1 To 42/2010

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Vrchní soud v Olomouci projednal ve veřejném zasedání konaném dne 9. prosince 2010 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ivo Kouřila a soudců JUDr. Jaroslava Holubce a JUDr. Štefana Škadry odvolání obžalovaného V. M. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 28.6.2010, č.j. 28 T 2/2010-1207, a rozhodl t a k t o : I. Z podnětu podaného odvolání se napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. a), písm. b), písm. d), odst. 2 tr.ř. č á s t e č n ě z r u š u j e ve všech výrocích týkajících se obžalovaného V. M. s výjimkou výroku o vině trestným činem neoprávněného držení platební karty podle § 249b tr. zákona (bod 5/ napadeného rozsudku). II. Podle § 259 odst. 3 tr.ř. se nově rozhoduje t a k t o : Podle § 37a tr. zákona s e z r u š u j í v rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 22.7.2009, č.j. 73 T 133/2009-154, výrok o vině trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. zákona (ad 2/) a výrok o trestu. Obžalovaný V. M., bez zaměstnání, t.č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Ostrava-Heřmanice, j e v i n e n , ž e 1) v přesně nezjištěné době od dopoledních hodin dne 14.3.2009 do pozdních odpoledních hodin dne 15.3.2009 v O.-H., vnikl po násilném odstranění visacího zámku na vstupní bráně do areálu firmy O. s. m., spol. s r.o., se sídlem tamtéž, kde násilím odstranil visací zámek vstupních vrat do skladu firmy O., s.r.o., se sídlem tamtéž, v němž se nacházel vysokozdvižný vozík zn. Komatsu v hodnotě 170.000,- Kč, a následně, po násilném odstranění visacích zámků vjezdových vrat, vnikl do skladů firmy O. s. m., spol. s r.o., z nichž za použití vysokozdvižného vozíku zn. Komatsu firmy O., s.r.o., ze skladů vyvezl a nezjištěným způsobem pak odvezl 155 ks plechu AL černý 0,63 mm v hodnotě 38.440,- Kč, 155,37 kg svitku Cu 0,55x670 mm v hodnotě 22.684,- Kč, 114 ks plechu TiZn 0,6 mm v hodnotě 45.600,- Kč, 174,1 kg svitku TiZn 0,7x670 mm v hodnotě 8.966,20 Kč, 150 ks plechu Cu 0,55 mm v hodnotě 135.750,- Kč, 439,2 kg svitku Cu 0,55 mm v hodnotě 40.846,60 Kč, 20 ks žlabu Cu 250 3 bm v hodnotě 8.813,- Kč, 10 ks žlabu Cu 330 4 bm v hodnotě 6.769,- Kč, 20 ks žlabu Cu 330 6 bm v hodnotě 20.308,- Kč, 40 ks čela Ti v hodnotě 441,20 Kč, 25 ks kotlíku 330/100 Cu v hodnotě 2.405,- Kč, 20 ks rohu 250 FeZn v hodnotě 846,- Kč, 10 ks rohu 250 Cu v hodnotě 2.233,- Kč, 10 ks rohu 330 Cu v hodnotě 2.261,- Kč, 50 ks kolena 100 Ti Zn v hodnotě 2.802,- Kč, 21 ks okna Velux GGL 3060 MO8 v hodnotě 146.876,10 Kč, 8 ks okna Velux GGL 3059 MO8 v hodnotě 40.357,- Kč a 41 ks izolační plstě v hodnotě 4.821,60 Kč, to vše v celkové hodnotě 531.219,70 Kč, když pouze část z těchto odcizených věcí v hodnotě 155.166,60 Kč byla objevena dne 19.5.2009 v garáži č. 7 v areálu firmy Auto A., spol. s r.o., v O., kterou si smluvně pronajal k 1.4.2009; poškozením rolovacích vrat a 5 ks visacích zámků v napadeném areálu navíc způsobil jeho majiteli T. K. škodu ve výši 1.420,- Kč, 2) v době od 20.00 hodin dne 20.3.2009 do 07.00 hodin dne 21.3.2009 v O.-P., veden zištným záměrem, nejprve vnikl do neuzamčeného oploceného stanoviště budoucího objektu dálniční policie, odkud odcizil přívěsný nákladní vozík, typ OA Agados, hnědé základní barvy se sytě červenou plachtou, VIN: TKXV261138ABA0813, RZ: 5B0 9824, a to tím způsobem, že předmětný vozík odtáhl přes bránu mimo objekt staveniště, kde jej připojil k přistavenému motorovému vozidlu zn. VW Passat kombi, stříbrné barvy, a následně tímto vozidlem z místa činu jako řidič odjel, čímž způsobil společnosti I. B., a.s., se sídlem B., škodu odcizením ve výši 27.500,- Kč, čímž odcizením věcí (ad 1/, 2/) způsobil celkovou škodu ve výši 558.719,70 Kč a těchto skutků se dopustil, ačkoli byl trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě ze dne 18.4.2007, sp.zn. 3 T 58/2007, který nabyl právní moci dne 11.10.2007, uznán vinným mimo jiné pro trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a) tr. zákona, za který mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání pěti měsíců podmíněně odložený na zkušební dobu 24 měsíců, který však byl pravomocným usnesením téhož soudu ze dne 3.12.2009, č.j. 3 T 58/2007-150, přeměněn v trest nepodmíněný, pro jehož výkon byl obžalovaný zařazen do věznice s dozorem, t e d y jednak přisvojil si cizí věc tím, že se jí zmocnil, čin spáchal vloupáním (ad 1/), byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen a způsobil takovým činem značnou škodu (ad 1/, 2/), jednak zmocnil se motorového vozidla v úmyslu je přechodně užívat (ad 1/), 3) v době od ranních hodin dne 16.5.2009 do odpoledních hodin dne 17.5.2009 poté, kdy vstoupil do areálu bývalého M. v O., pod záminkou uvedenou vrátnému J. H., že je zaměstnancem firmy A., s.r.o., Ř., a že jde vyskladňovat zboží, pro které přijede auto, násilím otevřel vrata skladu firmy A., s.r.o., z něhož za použití zde se nacházejícího manipulačního vozíku zn. Jungheindrich v hodnotě 224.910,- Kč ze skladu postupně vyvezl 422 kg drátu nerezového 5,5 AISI-302 v hodnotě 59.375,40 Kč, 1048 kg drátu hromosvodového dia 8.0 mm v hodnotě 233.075,20 Kč, 502 kg drátu hromosvodového dia 7.0 mm v hodnotě 108.934,- Kč, 326 kg drátu taženého dia 7,0 mm v hodnotě 67.090,80 Kč, 10,43 kg pájecího drátu v hodnotě 58.566,50 Kč, 51 kg pájecí tyčinky 2,0 mm v hodnotě 113.918,70 Kč, 210 kg pájecí tyčinky 2,0 mm v hodnotě 312.587,60 Kč, 1.228,67 kg pájecí tyčinky 2,0 mm v hodnotě 872.847,20 Kč, 389,66 kg pájecí tyčinky 2,0 mm v hodnotě 119.313,90 Kč, 0,04 kg pájecí tyčinky 3,0 mm v hodnotě 57,30 Kč, 2 kg hliníkového plechu 0,6 mm v hodnotě 589,- Kč, 1 kg hliníkového plechu 1 mm v hodnotě 490,90 Kč, 1 kg hliníkového plechu 1,2 mm v hodnotě 531,80 Kč, 1 kg hliníkového plechu 2 mm v hodnotě 764,60 Kč, 831,50 kg měděného plechu 0,55 mm v hodnotě 113.998,70 Kč, 122,20 kg měděného plechu 0,6 mm v hodnotě 15.776,- Kč, 197,10 kg měděného plechu 0,8 mm v hodnotě 27.022,40 Kč, 141,90 kg měděného plechu 1 mm v hodnotě 19.539,60 Kč, 195,20 kg měděného plechu 1,2 mm v hodnotě 23.794,90 Kč, 34,10 kg měděného plechu 2 mm v hodnotě 6.901,80 Kč, 339,60 kg měděného plechu 1 mm v hodnotě 56.135,90 Kč, 26,60 kg měděného plechu 1,5 mm v hodnotě 5.727,- Kč, 17,80 kg měděného plechu 0,5 mm v hodnotě 3.898,20 Kč, 1.049 kg měděného plechu 0,5 mm v hodnotě 111.110,30 Kč, 303,10 kg měděného plechu 1 mm v hodnotě 39.099,90 Kč, 297,80 kg měděného plechu 1,5 mm v hodnotě 37.641,90 Kč, 1.360,40 kg měděného plechu 2 mm v hodnotě 224.874,10 Kč, 798,10 kg měděného plechu 2,5 mm v hodnotě 131.925,90 Kč, 803 kg měděného plechu 3 mm v hodnotě 109.529,20 Kč, 501,10 kg měděného plechu 4 mm v hodnotě 69.151,80 Kč, 996 kg měděného plechu 5 mm v hodnotě 176.192,40 Kč, 430,70 kg měděného plechu v hodnotě 76.190,80 Kč, 968,80 kg měděného plechu 3 mm v hodnotě 171.380,70 Kč, 57,80 kg měděného plechu 0,8 mm v hodnotě 8.415,70 Kč, 131,40 kg mosazného plechu v hodnotě 18.921,60 Kč, 174,70 kg mosazného plechu 0,6 mm v hodnotě 28.109,20 Kč, 75,90 kg mosazného plechu 0,8 mm v hodnotě 11.855,60 Kč, 423,40 kg mosazného plechu 1 mm v hodnotě 80.954,10 Kč, 183,80 kg mosazného plechu 1,2 mm v hodnotě 35.142,60 Kč, 171,40 kg mosazného plechu 1,4 mm v hodnotě 27.612,50 Kč, 288,30 kg mosazného plechu 1,5 mm v hodnotě 41.457,50 Kč, 28,60 kg mosazného plechu 1,6 mm v hodnotě 4.999,30 Kč, 748,50 kg mosazného plechu 2 mm v hodnotě 116.017,50 Kč, 377,80 kg mosazného plechu 2,5 mm v hodnotě 77.297,90 Kč, 170 kg mosazného plechu 2,5 mm v hodnotě 36.958,- Kč, 37,80 kg mosazného plechu 3 mm v hodnotě 6.656,60 Kč, 68,10 kg mosazného plechu 4 mm v hodnotě 13.572,30 Kč, 170 kg mosazného plechu 5 mm v hodnotě 33.881,- Kč, 135,40 kg mosazného plechu 8 mm v hodnotě 24.168,90 Kč, 1.138,05 kg nerezového plechu 1,5 mm v hodnotě 128.713,50 Kč, 5 kg nerezového plechu 1 mm v hodnotě 7.568,50 Kč, 394 kg nerezového plechu 1 mm v hodnotě 44.049,20 Kč, 1 kg nerezového plechu 1,5 mm v hodnotě 2.313,40 Kč, 4 kg nerezového plechu 2 mm v hodnotě 12.185,60 Kč, 1.036,80 kg plechu titan-zinkového 0,6 mm v hodnotě 126.697,- Kč, 137,20 kg tyče hliníkové kruhové dia 22 mm v hodnotě 15.832,90 Kč, 217 kg tyče hliníkové kruhové dia 50 mm v hodnotě 25.041,80 Kč, 188 kg tyče hliníkové kruhové dia 180 mm v hodnotě 17.766,- Kč, 2,80 kg tyče měděné čtyřhranné 40x40 mm v hodnotě 468,40 Kč, 1.127 kg tyče měděné čtyřhranné 70x70 mm v hodnotě 192.717,- Kč, 132,60 kg tyče měděné ploché 00x10 mm v hodnotě 22.860,20 Kč, 246,50 kg tyče měděné ploché 00x20 mm v hodnotě 41.288,80 Kč, 641,70 kg tyče měděné ploché 20x10 mm v hodnotě 110.629,10 Kč, 975 kg tyče měděné ploché 16x6 mm v hodnotě 169.260,- Kč, 233,90 kg tyče měděné ploché 20x5mm v hodnotě 54.966,50 Kč, 500 kg tyče měděné ploché 20x5 mm v hodnotě 84.450,- Kč, 351,20 kg tyče měděné ploché 25x3 mm v hodnotě 78.106,90 Kč, 200,90 kg tyče měděné ploché 30x10 mm v hodnotě 36.162,- Kč, 112,20 kg tyče měděné ploché 30x4 mm v hodnotě 24.066,90 Kč, 43,30 kg tyče měděné ploché 30x5 mm v hodnotě 6.443,- Kč, 446,20 kg tyče měděné ploché 30x8mm v hodnotě 94.683,60 Kč, 493 kg tyče měděné ploché 30x8 mm v hodnotě 87.063,80 Kč, 1.451,70 kg tyče měděné ploché 40x10 mm v hodnotě 252.450,60 Kč, 503 kg tyče měděné ploché 40x10 mm v hodnotě 81.355,10 Kč, 20,6 kg tyče měděné ploché 40x8 mm v hodnotě 4.361,- Kč, 5,30 kg tyče měděné ploché 50x5 mm v hodnotě 980,50 Kč, 0,20 kg tyče měděné ploché 60x10 mm v hodnotě 21,90 Kč, 1.054 kg tyče měděné ploché 60x20 mm v hodnotě 170.326,40 Kč, 175,20 kg tyče měděné ploché 80x10 mm v hodnotě 30.642,50 Kč, 950 kg tyče měděné ploché 99x30 mm v hodnotě 167.295,- Kč, 575 kg tyče měděné ploché 100x60 mm v hodnotě 76.647,50 Kč, 169,80 kg tyče mosazné kruhové dia 125x2.500 mm v hodnotě 35.114,60 Kč, 791,20 kg tyče mosazné kruhové dia 125x1.500 mm v hodnotě 163.620,20 Kč a 509,80 kg tyče mosazné kruhové 12x3.000x3.100 mm v hodnotě 76.266,10 Kč, to vše v celkové hodnotě 6.376.450,30 Kč a tento materiál naložil dne 16. 5. 2009 a podruhé dne 17.5.2009 na nákladní vozidlo tov. zn. VOLVO, s návěsem, řízeným P. Š., zaměstnancem firmy S. U K., O., u jehož manažera R. N. bylo vozidlo s řidičem dne 16.5.2009 telefonicky nezjištěným mužem objednáno a nechal ho odvézt do objektu areálu firmy A. A., spol. s r.o., v O., přičemž v rámci odvozu materiálu dne 17.5.2009 odcizil a naložil též manipulační vozík zn. Jungheinrich patřící firmě A., s.r.o., v hodnotě 43.400,- Kč, který se rovněž ve skladu nacházel, když pouze část z odcizených věcí v hodnotě 2.732.422,40 Kč byla objevena dne 19.5.2009 jednak v garáži č. 7 v areálu firmy A. A., spol. s r.o., v O., kterou si smluvně pronajal k 1.4.2009 a jednak na korbě jeho vozidla zn. Mercedes 814 D Vario, parkujícího před touto garáží, přičemž v té se nacházel i odcizený manipulační vozík zn. Jungheinrich; v rámci pohybu ve skladu firmy A., s.r.o., ve dnech 16. a 17.5.2009 vnikl po vypáčení vstupních dveří do kanceláře firmy, v níž odcizil příruční pokladnu v hodnotě 384,- Kč s finanční hotovostí 16.200,- Kč a skener zn. Canon v hodnotě 1.494,- Kč a rovněž po vypáčení vstupních dveří vnikl do vrátnice při vjezdu do areálu, kde odcizil ke škodě firmy M. L., a.s., L., počítačovou jednotku kamerového systému v hodnotě 7.470,- Kč a řídící centrum tohoto kamerového systému v hodnotě 17.268,- Kč a dále poškozením dveří do vrátnice, vrat do skladu firmy A., s.r.o., a dveří do kanceláře fy A., s.r.o., způsobil firmě M. L., a.s., celkovou škodu ve výši 21.700,- Kč, 4) dne 25.6.2009 kolem 16.00 hod. v J. H., vnikl po přeštípání oplocení do objektu firmy B. V., a.s., okr. J. H., které tím způsobil škodu ve výši 1.200,- Kč, kde po rozbití skleněné výplně zadního okna vnikl do zde zaparkovaného traktoru zn. Zetor 7011, SPZ: JH 79-92, čímž způsobil firmě B. V., a.s., škodu ve výši 350,- Kč, když v traktoru zanechal štípací kleště červené barvy, následně odešel do volně přístupné haly téže firmy, kde násilím zprovoznil vysokozdvižný vozík zn. Desta DVH5-3522 TXK v hodnotě 196.000,- Kč, na kterém tím způsobil firmě B. V., a.s., škodu ve výši 500,- Kč, za jehož použití nadzvedl oplocení do sousedního areálu firmy S., a.s., J. H., které tím způsobil škodu ve výši 2.500,- Kč a dále blíže nezjištěným způsobem vnikl do haly „D“ této firmy, odkud za použití jejích vysokozdvižných vozíků zn. LINDE AG, model H 25 D-03 v hodnotě 330.000,- Kč, a zn. LINDE AG, model L 10 v hodnotě 56.000,- Kč do ranních hodin dne 26.6.20 v hodnotě 157.126,50 Kč, 218 ks háku stand. 28/30x4 Cu SAG v hodnotě 84.365,- Kč, 546 ks háku prodl. 40/30x5 Cu SAG v hodnotě 97.461,- Kč, 515 ks háku stand. 40/30x5 Cu v hodnotě 79.567,50 Kč, 500 ks háku prodl. 28/30x4 Cu v hodnotě 71.500,- Kč, 420 ks háku stand. 33/30x5 Cu v hodnotě 55.020,- Kč, 181 ks háku stand. 25/30x4 Cu v hodnotě 17.285,50 Kč, 130 ks háku prodl. 25/30x4 Cu v hodnotě 14.040,- Kč, 15 m svodu roury kruhové 80/3 m Cu v hodnotě 4.905,- Kč, 8 m svodu roury kruhové 100/4 m Cu v hodnotě 2.960,- Kč, 6 m žlabu půlkruhového podokapního 250/3 m Cu v hodnotě 1.722,- Kč, 39 m žlabu půlkruhového podokapního 280/3 m Cu v hodnotě 12.753,- Kč, 36 m žlabu půlkruhového podokapního 280/4 m Cu v hodnotě 11.772,- Kč, 10 m žlabu půlkruhového podokapního 330/2 m Cu v hodnotě 3.620,- Kč, 6 m žlabu půlkruhového podokapního 330/3 m Cu v hodnotě 2.172,- Kč a 36 m žlabu půlkruhového podokapního 330/4 m Cu v hodnotě 13.032,- Kč, přičemž tento materiál v celkové hodnotě 629.301,50 Kč ke škodě firmy S., a.s., překládal do vozidla zn. KIA Sorento, které mu za tím účelem poskytla jeho majitelka K. P.; toto vozidlo v přesně nezjištěnou dobu od večerních hodin dne 25.6.2009 do časných ranních hodin dne 26.6.2009 v J. H., přinejmenším na ul. J. p. v bezprostřední blízkosti objektu společnosti S., a.s., a v areálu společnosti B. V., a.s., opakovaně, alespoň ve čtyřech případech, řídil, ačkoliv není držitelem příslušného řidičského oprávnění dle § 81 zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, a ačkoliv mu rozhodnutím Magistrátu města O., odboru dopravně správních činností ze dne 25.6.2008, sp.zn. DSČ/19891/08/SŘ-RL, jež nabylo právní moci dne 22.7.2008, byl mimo jiné uložen zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 14 měsíců od nabytí právní moci vydaného rozhodnutí a rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 17.2.2009, sp.zn. 3 T 69/2008, který nabyl právní moci dne 17.2.2009, mu byl mimo jiné uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvou roků; odcizovaný materiál převážel do garáže č. 15 v J. H., část Ř., kterou si zjevně za tím účelem pod jménem T. K. pronajal dne 23.6.2009 od A. V.; v této garáži byla dne 9.8.2009 nalezena pouze část odcizených věcí firmy S., a.s., a to v hodnotě 59.370,- Kč, přičemž odcizením věcí (ad 3/, 4/) způsobil celkovou škodu ve výši 7.091.967,80 Kč a těchto skutků se dopustil, ačkoli byl trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě ze dne 18.4.2007, sp.zn. 3 T 58/2007, který nabyl právní moci dne 11.10.2007, uznán vinným mimo jiné pro trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a) tr. zákona, za který mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání pěti měsíců podmíněně odložený na zkušební dobu 24 měsíců, který však byl pravomocným usnesením téhož soudu ze dne 3.12.2009, č.j. 3 T 58/2007-150, přeměněn v trest nepodmíněný, pro jehož výkon byl obžalovaný zařazen do věznice s dozorem, t e d y jednak přisvojil si cizí věc tím, že se jí zmocnil, čin spáchal vloupáním, byl za čin uvedený v odstavci 1 v posledních třech letech odsouzen a způsobil takovým činem škodu velkého rozsahu (ad 3/, 4/), jednak zmocnil se motorového vozidla v úmyslu je přechodně užívat (ad 3/, 4/), jednak mařil výkon rozhodnutí soudu a jiného orgánu veřejné moci tím, že vykonával činnost, která mu byla takovým rozhodnutím zakázána (ad 4/). T í m s p á c h a l trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), písm. e), odst. 3 písm. b) tr. zákona (ad 1/, 2/), trestný čin neoprávněného užívání cizí věci podle § 249 odst. 1 tr. zákona (ad 1/), zločin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku (ad 3/, 4/), přečin neoprávněného užívání cizí věci podle § 207 odst. 1 tr. zákoníku (ad 3/, 4/), přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (ad 4/). Z a t o s e m u u k l á d á A) za trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), písm. e), odst. 3 písm. b) tr. zákona (ad 1/, 2/) a trestný čin neoprávněného užívání cizí věci podle § 249 odst. 1 tr. zákona (ad 1/), jakož i za sbíhající se trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zákona, kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 22.7.2009, č.j. 73 T 133/2009-154, a trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zákona, kterým byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu Frýdek-Místek ze dne 20.2.2009, č.j. 4 T 31/2009-31, podle § 247 odst. 3 tr. zákona, § 37a a § 35 odst. 2 tr. zákona, s přihlédnutím k § 259 odst. 4 tr.ř., společný souhrnný trest odnětí svobody v trvání 23 (d v a c e t i t ř í) měsíců. Podle § 39a odst. 3 tr. zákona se obžalovaný pro výkon trestu zařazuje do věznice s ostrahou. Současně se zrušuje výrok o souhrnném trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 22.7.2009, č.j. 73 T 133/2009-154, a výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu Frýdek-Místek ze dne 20.2.2009, č.j. 4 T 31/2009-31, jakož i všechna další rozhodnutí na uvedené výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. B) Za zločin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku (ad 3/, 4/), přečin neoprávněného užívání cizí věci podle § 207 odst. 1 tr. zákoníku (ad 3/, 4/), přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (ad 4/), jakož i za odvoláním nezměněný trestný čin neoprávněného držení platební karty podle § 249b tr. zákona (bod 5/ napadeného rozsudku), podle § 205 tr. zákoníku, za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku, úhrnný trest odnětí svobody v trvání 5 (p ě t i) let. Podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku se obžalovaný pro výkon trestu zařazuje do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku se obžalovanému ukládá trest propadnutí věci – 1 ks mobilního telefonu tovární značky NOKIA E66, IMEI 352942028035357. Podle § 228 odst. 1 tr.