I. Jako trestný čin úvěrového podvodu podle § 250b tr.zák. a nikoli trestný čin podvodu podle § 250 tr.zák. je třeba kvalifikovat jednání obviněného, který přes smluvně převzatou povinnost sdělit bance podezřelé jednání zákazníka žádajícího o poskytnutí spotřebitelského úvěru a povinnost učinit veškerá nezbytná opatření zabraňující podvodnému vylákání finanční služby předkládal v rámci svého oprávnění bance k posouzení žádosti o úvěr jí vyžadované písemné materiály, o nichž věděl, že obsahují nepravdivé údaje a takto způsobil škodu ve výši plateb z poskytnutých úvěrů. Takového obviněného, ač sám úvěrovou smlouvu neuzavírá, je třeba považovat za pachatele podle § 9 odst. 1 tr.zák., případně spolupachatele podle § 9 odst. 2 tr.zák., a nikoli jen za pomocníka podle § 10 odst. 1 písm. c) tr.zák., pokud v procesu jejího sjednávání, tj. v období počínajícím podání žádosti o poskytnutí úvěru a končícím podepsáním úvěrové smlouvy, předkládal bance listiny obsahující nepravdivé či hrubě zkreslené údaje, které pro účely uzavření úvěrové smlouvy opatřil sám, případně s jeho vědomím další osoba. II. Jako pomoc k trestnému činu úvěrového podvodu podle § 10 odst. 1 písm. c), § 250b tr.zák. ve formě pokračování v trestném činu podle § 89 odst. 3 tr.zák. je třeba posoudit jednání obviněného, který na základě žádosti osoby sjednávající úvěrové smlouvy vyhledával a dodával zájemce o úvěr s vědomím, že jich bude využito ke sjednání úvěrové smlouvy na podkladě nepravdivých či hrubě zkreslených údajů.

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Vrchní soud v Olomouci projednal ve veřejném zasedání konaném dne 28. ledna 2010 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ivo Kouřila a soudců JUDr. Štefana Škadry a JUDr. Vladislava Šlapáka odvolání státního zástupce a obžalovaných A. H., V. P., I. Ž. a J. T. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30.7.2009, č.j. 54 T 6/2006-3201, a rozhodl t a k t o : I. Podle § 258 odst. 1 písm. a), písm. d) tr.ř. se z podnětu podaných odvolání napadený rozsudek z r u š u j e ve všech výrocích týkajících se obžalovaných A. H., V. P., I. Ž. a J. T. II. Podle § 259 odst. 3 tr.ř. se nově rozhoduje tak, že obžalovaní 1. A. H., 2. V. P., 3. I. Ž., 4. J. T., j s o u v i n n i, že I. obžalovaný A. H. jako podnikatel, pod obchodní firmou A. H., s předmětem činnosti – zprostředkování obchodu a služeb a maloobchod motorovými vozidly a jejich příslušenstvím, kdy takto provozoval autobazar A. ve V., okr. F.-M., v návaznosti na Smlouvu o spolupráci, kterou uzavřel dne 27.2.2004 s bankou – Českou spořitelnou, a.s., jejímž předmětem bylo ujednání o vyhledávání zájemců o finanční produkty a služby bankovního produktu Sporoservis a standardním smyslem měla být širší možnost financování jím prodávaného sortimentu, neboť, na jejím podkladě, byl oprávněn nabízet zájemcům možnost získání spotřebitelského úvěru poskytovaného bankou a v dané souvislosti rovněž zprostředkovat elektronickou i fyzickou komunikaci mezi zájemcem o spotřebitelský úvěr a bankou nezbytnou k posouzení a případnému získání spotřebitelského úvěru, v období od 22.9.2004 do 4.2.2005, ve V., okr. F.-M., v úmyslu obohacení vlastního i dalších osob vylákáním peněžních prostředků od České spořitelny, a.s., poskytovanými spotřebitelskými úvěry, po dohodě a za vzájemné součinnosti s dalšími osobami, která však spočívala výhradně ve vyhledávání a zajišťování zájemců ochotných uzavřít smlouvu o úvěru při deklarování vědomě nepravdivých údajů o pracovním poměru, zaměstnavateli a výši pravidelného příjmu z takto vykazovaného zaměstnání, obžalovaný A. H., v rozporu se smluvně převzatými povinnostmi vyplývajícími z článků II/2.11 a IV/3 citované Smlouvy o spolupráci vždy sdělit bance podezřelé jednání zákazníka, učinit veškerá opatření, jimiž lze předejít případnému podvodnému vylákání finanční služby, a nenabízet finanční služby banky zákazníkům, u nichž je pochybné, že splní své závazky, zneužívaje systému komunikace s bankou, kdy pracovníci banky, hodnotící osoby žadatelů o úvěr, nepřicházeli s těmito žadateli do osobního kontaktu a posuzování žádostí bylo realizováno toliko na podkladě obžalovaným předkládaných písemných materiálů a potvrzení, navíc za situace, kdy věděl, že při daném systému poskytnutí spotřebitelského úvěru bankou žadateli pro konkrétní deklarovaný účel nákupu motorového vozidla jsou peněžní prostředky, poskytnuté bankou, připisovány přímo ve prospěch jeho účtu, jakožto prodejce, ačkoliv si byl vědom, že osoby z řad takto získaných žadatelů ochotných uzavřít smlouvu o úvěru na podkladě vědomě nepravdivých údajů pocházejí převážně ze sociálně nejslabší vrstvy společnosti, nemají řádného zaměstnání a předkládané údaje o jejich zaměstnavatelích a výši příjmu z pracovního poměru, vyplněné na tiskopise potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu zaměstnance, u jednotlivých žadatelů jsou padělané a tudíž nepravdivé, přičemž tyto osoby nemají zájmu ani reálných možností pro řádné splácení poskytnutého úvěru, přesto i v těchto případech, za účelem vylákání inkasa peněz z poskytnutých úvěrů, vyhotovil v kancelářských prostorách autobazaru žádost o poskytnutí finančních prostředků Sporoservis a návrh smlouvy o úvěru, kteréžto materiály předložil bance jako by se jednalo o seriózní zájemce o spotřebitelský úvěr pro účely nákupu motorového vozidla v provozovaném autobazaru, což dokumentoval i vystavenými fakturami za prodej vozidel, která však v řadě případů v konečném důsledku buď nebyla vůbec vydána, nebo u nich byla vykazována hodnota vyšší než reálná prodejní cena, či došlo k vydání jiného než deklarovaného vozidla, kdy tímto způsobem realizoval: 1. dne 22.9.2004 s K. S. návrh smlouvy o úvěru ve výši 50.000,- Kč na podkladě žádosti o poskytnutí finančních prostředků č. 311275 a padělaného potvrzení zaměstnavatele, datovaného 1.9.2004, s uvedením zaměstnavatele L. S., a průměrným čistým měsíčním příjmem 13.826,- Kč, načež Českou spořitelnou byl předložený návrh akceptován, úvěrová smlouva uzavřena a vyplacena finanční částka ve výši 50.000,- Kč, 2. dne 24.9.2004 s M. G. návrh smlouvy o úvěru ve výši 80.000,- Kč na podkladě žádosti o poskytnutí finančních prostředků č. 312420 a padělaného potvrzení zaměstnavatele, datovaného 23.9.2004, s uvedením zaměstnavatele T., spol. s r.o., a průměrným čistým měsíčním příjmem 12.865,- Kč, načež Českou spořitelnou byl předložený návrh akceptován, úvěrová smlouva uzavřena a vyplacena finanční částka ve výši 80.000,- Kč, 3. dne 24.9.2004 s D. M. návrh smlouvy o úvěru ve výši 105.000,- Kč na podkladě žádosti o poskytnutí finančních prostředků č. 312685 a padělaného potvrzení zaměstnavatele, datovaného 23.9.2004, s uvedením zaměstnavatele L. K. a průměrným čistým měsíčním příjmem 15.600,­- Kč, načež Českou spořitelnou byl předložený návrh akceptován, úvěrová smlouva uzavřena a vyplacena finanční částka ve výši 105.000,- Kč, 4. dne 1.10.2004 s T. J. návrh smlouvy o úvěru ve výši 130.000,- Kč na podkladě žádosti o poskytnutí finančních prostředků č. 315484 a potvrzení zaměstnavatele, datovaného 30.9.2004, s uvedením zaměstnavatele L. K. a průměrným čistým měsíčním příjmem 15.200,­- Kč, načež Českou spořitelnou byl předložený návrh akceptován, úvěrová smlouva uzavřena a vyplacena finanční částka ve výši 130.000,- Kč, 5. dne 5.10.2004 s D. S. návrh smlouvy o úvěru ve výši 99.300,- Kč na podkladě žádosti o poskytnutí finančních prostředků č. 317133 a padělaného potvrzení zaměstnavatele, datovaného 1.10.2004, s uvedením zaměstnavatele T., spol. s r.o., a průměrným čistým měsíčním příjmem 12.765,- Kč, načež Českou spořitelnou byl předložený návrh akceptován, úvěrová smlouva uzavřena a vyplacena finanční částka ve výši 99.300,- Kč, 6. dne 6.10.2004 s M. F. návrh smlouvy o úvěru ve výši 109.000,- Kč na podkladě žádosti o poskytnutí finančních prostředků č. 317898 z téhož dne a padělaného potvrzení zaměstnavatele, datovaného 4.10.2004, s uvedením zaměstnavatele J., s.r.o., a průměrným čistým měsíčním příjmem 12.495,- Kč, načež Českou spořitelnou byl předložený návrh akceptován, úvěrová smlouva uzavřena a vyplacena finanční částka ve výši 109.000,- Kč, 7. dne 6.10.2004 s D. K. návrh smlouvy o úvěru ve výši 105.000,- Kč na podkladě žádosti o poskytnutí finančních prostředků č. 317963 a padělaného potvrzení zaměstnavatele, datovaného 6.10.2004, s uvedením zaměstnavatele L. K. a průměrným čistým měsíčním příjmem 15.600,-­ Kč, načež Českou spořitelnou byl předložený návrh akceptován, úvěrová smlouva uzavřena a vyplacena finanční částka ve výši 105.000,- Kč, 8. dne 8.10.2004 s M. K. návrh smlouvy o úvěru ve výši 77.000,- Kč na podkladě žádosti o poskytnutí finančních prostředků č. 319440 a padělaného potvrzení zaměstnavatele, datovaného 6.10.2004, s uvedením zaměstnavatele OKD, B. s. O., a.s., a průměrným čistým měsíčním příjmem 12.550,- Kč, načež Českou spořitelnou byl předložený návrh akceptován, úvěrová smlouva uzavřena a vyplacena finanční částka ve výši 77.000,- Kč, 9. dne 11.10.2004 s M. K. návrh smlouvy o úvěru ve výši 144.000,- Kč na podkladě žádosti o poskytnutí finančních prostředků č. 320458 a padělaného potvrzení zaměstnavatele, nedatovaného, s uvedením zaměstnavatele V. M. a průměrným čistým měsíčním příjmem 11.350,- Kč, avšak předložený návrh Českou spořitelnou nebyl akceptován, tudíž nedošlo k uzavření úvěrové smlouvy ani k vyplacení požadované finanční částky, 10. dne 12.10.2004 s J. L. návrh smlouvy o úvěru ve výši 129.000,- Kč na podkladě žádosti o poskytnutí finančních prostředků č. 320990 a padělaného potvrzení zaměstnavatele, datovaného 10.10.2004, s uvedením zaměstnavatele OKD, B. s. O., a.s., a průměrným čistým měsíčním příjmem 17.550,- Kč, avšak předložený návrh Českou spořitelnou nebyl akceptován, tudíž nedošlo k uzavření úvěrové smlouvy ani k vyplacení požadované finanční částky, 11. dne 13.10.2004 s M. B. návrh smlouvy o úvěru ve výši 75.000,- Kč na podkladě žádosti o poskytnutí finančních prostředků č. 321825 a padělaného potvrzení zaměstnavatele, datovaného 12.10.2004, s uvedením zaměstnavatele S., s.r.o., a průměrným čistým měsíčním příjmem 12.695,- Kč, avšak předložený návrh Českou spořitelnou nebyl akceptován, tudíž nedošlo k uzavření úvěrové smlouvy ani k vyplacení požadované finanční částky, 12. dne 13.10.2004 s I. K. návrh smlouvy o úvěru ve výši 85.000,- Kč na podkladě žádosti o poskytnutí finančních prostředků č. 322113 a padělaného potvrzení zaměstnavatele, datovaného 12.10.2004, s uvedením zaměstnavatele S., s.r.o., a průměrným čistým měsíčním příjmem 12.463,- Kč, načež Českou spořitelnou byl předložený návrh akceptován, úvěrová smlouva uzavřena a vyplacena finanční částka ve výši 85.000,- Kč, 13. dne 21.10.2004 s R. G. návrh smlouvy o úvěru ve výši 64.000,- Kč na podkladě žádosti o poskytnutí finančních prostředků č. 326492 a padělaného potvrzení zaměstnavatele, datovaného 19.10.2004, s uvedením zaměstnavatele T., spol. s r.o., a průměrným čistým měsíčním příjmem 12.664,- Kč, načež Českou spořitelnou byl předložený návrh akceptován, úvěrová smlouva uzavřena a vyplacena finanční částka ve výši 64.000,- Kč, 14. dne 21.10.2004 s K. I. návrh smlouvy o úvěru ve výši 123.000,- Kč na podkladě žádosti o poskytnutí finančních prostředků č. 326549 a padělaného potvrzení zaměstnavatele, datovaného 18.10.2004, s uvedením zaměstnavatele OKD, B. s. O., a.s., a průměrným čistým měsíčním příjmem 14.800,- Kč, avšak předložený návrh Českou spořitelnou nebyl akceptován, tudíž nedošlo k uzavření úvěrové smlouvy ani k vyplacení požadované finanční částky, 15. dne 27.10.2004 s M. M. návrh smlouvy o úvěru ve výši 79.000,- Kč na podkladě žádosti o poskytnutí finančních prostředků č. 329965 a padělaného potvrzení zaměstnavatele, datovaného 25.10.2004, s uvedením zaměstnavatele K. VHM, s.r.o., a průměrným čistým měsíčním příjmem 13.281,- Kč, načež Českou spořitelnou byl předložený návrh akceptován, úvěrová smlouva uzavřena a vyplacena finanční částka ve výši 79.000,- Kč, 16. dne 27.10.2004 s M. G. návrh smlouvy o úvěru ve výši 95.000,- Kč na podkladě žádosti o poskytnutí finančních prostředků č. 329868 a padělaného potvrzení zaměstnavatele, datovaného 25.10.2004, s uvedením zaměstnavatele T., spol. s r.o., a průměrným čistým měsíčním příjmem 11.963,- Kč, načež Českou spořitelnou byl předložený návrh akceptován, úvěrová smlouva uzavřena a vyplacena finanční částka ve výši 95.000,­- Kč, 17. dne 29.10.2004 s K. V. návrh smlouvy o úvěru ve výši 116.000,- Kč na podkladě žádosti o poskytnutí finančních prostředků č. 330918 a padělaného potvrzení zaměstnavatele, datovaného 25.10.2004, s uvedením zaměstnavatele K. VHM, s.r.o., a průměrným čistým měsíčním příjmem 12.928,- Kč, avšak předložený návrh Českou spořitelnou nebyl akceptován, tudíž nedošlo k uzavření úvěrové smlouvy ani k vyplacení požadované finanční částky, 18. dne 29.10.2004 s H. H. návrh smlouvy o úvěru ve výši 96.000,- Kč na podkladě žádosti o poskytnutí finančních prostředků č. 330875 a padělaného potvrzení zaměstnavatele, datovaného 27.10.2004, s uvedením zaměstnavatele L. P. – H. C. a průměrným čistým měsíčním příjmem 16.630,- Kč, načež Českou spořitelnou byl předložený návrh akceptován, úvěrová smlouva uzavřena a vyplacena finanční částka ve výši 96.000,- Kč, 19. dne 1.11.2004 s B. B. návrh smlouvy o úvěru ve výši 120.000,- Kč na podkladě žádosti o poskytnutí finančních prostředků č. 331692 a padělaného potvrzení zaměstnavatele, datovaného 29.10.2004, s uvedením zaměstnavatele T. K. a průměrným čistým měsíčním příjmem 14.500,- Kč, načež Českou spořitelnou byl předložený návrh akceptován, úvěrová smlouva uzavřena a vyplacena finanční částka ve výši 120.000,- Kč, 20. dne 1.11.2004 s J. L. návrh smlouvy o úvěru ve výši 90.000,- Kč na podkladě žádosti o poskytnutí finančních prostředků č. 331796 a padělaného potvrzení zaměstnavatele, datovaného 25.10.2004, s uvedením zaměstnavatele T., spol. s r.o., a průměrným čistým měsíčním příjmem 13.300,- Kč, avšak předložený návrh Českou spořitelnou nebyl akceptován, tudíž nedošlo k uzavření úvěrové smlouvy ani k vyplacení požadované finanční částky, 21. dne 4.11.2004 s D. M. návrh smlouvy o úvěru ve výši 130.000,- Kč na podkladě žádosti o poskytnutí finančních prostředků č. 333459 a padělaného potvrzení zaměstnavatele, datovaného 25.10.2004, s uvedením zaměstnavatele T., spol. s r.o., a průměrným čistým měsíčním příjmem 14.500,- Kč, avšak předložený návrh Českou spořitelnou nebyl akceptován, tudíž nedošlo k uzavření úvěrové smlouvy ani k vyplacení požadované finanční částky, 22. dne 4.11.2004 s T. P. návrh smlouvy o úvěru ve výši 93.000,- Kč na podkladě žádosti o poskytnutí finančních prostředků č. 334268 a padělaného potvrzení zaměstnavatele, datovaného 3.11.2004, s uvedením zaměstnavatele K.-S., s.r.o., a průměrným čistým měsíčním příjmem 8.500,- Kč, avšak předložený návrh Českou spořitelnou nebyl akceptován, tudíž nedošlo k uzavření úvěrové smlouvy ani k vyplacení požadované finanční částky, 23. dne 5.11.2004 s J. B. návrh smlouvy o úvěru ve výši 149.000,- Kč na podkladě žádosti o poskytnutí finančních prostředků č. 335214 a padělaného potvrzení zaměstnavatele, datovaného 5.11.2004, s uvedením zaměstnavatele J. K. a průměrným čistým měsíčním příjmem 15.380,- Kč, načež Českou spořitelnou byl předložený návrh akceptován, úvěrová smlouva uzavřena a vyplacena finanční částka ve výši 149.000,- Kč, 24. dne 8.11.2004 s G. G. návrh smlouvy o úvěru ve výši 74.900,- Kč na podkladě žádosti o poskytnutí finančních prostředků č. 335886 a padělaného potvrzení zaměstnavatele s uvedením zaměstnavatele H., s.r.o., a průměrným čistým měsíčním příjmem 12.728,- Kč, načež Českou spořitelnou byl předložený návrh akceptován, úvěrová smlouva uzavřena a vyplacena finanční částka ve výši 74.900,- Kč, 25. dne 9.11.2004 s O. S. návrh smlouvy o úvěru ve výši 105.000,- Kč na podkladě žádosti o poskytnutí finančních prostředků č. 336959, potvrzení České správy sociálního zabezpečení o výši plného invalidního důchodu a padělaného potvrzení zaměstnavatele, datovaného 8.11.2004, s uvedením zaměstnavatele T. K. a průměrným čistým měsíčním příjmem 4.833,- Kč, načež Českou spořitelnou byl předložený návrh akceptován, úvěrová smlouva uzavřena a vyplacena finanční částka ve výši 105.000,­- Kč, 26. dne 11.11.2004 s D. M. návrh smlouvy o úvěru ve výši 89.000,- Kč na podkladě žádosti o poskytnutí finančních prostředků č. 338485 a padělaného potvrzení zaměstnavatele, datovaného 11.11.2004, s uvedením zaměstnavatele V. M. a průměrným čistým měsíčním příjmem 12.893,- Kč, načež Českou spořitelnou byl předložený návrh akceptován, úvěrová smlouva uzavřena a vyplacena finanční částka ve výši 89.000,- Kč, 27. dne 12.11.2004 s I. Č. návrh smlouvy o úvěru ve výši 72.000,- Kč na podkladě žádosti o poskytnutí finančních prostředků č. 339450 a padělaného potvrzení zaměstnavatele s uvedením zaměstnavatele S. s., a.s., a průměrným čistým měsíčním příjmem 12.582,- Kč, načež Českou spořitelnou byl předložený návrh akceptován, úvěrová smlouva uzavřena a vyplacena finanční částka ve výši 72.000,- Kč, 28. dne 18.11.2004 s A. N. návrh smlouvy o úvěru ve výši 48.410,- Kč na podkladě žádosti o poskytnutí finančních prostředků č. 341901, potvrzení České správy sociálního zabezpečení o výši důchodů jmenované, prohlášení o ručitelském závazku Z. K. a padělaného potvrzení zaměstnavatele Z. K., datovaného 1.11.2004, s uvedením zaměstnavatele N., spol. s r.o., a průměrným čistým měsíčním příjmem 33.490,- Kč, načež Českou spořitelnou byl předložený návrh akceptován, úvěrová smlouva uzavřena a vyplacena finanční částka ve výši 48.410,- Kč, 29. dne 22.11.2004 s O. P. návrh smlouvy o úvěru ve výši 80.000,- Kč na podkladě žádosti o poskytnutí finančních prostředků č. 345021 a padělaného potvrzení zaměstnavatele, nedatovaného, s uvedením zaměstnavatele V. M. a průměrným čistým měsíčním příjmem 9.740,- Kč, načež Českou spořitelnou byl předložený návrh akceptován, úvěrová smlouva uzavřena a vyplacena finanční částka ve výši 80.000,- Kč, 30. dne 24.11.2004 s G. Ž. návrh smlouvy o úvěru ve výši 39.900,- Kč na podkladě žádosti o poskytnutí finančních prostředků č. 346513 a padělaného potvrzení zaměstnavatele, datovaného 19.11.2004, s uvedením zaměstnavatele M., a.s., a průměrným čistým měsíčním příjmem 13.200,- Kč, avšak předložený návrh Českou spořitelnou nebyl akceptován, tudíž nedošlo k uzavření úvěrové smlouvy ani k vyplacení požadované finanční částky, 31. dne 25.11.2004 s B. Ž. návrh smlouvy o úvěru ve výši 139.000,- Kč na podkladě žádosti o poskytnutí finančních prostředků č. 347778 a padělaného potvrzení zaměstnavatele, datovaného 25.11.2004, s uvedením zaměstnavatele J. S. a průměrným čistým měsíčním příjmem 15.160,- Kč, avšak předložený návrh Českou spořitelnou nebyl akceptován, tudíž nedošlo k uzavření úvěrové smlouvy ani k vyplacení požadované finanční částky, 32. dne 29.11.2004 s M. H. návrh smlouvy o úvěru ve výši 135.000,- Kč na podkladě žádosti o poskytnutí finančních prostředků č. 349894 a padělaného potvrzení zaměstnavatele, datovaného 29.11.2004, s uvedením zaměstnavatele U. K., spol. s r.o., a průměrným čistým měsíčním příjmem 13.502,- Kč, načež Českou spořitelnou byl předložený návrh akceptován, úvěrová smlouva uzavřena a vyplacena finanční částka ve výši 135.000,- Kč, 33. dne 29.11.2004 s K. A. návrh smlouvy o úvěru ve výši 149.000,- Kč na podkladě žádosti o poskytnutí finančních prostředků č. 349696 a padělaného potvrzení zaměstnavatele, datovaného 29.11.2004, s uvedením zaměstnavatele J. S. a průměrným čistým měsíčním příjmem 17.250,- Kč, avšak předložený návrh Českou spořitelnou nebyl akceptován, tudíž nedošlo k uzavření úvěrové smlouvy ani k vyplacení požadované finanční částky, 34. dne 30.11.2004 s P. L. návrh smlouvy o úvěru ve výši 114.000,- Kč na podkladě žádosti o poskytnutí finančních prostředků č. 350830 a padělaného potvrzení zaměstnavatele, datovaného 29.11.2004, s uvedením zaměstnavatele L. K. a průměrným čistým měsíčním příjmem 11.332,- Kč, načež Českou spořitelnou byl předložený návrh akceptován, úvěrová smlouva uzavřena a vyplacena finanční částka ve výši 114.000,- Kč, 35. dne 1.12.2004 s K. D. návrh smlouvy o úvěru ve výši 145.000,- Kč na podkladě žádosti o poskytnutí finančních prostředků č. 352066 a padělaného potvrzení zaměstnavatele, datovaného 1.12.2004, s uvedením zaměstnavatele J. K. a průměrným čistým měsíčním příjmem 17.490,- Kč, načež Českou spořitelnou byl předložený návrh akceptován, úvěrová smlouva uzavřena a vyplacena finanční částka ve výši 145.000,- Kč, 36. dne 3.12.2004 se Z. P. návrh smlouvy o úvěru ve výši 95.000,- Kč na podkladě žádosti o poskytnutí finančních prostředků č. 353648 a padělaného potvrzení zaměstnavatele, datovaného 2.12.2004, s uvedením zaměstnavatele K.-S., s.r.o., a průměrným čistým měsíčním příjmem 11.966,- Kč, avšak předložený návrh Českou spořitelnou nebyl akceptován, tudíž nedošlo k uzavření úvěrové smlouvy ani k vyplacení požadované finanční částky, 37. dne 7.12.2004 s D. D. návrh smlouvy o úvěru ve výši 149.000,- Kč na podkladě žádosti o poskytnutí finančních prostředků č. 356358 a padělaného potvrzení zaměstnavatele, datovaného 7.12.2004, s uvedením zaměstnavatele J. K. a průměrným čistým měsíčním příjmem 18.360,- Kč, načež Českou spořitelnou byl předložený návrh akceptován, úvěrová smlouva uzavřena a vyplacena finanční částka ve výši 149.000,- Kč, 38. dne 13.12.2004 s P. K. návrh smlouvy o úvěru ve výši 145.000,- Kč na podkladě žádosti o poskytnutí finančních prostředků č. 361525 a padělaného potvrzení zaměstnavatele, datovaného 13.12.2004, s uvedením zaměstnavatele J. K. a průměrným čistým měsíčním příjmem 16.850,- Kč, načež Českou spořitelnou byl předložený návrh akceptován, úvěrová smlouva uzavřena a vyplacena finanční částka ve výši 145.000,- Kč, 39. dne 13.12.2004 s F. G. návrh smlouvy o úvěru ve výši 30.000,- Kč na podkladě žádosti o poskytnutí finančních prostředků č. 361336, v níž bylo nepravdivě uvedeno, že jmenovaný je zaměstnán jako skladník s průměrným čistým měsíčním příjmem 11.900,- Kč, neboť k takovéto výši úvěru nebylo zapotřebí dokladovat potvrzení o příjmu z pracovního poměru, načež Českou spořitelnou byl předložený návrh akceptován, úvěrová smlouva uzavřena a vyplacena finanční částka ve výši 30.000,- Kč, 40. dne 6.1.2005 s M. B. návrh smlouvy o úvěru ve výši 139.000,- Kč na podkladě žádosti o poskytnutí finančních prostředků č. 376051 a padělaného potvrzení zaměstnavatele, datovaného 6.1.2005, s uvedením zaměstnavatele J. K. a průměrným čistým měsíčním příjmem 16.950,- Kč, načež Českou spořitelnou byl předložený návrh akceptován, úvěrová smlouva uzavřena a vyplacena finanční částka ve výši 139.000,- Kč, 41. dne 6.1.2005 se Z. P. návrh smlouvy o úvěru ve výši 145.000,- Kč na podkladě žádosti o poskytnutí finančních prostředků č. 376045 a potvrzení zaměstnavatele, datovaného 6.1.2005, s uvedením zaměstnavatele J. S. a průměrným čistým měsíčním příjmem 16.750,- Kč, načež Českou spořitelnou byl předložený návrh akceptován, úvěrová smlouva uzavřena a vyplacena finanční částka ve výši 145.000,- Kč, 42. dne 6.1.2005 s T. H. návrh smlouvy o úvěru ve výši 100.000,- Kč na podkladě žádosti o poskytnutí finančních prostředků č. 376130 a nepravdivého potvrzení zaměstnavatele, datovaného 6.1.2005, vyhotoveného obžalovaným A. H., s uvedením zaměstnavatele A. H.