. 1 písm. a) tr.ř. není namístě. Zjištění takových podstatných procesních vad při předběžném projednání obžaloby totiž odůvodňuje aplikaci ustanovení § 188 odst. 1 písm. e) tr.ř. Byla-li v posuzované věci obžaloba podána v bodě I. pro zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) TrZ, o němž ve smyslu § 17 odst. 1 tr.ř. přísluší rozhodovat krajskému soudu, pak při nezpochybnění této právní kvalifikace nemohl krajský soud postupovat při předběžném projednání obžaloby způsobem upraveným v ustanovení § 188 odst. 1 písm. a) tr.ř. IV. Vrchní soud dospěl k závěru, že skutek, pro který byla na obviněného Ing. J. M. v bodě I. žalobního návrhu podána obžaloba, je třeba pokládat za skutek, který může být kvalifikován jako zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) TrZ, a že tudíž není důvod učinit právní závěr, že by nebyla dána věcná příslušnost krajského soudu k jeho projednání. Na základě těchto poznatků pak rozhodl podle § 24 odst. 1 tr.ř. tak, že věcně (a rovněž místně) příslušným k projednání a rozhodnutí trestní věci obviněného Ing. J. M. je Krajský soud v Ostravě (resp. v závislosti na rozvrhu práce uvedeného soudu jeho pobočka v Olomouci). V. Na krajském soudu je, aby přiměřeným způsobem reagoval na toto rozhodnutí. Jeho další postup může ovlivnit státní zástupkyně (viz její oprávnění dle § 182 tr.ř.), jejíž stanovisko stran setrvání na podané obžalobě by měl krajský soud (s ohledem na obsah odůvodnění svého rozhodnutí) neprodleně zjistit. Pokud státní zástupkyně setrvá na důvodnosti podání předmětné obžaloby, otvírá se před krajským soudem možnost vydání rozhodnutí při aplikaci § 188 odst. 1 písm. e) tr.ř., jehož správnost (v případě vydání takového rozhodnutí a jeho napadení stížností státní zástupkyně) bude přezkoumána soudem stížnostním. Současně se připomíná, že v případě rozhodování o předběžném projednání obžaloby u osob nacházejících se ve vazbě se uplatňuje ustanovení § 192 tr.ř. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není řádný opravný prostředek přípustný. V Olomouci dne 25. října 2010 JUDr. Ivo Kouřil předseda senátu