ř. je obžalovaný povinen nahradit poškozeným: - A., s.r.o., se sídlem Ř., okres P.-z., škodu ve výši 3.566.253,- Kč, - M. L., a.s., se sídlem L., škodu ve výši 21.700,- Kč, - O. s.m., spol. s r.o., se sídlem O. - H., škodu ve výši 286.053,- Kč, - ČSOB P., a.s., člen holdingu ČSOB, se sídlem P., Z. p., škodu ve výši 90.000,- Kč, a společně a nerozdílně s již odsouzenou K. P., o jejíž povinnosti k náhradě škody bylo pravomocně rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 28.6.2010, č.j. 28 T 2/2010-1207, - S., a.s., se sídlem J. H., škodu ve výši 572.431,50 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr.ř. se poškození S., a.s., M. L., a.s., a O. s.m., spol. s r.o., se zbytkem svých nároků na náhradu škody odkazují na řízení ve věcech občanskoprávních. III. Podle § 257 odst. 1 písm. d) tr.ř. se z důvodu § 172 odst. 2 písm. a) tr.ř. z a s t a v u j e trestní stíhání obžalovaného V. M. (generália výše) pro skutek spočívající v tom, že od přesně nezjištěné doby do odpoledních hodin dne 29.6.2009 bez oprávnění přechovával celkem 5,3663 g čistého metamfetaminu (pervitinu), a to ve svém osobním motorovém vozidle Volkswagen Passat, zaparkovaném na parkovišti před Motelem V. R. na adrese V. R. 17, okr. P., 0,6248 g čistého metamfetaminu (pervitinu), který dne 29.6.2009 ve 13.50 hod. vydal policejním orgánům, a dále v pokoji č. 3 v Motelu V. R., který v tu dobu přechodně obýval, 4,7415 g čistého metamfetaminu (pervitinu), který byl dne 29.6.2009 ve 12.50 hod. zajištěn policejními orgány při domovní prohlídce, přičemž v obou případech metamfetamin (pervitin), který je uveden v příloze č. 5 (psychotropní látky zařazené do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách) zákona č. 167/1998 Sb. jako látka psychotropní, měl pro vlastní potřebu v držení přesto, že si byl vědom, o jakou látku se jedná, ve kterém byl v podané obžalobě (bod 4/ žalobního návrhu) a stejně tak v napadeném rozsudku (bod 4/ výroku) spatřován přečin přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284 odst. 2 tr. zákoníku, neboť trest, k němuž může trestní stíhání vést, je zcela bez významu vedle trestu, který byl obžalovanému pro jiný čin tímto rozsudkem uložen. IV. Podle § 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku se vyslovuje zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty – 5,3663 g čistého metamfetaminu (pervitinu). O d ů v o d n ě n í : A) Napadený rozsudek Napadeným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 28.6.2010, č.j. 28 T 2/2010-1207, byl obžalovaný V. M. (a spolu s ním v bodě 3) rozsudku i obžalovaná K. P., ohledně níž rozsudek nabyl právní moci v řízení před soudem I. stupně) uznán vinným tím, že 1) obžalovaný V. M. v přesně nezjištěné době od dopoledních hodin dne 14.3.2009 do pozdních odpoledních hodin dne 15.3.2009 v O.-H., vnikl po násilném odstranění visacího zámku na vstupní bráně do areálu firmy O. s. m., spol. s r.o., se sídlem tamtéž, kde násilím odstranil visací zámek vstupních vrat do skladu firmy O., s.r.o., se sídlem tamtéž, v němž se nacházel vysokozdvižný vozík zn. Komatsu v hodnotě 170.000,- Kč a následně, po násilném odstranění visacích zámků vjezdových vrat, vnikl do skladů firmy O. s. m., spol. s r.o., z nichž za použití vysokozdvižného vozíku zn. Komatsu firmy O., s.r.o., ze skladů vyvezl a nezjištěným způsobem pak odvezl 155 ks plechu AL černý 0,63 mm v hodnotě 38.440,- Kč, 155,37 kg svitku Cu 0,55x670 mm v hodnotě 22.684,- Kč, 114 ks plechu TiZn 0,6 mm v hodnotě 45.600,- Kč, 174,1 kg svitku TiZn 0,7x670 mm v hodnotě 8.966,20 Kč, 150 ks plechu Cu 0,55 mm v hodnotě 135.750,- Kč, 439,2 kg svitku Cu 0,55 mm v hodnotě 40.846,60 Kč, 20 ks žlabu Cu 250 3 bm v hodnotě 8.813,- Kč, 10 ks žlabu Cu 330 4 bm v hodnotě 6.769,- Kč, 20 ks žlabu Cu 330 6 bm v hodnotě 20.308,- Kč, 40 ks čela Ti v hodnotě 441,20 Kč, 25 ks kotlíku 330/100 Cu v hodnotě 2.405,- Kč, 20 ks rohu 250 FeZn v hodnotě 846,- Kč, 10 ks rohu 250 Cu v hodnotě 2.233,- Kč, 10 ks rohu 330 Cu v hodnotě 2.261,- Kč, 50 ks kolena 100 Ti Zn v hodnotě 2.802,- Kč, 21 ks okna Velux GGL 3060 MO8 v hodnotě 146.876,10 Kč, 8 ks okna Velux GGL 3059 MO8 v hodnotě 40.357,- Kč a 41 ks izolační plstě v hodnotě 4.821,60 Kč, to vše v celkové hodnotě 531.219,70 Kč, když pouze část z těchto odcizených věcí v hodnotě 155.166,60 Kč byla objevena dne 19.5.2009 v garáži č. 7 v areálu firmy A. A., spol. s r.o., v O., kterou si smluvně pronajal k 1.4.2009; poškozením rolovacích vrat a 5 ks visacích zámků v napadeném areálu navíc způsobil jeho majiteli T. K. škodu ve výši 1.420,- Kč, 2) obžalovaný V. M. v době od ranních hodin dne 16.5.2009 do odpoledních hodin dne 17.5.2009 poté, kdy vstoupil do areálu bývalého Masokombinátu v O. pod záminkou uvedenou vrátnému J. H., že je zaměstnancem firmy A., s.r.o., Ř., a že jde vyskladňovat zboží, pro které přijede auto, násilím otevřel vrata skladu firmy A., s.r.o., z něhož za použití zde se nacházejícího manipulačního vozíku zn. Jungheindrich v hodnotě 224.910,- Kč ze skladu postupně vyvezl 422 kg drátu nerezového 5,5 AISI-302 v hodnotě 59.375,40 Kč, 1048 kg drátu hromosvodového dia 8.0 mm v hodnotě 233.075,20 Kč, 502 kg drátu hromosvodového dia 7.0 mm v hodnotě 108.934,- Kč, 326 kg drátu taženého dia 7,0 mm v hodnotě 67.090,80 Kč, 10,43 kg pájecího drátu v hodnotě 58.566,50 Kč, 51 kg pájecí tyčinky 2,0 mm v hodnotě 113.918,70 Kč, 210 kg pájecí tyčinky 2,0 mm v hodnotě 312.587,60 Kč, 1.228,67 kg pájecí tyčinky 2,0 mm v hodnotě 872.847,20 Kč, 389,66 kg pájecí tyčinky 2,0 mm v hodnotě 119.313,90 Kč, 0,04 kg pájecí tyčinky 3,0 mm v hodnotě 57,30 Kč, 2 kg hliníkového plechu 0,6 mm v hodnotě 589,- Kč, 1 kg hliníkového plechu 1 mm v hodnotě 490,90 Kč, 1 kg hliníkového plechu 1, 2 mm v hodnotě 531,80 Kč, 1 kg hliníkového plechu 2 mm v hodnotě 764,60 Kč, 831,50 kg měděného plechu 0,55 mm v hodnotě 113.998,70 Kč, 122,20 kg měděného plechu 0,6 mm v hodnotě 15.776,- Kč, 197,10 kg měděného plechu 0,8 mm v hodnotě 27.022,40 Kč, 141,90 kg měděného plechu 1 mm v hodnotě 19.539,60 Kč, 195,20 kg měděného plechu 1,2 mm v hodnotě 23.794,90 Kč, 34,10 kg měděného plechu 2 mm v hodnotě 6.901,80 Kč, 339,60 kg měděného plechu 1 mm v hodnotě 56.135,90 Kč, 26,60 kg měděného plechu 1,5 mm v hodnotě 5.727,- Kč, 17,80 kg měděného plechu 0,5 mm v hodnotě 3.898,20 Kč, 1.049 Kg měděného plechu 0,5 mm v hodnotě 111.110,30 Kč, 303,10 kg měděného plechu 1 mm v hodnotě 39.099,90 Kč, 297,80 kg měděného plechu 1,5 mm v hodnotě 37.641,90 Kč, 1.360,40 kg měděného plechu 2 mm v hodnotě 224.874,10 Kč, 798,10 kg měděného plechu 2,5 mm v hodnotě 131.925,90 Kč, 803 kg měděného plechu 3 mm v hodnotě 109.529,20 Kč, 501,10 kg měděného plechu 4 mm v hodnotě 69.151,80 Kč, 996 kg měděného plechu 5 mm v hodnotě 176.192,40 Kč, 430,70 kg měděného plechu v hodnotě 76.190,80 Kč, 968,80 kg měděného plechu 3 mm v hodnotě 171.380,70 Kč, 57,80 kg měděného plechu 0,8 mm v hodnotě 8.415,70 Kč, 131,40 kg mosazného plechu v hodnotě 18.921,60 Kč, 174,70 kg mosazného plechu 0,6 mm v hodnotě 28.109,20 Kč, 75,90 kg mosazného plechu 0,8 mm v hodnotě 11.855,60 Kč, 423,40 kg mosazného plechu 1 mm v hodnotě 80.954,10 Kč, 183,80 kg mosazného plechu 1,2 mm v hodnotě 35.142,60 Kč, 171,40 kg mosazného plechu 1,4 mm v hodnotě 27.612,50 Kč, 288,30 kg mosazného plechu 1,5 mm v hodnotě 41.457,50 Kč, 28,60 kg mosazného plechu 1,6 mm v hodnotě 4.999,30 Kč, 748,50 kg mosazného plechu 2 mm v hodnotě 116.017,50 Kč, 377,80 kg mosazného plechu 2,5 mm v hodnotě 77.297,90 Kč, 170 kg mosazného plechu 2,5 mm v hodnotě 36.958,- Kč, 37,80 kg mosazného plechu 3 mm v hodnotě 6.656,60 Kč, 68,10 kg mosazného plechu 4 mm v hodnotě 13.572,30 Kč, 170 kg mosazného plechu 5 mm v hodnotě 33.881,- Kč, 135,40 kg mosazného plechu 8 mm v hodnotě 24.168,90 Kč, 1.138,05 kg nerezového plechu 1,5 mm v hodnotě 128.713,50 Kč, 5 kg nerezového plechu 1 mm v hodnotě 7.568,50 Kč, 394 kg nerezového plechu 1 mm v hodnotě 44.049,20 Kč, 1 kg nerezového plechu 1,5 mm v hodnotě 2.313,40 Kč, 4 kg nerezového plechu 2 mm v hodnotě 12.185,60 Kč, 1.036,80 kg plechu titan-zinkového 0,6 mm v hodnotě 126.697,- Kč, 137,20 kg tyče hliníkové kruhové dia 22 mm v hodnotě 15.832,90 Kč, 217 kg tyče hliníkové kruhové dia 50 mm v hodnotě 25.041,80 Kč, 188 kg tyče hliníkové kruhové dia 180 mm v hodnotě 17.766,- Kč, 2,80 kg tyče měděné čtyřhranné 40x40 mm v hodnotě 468,40 Kč, 1.127 kg tyče měděné čtyřhranné 70x70 mm v hodnotě 192.717,- Kč, 132,60 kg tyče měděné ploché 00x10 mm v hodnotě 22.860,20 Kč, 246,50 kg tyče měděné ploché 00x20 mm v hodnotě 41.288,80 Kč, 641,70 kg tyče měděné ploché 20x10 mm v hodnotě 110.629,10 Kč, 975 kg tyče měděné ploché 16x6 mm v hodnotě 169.260,- Kč, 233,90 kg tyče měděné ploché 20x5mm v hodnotě 54.966,50 Kč, 500 kg tyče měděné ploché 20x5 mm v hodnotě 84.450,- Kč, 351,20 kg tyče měděné ploché 25x3 mm v hodnotě 78.106,90 Kč, 200,90 kg tyče měděné ploché 30x10 mm v hodnotě 36.162,- Kč, 112,20 kg tyče měděné ploché 30x4 mm v hodnotě 24.066,90 Kč, 43,30 kg tyče měděné ploché 30x5 mm v hodnotě 6.443,- Kč, 446,20 kg tyče měděné ploché 30x8mm v hodnotě 94.683,60 Kč, 493 kg tyče měděné ploché 30x8 mm v hodnotě 87.063,80 Kč, 1.451,70 kg tyče měděné ploché 40x10 mm v hodnotě 252.450,60 Kč, 503 kg tyče měděné ploché 40x10 mm v hodnotě 81.355,10 Kč, 20,6 kg tyče měděné ploché 40x8 mm v hodnotě 4.361,- Kč, 6,30 kg tyče měděné ploché 50x5 mm v hodnotě 1.165,50 Kč, 0,20 kg tyče měděné ploché 60x10 mm v hodnotě 21,90 Kč, 1.054 kg tyče měděné ploché 60x20 mm v hodnotě 170.326,40 Kč, 176,20 kg tyče měděné ploché 80x10 mm v hodnotě 30.817,40 Kč, 950 kg tyče měděné ploché 99x30 mm v hodnotě 167.295,- Kč, 575 kg tyče měděné ploché 100x60 mm v hodnotě 76.647,50 Kč, 169,80 kg tyče mosazné kruhové dia 125x 2.500 mm v hodnotě 35.114,60 Kč, 791,20 kg tyče mosazné kruhové dia 125x1.500 mm v hodnotě 163.620,20 Kč a 509,80 kg tyče mosazné kruhové 12x3.000x3.100 mm v hodnotě 76.266,10 Kč, to vše v celkové hodnotě 6.376.810,20 Kč a tento materiál naložil dne 16.5.2009 a podruhé dne 17.5.2009 na nákladní vozidlo tov. zn. VOLVO, s návěsem, řízeným P. Š., zaměstnancem firmy S. U K., O., u jehož manažera R. N. bylo vozidlo s řidičem dne 16.5.2009 telefonicky nezjištěným mužem objednáno a nechal ho odvést do objektu areálu firmy A. A., spol. s r.o., v O., přičemž v rámci odvozu materiálu dne 17.5.2009 odcizil a naložil též manipulační vozík zn. Jungheinrich patřící firmě A., s.r.o., v hodnotě 43.400,- Kč, který se rovněž ve skladu nacházel, když pouze část z odcizených věcí v hodnotě 2.732.422,40 Kč byla objevena dne 19.5.2009 jednak v garáži č. 7 v areálu firmy A. A., spol. s r.o., v O., kterou si smluvně pronajal k 1.4.2009, a jednak na korbě jeho vozidla zn. Mercedes 814 D Vario, parkujícího před touto garáží, přičemž v té se nacházel i odcizený manipulační vozík zn. Jungheinrich; v rámci pohybu ve skladu firmy A., s.r.o., ve dnech 16. a 17.5.2009 vnikl po vypáčení vstupních dveří do kanceláře firmy, v níž odcizil příruční pokladnu v hodnotě 384,- Kč s finanční hotovostí 16.200,- Kč a skener zn. Canon v hodnotě 1.494,- Kč a rovněž po vypáčení vstupních dveří vnikl do vrátnice při vjezdu do areálu, kde odcizil ke škodě firmy M. L., a.s., L., počítačovou jednotku kamerového systému v hodnotě 7.470,- Kč a řídící centrum tohoto kamerového systému v hodnotě 17.268,- Kč a dále poškozením dveří do vrátnice, vrat do skladu firmy A., s.r.o., a dveří do kanceláře fy A., s.r.o. způsobil firmě M. L., a.s., celkovou škodu ve výši 21.700,- Kč, 3) obžalovaný V. M. a obžalovaná K. P. dne 25.6.2009 kolem 16.00 hod. v J. H., vnikl obž. V. M. po přeštípání oplocení do objektu firmy B. V., a.s., okr. J. H., které tím způsobil škodu ve výši 1.200,- Kč, kde po rozbití skleněné výplně zadního okna vnikl do zde zaparkovaného traktoru zn. Zetor 7011, SPZ JH 79-92, čímž způsobil firmě B. V., a.s., škodu ve výši 350,- Kč, když v traktoru zanechal štípací kleště červené barvy, následně odešel do volně přístupné haly téže firmy, kde násilím zprovoznil vysokozdvižný vozík zn. Desta DVH5-3522 TXK v hodnotě 196.000,- Kč, na kterém tím způsobil firmě B. V., a.s., škodu ve výši 500,- Kč, za jehož použití nadzvedl oplocení do sousedního areálu firmy S., a.s., J. H., které tím způsobil škodu ve výši 2.500,- Kč a dále blíže nezjištěným způsobem vnikl do haly „D“ této firmy, odkud za použití jejích vysokozdvižných vozíků zn. LINDE AG, model H 25 D-03 v hodnotě 330.000,- Kč, a zn. LINDE AG, model L 10 v hodnotě 56.000,- Kč do ranních hodin dne 26.6.2009 postupně odvezl k nadzvednutému oplocení 1.017 ks háku prodl. 33/30x5 Cu v hodnotě 157.126,50 Kč, 218 ks háku stand. 28/30x4 Cu SAG v hodnotě 84.365,- Kč, 546 ks háku prodl. 40/30x5 Cu SAG v hodnotě 97.461,- Kč, 515 ks háku stand. 40/30x5 Cu v hodnotě 79.567,50 Kč, 500 ks háku prodl. 28/30x4 Cu v hodnotě 71.500,- Kč, 420 ks háku stand. 33/30x5 Cu v hodnotě 55.020,- Kč, 181 ks háku stand. 25/30x4 Cu v hodnotě 17.285,50 Kč, 130 ks háku prodl. 25/30x4 Cu v hodnotě 14.040,- Kč, 15 m svodu roury kruhové 80/3 m Cu v hodnotě 4.905,- Kč, 8 m svodu roury kruhové 100/4 m Cu v hodnotě 2.960,- Kč, 6 m žlabu půlkruhového podokapního 250/3 m Cu v hodnotě 1.722,- Kč, 39 m žlabu půlkruhového podokapního 280/3 m Cu v hodnotě 12.753,- Kč, 36 m žlabu půlkruhového podokapního 280/4 m Cu v hodnotě 11.772,- Kč, 10 m žlabu půlkruhového podokapního 330/2 m Cu v hodnotě 3.620,- Kč, 6 m žlabu půlkruhového podokapního 330/3 m Cu v hodnotě 2.172,- Kč a 36 m žlabu půlkruhového podokapního 330/4 m Cu v hodnotě 13.032,- Kč, přičemž tento materiál v celkové hodnotě 629.301,50 Kč ke škodě firmy S., a.s., překládal do vozidla zn. KIA Sorento, které mu za tím účelem poskytla jeho majitelka obž. K. P., která současně po celou tuto a následující dobu sledovala dění v napadeném areálu a jeho okolí a prostřednictvím mobilního telefonu opakovaně obž. V. M. o situaci informovala a na jeho žádosti mu zajišťovala prostředky k jeho protiprávnímu jednání, přičemž obž. V. M. vozidlem zn. KIA Sorento převážel odcizovaný materiál do garáže č. 15 v J. H., část Ř., kterou si zjevně za tím účelem pod jménem T. K. pronajal dne 23.6.2009 od A. V.; v této garáži byla dne 9.8.2009 nalezena pouze část odcizených věcí firmy S., a.s., a to v hodnotě 59.370,- Kč, přičemž obž. V. M. způsobil pod body 1), 2) a 3) odcizením věcí celkovou škodu ve výši 7.623.547,40 Kč a těchto skutků se dopustil, ačkoli byl trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě ze dne 18.4.2007, sp.zn. 3 T 58/2007, který nabyl právní moci dne 11.10.2007, odsouzen mimo jiné pro trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a) tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání pěti měsíců podmíněně odloženému na zkušební dobu 24 měsíců, a poškozením věcí způsobil celkovou škodu ve výši 27.670,- Kč, 4) obžalovaný V. M. od přesně nezjištěné doby do odpoledních hodin dne 29.6.2009 bez oprávnění přechovával celkem 5,3663 g čistého metamfetaminu (pervitinu), a to ve svém osobním motorovém vozidle Volkswagen Passat, zaparkovaném na parkovišti před Motelem V. R. na adrese V. R. 17, okr. P., 0,6248 g čistého metamfetaminu (pervitinu), který dne 29.6.2009 ve 13.50 hod. vydal policejním orgánům a dále v pokoji č. 3 v Motelu V. R., který v tu dobu přechodně obýval, 4,7415 g čistého metamfetaminu (pervitinu), který byl dne 29.6.2009 ve 12.50 hod. zajištěn policejními orgány při domovní prohlídce, přičemž v obou případech metamfetamin (pervitin), který je uveden v příloze č. 5 (psychotropní látky zařazené do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách) zákona č. 167/1998 Sb. jako látka psychotropní, měl pro vlastní potřebu v držení přesto, že si byl vědom, o jakou látku se jedná, 5) obžalovaný V. M. v přesně neustanovenou dobu od února r. 2009 do 08.00 hod. dne 29.6.2009 si na blíže neurčeném místě a za blíže nezjištěných okolností neoprávněně opatřil nepřenosnou platební kartu Visa Electron České spořitelny č. 4140 8405 0276 7348 na jméno M. L., kterou její držitel M. L., bytem O., v průběhu měsíce února r. 2009 společně s dalšími doklady a peněženkou ztratil v Ostravě při jízdě v tramvaji č. 12 mezi stanicemi Důl Odra a Frýdlantské mosty, a tuto platební kartu u sebe neoprávněně držel až do 13.50 hod. dne 29.6.2009, kdy ji před Motelem V. R. na adrese V. R. 17, okr. P., vydal policejním orgánům, 6) obžalovaný V. M. v přesně nezjištěnou dobu od večerních hodin dne 25.6.2009 do časných ranních hodin dne 26.6.2009 v J. H., přinejmenším na ul. J. p. v bezprostřední blízkosti objektu společnosti S., a.s., a v areálu společnosti B. V., a.s., opakovaně, alespoň ve čtyřech případech, řídil osobní motorové vozidlo KIA Sorento (registrované v Polsku), ačkoliv není držitelem příslušného řidičského oprávnění dle § 81 zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, a ačkoliv mu rozhodnutím Magistrátu města O., odboru dopravně správních činností ze dne 25.6.2008, sp.zn. DSČ/19891/08/SŘ-RL, jež nabylo právní moci dne 22.7.2008, byl mimo jiné uložen zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 14 měsíců od nabytí právní moci vydaného rozhodnutí a rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 17.2.2009, sp.zn. 3 T 69/2008, který nabyl právní moci dne 17.2.2009, mu byl mimo jiné uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvou roků. Takto popsaným jednáním se dle závěru krajského soudu obžalovaný V. M. dopustil - zločinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, ve znění zákona č. 40/2009 Sb. (ad 1/-3/), - přečinu neoprávněného užívání cizí věci podle § 207 odst. 1 tr. zákoníku, ve znění zákona č. 40/2009 Sb. (ad 1/-3/), - přečinu poškození cizí věci dle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, ve znění zákona č. 40/2009 Sb. (ad 1/-3/), - přečinu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284 odst. 2 tr. zákoníku, ve znění zákona č. 40/2009 Sb. (ad 4/), - trestného činu neoprávněného držení platební karty podle § 249b tr. zákona (ad 5/), - trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zákona (ad 6/). Za tyto trestné činy byl obžalovaný odsouzen podle § 205 odst. 5 tr. zákoníku, za užití § 43 odst. 1 tr. zákoníku, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Dále byl obžalovanému uložen podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí věci, a to 5,3663 g čistého metamfetaminu (pervitinu) a 1 ks mobilního telefonu tovární značky NOKIA E66, IMEI 352942028035357, Podle § 228 odst. 1 tr.