-A. a průměrným čistým měsíčním příjmem 17.520,- Kč, načež Českou spořitelnou byl předložený návrh akceptován, úvěrová smlouva uzavřena a vyplacena finanční částka ve výši 100.000,- Kč, 43. dne 7.1.2005 s V. R. návrh smlouvy o úvěru ve výši 125.000,- Kč na podkladě žádosti o poskytnutí finančních prostředků č. 376970 a padělaného potvrzení zaměstnavatele, datovaného 7.1.2005, s uvedením zaměstnavatele T. K., a průměrným čistým měsíčním příjmem 14.508,- Kč, načež Českou spořitelnou byl předložený návrh akceptován, úvěrová smlouva uzavřena a vyplacena finanční částka ve výši 125.000,- Kč, 44. dne 10.1.2005 s R. S. návrh smlouvy o úvěru ve výši 130.000,- Kč na podkladě žádosti o poskytnutí finančních prostředků č. 377712 a padělaného potvrzení zaměstnavatele, datovaného 7.1.2005, s uvedením zaměstnavatele T. K., a průměrným čistým měsíčním příjmem 14.508,- Kč, načež Českou spořitelnou byl předložený návrh akceptován, úvěrová smlouva uzavřena a vyplacena finanční částka ve výši 130.000,- Kč, 45. dne 11.1.2005 s K. S. návrh smlouvy o úvěru ve výši 50.000,- Kč na podkladě žádosti o poskytnutí finančních prostředků č. 378835 a padělaného potvrzení zaměstnavatele, datovaného 11.1.2005, s uvedením zaměstnavatele U., a.s., a průměrným čistým měsíčním příjmem 42.000,­- Kč, avšak předložený návrh Českou spořitelnou nebyl akceptován, tudíž nedošlo k uzavření úvěrové smlouvy ani k vyplacení požadované finanční částky, 46. dne 14.1.2005 s A. H. návrh smlouvy o úvěru ve výši 130.000,- Kč na podkladě žádosti o poskytnutí finančních prostředků č. 381141 a padělaného potvrzení zaměstnavatele, datovaného ze dne 3.1.2005, s uvedením zaměstnavatele L. J. – Z., a průměrným čistým měsíčním příjmem 13.322,- Kč, avšak předložený návrh Českou spořitelnou nebyl akceptován, tudíž nedošlo k uzavření úvěrové smlouvy ani k vyplacení požadované finanční částky, 47. dne 17.1.2005 s V. Z. návrh smlouvy o úvěru ve výši 139.000,- Kč na podkladě žádosti o poskytnutí finančních prostředků č. 382161 a padělaného potvrzení zaměstnavatele, datovaného 17.1.2005, s uvedením zaměstnavatele J. K., a průměrným čistým měsíčním příjmem 17.360,- Kč, avšak předložený návrh Českou spořitelnou nebyl akceptován, tudíž nedošlo k uzavření úvěrové smlouvy ani k vyplacení požadované finanční částky, 48. dne 19.1.2005 s M. Š. návrh smlouvy o úvěru ve výši 149.000,- Kč na podkladě žádosti o poskytnutí finančních prostředků č. 383579 a padělaného potvrzení zaměstnavatele s uvedením zaměstnavatele C.-S., a.s., a průměrným čistým měsíčním příjmem 17.250,- Kč, avšak předložený návrh Českou spořitelnou nebyl akceptován, tudíž nedošlo k uzavření úvěrové smlouvy ani k vyplacení požadované finanční částky, 49. dne 24.1.2005 s M. L. návrh smlouvy o úvěru ve výši 145.000,- Kč na podkladě žádosti o poskytnutí finančních prostředků č. 376045 a padělaného potvrzení zaměstnavatele, datovaného 6.1.2005, s uvedením zaměstnavatele J. K., a průměrným čistým měsíčním příjmem 17.240,- Kč, avšak předložený návrh Českou spořitelnou nebyl akceptován, tudíž nedošlo k uzavření úvěrové smlouvy ani k vyplacení požadované finanční částky, 50. dne 26.1.2005 s L. F. návrh smlouvy o úvěru ve výši 135.000,- Kč na podkladě žádosti o poskytnutí finančních prostředků č. 387575 a padělaného potvrzení zaměstnavatele, datovaného 26.1.2005, s uvedením zaměstnavatele R. D. – F. O., a průměrným čistým měsíčním příjmem 12.890,- Kč, avšak předložený návrh Českou spořitelnou nebyl akceptován, tudíž nedošlo k uzavření úvěrové smlouvy ani k vyplacení požadované finanční částky, 51. dne 26.1.2005 s P. H. návrh smlouvy o úvěru ve výši 135.000,- Kč na podkladě žádosti o poskytnutí finančních prostředků č. 387580 a padělaného potvrzení zaměstnavatele, datovaného 24.1.2005, s uvedením zaměstnavatele U. K., s.r.o., a průměrným čistým měsíčním příjmem 13.222,- Kč, avšak předložený návrh Českou spořitelnou nebyl akceptován, tudíž nedošlo k uzavření úvěrové smlouvy ani k vyplacení požadované finanční částky, 52. dne 4.2.2005 s T. K. návrh smlouvy o úvěru ve výši 130.000,- Kč na podkladě žádosti o poskytnutí finančních prostředků č. 392287, potvrzení České správy sociálního zabezpečení o výši důchodu jmenovaného a padělaného potvrzení zaměstnavatele, datovaného 3.2.2005, s uvedením zaměstnavatele U. K., s.r.o., a průměrným čistým měsíčním příjmem 9.300,- Kč, avšak předložený návrh Českou spořitelnou nebyl akceptován, tudíž nedošlo k uzavření úvěrové smlouvy ani k vyplacení požadované finanční částky, kdy na podkladě uzavřených smluv o úvěru Česká spořitelna, a.s., vyplatila finanční částku v celkové výši 3.269.610,- Kč, vždy ve prospěch účtu obžalovaného A. H., vedeného u GE Money Bank, a další finanční částku v celkové výši 2.335.900,- Kč nevyplatila jen z toho důvodu, že neakceptovala příslušné návrhy na uzavření úvěrových smluv s předloženými materiály, to vše ke škodě České spořitelny, a.s., II. obžalovaný V. P. v bodech 1. a 8. sám a v bodech 2. – 7. společně s obžalovaným I. Ž. v období od měsíce září 2004 do měsíce listopadu 2004, ve V., okr. F.-M., v souvislosti s možností získání spotřebitelského úvěru České spořitelny, a.s., prostřednictvím podnikatele A. H., provozujícím autobazar A. a nabízejícím možnost financování nákupu motorových vozidel úvěrovým produktem České spořitelny, a.s., Sporoservis, po vzájemné dohodě a za součinnosti s obžalovaným A. H., v bodech II./2.-7. pak společně s obžalovaným I. Ž., v úmyslu vlastního finančního profitu, v rámci Ostravského regionu, zajišťoval osoby, které byly ochotny uzavřít s bankou smlouvu o úvěru za vědomého uvedení nepravdivých údajů o zaměstnání na padělaném potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu, která vyhotovoval, a následně tyto osoby, v bodech 2. až 7. vozidlem řízeným obžalovaným I. Ž., dopravil osobním motorovým vozidlem do autobazaru A. ve V., kde obžalovaný A. H. na podkladě těchto padělaných materiálů realizoval další úkony, potřebné k získání úvěru u České spořitelny, kdy takto sjednal 1. dne 24.9.2004 s M. G. návrh smlouvy o úvěru ve výši 80.000,- Kč na podkladě žádosti o poskytnutí finančních prostředků č. 312420 a padělaného potvrzení zaměstnavatele, datovaného 23.9.2004, s uvedením zaměstnavatele T., spol. s r.o., a průměrným čistým měsíčním příjmem 12.865,- Kč, načež Českou spořitelnou byl předložený návrh akceptován, úvěrová smlouva uzavřena a vyplacena finanční částka ve výši 80.000,- Kč, 2. dne 5.10.2004 s D. S. návrh smlouvy o úvěru ve výši 99.300,- Kč na podkladě žádosti o poskytnutí finančních prostředků č. 317133 a padělaného potvrzení zaměstnavatele, datovaného 1.10.2004, s uvedením zaměstnavatele T., spol. s r.o., a průměrným čistým měsíčním příjmem 12.765,- Kč, načež Českou spořitelnou byl předložený návrh akceptován, úvěrová smlouva uzavřena a vyplacena finanční částka ve výši 99.300,- Kč, 3. dne 21.10.2004 s R. G. návrh smlouvy o úvěru ve výši 64.000,- Kč na podkladě žádosti o poskytnutí finančních prostředků č. 326492 a padělaného potvrzení zaměstnavatele, datovaného 19.10.2004, s uvedením zaměstnavatele T., spol. s r.o., a průměrným čistým měsíčním příjmem 12.664,- Kč, načež Českou spořitelnou byl předložený návrh akceptován, úvěrová smlouva uzavřena a vyplacena finanční částka ve výši 64.000,- Kč, 4. dne 27.10.2004 s M. M. návrh smlouvy o úvěru ve výši 79.000,- Kč na podkladě žádosti o poskytnutí finančních prostředků č. 329965 a padělaného potvrzení zaměstnavatele, datovaného 25.10.2004, s uvedením zaměstnavatele K. VHM, s.r.o., a průměrným čistým měsíčním příjmem 13.281,- Kč, načež Českou spořitelnou byl předložený návrh akceptován, úvěrová smlouva uzavřena a vyplacena finanční částka ve výši 79.000,- Kč, 5. dne 27.10.2004 s M. G. návrh smlouvy o úvěru ve výši 95.000,- Kč na podkladě žádosti o poskytnutí finančních prostředků č. 329868 a padělaného potvrzení zaměstnavatele, datovaného 25.10.2004, s uvedením zaměstnavatele T., spol. s r.o., a průměrným čistým měsíčním příjmem 11.963,- Kč, načež Českou spořitelnou byl předložený návrh akceptován, úvěrová smlouva uzavřena a vyplacena finanční částka ve výši 95.000,- ­Kč, 6. dne 29.10.2004 s K. V. návrh smlouvy o úvěru ve výši 116.000,- Kč na podkladě žádosti o poskytnutí finančních prostředků č. 330918 a padělaného potvrzení zaměstnavatele, datovaného 25.10.2004, s uvedením zaměstnavatele K. VHM, s.r.o., a průměrným čistým měsíčním příjmem 12.928,- Kč, avšak předložený návrh Českou spořitelnou nebyl akceptován, tudíž nedošlo k uzavření úvěrové smlouvy ani k vyplacení požadované finanční částky, 7. dne 8.11.2004 s G. G. návrh smlouvy o úvěru ve výši 74.900,- Kč na podkladě žádosti o poskytnutí finančních prostředků č. 335886 a padělaného potvrzení zaměstnavatele s uvedením zaměstnavatele H., s.r.o., a průměrným čistým měsíčním příjmem 12.728,- Kč, načež Českou spořitelnou byl předložený návrh akceptován, úvěrová smlouva uzavřena a vyplacena finanční částka ve výši 74.900,- Kč, 8. dne 4.11.2004 s T. P. návrh smlouvy o úvěru ve výši 93.000,- Kč na podkladě žádosti o poskytnutí finančních prostředků č. 334268 a padělaného potvrzení zaměstnavatele, datovaného 3.11.2004, s uvedením zaměstnavatele K.-S., s.r.o., a průměrným čistým měsíčním příjmem 8.500,- Kč, avšak předložený návrh Českou spořitelnou nebyl akceptován, tudíž nedošlo k uzavření úvěrové smlouvy ani k vyplacení požadované finanční částky, kdy na podkladě uzavřených smluv o úvěru Česká spořitelna, a.s., vyplatila finanční částku v celkové výši 492.200,- Kč (II./1.-5., 7.), resp. ve výši 412.200,- Kč (II./2.-5., 7.), vždy ve prospěch účtu obžalovaného A. H., vedeného u GE Money Bank, a další finanční částku v celkové výši 209.000,- Kč (II./6., 8.), resp. ve výši 116.000,- Kč (II./6.), nevyplatila jen z toho důvodu, že neakceptovala příslušné návrhy na uzavření úvěrových smluv s předloženými materiály, III. obžalovaný J. T. v období měsíců října a listopadu 2004, ve V., okr. F.-M., v souvislosti s možností získání spotřebitelského úvěru České spořitelny, a.s., prostřednictvím podnikatele A. H., provozujícím autobazar A. a nabízejícím možnost financování nákupu motorových vozidel úvěrovým produktem České spořitelny, a.s., Sporoservis, po vzájemné dohodě a za součinnosti s obžalovaným A. H., v úmyslu vlastního finančního profitu, v rámci Ostravského regionu zajišťoval osoby, které byly ochotny uzavřít s bankou smlouvu o úvěru za vědomého uvedení nepravdivých údajů o zaměstnání na padělaném potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu, které jim obžalovaný J. T. vyhotovil, a následně je dopravil osobním motorovým vozidlem do autobazaru A. ve V., kde obžalovaný A. H. na podkladě těchto padělaných materiálů realizoval další úkony, potřebné k získání úvěru u České spořitelny, kdy takto sjednal 1. dne 8.10.2004 s M. K. návrh smlouvy o úvěru ve výši 77.000,- Kč na podkladě žádosti o poskytnutí finančních prostředků č. 319440 a padělaného potvrzení zaměstnavatele, datovaného 6.10.2004, s uvedením zaměstnavatele OKD, B. s. O., a.s., a průměrným čistým měsíčním příjmem 12.550,- Kč, načež Českou spořitelnou byl předložený návrh akceptován, úvěrová smlouva uzavřena a vyplacena finanční částka ve výši 77.000,- Kč, 2. dne 4.11.2004 s D. M. návrh smlouvy o úvěru ve výši 130.000,- Kč, na podkladě žádosti o poskytnutí finančních prostředků č. 333459 a padělaného potvrzení zaměstnavatele, datovaného 25.10.2004, s uvedením zaměstnavatele T., spol. s r.o., a průměrným čistým měsíčním příjmem 14.500,- Kč, avšak předložený návrh Českou spořitelnou nebyl akceptován, tudíž nedošlo k uzavření úvěrové smlouvy ani k vyplacení požadované finanční částky, kdy na podkladě uzavřené smlouvy o úvěru Česká spořitelna, a.s., vyplatila finanční částku v celkové výši 77.000,- Kč, ve prospěch účtu obžalovaného A. H., vedeného u GE Money Bank, a další finanční částku v celkové výši 130.000,- Kč nevyplatila jen z toho důvodu, že neakceptovala příslušné návrhy na uzavření úvěrových smluv s předloženými materiály, t e d y obžalovaný A. H. ad I./1.-52. dopustil se jednání, které bezprostředně směřovalo k tomu, aby při sjednávání úvěrové smlouvy uvedl nepravdivé údaje a způsobil takovým činem škodu velkého rozsahu, jehož se dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, avšak k dokonání trestného činu nedošlo, obžalovaný V. P. ad II./1. a 8. usnadnil jinému spáchání trestného činu, zejména opatřením prostředků, spočívajícího v tom, aby se dopustil jednání, které bezprostředně směřovalo k tomu, aby při sjednávání úvěrové smlouvy uvedl nepravdivé údaje a způsobil takovým činem značnou škodu, jehož se dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, avšak k dokonání trestného činu nedošlo, obžalovaný I. Ž. ad II./2.-7. poskytl jinému pomoc k tomu, aby při sjednávání úvěrové smlouvy uvedl nepravdivé údaje a způsobil takovým činem škodu nikoli malou a aby se dopustil jednání pro společnost nebezpečného, které bezprostředně směřovalo k tomu, aby při sjednávání úvěrové smlouvy uvedl nepravdivé údaje a způsobil takovým činem škodu nikoli malou, jehož se dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, avšak k dokonání trestného činu nedošlo, obžalovaný J. T. ad III./1., 2. poskytl jinému pomoc k tomu, aby při sjednávání úvěrové smlouvy uvedl nepravdivé údaje a způsobil takovým činem škodu nikoli malou (ad III./1.) a aby se dopustil jednání pro společnost nebezpečného, které bezprostředně směřovalo k tomu, že při sjednávání úvěrové smlouvy uvedl nepravdivé údaje a způsobil takovým činem škodu nikoli malou, jehož se dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, avšak k dokonání trestného činu nedošlo (ad III./2.). T í m s p á c h a l i obžalovaný A. H. ad I./1.-52. zločin úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, odst. 6 písm. a) TrZ ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 TrZ, obžalovaný V. P. ad II./1. a 8. pomoc k zločinu úvěrového podvodu ve stadiu pokusu podle § 24 odst. 1 písm. c) TrZ k § 21 odst. 1, § 211 odst. 1, odst. 5 písm. c) TrZ, obžalovaný I. Ž. ad II./2.-7. pomoc podle § 10 odst. 1 písm. c) tr.zák. k trestnému činu úvěrového podvodu dílem dokonanému podle § 250b odst. 1, odst. 3 tr.zák. (ad II./2.-5., 7.), dílem ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1, § 250b odst. 1, odst. 3 tr.zák. (ad II./6.), obžalovaný J. T. ad III./1.-2. pomoc podle § 10 odst. 1 písm. c) tr.zák. k trestnému činu úvěrového podvodu dílem dokonanému podle § 250b odst. 1, odst. 3 tr.zák. (ad III./1.), dílem ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1, § 250b odst. 1, odst. 3 tr.zák. (ad III./2.). Z a t o s e j i m u k l á d á obžalovanému A. H. podle § 211 odst. 6 TrZ trest odnětí svobody v trvání 5 a ½ (p ě t i a p ů l) roku. Podle § 56 odst. 2 písm. c) TrZ se obžalovaný pro výkon tohoto trestu zařazuje do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, odst. 3 TrZ se obžalovanému ukládá trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu výkonu podnikatelské činnosti dle živnostenského zákona v oborech zprostředkování obchodu a služeb a maloobchod motorovými vozidly a jejich příslušenstvím, na dobu 5 (p ě t i) let. Obžalovanému V. P. jakož i za sbíhající se trestný čin úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1 tr.zák., kterým byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 17.10.2005, č.j. 3 T 14/2005-121, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 11.4.2006, sp.zn. 7 To 160/2006, podle § 211 odst. 5 TrZ, za použití § 43 odst. 2 TrZ, souhrnný trest odnětí svobody v trvání 2 (d v o u) let. Podle § 56 odst. 2 písm. c) TrZ se obžalovaný pro výkon tohoto trestu zařazuje do věznice s ostrahou. Podle § 43 odst. 2 TrZ se současně zrušuje výrok o souhrnném trestu rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 17.10.2005, č.j. 3 T 14/2005-121, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Obžalovanému I. Ž. jakož i za sbíhající se trestný čin úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, odst. 3 tr.zák., jímž byl pravomocně uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Karviné ze dne 14.11.2005, č.j. 4 T 226/2005-65, podle § 250b odst. 3 tr.zák., za použití § 35 odst. 2 tr.zák., souhrnný trest odnětí svobody v trvání 20 (d v a c e t i) měsíců. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr.zák. se obžalovaný pro výkon trestu zařazuje do věznice s ostrahou. Současně se podle § 35 odst. 2 tr.zák. zrušuje výrok o trestu trestního příkazu Okresního soudu v Karviné ze dne 14.11.2005, č.j. 4 T 226/2005-65, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Obžalovanému J. T. jakož i za sbíhající se trestný čin podílnictví podle § 251 odst. 1 písm. a) tr.zák., kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 13.5.2008, č.j. 74 T 184/2007-334, podle § 250b odst. 3 tr.zák., za použití § 35 odst. 2 tr.zák., souhrnný trest odnětí svobody v trvání 9 (d e v í t i) měsíců. Podle § 39a odst. 2 písm.c) tr.zák. se obžalovaný pro výkon tohoto trestu zařazuje do věznice s ostrahou. Podle § 35 odst. 2 tr.zák. se současně zrušuje výrok o souhrnném trestu rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 13.5.2008, č.j. 74 T 184/2007-334, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 229 odst. 1 tr.ř. se poškozená Česká spořitelna, a.s., sídlem P., odkazuje se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. III. Podle § 257 odst. 1 písm. c) tr.ř. se trestní stíhání obžalovaného I. Ž., pro skutek spočívající v tom, že se záměrem získat ke škodě České spořitelny, a.s., finanční prostředky formou vylákání úvěru, po vzájemné dohodě s obviněným A. H., provozujícím ve V. autobazar A. O., nabízejícím možnost profinancování nákupu motorových vozidel a motocyklů úvěrovým produktem České spořitelny, a.s., Sporoservis, v měsících září až listopadu 2004 zajistil osoby ochotné uzavřít smlouvu o úvěru na základě nepravdivých údajů o zaměstnavateli a výši příjmu, následně je dopravil do autobazaru, kde obviněný A. H., ačkoli si byl vědom, že údaje o zaměstnavateli a výši příjmu na potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu zaměstnance nejsou pravdivé, s těmito osobami vyhotovil žádost o poskytnutí finančních prostředků a uzavřel smlouvu o úvěru a to: 1. dne 24.9.2004 s M. G. smlouvu o úvěru ve výši 80.000,- Kč na podkladě žádosti o poskytnutí finančních prostředků č. 312420 z téhož dne a potvrzení zaměstnavatele s uvedením zaměstnavatele T., spol. s r.o., a čistým měsíčním příjmem 12.865,- Kč, přičemž Českou spořitelnou, a.s., byl poté vyplacen úvěr ve výši 80.000,- Kč, ve kterém byl v bodě II./1 obžaloby státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě ze dne 6.10.2006, sp.zn. 4 KZV 37/2005, spatřován dílčí útok pokračujícího trestného činu pomoci k pokusu trestného činu úvěrového podvodu podle § 10 odst. 1 písm. c) tr.zák. k § 8 odst. 1, § 250b odst. 1, odst. 4 písm. b) tr.zák., z a s t a v u j e , neboť trest, k němuž může trestní stíhání vést, je zcela bez významu vedle trestu, který pro jiný čin byl obviněnému již uložen tímto rozsudkem. O d ů v o d n ě n í : A) Napadený rozsudek Napadeným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 30.7.2009, č.j. 54 T 6/2006-3201, byli obžalovaní A. H., V. P., I. Ž., J. T., A. J., P. M., A. P. a L. T. uznáni vinnými jednáním spočívajícím v tom, že I. obžalovaný A. H. jako podnikatel, pod obchodní firmou A. H., s předmětem činnosti - zprostředkování obchodu a služeb a maloobchod motorovými vozidly a jejich příslušenstvím, kdy takto provozoval autobazar A., ve V., okr. F.-M., v návaznosti na Smlouvu o spolupráci, kterou uzavřel dne 27.2.2004 s bankou – Českou spořitelnou a.s., jejímž předmětem bylo ujednání o vyhledávání zájemců o finanční produkty a služby bankovního produktu Sporoservis a standardním smyslem měla být širší možnost financování jím prodávaného sortimentu, neboť, na jejím podkladě, byl oprávněn nabízet zájemcům možnost získání spotřebitelského úvěru, poskytovaného bankou, a v dané souvislosti rovněž zprostředkovat elektronickou i fyzickou komunikaci mezi zájemcem o spotřebitelský úvěr a bankou, nezbytnou k posouzení a případnému získání spotřebitelského úvěru, v období od 22.9.2004 do 4.2.2005, ve V., okr. F.-M., v úmyslu obohacení vlastního i dalších osob vylákáním peněžních prostředků od České spořitelny a.s. poskytovanými spotřebitelskými úvěry, po dohodě a za vzájemné součinnosti s dalšími osobami, která však spočívala výhradně ve vyhledávání a zajišťování zájemců ochotných uzavřít smlouvu o úvěru při deklarování vědomě nepravdivých údajů o pracovním poměru, zaměstnavateli a výši pravidelného příjmu z takto vykazovaného zaměstnání, obžalovaný A. H., v rozporu se smluvně převzatými povinnostmi, vyplývajícími z článků II/2.11 a IV/3 citované Smlouvy o spolupráci, vždy sdělit bance podezřelé jednání zákazníka, učinit veškerá opatření, jimiž lze předejít případnému podvodnému vylákání finanční služby a nenabízet finanční služby banky zákazníkům, u nichž je pochybné, že splní své závazky, zneužívaje systému komunikace s bankou, kdy pracovníci banky, hodnotící osoby žadatelů o úvěr, nepřicházeli s těmito žadateli do osobního kontaktu a posuzování žádostí bylo realizováno toliko na podkladě obžalovaným předkládaných písemných materiálů a potvrzení, navíc za situace, kdy věděl, že při daném systému poskytnutí spotřebitelského úvěru bankou žadateli pro konkrétní deklarovaný účel nákupu motorového vozidla, jsou peněžní prostředky, poskytnuté bankou, připisovány přímo ve prospěch jeho účtu, jakožto prodejce, ačkoliv si byl vědom, že osoby z řad takto získaných žadatelů, ochotných uzavřít smlouvu o úvěru na podkladě vědomě nepravdivých údajů, pocházejí převážně ze sociálně nejslabší vrstvy společnosti, nemají řádného zaměstnání a překládané údaje o jejich zaměstnavatelích a výši příjmu z pracovního poměru, vyplněné na tiskopise potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu zaměstnance, u jednotlivých žadatelů jsou padělané a tudíž nepravdivé, přičemž tyto osoby nemají zájmu ani reálných možností pro řádné splácení poskytnutého úvěru, přesto i v těchto případech, za účelem vylákání inkasa peněz z poskytnutých úvěrů, vyhotovil v kancelářských prostorách autobazaru žádost o poskytnutí finančních prostředků Sporoservis a návrh smlouvy o úvěru, kteréžto materiály předložil bance jako by se jednalo o seriózní zájemce o spotřebitelský úvěr pro účely nákupu motorového vozidla v provozovaném autobazaru, což dokumentoval i vystavenými fakturami za prodej vozidel, která však v řadě případů v konečném důsledku buď nebyla vůbec vydána nebo u nich byla vykazována hodnota vyšší než reálná prodejní cena či došlo k vydání jiného než deklarovaného vozidla, kdy tímto způsobem realizoval : 1. dne 22.9.2004 s K. S. návrh smlouvy o úvěru ve výši 50.000,- Kč, na podkladě žádosti o poskytnutí finančních prostředků č. 311275 a padělaného potvrzení zaměstnavatele, datovaného 1.9.2004, s uvedením zaměstnavatele L. S. a průměrným čistým měsíčním příjmem 13.826,- Kč, načež Českou spořitelnou byl předložený návrh akceptován, úvěrová smlouva uzavřena a vyplacena finanční částka ve výši 50.000,- Kč, 2. dne 24.9.2004 s M. G. návrh smlouvy o úvěru ve výši 80.000,- Kč, na podkladě žádosti o poskytnutí finančních prostředků č. 312420 a padělaného potvrzení zaměstnavatele, datovaného 23.9.2004, s uvedením zaměstnavatele T. spol. s r.o. a průměrným čistým měsíčním příjmem 12.865,- Kč, načež Českou spořitelnou byl předložený návrh akceptován, úvěrová smlouva uzavřena a vyplacena finanční částka ve výši 80.000,- Kč, 3. dne 24.9.2004 s D. M. návrh smlouvy o úvěru ve výši 105.000,- Kč, na podkladě žádosti o poskytnutí finančních prostředků č. 312685 a padělaného potvrzení zaměstnavatele, datovaného 23.9.2004, s uvedením zaměstnavatele L. K. a průměrným čistým měsíčním příjmem 15.600,-- Kč, načež Českou spořitelnou byl předložený návrh akceptován, úvěrová smlouva uzavřena a vyplacena finanční částka ve výši 105.000,- Kč, 4. dne 1.10.2004 s T. J. návrh smlouvy o úvěru ve výši 130.000,- Kč, na podkladě žádosti o poskytnutí finančních prostředků č. 315484 a potvrzení zaměstnavatele, datovaného 30.9.2004, s uvedením zaměstnavatele L. K. a průměrným čistým měsíčním příjmem 15.200,­- Kč, načež Českou spořitelnou byl předložený návrh akceptován, úvěrová smlouva uzavřena a vyplacena finanční částka ve výši 130.000,- Kč, 5. dne 5.10.2004 s D. S. návrh smlouvy o úvěru ve výši 99.300,- Kč, na podkladě žádosti o poskytnutí finančních prostředků č. 317133 a padělaného potvrzení zaměstnavatele, datovaného 1.10.2004, s uvedením zaměstnavatele T. spol. s r.o. a průměrným čistým měsíčním příjmem 12.765,- Kč, načež Českou spořitelnou byl předložený návrh akceptován, úvěrová smlouva uzavřena a vyplacena finanční částka ve výši 99.300,- Kč, 6. dne 6.10.2004 s M. F. návrh smlouvy o úvěru ve výši 109.000,- Kč, na podkladě žádosti o poskytnutí finančních prostředků č. 317898 z téhož dne a padělaného potvrzení zaměstnavatele, datovaného 4.10.2004, s uvedením zaměstnavatele J. s.r.o. a průměrným čistým měsíčním příjmem 12.495,- Kč, načež Českou spořitelnou byl předložený návrh akceptován, úvěrová smlouva uzavřena a vyplacena finanční částka ve výši 109.000,- Kč, 7. dne 6.10.2004 s D. K. návrh smlouvy o úvěru ve výši 105.000,- Kč, na podkladě žádosti o poskytnutí finančních prostředků č. 317963 a padělaného potvrzení zaměstnavatele, datovaného 6.10.2004, s uvedením zaměstnavatele L. K. a průměrným čistým měsíčním příjmem 15.600,-- Kč, načež Českou spořitelnou byl předložený návrh akceptován, úvěrová smlouva uzavřena a vyplacena finanční částka ve výši 105.000,- Kč, 8. dne 8.10.2004 s M. K. návrh smlouvy o úvěru ve výši 77.000,-Kč, na podkladě žádosti o poskytnutí finančních prostředků č. 319440 a padělaného potvrzení zaměstnavatele, datovaného 6.10.2004, s uvedením zaměstnavatele OKD, B. s. O. a.s. a průměrným čistým měsíčním příjmem 12.550,- Kč, načež Českou spořitelnou byl předložený návrh akceptován, úvěrová smlouva uzavřena a vyplacena finanční částka ve výši 77.000,- Kč, 9. dne 11.10.2004 s M. K. návrh smlouvy o úvěru ve výši 144.000,- Kč, na podkladě žádosti o poskytnutí finančních prostředků č. 320458 a padělaného potvrzení zaměstnavatele, nedatovaného, s uvedením zaměstnavatele V. M., a průměrným čistým měsíčním příjmem 11.350,- Kč, avšak předložený návrh Českou spořitelnou nebyl akceptován, tudíž nedošlo k uzavření úvěrové smlouvy ani k vyplacení požadované finanční částky, 10. dne 12.10.2004 s J. L. návrh smlouvy o úvěru ve výši 129.000,- Kč, na podkladě žádosti o poskytnutí finančních prostředků č. 320990 a padělaného potvrzení zaměstnavatele, datovaného 10.10.2004, s uvedením zaměstnavatele OKD, B. s. O. a.s. a průměrným čistým měsíčním příjmem 17.550,- Kč, avšak předložený návrh Českou spořitelnou nebyl akceptován, tudíž nedošlo k uzavření úvěrové smlouvy ani k vyplacení požadované finanční částky, 11. dne 13.10.2004 s M. B. návrh smlouvy o úvěru ve výši 75.000,- Kč, na podkladě žádosti o poskytnutí finančních prostředků č. 321825 a padělaného potvrzení zaměstnavatele, datovaného 12.10.2004, s uvedením zaměstnavatele S. s.r.o. a průměrným čistým měsíčním příjmem 12.695,- Kč, avšak předložený návrh Českou spořitelnou nebyl akceptován, tudíž nedošlo k uzavření úvěrové smlouvy ani k vyplacení požadované finanční částky, 12. dne 13.10.2004 s I. K. návrh smlouvy o úvěru ve výši 85.000,- Kč, na podkladě žádosti o poskytnutí finančních prostředků č. 322113 a padělaného potvrzení zaměstnavatele, datovaného 12.10.2004, s uvedením zaměstnavatele S. s.r.o. a průměrným čistým měsíčním příjmem 12.463,- Kč, načež Českou spořitelnou byl předložený návrh akceptován, úvěrová smlouva uzavřena a vyplacena finanční částka ve výši 85.000,- Kč, 13. dne 21.10.2004 s R. G. návrh smlouvy o úvěru ve výši 64.000,- Kč na podkladě žádosti o poskytnutí finančních prostředků č. 326492 a padělaného potvrzení zaměstnavatele, datovaného 19.10.2004, s uvedením zaměstnavatele T. spol. s r.o. a průměrným čistým měsíčním příjmem 12.664,- Kč, načež Českou spořitelnou byl předložený návrh akceptován, úvěrová smlouva uzavřena a vyplacena finanční částka ve výši 64.000,- Kč, 14. dne 21.10.2004 s K. I. návrh smlouvy o úvěru ve výši 123.000,- Kč, na podkladě žádosti o poskytnutí finančních prostředků č. 326549 a padělaného potvrzení zaměstnavatele, datovaného 18.10.2004, s uvedením zaměstnavatele OKD, B. s. O. a.s. a průměrným čistým měsíčním příjmem 14.800,- Kč, avšak předložený návrh Českou spořitelnou nebyl akceptován, tudíž nedošlo k uzavření úvěrové smlouvy ani k vyplacení požadované finanční částky, 15. dne 27.10.2004 s M. M. návrh smlouvy o úvěru ve výši 79.000,- Kč, na podkladě žádosti o poskytnutí finančních prostředků č. 329965 a padělaného potvrzení zaměstnavatele, datovaného 25.10.2004, s uvedením zaměstnavatele K. VHM s.r.o. a průměrným čistým měsíčním příjmem 13.281,- Kč, načež Českou spořitelnou byl předložený návrh akceptován, úvěrová smlouva uzavřena a vyplacena finanční částka ve výši 79.000,- Kč, 16. dne 27.10.2004 s M. G. návrh smlouvy o úvěru ve výši 95.000,- Kč, na podkladě žádosti o poskytnutí finančních prostředků č. 329868 a padělaného potvrzení zaměstnavatele, datovaného 25.10.2004, s uvedením zaměstnavatele T. spol. s r.o. a průměrným čistým měsíčním příjmem 11.963,- Kč, načež Českou spořitelnou byl předložený návrh akceptován, úvěrová smlouva uzavřena a vyplacena finanční částka ve výši 95.000,- ­Kč, 17. dne 29.10.2004 s K. V. návrh smlouvy o úvěru ve výši 116.000,- Kč, na podkladě žádosti o poskytnutí finančních prostředků č. 330918 a padělaného potvrzení zaměstnavatele, datovaného 25.10.2004, s uvedením zaměstnavatele K. VHM s.r.o. a průměrným čistým měsíčním příjmem 12.928,- Kč, avšak předložený návrh Českou spořitelnou nebyl akceptován, tudíž nedošlo k uzavření úvěrové smlouvy ani k vyplacení požadované finanční částky, 18. dne 29.10.2004 s H. H. návrh smlouvy o úvěru ve výši 96.000,- Kč, na podkladě žádosti o poskytnutí finančních prostředků č. 330875 a padělaného potvrzení zaměstnavatele, datovaného 27.10.2004, s uvedením zaměstnavatele L. P. - H. C. a průměrným čistým měsíčním příjmem 16.630,- Kč, načež Českou spořitelnou byl předložený návrh akceptován, úvěrová smlouva uzavřena a vyplacena finanční částka ve výši 96.000,- Kč, 19. dne 1.11.2004 s B. B. návrh smlouvy o úvěru ve výši 120.000,- Kč, na podkladě žádosti o poskytnutí finančních prostředků č. 331692 a padělaného potvrzení zaměstnavatele, datovaného 29.10.2004, s uvedením zaměstnavatele T. K. a průměrným čistým měsíčním příjmem 14.500,- Kč, načež Českou spořitelnou byl předložený návrh akceptován, úvěrová smlouva uzavřena a vyplacena finanční částka ve výši 120.000,- Kč, 20. dne 1.11.2004 s J. L. návrh smlouvy o úvěru ve výši 90.000,- Kč, na podkladě žádosti o poskytnutí finančních prostředků č. 331796 a padělaného potvrzení zaměstnavatele, datovaného 25.10.2004, s uvedením zaměstnavatele T. spol. s r.o. a průměrným čistým měsíčním příjmem 13.300,- Kč, avšak předložený návrh Českou spořitelnou nebyl akceptován, tudíž nedošlo k uzavření úvěrové smlouvy ani k vyplacení požadované finanční částky, 21. dne 4.11.2004 s D. M. návrh smlouvy o úvěru ve výši 130.000,- Kč, na podkladě žádosti o poskytnutí finančních prostředků č. 333459 a padělaného potvrzení zaměstnavatele, datovaného 25.10.2004, s uvedením zaměstnavatele T. spol. s r.o. a průměrným čistým měsíčním příjmem 14.500,- Kč, avšak předložený návrh Českou spořitelnou nebyl akceptován, tudíž nedošlo k uzavření úvěrové smlouvy ani k vyplacení požadované finanční částky, 22. dne 4.11.2004 s T. P. návrh smlouvy o úvěru ve výši 93.000,- Kč, na podkladě žádosti o poskytnutí finančních prostředků č. 334268 a padělaného potvrzení zaměstnavatele, datovaného 3.11.2004, s uvedením zaměstnavatele K.-S. s.r.o. a průměrným čistým měsíčním příjmem 8.500,- Kč, avšak předložený návrh Českou spořitelnou nebyl akceptován, tudíž nedošlo k uzavření úvěrové smlouvy ani k vyplacení požadované finanční částky, 23. dne 5.11.2004 s J. B. návrh smlouvy o úvěru ve výši 149.000,- Kč, na podkladě žádosti o poskytnutí finančních prostředků č. 335214 a padělaného potvrzení zaměstnavatele, datovaného 5.11.2004, s uvedením zaměstnavatele J. K. a průměrným čistým měsíčním příjmem 15.380,- Kč, načež Českou spořitelnou byl předložený návrh akceptován, úvěrová smlouva uzavřena a vyplacena finanční částka ve výši 149.000,- Kč, 24. dne 8.11.2004 s G. G. návrh smlouvy o úvěru ve výši 74.900,- Kč, na podkladě žádosti o poskytnutí finančních prostředků č. 335886 a padělaného potvrzení zaměstnavatele s uvedením zaměstnavatele H. s.r.o. a průměrným čistým měsíčním příjmem 12.728,- Kč, načež Českou spořitelnou byl předložený návrh akceptován, úvěrová smlouva uzavřena a vyplacena finanční částka ve výši 74.900,- Kč, 25. dne 9.11.2004 s O. S. návrh smlouvy o úvěru ve výši 105.000,- Kč, na podkladě žádosti o poskytnutí finančních prostředků č. 336959, potvrzení České správy sociálního zabezpečení o výši plného invalidního důchodu a padělaného potvrzení zaměstnavatele, datovaného 8.11.2004, s uvedením zaměstnavatele T. K. a průměrným čistým měsíčním příjmem 4.833,- Kč, načež Českou spořitelnou byl předložený návrh akceptován, úvěrová smlouva uzavřena a vyplacena finanční částka ve výši 105.000,- Kč, 26. dne 11.11.2004 s D. M. návrh smlouvy o úvěru ve výši 89.000,- Kč, na podkladě žádosti o poskytnutí finančních prostředků č. 338485 a padělaného potvrzení zaměstnavatele, datovaného 11.11.2004, s uvedením zaměstnavatele V. M. a průměrným čistým měsíčním příjmem 12.893,- Kč, načež Českou spořitelnou byl předložený návrh akceptován, úvěrová smlouva uzavřena a vyplacena finanční částka ve výši 89.000,- Kč, 27. dne 12.11.2004 s I. Č. návrh smlouvy o úvěru ve výši 72.000,- Kč, na podkladě žádosti o poskytnutí finančních prostředků č. 339450 a padělaného potvrzení zaměstnavatele s uvedením zaměstnavatele S. s. a.s. a průměrným čistým měsíčním příjmem 12.582,- Kč, načež Českou spořitelnou byl předložený návrh akceptován, úvěrová smlouva uzavřena a vyplacena finanční částka ve výši 72.000,- Kč, 28. dne 18.11.2004 s A. N. návrh smlouvy o úvěru ve výši 48.410,- Kč, na podkladě žádosti o poskytnutí finančních prostředků č. 341901, potvrzení České správy sociálního zabezpečení o výši důchodů jmenované, prohlášení o ručitelském závazku Zdeňka Klimánka a padělaného potvrzení zaměstnavatele Zdeňka Klimánka, datovaného 1.11.2004, s uvedením zaměstnavatele N. spol. s r.o. a průměrným čistým měsíčním příjmem 33.490,- Kč, načež Českou spořitelnou byl předložený návrh akceptován, úvěrová smlouva uzavřena a vyplacena finanční částka ve výši 48.410,- Kč, 29. dne 22.11.2004 s O. P. návrh smlouvy o úvěru ve výši 80.000,- Kč, na podkladě žádosti o poskytnutí finančních prostředků č. 345021 a padělaného potvrzení zaměstnavatele, nedatovaného, s uvedením zaměstnavatele V. M. a průměrným čistým měsíčním příjmem 9.740,- Kč, načež Českou spořitelnou byl předložený návrh akceptován, úvěrová smlouva uzavřena a vyplacena finanční částka ve výši 80.000,- Kč, 30. dne 24.11.2004 s G. Ž. návrh smlouvy o úvěru ve výši 39.900,- Kč, na podkladě žádosti o poskytnutí finančních prostředků č. 346513 a padělaného potvrzení zaměstnavatele, datovaného 19.11.2004, s uvedením zaměstnavatele M. a.s. a průměrným čistým měsíčním příjmem 13.200,- Kč, avšak předložený návrh Českou spořitelnou nebyl akceptován, tudíž nedošlo k uzavření úvěrové smlouvy ani k vyplacení požadované finanční částky, 31. dne 25.11.2004 s B. Ž. návrh smlouvy o úvěru ve výši 139.000,- Kč, na podkladě žádosti o poskytnutí finančních prostředků č. 347778 a padělaného potvrzení zaměstnavatele, datovaného 25.11.2004, s uvedením zaměstnavatele J. S. a průměrným čistým měsíčním příjmem 15.160,- Kč, avšak předložený návrh Českou spořitelnou nebyl akceptován, tudíž nedošlo k uzavření úvěrové smlouvy ani k vyplacení požadované finanční částky, 32. dne 29.11.2004 s M. H. návrh smlouvy o úvěru ve výši 135.000,- Kč, na podkladě žádosti o poskytnutí finančních prostředků č. 349894 a padělaného potvrzení zaměstnavatele, datovaného 29.11.2004, s uvedením zaměstnavatele U. K. spol. s r.o. a průměrným čistým měsíčním příjmem 13.502,- Kč, načež Českou spořitelnou byl předložený návrh akceptován, úvěrová smlouva uzavřena a vyplacena finanční částka ve výši 135.000,- Kč, 33. dne 29.11.2004 s K. A. návrh smlouvy o úvěru ve výši 149.000,- Kč, na podkladě žádosti o poskytnutí finančních prostředků č. 349696 a padělaného potvrzení zaměstnavatele, datovaného 29.11.2004, s uvedením zaměstnavatele J. S. a průměrným čistým měsíčním příjmem 17.250,- Kč, avšak předložený návrh Českou spořitelnou nebyl akceptován, tudíž nedošlo k uzavření úvěrové smlouvy ani k vyplacení požadované finanční částky, 34. dne 30.11.2004 s P. L. návrh smlouvy o úvěru ve výši 114.000,- Kč, na podkladě žádosti o poskytnutí finančních prostředků č. 350830 a padělaného potvrzení zaměstnavatele, datovaného 29.11.2004, s uvedením zaměstnavatele L. K. a průměrným čistým měsíčním příjmem 11.332,- Kč, načež Českou spořitelnou byl předložený návrh akceptován, úvěrová smlouva uzavřena a vyplacena finanční částka ve výši 114.000,- Kč, 35. dne 1.12.2004 s K. D. návrh smlouvy o úvěru ve výši 145.000,- Kč, na podkladě žádosti o poskytnutí finančních prostředků č. 352066 a padělaného potvrzení zaměstnavatele, datovaného 1.12.2004, s uvedením zaměstnavatele J. K. a průměrným čistým měsíčním příjmem 17.490,- Kč, načež Českou spořitelnou byl předložený návrh akceptován, úvěrová smlouva uzavřena a vyplacena finanční částka ve výši 145.000,- Kč, 36. dne 3.12.2004 se Z. P. návrh smlouvy o úvěru ve výši 95.000,- Kč, na podkladě žádosti o poskytnutí finančních prostředků č. 353648 a padělaného potvrzení zaměstnavatele, datovaného 2.12.2004, s uvedením zaměstnavatele K.-S. s.r.o. a průměrným čistým měsíčním příjmem 11.966,- Kč, avšak předložený návrh Českou spořitelnou nebyl akceptován, tudíž nedošlo k uzavření úvěrové smlouvy ani k vyplacení požadované finanční částky, 37. dne 7.12.2004 s D. D. návrh smlouvy o úvěru ve výši 149.000,- Kč, na podkladě žádosti o poskytnutí finančních prostředků č. 356358 a padělaného potvrzení zaměstnavatele, datovaného 7.12.2004, s uvedením zaměstnavatele J. K. a průměrným čistým měsíčním příjmem 18.360,- Kč, načež Českou spořitelnou byl předložený návrh akceptován, úvěrová smlouva uzavřena a vyplacena finanční částka ve výši 149.000,- Kč, 38. dne 13.12.2004 s P. K. návrh smlouvy o úvěru ve výši 145.000,- Kč, na podkladě žádosti o poskytnutí finančních prostředků č. 361525 a padělaného potvrzení zaměstnavatele, datovaného 13.12.2004, s uvedením zaměstnavatele J. K. a průměrným čistým měsíčním příjmem 16.850,- Kč, načež Českou spořitelnou byl předložený návrh akceptován, úvěrová smlouva uzavřena a vyplacena finanční částka ve výši 145.000,- Kč, 39. dne 13.12.2004 s F. G. návrh smlouvy o úvěru ve výši 30.000,- Kč, na podkladě žádosti o poskytnutí finančních prostředků č. 361336, v níž bylo nepravdivě uvedeno, že jmenovaný je zaměstnán jako skladník s průměrným čistým měsíčním příjmem 11.900,- Kč, neboť k takovéto výši úvěru nebylo zapotřebí dokladovat potvrzení o příjmu z pracovního poměru, načež Českou spořitelnou byl předložený návrh akceptován, úvěrová smlouva uzavřena a vyplacena finanční částka ve výši 30.000,- Kč, 40. dne 6.1.2005 s M. B. návrh smlouvy o úvěru ve výši 139.000,- Kč, na podkladě žádosti o poskytnutí finančních prostředků č. 376051 a padělaného potvrzení zaměstnavatele, datovaného 6.1.2005, s uvedením zaměstnavatele J. K. a průměrným čistým měsíčním příjmem 16.950,- Kč, načež Českou spořitelnou byl předložený návrh akceptován, úvěrová smlouva uzavřena a vyplacena finanční částka ve výši 139.000,- Kč, 41. dne 6.1.2005 se Z. P. návrh smlouvy o úvěru ve výši 145.000,- Kč, na podkladě žádosti o poskytnutí finančních prostředků č. 376045 a potvrzení zaměstnavatele, datovaného 6.1.2005, s uvedením zaměstnavatele J. S. a průměrným čistým měsíčním příjmem 16.750,- Kč, načež Českou spořitelnou byl předložený návrh akceptován, úvěrová smlouva uzavřena a vyplacena finanční částka ve výši 145.000,- Kč, 42. dne 6.1.2005 s T. H. návrh smlouvy o úvěru ve výši 100.000,- Kč, na podkladě žádosti o poskytnutí finančních prostředků č. 376130 a nepravdivého potvrzení zaměstnavatele, datovaného 6.1.2005, vyhotoveného obžalovaným A. H., s uvedením zaměstnavatele A. H.-A. a průměrným čistým měsíčním příjmem 17.520,- Kč, načež Českou spořitelnou byl předložený návrh akceptován, úvěrová smlouva uzavřena a vyplacena finanční částka ve výši 100.000,- Kč, 43. dne 7.1.2005 s V. R. návrh smlouvy o úvěru ve výši 125.000,- Kč, na podkladě žádosti o poskytnutí finančních prostředků č. 376970 a padělaného potvrzení zaměstnavatele, datovaného 7.1.2005, s uvedením zaměstnavatele T. K. a průměrným čistým měsíčním příjmem 14.508,- Kč, načež Českou spořitelnou byl předložený návrh akceptován, úvěrová smlouva uzavřena a vyplacena finanční částka ve výši 125.000,- Kč, 44. dne 10.1.2005 s R. S. návrh smlouvy o úvěru ve výši 130.000,- Kč, na podkladě žádosti o poskytnutí finančních prostředků č. 377712 a padělaného potvrzení zaměstnavatele, datovaného 7.1.2005, s uvedením zaměstnavatele T. K. a průměrným čistým měsíčním příjmem 14.508,- Kč, načež Českou spořitelnou byl předložený návrh akceptován, úvěrová smlouva uzavřena a vyplacena finanční částka ve výši 130.000,- Kč, 45. dne 11.1.2005 s K. S. návrh smlouvy o úvěru ve výši 50.000,- Kč, na podkladě žádosti o poskytnutí finančních prostředků č. 378835 a padělaného potvrzení zaměstnavatele, datovaného 11.1.2005, s uvedením zaměstnavatele U. a.s. a průměrným čistým měsíčním příjmem 42.000,­-Kč, avšak předložený návrh Českou spořitelnou nebyl akceptován, tudíž nedošlo k uzavření úvěrové smlouvy ani k vyplacení požadované finanční částky, 46. dne 14.1.2005 s A. H. návrh smlouvy o úvěru ve výši 130.000,- Kč, na podkladě žádosti o poskytnutí finančních prostředků č. 381141 a padělaného potvrzení zaměstnavatele, datovaného ze dne 3.1.2005, s uvedením zaměstnavatele L. J. - Z. a průměrným čistým měsíčním příjmem 13.322,- Kč, avšak předložený návrh Českou spořitelnou nebyl akceptován, tudíž nedošlo k uzavření úvěrové smlouvy ani k vyplacení požadované finanční částky, 47. dne 17.1.2005 s V. Z. návrh smlouvy o úvěru ve výši 139.000,- Kč, na podkladě žádosti o poskytnutí finančních prostředků č. 382161 a padělaného potvrzení zaměstnavatele, datovaného 17.1.2005, s uvedením zaměstnavatele J. K. a průměrným čistým měsíčním příjmem 17.360,- Kč, avšak předložený návrh Českou spořitelnou nebyl akceptován, tudíž nedošlo k uzavření úvěrové smlouvy ani k vyplacení požadované finanční částky, 48. dne 19.1.2005 s M. Š. návrh smlouvy o úvěru ve výši 149.000,- Kč, na podkladě žádosti o poskytnutí finančních prostředků č. 383579 a padělaného potvrzení zaměstnavatele s uvedením zaměstnavatele C.-S. a.s. a průměrným čistým měsíčním příjmem 17.250,- Kč, avšak předložený návrh Českou spořitelnou nebyl akceptován, tudíž nedošlo k uzavření úvěrové smlouvy ani k vyplacení požadované finanční částky, 49. dne 24.1.2005 s M. L. návrh smlouvy o úvěru ve výši 145.000,- Kč, na podkladě žádosti o poskytnutí finančních prostředků č. 376045 a padělaného potvrzení zaměstnavatele, datovaného 6.1.2005, s uvedením zaměstnavatele J. K. a průměrným čistým měsíčním příjmem 17.240,- Kč, avšak předložený návrh Českou spořitelnou nebyl akceptován, tudíž nedošlo k uzavření úvěrové smlouvy ani k vyplacení požadované finanční částky, 50. dne 26.1.2005 s L. F. návrh smlouvy o úvěru ve výši 135.000,- Kč, na podkladě žádosti o poskytnutí finančních prostředků č. 387575 a padělaného potvrzení zaměstnavatele, datovaného 26.1.2005, s uvedením zaměstnavatele R. D. - F. O. a průměrným čistým měsíčním příjmem 12.890,- Kč, avšak předložený návrh Českou spořitelnou nebyl akceptován, tudíž nedošlo k uzavření úvěrové smlouvy ani k vyplacení požadované finanční částky, 51. dne 26.1.2005 s P. H. návrh smlouvy o úvěru ve výši 135.000,- Kč, na podkladě žádosti o poskytnutí finančních prostředků č. 387580 a padělaného potvrzení zaměstnavatele, datovaného 24.1.2005, s uvedením zaměstnavatele U. K. s.r.o. a průměrným čistým měsíčním příjmem 13.222,- Kč, avšak předložený návrh Českou spořitelnou nebyl akceptován, tudíž nedošlo k uzavření úvěrové smlouvy ani k vyplacení požadované finanční částky, 52. dne 4.2.2005 s T. K. návrh smlouvy o úvěru ve výši 130.000,- Kč, na podkladě žádosti o poskytnutí finančních prostředků č. 392287, potvrzení České správy sociálního zabezpečení o výši důchodu jmenovaného a padělaného potvrzení zaměstnavatele, datovaného 3.2.2005, s uvedením zaměstnavatele U. K. s.r.o. a průměrným čistým měsíčním příjmem 9.300,- Kč, avšak předložený návrh Českou spořitelnou nebyl akceptován, tudíž nedošlo k uzavření úvěrové smlouvy ani k vyplacení požadované finanční částky, kdy na podkladě uzavřených smluv o úvěru Česká spořitelna a.s. vyplatila finanční částku v celkové výši 3.269.610,- Kč, vždy ve prospěch účtu obžalovaného A. H., vedeného u GE Money Bank, a další finanční částku v celkové výši 2.335.900,- Kč nevyplatila jen z toho důvodu, že neakceptovala příslušné návrhy na uzavření úvěrových smluv s předloženými materiály, to vše ke škodě České spořitelny a.s., II. obžalovaní V. P. a I. Ž. v období od měsíce září 2004 do měsíce listopadu 2004, ve V., okr. F.