ř. byl obžalovaný zavázán nahradit škodu poškozeným: - A., s.r.o., se sídlem Ř., okres P.-z., ve výši 3.566.612,50 Kč, - M. L., a.s., se sídlem L., škodu ve výši 21.700,- Kč, - O. s. m., spol. s r.o., se sídlem O.-H., ve výši 286.053,10 Kč, - ČSOB P., a.s., člen holdingu ČSOB, se sídlem P., Z. p., ve výši 90.000,- Kč, - S., a.s., se sídlem J. H., společně a nerozdílně s obžalovanou K. P., ve výši 572.431,50 Kč, přičemž podle § 229 odst. 2 tr.ř, byli poškození S., a.s., M. L., a.s., a O. s. m., spol. s r.o., se zbytkem svých nároků na náhradu škody odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních. B) Opravný prostředek Proti rozsudku podal odvolání (č.l. 1197v) ihned po jeho vyhlášení obžalovaný V. M. V opravném prostředku zdůvodněném obhájkyní (č.l. 1254-1257) napadl rozsudek soudu I. stupně ve všech jeho výrocích, když v jednotlivostech uplatnil námitky, které mají svědčit o nesprávnosti a nedostatečnosti skutkových zjištění týkajících se výroku o vině, procesních vadách řízení (bod III. odůvodnění odvolání) a následně též o nesprávnosti právního posouzení věci (body IV., V. odůvodnění odvolání). Ve vztahu ke skutkovým zjištěním uplatnil odvolatel následující skutečnosti: Ke skutku 1) obžalovaný namítl, že jeho vina není prokazována žádnými přímými důkazy a řetězcem nepřímých důkazů nelze učinit jednoznačný závěr, že se činu dopustil. Z výpovědí svědků H. a M. vyplynulo, že jednotlivé kusy zboží nebyly označeny tak, aby na jejich základě bylo možno dospět k jednoznačnému závěru, že materiál zajištěný v garáži č. 7 je zbožím O. O. To se prokázalo u plechů, ohledně nichž vznikl v rámci trestního řízení spor o jejich vlastníka mezi O. O. a A. O. Nalezení materiálu v garáži proto nemůže vést k závěru, že to byl obžalovaný, kdo provedl vloupání do skladu areálu spol. O. O. Takovým důkazem není ani individuální shoda trasologické stopy zajištěné v areálu společnosti A. A., spol. s r.o. Přestože předmětné vloupání mělo proběhnout ve dnech 14. – 15.3.2009, garáž č. 7 měl obžalovaný v nájmu teprve od 1.4.2009. Zajištěná pachová stopa sejmutá ze sedadla vysokozdvižného vozíku vykazující shodu s jeho osobou se s ohledem na výpovědi svědků H. i M. (vypověděli, že se po skladu mohou pohybovat i jiné osoby než zaměstnanci) mohla dostat na předmětný vozík i jiným způsobem, v jiné souvislosti než při vloupání. Z výpovědi svědkyně M. vyplynulo, že v minulosti byly obchodní kontakty mezi spol. O. O. a firmou S. M., kde byl obžalovaný zaměstnán. Pochybnosti setrvávají ohledně množství odcizeného zboží, neboť z výpovědi svědka H. vyplynulo, že v den vloupání zaregistroval chybějící izolační plsť, ta ve vyčíslení škody není uvedena. Správnost vyčíslení škody zpochybňuje i skutečnost, že jako plechy spol. O. byly identifikovány plechy, které byly následně vydány spol. A. Z výpovědí H. a M. též vyplynulo, že v rámci inventarizací ve společnosti se zjišťují inventarizační rozdíly, které tak mohly být přičteny k tíži obžalovaného. Ke skutku 2) obžalovaný připomněl, že se doznal pouze k vloupání do skladu a vyloučil svou odpovědnost za vloupání do kanceláře A. a M. L. Při vloupání do vrátnice byla sice nalezena pachová stopa na laně omotaném na madlech, ale protokol o zajištění této stopy zmiňuje rušivé okolnosti – manipulaci vrátného s lanem. Protože obžalovaný doznal, že se v areálu pohyboval, mohla se pachová stopa na lano dostat i jiným způsobem. Svědek K. vypověděl, že muž, kterého viděl procházet vestibulem, byl starší, ve věku 40-45 let, což neodpovídá popisu obžalovaného. Ohledně vloupání do kanceláře z výpovědi svědka S. i samotného ohledání místa činu vyplynulo, že tato nebyla zpřeházena. Z toho se dá dovodit, že ten, kdo pokladnu odcizil, šel najisto. To mohli být lidé, kteří kancelář znají, což lze těžko aplikovat ve vztahu k obžalovanému. Z výpovědi svědka Sehnala vyplynulo, že v kanceláři se nacházely i další hodnotné movité věci, např. notebook, tiskárna, které ukradeny nebyly. Podle spol. A. tak byla odcizena pouze pokladna s hotovostí a scanner. U vloupání do skladu zpochybňuje obžalovaný množství zboží, které měl odcizit. Svědek Š. vypověděl, že viděl pouze plechy, tyče, nikoli krabice nebo dráty. Navíc uvedl, že náprava se sklapuje při 15 tunách a ani v jednom ze dvou případů ke sklopení nápravy nedošlo, ačkoli měl obžalovaný odcizit materiál v množství cca 36 tun. Zboží bylo odvezeno k areálu, kde je garáž č. 7. Z kamerových záznamů vyplývá, že z garáže byl proveden odvoz materiálu jen jednou – nákladním vozidlem zn. Mercedes. Jeho množství společně se zbožím zajištěným v tomto vozidle a v garáži nedává množství odcizené dle poškozené společnosti A., s.r.o. Dle výpovědi svědka S. existují inventarizační rozdíly způsobené řezáním, zboží je evidováno v kg nikoli ks, uplatňována byla odpovědnost z titulu uzavřené dohody o hmotné odpovědnosti. Inventura byla provedena až v pondělí, do té doby byla vrata opravena provizorně. Podle obžalovaného tak nelze vyloučit, že mu byly přičteny i inventarizační rozdíly a ztráty způsobené jinou osobou. Dle svědka H. byl do areálu volný přístup, vjet i vyjet mohlo vozidlo, aniž by o tom věděl. Z toho obžalovaný dovozuje, že se tu mohla pohybovat i jiná osoba, která věci zcizila. Nesrovnalosti mezi uplatňovaným a vráceným zbožím (např. titanzinkový plech, který byl v soupisu uplatněn ve výši 1.036,8 kg, byl vrácen ve výši 1.128 kg) zpochybňují pravdivost a správnost vyčíslení škody ze strany spol. A. U skutku 3) obžalovaný zpochybnil závěr soudu o množství odcizených věcí a poškození traktoru Zetor. Srovnáním kleští nalezených v traktoru a stop nalezených na plotě byla zjištěna pouze druhová shoda, není tedy postaveno najisto, že se jedná o tytéž kleště. Obžalovaný vypověděl, že kleště nechal v areálu, poškození traktoru proto mohla provést jiná osoba, která zde kleště nalezla. Dokazováním nebylo jednoznačně prokázáno odcizení takového množství zboží, které je ze strany S. uplatňováno, a to jednak podáním na č.l. 785, vzápětí po vloupání a na č.l. 786 ve značném odstupu. Svědkové K. a K. uvedli, že byla ve skladu inventura po vloupání dne 26.6.2009 a na základě té bylo učiněno vyčíslení škody. Co se týče následně uplatňované škody na dalších věcech, resp. odcizení dalších věcí, existuje pochybnost, zda nějaká dodatečná inventura byla provedena, když podle svědků K. a K. byla provedena jediná celková inventura. Odcizení dalších věcí dle dodatečné inventury nelze klást k tíži obžalovanému, když navíc z výpovědí svědků K. a K. vyplynulo, že v rámci skladů bývají inventarizační rozdíly. Tedy je rovněž pochybnost, že vyčíslení nezohledňuje tyto inventarizační rozdíly. Svědkyně K. uvedla, že po vloupání do areálu společnosti se tam nacházely prázdné palety (obžalovaný uváděl, že zboží neodvážel na paletách), na paletách mohl být různý počet kusů zboží. Lze tedy učinit závěr, že obžalovaný tak velké množství zboží neodcizil. Z odposlechů vyplývá, že obžalovaný neměl k odvozu k dispozici celou noc, neměl tak dostatek času na odvezení veškerého zboží. Z výpovědi svědka Š. vyplynulo, že chyběla část oplocení, jehož odvezením se snížila kapacita na odvezení materiálu. Souhrnně k bodům 1-3) rozsudku obžalovaný zopakoval výhrady, které dle jeho názoru svědčí o nesprávnosti závěru o výši škody, když namítl i to, že se soud nevypořádal se skutečností, proč neprovedl důkazy navržené podáním ze dne 27.3.2010. Podle obžalovaného další vada rozsudku spočívá v tom, že znalecký posudek Ing. I. B. z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady movitostí, z něhož soud vychází, byl proveden v rozporu se zákonem, když neobsahuje náležitosti ve smyslu § 13 vyhl. č. 37/1967 Sb., neboť chybí popis zkoumaného materiálu a souhrn důkazního materiálu a skutečností, k nimž znalec přihlížel a ze kterých vycházel. Znalec při zpracování posudku postupoval v rozporu s ustanovením § 107 tr.ř., dle něhož je znalec při vypracování znaleckého posudku povinen vycházet výlučně z údajů trestního spisu, může mu být dovoleno, aby byl přítomen při výslechu obviněného a svědků a aby jim kladl otázky vztahující se na předmět znaleckého vyšetřování, popřípadě aby se v odůvodněných případech zúčastnil provedení i jiného úkonu trestního řízení, pokud takový úkon má význam pro vypracování znaleckého posudku. Znalec může rovněž navrhnout, aby byly jinými důkazy napřed objasněny okolnosti potřebné k podání posudku. Z výslechu znalce bylo zjištěno, že si zjišťoval informace pro vypracování znaleckých posudků i jakýmsi pokoutným způsobem telefonicky, či osobně u poškozených. Tato komunikace není nikde zaznamenána a je nepřezkoumatelná. Pokud jde o stáří manipulačních vozíků, které byly oceněny v rámci znaleckých posudků, doklad o jejich stáří se ve spise nenachází. Pokud se tam nachází, a to ve vztahu k vozíku Komatsu, tak stáří 7 let byl pouze pravděpodobný údaj uvedený svědkem K. Je zjevné, že znalec vycházel i z údajů, které nebyly nijak doloženy a prokázány, a jednalo se o pouhé domněnky poškozených. Jak zaznělo z jeho výpovědi, vycházel při vyčíslení škody ze sdělení samotných poškozených, kdy srovnáním uplatněných cen zboží, např. společnosti O. s. m., spol. s r.o. vyplývá, že jsou totožné s částkami uvedenými ve znaleckém posudku. I v tom shledává odvolatel nezákonnost, když odkazuje na rozhodnutí R 50/1983-II, ve kterém bylo judikováno, že pro stanovení skutečné výše škody nelze vycházet z odhadu škody poškozenými, i kdyby bylo zaštítěno znalcem, jak se tomu stalo v daném případě. Kromě skutečnosti, že znalec vycházel z údajů, které se ve spise nenachází, příp. z domněnek poškozených, vycházel i z údajů, které jsou se spisem v rozporu. Počítač společnosti M. L., a.s., který dle znaleckého posudku měl být starý 2 měsíce a v návaznosti na to byl oceněn, měl být dle vyjádření spol. M. L. ze dne 19.6.2009 na č.l. 416 vyřazený, odepsaný, v nepatrné hodnotě. Není zřejmé, z jakých údajů znalec stáří počítačové jednotky určil. Ne ve všech případech byla dodržena i pravidla stanovení výše škody ve smyslu § 137 tr. zákonku, některé movitosti byly oceněny tzv. vlastním úsudkem. Toto není řádná oceňovací metoda. Závěr soudu, že nemá důvod pochybovat o správnosti uvedených posudků, proto obžalovaný považuje za chybný. Ke skutku pod bodem 5) rozsudku obžalovaný namítl, že nebylo prokázáno, že by předmětnou platební kartu u sebe měl delší dobu. Není zřejmé, na základě čeho soud k tomuto skutkovému zjištění dospěl. Skutečnost, že byla M. L. ztracena již začátkem února 2009, není důkazem, že ji obžalovaný našel v té době. Neprávnost právního posouzení vymezených skutků dle obžalovaného spočívá v následujících skutečnostech: Soudem užitá právní kvalifikace skutků 1-3), tj. že se jedná o pokračující trestný čin, je dle obžalovaného nesprávná, když není splněna podmínka jednotného záměru. Uskutečnění předmětných skutků nijak neplánoval, natož aby byl veden jednotným záměrem. Spíše se jednalo o nahodilá jednání. Obžalovaná P. uvedla, že s obžalovaným jezdila po republice, kde se jim líbilo, tam zůstali. Ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinická psychologie, vyplynulo, že obžalovaný má impulsivní rysy. I samotná garáž v souvislosti s vloupáním do areálu spol. S. nebyla pronajata v žádném výrazném časovém odstupu od provedeného vloupání, kdy k tomuto došlo 25.6.2009 v noci a garáž byla pronajata teprve 23.6.2009. Z výpovědi svědka V. vyplynulo, že inzerce pronájmu se nachází pouze na ceduli na garáži a domě v J. H. O možnosti pronájmu nemohl obžalovaný dopředu vědět. Uvedené skutečnosti dle odvolatele neumožňují jednotlivé skutky hodnotit jako pokračující trestný čin, nýbrž nanejvýš jako několikanásobný trestný čin krádeže. Nelze tedy ani provést sečtení výší škody. Ve vztahu k trestnému činu neoprávněného užívání cizí věci jsou splněny podmínky faktické konzumpce vylučující jednočinný souběh trestných činů. Uvedený trestný čin byl prostředkem relativně malého významu ve srovnání s trestným činem cílovým, tj. trestným činem krádeže, což plyne i ze srovnání trestních sazeb. U trestného činu poškození cizí věci zastává obžalovaný názor o nenaplnění znaků jeho skutkové podstaty, když výkladem § 228 tr. zákoníku lze dle něj dospět k závěru, že škoda nikoliv nepatrná musí být dosažena ve vztahu k jednotlivé věci, nikoli součtem způsobené škody na vícero věcech. I u tohoto trestného činu přichází v úvahu naplnění podmínek faktické konzumpce. U skutku pod bodem 4) rozsudku nedošlo dle obžalovaného k naplnění znaků příslušné skutkové podstaty trestného činu, konkrétně znaku „přechovávání“. Obžalovaný vypověděl, že pro inhalaci používal až 3 g této drogy, nalezené množství odpovídá dvěma dávkám pro inhalaci, tedy konzumní držbě. Navíc úprava ustanovení § 284 tr. zákoníku je podle obžalovaného protiústavní, neboť dle čl. 39 Listiny základních práv a svobod jen zákon stanoví, které jednání je trestným činem. Jestliže ustanovení § 284 tr. zákoníku stanoví, že „Kdo neoprávněně pro vlastní potřebu přechovává jinou omamnou nebo psychotropní látku než uvedenou v odstavci 1 nebo jed v množství větším než malém, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty“ a množství větší než malé je stanoveno nařízením vlády č. 467/2009 Sb., stanovuje ve svém důsledku, která jednání jsou trestným činem, právě předmětné nařízení, tedy nikoliv zákon, nýbrž v rozporu s ústavním pořádkem podzákonný právní předpis. S ohledem na uvedené skutečnosti bylo na místě přerušení řízení dle ustanovení § 224 odst. 5 tr.ř. Rovněž u skutku pod bodem 5) rozsudku nedošlo dle obžalovaného k naplnění znaků příslušné skutkové podstaty, a to konkrétně ve vztahu ke znaku “neoprávněné opatření“. Ze skutečnosti, že byla předmětná karta u obžalovaného nalezena, nelze závěr o naplnění uvedeného znaku skutkové podstaty učinit, zvláště byla-li nalezena v přihrádce jeho automobilu. Nebylo prokázáno, jak dlouho ji u sebe měl. Z vyjádření České spořitelny, a.s., o jejíž platební kartu se jednalo, vyplynulo, že v období 1.2. až 28.12.2009 neproběhly žádné transakce, ale ani pokusy o ně. Je tedy na místě zproštění obžalovaného viny ve vztahu k tomuto skutku. U skutku pod bodem 6) rozsudku jsou naplněny podmínky faktické konzumpce vylučující souběh trestných činů. Trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí byl prostředkem relativně malého významu ve srovnání se základním trestným činem cílovým, tj. trestným činem krádeže, a to jeho kvalifikované skutkové podstaty. Je proto na místě zproštění viny ve vztahu k tomuto skutku. Nesprávnost výroku o trestu (V.) dle odvolatele spočívá v tom, že soud nedostatečně přihlédl k polehčujícím okolnostem, tj. že výše škody se blíží zákonné hranici pro kvalifikaci škody velkého rozsahu, že obžalovaný u svého zaměstnavatele vykonával svou práci odpovědně a rovněž ve výkonu trestu jeví zájem být pracovně zařazen. K téměř celé trestné činnosti se obžalovaný dobrovolně doznal, ze znaleckého posudku vyplývá, že jeho resocializace je pravděpodobná. Za takové situace pokládá uložený trest odnětí svobody za nepřiměřený. Výrok o náhradě škody obžalovaný napadá proto, že zpochybňuje, že by se dopustil všech skutků, že by odcizil věci v uvedeném rozsahu a pro zpochybnění znaleckého ocenění provedené znalcem Ing. B. Závěrem opravného prostředku obžalovaný navrhl, aby vrchní soud napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k novému rozhodnutí. C) Zjištění odvolacího soudu Vrchní soud, jemuž byla věc obžalovaného předložena, zjistil, že opravný prostředek splňující obsahové náležitosti (§ 249 odst. 1 tr.ř.) podala v zákonné lhůtě (§ 248 odst. 1 tr.ř.) oprávněná osoba (§ 246 odst. 1 písm. a/ tr.ř.) proti rozsudku, který lze tímto opravným prostředkem napadnout (§ 245 odst. 1 tr.ř.). Na jeho podkladě proto přistoupil k přezkoumání jeho správnosti, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo. Opravný prostředek obžalovaného je po své obsahové stránce opakováním toho, co obžalovaný na svoji obhajobu ústy své obhájkyně uplatnil v řízení před soudem I. stupně (č.l. 1188v-1191). Jeho rozborem (neboť důvody, pro které by mělo ke zrušení rozsudku soudu I. stupně dojít, nespecifikuje) lze dospět k poznatku, že dle odvolatele je rozsudek krajského soudu zatížen vadami upravenými v ustanovení § 258 odst. 1 písm. a), písm. b), písm. c), písm. d), písm. e), písm. f) tr.ř. Odvolací soud proto (i vzhledem k rozsahu své přezkumné povinnosti upravené ustanovení § 254 tr.ř.) napadený rozsudek všestranně přezkoumal a zaujal své stanovisko k důvodnosti či nedůvodnosti takto formulovaného požadavku obžalovaného na zrušení rozsudku soudu I. stupně. 1. Podle § 258 odst. 1 písm. a) tr.ř. odvolací soud zruší napadený rozsudek „pro podstatné vady řízení, které rozsudku předcházelo, zejména proto, že v tomto řízení byla porušena ustanovení, jimiž se má zabezpečit objasnění věci nebo právo obhajoby, jestliže mohly mít vliv na správnost a zákonnost přezkoumávané části rozsudku“. Obžalovaný v opravném prostředku žádné porušení svých obhajovacích práv nevytkl a při přezkoumání řízení předcházejícího vydání napadeného rozsudku takové vady ani nelze dohledat. Jeho trestní stíhání bylo zahájeno způsobem zákonem upraveným (viz usnesení o zahájení trestního stíhání, případně jeho rozšíření na č.l. 301, 318, 340), obžalovaný byl poučen o podmínkách nutné obhajoby, byl mu poskytnut prostor vyjádřit se k jednotlivým obviněním (a to jak ve stadiu přípravného řízení – č.l. 650, 658, 660, tak v řízení soudním – č.l. 1134, 1163, 1186) a prováděným důkazům, možnost realizace obhajoby byla poskytnuta informováním o prováděných procesních úkonech obhájci obžalovaného, který se převážné většiny těchto úkonů též (případně prostřednictvím substituta) účastnil. Zrušení rozsudku pro porušení práv obhajoby tak není odůvodněno. Ve vztahu ke skutkům popsaným pod body 1-3) rozsudku lze jako námitku o porušení ustanovení, jimiž se má zabezpečit objasnění věci, vnímat výhradu odvolatele proti znaleckému posudku z oboru ekonomika. Jako poukaz na existenci podstatné vady řízení, které předcházelo rozsudku, lze ve vztahu k bodu 4) rozsudku vnímat námitku obžalovaného, že krajský soud nerealizoval postup upravený ustanovením § 224 odst. 5 tr.ř. Protože výhrada odvolatele, který namítal porušení ustanovení upravujících způsob zpracování znaleckého posudku, současně směřuje i proti správnosti znaleckého posudku, je reakce odvolacího soudu na tuto část opravného prostředku obžalovaného obsažena až v části týkající se skutkových zjištění nalézacího soudu. Jako právně relevantní vnímá odvolací soud námitku obžalovaného uplatněnou ve vztahu k výroku pod bodem 4) rozsudku, a to zejména proto, že z odůvodnění napadeného rozsudku nelze zjistit, jak k této výhradě obžalovaného, kterou uplatnil v závěrečné řeči obhájkyně, soud I. stupně přistoupil. Odůvodnění výroku o vině (str. 28-29 rozsudku) přečinem přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284 odst. 2 tr. zákoníku se k obhajobou nastolenému problému nevyjadřuje, po stránce právního posouzení skutku se toliko omezuje na konstatování aplikace ustanovení pozdějšího, dle krajského soudu pro obžalovaného příznivějšího, zákona (§ 2 odst. 1 tr. zákoníku). K postupu krajského soudu lze uvést tolik, že otázku příznivosti zákona (patrně, neboť explicitní vyjádření v odůvodnění rozsudku absentuje) řešil při právním posouzení skutku popsaného v bodě 4) rozsudku porovnáním trestních sazeb trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187a tr. zákona (zákona č. 140/1961 Sb., ve znění účinném v době spáchání skutku) a přečinu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284 odst. 2 tr. zákoníku (tj. zák. č. 40/2009 Sb., účinného od 1.1.2010), kdy s ohledem na trestní sankci stanovenou v § 187a tr. zákona (možnost uložení trestu odnětí svobody až na dvě léta nebo peněžitého trestu) dospěl k závěru o výhodnosti aplikace ustanovení obsaženého v pozdějším zákoně (§ 284 odst. 2 tr. zákoníku), které umožňuje postih pachatele trestem mírnějším – trestem odnětí svobody až na jeden rok, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty. Závěr krajského soudu (i při odlišném vymezení skutkové podstaty uvedeného přečinu od skutkové podstaty trestného činu dle zákona účinného v době spáchání posuzovaného skutku) při posouzení trestnosti hodnoceného činu, tj. prospěšnosti aplikace pozdějšího zákona pro obžalovaného, nutno akceptovat. Přijetím tohoto závěru však vyvstal problém signalizovaný obhajobou, která již v závěrečné řeči obhájkyně zaujala právní názor o ústavní nekonformnosti právní úpravy podmínek trestnosti uvedeného přečinu, a to v důsledku nutnosti podřazení (subsumpce) zjištěného skutku pod příslušné ustanovení trestního zákona při současné aplikaci nařízení vlády č. 467/2009 Sb., které tak dle obžalovaného (a to nyní i v procesním postavení odvolatele) vymezuje podmínky trestnosti, jinými slovy řečeno, v rozporu s čl. 39 Listiny základních práv a svobod stanoví, které jednání je (a které není) trestným činem. Pokud tato významná námitka v závěrečné řeči obhájkyně odezněla, aniž na ni odůvodnění napadeného rozsudku zareagovalo, pak dle názoru vrchního soudu rozsudek krajského soudu v dané části nesplnil požadavek kladený na jeho odůvodnění zněním § 125 odst. 1 tr.ř., neboť dle něj z odůvodnění „musí být (mimo jiného) patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou … a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu.“ Připomíná se, že problém spojený se zaujetím stanoviska, zda právní úprava, jejíž aplikace na posuzovaný případ přichází v úvahu, je ústavně souladná či nikoli, vyvstal právě při aplikaci zákona č. 40/2009 Sb., neboť s aplikací ustanovení zákona účinného v době spáchání skutku spojen nebyl. Závěr, zda zajištěné množství metamfetaminu naplňuje znak většího než malého množství psychotropní látky podle § 187a odst. 1 tr. zákona by totiž soud nečinil na podkladě obecně závazného podzákonného předpisu, neboť žádný takový předpis tuto otázku neupravoval (viz § 195 tr. zákona). Naopak při aplikaci zákona č. 40/2009 Sb. je k závěru o ne/naplněnosti zákonných znaků přečinu podle § 284 odst. 2 tr. zákoníku prostřednictvím aplikace vládního nařízení č. 467/2009 Sb. veden (zákonným) ustanovením § 289 odst. 2 tr. zákoníku, jehož případný nesoulad s ústavním pořádkem (a v tomto směru je třeba vyhodnotit námitku obhajoby, byť výslovně toto ustanovení – ať již v závěrečné řeči obhájkyně či v opravném prostředku proti rozsudku – nezmínila) nelze řešit jinak, než postupem podle § 224 odst. 5 tr.ř., resp. v řízení odvolacím postupem podle § 257 odst. 1 písm. d) tr.ř. Toto plyne z čl. 95 Ústavy, dle něhož: „(1) Soudce je při rozhodování vázán zákonem a mezinárodní smlouvou, která je součástí právního řádu; je oprávněn posoudit soulad jiného právního předpisu se zákonem nebo s takovou mezinárodní smlouvou. (2) Dojde-li soud k závěru, že zákon, jehož má být při řešení věci použito, je v rozporu s ústavním pořádkem, předloží věc Ústavnímu soudu.“ Těchto skutečností si měl být vědom soud I. stupně, který – rozhodl-li o vině obžalovaného přečinem podle § 284 odst. 2 tr. zákoníku přes námitku obhajoby o neústavnosti právní úpravy vymezující znak objektivní stránky uvedeného přečinu – měl alespoň ve stručnosti uvést, proč dle něj právní úprava, kterou užil, s ústavním pořádkem nekoliduje a proč tak ohledně skutku popsaného v bodě 4) žalobního návrhu nepostupoval podle § 224 odst. 5 tr.ř. Skutečností zůstává, že podle uvedeného ustanovení („Soud přeruší trestní stíhání, má-li za to, že zákon, jehož užití je v dané trestní věci rozhodné pro rozhodování o vině, je v rozporu s ústavním pořádkem a předloží věc Ústavnímu soudu.“) soud postupuje jen tehdy, dospěje-li k závěru („má-li za to“) o uvedeném rozporu. Ve věci posuzované však bylo – vzhledem k uplatněné námitce obhajoby – žádoucí, aby soud svůj postoj k nastolené otázce v odůvodnění svého rozhodnutí vyložil, neboť jeho explicitní vyjádření by nepochybně přispělo k transparentnosti jeho procesního postupu i k vyšší přesvědčivosti jeho rozhodnutí. Je však nutno dodat, že tomuto – vrchním soudem očekávanému obsahu odůvodnění napadeného rozsudku – se soud I. stupně ve své podstatě vyhnul tím, že náležitým způsobem nevyložil, v jakých skutečnostech a z jakých důvodů spatřuje v popsaném jednání obžalovaného naplněnost zákonných znaků přečinu, jímž ho uznal vinným. K právní kvalifikaci skutku pod bodem 4) totiž krajský soud uvedl (str. 28-29 jeho rozsudku) toliko následující: „... obžalovaný M. svým jednáním uvedeným ve výroku rozsudku pod bodem 4) naplnil po objektivní i subjektivní stránce skutkovou podstatu přečinu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284 odst. 2 tr. zákoníku, ve znění zákona č. 40/2009 Sb., neboť neoprávněně pro vlastní potřebu přechovával jinou psychotropní látku v množstvím větším než malém. V tomto jednání obžalovaného dovozuje soud úmysl přímý podle § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kdy jednání bylo vedeno snahou mít pro svou potřebu větší než malé množství psychotropní látky aniž by k tomu měl oprávnění, tedy chtěl způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem. Trestnost jednání obžalovaného byla posouzena podle pozdějšího zákona, neboť je zákon pozdější pro obžalovaného výhodnější (§ 2 odst. 1 tr. zákoníku)“. Tato citace dokládá, že nalézací soud konstatuje, že obžalovaný disponoval („neoprávněně pro vlastní potřebu přechovával“) psychotropní látku „v množství větším než malém“, aniž jakkoli vyložil, na základě čeho dospěl k poznatku o naplněnosti právě tohoto (posledně jmenovaného) zákonného znaku objektivní stránky trestného činu. Ustanovení § 289 odst. 2 tr. zákoníku ani ustanovení § 2 a přílohy č. 2 nařízení vlády č. 467/2009 Sb. v odůvodnění svého rozsudku krajský soud vůbec nezmínil a v důsledku toho pak ani na námitku obhajoby nereagoval. Tím však současně způsobil, že jeho právní závěr o naplněnosti znaků přečinu podle § 284 odst. 2 tr. zákoníku, je naprosto nepřezkoumatelný, neboť závěr, že obžalovaný přechovával metamfetamin „v množství větším než malém“ není nijak odůvodněn. 2. Závěr, že se odvolatel domáhá zrušení napadeného rozsudku z důvodu § 258 odst. 1 písm. b) a písm. c) tr.ř. lze vyvodit z toho, že poukazuje na nedostatečnost skutkových zjištění, resp. i nedostatečnost provedeného dokazování, a že navrhuje po zrušení napadeného rozsudku vrácení věci soudu I. stupně k novému rozhodnutí. Písemné zdůvodnění opravného prostředku obžalovaného však neobsahuje žádné konkrétní požadavky na doplnění dokazování před nalézacím soudem, ač tomuto soudu vytýká, že neprovedl důkazy navržené podáním ze dne 27.3.2010. K této výtce je však třeba uvést, že krajský soud návrhy obhajoby na dokazování v hlavním líčení zcela nepominul, neboť k požadavku obžalovaného provedl výslech znalce Ing. B. (č.l. 1164) i svědků Ing. M. (č.l. 1165), K. (č.l. 1168) a K. (č.l. 1167). Podstatné však je, že, ač neprovedl dokazování listinnými důkazy, jejichž vyžádání obžalovaný požadoval (k požadavku pod bodem 18. však třeba přihlédnout k vyjádření svědka Š. na č.l. 1136), na provedení navržených důkazů obžalovaný zjevně netrval, neboť k dotazu soudu dne 23.6.2009 (č.l. 1187) uvedl, že další důkazní návrhy nečiní. Za tohoto stavu pak nemůže odvolací soud vytýkat soudu nalézacímu, že dokazování ukončil, aniž by o uplatněných návrzích procesně rozhodl a jejich neprovedení odůvodnil ve svém rozhodnutí. Na rozdíl od písemného znění odvolání vyznělo z přednesu obhájkyně obžalovaného při veřejném zasedání, že obžalovaný navrhuje provedení dokazování v rozsahu uplatněného písemného požadavku, a to buď v řízení před soudem I. stupně, nebo v řízení před soudem odvolacím. Z pohledu zjištění skutkového stavu bez důvodných pochybností však ani odvolací soud nepovažoval za nezbytné doplnit již provedené dokazování o další důkazy v rozsahu požadavků uplatněných v písemném podání obhajoby ze dne 27.3.2010. Dokazování tak doplnil toliko o důkazy, které obstaral v souvislosti s přípravou veřejného zasedání o odvolání. K bodům 1-3) napadeného rozsudku lze uvést, že odvolací soud neshledává důvodné námitky obžalovaného, které by měly vést ke zvrácení skutkových závěrů krajského soudu, že to byl on, kdo jako pachatel provedl vloupání a odcizil materiál ke škodě společnosti O. s. m., spol. s r.o. (bod 1/), a že taktéž provedl vloupání do kanceláře společnosti A., s.r.o., jakož i do vrátnice, kde ke škodě označených poškozených odcizil specifikované věci. Závěr o pachatelství obžalovaného v bodě 1) je krajským soudem budován na řetězci nepřímých důkazů, které jsou tvořeny (str. 25 rozsudku) poznatky o · nálezu části odcizeného materiálu v garáži pronajaté obžalovaným (v níž se nacházely i věci odcizené z jiného objektu, u něhož své vloupání do něj a odcizení části věcí obžalovaný doznal), · nálezu trasologické stopy v napadeném objektu vykazující individuální shodu s obuví obžalovaného, · nálezu pachové stopy na sedadle vysokozdvižného vozíku, s nímž bylo v kritické době manipulováno (dle skutkového závěru soudu byl použit při odcizování materiálu) vykazující shodu s osobou obžalovaného. Ke zpochybnění těchto důkazů odlišnou interpretací jejich významu (např. tvrzení o možnosti vzniku pachové stopy ve vozíku za jiné situace) není důvodu, neboť dovozené závěry jsou logické a odvolací soud je není oprávněn měnit (ve smyslu § 263 odst. 7 tr.ř. je totiž odvolací soud hodnocením důkazů soudem I. stupně – nelze-li jim vytknout rozpor s požadavkem § 2 odst. 6 tr.ř., což je posuzovaný případ – vázán). Odlišný skutkový závěr není důvod činit, ani pokud jde o vniknutí obžalovaného do kanceláře společnosti A., s.r.o., a vrátnice (bod 2/), neboť zdůvodnění krajského soudu na str. 25, tj. že k odcizení počítače obžalovaným došlo proto, aby pro jeho napojenost na kamerový systém nemohl tento technický prostředek poskytnout důkaz o osobě pachatele, je logické a navíc se nevymyká z prokázaného způsobu jednání obžalovaného v bodě 3), kde z odposlechů telefonních hovorů (č.l. 868), protokolu o ohledání místa činu (údaj na č.l. 209) a pořízené fotodokumentace (foto č. 14, č.l. 214), jakož i výsledku pachové identifikace (č.l. 559) plyne, že tento – byť jiným způsobem (zakrytím kamery) – rovněž podnikl opatření k tomu, aby nebyl zachycen na záznamovém zařízení. Důvodné pochybnosti nevznikají, ani pokud jde o rozsah odcizených předmětů. Byť obžalovaný popírá odcizení věcí v rozsahu skutkových zjištění soudu I. stupně, důvodně vyšel krajský soud ze zpráv poškozených organizací opírajících se o provedené inventury, když žádný z důkazů, jimiž se obžalovaný snaží v opravném prostředku tato zjištění zpochybnit, nepřináší poznatek, který by svědčil pro závěr, že krajským soudem zjišťované odcizení zboží nemohlo být odcizeno. Pokud je poukazováno na možnosti zápočtu škod způsobených jinými vlivy, jde o toliko obhajobou nabízené alternativy, které nemají hmatatelnějšího podkladu. Rovněž poukaz na nosnost vozidla, resp. používání přídavné nápravy při transportu nad 15 tun, nevyvrací možnost, že odcizeno bylo zboží v rozsahu vyjádření poškozeného, neboť odvezení materiálu v množství cca 32 tun při dvou jízdách nákladního vozidla není technicky vyloučeno. Navíc oproti tvrzení obžalovaného (č.l. 1134), že věci byly „naložené narychlo, nebylo to uspořádané, spíš naházené“, svědek P. Š. (č.l. 1163v.) uvedl, že „vozidlo bylo nakládáno standardním způsobem k maximálnímu využití prostoru“. Oproti výše uvedenému přiznává vrchní soud důvodnost námitkám obžalovaného brojícím proti zpracovanému znaleckému posudku znalce Ing. B. K hodnocení znaleckého posudku krajským soudem lze uvést, že jeho vyjádření na str. 27 nezaujímá stanovisko k námitkám odvolatele rovněž již uplatněným v závěrečné řeči obhájkyně, že znalecký posudek nesplňuje obsahové náležitosti posudku, že při jeho zpracování nebyla respektována příslušná zákonná ustanovení tento postup upravující a že je v některých směrech nepřezkoumatelný, případně že při způsobu stanovení škody je rozporný s požadavkem zákona na určení ceny. Odůvodnění rozsudku pak nereaguje ani na konkrétní výhrady obhajobou vznesené. Porovnáním obsahu ustanovení § 13 vyhl. č. 37/1967 Sb. upravujícího náležitosti posudku, dle něhož: „(1) Příslušný orgán, který v řízení ustanovil znalce, vymezí ve svém opatření jeho úkol, podle okolností případu též formou otázek tak, aby se znalec zabýval jen takovými skutečnostmi, k jejichž posouzení je třeba jeho odborných znalostí. (2) V posudku uvede znalec popis zkoumaného materiálu, popřípadě jevů, souhrn skutečností, k nimž při úkonu přihlížel (nález), a výčet otázek, na které má odpovědět, s odpověďmi na tyto otázky (posudek). (3) Písemný znalecký posudek musí být sešit, jednotlivé strany očíslovány, sešívací šňůra připevněna k poslední straně posudku a přetištěna znaleckou pečetí. (4) Na poslední straně písemného posudku připojí znalec znaleckou doložku, která obsahuje označení seznamu, v němž je znalec zapsán, označení oboru, v němž je oprávněn podávat posudky, a číslo položky, pod kterou je úkon zapsán ve znaleckém deníku. (5) Znalec je povinen písemný posudek na požádání státního orgánu osobně stvrdit, doplnit nebo jeho obsah blíže vysvětlit. (6) Při ústním posudku podaném do protokolu uvedou se též údaje, které jsou předmětem znalecké doložky.