-M., v souvislosti s možností získání spotřebitelského úvěru České spořitelny a.s. prostřednictvím podnikatele A. H., provozujícím autobazar A. a nabízejícím možnost financování nákupu motorových vozidel úvěrovým produktem České spořitelny a. s. Sporoservis, po vzájemné dohodě a za součinnosti s obžalovaným A. H., v úmyslu vlastního finančního profitu, v rámci Ostravského regionu společně zajišťovali osoby, které byly ochotny uzavřít s bankou smlouvu o úvěru za vědomého uvedení nepravdivých údajů o zaměstnání na padělaném potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu, která vyhotovoval obžalovaný V. P., a následně tyto osoby dopravili osobním motorovým vozidlem do autobazaru A. ve V., kde obžalovaný A. H. na podkladě těchto padělaných materiálů realizoval další úkony, potřebné k získání úvěru u České spořitelny, kdy takto sjednal 1. dne 24.9.2004 s M. G. návrh smlouvy o úvěru ve výši 80.000,- Kč, na podkladě žádosti o poskytnutí finančních prostředků č. 312420 a padělaného potvrzení zaměstnavatele, datovaného 23.9.2004, s uvedením zaměstnavatele T. spol. s r.o. a průměrným čistým měsíčním příjmem 12.865,- Kč, načež Českou spořitelnou byl předložený návrh akceptován, úvěrová smlouva uzavřena a vyplacena finanční částka ve výši 80.000,- Kč, 2. dne 5.10.2004 s D. S. návrh smlouvy o úvěru ve výši 99.300,- Kč, na podkladě žádosti o poskytnutí finančních prostředků č. 317133 a padělaného potvrzení zaměstnavatele, datovaného 1.10.2004, s uvedením zaměstnavatele T. spol. s r.o. a průměrným čistým měsíčním příjmem 12.765,- Kč, načež Českou spořitelnou byl předložený návrh akceptován, úvěrová smlouva uzavřena a vyplacena finanční částka ve výši 99.300,- Kč, 3. dne 21.10.2004 s R. G. návrh smlouvy o úvěru ve výši 64.000,- Kč na podkladě žádosti o poskytnutí finančních prostředků č. 326492 a padělaného potvrzení zaměstnavatele, datovaného 19.10.2004, s uvedením zaměstnavatele T. spol. s r.o. a průměrným čistým měsíčním příjmem 12.664,- Kč, načež Českou spořitelnou byl předložený návrh akceptován, úvěrová smlouva uzavřena a vyplacena finanční částka ve výši 64.000,- Kč, 4. dne 27.10.2004 s M. M. návrh smlouvy o úvěru ve výši 79.000,- Kč, na podkladě žádosti o poskytnutí finančních prostředků č. 329965 a padělaného potvrzení zaměstnavatele, datovaného 25.10.2004, s uvedením zaměstnavatele K. VHM s.r.o. a průměrným čistým měsíčním příjmem 13.281,- Kč, načež Českou spořitelnou byl předložený návrh akceptován, úvěrová smlouva uzavřena a vyplacena finanční částka ve výši 79.000,- Kč, 5. dne 27.10.2004 s M. G. návrh smlouvy o úvěru ve výši 95.000,- Kč, na podkladě žádosti o poskytnutí finančních prostředků č. 329868 a padělaného potvrzení zaměstnavatele, datovaného 25.10.2004, s uvedením zaměstnavatele T. spol. s r.o. a průměrným čistým měsíčním příjmem 11.963,- Kč, načež Českou spořitelnou byl předložený návrh akceptován, úvěrová smlouva uzavřena a vyplacena finanční částka ve výši 95.000,­- Kč, 6. dne 29.10.2004 s K. V. návrh smlouvy o úvěru ve výši 116.000,- Kč, na podkladě žádosti o poskytnutí finančních prostředků č. 330918 a padělaného potvrzení zaměstnavatele, datovaného 25.10.2004, s uvedením zaměstnavatele K. VHM s.r.o. a průměrným čistým měsíčním příjmem 12.928,- Kč, avšak předložený návrh Českou spořitelnou nebyl akceptován, tudíž nedošlo k uzavření úvěrové smlouvy ani k vyplacení požadované finanční částky, 7. dne 8.11.2004 s G. G. návrh smlouvy o úvěru ve výši 74.900,- Kč, na podkladě žádosti o poskytnutí finančních prostředků č. 335886 a padělaného potvrzení zaměstnavatele s uvedením zaměstnavatele H. s.r.o. a průměrným čistým měsíčním příjmem 12.728,- Kč, načež Českou spořitelnou byl předložený návrh akceptován, úvěrová smlouva uzavřena a vyplacena finanční částka ve výši 74.900,- Kč, kdy na podkladě uzavřených smluv o úvěru Česká spořitelna a.s. vyplatila finanční částku v celkové výši 492.200,- Kč, vždy ve prospěch účtu obžalovaného A. H., vedeného u GE Money Bank, a další finanční částku v celkové výši 116.000,- Kč nevyplatila jen z toho důvodu, že neakceptovala příslušné návrhy na uzavření úvěrových smluv s předloženými materiály, III. obžalovaný V. P. v období měsíce listopadu 2004, ve V., okr. F.-M., v souvislosti s možností získání spotřebitelského úvěru České spořitelny a.s. prostřednictvím podnikatele A. H., provozujícím autobazar A. a nabízejícím možnost financování nákupu motorových vozidel úvěrovým produktem České spořitelny a. s. Sporoservis, po vzájemné dohodě a za součinnosti s obžalovaným A. H., v úmyslu vlastního finančního profitu, zajistil osobu T. P., která byla ochotna uzavřít s bankou smlouvu o úvěru za vědomého uvedení nepravdivých údajů o zaměstnání na padělaném potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu, které vyhotovil obžalovaný V. P., a následně jmenovanou dopravil osobním motorovým vozidlem do autobazaru A. ve V., kde obžalovaný A. H. na podkladě těchto padělaných materiálů realizoval další úkony, potřebné k získání úvěru u České spořitelny, kdy takto sjednal dne 4.11.2004 s T. P. návrh smlouvy o úvěru ve výši 93.000,- Kč, na podkladě žádosti o poskytnutí finančních prostředků č. 334268 a padělaného potvrzení zaměstnavatele, datovaného 3.11.2004, s uvedením zaměstnavatele K.-S. s.r.o. a průměrným čistým měsíčním příjmem 8.500,- Kč, avšak předložený návrh Českou spořitelnou nebyl akceptován, tudíž nedošlo k uzavření úvěrové smlouvy ani k vyplacení požadované finanční částky, IV. obžalovaný J. T. v období měsíců října a listopadu 2004, ve V., okr. F.-M., v souvislosti s možností získání spotřebitelského úvěru České spořitelny a.s. prostřednictvím podnikatele A. H., provozujícím autobazar A. a nabízejícím možnost financování nákupu motorových vozidel úvěrovým produktem České spořitelny a. s. Sporoservis, po vzájemné dohodě a za součinnosti s obžalovaným A. H., v úmyslu vlastního finančního profitu, v rámci Ostravského regionu zajišťoval osoby, které byly ochotny uzavřít s bankou smlouvu o úvěru za vědomého uvedení nepravdivých údajů o zaměstnání na padělaném potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu, které jim obžalovaný J. T. vyhotovil, a následně je dopravil osobním motorovým vozidlem do autobazaru A. ve V., kde obžalovaný A. H. na podkladě těchto padělaných materiálů realizoval další úkony, potřebné k získání úvěru u České spořitelny, kdy takto sjednal 1. dne 8.10.2004 s M. K. návrh smlouvy o úvěru ve výši 77.000,- Kč, na podkladě žádosti o poskytnutí finančních prostředků č. 319440 a padělaného potvrzení zaměstnavatele, datovaného 6.10.2004, s uvedením zaměstnavatele OKD, B. s. O. a.s. a průměrným čistým měsíčním příjmem 12.550,- Kč, načež Českou spořitelnou byl předložený návrh akceptován, úvěrová smlouva uzavřena a vyplacena finanční částka ve výši 77.000,- Kč, 2. dne 4.11.2004 s D. M. návrh smlouvy o úvěru ve výši 130.000,- Kč, na podkladě žádosti o poskytnutí finančních prostředků č. 333459 a padělaného potvrzení zaměstnavatele, datovaného 25.10.2004, s uvedením zaměstnavatele T. spol. s r.o. a průměrným čistým měsíčním příjmem 14.500,- Kč, avšak předložený návrh Českou spořitelnou nebyl akceptován, tudíž nedošlo k uzavření úvěrové smlouvy ani k vyplacení požadované finanční částky, kdy na podkladě uzavřené smlouvy o úvěru Česká spořitelna a.s. vyplatila finanční částku v celkové výši 77.000,- Kč, ve prospěch účtu obžalovaného A. H., vedeného u GE Money Bank, a další finanční částku v celkové výši 130.000,- Kč nevyplatila jen z toho důvodu, že neakceptovala příslušné návrhy na uzavření úvěrových smluv s předloženými materiály. Výroková část rozsudku soudu prvního obsahuje i skutková zjištění (str.19-22) učiněná ve vztahu k obžalovaným A. J. (ad V.), P. M. (ad VI.), A. P. (ad VII.) a L. T. (ad VIII.), která v tomto rozsudku nejsou uváděna (stejně jako výroky o trestech těmto obžalovaným uložených), neboť ve vztahu k nim odvolací soud zaujal stanovisko v rozhodnutí vydaném pod sp.zn. 1 To 50/2009 (viz též níže). Takto popsaná jednání obžalovaných byla krajský soudem kvalifikována jako: · pokus trestného činu podvodu dle § 8 odst. 1 - § 250 odst. 1, odst. 4 tr.zák. v případě obžalovaného A. H., · pomoc k pokusu trestného činu podvodu dle § 10 odst. 1, písm. c) - § 250 odst. 1, odst. 3, písm. b) tr.zák. v případě obžalovaného V. P., · pomoc k pokusu trestného činu podvodu dle § 10 odst. 1, písm. c) - § 250 odst. 1, odst. 3, písm. b) tr.zák. v případě obžalovaného I. Ž., · pomoc k trestnému čin podvodu dle § 10 odst. 1 písm. c) - § 250 odst. 1, odst. 2 trestního zákona dílem dokonanému a dílem nedokonanému, ve stadiu pokusu dle § 8 odst. 1 - § 250 odst. 1, odst. 2 tr.zák. v případě obžalovaného J. T. Lze dodat, že obdobným způsobem přistoupil krajský soud ke kvalifikaci jednání zbývajících výše zmíněných obžalovaných, jejichž jednání posoudil jako: · pomoc k pokusu trestného činu podvodu dle § 10 odst. 1, písm. c) - § 250 odst. 1, odst. 2 tr.zák. v případě obžalovaného A. J., · pomoc k pokusu trestného činu podvodu dle § 10 odst. 1, písm. c) - § 250 odst. 1, odst. 3, písm. b) tr.zák. v případě obžalovaného P. M., · pomoc k trestnému čin podvodu dle § 10 odst. 1 písm. c) - § 250 odst. 1, odst. 2 tr.zák. v případě obžalovaného A. P. a · pomoc k pokusu trestného činu podvodu dle § 10 odst. 1, písm. c) - § 250 odst. 1, odst. 2 tr.zák. v případě obžalovaného L. T. Za tato jednání byli odsouzeni: obžalovaný A. H. podle § 250 odst. 4 tr.zák. k trestu odnětí svobody na 6 (šest) roků, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2, písm. c) tr.zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 49 odst.1, § 50 odst. 1 tr.zák. byl obžalovanému uložen i trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu výkonu podnikatelské činnosti dle živnostenského zákona, v oborech zprostředkování obchodu a služeb a maloobchod motorovými vozidly a jejich příslušenstvím, na dobu 5 (pěti) roků. obžalovaný V. P. podle § 250 odst. 3 tr.zák., za použití ustanovení § 35 odst. 2 tr.zák., k souhrnnému trestu odnětí svobody na 2 (dva) roky a 3 měsíce, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2, písm. c) tr.zák. zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl podle § 35 odst. 2 tr.zák. zrušen výrok o souhrnném trestu z pravomocného rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 17.10.2005, č.j. 3 T 14/2005-121, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. obžalovaný I. Ž. podle § 250 odst. 3 tr.zák., za použití ustanovení § 35 odst. 2 tr.zák., k souhrnnému trestu odnětí svobody na 2 (dva) roky, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2, písm. c) tr.zák. zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl podle § 35 odst. 2 tr.zák. zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu ve Karviné ze dne 14.11.2005, č.j. 4 T 226/2005-65, který byl obžalovanému doručen dne 4.1.2006 a nabyl právní moci dne 13.1.2006, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. obžalovaný J. T. podle § 250 odst. 2 tr.zák., za použití ustanovení § 35 odst. 2 tr.zák., k souhrnnému trestu odnětí svobody na 15 (patnáct) měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2, písm. c) tr.zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 49 odst.1, § 50 odst. 1 tr.zák. byl obžalovanému uložen i trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na 2 (dva) roky. Současně byl podle § 35 odst. 2 tr.zák. zrušen výrok o souhrnném trestu z pravomocného rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 13.5.2008, č.j. 74 T 184/2007-334, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále nalézací soud rozhodl tak, že podle § 229 odst.1 tr.ř. poškozenou Českou spořitelnu, a.s., se sídlem P., odkázal s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. B) Opravné prostředky V zákonné lhůtě podali proti rozsudku odvolání státní zástupce a obžalovaní A. H., V. P., I. Ž. a J. T. Státní zástupce podal odvolání v neprospěch všech obžalovaných a toto zaměřil proti výrokům o vině. Své výhrady zaměřil vůči právní kvalifikaci soudem zjištěného skutkového stavu. Namítl, že krajský soud oproti podané obžalobě kvalifikoval jednání obž. A. H. jako trestný čin podvodu dle § 250 tr.zák. a jednání ostatních obžalovaných jako pomoc dle § 10 odst. 1 písm. c) tr.zák. k tomuto trestnému činu, což nepovažuje za správné. Přestože soud v odůvodnění svého rozsudku (str. 90) nejprve předesílá povědomost o dřívějších rozhodnutích Nejvyššího soudu týkající se trestného činu úvěrového podvodu dle § 250b tr.zák. a upřesňuje důvody, které jej vedly k posouzení žalovaného jednání jako trestný čin podvodu dle § 250 tr.zák., dle odvolatele následně zvolená argumentace krajského soudu není zcela přiléhavá a odpovídající znění dotčených skutkových podstat trestných činů podvodu a úvěrového podvodu dle § 250, resp. § 250b tr.zák. Podle § 250b tr.zák. se trestného činu úvěrového podvodu dopustí ten, kdo při sjednávání úvěrové smlouvy či v žádosti o poskytnutí subvence nebo dotace uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje, nebo podstatné údaje zamlčí. Přestože z formulace citované skutkové podstaty trestného činu nevyplývá, že se jej může dopustit pouze pachatel ve zvláštním postavení (např. dlužník u trestných činů poškozování věřitele dle § 256 odst. 1 tr.zák. a zvýhodňování věřitele dle § 256a tr.zák.), bylo dosavadní rozhodovací praxí soudů ustáleno, že trestného činu úvěrového podvodu dle § 250b tr.zák. se jako pachatel může dopustit pouze účastník smlouvy, a to jak na straně žadatele o úvěr – dlužníka, tak na straně poskytovatele úvěru – věřitele. Nalézací soud dospěl k závěru, že obž. A. H. nebyl účastníkem úvěrového smluvního vztahu, a to ani na straně dlužníka, ani na straně věřitele. Obž. A. H. byl pouhým zprostředkovatelem nemajícím žádné rozhodovací pravomoci pro uzavření úvěrové smlouvy. Krajskému soudu dle odvolatele nutno přisvědčit v tom, že obž. A. H. skutečně nebyl účastníkem závazkového vztahu – smlouvy o úvěru, jimiž byli Česká spořitelna, a.s., a zájemce o úvěr. Z obsahu jednotlivých úvěrových smluv dále vyplývá, že obž. A. H. tyto smlouvy ani za Českou spořitelnu, a.s., nepodepsal. Jeho podpis pouze stvrzuje ověření totožnosti klienta i to, že smlouva byla v autobazaru obžalovaného skutečně uzavřena. Ačkoliv obž. A. H. nebyl účastníkem (smluvní stranou) úvěrové smlouvy, o poskytnutí úvěru nerozhodoval a ani svých podpisem na úvěrové smlouvě věřitele k tomuto závazku nezavázal, přesto lze z provedených důkazů dovodit, že obž. A. H. vůči zájemci o úvěr, potencionálnímu klientovi České spořitelny, a.s., fakticky vystupoval jako její zástupce a byl v podstatě jedinou osobou jednající za Českou spořitelnu, a.s., se kterou potencionální klient banky přišel do osobního kontaktu. Činnost obv. A. H. ve prospěch České spořitelny, a.s, byla upravena smlouvou o spolupráci ze dne 27.2.2004, která blíže upravovala jeho povinnosti při nabízení produktů tohoto peněžního ústavu. Byť tím nebyl založen pracovněprávní vztah obžalovaného k České spořitelně, a.s., z provedených důkazů vyplývá, že obž. A. H. při nabízení úvěrového produktu Sporoservis fakticky vykonával stejné úkony jako úvěrový pracovník banky při poskytování jiného bankovního produktu spočívajícího v poskytnutí úvěru, nehledě na to, že obž. A. H. byl za sjednání úvěrové smlouvy bankou honorován. Z rozhodovací praxe je obecně známo, že uzavření úvěrové smlouvy, tj. podpis úvěrové smlouvy oběma smluvními stranami, je vyvrcholením procesu započatém předložením žádosti o poskytnutí úvěru a prvotním jednáním s úvěrovým pracovníkem banky. Na počátku jsou předložené materiály úvěrovým pracovníkem posouzeny z hlediska jejich úplnosti a věrohodnosti, následně postoupeny dalším orgánům banky k tzv. schvalovacímu procesu a teprve poté, v případě akceptace, je odpovědným pracovníkem podepsána příslušná úvěrová smlouva. Tedy jinak řečeno, ani v případě standardního bankovního úvěru sjednávaného na pobočce banky není obvykle pracovník banky jednající se zájemcem o úvěr tou osobou, která o poskytnutí půjčky rozhodne a příslušnou úvěrovou smlouvu podepíše. Ostatně skutková podstata trestného činu úvěrového podvodu hovoří o uvedení nepravdivých či hrubě zkreslených údajů při „sjednávání úvěrové smlouvy“. Pojem sjednávání úvěrové smlouvy nutno interpretovat tak, že se jedná o proces, který začíná nějakým prvotním, předběžným jednáním, dotazem zájemce o úvěr, pokračuje podáním samotné žádosti o poskytnutí úvěru s uvedením základních údajů o žadateli a připojenými podklady (např. potvrzením o zaměstnání) a končí podpisem úvěrové smlouvy a následným čerpáním úvěru. Stejně tak tomu bylo i v tomto případě, kdy za poskytovatele úvěru uzavření úvěrové smlouvy projednával s klientem obž. A. H. Ten také do podkladů pro rozhodnutí o poskytnutí úvěrů zasílaných České spořitelně, a.s., vědomě uváděl nepravdivé údaje. Je tedy zcela patrné, že bez obž. A. H. by k poskytnutí úvěru nedošlo, a tudíž je příčinná souvislost mezi jeho jednáním a způsobenou škodou. K úsudku, že motivem obž. A. H., potažmo dalších osob, bylo získání neoprávněného finančního profitu, a tudíž jim bylo jedno, zda cíle dosáhnou skrze úvěrové smlouvy nebo jiné smlouvy, odvolatel uvedl, že pachateli majetkové trestné činnosti jde vždy pouze a jedině o získání majetkového prospěchu a prostředky k jeho dosažení volí dle svých možností a fyzických či intelektových schopností. S ohledem na výše uvedené má státní zástupce zato, že jednání obž. A. H. mělo být posouzeno nikoli jako trestný čin podvodu dle § 250 tr.zák., ale jako trestný čin úvěrového podvodu dle § 250b tr.zák., který je k trestnému činu podvodu dle § 250 tr.zák. ve vztahu speciality a dopadá na případy užší skupiny podvodného jednání v souvislosti s poskytováním úvěrů či subvencí. S právním posouzením jednání obžalovaných V. P., I. Ž., J. T., A. J., L. T., P. M. a A. P. coby účastenství ve formě pomoci dle § 10 odst. 1 písm. c) tr.zák. odvolatel souhlasí s tím rozdílem, že jejich jednání by mělo být posouzeno jako pomoc k trestnému činu úvěrového podvodu dle § 250b tr.zák., když dalším, vedle již soudem zmíněných důvodů, je skutečnost, že jmenovaní nebyli v postavení speciálního subjektu, tedy osoby jednající za dlužníka či věřitele. Jednotliví klienti – dlužníci z inkriminovaných úvěrových smluv, již byli za totožné jednání odsouzeni a jejich jednání bylo kvalifikováno jako trestný čin úvěrového podvodu dle § 250b tr.zák.. Stejná právní kvalifikace měla být aplikována i u obžalovaných, kteří fakticky celou trestnou činnost (podvodné vylákávání úvěru na základě úvěrových smluv sjednávaných v rámci služby Sporoservis) iniciovali. Jelikož to byl obž. A. H., který trestnou činnost inicioval, do podkladů předkládaných bance k rozhodnutí o poskytnutí úvěru uváděl nepravdivé údaje, při sjednávání úvěrových smluv jednal za poskytovatele úvěru, byl za tuto činnost jím odměňován a v případě vyplacení úvěru byl rovněž příjemcem úvěrových prostředků, mělo být jeho jednání vzhledem k jednotícímu záměru, způsobu provedení a blízké časové souvislosti posouzeno jako jeden pokračující trestný čin úvěrového podvodu dle § 250b odst. 1, odst. 5 tr.zák. spáchaný ve stadiu pokusu dle § 8 odst. 1 tr.zák., když výše vylákaných finančních prostředků dosáhla částky 3.269.610,- Kč a další suma ve výši 2.335.900,- Kč již nebyla rozhodnutím banky vyplacena. Jednání zbývajících obžalovaných pak mělo být kvalifikováno jako pomoc k trestnému činu úvěrového podvodu dle § 10 odst. 1 písm. c) tr.zák. k § 250b tr.zák. (s příslušnou kvalifikovanou skutkovou podstatou dle výše požadovaného úvěru) hlavního pachatele obž. A. H. V další části svého odvolání státní zástupce vznesl výhradu k právnímu posouzení jednání obžalovaných (vyjma obžalovaných A. H. a A. P.) z pohledu vývojového stadia trestného činu, k němuž je účastenství budováno. Krajský soud posoudil jednání obžalovaných jako pomoc k pokusu trestného činu. Dle odvolatele by však v intencích rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8.1.2002, sp.zn. 4 To 157/2001, jednání obžalovaných mělo být kvalifikováno jako pomoc k trestnému činu, když, jak konstatoval vrchní soud, trestní odpovědnost účastníků je trestním zákonem v § 10 odst. 1 tr.zák. konstruována a definována bez ohledu na to, zda došlo k dokonání trestného činu nebo zůstalo toliko u jeho pokusu u hlavního pachatele. S ohledem na výše uvedené navrhl státní zástupce závěrem svého opravného prostředku, aby Vrchní soud v Olomouci dle § 258 odst. 1 písm. d) tr.ř. zrušil ve vztahu ke všem obžalovaným výrok o vině a v návaznosti na to i výrok o trestu z rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30.7.2009, sp.zn. 54 T 6/2006, a dle § 259 odst. 3 tr.ř. uznal vinným - obž. A. H. ze spáchání pokusu trestného činu úvěrového podvodu dle § 8 odst. 1 tr.zák. k § 250b odst. 1, odst. 5 tr.zák., - obž. V. P. ze spáchání pomoci k trestnému činu úvěrového podvodu dle § 10 odst. 1 písm. c) tr.zák. k § 250b odst. 1, odst. 4 písm. b) tr.zák., - obž. I. Ž. ze spáchání pomoci k trestnému činu úvěrového podvodu dle § 10 odst. 1 písm. c) tr.zák. k § 250b odst. 1, odst. 4 písm. b) tr.zák., - obž. J. T. ze spáchání pomoci k trestnému činu úvěrového podvodu dle § 10 odst. 1 písm. c) tr.zák. k § 250b odst. 1, odst. 3 tr.zák., - obž. A. J. ze spáchání pomoci k trestnému činu úvěrového podvodu dle § 10 odst. 1 písm. c) tr.zák. k § 250b odst. 1, odst. 3 tr.zák., - obž. P. M. ze spáchání pomoci k trestnému činu úvěrového podvodu dle !§ 10 odst. 1 písm. c) tr.zák. k § 250b odst. 1, odst. 4 písm. b) tr.zák., - obž. A. P. ze spáchání pomoci k trestnému činu podvodu úvěrového podvodu dle § 10 odst. 1 písm. c) tr.zák. k § 250b odst. 1, odst. 3 tr.zák., - obž. L. T. ze spáchání pomoci k trestnému činu úvěrového podvodu dle § 10 odst. 1 písm. c) tr.zák. k § 250b odst. 1, odst. 3 tr.zák., a uložil obžalovaným A. H., V. P., I. Ž., J. T., P. M., A. P. a L. T. tresty shodné jako v rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30.7.2009, sp.zn. 54 T 6/2006, a v případě obž. A. J. dle § 37 tr.zák. upustil od uložení souhrnného trestu dle § 35 odst. 2 tr.zák. k rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 20.3.2008, sp.zn. 103 T 309/2007. Obžalovaný A. H. v odůvodnění odvolání, které na výzvu odvolacího soudu zaslal jeho obhájce (č.l. 3396-3397), napadl rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o vině i trestu. Nalézacímu soudu vytýká především předčasnost vydání meritorního rozhodnutí, když za nesprávné považuje to, že krajský soud nevyhověl jeho návrhu na doplnění dokazování znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví. K opatření tohoto důkazu měl soud přistoupit již proto, že z výpovědí svědkyň M., P. a B. vyplynulo, že měl vlastní rukou vypisovat potvrzení o zaměstnání pro poskytnutí úvěrů, což on popírá. Znalecký posudek by měl být opatřen i proto, aby bylo možno vyhodnotit výpověď spoluobžalovaného P., který se z něj snaží udělat hlavního organizátora. I když krajský soud neměl dostatek důkazů k vyslovení viny odvolatele, převzal z obžaloby paušálně všech 52 útoků, a to i za situace, kdy např. osoby L. F., P. H., T. K. a O. S. (č. 50, 51, 52, 25) nebyly zjištěny a ani vyslechnuty, a tudíž nemohlo být zjištěno, zda spáchaly úvěrový podvod. Nelze rovněž akceptovat závěr soudu, že se ve všech případech aktivně s plným vědomím podílel na trestné činnosti dalších osob, když toto není pravdou a není to ničím prokázáno. Z celé řady výpovědí jednotlivých úvěrových dlužníků nijak nevyplývá, že by měl jakýkoli podíl na jejich trestné činnosti. Výrok o trestu se jeví jako nepřiměřený, neodpovídající parametrům stanoveným v § 23, § 31 a násl. tr.ř. (správně tr.zák.). Protože dle odvolatele došlo k celé řadě pochybní nalézacího soudu, které by tento soud měl napravit, navrhl obžalovaný závěrem svého odvolání, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc ohledně tohoto odvolatele byla vrácena soudu prvního stupně k novému rozhodnutí. Obžalovaný V. P. odvoláním zpracovaném jeho obhájcem napadl výrok o trestu. Poukázal na to, že soud prvního stupně ve svém rozsudku zrušil výrok o souhrnném trestu z pravomocného rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 17.10.2005, sp.zn. 3 T 14/2005, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, ale nezrušil ostatní výroky o trestech z dalších rozhodnutí. Odvolatel má za to, že jsou splněny zákonem dané podmínky pro zrušení výroků o dalších trestech a uložení souhrnného trestu odnětí svobody. Jak vyplývá ze str. 95 napadeného rozsudku, krajský soud se dalšími odsouzeními obžalovaného nezabýval. Závěrem opravného prostředku tento obžalovaný navrhl, aby vrchní soud doplnil spis o jeho další odsouzení v daném období (konkrétní rozsudky vyplývají z opisu rejstříku trestů) a byl mu stanoven souhrnný trest v dané výši za odsouzení Okresním soudem ve Frýdku-Místku a dalšími soudy. Proti všem výrokům napadeného rozsudku podal odvolání obžalovaný I. Ž. V odůvodnění opravného prostředku zpracovaného jeho obhájcem namítl, že sice zavezl několikrát spoluobžalovaného P. a spolu s ním nějaké lidi do autobazaru ve V., ale vždy to bylo na požádání spoluobžalovaného P., který mu za tuto službu dal peníze na projetý benzín a na cigarety, nebo mu zaplatil oběd. Do kanceláře se spoluobžalovaným P. nechodil, nevěděl, co se tam projednává, neměl tušení, že by snad měl napomáhat k páchání nějaké trestné činnosti. Pokud se někdy stalo, že spoluobžalovaný P. v autě vyplňoval nějaké papíry, nevěnoval tomu pozornost, protože řídil auto a blíže se o to ani nezajímal, protože k tomu neměl důvod. Nikdy neopatřoval žádné žadatele o úvěr, majitele autobazaru neznal a nikdy s ním nejednal. Již jen na základě této skutečnosti nemůže obstát část výroku rozsudku, dle níž měl trestnou činnost páchat „po vzájemné dohodě a za součinnosti s obžalovaným H.