“ a konkrétních námitek opravného prostředku vytýkající porušení ustanovení § 13 citované vyhlášky („neboť chybí popis zkoumaného materiálu a souhrn důkazního materiálu a skutečností, k nimž znalec přihlížel a ze kterých vycházel“) lze dospět k závěru, že obžalovaný poukazuje u vyhotoveného znaleckého posudku a jeho dodatků na jejich obsahový rozpor s ustanovením § 13 odst. 2 vyhl. č. 37/1967 Sb. Pro úplnost lze dodat, že písemná vyhotovení posudku a jejich dodatky, jak jsou obsaženy na č.l. 579-588, 592-593, 596-597, 600-601, 613-618, obsahují náležitosti uvedené v § 13 odst. 3, odst. 4 vyhl. č. 37/1967 Sb., a že proto zůstává zodpovědět otázku, zda mají či nikoli i náležitosti požadované zněním § 13 odst. 2 cit. vyhlášky. Z hlediska struktury posuzovaného posudku lze uvést, že jeho zpracovatel ho rozčlenil na následující části: Znalecký posudek č. 33/09 (č.l. 579-588) A – Úvodní část, v níž vymezil, v které věci je posudek podáván, jaký je jeho účel, datum vyžádání posudku, datum, ke kterému je prováděno ocenění věcí, B – Úkol znalce, v níž uvedl otázky znalci policejním orgánem položené a jejich zodpovězení (kdy uvedl specifikaci jednotlivých posuzovaných věcí a jejich ocenění). Dodatek ke znaleckému posudku č. 33/09 (č.l. 592-593) A – Úvodní část, v níž vymezil, v které věci je posudek podáván, jaký je jeho účel, datum vyžádání posudku, datum, ke kterému je prováděno ocenění věcí, a úkol znalce (formulované otázky), B – Posudek, v níž stanovením ceny zodpověděl položené dotazy. V dodatcích č. 2 (č.l. 596-597) a č. 3 (č.l 600-601) ke znaleckému posudku č. 33/09 je ohodnocení věci provedeno v rámci A. – Úvodní části (další členění vyhotovení neobsahuje). Znalecký posudek č. 42/09 (č.l. 613) má obdobnou strukturu jako posudek na č.l. 579-588. Je vhodné dodat, že v případech, kdy znalec zaujímal odborné stanovisko ke škodě vzniklé poškozením věcí, tj. poškozením dveří do vrátnice, vrat do skladu, dveří do kanceláře A. (č.l. 583), oplocení, vysokozdvižného vozíku, traktoru Zetor 7111 (č.l. 615), rolovacích vrat (č.l. 618), obsahuje posudek údaj „škoda stanovena vlastním úsudkem“, a že např. u ocenění vysokozdvižného vozíku zn. Desta, je uvedeno: „tržní cena stanovena na základě údajů prodejců použitých vozíků (internet)“. Jinak písemně zpracovaný posudek neobsahuje další údaje, které by dávaly odpověď na to, k jakým skutečnostem znalec přihlížel při zpracování znaleckého posudku, příp. za použití jakých metod ocenění provedl. Uvedená zjištění vedou odvolací soud k poznatku o důvodnosti tvrzení opravného prostředku obžalovaného, že písemně zpracovaný posudek neodpovídá požadavku formulovanému zněním § 13 odst. 2 vyhl. č. 37/1967 Sb., neboť nálezová část posudku v něm prakticky není obsažena. Nález, lze-li některé údaje ve vyhotovení posudku obsažené za tento označit, splývá s vlastním posudkem (odbornými závěry). Tento fakt se projevuje jednak tím, že se snižuje přesvědčivost posudku, jednak tím, že možnosti přezkoumání jeho správnosti procesními stranami a rovněž orgány činnými v trestním řízením jsou minimální. Přitom znalecký posudek je chápán jako druh důkazního prostředku a v souladu s koncepcí rovnosti zbraní musí být hodnotitelný a kritizovatelný ze strany všech subjektů, které se podílejí na trestním procesu. V trestním řízení nemá žádné privilegované postavení a platí pro něj všechny obvyklé zásady dokazování, zejména zásada volného hodnocení důkazů. Rozsah jeho hodnocení musí být co nejširší; hodnotit je třeba nejen konečný výsledek, tj. písemný posudek (eventuálně posudek obsažený ve výpovědi znalce), nýbrž celý proces utváření znaleckého důkazu. Ten zahrnuje také regulérnost shromažďování objektů expertizy (např. zajištění materiálních stop a srovnávacího materiálu), přípravu ke znaleckému zkoumání, nařízení expertizy, vlastní průběh a metody znaleckého zkoumání a způsob vyvozování závěrů znalce. Ve stručnosti lze poukázat na to, že kriteria hodnocení mají trojí povahu. Hodnotí se právní korektnost důkazu, důkazní význam (relevance) znaleckého posudku a konečně pravdivost a věrohodnost znaleckého posudku (blíže např. M. J., Hodnocení znaleckého posudku, Kriminalistika 3/2010, str. 180-195). Předpokladem hodnocení posudku orgánem činným v trestním řízení je jeho transparentnost. Zpracování posudku pak má poskytnout i reálnou možnost hodnocení tohoto důkazu obviněným. To vše je nezbytné uvést proto, že je třeba míti na paměti, že hrubá pochybení při zpracování znaleckých posudků mohou vést (zejména šlo-li by o hrubé právní závady) až k nicotnosti a nepoužitelnosti důkazu a že některé excesy mohou představovat porušení práva na spravedlivý proces. Podle odvolacího soudu proto není možno k námitkám uplatněným obhajobou přistupovat způsobem, který zvolil soud nalézací, který se omezil na konstatování, že „k námitkám obhajoby byl osobně vyslechnut znalec, přičemž dle názoru soudu znalec náležitým způsobem vysvětlil a odůvodnil, jak dospěl k cenám odcizeného zboží. V případě věcí použitých je pak zřejmé, že znalec při určování amortizace těchto věcí použil pro obžalovaného nejvýhodnější vyčíslení výše amortizace“, což krajský soud vedlo k tomu, že neměl důvodu pochybovat o správnosti a věrohodnosti znaleckých posudků (str. 27 rozsudku). Krajský soud sice provedl výslech znalce (č.l. 1164), avšak ani ten nelze považovat za dostatečný k odstranění pochybností, které stran přesvědčivosti, transparentnosti a správnosti posudku existují. Je tomu tak i proto, že krajský soud při výslechu znalce nereagoval, a tudíž ani výslechem znalce neodstranil i některá zjevná pochybení, která jsou v posudcích obsažena. Je tak možno zmínit, že všechna vyhotovení obsahují nesprávný údaj při vymezení účelu znaleckého posudku, kdy namísto citace § 89 odst. 12 tr. zákona je uvedeno: (např. č.l. 580) „Stanovení všeobecných prodejních cen obvyklých v místě dle § 89 odst. 12 trestního řádu u odcizených věcí a poškození zařízení“, poukázat lze rovněž na to, že v rámci posudku č. 42/09 jsou znalcem uvedeny rozdílné hodnoty při ocenění položky „hák prodl. 28/30x4 Cu“, u níž je při vyčíslení hodnoty věcí odcizených na č.l. 614 uvedena jednotková cena 143,- Kč, avšak při vyčíslení hodnoty věcí zajištěných na č.l. 616 jednotková cena 154,50 Kč. Protože při posouzení skutků popsaných v bodě 1-3) napadeného rozsudku přicházelo v úvahu jejich posouzení podle zák. č. 40/2009 Sb., jak učinil již soud nalézací (viz níže), a protože tak bylo třeba vyhodnotit i to, zda podaný posudek stanovil výši škody v souladu s ustanovením § 137 cit. zákona, dle kterého „Při stanovení výše škody se vychází z ceny, za kterou se věc, která byla předmětem útoku, v době a v místě činu obvykle prodává. Nelze-li výši škody zjistit, vychází se z účelně vynaložených nákladů na obstarání stejné nebo obdobné věci nebo uvedení věci v předešlý stav.“ (jen pro úplnost se dodává, že obsah citovaného ustanovení je shodný s dřívějším zněním § 89 odst. 12 tr. zákona), dospěl odvolací soud (i s přihlédnutím k této skutečnosti) k závěru o nutnosti doplnění dokazování v řízení před odvolacím soudem opětovným výslechem znalce Ing. I. B. K tomuto řešení přistoupil odvolací soud proto, že zčásti pokládá námitky odvolatele vůči určení výše škody důvodnými. Naopak za nepřípadný považuje odvolací soud poukaz odvolatele na rozhodnutí č. 50/1983-II, zejména pak interpretaci jeho závěrů, jak je podána v opravném prostředku obžalovaného. Tvrdí-li obžalovaný, že citovaným rozhodnutím bylo judikováno, že pro stanovení skutečné výše škody nelze vycházet z odhadu škody poškozeným, i kdyby bylo zaštítěno znalcem (zde zjevná souvislost s namítanou shodou vyjádření poškozeného a závěrem znalce o výši škody při odcizení věcí v případě skutku popsaného pod bodem 3/), pak nic takového nelze z uvedeného rozhodnutí dovodit. Připomíná se text příslušné právní věty, dle níž: „Pro stanovení skutečné výše škody v takových případech (pozn. škoda na vozidle) zpravidla nelze vycházet jen z odhadu škody poškozenými, zejména pokud nebylo přihlédnuto k amortizaci vozidla nebo jiných věcí, popřípadě k tomu, co bylo získáno prodejem poškozených součástí. Skutečnou výši škody bude třeba zpravidla zjišťovat za pomoci odborného vyjádření opravny, popřípadě znaleckého posudku.“ Ani odůvodnění rozhodnutí nezmiňuje souvislost tvrzenou opravným prostředkem („i kdyby bylo zaštítěno znalcem“). Pro úplnost se dodává, že v předmětném rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR ze dne 21.9.1982, sp.zn. 1 Tz 30/82, bylo poukázáno na nesprávnost převzetí údajů o výši způsobené škody z odhadů poškozených, aniž bylo přihlédnuto k dalším poznatkům plynoucím z jiných důkazů (faktury za opravu vozidla, apod.), a zdůrazněna byla potřeba náležitého zjištění škody způsoby naznačenými v publikované právní větě rozhodnutí. Navíc je třeba vzít v úvahu, že právní úprava od doby vydání citovaného rozhodnutí prošla jistým vývojem, který se projevuje např. v možnosti poškozeného opatřit si vlastní posudek, a již z tohoto hlediska nelze apriori odmítnout možnost, že výše škody bude určena v souladu s vyjádřením poškozeného, příp. jeho připojením s nárokem na náhradu škody vycházejícího z odborných závěrů zpracovaného posudku, který výši škody určí v souladu s požadavky § 137 tr. zákoníku. Proto vrchní soud argumentu obhajoby opírajícího se o rozhodnutí č. 50/1983-II nepřisvědčil. Pokud jde o způsoby určení výše škody v trestním řízení, není zcela vyloučeno (viz též Šámal a kol., Trestní zákoník I., Komentář, C.H.BECK 2009, str. 1261), aby se v jednodušších případech vycházelo z dokladů od poškozeného osvědčujících způsob získání věci včetně její ceny. Z ustanovení § 105 tr.ř. je nutno dovodit, že v případech, kdy by takto postupovat nešlo, je na místě opatření odborného vyjádření ke stanovení ceny věci v době a místě činu obvyklé a teprve ve složitějších případech přichází v úvahu zjištění ceny věci, resp. zjištění škody pachatelem způsobené, ve formě znaleckého posudku z oboru ekonomiky, odvětví ceny a odhady. Uvedené je nezbytné zmínit proto, že v rámci posuzování právní korektnosti důkazu přichází v úvahu vyhodnocení i toho, zda posuzovaná odborná otázka je jednoduchá nebo složitá a zda k jejímu řešení je zapotřebí přibrat znalce, nebo zda se lze spokojit s jednodušší formou – odborným vyjádřením (§ 105 odst. 1 tr.ř.). Neujasněnost této otázky orgány činnými v trestním řízení v posuzované věci lze dokladovat tím, že mimo znaleckých posudků vypracovaných znalcem Ing. B., k jehož přibrání policejní orgán přistoupil na základě opatření ze dne 3.6.2009 (č.l. 576-577) a jeho doplňku ze dne 30.11.2009 (č.l. 591) – ve vztahu k posudku č. 33/09 a jeho doplňků, a opatření ze dne 15.9.2009 (č.l. 608-609) a jeho doplňku ze dne 30.11.2009 (č.l. 610-611) – ve vztahu k posudku č. 42/09 vyžádal policejní orgán i zpracování odborných vyjádření, a to · dne 22.9.2009 (č.l. 604), které na podkladě materiálů mu zaslaných (viz č.l. 604) zpracoval znalec J. K. (č.l. 605-606) – pozn. jedná se o znalce z oboru ekonomiky, odvětví ceny a odhady movitostí a oceňování zboží zahraniční elektrotechniky, · dne 10.7.2009 (č.l. 251), které zpracoval A. Č. B., a.s., závod J. H., · dne 3.7.2009 (č.l. 252), které zpracovalo Z. c., s.r.o., J. H. Uvedené svědčí o tom, že duplicitně byly zjišťovány škody vzniklé: · bod 1) – odcizením věcí společnosti O. s. m., spol. s r.o. (č.l. 605-606, č.l. 617), a poškozením zajištění objektu – zámků (č.l. 606, č.l. 618), · bod 3) – poškozením vysokozdvižného vozíku Desta DVH5-3522 TXK a traktoru Zetor 7111 (č.l. 251, č.l. 615-616) a plotu (č.l. 252, č.l. 615). Další odborné vyjádření znalce J. K. týkající se tentokrát poškození zajištěných věcí vyžádané 13.7.2009 a zpracované dne 17.9.2009 se nachází na č.l. 54. Mimo údajů o výši škody plynoucích z uvedených odborných vyjádření a posudků obsahuje trestní spis i vyčíslení škody jednotlivými poškozenými, které jsou založeny ve vztahu k bodu 1) na č.l. 20, 440, 444, k bodu 2) na č.l. 84-85, 412-415, 416-436, 455-456, 687-688, k bodu 3) na č.l. 437, 785 a 786. Všechny tyto poznatky vedly odvolací soud k tomu, že ve veřejném zasedání o odvolání znovu vyslechl znalce Ing. B., kterému soud uložil doplnit pro potřeby jeho rozhodování o odvolání obžalovaného jím zpracované posudky. Znalec předložil písemné zpracování doplnění posudků č. 33/09 a 42/09 a jejich dodatků, ve kterém ve své podstatě setrval na svých dřívějších odborných závěrech. Dílčím způsobem korigoval v reakci na upozornění na nepřesnosti převzetí některých údajů o množství odcizeného zboží dle vyjádření poškozeného (snížení celkové škody u věcí odcizených ke škodě firmy A., s.r.o. – bod I/1 posudku) a blížeji rozvedl, na základě jakých skutečností stanovil ohodnocení poškození věcí (bod I/3, V/2-4). Dále zaujal stanovisko k tomu, jaká by byla hodnota odcizených věcí při započtení DPH (V/1, 8). Při výslechu odvolacím soudem znalec Ing. I. B. stvrdil závěry obsažené ve vypracovaném dodatku posudků a k dotazu obhájkyně uvedl, že při zpracování posudků vycházel z materiálů předložených mu policií a rovněž ceníků a dalších materiálů, které mu předložily poškozené organizace. Tyto podkladové materiály do posudků nezaznamenal. Údaje o stáří věcí (konkrétně dotazován na údaj uvedený u vysokozdvižného vozíku zn. Komatsu) čerpal ze zpráv poškozených organizací a svědeckých výpovědí. Při posuzování toho, zda došlo ke správnému určení ceny dle požadavků § 137 tr. zákoníku, vycházel vrchní soud z poznatku, že za cenu v místě obvyklou se považuje cena stanovená pro maloobchodní prodej, což znamená, že je-li věc předmětem prodeje a tento je jako zdanitelné plnění ze zákona zatížen daní z přidané hodnoty a věc se obvykle prodává se zohledněním této daně, pak výše škody odpovídá ceně, za kterou ji obvykle kupuje konečný spotřebitel, tedy ceně včetně daně z přidané hodnoty (srov. R 25/2004). Pokud proto vyčíslení škody, které obsahoval napadený rozsudek, vycházelo v bodech 1) a 3) z částek odpovídající ceně zboží bez DPH, pak takové vyčíslení neodpovídalo požadavku plynoucímu z ustanovení § 137 tr. zákoníku. Pro správné stanovení výše škody by bylo třeba k hodnotám uvedeným připočíst DPH ve výši 19 %, což by znamenalo, že výše škody měla být (dle číslování napadeného rozsudku) v bodě 1) stanovena v hodnotě 632.150,25 Kč, v bodě 2) v hodnotě 6.376.450,30 Kč (+ 43.400,- Kč + 384,- Kč + 16.200,- Kč + 1.494,- Kč + 7.470,-Kč + 17.268,- Kč) a v bodě 3) v hodnotě 748.868,80 Kč. Uvedená skutková zjištění však není možno vyjádřit v rozsudku soudu odvolacího, neboť ten se pohybuje v důsledku podání odvolání toliko obžalovaným v mantinelech vymezených zněním § 259 odst. 4 tr.ř. upravujícího tzv. zákaz reformationis in peius, který se projevuje v tom, že nebyl-li rozsudek napaden odvoláním státního zástupce podaným v neprospěch obžalovaného (což je případ posuzovaný), nemůže odvolací soud změnit rozsudek v neprospěch obžalovaného. Nedůvodné zvýhodnění obžalovaného spočívající v nesprávném zjištění výše škody tak nelze odvolacím soudem napravit. Vrchní soud proto vyšel ze skutkových zjištění obsažených v napadeném rozsudku a ty upravil jen v případě jeho bodu 2), a to (ve své podstatě kosmetickým) snížením rozsahu škody způsobené odcizením věcí (opravené položky znaleckého posudku). Byť odvolací soud přisvědčil výhradám obhajoby stran obsahových náležitostí podaného znaleckého posudku (přes snahu odvolacího soudu setrvávají nedostatky nálezové části posudku), neshledal potřebným provádění dalšího dokazování za účelem objasňování otázky výše škody způsobené trestnou činností obžalovaného. Je tomu tak proto, že pro rozhodnutí odvolacího soudu v otázce toho, zda obžalovaný svým jednáním naplnil znaky trestného činu/přečinu neoprávněného užívání cizí věci, je ocenění vysokozdvižných vozíků irelevantní, neboť při naplněnosti znaku přechodného užití motorového vozidla (viz níže) není třeba hodnotu takové věci vůbec zjišťovat. Rovněž otázka poškození věci – s ohledem na právní řešení obsažené v rozhodnutí odvolacího soudu (tzv. faktická konzumpce) pozbývá svého významu. Pokud jde o škodu způsobenou odcizením věcí, pak je dle názoru odvolacího soudu zřejmé, že nevznikají důvodné pochybnosti o tom, že by došlo k nesprávnému (většímu) určení její výše, která by se (ve vydaném rozsudku) projevila poškozením obžalovaného. V bodech 1) a 3) napadeného rozsudku je tomu právě naopak, neboť škoda zde vyjádřená nezapočítává DPH (což je třeba hodnotit jako vadu projevující se zvýhodněním obžalovaného). Přitom vyčíslení provedené v bodě 1) napadeného rozsudku je (pokud je DPH započítáváno) prakticky shodné s určením výše škody dle odborného vyjádření na č.l 605-606 (623.531,- Kč při nehodnocení položky 41 ks izolační plstě). Prakticky shodné posouzení výše škody v bodě 1) napadeného rozsudku dvěma na sobě nezávislými znalci (z nichž jeden zpracoval znalecký posudek a druhý odborné vyjádření) svědčí závěru, že z ohodnocení, které provedl znalec Ing. B. (ve vztahu ke všem posuzovaným položkám), lze (i přes přetrvávající výhrady k podanému posudku – jeho formě) vyjít. Je možno uzavřít, že provedeným dokazováním došlo k určení tzv. obvyklé ceny a k naplnění požadavku § 89 odst. 12 tr. zákona (bod 1/) či § 137 tr. zákoníku (bod 2/, 3/) na podkladě důkazního prostředku, který nepochybně je možno označit za odborné vyjádření ve smyslu § 105 odst. 1 tr.ř., tj. důkazního prostředku, který je ve smyslu citovaného ustanovení – s ohledem na řešenou odbornou problematiku (stanovení hodnoty hutních materiálů) – nutno vnímat jako zcela dostačující. Odvolací soud tak opakuje, že neshledal potřebu dalšího dokazování zaměřeného na zjištění rozsahu škody způsobené trestnou činností obžalovaného (a to ani v řízení před soudem odvolacím) ve smyslu uplatněného požadavku na provedení dokazování dle návrhů obžalovaného obsažených v písemném podání ze dne 27.3.2010. Dílčí dokazování provedené listinnými důkazy (inventurní soupisy) prokázalo (kosmetickou) nesprávnost obsaženou ve výrocích pod body 2) a 3) napadeného rozsudku, náprava byla provedena (ve prospěch obžalovaného) v prvně uvedeném případě, u skutku pod bodem 3) (nyní bod 4/) ponechal odvolací soud údaj o odcizení 218 ks háků stand. 28/30x4 Cu, ač vyčíslená hodnota 84.365,- Kč odpovídá údaji poškozeného o odcizení 718 ks. Dokazování, které odvolací soud provedl vyžádanými spisy o předchozím odsouzení obžalovaného, vytvořilo podklad pro právní posouzení jednání obsažených v napadeném rozsudku pod body 1-3) (viz níže). Ke skutkovým výhradám obžalovaného k bodu 5) je nutno uvést, že ne zcela konkrétní popis skutku v něm vyjádřený („v přesně neustanovenou dobu, na blíže neurčeném místě a za blíže nezjištěných okolností“) může zavdávat příčinu ke zpochybnění naplněnosti znaků skutkové podstaty trestného činu neoprávněného držení platební karty podle § 249b tr. zákona, avšak opravný prostředek obžalovaného a námitky v něm uplatněné nejsou způsobilé správnost výroku o vině obžalovaného v tomto bodě zvrátit. Pokud opravný prostředek obžalovaného namítl, že ničím nebylo prokázáno, že kartu měl u sebe delší dobu, lze odkázat na to, že uvedené zjištění není nezbytné (nejde o trestný čin trvající) pro závěr o naplněnosti skutkové podstaty trestného činu. Z vyjádření obžalovaného (č.l. 1134v. – „Strčil jsem to do kastlíku v autě a vozil jsem to pořád s sebou“) plyne, že předmětnou kartu neměl ve své dispozici po zcela přechodnou dobu a že tudíž nevzniká ani pochybnost o naplněnosti znaku stránky subjektivní (viz níže). Zbývá dodat, že není shledáván důvod k zásahu do skutkových zjištění, která krajský soud vymezil pod body 4) a 6), neboť tyto nejsou odvoláním zpochybňovány. K otázce jejich dostatečnosti (bod 4/), či vhodnosti jejich vyjádření v kontextu dalších skutkových zjištění (bod 6/) zaujímá odvolací soud své stanovisko níže při hodnocení námitek odvolatele vůči právní kvalifikaci skutků. 3. Požadavek odvolatele na zrušení rozsudku z důvodu vady upravené zněním § 258 odst. 1 písm. d) tr.ř. lze dovodit z jím uplatněných výhrad, které jej vedou k závěru o nesprávnosti právního posouzení věci. K jeho námitkám vůči správnosti právního posouzení skutků vymezených v tzv. skutkové větě výroku o vině je nutno uvést následující: Nedostatek rozsudku soudu I. stupně – i v části věnované zdůvodnění užité právní kvalifikace – je třeba spatřovat v tom, že jeho odůvodnění je příliš kusé (v případě skutků pod body 1-3/ nekonkretizující, které části jednání obžalovaného naplňují tu či onu právní kvalifikaci) a rovněž nereagující na námitky obhajoby prezentované obhájkyní obžalovaného v její závěrečné řeči. To vše pak způsobuje, že napadený rozsudek ani v této části nedává přesvědčivou a transparentní odpověď na to, jak se soud I. stupně vypořádal s obžalovaným uplatněnou obhajobou. Tento nedostatek rozsudku však nezpůsobuje nepřijatelnost některých závěrů, které krajský soud učinil. Námitky obžalovaného vůči závěru soudu, že jednání popsané v bodě 1-3) výroku o vině je součástí jednoho pokračujícího trestného činu ve smyslu zákonných znaků vymezených zněním § 116 tr. zákoníku, nejsou způsobilé správný závěr krajského soudu zvrátit. Dovolává-li se obžalovaný svého vyjádření a vyjádření spoluobžalované P., pak při hodnocení jimi poskytnutých údajů nelze než učinit závěr, že jejich vyjádření sledovala především cíl vyvinění se z trestné činnosti či snížení rozsahu jejich trestní odpovědnosti. Je právem obviněného k věci nevypovídat či uvádět případně skutečnosti nejvíce vyjadřující jím zvolenou formu obhajoby, na straně druhé je pak oprávněním soudu hodnotit věrohodnost této obhajoby, a to i v kontextu obsahu dalších důkazů. Prezentoval-li obžalovaný M. ve své výpovědi obžalovanou P. jako osobu, která s trestnou činností neměla nic společného, a vypovídala-li tato obžalovaná až u hlavního líčení způsobem, který je v protokolu podchycen, pak lze učinit spolehlivý závěr o výše zmíněné snaze obžalovaných bagatelizovat rozsah své trestné činnosti či zapojenosti v ní, případně dosáhnout co nejpříznivějšího posouzení jejich kriminálního jednání. Uvedené má pochopitelně svůj význam při posuzování toho, zda tři vloupání, kterých se obžalovaný dopustil, mají být posouzena jako tři samostatné skutky – tři samostatně kvalifikovaná jednání naplňující znaky tří trestných činů, či jako jeden skutek de iure, v podobě pokračujícího trestného činu (jednoho zločinu krádeže) a s ním ideálně se sbíhajících trestných činů (přečinů) dalších. Prohlášení obžalovaných o nahodilosti provedených vloupání proto nemohou tvořit (bez hodnocení dalších skutečností) skutkový základ pro závěr, zda jsou uvedená vloupání pojena odvoláním popíraným jednotným záměrem či nikoli. Poukaz odvolatele na zjištění znalců, že je jedincem s impulsivními rysy, je typickým případem odvoláním programově zvýrazněného dílčího závěru využitelného ve prospěch obhajoby, neboť obhajoba (v souladu se svým posláním) pak nezmiňuje další zjištění znalců, které naopak plně podporují dovozený závěr soudu. Lze totiž poukázat na to, že k dotazu obhájkyně znalec MUDr. N. uvedl (č.l. 1140), že „trestná činnost nebyla jednoduchá, vyžadovalo to přípravy provedení, nebylo možné, aby to (obžalovaný) dělal v takovém psychickém stavu, že by nebyl schopen to promyslet, realizovat a dovést do konce“. Vyslovený odborný závěr není v rozporu s tím, co k věci uvedl i druhý slyšený znalec PhDr. A. S. (č.l. 1140v.), který podal posudek z odvětví psychologie (viz údaje znalce o nenarušené schopnosti obžalovaného plánovat do budoucna a rozhodovat se podle plánů). Způsob provedení majetkové trestné činnosti pachatelem (a pachatelství obžalovaného bylo prokázáno) jednoznačně vylučuje možnost, že by k jejímu spáchání došlo impulsivně, v reakci na neočekávaně nastalou událost, bez předchozího rozmyslu. Naopak, její spáchání svědčí o vyšší míře sofistikovanosti. Pro učinění závěru o jednotném záměru pak není nezbytné to, co se snaží naznačit opravný prostředek obžalovaného (poukaz na omezenou inzerci stran pronájmu garáže), tj. konkrétní představa o místě, času a způsobu spáchání dalšího dílčího útoku pokračování (samostatného procesního skutku ve smyslu § 12 odst. 12 tr.ř.) v době páchání útoku předchozího. Plně dostačuje představa/vnímání pachatele, že jím páchaný skutek není jeho poslední, tj. že v budoucnu (za podmínek dále obecně vymezených ustanovením § 116 tr. zákoníku – v blízké časové souvislosti, stejným nebo podobným způsobem atd.) dalším jednáním na právě páchaný skutek (tj. dílčí útok v hmotněprávním pojímání) naváže. Při nedostatku doznání obviněného je nezbytné znaky pokračování v trestném činu prokazovat z dalších skutečností a důkazů. Stranou pozornosti tak nemůže zůstat např. to, že obžalovaný se dalšího vloupání dopustil předtím, než stačil zpeněžnit materiál odcizený při vloupání předchozím. Další dílčí útok byl tudíž spáchán před dokončením útoku předchozího, i s přihlédnutím k této skutečnosti je pak třeba dospět k závěru, že k dokončení celého trestného činu (tj. jeho pokračování) došlo až spácháním posledního dílčího skutku. Posuzovaný případ se nikterak nevymyká svými parametry z případů, které jsou soudy posuzovány jako pokračování v trestném činu. Právní závěr ohledně naplněnosti znaků pokračování v trestném činu podle § 116 tr. zákoníku, který krajský soud učinil a odůvodnil na str. 27 svého rozsudku, tak nemůže být odvolacím soudem považován za vadný (k důvodům změn týkajících se pokračování v trestném činu však níže). K dosud uvedenému je třeba dodat, že odvolací soud činil na základě dokazování před ním provedeného další zjištění k ověření toho, zda právní závěr stran pokračování v trestném činu obžalovaným (výše vyslovený) není nezbytné korigovat s přihlédnutím k poznatkům, které se pojí se zjištěními o dalších trestních stíháních tohoto obžalovaného. Obžalovaný V. M. totiž při svém výslechu soudem I. stupně (č.l. 1134) uvedl, že jsou vůči němu vedena další trestní stíhání. Odvolací soud zjistil, že u Okresního soudu ve Frýdku-Místku byl obžalovaný stíhán pro skutek spočívající v tom, že v době od 20.45 hodin dne 12.4.2009 do 07:45 hodin dne 13.4.2009 odcizil blíže nezjištěným způsobem z venkovní volně přístupné prodejní plochy před prodejnou B. ve F.-M., zde volně stojící sestavu zahradní dřevěné chatky, model Lusy, skládající se ze zahradního domku Lusy 1, číslo výrobku 81164837, o rozměru 300x250 cm v hodnotě 30.990,- Kč, přístavky, číslo výrobku 81271306, v hodnotě 17.390,- Kč, přístřešku, číslo výrobku 81271313, v hodnotě 5.690,- Kč a terasy, číslo výrobku 81271320, v hodnotě 12.990,- Kč, přičemž tímto jednáním způsobil poškozené obchodní společnosti B. ČR, s.r.o., se sídlem P. 4-Ch., škodu v celkové výši 67.060 Kč, přičemž tohoto jednání se dopustil přesto, že trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě, sp.zn. 3 T 58/2007, ze dne 18. 4. 2007 který nabyl právní moci dne 11.10.2007, byl odsouzen pro dva trestné činy krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a) tr. zákona k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 5 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu 24 měsíců, přičemž trest mu byl dne 3.12.2009 přeměněn na trest odnětí svobody nepodmíněně a tento trest v současné době vykonává, ve kterém byl obžalobou spatřován trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. zákona. Trestní stíhání obžalovaného V. M. pro tento skutek bylo zahájeno usnesením policejního orgánu ze dne 18.1.2010 (opis obžalovaný převzal dne 20.1.2010), okresní soud usnesením ze dne 28.7.2010, č.j. 4 T 48/2010-152, rozhodl o zastavení trestního stíhání obžalovaného pro neúčelnost z důvodu § 172 odst. 2 písm. a) tr.ř. Další trestní stíhání obžalovaného V. M. je vedeno u Okresního soudu Brno-venkov, kde je stíhán pro skutek spočívající v tom, že v přesně nezjištěné době od 18.00 hodin dne 12.6.2009 do 6.50 hodin dne 15.6.2009 v obci M., okres B.-v., nezjištěným způsobem odstranil zámek na uzamčené vjezdové bráně do objektu společnosti A., spol. s r.o., vnikl do areálu společnosti a poté zvenčí odstranil tmelící hmotu u čtyř tabulek skla u okna vedoucího do budovy skladu společnosti, tyto tabulky skla odstranil a ze skladu odcizil hutní materiál, a to zejména mosazný, bronzový a měděný materiál ve formě tyčí různých průřezů o délce 3 m v celkové hodnotě 361.867,95 Kč, kdy tímto svým jednáním způsobil společnosti A., spol. s r.o., škodu odcizením ve výši 361.867,95 Kč, přičemž tohoto jednání se dopustil přesto, že byl trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě ze dne 18.4.2007 pod sp.zn. 3 T 58/2007 s nabytím právní moci dne 11.10.2007, odsouzen i pro trestný čin krádeže k úhrnnému trestu odnětí svobody v délce trvání 5 měsíců, který byl podmíněně odložen na zkušební dobu 24 měsíců, tj. do 11.10.2009, a dále pak, že byl pro trestný čin krádeže odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 17.2.2009 pod sp.zn. 3 T 69/2008 s nabytím právní moci dne 17.2.2009 k úhrnnému peněžitému trestu ve výměře 100.000,- Kč, a dále trestním příkazem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 20.2.2009 pod sp.zn. 4 T 31/2009 s nabytím právní moci dne 5.5.2009 odsouzen pro trestný čin krádeže k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin, jež dosud nevykonal, ve kterém je obžalobou spatřován trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zákona. Trestní stíhání obžalovaného V. M. pro tento skutek bylo zahájeno usnesením policejního orgánu ze dne 15.12.2009 (opis obžalovaný převzal dne 16.12.2009). Z dosud uvedeného je zřejmé, že v obou případech došlo k zahájení trestního stíhání obžalovaného až po spáchání časově posledního dílčího útoku/procesního skutku, jímž byl obžalovaný uznán vinným napadeným rozsudkem, a že tudíž nenastala okolnost, která by ve smyslu § 12 odst. 11 tr.ř. měla odůvodnit jiný závěr ohledně pokračování v trestném činu obžalovaným. K jiným závěrům je však třeba dospět při zohlednění zjištění plynoucího z dalšího trestního spisu týkajícího se obžalovaného V. M. Ten byl totiž, též pro stejný druh trestné činnosti, tj. trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. zákona uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 22.7.2009, č.j. 73 T 133/2009-154, přičemž dle skutkových zjištění uvedeného soudu se trestné činnosti (ad 2/ výroku rozsudku) dopustil tím, že v době od 20.00 hodin dne 20.3.2009 do 07.00 hodin dne 21.3.2009 v O.-P., veden zištným záměrem, nejprve vnikl do neuzamčeného oploceného stanoviště budoucího objektu dálniční policie, odkud odcizil přívěsný nákladní vozík, typ OA Agados, hnědé základní barvy se sytě červenou plachtou, VIN: TKXV261138ABA0813, RZ 5BO 9824, a to tím způsobem, že předmětný vozík odtáhl přes bránu mimo objekt staveniště, kde jej připojil k přistavenému motorovému vozidlu zn. VW Passat kombi, stříbrné barvy, a následně tímto vozidlem z místa činu jako řidič odjel, čímž způsobil společnosti I. B., a.s., se sídlem B., škodu odcizením ve výši 27.500,- Kč. Trestní stíhání obžalovaného pro tento skutek (z hlediska časového spáchaný krátce po jednání vymezeném pod bodem 1/ napadeného rozsudku) bylo zahájeno usnesením policejního orgánu ze dne 10.4.2009, jehož opis obžalovaný téhož dne převzal. Z uvedeného přehledu je zřejmé, že v průběhu roku 2009 se měl obžalovaný dopustit majetkové trestné činnosti, která byla posouzena jako trestný čin krádeže podle § 247 tr. zákona, či podle § 205 tr. zákoníku v těchto případech: dne 14.3. - bod 1/ napadeného rozsudku, dne 20.3. - bod 2/ rozsudku Okresního soudu v Ostravě, sp.zn. 73 T 133/2009, dne 12.4. - výrok usnesení Okresního soudu Frýdek-Místek, sp.zn. 4 T 48/2010, dne 16.5. - bod 2/ napadeného rozsudku, dne 12.-15.6. - obžaloba Okresního státního zastupitelství Brno-venkov, sp.zn. ZT 488/2009, dne 25.6. - bod 3/ napadeného rozsudku. Nebýt usnesení o zahájení trestního stíhání obžalovaného vydaného dne 10.4.2009 ve věci Okresního soudu v Ostravě, sp.zn. 73 T 133/2009, bylo lze uvažovat o jediném pokračování v trestném činu (a jednom skutku de iure) v případě veškeré označené trestné činnosti vykazující znaky trestného činu krádeže. Vzhledem k důsledkům, které toto usnesení vyvolalo (§ 12 odst. 11 tr.ř.) je však učiněná zjištění třeba interpretovat tak, že je na místě: · z hlediska výroku o vině vyslovení pokračování v trestném činu jednak ohledně jednání popsaného pod bodem 1) napadeného rozsudku a jednání popsaného pod bodem 2) rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 22.7.2009, č.j. 73 T 133/2009-154, jednak ohledně jednání popsaného pod body 2) a 3) napadeného rozsudku, · z hlediska výroku o trestu ukládání jednak společného souhrnného trestu (za trestnou činnost pod bodem 1/ napadeného rozsudku a bodem 2/ rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 22.7.2009, č.j. 73 T 133/2009-154, a za veškeré s ní se sbíhající trestné činy, jimiž byl obžalovaný pravomocně uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Ostravě, sp.zn. 73 T 144/2009, a trestním příkazem Okresního soudu ve Frýdku-Místku), jednak úhrnného trestného činu (za trestnou činnost popsanou pod body 2/ a 3/ napadeného rozsudku a s ní se sbíhající trestné činy). Nutno dodat, že to vše toliko za předpokladu dodržení limitů, které pro odvolací soud plynou z faktu, že rozsudek soudu I. stupně byl napaden toliko odvoláním obžalovaného (tzv. zákaz reformationis in peius) – blíže viz část D) odůvodnění tohoto rozsudku. Vrchní soud dále učinil poznatek o tom, že krajský soud též jistým způsobem pochybil, pokud skutky v bodě 1-3) kvalifikoval i jako další trestné činy, jejichž zákonné znaky (oproti přesvědčení obhajoby) byly dle jeho názoru jednáním obžalovaného naplněny, aniž blížeji vyložil, proč tak – oproti názoru obhajoby (faktická konzumpce) – učinil. Odůvodnění užité právní kvalifikace (body 1-3/ na str. 27-28) žádné vodítko k tomu, „jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny“ (§ 125 tr.ř.), neposkytuje. Jak již bylo uvedeno, krajský soud ani ve stručnosti neuvedl, která část skutku odůvodňuje užití té či oné právní kvalifikace skutku, naplněnost jednotlivých znaků objektivní stránky trestných činů poukazem na konkrétní skutkové zjištění není nijak doložena. Tím současně zůstává nezodpovězeno, jak se soud s námitkami obhajoby o nenaplněnosti zákonných znaků trestných činů (přečinu podle § 228 odst. 1 tr. zákoník § 228 odst. 1 tr. zákoníku spatřuje soud u skutku popsaného v bodě 1) v jednání obžalovaného spočívajícím v poškození rolovacích vrat a 5 ks visacích zámků, čímž vznikla majiteli T. K. škoda ve výši 1.420,- Kč, v bodě 2) v jednání obžalovaného spočívajícím ve vypáčení a tím poškození několika dveří a vrat, čímž firmě M. L., a.s., vznikla škoda ve výši 21.700,- Kč, a v bodě 3) v jednání obžalovaného spočívajícím v přeštípání oplocení, v rozbití skleněné výplně zadního okna traktoru a násilném zprovoznění vysokozdvižného vozíku, čímž způsobil škodu ve výši 1.200,- Kč, 350,- Kč a 500,- Kč společnosti B. V., a.s., a v nadzvednutí oplocení, čímž způsobil společnosti S., a.s., škodu ve výši 2.500,- Kč. Tento úsudek lze učinit proto, že výroková část rozsudku obsahuje údaj o tom, že obžalovaný „poškozením věcí způsobil celkovou škodu ve výši 27.670,- Kč“ (a tato částka je součtem jednotlivých citovaných škod). Právní závěr krajského soudu o naplněnosti znaků přečinu podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku je však i při tomto dovození jeho skutkových zjištění, která podřadil pod uvedenou právní kvalifikaci, nepřezkoumatelný z pohledu toho, jak soud přistoupil k námitkám obhajoby. Toto konstatování vyniká o to více, uváží-li se, že soud I. stupně náležitě nevyložil (poukazem na svá skutková zjištění) naplněnost zákonných znaků užitých při posouzení skutků popsaných pod body 1-3) v podobě pokračujícího zločinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku – v daných souvislostech znaku „čin spáchal vloupáním“, a že rovněž neuvedl, která zjištění jej vedou k závěru o potřebnosti kvalifikovat jím popsaný skutek též v podobě přečinu neoprávněného užívání cizí věci podle § 207 odst. 1 tr. zákoníku. Jinými slovy řečeno, napadeným rozsudkem není objasněno, zda vyčíslená škoda na poškozených věcech (případně alespoň v některých případech) nesouvisí primárně „se základním trestným činem cílovým, tj. trestným činem krádeže, a to v jeho kvalifikované skutkové podstatě“ (opravný prostředek obžalovaného), zejména zda její vznik není spojen se specifickým způsobem spáchání zločinu krádež, který soud I. stupně promítl i právním vyjádřením („čin spáchal vloupáním“). Protože skutkové okolnosti posuzovaných skutků kvalifikaci znaku objektivní stránky uvedeného zločinu vyjadřujícího způsob provedení činu odůvodňuje (vloupáním se podle § 121 tr. zákoníku „rozumí vniknutí do uzavřeného prostoru lstí, nedovoleným překonáním uzamčení nebo překonáním jiné jistící překážky s použitím síly“), měl krajský soud vyložit, proč skutky popsané v bodech 1-3) rozsudku i dle § 228 odst. 1 tr. zákoníku kvalifikoval, resp. proč návrhu obhajoby na uplatnění faktické konzumpce ve vztahu k této kvalifikaci nevyhověl. Obdobné je pak možno uvést i ve vztahu ke škodě, která dle napadeného