“. Protože se domníval, že spoluobžalovaný P. pracuje v autobazaru tzv. načerno, nikdy se ani blíže nezajímal, o co se jedná. Tuto jeho výpověď zcela podpořil spoluobžalovaný P., ovšem soud prvního stupně k tomu nijak nepřihlédl. Ke skutku II/1 obžalovaný namítl, že se napadený rozsudek nezabývá poukazem jeho obhájce na procesní nepoužitelnost svědecké výpovědi svědka G. z přípravného řízení. Svědek byl v přípravném řízení vyslechnut, aniž by obžalovanému nebo jeho obhájci bylo umožněno se výslechu zúčastnit. Tato výpověď byla u hlavního líčení čtena dle § 211 odst. 2 písm. a) tr.ř. Protože obhajobě nebylo v trestním řízení umožněno klást svědkovi G. otázky, je jeho výpověď vůči odvolateli procesně nepoužitelná. Tento závěr vyplývá jednoznačně z čl. 6 odst. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, dle které má každý obviněný „právo vyslýchat a dát vyslýchat osoby proti sobě“, kterými se rozumí zejména usvědčující svědci. Kromě toho, i kdyby výpověď svědka G. byla procesně použitelným důkazem, svědek neuvedl nic konkrétního, co by svědčilo o tom, že jej do bazaru vezl v úmyslu napomoci mu a dalším osobám ke spáchání trestného činu. Protože žádné jiné důkazy vztahující se k tomuto bodu obžaloby jej nikterak neusvědčují, měl by být tohoto bodu obžaloby zproštěn. Ke skutku II/2 obžalovaný namítl, že výpověď svědka S. je soudem považována za usvědčující i přes to, že se jedná o výpověď do značné míry povrchní a zjednodušující. Svědek uvedl, že mu dva muži (tj. on a spoluobžalovaný P.) měli říct „že vše vyřídí“, že tito „dva muži vyplnili formulář“, apod. Protože je nelogické, aby skutečně oba dva současně vyplňovali stejný formulář, když on se navíc věnoval řízení vozidla, je výpověď svědka do značné míry zpochybnitelná. Kromě toho svědek nikdy přesně neuvedl, co konkrétního mu měl říct on a co spoluobžalovaný P. Svědecká výpověď je tedy značně zjednodušující a nemůže být podkladem k jednoznačnému prokázání jeho viny. Ke skutku II/3 obžalovaný uvedl, že obdobně lze hodnotit i výpověď svědkyně G., která pouze obecně uvedla, že jí dva muži nabídli možnost získání úvěru v autobazaru apod. Svědkyně nikdy neuvedla konkrétní skutečnosti, které by svědčily o tom, že právě on jí nabízel možnost podvodného získání úvěru a že ji s vědomím o páchání trestné činnosti do autobazaru vezl. Ke skutku II/4 opět namítl, že výpověď svědka M. z přípravného řízení není proti němu procesně použitelná v řízení před soudem, neboť jemu ani jeho obhájci nebylo umožněno se výslechu svědka zúčastnit. Z výpovědi svědka učiněné u hlavního líčení nevyplývá, že by jej do autobazaru vezl s vědomím, že tím napomáhá ke spáchání trestného činu. Soud prvního stupně rovněž v tomto případě nijak v odůvodnění napadeného rozsudku nereagoval na námitku obhájce o procesní nepoužitelnosti důkazu. Ke skutku II/5 obžalovaný zdůraznil, že svědkyně G. k jeho osobě vypověděla pouze to, že řídil auto. Z její výpovědi nelze dovodit, že by věděl o tom, že se jedná o podvod a že vědomě a úmyslně napomáhá ke spáchání trestného činu. Pokud se jedná o výpověď svědka F. Ž., pak výpověď z přípravného řízení není opět v řízení před soudem procesně použitelná, neboť jemu ani jeho obhájci nebylo umožněno se výslechu svědka účastnit. Výpověď svědka u hlavního líčení pak ve vztahu k jeho osobě není nijak usvědčující. Ke skutku II/6 obžalovaný poukázal na to, že výpověď svědka V. u hlavního líčení je v zásadních věcech v rozporu s výpovědí z přípravného řízení. V přípravném řízení svědek uvedl, že obžalované potkal u Sýkorova mostu, u hlavního líčení uvedl, že je potkal u zimního stadionu. V přípravném řízení vypověděl, že to byli Rom a blonďák, u hlavního líčení, že to byli dva Romové. V přípravném řízení uvedl, že ihned nato odjeli do autobazaru, u hlavního líčení vypověděl, že jeli „k I. na kávu“. V přípravném řízení uvedl, že do bazaru jeli 3, u hlavního líčení, že ve vozidle byli celkem 4. V přípravném řízení svědek uvedl, že „se papíry vypisovaly v autě“, u hlavního líčení, že je vypisoval „ten blonďák v bytě“. V přípravném řízení sdělil, že úvěr nebyl Českou spořitelnou schválen, u hlavního líčení naopak, že schválen byl. Výpověď tohoto svědka je zcela zmatená, svědek nebyl schopen tyto rozpory logicky vysvětlit a výpověď je nutno z toho důvodu vyhodnotit jako nevěrohodnou. Soud prvního stupně ovšem i v tomto případě tyto nepřehlédnutelné rozpory nevnímá a v rozsudku se o nich ani slovem nezmiňuje. Ke skutku II/7 obžalovaný zdůraznil, že svědek G. ve shodě s jeho výpovědí a výpovědí spoluobžalovaného P. uvedl, že se do ničeho aktivně nezapojoval, že pouze řídil auto. Pokud uvedl, že jej oslovili dva muži a nabídli mu možnost získání vozidla, pak opět poukazuje na to, že svědek neuvedl konkrétně, co mu ten který z nich řekl a zda mohl z rozhovoru poznat, že se jedná o trestnou činnost. Výpověď svědka tedy nemůže dostačovat k tomu, aby na jejím základě mohl být uznán vinným z pomoci k trestnému činu. Soud prvního stupně při hodnocení tohoto důkazu přehlíží skutečnosti svědčící o jeho nevině, když na str. 60 napadeného rozsudku v rámci shrnutí výpovědi svědka neuvádí, že svědek vypověděl, že se do ničeho aktivně nezapojoval a že pouze řídil auto. Závěrem opravného prostředku z důvodu nesprávných skutkových zjištění a podstatných vad řízení navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a obžaloby jej zprostil. Obžalovaný J. T. ve vlastnoručně sepsaném opravném prostředku požádal odvolací soud o přezkoumání věci s tím, že zejména žádal zvážení ohledně mu uloženého trestu, který navrhl uložit jako trest podmíněný (i v nejvyšší výměře) i se současným vyslovením dohledu. Při veřejném zasedání o odvolání konaném v nepřítomnosti obžalovaných P., Ž. a T. setrvali odvolatelé na podaných opravných prostředcích a učinili (nepřítomní P. a Ž. prostřednictvím svých obhájců) i stejné návrhy na rozhodnutí odvolacího soudu. Intervenující státní zástupce poněkud modifikoval návrh v tom směru, že netrval na požadavku vyjádření kvalifikace účastenství obžalovaných k dokonanému trestnému činu a že navrhl užití nového trestního zákoníku na jednání obžalovaného H. Na odvolacím soudu pak ponechal, zda zohlední navrženou změnu při stanovení výměry trestu odnětí svobody u tohoto obžalovaného, u obžalovaných P., Ž. a T. odkázal na návrh obsažený v písemném znění odvolání s tím, že navrhl vyjádřit ve výroku o ukládaných souhrnných trestech u obžalovaného P. i zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Bruntále, sp.zn. 4 T 45/2005, a obžalovaného T. i zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě, sp.zn. 74 T 140/2007. C) Procesní náležitosti, rozsah dokazování a skutková zjištění Odvoláním státního zástupce týkajícího se obžalovaných A. J., P. M., A. P. a L. T. se vrchní soud zaobíral ve veřejném zasedání konaném dne 22.12.2009, kdy o něm rozhodl rozsudkem vydaným pod sp.zn. 1 To 50/2009. Ve veřejném zasedání, které bylo nařízeno na den 28.1.2010 pod sp.zn. 1 To 53/2009, proto odvolací soud svoji pozornost zaměřil již jen na tu část rozsudku, která má vztah k obžalovaným H., P., Ž. a T. Na podkladě podaných odvolání přezkoumal vrchní soud takto vymezenou část napadeného rozsudku z pohledu vytýkaných vad (k vadám nevytýkaným přihlíží odvolací soud, jen pokud by měly vliv na správnost napadených výroků) a dospěl k následujícím závěrům: Opravné prostředky státního zástupce a obžalovaných H., P. a T. výslovně neuplatnily žádné vady, jimiž by mělo být zatíženo řízení předcházející vydání napadeného rozsudku. Odvolací soud se proto omezuje na konstatování, že vyjma níže uvedených pochybení stran procesní využitelnosti některých důkazů, případně způsobu jejich provedení soudem prvního stupně (viz zejména jejich význam u obžalovaného Ž.) není žádná vada, která by odůvodnila zrušení napadeného rozsudku u těchto obžalovaných, zjišťována. Ve vztahu k žádnému z obžalovaných (tj. včetně obžalovaného Ž.) není zjišťována vada projevující se v porušení zásady obžalovací (obžaloba byla podána pro skutky, pro něž bylo zahájeno trestní stíhání obžalovaných, soud rozhodl o skutcích uvedených v obžalobě). S výhradou vztahující se k obžalovanému Ž. pak není zjišťováno ani porušení práv obviněných na obhajobu (zjištěno respektování požadavků nutné obhajoby, poskytnutí možnosti uplatnit obhajobu, atd.) Důvodná, byť částečně z jiných příčin, je procesní výhrada obžalovaného I. Ž. stran procesní neúčinnosti výpovědí některých svědků, kteří jej dle napadeného rozsudku mají z trestné činnosti usvědčovat. Přisvědčit důvodnosti opravného prostředku obžalovaného jde v případě popsaném pod bodem II/1. Lze sice poukázat na to, že přečtení výpovědi svědka postupem podle § 211 odst. 2 písm. a) tr.ř. není – na rozdíl od postupu podle § 211 odst. 3 písm. a) tr.ř. – podmíněno zjištěním, že obhájce nebo obviněný se měl možnost dřívějšího výslechu svědka zúčastnit a klást vyslýchanému otázky, avšak zákon stanoví, že dle zmíněného ustanovení lze výpověď přečíst, (jen) byl-li výslech proveden způsobem odpovídajícím ustanovení trestního řádu. Trestní řád přitom předpokládá, že – s výjimkou úkonů neodkladných či neopakovatelných – se důkazy (tedy i výslech svědků) provádí po zahájení trestního stíhání obviněného. Krajský soud z důvodu nedosažitelnosti přistoupil v hlavním líčení konaném dne 18.8.2008 (č.l. 2910) k přečtení výpovědi svědka M. G. ze dne 9.11.2005 (č.l. 2265), kterou zmiňuje na str. 47-48 napadeného rozsudku. S ohledem na obsah odůvodnění napadeného rozsudku, tj. údaj o muži rómského původu, který svědka vezl vozidlem Lada do autobazaru, a následnou identifikaci obžalovaného svědkem dle předloženého fotoalba, jakož i údaj na str. 89 rozsudku („…obžalovaní …I. Ž.... jsou usvědčováni jednotlivými svědky v konkrétních případech, jak bylo popsáno výše“), je zřejmé, že uvedenou výpověď krajský soud hodnotí jako důkaz svědčící o vině obžalovaného Ž. v daném bodě. Toto řešení však v kontextu procesní námitky odvolatele nemůže odvolací soud akceptovat s přihlédnutím ke zjištění, že trestní stíhání obviněného I. Ž. bylo zahájeno až na základě usnesení policejního orgánu ze dne 6.3.2006 (č.l. 461), které obviněný převzal dne 20.4.2006. Krajský soud mohl k přečtení výpovědi svědka G. postupem podle § 211 odst. 2 písm. a) tr.ř. přistoupit, tuto však mohl jako procesně účinnou užít jen ve vztahu k obžalovaného A. H., neboť výslech svědka M. G. se uskutečnil po zahájení trestního stíhání tohoto obžalovaného. V době provedení výslechu uvedeného svědka (jakož i svědků dalších) byl již obviněný A. H. trestně stíhán, a to od 28.8.2005 na základě usnesení ze dne 22.8.2005, příp. dalšího usnesení ze dne 30.9.2005. Jestliže však krajský soud založil výrok o vině obžalovaného I. Ž. v bodě II/1 na uvedené výpovědi, zatížil své rozhodnutí vadou, kterou je třeba hodnotit jako podstatnou vadu řízení, které rozsudku předcházelo, ve smyslu § 258 odst. 1 písm. a) tr.ř. Popsaným procesním způsobem byla totiž porušena ustanovení, jimiž se má zabezpečit objasnění věci. Protože při nutnosti odhlédnutí od této usvědčující výpovědi došlo k podstatnému narušení důkazního řetězce, na němž je odsuzující výrok v tomto bodě založen - rozsudek nehodnotí význam výpovědi V. P., resp. nezmiňuje ani jeho vyjádření (např. č.l. 2854: „Obžalovaný Ž. neměl s vyřizováním úvěru nic společného, do autobazaru ho pouze přivezl a zase odvezl.“), na které odkazuje odvolatel – nebylo možno skutkové zjištění nalézacího soudu jako správné potvrdit. Ve vztahu k obžalovanému Ž. došlo proto na podkladě odvolání tohoto obžalovaného a odvolání státního zástupce ke zrušení napadeného rozsudku z důvodu § 258 odst. 1 písm. a) tr.ř. Zjištěná vada se projevila v tom, že skutková zjištění nalézacího soudu nemohla být odvolacím soudem v bodě II/1 napadeného rozsudku převzata, což plyne i z výroku rozsudku odvolacího soudu, který o tomto dílčím útoku pokračujícího trestného činu rozhodl samostatným výrokem (viz níže). Stejné pochybení, které je možno vytknout nalézacímu soudu při provedení, resp. i následném hodnocení tohoto důkazu i ohledně obžalovaného P., nemá u tohoto obžalovaného vliv na správnost skutkových zjištění k němu krajským soudem učiněných, neboť obžalovaný P. se k jednáním mu vytýkaným (tj. i jednání popsanému pod bodem II./1 a třeba dodat i k jednání popsaném pod bodem III., kde se stejné pochybení týká výpovědi svědkyně P.) doznal. Skutková zjištění nalézacího soudu ve vztahu k obžalovanému P. lze proto pokládat za splňující požadavky § 2 odst. 5 tr.ř. i při odhlédnutí od výpovědí svědků G. (ze dne 9.11.2005) a P. (ze dne 6.12.2005), které tito svědci učinili v období předcházejícím zahájení trestního stíhání obžalovaného (usnesení ze dne 6.3.2006). Oproti závěru o neudržitelnosti skutkového zjištění v bodě II/1 napadeného rozsudku u obžalovaného I. Ž. však již odvolací soud nesdílí další výhrady opravného prostředku tohoto obžalovaného, kterými brojí proti skutkovým závěrům obsaženým pod body II/3-7 napadeného rozsudku. V případech popsaných pod body II/2 a II/3 se odvolatel snaží o bagatelizaci výpovědí svědků, o nichž soud prvního stupně opřel svůj závěr o jeho participaci na označených skutcích. Přitom oba svědci - svědek S. v bodě II/2, svědkyně G. v bodě II/3 - vypověděli, že byli osloveni dvěma muži (kteří v nich takto vzbudili rozhodnutí k získání úvěru), přičemž jak ve stádiu přípravného řízení, tak při výslechu před soudem (svědek S. č.l. 2859, svědkyně G. č.l. 2873) označili obžalovaného Ž. za jednoho z nich. Převoz uvedených osob do autobazaru, který obžalovaný Ž. doznává, je pak nutno vyhodnotit již jako pouhý další krok, kterým tento obžalovaný přispěl k usnadnění činu obžalovaného H. Není důvod ohledně něho činit závěr dovozovaný opravným prostředkem obžalovaného, že si nebyl vědom toho, že takto napomáhá k páchání trestné činnosti. V případě bodu II/4 zastává odvolací soud názor, že není důvod k tomu, aby nalézací soud výslovně reagoval na námitku o procesní nepoužitelnosti výpovědi svědka M. ze stádia přípravného řízení (z obdobných příčin jako v bodě II/1 námitky důvodné), když uvedený svědek byl vyslechnut v hlavním líčení a tato výpověď je pro potřeby rozhodování o vině obžalovaného použitelná. Přitom v počátku svého vyjádření u hlavního líčení i tento svědek vypověděl, že byl osloven dvěma muži – v jednací síni označil (č.l. 2853) za jednoho z nich obžalovaného Ž. – kteří v něm iniciovali jeho následné jednání. Teprve k dotazu tvrdil, že obžalovaný Ž. ho do autosalonu jen přivezl a odvezl (č.l. 2854). Nesprávné by však bylo, pokud by otázka subjektivní stránky jednání obžalovaného byla hodnocena takto izolovaně, tj. bez přihlédnutí k obsahu dalších důkazů, bez uvážení časových souvislostí obžalovanému vytýkaných jednání, a tudíž i bez uvážení poznatků plynoucích o vědomostech a představách obžalovaného, které nabyl již v době dřívější, tj. předcházející konkrétně hodnocenému skutku/dílčímu útoku. Z důkazního řízení jako celku plyne poznatek, že o způsobu praktik obžalovaných, tj. uzavírání smluv v autobazaru ve V., motivovaných vidinou obohacení zúčastněných osob, měla povědomost širší komunita sociálně slabších občanů. Je-li zjišťována opakovaná účast obžalovaného Ž. na dovozu vyhledávaných osob do areálu autobazaru (převážně se jednalo o žadatele, kteří na základě přesvědčení dalšími osobami – a nejen z řad stíhaných obžalovaných – a nikoli z vlastního popudu odjeli do autobazaru z důvodu uzavření smlouvy), a prokázáno v řadě případů vyplňování dokladů pro uzavření smluv nezbytných ve vozidle (v přítomnosti obž. Ž.) spoluobžalovaným P., pak je nutno mít závěr nalézacího soudu o i vědomosti obžalovaného o skutkových okolnostech nezbytných pro dovození vyžadované subjektivní stránky (tj. úmyslu) nezbytné pro účastenství (ve formě pomoci) na trestném činu za odůvodněný. Proto ani skutkový závěr učiněný krajským soudem v bodě II/4 nelze mít za rozporný s požadavkem formulovaným zněním § 2 odst. 5 tr.ř. Při tomto nazírání je nutno akceptovat i skutkové zjištění, které krajský soud učinil v bodě II/5 napadeného rozsudku, byť je nutno konstatovat, že se nelze plně opřít o důkazy, na nichž svůj výrok o vině založil soud prvního stupně. Pokud by odvolací soud přihlížel jen k tomu, co k tomuto bodu uvedl na str. 55 a 56 nalézací soud, nevznikala by o participaci obžalovaného I. Ž. na činu žádná pochybnost, neboť vyjma výpovědi svědkyně G. by za plně prokazující vinu obžalovaného bylo nutno označit výpověď svědka F. Ž., jejíž obsah uvedl krajský soud na str. 56 rozsudku. Problém spočívá v tom, že v tomto rozsahu o aktivitě obžalovaného I. Ž. svědek nevypověděl u hlavního líčení. Ačkoli po přečtení výpovědi ze stadia přípravného řízení označil údaje v ní obsažené za pravdivé, tuto výpověď již takto nezopakoval. Výpověď přečtená postupem podle § 211 odst. 3 písm. a) tr.ř. nemůže být za podklad rozhodování o vině tohoto obžalovaného převzata, neboť byla učiněna před zahájením jeho trestního stíhání a obhájce ani obžalovaný se jí nemohl zúčastnit (takže ve vztahu k tomuto obžalovanému ani nenastaly zákonné podmínky pro její přečtení dle citovaného ustanovení). Je však nicméně zřejmé, že i v řízení soudním slyšený svědek potvrdil, že do autobazaru jel s I. Ž. (č.l. 2979), s nímž se zná z výkonu trestu. Uvedl tudíž shodný údaj jako svědkyně G., která obžalovaného Ž. označila za muže, který řídil vozidlo při cestě do autobazaru (č.l. 2558). Navíc osobu obžalovaného svědek zmínil i v souvislosti se samotným počátkem věci, neboť uvedl, že v jeho přítomnosti se nějaký mladý kluk zmínil o možnosti pořízení auta v autobazaru. Pokud výše odvolací soud uvedl, že o nepravostech při vyřizování úvěrů věděl širší okruh osob, pak tuto skutečnost ve své výpovědi zmínil např. i svědek F. Ž. (č.l. 2980). Svědkyně G. pak vypověděla o vyplňování dokladů obžalovaným P. během jízdy (č.l. 2448), resp. o jejich podepisování ve vozidle (č.l. 2857). Zmíněnými svědky je proto i v tomto omezenějším rozsahu (v procesně využitelných výpovědích) popisována činnost, která je typická pro oba obžalované i v jiných případech, tj. aktivnější role obžalovaného P. ve vztahu k vyhledaným zájemcům o úvěr a převozem příslušných osob ke spáchání činu či jeho pokusu přispívajícího obžalovaného Ž. Navíc nelze přehlédnout ani to, že oba obhajobou zpochybňované dílčí útoky popsané pod body II/4 a II/5 se odehrály (alespoň z hlediska finální fáze spočívající v jednání v autobazaru) téhož dne. V bodě II/6 činí opravný prostředek obžalovaného závěr o nevěrohodnosti svědka Vindyše při zdůraznění rozporů, které se projevily v jeho výpovědi u hlavního líčení v porovnání s výpovědí ze stadia přípravného řízení. Citované rozdíly sice byly odvolacím soudem ve výpovědi svědka zjištěny, tato však nemohou vést k závěru, který z nich vyvozuje odvolatel. Je nezbytné uvést, že na zjišťovanou odlišnost krajský soud reagoval postupem podle § 211 odst. 3 písm. a) tr.ř. a následně svědek označil za správné údaje obsažené ve výpovědi ze stadia přípravného řízení. Protože o výpověď ze dne 31.7.2006 (č.l. 2585) se krajský soud mohl opřít, neboť byla provedena po zahájení trestního stíhání odvolatele a i za přítomnosti obhájce obžalovaného, je jako akceptovatelný hodnocen postup nalézacího soudu, vyšel-li z výpovědi časově bližší okolnostem, o nichž svědek vypovídal, zejména jsou-li údaje v ní obsažené (tj. neposkytnutí úvěru) odpovídající zjištěním plynoucích z dalších důkazů (tj. příslušných listin citovaných na str. 57 rozsudku), byť bylo žádoucí, aby krajský soud z důvodu přesvědčivosti a transparentnosti rozhodnutí v tomto směru své úvahy rozvedl v odůvodnění svého rozsudku. V bodě II/7 se opět projevuje snaha opravného prostředku bagatelizovat údaje svědka. Přitom s ohledem na časové souvislosti (jde o poslední z útoků, který je obžalovanému kladen za vinu – k sepsání návrhu smlouvy došlo 8.11.2004) je třeba stran subjektivních souvislostí přihlížet k útokům předcházejícím. Navíc nelze odhlížet od toho, že i tento svědek oslovený dvěma muži uvedl (obdobně jako F. Ž. ve výpovědi z přípravného řízení), že se s I. Ž. znal z výkonu trestu, a že tudíž lze důvodně usuzovat na to, že obžalovaný Ž. sehrál aktivní roli i při výběru osob, které byly jako možní žadatelé o úvěr osloveny obžalovanými. Je-li v pohledu tohoto nazírání posuzována důvodnost opravného prostředku obžalovaného I. Ž., pak přisvědčit odvolateli lze v požadavku na zrušení napadeného rozsudku pro náležitou neobjasněnost skutku toliko stran bodu II/1. Od situace popsané ohledně obžalovaného I. Ž. v bodě II/1 napadeného rozsudku je poněkud odlišná situace v případě skutku v bodě IV./1 napadeného rozsudku týkajícího se obžalovaného J. T. Z napadeného rozsudku lze zjistit, že krajský soud ve vztahu k tomuto obžalovanému operuje s usvědčující výpovědí svědkyně K. Svědkyně byla v přípravném řízení vyslechnuta dne 21.12.2005, tj. před zahájením trestního stíhání obžalovaného T. (opět usnesení ze dne 6.3.2006), avšak byla slyšena i v řízení soudním dne 27.6.2008. Tuto výpověď u hlavního líčení však svědkyně učinila v období, kdy trestní věc obžalovaného T. byla vyloučena ze společného řízení k samostatnému projednání a rozhodnutí, takže po spojení věci tohoto obžalovaného do společného řízení byl následně realizován postup podle § 211 odst. 2 písm. a) tr.