rozsudku vznikla násilným zprovozněním vysokozdvižného vozíku (bod 3/), užil-li soud I. stupně ve vztahu k bodům 1-3) právní kvalifikaci přečinu neoprávněného užívání cizí věci podle § 207 odst. 1 tr. zákoníku, u níž se lze domnívat (v odůvodnění rozsudku krajský soud opět neuvedl, kterou část skutku pod tuto kvalifikaci podřazuje), že má vztah k neoprávněnému užívání vysokozdvižných vozíků obžalovaným. Toliko se dodává, že k námitce obhajoby o vhodnosti uplatnění faktické konzumpce i ohledně této právní kvalifikace, budou-li skutky 1-3) kvalifikovány jako zločin krádeže, se krajský soud rovněž nevyjádřil. Při aplikaci ustanovení § 228 odst. 1 tr. zákoníku mělo být soudem I. stupně vzato v úvahu, že je zastáván též právní názor, který by nasvědčoval důvodnosti námitky obhajoby, jehož podstatou je tvrzení, že ačkoli hodnota věci, která se stala předmětem útoku pachatele, sama o sobě není rozhodná, že musí být alespoň taková, aby na cizím majetku, potažmo na věci, která je předmětem útoku, mohla vůbec vzniknout škoda nikoli nepatrná, jíž se podle § 138 odst. 1 tr. zákoníku rozumí škoda dosahující částky nejméně 5.000,- Kč. Mělo být proto bedlivě uváženo, zda škoda, jejíž vyčíslení v popise skutku u označených poškozovacích jednání krajský soud vyjádřil, ve všech případech odůvodňuje právní kvalifikaci užitou obžalobou a současně též to, zda kvalifikaci skutku též podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku není na místě vypustit z důvodu tzv. faktické konzumpce, vzhledem k dalšímu právnímu vyjádření trestní odpovědnosti obžalovaného. K námitce obžalovaného o nenaplněnosti znaků skutkové podstaty trestného činu neoprávněného držení platební karty podle § 249b tr. zákona (bod 5/) je nezbytné uvést následující: Nepochybnou skutečností je to, že obžalovaný nepřenosnou platební kartou Visa Electron České spořitelny č. 4140 8405 0276 7348 na jméno M. L. disponoval, což plyne z faktu jejího vydání obžalovaným dne 29.6.2009 (protokol o vydání věci č.l. 267), a ačkoli dle krajského soudu nebylo zjištěno, jakým způsobem ji do své dispozice nabyl (obžalovaný hovořil o jejím nálezu), nic to nemění na skutečnosti, že si ji ve smyslu zákonného znaku objektivní stránky uvedeného trestného činu neoprávněně opatřil. Neoprávněnost jejího opatření plyne z vyjádření svědka L. Poukaz odvolatele na vyjádření České spořitelny, a.s., že s kartou neproběhly žádné transakce ani pokusy o ně, je právně irelevantní, neboť zákon takovým jednáním trestnost pachatele nepodmiňuje. Rovněž tak z hlediska subjektivní stránky se nevyžaduje, aby úmysl směřoval k použití platební karty, postačuje, že úmysl pachatele směřoval k jejímu (neoprávněnému) opatření. Nerozhodný je rovněž poukaz na to, že karta byla nalezena v přihrádce automobilu obžalovaného, neboť ji tam sám dle svého doznání umístil. Zbývá dodat, že krajský soud dospěl ke správnému závěru, že při právní kvalifikaci skutku popsaného pod bodem 5) výroku jeho rozsudku je na místě aplikovat zákon účinný v době spáchání skutku, neboť pozdější zákon není pro obžalovaného příznivější. Ke skutku pod bodem 6) rozsudku lze uvést, že u něj nepřezkoumatelnost právních závěrů krajského soudu dosahuje patrně svého vrcholu, neboť ty jsou alespoň pro odvolací soud nejasné. Ve výrokové části (a shodně při odůvodnění právní kvalifikace skutku na str. 29 rozsudku) krajský soud uvedl, že obžalovaný svým jednáním naplnil znaky trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zákona a nesprávně tento zákon označil jako zákon č. 160/1961 Sb. (což může být jen zjevná nesprávnost v citaci zákona – správně zák. č. 140/1961 Sb.), avšak současně uvedl, že trestnost jednání obžalovaného byla posouzena podle pozdějšího zákona, neboť ten je pro obžalovaného výhodnější. Toto uvedl, aniž vyložil, v jakém aspektu tuto výhodnost spatřuje a v jakých ustanoveních pozdější zákon aplikoval (když čin posoudil podle zákona účinného v době spáchání skutku). Lze se jen domýšlet, že uvedené kusé konstatování nalézacího soudu má vyjádřit tu skutečnost, že (stejně jako státní zástupce v podané obžalobě – aniž však je soud takovou právní kvalifikací vázán) jednání obžalovaného neposoudil i jako trestný čin řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tr. zákona, ohledně něhož bylo trestní stíhání obžalovaného taktéž zahájeno (viz usnesení č.l. 340), když důvod pro tuto kvalifikaci byl v počátcích jeho trestního stíhání spatřován ve skutečnosti (nadále vyjádřené v popise skutku v napadeném rozsudku), že obžalovaný vozidlo zn. KIA Sorento řídil, aniž byl držitelem příslušného řidičského oprávnění („ačkoliv není držitelem příslušného řidičského oprávnění dle § 81 zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích"). Přes poněkud strohé odůvodnění právní kvalifikace by nicméně bylo možno (nebýt skutečnosti dále uvedené) právní závěr soudu I. stupně ohledně právní kvalifikace jednání obžalovaného popsaného v bodě 6) výroku jeho rozsudku považovat za správný, neboť odpovídá schválenému stanovisku NS ČR, sp.zn. Tpjn 302/2010, které se k posuzované otázce (k právnímu posouzení skutku spáchanému před datem 1.1.2010) vyjádřilo následujícím způsobem: „… S ohledem na tyto zásady posuzování trestnosti činu je zřejmé, že v případě skutku spáchaného nejpozději dne 31.12.2009 a vykazujícího v jednočinném souběhu znaky trestných činů maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění § 180d tr. zák., posuzovaného po 1.1.2010, není pro pachatele příznivější jeho právní kvalifikace podle § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku o trestném činu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání. Takový skutek lze však po 1.1.2010 posoudit jen jako trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák., neboť jeho posouzení též jako trestného činu řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění § 180d tr. zák. již nepřichází v úvahu, a to s ohledem na aplikaci ustanovení § 65 tr. zák. o zániku nebezpečnosti činu pro společnost.“ I při vědomí tohoto názoru však řešení zaujatému v napadeném rozsudku nelze přisvědčit. Neudržitelnost právního stavu vyjádřeného v napadeném rozsudku tkví dle vrchního soudu v tom, že si nalézací soud neujasnil povahu posuzovaného skutku a v důsledku toho pak o jednom skutku de iure, který byl předmětem jeho právního posouzení, rozhodl způsobem nepřípustným, neboť na něj aplikoval dva trestní zákony. Přitom při posouzení viny obžalovaného lze (s přihlédnutím k jejich prospěšnosti pro něj) více než jeden trestní zákon aplikovat toliko v případech reálného souběhu, tj. v případech konkurence více skutků. Vyvstává-li naopak jen konkurence trestních zákonů (právních kvalifikací), jak je tomu v případě tzv. ideální konkurence (jednočinného souběhu), nelze každý z konkurujících si trestných činů posuzovat podle jiného zákona, nýbrž je třeba (při vyhodnocení celkové příznivosti) aplikovat jen zákon jeden. K tomu v posuzované věci nedošlo, protože skutky popsané v bodech 1-3) a 6) krajský soud posuzoval podle dvou trestních zákonů (bod 1-3/ dle trestního zákoníku a bod 6/ podle trestního zákona), ač jednání obžalovaného v bodě 6/ popsané je nepochybně součástí jednoho skutku, který je popsán v bodě 3/ rozsudku. Uvedené zjištění pak vede odvolací soud k závěru, že v případech označených výroků o vině založil krajský soud své rozhodnutí vadou, která odůvodňuje zrušení této části rozsudku z důvodu § 258 odst. 1 písm. d) tr.ř. Je-li nahlíženo na celý skutek (který vrchní soud ve svém rozhodnutí nově vyjádřil), pak je nezbytné dospět k závěru, že pro obžalovaného je příznivější aplikace podle trestního zákoníku, neboť ten přináší pro obžalovaného výhodu v podobě nižší trestní sankce stanovené na nejpřísněji trestný čin (horní hranice trestu odnětí svobody u zločinu podle § 205 odst. 5 tr. zákoníku) zvažované ideální konkurence. Odvolací soud proto vinu obžalovaného trestnými činy, jejichž naplněnost shledal odůvodněnu u posuzovaného skutku, vyslovil podle trestního zákoníku účinného od 1.1.2010. Za tohoto stavu věci pak bylo nezbytné tu část skutku, v níž se jednání obžalovaného projevilo v řízení vozidla zn. KIA Sorento, kvalifikovat jako přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Ve shodě se soudem I. stupně dospěl vrchní soud k poznatku, že uvedený soud nepochybil, pokud jednání obžalovaného (při skutkovém vymezení obsaženém ve výroku napadeného rozsudku) posoudil jako zločin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, když naplněnost znaků uvedeného zločinu po stránce objektivní vykazují zjištění o tom, že obžalovaný · odcizil věci, které byly ve vlastnictví jiných subjektů („přisvojil si cizí věc tím, že se jí zmocnil“), · přitom násilím překonal překážky v podobě plotů, zámků atd. („čin spáchal vloupáním“), · takto v označených dnech jednal, ačkoli byl rozsudkem Okresního soudu v Ostravě, sp.zn. 3 T 58/2007, který nabyl právní moci dne 11.10.2007, odsouzen mimo jiné pro trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a) tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání pěti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobou 24 měsíců („byl za takový trestný čin v posledních třech letech odsouzen“), · odcizením věcí způsobil škodu převyšující částku 5.000.000,- Kč („spáchal takovým činem škodu velkého rozsahu“). Za správný pokládá odvolací soud i závěr nalézacího soudu o tom, že uvedený zločin spáchal obžalovaný v úmyslu přímém podle § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. V době rozhodování odvolacího soudu by však již skutek obžalovaného popsaný ve výroku napadeného rozsudku nebylo možno uvedeným způsobem kvalifikovat, neboť při jeho nezměněném popisu by již nevykazoval znak upravený v odst. 2 § 205 tr. zákoníku. Bylo by totiž (nebýt skutečnosti dále uvedené) třeba dovodit závěr o vzniku fikce neodsouzení ve smyslu § 83 odst. 3 tr. zákoníku ve vztahu k citovanému odsouzení rozsudkem Okresního soudu v Ostravě. Tato fikce však nenastala, neboť pravomocným usnesením Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 3.12.2009, č.j. 3 T 58/2007-150, bylo rozhodnuto tak, že obžalovaný trest vykoná, přičemž pro jeho výkon byl zařazen do věznice s dozorem. Uvedenou skutečnost bylo třeba vyjádřit ve výroku rozsudku odvolacího soudu, aby správnost užité právní kvalifikace (tj. soulad skutkového vyjádření s ní) byla zřejmá již z této části rozhodnutí odvolacího soudu. Vyjádření tohoto faktu (přeměny trestu) ve výrokové části rozsudku není v rozporu s ustanovením § 259 odst. 4 tr.ř., neboť postavení obžalovaného se nezhoršuje. Uvedením této konkrétní skutečnosti se jen dokladuje naplněnost zákonného znaku objektivní stránky (opětovnost), který na straně obžalovaného shledal již soud nalézací. Vrchní soud proto vinu obžalovaného zločinem krádeže vyslovil (s přihlédnutím k této skutečnosti) ve shodě s krajským soudem, tj. v podobě § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 5 tr. zákoníku. Odvolací soud dospěl rovněž ke shodnému závěru, že je odůvodněno, aby jednání obžalovaného v části, kdy při páchání trestného činu krádeže používal bez souhlasu vlastníka vysokozdvižné vozíky, bylo kvalifikováno jako přečin neoprávněného užívání cizí věci podle § 207 odst. 1 tr. zákoníku, neboť po objektivní stránce tak naplnil znaky vyjádřené tím, že se „zmocnil motorového vozidla v úmyslu je přechodně užívat“. Ve výroku specifikované vysokozdvižné vozíky je třeba – neboť jde o nekolejová vozidla poháněná vlastní pohonnou jednotkou – považovat za motorová vozidla, neboť uvedenou charakteristikou naplňují jednu z alternativ vymezení pojmu motorového vozidla v ustanovení § 2 písm. g) zák. č. 361/2000 Sb. Pokud jsou takto označenou věcí, pak z hlediska naplněnosti objektivní stránky uvedeného přečinu není rozhodná jejich hodnota. Proto ani dokazování před odvolacím soudem nebylo v uvedeném směru vedeno, neboť pak námitka obhajoby zpochybňující znalcem určenou cenu těchto předmětů není významná pro právní posouzení jednání obžalovaného. Z pohledu stránky subjektivní je třeba konstatovat, že úmysl obžalovaného je prokázán jeho jednáním. Již výše vrchní soud vyložil, proč není důvodu upustit od právního vyjádření té skutečnosti, že obžalovaný vozidlo KIA Sorento řídil, aniž byl držitelem příslušného řidičského oprávnění a přes vyslovené zákazy výkonu takové činnosti. V bodě 3) tak jeho jednání bylo posouzeno i jako přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Oproti tomu dospěl odvolací soud k poznatku, že není nezbytné vznik škody na majetku poškozených subjektů, k níž došlo poškozovacím jednáním obžalovaného, vyjádřit právní kvalifikací přečinu poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, neboť ve vztahu k ní se uplatňuje faktická konzumpce, když jak ve vztahu ke zločinu krádeže podle § 205 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, tak ve vztahu k přečinu neoprávněného užívání cizí věci podle § 207 odst. 1 tr. zákoníku (škoda 500,- Kč) jsou škody způsobené poškozovacím jednáním jen vedlejšími produkty při spáchání uvedených trestných činů. Požadavku obžalovaného, aby z důvodu faktické konzumpce byl obžaloby v tomto bodě zproštěn, nemohlo být vyhověno ze dvou důvodů: Zproštění obžalovaného jednání popsaného v bodě 6) rozsudku nepřichází v úvahu již proto, že zde popsané jednání je součástí skutku vyjádřeného pod bodem 3) rozsudku, u něhož ani opravný prostředek obžalovaného zproštění obžaloby nenavrhuje. Již proto nepřichází v úvahu postup navržený obhajobou u bodu 6), neboť jeho akceptací by odvolací soud své rozhodnutí zatížil podstatnou vadou spočívající v tom, že by o jednom a témž skutku rozhodl dvěma odlišnými výroky (odsuzujícím a zprošťujícím). V úvahu by tak přicházelo toliko vypuštění uvedené právní kvalifikace při vyjádření skutkových zjištění popsaných v bodě 6) přímo v popise skutku v bodě 3), avšak k takovému postupu není důvodu. Spáchání přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku obžalovaným nelze v popisovaných souvislostech považovat za toliko vedlejší produkt spáchání hlavního trestného činu (vedlejší, málo významný výsledek základního deliktu cílového) a není ho možno považovat ani za prostředek relativně malého významu ve srovnání se základním deliktem cílovým. Pro spáchání cílového deliktu (zločinu krádeže) bylo užití motorového vozidla obžalovaným podstatné a řídil-li je přesto, že mu ve výkonu uvedené činnosti mělo bránit vícero skutečností (z pohledu kvalifikace podle § 337 odst. 1 písm. a/ tr. zákoníku jak zákaz vyslovený pravomocným rozhodnutím jiného orgánu veřejné moci, tak zákaz vyslovený pravomocným rozhodnutím soudním), pak nelze upustit od vyslovení viny obžalovaného uvedeným přečinem, jehož zákonné znaky jak po stránce subjektivní, tak po stránce objektivní naplnil. D) Důvody nového rozhodnutí věci odvolacím soudem 1. Z důvodů výše vyložených dospěl odvolací soud k závěru, že je nezbytné na podkladě odvolání obžalovaného přistoupit k částečnému zrušení rozsudku soudu I. stupně, a to pro vady týkající se výroku o vině. Protože nedůvodné by bylo vrácení věci soudu I. stupně k novému rozhodnutí (podmínky aplikace § 259 odst. 1 tr.ř. – rozsah dokazování nezbytného pro učinění správného rozhodnutí – nebyly v posuzované věci dány), rozhodl o vině obžalovaného odvolací soud sám za podmínek § 259 odst. 3 tr.ř. Ve výroku svého rozsudku promítl odvolací soud svá zjištění, která učinil jak ohledně řízení předcházejícímu vydání napadeného rozsudku, tak ohledně ne/správnosti skutkových či právních závěrů soudu nalézacího. Odvolací soud nově rozhodl o vině obžalovaného, která má vztah ke skutkům popsaným v napadeném rozsudku pod body 1-3) a 6). Z důvodů nutnosti nového hmotněprávního posouzení těchto skutků (viz výše zjištění týkající se okolností rozhodných z pohledu právních důsledků § 12 odst. 11 tr.ř. pro závěr o pokračování v trestném činu podle § 89 odst. 3 tr. zákona, resp. § 116 tr. zákoníku), rozhodl odvolací soud nově tak, že · skutek popsaný pod bodem 1) napadeného rozsudku posoudil (společně se skutkem popsaným pod bodem 2/ výroku rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 22.7.2009, č.j. 73 T 133/2009-154) jako (pokračující) trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), písm. e), odst. 3 písm. b) tr. zákona (ad 1/, 2/) a trestný čin neoprávněného užívání cizí věci podle § 249 odst. 1 tr. zákona (ad 2/), když skutky byly spáchány za účinnosti zák. č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a užití nového trestního zákoníku na ně není pro obžalovaného příznivější, · skutky popsané pod body 2) a 3) napadeného rozsudku nově (body 3/, 4/ tohoto rozsudku) posoudil jako zločin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 5 písm. a) tr. zákoníku (ad 3/, 4/), přečin neoprávněného užívání cizí věci podle § 207 odst. 1 tr. zákoníku (ad 3/, 4/) a přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (ad 4/), když užití pozdější zákona je pro obžalovaného příznivější (mírnější horní hranice trestní sazby). 2. Pokud jde o výrok o trestu v napadeném rozsudku, tento by nebylo (nebýt nových poznatků učiněných odvolacím soudem) možno považovat za vadný ve smyslu § 258 odst. 1 písm. d) tr.ř. (pokud by nebylo důvodu k jinému posouzení věci) a zejména pak ani ve smyslu § 258 odst. 1 písm. e) tr.ř., neboť při jeho uložení nedošlo ze strany krajského soudu k porušení zákona a trest obžalovanému uložený za více trestných činů není možno považovat ani za trest nepřiměřeně přísný. K jeho zrušení odvolacím soudem došlo z důvodu jeho návaznosti na vadný výrok o vině (§ 258 odst. 2 věta za středníkem tr.