ř. Protože obsah výpovědi svědkyně z hlavního líčení (tj. období po zahájení trestního stíhání obžalovaného T.) je dostačující k prokázání viny obžalovaného, není důvodu na skutkových zjištěních, která krajský soud ohledně tohoto obžalovaného učinil, ničeho měnit. Opravné prostředky, jimiž se v nařízeném veřejném zasedání odvolací soud zabýval, nevznesly – s výjimkou opravného prostředku obžalovaného A. H. – žádné výhrady stran rozsahu provedeného dokazování. Rozsah provedeného dokazování považuje i odvolací soud za dostačující k tomu, aby nalézací soud o vině obžalovaných rozhodl. Uváží-li se úsilí, které vyvinul krajský soud ve snaze dostát zásadě bezprostřednosti a ústnosti prováděných důkazů, je způsob provedení důkazů (s výjimkami uvedenými) akceptovatelný. Pokud odvolací soud dílčím způsobem dokazování doplnil či zopakoval důkazy před soudem prvního stupně provedené, učinil tak výlučně k posouzení správnosti výroků napadeného rozsudku, nebo k nápravě dílčích pochybení stran hodnocení úplnosti provedeného dokazování soudem prvního stupně (zde rozsah/počet pravomocných rozhodnutí týkajících se žadatelů o úvěr, jimiž krajský soud provedl dokazování – viz níže) a pro vytvoření procesních podmínek k tomu, aby trestní stíhání obžalovaných ukončil vlastním meritorním rozhodnutím. Odvolací soud rozsah provedeného dokazování považuje (i s přihlédnutím k jím provedenému dokazování) za dostačující, skutková zjištění (s výjimkou výše popsanou u obžalovaného Ž.) za důvodně vyvozená z procesně provedeného dokazování. Ke změnám skutkových zjištění (opět vyjma zjištění ohledně obžalovaného Ž.) není důvodu. Odvolací soud proto skutková zjištění krajského soudu při jejich odlišné právní kvalifikaci (viz níže) převzal do svého rozsudku. K požadavku obžalovaného A. H. na doplnění dokazování zpracováním znaleckého posudku z oboru písmoznalectví (uplatněnému již v řízení před soudem prvního stupně – č.l. 2999) lze uvést tolik, že je oprávněním orgánu činného v trestním řízení rozhodnout, jaké důkazy pro své rozhodnutí považuje za nezbytné provést. Není tudíž povinen vyhovět návrhům procesních stran. Jeho povinností je o navržených důkazech procesně rozhodnout a v následně vydaném rozhodnutí vyložit, proč jim nevyhověl. Tento požadavek krajský soud dodržel (viz č.l. 3166 a str. 86 rozsudku) a odvolací soud shledává zvolený postup akceptovatelným. Z opravného prostředku plyne, že požadovaný důkaz by měl sloužit pro vyhodnocení (resp. patrně přehodnocení) věrohodnosti údajů obžalovaného P. a svědkyň B., M. a P. Přitom opravný prostředek obžalovaného neuvádí žádné relevantní skutečnosti svědčící o tom, že hodnocení označených důkazů nalézacím soudem (hodnocení pravdivosti) je vadné. Lze poukázat na to, že všechny tři svědkyně své výpovědi učinily poté, co o jejich vině trestnou činností (toutéž) bylo pravomocně rozhodnuto. K uvedení (nepravdivých) skutečností stran jednání obžalovaného A. H. nebyly ničím motivovány, neboť jimi tvrzené skutečnosti (obžalovaným popírané) již nemohly mít žádný vliv na posouzení míry jejich zavinění (a tím otázku viny či trestu v jejich trestním řízení). Z žádných skutečností pak neplyne, že by se svou výpovědí chtěly obžalovanému H. takto „odvděčit“ za vlastní trestní postih. Je rovněž nutno zdůraznit, že procesní strany nejsou zákonem omezeny nejen v navržení důkazů, nýbrž ani v jejich předložení, a že tudíž obhajoba mohla, pokud to považovala opravdu za nezbytné, příslušný posudek sama předložit. Odvolací soud k doplnění dokazování v navrženém směru neshledal důvodu, neboť ve shodě se soudem nalézacím vychází z potřeby komplexního posuzování věci a zastává názor, že ohledně obžalovaného A. H. bylo opatřeno a procesně provedeno dostatek důkazů umožňujících v otázce viny rozhodnout. Lze dodat, že pokud nalézací soud přiznal věrohodnost svědkyním B., M. a P., pak odvolací soud nemá důvodu k jinému hodnocení, neboť na podkladě dokazování listinnými důkazy zjistil, že o obžalovaným popírané aktivitě (vypisování dokladů) tyto osoby vypověděly již v rámci svého trestního stíhání, a to D. M. dne 26.4.2005 (č.l. 25 spisu sp.zn. 2 T 83/2005) a O. P. dne 23.8.2005 (č.l. 26 spisu sp.zn. 3 T 196/2005), a o jejich zajištění obžalovaným i B. B. (výpověď ve věci sp.zn. 4 T 96/2005). Obžalovaný H. sice v případech popsaných v bodech I/25, I/50 a I/52 ve svém odvolání správně uvedl, že nikdy nedošlo k procesnímu výslechu O. S., L. F. a T. K. (naproti tomu oproti jeho tvrzení v opravném prostředku byl ve stadiu přípravného řízení vyslechnut P. H., jehož výpověď byla k důkazu přečtena v hlavním líčení dne 20.10.2008), avšak uvedené nemůže mít za následek, že by soud prvního stupně nemohl dojít k závěru o spáchání trestného činu i v označených případech. Na naplněnost objektivních znaků příslušného trestného činu lze usuzovat na podkladě listinných důkazů, které krajský soud provedl, na naplněnost subjektivních znaků pak s přihlédnutím k poznatkům, které se váží ke způsobu spáchání dalších dílčích útoků, u nichž byly k dispozici i výpovědi příslušných úvěrových dlužníků. Je vhodné připomenout, že krajský soud provedl dokazování i přečtením rozhodnutí Okresního soudu ve Frýdku-Místku, která jsou založena na č.l. 1121-1186 spisu, na základě tohoto postupu pak nabyl poznatků o tom, že bylo v celé řadě případů závazným způsobem rozhodnuto, že ke spáchání trestného činu úvěrového podvodu, případně jeho pokusu došlo (a též, kdo je jejich pachatelem na straně úvěrového dlužníka). Krajský soud tyto poznatky nabyl k následujícím případům (bod napadeného rozsudku - spisová značka rozhodnutí – č.l. spisu): I/1 – 3 T 91/2005 – 1158, I/2 – 4 T 94/2005 – 1163, I/4 – 1 T 68/2005 – 1155, I/5 – 44 T 67/2005 – 1149, I/6 – 6 T 72/2005 – 1154, I/7 – 3 T 92/2005 – 1170, I/8 – 4 T 130/2005 – 1179, I/9 – 2 T 80/2005 – 1136, I/10 – 2 T 39/2005 – 1126, I/11 – 6 T 96/2005 – 1132, I/12 – 6 T 126/2005 – 1177, I/13 – 2 T 67/2005 – 1147, I/15 – 2 T 103/2005 – 1168, I/16 – 4 T 59/2005 – 1140, I/18 – 4 T 73/2005 – 1151, I/19 – 4 T 96/2005 – 1152, I/20 – 80 T 9/2005 – 1122, I/21 – 2 T 31/2005 – 1125, I/22 – 2 T 35/2005 – 1121, I/24 – 6 T 190/2005 – 1186, I/25 – 2 T 131/2005 – 1178, I/26 – 2 T 83/2005 – 1157, I/27 – 2 T 93/2005 – 1164, I/29 – 3 T 196/2005 – 1185, I/30 – 4 T 165/2005 – 1137, I/31 – 2 T 34/2005 – 1123, I/32 – 2 T 72/2005 – 1153, I/33 – 4 T 31/2005 – 1124, I/35 – 3 T 46/2005 – 1150, I/37 – 4 T 60/2005 – 1146, I/38 – 6 T 93/2005 – 1156, I/39 – 4 T 102/2005 – 1159, I/40 – 6 T 114/2005 – 1175, I/42 – 1 T 108/2005 – 1180, I/43 – 4 T 91/2005 – 1173, I/46 – 6 T 102/2005 – 1134, I/47 – 3 T 7/2005 – 1127, I/48 – 3 T 39/2005 – 1131, I/50 – 3 T 19/2005 – 1128, I/52 – 6 T 110/2005 – 1135. V označených případech (a též v případě bodu I/17 – viz níže) tak již soud prvního stupně nabyl z jím provedeného dokazování poznatek, že žadatelé o úvěr v těchto bodech označení byli pravomocně uznáni vinnými trestným činem úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, odst. 3 tr.zák., event. v případech uvedených pod body I/9, 10, 11, 20, 21, 22, 31, 33, 46, 47, 48, 50 a 52 pokusem tohoto trestného činu podle § 8 odst. 1, § 250b odst. 1 odst. 3 tr.zák. K uvedenému je třeba dodat, že v případě týkajícího se K. V. (I/17) Okresní soud ve Frýdku-Místku usnesením pod sp.zn. 3 T 72/2005 (č.l. 1133 spisu) rozhodl o podmíněném zastavení trestního stíhání jmenovaného, vedeného pro pokus trestného činu úvěrového podvodu podle § 8 odst. 1, § 250b odst. 1, odst. 3 tr.zák., a že pravomocné odsouzení Z. P. (I/41) plyne z připojeného spisu, sp.zn. 3 T 14/2005, který byl k důkazu přečten soudem prvního stupně. Skutečností však zůstává, že v důkazním řízení provedeném před soudem prvního stupně nebyla učiněna zjištění stran všech bodů, jimiž byl obžalovaný A. H. uznán vinným. Tento poznatek vedl odvolací soud k dílčímu doplnění dokazování, v rámci kterého bylo zjištěno, že mimo výše označených bodů byli Okresním soudem ve Frýdku-Místku pravomocně odsouzeni i další žadatelé o úvěr, a sice: D. M. (I/3 – 6 T 88/2005 – 3476), K. I. (I/14 – 6 T 170/2005 – 3411), J. B. (I/23 – 6 T 123/2005 – 3415), P. L. (I/34 – 4 T 104/2005) a P. H. (I/51 – 3 T 31/2005 – 3421). Z uvedeného plyne, že pozitivní zjištění nebylo učiněno toliko ve vztahu k bodům I/28 (A. N.), I/36 (Z. P.), I/44 (R. S.), I/45 (K. S.) a I/49 (M. L.). V případě těchto bodů však v důkazním řízení došlo (kromě R. S.) k výslechu uvedených osob coby svědků (ať již v řízení soudním, či alespoň řízení přípravném), jak plyne i z obsahu rozsudku (str. 48, 62, 68, 74, 76), takže pouze zjištění ohledně bodu I/44 se opírá toliko o listiny zmiňované na str. 74 rozsudku. S přihlédnutím k těmto konstatováním, jakož i tomu, jak hodnotí obhajobu nalézací soud, musí být hodnocen požadavek opravného prostředku obžalovaného na provedení dalšího dokazování a zejména jeho procesní návrh na zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně k novému rozhodnutí. Tento postup by byl odůvodněn toliko tehdy, vznikly-li by o správnosti skutkových zjištění krajského soudu či o správnosti jeho hodnocení důkazů závažné pochybnosti, pro které by bylo třeba provádět dokazování, jehož rozsah přesahuje důkazní oprávnění soudu odvolacího (§ 259 odst. 1 tr.ř.). Nalézací soud dospěl k poznatku, že vyjma částečného doznání se snaží obžalovaný svým přístupem o vyvinění, když ve vztahu ke konkrétním poznatkům a důkazům usvědčujícího charakteru vypovídá vyhýbavě, případně je označuje za nevěrohodné. Tomuto hodnocení obhajoby obžalovaného lze přisvědčit. Obžalovaný A. H. totiž některé skutečnosti doznal – poukázat lze např. na následující zjištění obsažená v jeho procesní výpovědi: - přiznal, že dostával odstupné, za to, že auto neprodal (č.l. 256), - v prosinci 2004 mu došlo, že se může jednat o vážný problém (č.l. 256), - získal maximálně 150 tis. Kč (č.l. 256), - vzal 10-15 klientů P. po polovině prosince 2004 (č.l. 257), - s P. a P. neměl spolupracovat, je si vědom následků (č.l. 258), - navyšování prodejních cen vozidel navrhli P. a P., on souhlasil (č.l. 259), - M. byl při všech jednáních s P. (č.l. 270), - se zprostředkovateli se oslovovali křestními jmény (č.l. 278), jiné skutečnosti naopak popřel nebo zpochybnil – zde lze uvést např. následující: - nefalšoval žádné papíry, nikoho nenaváděl (č.l. 258), - neuvědomuje si, že by měl peníze poslat zpět, pokud nebyla odebrána vozidla (č.l. 259), nebylo to ve smlouvě, až po jejím zrušení (č.l. 272), - nedovede vysvětlit navýšení ceny I/27 I. Č. (č.l. 251), I/39 F. G. (č.l. 262), - po vloupání již neobdržel provizi, veškeré peníze šly na dluh P. (č.l. 262), - nevěděl, že někteří zájemci o úvěr neumějí část a psát (č.l. 279), - je možné, že neodebrání vozu P. (I/42) došlo, zřejmě šlo o klienta P. (č.l. 262), - tvrzení B. jsou nepravdivá (č.l. 277), - předpokládá, že tvrzení L. popisuje situaci po vloupání (č.l. 277). Výpověď obžalovaného H. je nutno hodnotit jako vnitřně rozpornou. Obžalovaný doznává podvodné jednání jen ve vztahu k bodu I/42 (na pozadí doznání obžalovaného vystupuje zřetelně do popředí nevěrohodnost změněné výpovědi svědka H. při hlavním líčení) a následně i (dle tvrzení obžalovaného pod vlivem nátlakového jednání ze strany obžalovaného P.) podvodný charakter jednání u smluv, které byly s žadateli o úvěr projednávány po polovině prosince 2004 (tj. pro vloupání do autobazaru). Popírané vědomosti obžalovaného o protiprávnosti jeho jednání předcházejícím tomuto okamžiku však odporují údaje obžalovaného o jeho majetkovém profitu. Obžalovaný tvrdil jednak to, že na provizích získal maximálně částku 150 tisíc Kč (č.l. 256), jednak i to, že (č.l. 262) po vloupání již žádnou provizi neobdržel. Pokud obžalovaný tvrdil, že jeho provize se pohybovala v částkách 5 až 10 tisíc Kč (č.l. 256), resp. 5-7 tisíc Kč, případně i méně u levnějších vozů (č.l. 280), pak je zjevné, že takto nepřímo připouští svou participaci na protiprávním jednání v období předcházejícím polovině prosince 2004 u více než patnácti případů. Vědomost obžalovaného o faktickém stavu věci a tím i o jeho aktivní zapojení do jednání poškozujícího Českou spořitelnu, a.s., prokazují výpovědi svědků, když lze poukázat na to, že jeho objasnění údajů obsažených ve výpovědi svědkyně L. (č.l. 277-278) nelze přijmout proto, že tato se jednání v autobazaru účastnila již dne 30.11.2004 a nepopisovala tak ve své výpovědi stav, který dle obžalovaného nastal až po provedeném vloupání do autobazaru. Uvedené konstatuje odvolací soud jen příkladmo, když jinak sdílí vyhodnocení důkazů k osobě obžalovaného H., jak je krajský soud vyložil na str. 87-89 napadeného rozsudku. Odvolací soud na rozdíl od odvolatele zastává názor, že dokazování provedené soudem prvního stupně, dílčím způsobem doplněné soudem odvolacím, poskytuje dostatečný podklad pro vyvození skutkových závěrů obsažených v napadeném rozsudku. O zjištěních, které krajský soud učinil k osobě obžalovaného H., nevznikají důvodné pochybnosti, tato zjištění odpovídají požadavkům § 2 odst. 6 tr.ř. a proto je vrchní soud do svého rozsudku převzal. D) Právní kvalifikace Opravný prostředek státního zástupce napadl nesprávnost právní kvalifikace činů obžalovaných v rozsudku nalézacího soudu. Tato vytýkaná nesprávnost má dle odvolatele svůj základ v nesprávném právním posouzení jednání obžalovaného H. a projevuje se pak i u ostatních obžalovaných, jejichž jednání (v souladu s podanou obžalobou) hodnotí krajský soud jako jednání pomocníků podle § 10 odst. 1 písm. c) tr.zák. Ve vztahu k těmto obžalovaným pak státní zástupce (zde na rozdíl od právního názoru vyjádřeného v obžalobě) požaduje, aby s přihlédnutím k rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8.1.2002, sp.zn. 4 To 157/2001, bylo toto účastenství vyjádřeno k dokonaným trestným činům. Není sporu o tom, že právní kvalifikace těch obžalovaných, které krajský soud považuje za účastníky v užším smyslu (pomocníky dle § 10 odst. 1 písm. c/ tr.zák.), je odvislá od právní kvalifikace jednání obžalovaného A. H., který je napadeným rozsudkem považován za tzv. hlavního pachatele. Je proto nejprve nezbytné vyřešit otázku, zda je důvodný opravný prostředek státního zástupce uplatněný vůči obžalovanému A. H. · Právní kvalifikace jednání obžalovaného A. H. Krajský soud v napadeném rozsudku (str. 90 - zde v souladu s názorem soudu odvolacího) konstatuje, že trestný čin úvěrového podvodu podle § 250b tr.zák. je ve vztahu k trestnému činu podvodu podle § 250 tr.zák. ve vztahu speciality. Z toho dle vrchního soudu plyne, že je nezbytné – pokud to odůvodňují skutková zjištění – jednání pachatele posuzovat podle prvně uvedené právní kvalifikace. Krajský soud při svém rozhodování dospěl k názoru, že jednání obžalovaného H. vykazuje do té míry odlišné prvky, že použití speciální skutkové podstaty není možné. Touto odlišností je podle krajského soudu zjištění, že obžalovaný H. nebyl účastníkem úvěrového smluvního vztahu a že žádnou z úvěrových smluv ani neuzavřel. S tímto zjištěním (vyjádřeným i v popisu skutku) souhlasí i státní zástupce, který však namítá, že ani toto nesvědčí o nesprávnosti jím (v obžalobě) užité právní kvalifikace. S argumentací, kterou odvolatel uplatnil, odvolací soud souhlasí. Ve své podstatě totiž vyjadřuje to, co se v rozhodovací činnosti odvolacího soudu (a konkrétně i senátu 1 To) projevilo při posuzování jiných, do značné míry podobných trestních věcí. Již v rozhodnutí ze dne 7.7.2008, sp.zn. 1 Ntd 18/2008, zaujal vrchní soud právní názor, že z pohledu možného pachatele/spolupachatele (při výkladu pojmu „při sjednávání úvěrové smlouvy“) není důvod naplněnost znaků objektivní stránky trestného činu podle § 250b tr.zák. („kdo při sjednávání úvěrové smlouvy uvede nepravdivé …atd. ...údaje“) vázat toliko na osobu, která úvěrovou smlouvu buď jako dlužník, či jako osoba za příslušnou banku na straně věřitele jednající uzavřela, ale že za takovou osobu lze pokládat i jinou osobu, která v průběhu celého procesu uzavírání úvěrové smlouvy podstatným způsobem ovlivnila (při vědomí nepravdivosti, hrubé zkreslenosti či zamlčení podstatných údajů) její uzavření, tj. sama (i když ne přímo jako smluvní strana) svým jednáním výše popsané znaky objektivní stránky naplnila. Právní názor, který v rozhodovací činnosti Vrchního soudu v Olomouci nabyl podoby, že „za pachatele, případně spolupachatele trestného činu úvěrového podvodu a nikoli jen účastníka ve smyslu § 10 tr.zák. je třeba považovat osobu, která, ač sama úvěrovou smlouvu neuzavírá, při jejím sjednávání, tj. v období počínajícím podáním žádosti o poskytnutí úvěru a končícím podepsáním úvěrové smlouvy, předkládá nepravdivě či hrubě zkreslené údaje, které pro účely uzavření úvěrové smlouvy opatřila“ pak našel svého výrazu i v rámci meritorních rozhodnutí, které odvolací soud vydal (např. 1 To 68/2008, 1 To 27/2009). Je vhodné dodat, že podobným způsobem (alespoň z hlediska celkového procesu uzavírání úvěrové smlouvy) se k výkladu zákonných znaků trestného činu úvěrového podvodu vyslovil i Nejvyšší soud, který v rozhodnutí sp.zn. 8 Tdo 1268/2008 vyslovil, že „zákonný znak skutkové podstaty trestného činu úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1 tr.zák. spočívající v tom, že pachatel „uvede nepravdivé údaje“, se netýká pouze údajů obsažených v samotné úvěrové smlouvě, ale lze jej naplnit i tehdy, jestliže pachatel uvede nepravdivé údaje (např. o výši svého příjmu) v jakémkoli jiném dokumentu vyžadovaném v celém procesu sjednávání úvěrové smlouvy, např. v žádosti o úvěr, v předtištěném tiskopise, který je její přílohou nebo dodatkem, apod.“. V posuzované věci ani nalézací soud nezpochybnil, že k vyplacení peněz, případně bezprostřední hrozbě jejich vyplacení, došlo na základě uzavřených úvěrových smluv. Tento skutkový závěr – včetně odpovídající právní kvalifikace činu – ostatně učinil i Okresní soud ve Frýdku-Místku, který svými již pravomocnými rozhodnutími (viz výše) rozhodl o vině většiny osob, které jako dlužníci s Českou spořitelnou, a.s., úvěrové smlouvy uzavřely. Státní zástupce v opravném prostředku důvodně poukazuje na roli, kterou obžalovaný H. v souvislosti s uzavíráním úvěrových smluv sehrál, tj. že jako zástupce České spořitelny, a.s., který byl k určitým úkonům oprávněn na základě uzavřené smlouvy (porušení jejichž ustanovení, ukládající mu smluvní povinnosti, konstatuje u tohoto obžalovaného v popise skutku i napadená výroková část rozsudku soudu prvního stupně), byl jediným, který za věřitele (tj. Českou spořitelnu, a.s.) přicházel do osobního kontaktu s žadateli o úvěr, a že právě jeho jednání, které bylo podkladem pro aktivitu dalších pracovníků banky (těch, kteří rozhodovali o poskytnutí úvěru), bylo kauzální pro vznik škody (v případě dokonaných dílčích útoků pokračování), či její bezprostřední hrozbu (v případě případů, kdy prostředky nebyly vyplaceny). Krajský soud skutkově uzavřel, že obžalovaný o nepravosti dokladů, které byly v souvislosti s žádostmi o úvěr vystavovány (ať již dalšími obžalovanými, či v některých případech přímo jím samotným), věděl a že „zneužil důvěry, která do něj byla vložena druhým účastníkem smluvního vztahu – bankou“ (str. 94 rozsudku). Při daných skutkových zjištěních pak odvolací soud nevidí důvodu k tomu, proč jednání obžalovaného (ke dni jeho spáchání, resp. i ke dni rozhodování soudu prvního stupně) nekvalifikovat dle požadavku opravného prostředku státního zástupce, tj. jako trestný čin úvěrového podvodu podle § 250b tr.zák. Jednotlivé dílčí útoky vedené jednotným záměrem naplňující stejnou skutkovou podstatu, pojené stejným či obdobným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a v předmětu útoku svědčí závěru, že v jednání obžalovaného A. H. je třeba spatřovat pokračování v trestném činu ve smyslu § 89 odst. 3 tr.zák. To pak znamená, že celé jednání popsané pod body I/1-52 je třeba hodnotit jako jeden (pokračující) trestný čin, jehož právní kvalifikace je odvislá od výše způsobené a hrozící škody. Pokud dle zjištění soudu prvního stupně z jednání obžalovaného vznikla škoda v celkové výši 3.269.610,- Kč a bezprostředně hrozila škoda ve výši 2.335.900,- Kč, pak je odůvodněn závěr o tom, že jednání obžalovaného A. H. mělo být posouzeno jako trestný čin úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, odst. 5 tr.zák. ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr.zák., neboť tato kvalifikace (pokus) je dána tou skutečností, že kvalifikační znak škody nebyl jednáním naplněn (k této škodě nedošlo), a tudíž k dokonání trestného činu v jeho nejzávažnější formě z hlediska vzniku škody nedošlo. Protože se odvolací soud odvoláním obžalovaného a státního zástupce zabýval již za účinnosti nového trestního zákoníku (zák.č. 40/2009 Sb., účinný od 1.1.2010), musel ve smyslu ustanovení upravujících časovou působnost hodnotit, který zákon, tj. zda zákon účinný v době spáchání činu či zákon novější, je pro obžalovaného příznivější. Podle nového trestního zákoníku (v tomto rozhodnutí označován zkratkou TrZ na rozdíl od trestního zákona č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů, uváděného ve zkratce tr.zák.) je jednání nezbytné kvalifikovat jako zločin úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, odst. 6 písm. a) TrZ ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 TrZ, jehož znaky naplňuje. Aplikace pozdějšího zákona je v případě obžalovaného A. H. (zde na rozdíl od dalších obžalovaných) odůvodněna již příznivostí trestní sazby, která je oproti zákonné úpravě obsažené v zákoně účinném v době spáchání činu nižší (míněno horní hranice) o dva roky. Zatímco při kvalifikaci dle § 250b odst. 1, odst. 5 tr.zák. byl obžalovaný ohrožen uložením trestu v rozpětí pěti až dvanácti let, při kvalifikaci podle § 221 odst. 1, odst. 6 TrZ „jen“ trestem v rozpětí pěti až deseti let. Podle obou právních úprav se trest za pokus trestného činu ukládá podle trestní sazby stanovené na dokonaný trestný čin, přičemž se přihlíží ke srovnatelných hlediskům (§ 31 odst. 2 písm. c/ tr.zák., § 39 odst. 6 písm. c/ TrZ). Proto odvolací soud při nezměněných skutkových zjištěních kvalifikoval jednání obžalovaného A. H. jako zločin úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, odst. 6 písm. a) TrZ ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 TrZ. · Právní kvalifikace jednání obžalovaných V. P., I. Ž. a J. T. Odvolací soud (a uvedené sdílí i státní zástupce) shledává odůvodněným právní závěr nalézacího soudu, že jednání obžalovaných V. P., I. Ž. a J. T. nenaplňuje – pro svůj toliko podpůrný charakter – znaky (spolu)pachatelství trestného činu. Jestliže je činěn skutkový závěr, že jednání těchto obžalovaných, které bylo důvodně posouzeno jako jednání pomocné podle § 10 odst. 1 písm. c) tr.zák., směřovalo vůči obžalovaného A. H. (a to je třeba míti za správné, neboť obžalovaní nebyli oslovováni se žádostí o pomoc žadateli o úvěr, nýbrž těmto uzavírání úvěrů navrhovali a takto je pro účely páchání trestné činnosti získávali), jemuž měli napomoci ke spáchání trestného činu (ať již zčásti dokonaného, či zčásti nedokonaného ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr.zák.), pak vzhledem k tomu, že pomoc byla (v případě uvedených tří obžalovaných) poskytnuta opakovaně téže osobě, je možno dovodit znaky pokračování i ve vztahu k této formě účastenství. Lze tudíž i u těchto účastníků konstruovat pokračování v trestném činu podle § 89 odst. 3 tr.zák. se všemi důsledky z toho plynoucími (tj. včetně součtu vzniklé či hrozící škody z pohledu aplikace kvalifikovaných skutkových podstat trestného činu úvěrového podvodu). Na základě těchto úvah a skutkových zjištění, která byla vyjádřena ve výroku napadeného rozsudku, měla být kvalifikována jednání popsaná u obžalovaných: · V. P. (body II./1-7, III.) jako pomoc k trestnému činu úvěrového podvodu ve stadiu pokusu podle dle § 10 odst. 1 písm. c) tr.zák. k § 8 odst. 1, § 250b odst. 1, odst. 4 písm. b) tr.zák., · I. Ž. (body II./1-7) jako pomoc k trestnému činu úvěrového podvodu ve stadiu pokusu podle § 10 odst. 1 písm. c) tr.zák. k § 8 odst. 1, § 250b odst. 1, odst. 4 písm. b) tr.zák., · J. T. (ad II/1-2, tj. body IV./1, 2 rozsudku soudu prvního stupně) jako pomoc podle § 10 odst. 1 písm. c) tr.zák. k trestnému činu úvěrového podvodu dílem dokonanému podle § 250b odst. 1, odst. 3 tr.zák., dílem ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1, § 250b odst. 1, odst. 3 tr.zák. Takto měl dle názoru odvolacího soudu jednání obžalovaných kvalifikovat krajský soud, neboť k požadavku státního zástupce, aby odvolací soud vyjádřil kvalifikaci účastenství k dokonaným trestným činům, vrchní soud uvádí, že sdílí názor, že z principu akcesority účastenství plyne i to, že právní kvalifikace jednání účastníka by v sobě měla vyjadřovat i to, v jakém stadiu realizoval čin tzv. hlavní pachatel, tj. zda jeho jednání (v případě posuzovaném pak dílčí útoky pokračování v trestném činu, k nimž ten který z pomocníků přispěl) dovršilo stadium dokonání, či toliko pokusu podle § 8 odst. 1 tr.zák. (kvalifikace u obž. P.), případně kombinaci obou v případě, že příslušný kvalifikační znak výše škody byl naplněn již dokonanými útoky (kvalifikace u obž. T. a z důvodů níže rozvedených i u obž. Ž.). Protože i u těchto obžalovaných bylo třeba řešit otázku, zda pro ně není příznivější nový trestní zákoník, bylo nutno uvážit případně i další skutečnosti, které by aplikaci pozdějšího zákona odůvodnily. Ty se v případě obžalovaného V. P. projevily v souvislosti s ukládáním trestu (viz níže). Protože je namístě aplikovat na trestný čin i jeho právní následky jeden zákon, byl trestní zákoník aplikován u obžalovaného P. i při formulaci výroku o vině, kdy jeho jednání bylo nově posouzeno jako pomoc ke zločinu úvěrového podvodu ve stadiu pokusu podle § 24 odst. 1 písm. c) TrZ. k § 21 odst. 1, § 211 odst. 1, odst. 5 písm. c) TrZ. U obžalovaných I. Ž. a J. T. důvody k použití nového trestního zákoníku odvolací soud neshledal. U obžalovaného Ž. by čin byl posouzen dle ustanovení stejně trestného a žádných výhod nelze dohledat ani při ukládání právního následku za něj (tj. při ukládání trestu), v případě obžalovaného T. by bylo nutno jeho jednání posoudit v podobě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) TrZ k přečinu úvěrového podvodu dílem dokonanému podle § 211 odst. 1, odst. 4 TrZ, dílem ve stadiu pokusu podle § 24 odst.1, § 211 odst. 1, odst. 4 TrZ, který je přísněji trestný (trestní sazba jeden rok až pět let) než trestný čin, jehož znaky vykazuje jednání obžalovaného podle zákona účinného v době spáchání trestného činu. Proto odvolací soud jednání obžalovaného J. T. v bodech III./1-2 tohoto rozsudku kvalifikoval jako pomoc podle § 10 odst. 1 písm. c) tr.zák. k trestnému činu úvěrového podvodu dílem dokonanému podle § 250b odst. 1, odst. 3 tr.zák., dílem ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1, § 250b odst. 1, odst. 3 tr.zák. Pokud výše vrchní soud uvedl, že krajský soud měl jednání obžalovaného I. Ž. v bodech I/1-7 napadeného rozsudku kvalifikovat jako pomoc k trestnému činu úvěrového podvodu ve stadiu pokusu podle § 10 odst. 1 písm. c) tr.zák. k § 8 odst. 1, § 250b odst. 1, odst. 4 písm. b) tr.zák., mínil tím, že v napadeném rozsudku popsané jednání tohoto obžalovaného (tj. včetně bodu II/1, k jehož prokázání zaujal odvolací soud kritické stanovisko výše) vykazovalo po formální stránce znaky uvedeného trestného činu. Nalézací soud však pochybil dle soudu odvolacího i v tom, že (i při kvalifikací jím použité) se nezabýval podobněji otázkou důvodnosti užití příslušného kvalifikačního znaku (daného typem škody) u toho kterého z pomocníků, jinými slovy řečeno, nezvažoval, v jakém rozsahu jednání toho či onoho z obžalovaných přispělo ke spáchání činu obžalovaným H. Při kvalifikaci jednání obžalovaných krajský soud nehodnotil v konkrétnosti ty poznatky, které učinil o jednání toho kterého z obžalovaných považovaných za pomocníky ve smyslu požadavků vyjádřených Nejvyšším soudem v jeho rozhodnutí publikovaném pod R 48/2009. Dle citovaného rozhodnutí: „Povaha pomoci a její význam pro spáchání trestného činu (hlavního) pachatele vyžadují individuální hodnocení nebezpečnosti činu pro společnost u pomocníka (§ 10 odst. 1 písm. c) tr. zák.) ve srovnání s pachatelem (§ 9 odst. 1 tr. zák.) trestného činu. Proto nutnost přihlédnout k okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby ve smyslu § 88 odst. 1 tr. zák., nemusí vždy odůvodňovat u pomocníka stejné skutečnosti jako u pachatele trestného činu. V konkrétním případě je tedy třeba se vždy vypořádat s tím, jakým způsobem pomoc účastníka ovlivnila provedení trestného činu pachatele, včetně toho zda a jaký význam měla taková pomoc i z hlediska naplnění okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby.“ V napadeném rozhodnutí z tohoto pohledu není vyjádřeno to, co již vrchní soud zmínil výše, že je nutno činit rozdíl např. mezi jednáním obžalovaného P., který aktivně vstupoval do přípravy podkladů nezbytných pro uzavření úvěrové smlouvy, a jednáním obžalovaného Ž., který „toliko“ zabezpečoval dopravu žadatelů do objekt autobazaru. V kontextu posuzované věci má tato činnost podstatně menší význam než obdobná činnost, která by byla vykonána při páchání jiného druhu trestné činnosti (např. na rozdíl od řidiče vozidla, jehož pachatelé se dopouštějí trestného činu loupeže, kdy jeho činnost může významně přispět ke zdárnosti provedení činu – rychlý příjezd na místo činu a odjezd z něj, přeprava nástrojů nezbytných ke spáchání činu a odvoz odňatých věcí apod.). V tomto náhledu nebyla aktivita obžalovaného Ž. tak podstatná pro spáchání činu a k jeho spáchání, příp. pokusu o něj, by nepochybně mohlo dojít i bez jeho přispění (viz např. bod III. napadeného rozsudku). Uvedený poznatek pak vedl odvolací soud k tomu, že při potřebě vyvození trestní odpovědnosti obžalovaného Ž. (jeho činnost k jednání hlavního pachatele přispěla a má povahu jednání pomocného ve smyslu § 10 odst. 1 písm. c/ tr.zák.) z pohledu nutnosti naplněnosti materiálního znaku trestného činu, resp. příslušných kvalifikovaných podstat (§ 88 odst. 1 tr.zák.), jeho jednání kvalifikoval „toliko“ jako mírnější trestný čin, avšak nikoli jen jako pomoc k trestnému činu úvěrového podvodu podle § 10 odst. 1 písm. c) tr.zák. ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1, § 250 odst. 1, odst. 3 tr.zák., nýbrž jako pomoc podle § 10 odst. 1 písm. c) tr.zák. k trestnému činu úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, odst. 3 tr.zák., dílem dokonanému (neboť škoda naplňující znak škody nikoli malé z jednání hlavního pachatele vznikla – II./2-5,7), dílem ve stadiu pokusu k § 8 odst. 1, § 250b odst. 1, odst. 3 tr.zák. (II./6), byť i v tomto rozsudku popsané jednání (II/2-7) vykazovalo po stránce formální znaky pomoci k trestnému činu úvěrového podvodu ve stadiu pokusu podle § 10 odst. 1 písm. c) tr.zák. k § 8 odst. 1, § 250b odst. 1, odst. 4 písm. b) tr.zák. E) Výrok o trestu Tento výrok napadl výslovně v odvoláním obžalovaný V. P. a s ohledem na obsah námitek opravného prostředku i obžalovaný J. T. K těmto opravným prostředkům zaujal odvolací soud – na základě níže uvedeného – následující stanovisko: Obžalovaný V. P. se dle zjištění krajského soudu jím hodnocené trestné činnosti dopustil v období měsíce září až listopadu 2004, v souvislosti s vymezovanou pomocí k sepsání návrhu smluv počínaje datem 24.9.2004 (II/1) a konče datem 8.11.2004 (II/7). Krajský soud dle tohoto odvolatele pochybil, pokud se nezabýval významem předchozích pravomocných odsouzení při ukládání souhrnného trestu (na str. 93 nalézací soud konstatuje toliko to, že „obžalovaný V. P. má k datu 5.5.2009 v opise rejstříku trestů celkem 8 záznamů od roku 2004 do roku 2009 pro majetkovou trestnou činnost“ a že „jmenovanému byl opakovaně ukládán nepodmíněný trest odnětí svobody a opakovaně realizoval jejich výkon“). Nutno dodat, že další skutečnosti, které vzal krajský soud v úvahu při rozhodován o trestu u tohoto obžalovaného, uvedl na str. 95 svého rozsudku. Pro posouzení důvodnosti odvolání obžalovaného P. však považuje odvolací soud za potřebné uvést konkrétnější zjištění, která lze o předchozích pravomocných odsouzeních tohoto obžalovaného učinit. Jako přílohové spisy byly odvolacímu soudu přiloženy: · spis Okresního soudu v Přerově, sp.zn. 1 T 98/2004, z něhož bylo zjištěno, že trestním příkazem (č.l. 20), doručeným obviněnému dne 30.8.2004, který nabyl právní moci dne 8.9.2004, byl obviněný uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a) tr.zák., kterého se dopustil dne 16.6.2004, za který mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 6 (šesti) měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu 15 (patnácti) měsíců (trest zrušen uložením souhrnného trestu – viz bod 2). · spis Okresního soudu v Břeclavi, sp.zn. 1 T 438/2004, z něhož bylo zjištěno, že trestním příkazem (č.l. 28-29) doručeným obviněnému dne 1.10.2004, který nabyl právní moci dne 12.10.2004, byl V. P. uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a) tr.zák., kterého se dopustil dne 7.8.2004, a byl mu za tento trestný čin a sbíhající se trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a) tr.zák., kterým byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Přerově ze dne 25.6.2004, č.j. 1 T 98/2004-20, doručeným mu 30.8.2004, uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání 10 (deseti) měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let. Usnesením ze dne 19.9.2006 (č.l. 76-77) bylo rozhodnuto o přeměně trestu v trest nepodmíněný, s výkonem ve věznici s dozorem. Trest nastoupil (č.l. 84) dne 17.10.2007 a vykonal (č.l. 86) dne 17.8.2008. · spis Okresního soudu ve Frýdku-Místku, sp.zn. 3 T 164/2004, z něhož bylo zjištěno, že (č.l. 33-34) trestním příkazem, který byl obviněnému doručen dne 23.9.2004, byl V. P. uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a) tr.zák., kterého se dopustil dne 3.8.2004, za který mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) měsíců s podmíněným odkladem výkonu na zkušební dobu 15 (patnácti) měsíců. O přeměně trestu bylo rozhodnuto (č.l. 50-51) usnesením ze dne 27.9.2005, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 29.11.2005, sp.zn. 7 To 548/2005 (č.l. 57-58). Trest obžalovaný vykonal (č.l. 77v) dne 21.6.2006. · spis Okresního soudu v Ostravě, sp.zn. 4 T 18/2005, z něhož bylo zjištěno, že (čl. 82-87) rozsudkem ze dne 22.7.2005, ve spojení s rozsudkem (č.l. 119-124) Krajského soudu v Ostravě ze dne 19.12.2005, sp.zn. 3 To 819/2005, byl V. P. uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr.zák., kterého se dopustil dne 25.5.2005, za který mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 8 (osmi) měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem. Trest odnětí svobody vykonal (č.l. 152) dne 17.1.2007. · spis Okresního soudu v Bruntále, sp.zn. 4 T 45/2005, z něhož bylo zjištěno, že trestním příkazem (č.l. 43), doručeným obviněnému dne 12.4.2005, který nabyl právní moci dne 21.4.2005, byl obviněný uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr.zák., kterého se dopustil dne 2.3.2005, za který mu byl uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin. Výrok o trestu byl zrušen (viz bod následující) rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku Místku, č.j. 3 T 14/2005-121 (č.l. 53-64), ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 11.4.2006, sp.zn. 7 To 160/2006 (č.l. 65-67). · spis Okresního soudu ve Frýdku-Místku, sp.zn. 3 T 14/2005, z něhož bylo zjištěno, že (č.l. 121-132) rozsudkem ze dne 17.10.2005, ve spojení s usnesením (č.l. 166-170) Krajského soudu v Ostravě ze dne 11.4.2006, sp.zn. 7 To 160/2006, byl V. P. uznán vinným trestným činem úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1 tr.zák., kterého se dopustil dne 4.2.2005, za který (a sbíhající se trestný čin z trestního příkazu Okresního soudu v Bruntále, sp.zn. 4 T 45/2005) mu byl uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání 9 (devíti) měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem. Obžalovaný trest vykonal (č.l. 221) dne 17.10.2007. · spis Okresního soudu v Ostravě, sp.zn. 4 T 12/2005, z něhož bylo zjištěno, že (č.l. 40-43) rozsudkem ze dne 10.5.2005 byl V. P. uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr.zák., kterého se dopustil dne 25.4.2005, za který mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) měsíců, se zařazením do věznice s dozorem. Trest obžalovaný nastoupil (č.l. 54v) dne 30.6.2005 a vykonal (č.l. 58) dne 29.10.2005. · spis Okresního soudu ve Znojmě, sp.zn. 2 T 15/2009, z něhož bylo zjištěno, že trestním příkazem (č.l. 49) doručeným obviněnému dne 18.2.2009, který nabyl právní moci dne 17.2.2009, byl V. P. uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a) tr.zák., kterého se dopustil dne 23.1.2009, za který mu byl uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. Z uvedeného přehledu je zřejmé, že pro úvahy o ukládání souhrnného trestu za nyní posuzovaný trestný čin a s ním sbíhající se trestné činy byly v období před 1.1.2010 (tj. v době rozhodování soudu prvního stupně) rozhodné následující časové hranice: · 30.8.2004, tj. datum doručení trestního příkazu Okresního soudu v Přerově, sp.zn. 1 T 98/04, · 12.4.2005, tj. datum doručení trestního příkazu Okresního soudu v Bruntále, sp.zn. 4 T 45/2005, zatímco další časové hranice: · 22.7.2005, tj. datum vyhlášení rozsudku Okresního soudu v Ostravě, sp.zn. 4 T 18/2005, · 18.2.2009, tj. datum doručení trestního příkazu Okresního soudu ve Znojmě, sp.zn. 2 T 15/2009, již významné nejsou. Souhrnný trest je nezbytné ukládat za veškeré sbíhající se trestné činy, jichž se pachatel (v posuzovaném případě obžalovaný V. P.) dopustil před tím, než byl ohledně jednoho z nich vyhlášen první odsuzující rozsudek. Posuzovaného trestného činu se obžalovaný dopustil za podmínek recidivy, neboť jej spáchal již poté, co za jiný trestný čin byl (trestním příkazem Okresního soudu v Přerově, sp.zn. 1 T 98/2004) pravomocně odsouzen. Odsouzení trestním příkazem Okresního soudu v Břeclavi, sp.zn. 1 T 438/2004, správně vymezuje vztah souběhu – trestný čin, o němž soud rozhodl byl spáchán dne 7.8.2004, tj. před doručením trestního příkazu Okresního soudu v Přerově, sp.zn. 1 T 98/2004, dnem 30.8.2004 (a to na rozdíl od trestního příkazu Okresního soudu ve Frýdku-Místku, sp.zn. 3 T 164/2004, neboť i jím vymezeného trestného činu se obviněný dopustil před datem 30.8.2004). Po datu 30.8.2004 se obžalovaný dopustil další trestné činnosti, která byla předmětem posuzování před Okresním soudem v Bruntále (sp.zn. 4 T 45/2005) – skutek ze dne 2.3.2005, před Okresním soudem ve Frýdku-Místku (sp.zn. 3 T 14/2005 – skutek ze dne 4.2.2005, před Okresním soudem v Ostravě (sp.zn. 4 T 12/2005 – skutek ze dne 25.4.2005) a nyní posuzovaného jednání. Ohledně uvedené trestné činnosti, resp. jednoho ze sbíhajících se trestných činů, jako první rozhodl Okresní soud v Bruntále, kdy datum doručení jeho trestního příkazu obviněnému dne 12.4.2005 vytvořilo hranici rozhodnou z pohledu § 35 odst. 2 tr.zák. (datum vyhlášení prvního odsuzujícího rozsudku). Trestné činnosti, pro kterou byl obžalovaný P. pravomocně uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 22.7.2006, sp.zn. 4 T 18/2005, a trestním příkazem Okresního soudu ve Znojmě, sp.zn. 2 T 15/2009, se již dopustil po datu 12.4.2005. Nelze ji proto pokládat za trestnou činnost, vůči níž by měl být v tomto řízení ukládán souhrnný trest. Z výše uvedeného plyne, že uložení souhrnného trestu bylo v době rozhodování soudu prvního stupně odůvodněno ve vztahu k následujícím trestným činům, které byly spáchány v souběhu s nyní posuzovaným trestným činem: · k trestnému činu krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr.zák., kterým byl pravomocně uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Bruntále ze dne 25.3.2005, č.j. 4 T 45/2005-43, · k trestnému činu úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1 tr.zák., kterým byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 17.10.2005, č.j. 3 T 14/205-121, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 11.4.2006, sp.zn. 7 To 160/2006, a · k trestnému činu krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr.zák., kterým byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 10.5.2005, č.j. 4 T 12/2005-40. V napadeném rozsudku je sice na str. 95 vyjádřeno, ve vztahu k jakým trestným činům byl obžalovanému P. souhrnný trest uložen, avšak v případě zmiňovaného trestného činu krádeže z rozsudku výslovně neplyne, kterým předchozím rozsudkem byla vina obžalovaného tímto trestným činem vyslovena. Z výroku o trestu, resp. té jeho části, v níž je vyjádřeno, že nalézací soud podle § 35 odst. 2 tr.zák. ruší výrok o souhrnném trestu obsažený v rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 17.10.2005, č.j. 3T 14/2005-121, jakož i všechny výroky, na zrušenou část obsahově navazující, pokud zrušením pozbyla podkladu, lze usuzovat, že se tak stalo ohledně trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr.zák., kterým byl obžalovaný P. pravomocně uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Bruntále ze dne 25.3.2005, č.j. 4 T 45/2005-43, jehož výrok o trestu byl zrušen při vyslovení viny obžalovaného trestným činem úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1 tr.zák. rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 17.10.2005, č.j. 3 T 14/205-121, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 11.4.2006, sp.zn. 7 To 160/2006. Tato úvaha odvolacího soudu (resp. senátu věc projednávajícího) vyplývá z jeho názoru, že v souvislosti s rušením již dříve uloženého souhrnného trestu (jak se stalo i v případě napadeného rozsudku) nedochází automaticky k „obživnutí“ výroku o trestu z prvního rozsudku (jak plyne z některých rozhodnutí jiných senátů vrchního soudu), který byl dříve uloženým (a nyní opět rušeným) souhrnným trestem zrušen, a že tudíž není třeba ve výroku nově vydávaného rozsudku (v pořadí třetího, či dalších) konstatovat i zrušení všech předchozích (již v minulosti zrušených) výroků o trestů uložených za sbíhající se trestné činy. Na straně druhé pokládá odvolací soud za vhodné, aby ve výroku o trestu nově vydávaného rozsudku byly všechny tyto trestné činy, za které je nově souhrnný trest ukládán, výslovně uvedeny, a to v zájmu větší přehlednosti a srozumitelnosti výroku, zejména tehdy, pokud je souhrnný trest ukládán podle trestní sazby stanovené na jiný (nejpřísněji trestný čin) trestný čin, než o kterém ve výroku o vině nově rozhoduje. Vrchní soud vychází rovněž z toho, že v rámci postupu podle § 35 odst. 2 tr.ř. lze napravit případný nedostatek spočívající v tom, že některým z dřívějších rozhodnutí (rozsudkem či trestním příkazem) nebyl souhrnný trest uložen, ač se tak stát mělo. V posuzované věci takto hodnotí rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 10.5.2005, č.j. 4 T 12/2005-40, který byl obžalovaný pravomocně uznán vinným trestným činem, který spáchal rovněž před vyhlášením prvního z odsuzujících rozhodnutí (doručením trestního příkazu dne 12.4.2005). Při daném konstatování pokládá odvolací soud odvolání obžalovaného V. P. za důvodné, neboť sdílí názor, že podle § 35 odst. 2 tr.zák. bylo namístě zrušit nejen výrok o trestu obsažený v rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 17.10.2005, č.j. 3 T 14/205-121, nýbrž i výrok o trestu obsažený v rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 10.5.2005, č.j. 4 T 12/2005-40. Při takto formulovaném výroku trestu měl být souhrnný trest obžalovanému uložen za: · pomoc k trestnému činu úvěrového podvodu ve stadiu pokusu podle § 10 odst. 1 písm. c) tr.zák. k § 8 odst. 1, § 250b odst. 1, odst. 4 písm. b) tr.zák., a sbíhající se · trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr.zák., kterým byl pravomocně uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Bruntále ze dne 25.3.2005, č.j. 4 T 45/2005-43, · trestný čin úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1 tr.zák., kterým byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 17.10.2005, č.j. 3 T 14/205-121, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 11.4.2006, sp.zn. 7 To 160/2006, a · trestný činu krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr.zák., kterým byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 10.5.2005, č.j. 4 T 12/2005-40. Protože však k rozhodnutí odvolání obžalovaného V. P. a státního zástupce nedošlo ve veřejném zasedání nařízeném pod sp.zn. 1 To 50/2009 na den 22.12.2009, byl odvolací soud nucen o trestu nově rozhodnout způsobem, který zohledňuje právní úpravu účinnou od 1.1.2010, tj. zákonnou úpravu obsaženou v zák.č. 40/2009 Sb. Protože dle citovaného zákona není již trestným činem (dle trestního zákoníku přečinem) skutek, který naplňoval dle dřívějšího trestního zákona (č. 140/1961 Sb., ve znění jeho novelizací) zákonné znaky trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr.zák., usuzuje odvolací soud (a plyne to výslovně i z ustanovení § 419 TrZ), že již není možno k odsouzením pro tento trestný čin přihlížet (§ 43 odst. 4 TrZ) při úvahách o ukládání trestu souhrnného podle § 43 odst. 2 TrZ. Proto odvolací soud na podkladě odvolání obžalovaného V. P. nově rozhodl tak, že mu za · pomoc k zločinu úvěrového podvodu ve stadiu pokusu podle § 24 odst. 1 písm. c) TrZ. k § 21 odst. 1, § 211 odst. 1, odst. 5 písm. c) TrZ, a sbíhající se · trestný čin úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1 tr.zák., kterým byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 17.10.2005, č.j. 3 T 14/205-121, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 11.4.2006, sp.zn. 7 To 160/2006, nově uložil podle § 211 odst. 5 TrZ, za použití § 43 odst. 2 TrZ, souhrnný trest odnětí v trvání 2 (dvou) let. K výměře uloženého trestu lze uvést, že odvolací soud považuje za adekvátní vlastní postih za posuzované jednání (skutky II./1-8 tohoto rozsudku) jak se odrazil v rozhodnutí soudu nalézacího. Jinými slovy řečeno, souhrnný trest uložený krajským soudem ve výměře dva roky a tři měsíce zpřísnil rušený souhrnný trest (v trvání 9 měsíců) uložený rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku, sp.zn. 3 T 14/2005, o 18 měsíců. Zpřísnění v tomto je i odvolacím soudem hodnoceno jako odpovídající kriteriím soudní individualizace trestu. Protože nyní ukládaný souhrnný trest již není vymezován jako právní následek trestní odpovědnosti obžalovaného i za trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr.zák., kterým byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Bruntále ze dne 25.3.2005, č.j. 4 T 45/2005-43, (za ten byl uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin), byl obžalovanému odvolacím soudem nově uložen souhrnný trest mírnější, než mu byl uložen soudem prvního stupně, a to na samé spodní hranici zákonné trestní sazby, tj. v trvání dvou let. Pro výkon tohoto trestu byl obžalovaný podle § 56 odst. 2 písm. c) TrZ zařazen do věznice s ostrahou. Uložení nepodmíněného trestu je odůvodněno zjištěním, že tímto rozsudkem rušený (souhrnný) trest uložený rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 17.10.2005, č.j. 3 T 14/205-121, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 11.4.2006, sp.zn. 7 To 160/2006, byl trestem odnětí svobody nepodmíněným, přičemž z ustanovení § 43 odst. 2 TrZ (ve shodě s ustanovením § 35 odst. 2 tr.zák.) plyne, že souhrnný trest musí být vždy přísnější než trest rušený (z tohoto pohledu bylo uložení podmíněného trestu vyloučeno, neboť jakýkoli trest podmíněně odložený, tj. i vyšší výměry, je vždy mírnější než trest nepodmíněný). K trestu obžalovanému uloženému lze dodat to, že při výkonu souhrnného trestu dochází k zápočtu trestu již vykonaného (vykonán byl obžalovaným trest v délce devíti měsíců), a že v souvislosti s řešením, které odvolací soud zaujal, tj. zohledněním beztrestnosti jednání dříve kvalifikovaného podle § 247 odst. 1 písm. e) tr.zák. při výměře ukládaného souhrnného trestu, již nelze očekávat následný postup upravený v ustanovení § 419 TrZ (tj. poměrné zkrácení trestu), neboť souhrnný trest uložený obžalovanému odvolacím soudem nebyl uložen jako právní následek trestní odpovědnosti obžalovaného za výše zmíněný trestný čin. Povinností obžalovaného tudíž je podrobit se fakticky výkonu trestu odnětí svobody v trvání 15 (patnácti) měsíců (24 měsíců minus 9 měsíců, tj. zápočet již vykonané části trestu). Ohledně obžalovaného J. T. byla učiněna následující zjištění: Obžalovaný J. T. se dle zjištění krajského soudu jím hodnocené trestné činnosti dopustil v období měsíců října až listopadu 2004, v souvislosti s vymezovanou pomocí k sepsání návrhu smluv počínaje datem 8.10.2004 (IV/1) a konče datem 4.11.2004 (IV/2). I ohledně tohoto odvolatele je vyjádření nalézacího soudu na str. 93 skoupé, neboť krajský soudu se omezil na konstatování toho, že „obžalovaný J. T. má k datu 5.5.2009 evidováno v opise rejstříku trestů celkem 10 záznamů od roku 2003 do roku 2007 převážně pro majetkovou trestnou činnost, nicméně též pro trestné činy související s drogovou problematikou a řízením motorového vozidla bez řidičského oprávnění. Jmenovaný v minulosti vykonával nepodmíněné tresty odnětí svobody“. K posouzení odůvodněnosti závěrů, které uvedl ohledně tohoto obžalovaného krajský soud na str. 96 rozsudku (vyhodnocení předchozích odsouzení jako přitěžující okolnosti, splnění podmínek pro uložení souhrnného trestu), učinil odvolací soud z připojených spisů o předchozím odsouzení tohoto obžalovaného níže uvedená podrobná zjištění: · spis Okresního soudu v Ostravě, sp.zn. 8 T 97/2003, z něhož bylo zjištěno, že rozsudkem ze dne 29.10.2003, sp.zn. 8 T 97/2003-109, byl jako mladistvý uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), písm. b) tr.zák., kterého se dopustil v době od 16.12. do 20.12.2002, za který mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) měsíců s podmíněným odkladem na dobu jednoho roku (trest zrušen souhrnný trestem). · spis Okresního soudu v Ostravě, sp.zn. 8 T 187/2003, z něhož bylo zjištěno, že rozsudkem ze dne 18.2.2005, č.j. 8 T 187/2003-165, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, soudu pro mládež ze dne 22.7.2005, sp.zn. 4 Tmo 192/2005, byl jako mladistvý uznán vinným návodem k provinění krádeže podle § 10 odst. 1 písm. b), § 247 odst. 1 písm. d) tr.zák., za použití § 6 odst. 1, odst. 3 zák.