ř.). Obžalovanému bylo třeba nově ukládat jednak trest společný souhrnný, jednak trest úhrnný. Mimo již výše uvedeného je tomu tak proto, že hranici rozhodnou pro určení, které trestné činy byly spáchány v souběhu a které již za podmínek recidivy, vytvořilo doručení trestního příkazu Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 20.2.2009, č.j. 4 T 31/2009-31, obžalovanému, k němuž došlo dne 23.4.2009. Za trestné činy před tímto datem spáchané ukládal odvolací soud obžalovanému společný souhrnný trest, za trestné činy spáchané po tomto datu pak trest úhrnný. Přitom byl odvolací soud nucen postupovat tak, aby nedošlo ke zhoršení postavení obžalovaného, z podnětu jehož odvolání ke všem změnám napadeného rozsudku přistoupil. Protože obžalovanému byl za trestnou činnost popsanou v napadeném rozsudku uložen krajským soudem trest odnětí svobody ve výměře šesti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, nebylo možno tuto výměru (s připočtením výměry trestu dříve pravomocně uloženého a při ukládání trestu souhrnného rušeného) rozhodnutím odvolacího soudu překročit. Dopad ustanovení § 259 odst. 4 tr.ř. bylo nutno promítnout při ukládání trestu obžalovanému. Svého výrazu nalezlo citované ustanovení při uložení společného souhrnného trestu obžalovanému za trestné činy popsané pod body 1), 2) tohoto rozsudku a s nimi se sbíhající trestné činy vyjmenované ve výrokové části rozsudku. Pro úplnost se uvádí, že trest byl obžalovanému ukládán i za sbíhající se trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zákona, kterým byl pravomocně uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 20.2.2009, č.j. 4 T 31/2009-31. Při tomto řešení bylo přihlédnuto k tomu, že dle stanoviska Nejvyššího soudu: „Trestnost krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák., za kterou byl před 1.1.2010 uložen trest, nelze v souvislosti s aplikací § 419 trestního zákoníku opírat o jiné předcházející odsouzení či potrestání v době rozhodné, než které je uvedeno ve skutkové větě výroku odsuzujícího rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným tímto trestným činem.“ a že „Jestliže předchozí odsouzení či potrestání je založeno odsuzujícím rozsudkem, jímž byl pachatel uznán vinným jen trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák., pak je namístě postupovat podle § 419 trestního zákoníku a rozhodnout o nevykonání či o poměrném zkrácení uloženého trestu (jeho dosud nevykonaného zbytku).“ V označené věci o takový případ nejde, neboť podmínku zpětnosti založilo (i dle výrokové části tohoto rozhodnutí) odsouzení „trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě, č.j. 4 T 58/2007, vydaným dne 18.04.2007, ... pro trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a) trestního zákona dílem dokonaného, dílem nedokonaného, ...“. Z uvedeného je zřejmé, že aplikace ustanovení § 419 věty druhé tr. zákoníku, dle níž „Ustanovení o souhrnném trestu se v takovém případě neužije“, u označeného případu nepřichází v úvahu a že je nezbytné souhrnný trest ukládat i ve vztahu k tomuto odsouzení. Naproti tomu nebyl souhrnný trest ukládán i za trestný čin řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tr. zákona, kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 22.7.2009, č.j. 73 T 133/2009-154, neboť ohledně něho se ustanovení § 419 věty druhé tr. zákoníku uplatňuje (ostatně odsouzení i pro tento trestný čin vedlo k postupu podle § 465 odst. 2 tr.ř. a § 419 tr. zákoníku. Okresním soudem v Ostravě v jeho usnesení ze dne 26.1.2010, č.j. 73 133/2009-190). Obžalovanému byl trest ukládán podle trestní sazby § 247 odst. 3 tr. zákona, která činí dvě léta až osm let. Výrokem o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 22.7.2009, č.j. 73 T 133/2009-154 (rušeným za podmínek § 35 odst. 2 tr. zákona tímto rozsudkem), byl obžalovanému uložen souhrnný trest ve výměře 12 měsíců, jeho výměra však byla upravena v důsledku aplikace § 465 odst. 2 tr.ř. a § 419 tr. zákoníku usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 26.1.2010, č.j. 73 T 133/2009-190. Obžalovanému proto nemohl být nově ukládaný souhrnný trest uložen na samé spodní hranici trestní sazby (v trvání 2 let, tj. trest navýšený o 13 měsíců), neboť při současném uložení úhrnného trestu za skutky popsané v bodě 3) a 4) tohoto rozsudku (a sbíhající se trestné činy) na samé spodní hranici trestní sazby § 205 odst. 5 tr. zákoníku (tj. ve výměře pěti let), by odvolací soud obžalovanému uložil tresty delšího trvání (převyšující šest let) než se stalo v napadeném rozsudku. Odvolací soud proto obžalovanému společný souhrnný trest uložil pod spodní hranicí zákonné trestní sazby v trvání dvacetitří měsíců. Pro výkon tohoto trestu zařadil odvolací soud obžalovaného podle § 39a odst. 3 tr. zákona do věznice s ostrahou. K aplikaci § 39a odst. 3 tr. zákona přistoupil proto, že by – s ohledem na výměru ukládaného trestu a skutečnost, že obžalovaný dosud (resp. před spácháním trestného činu, za který je mu trest ukládán) nebyl ve výkonu trestu odnětí svobody pro úmyslný trestný čin – příslušelo obžalovaného zařadit pro výkon tohoto trestu do věznice s dozorem (§ 39a odst. 2 písm. c/ tr. zákona). To však není žádoucí z pohledu potřeby (následného) sjednocení výkonu více postupně uložených a dosud nevykonaných trestů (viz § 77 zák. č. 169/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů, § 320 odst. 3 tr.ř.). Při rozhodování o způsobu zařazení obžalovaného do příslušného typu věznice nebylo možno odhlédnout od nutnosti ukládání dalšího (úhrnného) trestu, u něhož se jevilo (s přihlédnutím k výši dolní hranice trestní sazby § 205 odst. 5 tr. zákoníku) nezbytným zařazení obžalovaného do věznice s ostrahou. Při rozdílném zařazení obžalovaného do různých typů věznice by bylo nezbytné (dalším rozhodnutím) sjednotit výkon trestu společného souhrnného a trestu úhrnného, čemuž odvolací soud předešel svým rozhodnutím. Přihlédl přitom k tomu, že obžalovaný se trestné činnosti dopustil přes výstrahy, které se mu dostalo jak ve formě uložení trestů nespojených s odnětím svobody, tak přes skutečnost vedení trestních stíhání (zahájení trestního stíhání pro další trestnou činnost) jeho osoby. Zařazení obžalovaného do věznice s ostrahou je těmito skutečnostmi (opakovanost páchání trestné činnosti a zvyšování její závažnosti) odůvodněno. Obžalovaného v důsledku tohoto postupu odvolacího soudu stíhá povinnost vykonat trest odnětí svobody ve stejném typu věznice, do jakého byl zařazen rozsudkem soudu I. stupně (nedochází tak ke změně v jeho neprospěch na základě jeho opravného prostředku). Za trestné činy popsané v bodě 3), 4) tohoto rozsudku a sbíhající se trestné činy vymezené ve výrokové části tohoto rozsudku bylo třeba obžalovanému ukládat trest v rámci trestní sazby nejpřísněji trestného sbíhajícího se trestného činu, jímž je zločin krádeže podle § 205 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 5 písm. a) tr. zákoníku. V rámci trestní sazby pět až deset let byl trest ukládán jako trest úhrnný (§ 43 odst. 1 tr. zákoníku). Snížení rozsahu viny oproti napadenému rozsudku nemělo podstatný vliv na rozhodování odvolacího soudu, neboť bylo třeba přihlédnout k usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku, jímž došlo k zastavení trestního stíhání obžalovaného pro neúčelnost s přihlédnutím k trestu očekávanému v projednávané trestní věci. Obžalovanému nemohl být uložen trest pod spodní hranicí, protože by takto uložený trest nevystihoval závažnost spáchané trestné činnosti (a navíc zákonné podmínky pro postup podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku obžalovaný nesplňuje). Obžalovanému byl trest uložen ve výměře pěti let, tj. na samé spodní hranici trestní sazby. Takto uložený trest je ze zákona trestem nepodmíněným. Pro jeho výkon byl obžalovaný zařazen podle § 56 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku do věznice s ostrahou, když zařazení obžalovaného do jiného typu věznice není odůvodněno ani povahou jím spáchané trestné činnosti, ani skutečnostmi týkajícími se jeho osobnosti. Odůvodněno je i uložení trestu propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty – 1 ks mobilního telefonu, neboť jde o věc, která byla použita při spáchání trestné činnosti, a jde o věc náležející obžalovanému (§ 70 odst. 1 písm. c/, odst. 2 tr. zákoníku). Z důvodu vyloženého pod bodem D/4. tohoto odůvodnění nedošlo k vyslovení tohoto druhu trestu ve vztahu k zajištěnému pervitinu. 3. Rovněž zrušení výroku o náhradě škody bylo odůvodněno jeho obsahovou návazností na výrok o vině. Soud I. stupně k odůvodnění výroků, jimiž zavázal obžalovaného (a v případě poškozeného S., a.s., i obžalovanou P.) k náhradě škody, poukázal na to, že škodu poškozeným přiznal ve výši prokázané provedenými důkazy (převzaty hodnoty ze znaleckých posudků), když současně zohlednil částečné navrácení odcizených věcí poškozeným, případně plnění poskytnuté z důvodu pojistné smlouvy. Krajský soud rozhodl tak, že na náhradě škody přiznal: - A., s.r.o., se sídlem Ř., okres P.-z., škodu ve výši 3.566.612,- Kč, - M. L., a.s., se sídlem L., škodu ve výši 21.700,- Kč, - O. s. m., spol. s r.o., se sídlem O.-H., škodu ve výši 286.053,- Kč, - ČSOB P., a.s., člen holdingu ČSOB, se sídlem P., škodu ve výši 90.000,- Kč, - S., a.s., se sídlem J. H., škodu ve výši 572.431,50 Kč (k úhradě škody v této výši byla společně a nerozdílně zavázána též již pravomocně odsouzená K. P.). Podle § 229 odst. 2 tr.ř. byli poškození S., a.s., M. L., a.s., a O. s. m., spol. s r.o., se zbytkem svých nároků na náhradu škody odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních. K uvedenému lze dodat to, že nárok na náhradě škody uplatnili jednotliví poškození ve výši: · 3.566.612,50 Kč (A., s.r.o., č.l. 412), · 96.570,- Kč (M. L., a.s., č.l. 435), · 1.200.000,- Kč (S., a.s., č.l. 437), · 628.062,43 Kč (O. s. m., spol. s r.o., č.l. 440) · 90.000,- Kč (ČSOB P., a.s., č.l. 444). Z usnesení o vrácení věcí vyplývá, jak bylo ve vztahu k jednotlivým poškozeným rozhodnuto o věcech, které byly zajištěny orgány činnými v trestním řízení, z protokolů o vrácení věcí vyplývá, jaké věci jednotliví poškození převzali od těchto orgánů (např. č.l. 465 O. s. m., spol. s r.o.), ze znaleckých posudků vyplývá, v jaké hodnotě byly poškozenými převzaté věci. Při přezkoumávání správnosti výroku o náhradě škody vyšel odvolací soud z následujících poznatků obsažených v napadeném rozsudku a trestním spise: připojení poškozeného škoda dle rozsudku vrácené věci přiznaný nárok bod 1) 628.062,43 Kč 531.219,70 Kč 155.166,60 Kč 286.053,10 Kč 90.000,- Kč 90.000,- Kč bod 2) 3.566.612,50 Kč 6.376.810,20 Kč 2.732.422,40 Kč 43.000,- Kč 43.000,- Kč 384,- Kč 16.200,- Kč 1.494,- Kč 6.437.888,20 Kč 2.775.422,40 Kč 3.566.612,50 Kč 96.570,- Kč 7.470,- Kč 17.268,- Kč 21.700,- Kč 46.438,- Kč 21.700,- Kč bod 3) 1.200.000,- Kč 629.301,50 Kč 59.370,- Kč 2.500,- Kč 631.801,50 Kč 572.431,50 Kč Z uvedeného přehledu je zřejmé, že krajský soud svůj výrok o náhradě škody učinil s přihlédnutím ke svým skutkovým zjištěním, která jsou obsažena ve výrokové části jeho rozsudku a že poškozeným přiznal nárok na náhradu škody v rozsahu odpovídajícím rozdílu mezi škodou způsobenou a následně nahrazenou (ať již v důsledku navrácení části odcizeného materiálu či v důsledku poskytnutého pojistného plnění), případně v rozsahu nároku uplatněného (poškozený A., s.r.o.). Pokud někteří poškození uplatnili nárok na náhradu škody ve větším rozsahu (S., a.s., M. L., a.s., a O. s. m., spol. s r.o.), byli odkázáni se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Toto řešení (poněkud nejasné v rozsahu škody přiznané M. L., a.s. – rozhodnuto o povinnosti k náhradě škody jen způsobené poškozením věcí) lze akceptovat, resp. při možnostech daných povahou opravného prostředku, z jehož podnětu je napadený rozsudek přezkoumáván, je třeba z něj i nadále vycházet. Výrok o náhradě škody proto učinil odvolací soud prakticky shodný se soudem nalézacím, neboť toliko – s přihlédnutím k dokazování ve veřejném zasedání o odvolání provedeném – snížil rozsah povinnosti obžalovaného k náhradě škody u poškozeného A., s.r.o. Naopak u poškozeného S., a.s., u něhož z doplněného dokazování vyplynulo (bod V/5 doplňku posudku), že tomuto poškozenému navrácené věci byly v nižší hodnotě než uzavřel soud I. stupně (a tudíž by měl obdržet na náhradě škody více), ponechal odvolací soud rozsah náhrady škody beze změn (důsledek zákazu reformationis in peius). 4. Rozsudkem odvolacího soudu bylo rozhodnuto o skutku spočívajícím v tom, že obžalovaný V. M. od přesně nezjištěné doby do odpoledních hodin dne 29.6.2009 bez oprávnění přechovával celkem 5,3663 g čistého metamfetaminu (pervitinu), a to ve svém osobním motorovém vozidle Volkswagen Passat, zaparkovaném na parkovišti před Motelem V. R., okr. P., 0,6248 g čistého metamfetaminu (pervitinu), který dne 29.6.2009 ve 13.50 hod. vydal policejním orgánům a dále v pokoji č. 3 v Motelu V. R., který v tu dobu přechodně obýval, 4,7415 g čistého metamfetaminu (pervitinu), který byl dne 29.6.2009 ve 12.50 hod. zajištěn policejními orgány při domovní prohlídce, přičemž v obou případech metamfetamin (pervitin), který je uveden v příloze č. 5 (psychotropní látky zařazené do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách) zákona č. 167/1998 Sb. jako látka psychotropní, měl pro vlastní potřebu v držení přesto, že si byl vědom, o jakou látku se jedná, ve kterém byl v podané obžalobě (bod 4/ žalobního návrhu) a stejně tak v napadeném rozsudku (bod 4/ výroku) spatřován přečin přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284 odst. 2 tr. zákoníku, tak, že trestní stíhání obžalovaného pro něj bylo podle § 257 odst. 1 písm. d) tr.ř. z důvodu § 172 odst. 2 písm. a) tr.ř. zastaveno pro neúčelnost, neboť trest, k němuž by mohlo vést, je zcela bez významu, vedle trestu, který byl tímto rozsudkem obžalovanému uložen. Toto rozhodnutí bylo odvolacím soudem učiněno proto, že dospěl k závěru o nemožnosti rozhodnutí o vině obžalovaného přečinem, který v něm shledal krajský soud, v nařízeném veřejném zasedání. Odvolací soud dospěl k poznatku, že by stran dalšího trestního stíhání obžalovaného ohledně skutku popsaného v bodě 4) žalobního návrhu musel postupovat podle § 257 odst. 1 písm. d) tr.ř. z důvodu § 224 odst. 5 tr.ř. Toto řešení by však ve věci posuzované bylo v rozporu se zájmem na skončení věci (zásadou rychlosti řízení), neboť prodlužování řízení (přerušení trestního stíhání a jeho pokračování po rozhodnutí Ústavního soudu v otázce ne/ústavnosti úpravy obsažené v ustanovení § 289 odst. 2 tr. zákoníku a v nařízení vlády č. 467/2009 Sb.) je nedůvodné vzhledem k efektu, který by z takto vedeného řízení nastal (řešení se vztahuje k otázce viny obžalovaného bagatelní trestnou činností, za níž by prakticky nepřicházel v úvahu žádný trestný postih obžalovaného). 5. V rámci trestního stíhání obžalovaného V. M. došlo k zajištění 5,3663 g čistého metamfetaminu (pervitinu), o němž bylo napadeným rozsudkem rozhodnuto tak, že ohledně něho byl vysloven trest propadnutí věci. Z důvodů vyložených výše (ad D/4.) nebylo možno obžalovanému ukládat tento druh trestu, neboť o jeho vině přečinem přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284 odst. 2 tr. zákoníku odvolací soud nerozhodl. Současně je zřejmé, že uvedená látka je drogou, jejíž držení bylo trestné i dle zákona účinného v době spáchání skutku (§ 187a odst. 1 tr. zákona), a že proto ve vztahu k ní je dán vztah přepokládaný v ustanovení § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, resp. v ustanovení § 55 odst. 1 písm. a) tr. zákona. Drogy jsou věcmi, u nichž zákon nepředpokládá, že by byly navráceny osobě, která je vydala nebo jíž byly odňaty (viz § 81b tr.ř.: „Byla-li vydána nebo odňata věc, která ohrožuje bezpečnost lidí nebo majetku, zejména omamná látka, psychotropní látka … může předseda senátu ... rozhodnout o jejím zničení již v průběhu trestního řízení, pokud takové věci již není k dalšímu řízení třeba a nelze-li ji vrátit podle § 80 …“). Je proto odůvodněno zabrání zajištěného pervitinu podle § 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, jako věci, která ohrožuje bezpečnost lidí. Aplikace § 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku je odůvodněna tím, že bez ohledu na vyřešení otázky časové působnosti zákona (z hlediska trestnosti pachatele trestným činem) dochází k uložení ochranného opatření (tj. i zabrání věci) vždy podle zákona účinného v době rozhodování soudu (§ 16 odst. 3 tr. zákona, § 3 odst. 2 tr. zákoníku). P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není další řádný opravný prostředek přípustný. Do dvou měsíců od jeho doručení je možno proti němu podat dovolání. Dovolání mohou podat nejvyšší státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoliv výroku rozhodnutí a obviněný pro nesprávnost výroku, který se ho bezprostředně dotýká. Obviněný může dovolání podat pouze prostřednictvím obhájce. Podání obviněného, které nebylo učiněno prostřednictvím obhájce, se za dovolání nepovažuje. Dovolání se podává u soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni (v daném případě u Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci). O dovolání rozhoduje Nejvyšší soud v Brně. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí podání (§ 59 odst. 4 tr.ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu, s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr.ř. nebo § 265b odst. 2 tr.ř., o které se dovolání opírá. Nejvyšší státní zástupce je povinen v dovolání uvést, zda je podává ve prospěch nebo v neprospěch obviněného. Rozsah, v němž je rozhodnutí dovoláním napadáno, a důvody dovolání lze měnit jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání. V Olomouci dne 9. prosince 2010 Za správnost vyhotovení: JUDr. Ivo K o u ř i l v.r. P. Pražáková, DiS. předseda senátu

ECLI	ECLI:CZ:VSOL:2010:1.TO.42.2010.1
Datum rozhodnutí	09.12.2010
Soud	VSOL
Spisová značka	1 To 42/2010
Zdroj	nsoud.cz
Typ rozhodnutí	Rozsudek
Kategorie	C
Heslo	Časová působnost, Skutek, Souběh (konkurence) trestných činů, Trestnost činu

Právní věta

Odůvodnění