č. 218/2003 Sb., a proviněním krádeže podle § 247 odst. 1 písm. d) tr.zák., za použití § 6 odst. 1, odst. 3 zák.č. 218/2003 Sb., kterých se dopustil dne 16.6. a 6.6.2003, za které mu bylo uloženo souhrnné trestní opatření v trvání 8 měsíců s podmíněným odkladem výkonu na zkušební dobu 18 měsíců, při současném zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě, sp.zn. 8 T 97/2003. Usnesením ze dne 13.3.2006 (č.l. 255) bylo rozhodnuto o osvědčení mladistvého. · spis Okresního soudu v Olomouci, sp.zn. 3 T 45/2004, z něhož bylo zjištěno, že trestním příkazem ze dne 16.4.2004, č.j. 3 T 45/2004-20, doručeným obviněnému dne 19.5.2004, byl J. T. uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr.zák., kterého se dopustil dne 27.2.2004, za který mu byl uložen trest obecně prospěšných prací. Usnesením ze dne 13.7.2007 (č.l. 43-44) byl tento trest přeměněn na trest odnětí svobody v trvání 75 dnů s výkonem ve věznici s ostrahou. Trest vykonal dne 15.6.2008 (spis Nt 2103/2004, č.l. 49v). · spis Okresního soudu v Ostravě, sp.zn. 73 T 36/2004, z něhož bylo zjištěno, že rozsudkem ze dne 21.6.2004, sp.zn. 73 T 36/2004-88, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 21.2.2005, sp.zn. 3 To 62/2005 (č.l. 146-148), byl obžalovaný uznán vinným dvěma trestnými činy krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), písm. e) tr.zák., kterých se dopustil dne 7.2. a 10.2.2004 a dne 29.2.2004, za které mu byl při zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě, sp.zn. 5 T 87/2004, uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání 8 (osmi) měsíců s výkonem ve věznici s dozorem. Trest nastoupil dne 30.4.2005 (č.l. 163v). · spis Okresního soudu v Ostravě, sp.zn. 73 T 26/2004, z něhož bylo zjištěno, že trestním příkazem ze dne 9.2.2004, doručeným obviněnému dne 6.4.2004, byl uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr.zák., kterého se dopustil dne 31.1.2004, za který mu byl uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 350 hodin. (trest zrušen souhrnným trestem) · spis Okresního soudu v Ostravě, sp.zn. 5 T 87/2004, z něhož bylo zjištěno, že rozsudkem ze dne 25.5.2004, č.j. 5 T 87/2004-55, byl obžalovaný uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr.zák., kterého se dopustil dne 17.3.2004, za který mu byl uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání 5 (pěti) měsíců s výkonem ve věznici s dozorem, při současném zrušení výroku o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Ostravě, sp.zn. 73 T 26/2004. Trest nastoupil dne 17.6.2004 (č.l. 69v) a vykonal dne 17.8.2004 (rejstřík trestů č.l. 3143) · spis Okresního soudu v Ostravě, sp.zn. 5 T 134/2004, z něhož bylo zjištěno, že rozsudkem ze dne 4.8.2005, č.j. 5 T 134/2004-259, byl obžalovaný uznán vinným trestnými činy nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 188 odst. 1 tr.zák. a podle § 187 odst. 1 tr.zák., kterých se dopustil v době od srpna 2003 do března 2004 a v době od října 2003 do března 2004, za které mu byl uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání 18 měsíců s výkonem ve věznici s dozorem, při současném zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě, sp.zn. 73 T 36/2004. Trest nastoupil dne 5.8.2005 (č.l.269v). Dne 23.1.2006 byl podmíněně propuštěn (č.l. 294). O osvědčení rozhodnuto dne 23.1.2009. · spis Okresního soudu v Ostravě, sp.zn. 74 T 140/2007, z něhož bylo zjištěno, že rozsudkem ze dne 19.10.2007, č.j. 74 T 140/2007-40, byl obžalovaný uznán vinným trestným činem řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tr.zák., kterého se dopustil dne 11.7.2007, za který mu byl uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 250 hodin a trest zákazu činnosti řízení motorových vozidel na dobu dvou roků. (trest zrušen souhrnným trestem) · spis Okresního soudu v Ostravě, sp.zn. 74 T 184/2007, z něhož bylo zjištěno, že rozsudkem ze dne 13.5.2008, č.j. 74 T 184/2007-334, byl obžalovaný uznán vinným trestným činem podílnictví podle § 251 odst. 1 písm. a) tr.zák., kterého se dopustil dne 5.4.2006, za který mu byl uložen souhrnný trest v trvání 5 (pěti) měsíců s výkonem ve věznici s ostrahou a trest zákazu činnosti řízení motorových vozidel na dobou dvou roků, při současném zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě sp.zn. 74 T 140/2007. Trest odnětí svobody obžalovaný vykonal dne 21.3.2009 (rejstřík trestů č.l. 3144). Z citovaného přehledu vyplývá, že při ukládání trestů obžalovanému T. předchozími odsuzujícími rozsudky byla respektována kriteria § 35 odst. 2 tr.zák. o ukládání souhrnného trestu (výjimku představuje toliko trestní příkaz Okresního soudu v Ostravě, sp.zn. 3 T 45/2004) a že i trest uložený napadeným rozsudkem byl uložen správně jako právní následek za sbíhající se trestné činy, jimiž byl obžalovaný pravomocně uznán vinným rozsudky Okresního soudu v Ostravě pod sp.zn. 74 T 140/2007 a 74 T 184/2007. Odsouzení rozsudky téhož soudu, sp.zn. 3 T 45/2004, sp.zn. 73 T 26/2004, sp.zn. 73 T 36/2004 a sp.zn. 5 T 134/2004, je možno hodnotit jako okolnost obžalovanému přitěžující podle § 34 písm. j) tr.zák., jak učinil soud nalézací. Uváží-li se, že obžalovanému byl uložen za · trestný čin řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tr.zák., kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 19.10.2007, č.j. 74 T 140/2007-40, · trestný čin podílnictví podle § 251 odst. 1 písm. a) tr.zák. rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 13.5.2008, č.j. 74 T 184/2007-334, a nyní posuzovaný trestný čin (v rámci trestní sazby šest měsíců až tři léta) ve výměře 15 (patnácti) měsíců, tj. o 10 měsíců přísnější než souhrnný trest (v trvání pěti měsíců), který byl současně zrušen, pak výměra uloženého trestu rozhodně nemůže být ani z pohledu posuzování opravného prostředku obžalovaného hodnocena jako zjevně nepřiměřená, která by odůvodňovala postup odvolacího soudu podle § 258 odst. 1 písm. e) tr.ř. Protože se obžalovaný trestné činnosti dopustil poté, co byl ve výkonu trestu pro úmyslný trestný čin (výkon trestu 17.8.2004), je zákonu odpovídají aplikace § 39a odst. 2 písm. c) tr.zák. (užitá nalézacím soudem) ohledně zařazení obžalovaného pro výkon trestu do věznice s ostrahou. Při řešení otázky, zda je nutno ukládat trest nepodmíněný, nebo je účelu trestu možno dosáhnout i trestem bezprostředně nespojeným s omezením osobní svobody obžalovaného bylo přihlédnuto k tomu, co vzhledem ke stručnosti vyjádření absentuje v odůvodnění napadeného rozsudku. Je sice správné zjištění krajského soudu (a potvrzuje to i aktualizovaný rejstřík trestů), že obžalovaný má vykazováno 10 záznamů, avšak při podrobném zjištění (viz výčet výše) je třeba dospět k závěru, že by na obžalovaného mělo být nahlíženo tak, že tento byl v minulosti odsouzen 2x, resp. před spácháním posuzovaného trestného činu 1x, neboť · k odsouzením rozsudky sp.zn. 8 T 97/2003 a sp.zn. 8 T 187/2003 nelze přihlížet (rozhodnuto osvědčení), · odsouzení rozsudky sp.zn. 73 T 26/2004, sp.zn. 5 T 87/2004, sp.zn. 73 T 36/2004, sp.zn. 5 T 134/2004, sp.zn. 3 T 45/2004 a sp.zn. 11 Tm 70/2004 by měly být považovány za jediné odsouzení, neboť jimi byl (resp. sp.zn. 3 T 45/2004 měl být) vyslovován stav souběhu trestných činů, o nichž mohlo být vedeno jediné společné řízení (souhrnný trest je postaven naroveň trestu úhrnnému, který mohl být ve společném řízení uložen), · odsouzení rozsudky sp.zn. 74 T 140/2007 a sp.zn. 74 T 184/2007 je třeba považovat rovněž za jediné odsouzení (ukládán trest souhrnný za souběh trestných činů), k němuž je třeba nyní ukládat (rovněž souhrnný) trest. Ve prospěch obžalovaného lze rovněž přihlédnout k tomu, že některá jeho předchozí odsouzení se týkají spáchání činů spadajících do kategorie tzv. bagatelní kriminality, tj. činů, z nichž některé již po datu 31.12.2009 nejsou za trestné činy považovány (§ 247 odst. 1 písm. e/ tr.zák.). Pokud by byl odvolacím soudem přezkoumáván toliko výrok o trestu, pak by zřejmě nebyl důvod k tomu, aby tento výrok byl zrušen, neboť zjevnou nepřiměřenost trestu by nebylo možno dovodit. Pokud však došlo ke zrušení výroku o vině a odvolací soud otázku trestu hodnotil samostatně (nikoli v rámci zjevné nepřiměřenosti), dospěl k závěru, že účelu trestu může být v případě obžalovaného J. T. dosaženo i trestem mírnějším oproti trestu, který obžalovanému uložil krajský soud. Současně však nebylo možno vyhovět odvolání obžalovaného v tom směru, aby mu byl uložen trest s podmíněným odkladem výkonu, byť za současného vyslovení dohledu. Překážku v tomto směru vytváří jednak ustanovení § 35 odst. 2 tr.zák., dle kterého uložený souhrnný trest musí být přísnější než trest, který je rušen, a jednak zjištění, že rušeným trestem je (souhrnný) trest v trvání pěti měsíců, který však byl uložen jako trest nepodmíněný (a byl již i vykonán). Jakýkoli trest (byť vyšší výměry), jehož výkon je podmíněně odložen, je trestem mírnějším vůči trestu nepodmíněnému. Dosud uložený trest (v trvání pěti měsíců) není možno považovat za dostatečný pro to, aby mohlo být upuštěno od uložení souhrnného trestu podle § 37 tr.zák., neboť svojí výměrou nedosahuje ani spodní hranici trestní sazby, za kterou je třeba ukládat trest za nyní posuzovaný trestný čin (trestní sazby činí šest měsíců až tři léta). Skutečnosti, které ne zcela byly zohledněny v napadeném rozsudku (tj. vyhodnocení charakteru předchozích odsouzení), se v rozhodnutí odvolacího soudu promítly v tom, že obžalovanému byl souhrnný trest nově uložen v mírnější výměře. Nižší výměru trestu rovněž odůvodnila ta skutečnost, že podle § 419 TrZ se neužije ustanovení o souhrnném trestu ve vztahu k činu, který již není trestným činem podle trestního zákoníku, jinými slovy řečeno, nižší trest uložený odvolacím soudem ovlivnilo i to, že souhrnný trest nebyl obžalovanému T.ovi ukládán i za trestný čin řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tr.zák., za který mu byl uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 250 hodin a trest zákazu činnosti řízení motorových vozidel na dobu dvou roků. Obžalovanému byl proto uložen souhrnný trest v trvání devíti měsíců. Protože trest bylo třeba uložit jako trest nepodmíněný, byl obžalovaný pro jeho výkon zařazen ve shodě s rozhodnutím krajského soudu do věznice s ostrahou (§ 39a odst. 2 písm. c/ tr.zák.). Uložení trestu zákazu činnosti (řízení motorových vozidel na dobou dvou roků) bylo i v rozsudku Okresního soudu v Ostravě, sp.zn. 74 T 184/2007, jímž byl ukládán dřívější souhrnný trest, odůvodněno toliko spácháním trestného činu podle § 180d tr.zák. (a nikoli trestnou činností, která byla předmětem posuzování v rovině viny - § 251 odst. 1 písm. a/ tr.zák.). Obžalovanému T. proto nebyl odvolacím soudem ukládán tento druh trestu, neboť jeho uložení neodůvodňuje ani nyní posuzovaný trestný čin. Stejně jako u obžalovaného P. již nelze očekávat, že by soud prvního stupně postupem podle § 465 odst. 2 tr.ř. vydával rozhodnutí o poměrném zkrácení souhrnného podle § 419 TrZ, neboť souhrnný trest uložený obžalovanému J. T. odvolacím soudem nebyl uložen jako právní následek trestní odpovědnosti obžalovaného za výše zmíněný trestný čin řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tr.zák. Opětovně se připomíná, že na rozdíl od obžalovaného V. P., u něhož byla celková aplikace pozdějšího (pro něj příznivějšího) zákona odůvodněna prospěchem při ukládání souhrnného trestu, v případě obžalovaného J. T. důvod k aplikaci nového trestního zákoníku (míněno z pohledu § 2 odst. 1 při posuzování trestnosti činu) nenastal. V zorné výseči posuzování právního následku trestní odpovědnosti (tj. trestu) by sice tuto prospěšnost bylo možno dovodit – nebyl by dán důvod k vyslovení souhrnného trestu (viz § 43 odst. 4 TrZ) ve vztahu k jednomu se sbíhajících se trestných činů, neboť dle trestního zákoníku již není trestným činem (kategorií přečinu) trestný čin řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tr.zák., kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 19.10.2007, č.j. 74 T 140/2007-40, avšak posouzení skutků, jimiž byl uznán vinným (ad IV./1, 2) dle nového trestního zákoníku není pro obžalovaného příznivější, neboť jeho jednání by muselo být (jak již uvedeno výše) posouzeno jako pomoc podle § 24 odst. 1 písm. c) TrZ k přečinu úvěrového podvodu dílem dokonanému podle § 211 odst. 1, odst. 4 TrZ, dílem ve stadiu pokusu podle § 24 odst. 1, § 211 odst. 1, odst. 4 TrZ, na který trestní zákoník stanoví trest odnětí svobody v trvání jeden rok až pět let. Obžalovaný by tak při aplikaci pozdějšího zákona byl uznán vinným trestným činem přísnějším než dle zákona účinného v době, kdy tento spáchal (dle trestního zákona účinného v době spáchání byl ohrožen trestní sazbou šest měsíců až tři léta), což je nepřípustné. Uplatnilo se tak pouze ustanovení § 419 TrZ, které zapovídá uložení souhrnného trestu za čin, který již není trestným činem, podle trestního zákoníku. Při ukládání trestu obžalovanému A. H. bylo uváženo, že jako k okolnosti mu polehčující je třeba vyhodnotit to, že před spácháním trestného činu, za který je mu trest ukládán (a též i poté), vedl řádný život (§ 41 písm. o/ TrZ), neboť z opisu rejstříku trestů bylo zjištěno, že tento dosud nebyl odsouzen. Naopak v jeho neprospěch je třeba přihlédnout ke skutečnosti, rovněž zmiňované napadeným rozsudkem, že trestné činnosti se dopouštěl po delší dobu (§ 42 písm. m/ TrZ) a že na této participovaly další osoby. Trest, který byl obžalovanému uložen nalézacím soudem, je hodnocen jako trest odpovídající, zmírnění trestu odnětí svobody odvolacím soudem je výrazem aplikace pozdějšího příznivějšího zákona, který zmírnil postih posuzovaného trestného činu (snížení horní hranice trestní sazby ze 12 na 10 let). Pro výkon trestu byl obžalovaný zařazen do věznice s ostrahou podle § 56 odst. 2 písm. c) TrZ, když k postupu podle § 56 odst. 3 cit.zák. a tím jeho zařazení do jiného typu věznice neshledal důvodů. Ve stejném rozsahu a ve stejné výměře byl obžalovanému H.ovi uložen podle § 73 odst. 1, odst. 3 TrZ trest zákazu činnosti. Při ukládání trestu obžalovanému I. Ž. zaměřil odvolací soud pozornost na to, zda byl krajským soudem tomuto obžalovanému správně uložen souhrnný trest, neboť přes konstatování toho, že tento obžalovaný má v opise rejstříku trestů celkem 12 záznamů od roku 1977 do roku 2006 (str. 93 rozsudku), nejsou v odůvodnění napadeného rozsudku vyloženy časové souvislosti stran spáchání trestných činů, jimiž byl v minulosti pravomocně uznán vinným, a časové souvislosti stran dat vyhlášení příslušných rozsudků, tj. základní informace nezbytné pro posouzení otázek souběhu, případně recidivy či mnohosti sui generis. Proto odvolací soud z důvodu přesvědčivosti jím učiněných závěrů rekapituluje následující poznatky plynoucí z rejstříku trestů a připojených spisů o předchozím odsouzení obžalovaného. Protože trestná činnost, kterou je obžalovaný shledáván vinným, byla spáchána v období měsíců října a listopadu 2004, je zjevné, že je nezbytně nutné v konkrétnostech uvádět skutečnosti ohledně prvých 9 záznamů v rejstříku trestů, neboť poslední z těchto odsouzení je odsouzení Krajským soudem v Ostravě ze dne 17.11.1995. Následují odsouzení: · spis Okresního soudu v Karviné, sp.zn. 4 T 226/2005, z něhož bylo zjištěno, že trestním příkazem ze dne 14.11.2005, č.j. 4 T 226/2005-65, byl obžalovaný uznán vinným trestným činem úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, odst. 3 tr.zák., kterého se dopustil dne 24.8.2004, za který mu byl uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 350 hodin, k jehož přeměně na trest odnětí svobody v trvání 175 dnů došlo usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 28.2.2008, č.j. NT 2023/2006-41 (č.l. 78). Trest vykonal. · spis Okresního soudu v Ostravě, sp.zn. 6 T 2692/2005, z něhož bylo zjištěno, že rozsudkem ze dne 10.4.2006, č.j. 6 T 269/2005-44, byl obžalovaný uznán vinným trestnými činy krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr.zák. a výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr.zák., kterých se dopustil v měsíci červenci 2005, za které mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání jednoho roku s výkonem ve věznici s ostrahu. Trest vykonal (nastoupil dne 10.10.2007) · spis Okresního soudu v Ostravě, sp.zn. 6 T 193/2006, z něhož bylo zjištěno, že rozsudkem ze dne 18.1.2008, č.j. 6 T 193/2006-138, byl obžalovaný uznán vinným trestnými činy ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr.zák. a výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr.zák., kterých se dopustil dne 11.5.2006, za který mu byl rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 19.5.2008, sp.zn. 3 To 299/2008 (č.l. 160) uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) měsíců s výkonem ve věznici s ostrahou. Trest vykonal dnem 2.8.2009. Z tohoto přehledu je zřejmé, že krajský soud správně dospěl k závěru, že nyní posuzovaná trestná činnost byla obžalovaným I. Ž. spáchána v souběhu s trestným činem úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, odst. 3 tr.zák., kterým byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Karviné, sp.zn. 4 T 226/2005, jehož výrok o trestu uložením souhrnného trestu zrušil. Proto odvolací soud postupoval stejně a obžalovanému Ž. uložil rovněž souhrnný trest, avšak s ohledem na mírnější kvalifikaci jeho činu mu tento uložil v mírnější výměře, tj. v trvání dvaceti měsíců. Pro výkon trestu obžalovaného zařadil do věznice s ostrahou (§ 39a odst. 2 písm. c/ tr.zák.), když důvody k jinému zařazení podle § 39a odst. 3 tr.zák. nenastaly. Výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Karviné sp.zn. 4 T 226/2005, jakož i všechna obsahově navazující rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, byly zrušeny. Při výkonu uloženého trestu bude započtena doby trestu již vykonaného (tj. 175 dnů). E) Výrok o náhradě škody Pokud jde o výrok o náhradě škody, k jeho zrušení odvolacím soudem došlo v důsledku aplikace § 258 odst. 2 věty za středníkem tr.ř., dle něhož „zruší-li (odvolací soud) však, byť i jen zčásti výrok o vině, zruší vždy zároveň celý výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají ve výroku o vině svůj podklad“. Výrok o náhradě škody převzal odvolací soud do svého rozsudku, neboť na podkladě podaných a projednávaných opravných prostředků nevyvstala potřeba jeho změny. F) Výrok o zastavení trestního stíhání V části C) tohoto odůvodnění bylo vyloženo, z jakých důvodů nemohl obstát výrok o vině týkající se obžalovaného I. Ž., který byl v napadeném rozsudku popsán pod bodem II./1. Bylo uvedeno, že ohledně skutkových zjištění, která soud učinil ve vztahu k tomuto dílčímu skutku, nebyla respektována ustanovení o provádění důkazů. Zjištěný stav věci (svých charakterem usvědčující avšak procesně neúčinná výpověď svědka) neumožňoval, aby o tomto dílčím skutku (§ 12 odst. 12 tr.ř.) odvolací soud rozhodl způsobem učiněným krajským soudem (tj. vyslovením viny obžalovaného), ani způsobem, který by byl pro obžalovaného nejpříznivější (tj. jeho zproštění obžaloby v tomto dílčím bodě). Pro obě tato řešení by bylo nezbytné provedení dalšího dokazování, tj. minimálně v podobě osobního slyšení svědka G. Spisový materiál dostatečně dokumentuje obtíže, které byly spojeny se zajišťováním svědků pro účely trestního řízení. Důvodně lze očekávat, že po vrácení věci soudu prvního stupně k projednání tohoto dílčího útoku týkajícího se obžalovaného Ž. by obtíže se zajištěním svědka trvaly a řízení by se dále protahovalo. Přitom vedení tohoto trestního stíhání by (i vzhledem k postoji státního zástupce, který uložené tresty považuje za odpovídající zákonným kriteriím) bylo neefektivní, neboť trest, k němuž by mohlo vést, by byl zcela bez významu k trestu, který byl tímto rozsudkem uložen (musela by být zvažována i případná kompenzace za délku trestního řízení). Odvolací soud proto za použití § 257 odst. 2 písm. c) tr.ř. z důvodu § 172 odst. 2 písm. a) tr.ř. trestní stíhání obžalovaného I. Ž. pro skutek popsaný v bodě II./1 obžaloby státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě ze dne 6.10.2006, sp.zn. 4 KZV 37/2005, zastavil. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není další řádný opravný prostředek přípustný. Do dvou měsíců od jeho doručení je možno proti němu podat dovolání. Dovolání mohou podat nejvyšší státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoliv výroku rozhodnutí a obviněný pro nesprávnost výroku, který se ho bezprostředně dotýká. Obviněný může dovolání podat pouze prostřednictvím obhájce. Podání obviněného, které nebylo učiněno prostřednictvím obhájce, se za dovolání nepovažuje. Dovolání se podává u soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni (v daném případě u Krajského soudu v Ostravě). O dovolání rozhoduje Nejvyšší soud v Brně. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí podání (§ 59 odst. 4 tr.ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu, s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr.ř. nebo § 265b odst. 2 tr.ř., o které se dovolání opírá. Nejvyšší státní zástupce je povinen v dovolání uvést, zda je podává ve prospěch nebo v neprospěch obviněného. Rozsah, v němž je rozhodnutí dovoláním napadáno, a důvody dovolání lze měnit jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání. V Olomouci dne 28. ledna 2010 JUDr. Ivo Kouřil v.r. předseda senátuZa správnost vyhotovení: V. Zezulová