Jednání pachatele, který v postavení podnikatele – fyzické osoby se stejným předmětem činnosti jako má obchodní společnost, jejímž je společníkem, uzavřel se zájemci o odborné školení smlouvy a sjednané plnění si nechal zaplatit, přičemž předstíráním nepravdivých skutečností (ve vztahu k pracovnici obchodní společnosti pověřené evidovat školené osoby do informačního počítačového systému) dosáhl toho, že zájemcům o školení byla služba v rozsahu uzavřených smluv poskytnuta obchodní společností, aniž tato za to obdržela peněžité plnění, není možno posoudit jako trestný čin zneužívání informací v obchodním styku podle § 128 odst. 2 tr.zák., ale jako trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1 tr.zák. Majetkové poškození obchodní společnosti projevující se ve vzniku škody (nikoli úkoru) v podobě neuhrazení poskytnuté služby nemá svoji příčinu v uzavření úkorné smlouvy předvídané ustanovením § 128 odst. 2 tr.zák., nýbrž v podvodném jednání pachatele zahrnujícím jak zatajení podstatných skutečností zájemcům o školení, tak uvedení v omyl pracovnice obchodní společnosti.

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Vrchní soud v Olomouci projednal ve veřejném zasedání konaném dne 12.1.2010 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Vladimíra Štefana a soudců JUDr. Jaroslava Zbožínka a JUDr. Martiny Kouřilové, Ph.D., odvolání obžalovaného D. M., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20.8.2009, č.j. 30 T 1/2009-298, a rozhodl t a k t o : I. Z podnětu odvolání obžalovaného D. M. se napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. b), písm. d) tr.ř. z r u š u j e v celém rozsahu. II. Za splnění podmínek § 259 odst. 3 tr.ř. se nově rozhoduje tak, že obžalovaný D. M., manažer ve společnosti H. M. M. C., s.r.o., Průmyslová zóna N., D., j e v i n e n , ž e využil svého postavení v obchodní společnosti P. O., s.r.o., se sídlem F.-M., v níž byl v době od 12.11.2003 do 22.9.2006 jedním ze tří společníků a se kterou měl současně uzavřenou smlouvu ze dne 11.4.2005 o zprostředkovatelské činnosti, kdy se v postavení zprostředkovatele zavázal, že bude pro tuto společnost jako zájemce provádět zprostředkovatelskou činnost spočívající v uzavírání smluv o odborném školení jménem zájemce, kdy měl uzavřené smlouvy a finanční hotovost z těchto smluv předávat zájemci nejpozději do pěti pracovních dnů, a svého vlastního postavení jako podnikatele – fyzické osoby, se sídlem podnikání O. – M. O., na podkladě živnostenského listu, vydaného Magistrátem města Ostravy ze dne 11.4.2005, i situace, že jak obchodní společnost P. O., s.r.o., tak i jeho vlastní podnikání jako osoby samostatně výdělečně činné byly dále provázány stejným předmětem podnikání, a to pořádání odborných kursů, školení a jiných vzdělávacích akcí, včetně lektorské činnosti, přičemž sám jako podnikatel – fyzická osoba uzavíral smlouvy se zájemci o odborné školení, přičemž na základě nich takto: - dne 10.2.2006 předložil svou objednávku č. VZ 2006/0301 na školení v částce 10.080,- Kč a dne 13.4.2006 další svou objednávku č. VZ 2006/0018 na školení v částce 5.040,- Kč obchodní společnosti P. P., s.r.o., se sídlem M. O.,zastoupené jednatelkou Mgr. M. Š., které rovněž pod svým jménem vystavil dne 10.2.2006 fakturu č. 2006005 a dne 13.4.2006 fakturu č. 2006012 a přičemž mu byla vyplacena v hotovosti celkem částka ve výši 15.120,- Kč, - dne 24.2.2006 předložil svou objednávku na školení v částce 5.152,- Kč obchodní společnosti Q., s.r.o., se sídlem O. – H., zastoupené jednatelem J. G., kterému rovněž pod svým jménem vystavil dne 24.2.2006 fakturu č. 2006007, a na podkladě svého vystaveného příjmového pokladního dokladu dne 24.2.2006 převzal částku 5.152,- Kč, - dne 6.2.2006 předložil svou objednávku č. VZ 2006/0299 na školení v částce 2.800,- Kč a dne 20.2.2006 další svou objednávku č. VZ 2006/0307 na školení v částce 2.800,- Kč obchodní společnosti I., a.s., se sídlem O., zastoupené jednatelem Ing. B. H., kterému rovněž pod svým jménem vystavil dne 6.2.2006 fakturu č. 2006002 a dne 17.2.2006 fakturu č. 2006006 a přičemž mu byla vyplacena v hotovosti celkem částka ve výši 5.600,- Kč, - dne 10.4.2006 předložil svou objednávku č. VZ 2006/0045 na školení v částce 2.604,- Kč obchodní společnosti Z.-S., s.r.o., se sídlem O. – P., zastoupené jednatelem Ing. F. Š., kterému rovněž pod svým jménem vystavil dne 10.4.2006 fakturu č. 2006010 a na podkladě svého vystaveného příjmového pokladního dokladu dne 10.4.2006 převzal částku 2.604,- Kč, v návaznosti na to zneužil svého postavení ve společnosti P. O., s.r.o., a pod záminkou, že se příslušná osoba nezúčastnila školení v řádném termínu či že to má jako bonus zdarma od něj jako od obchodního zástupce, dosáhl toho, že D. S., pracovnice společnosti P. O., s.r.o., pověřená evidovat školené osoby do informačního počítačového systému, v přesně nezjištěných dnech následujících po uzavření shora uvedených smluv pracovníky shora uvedených subjektů do informačního počítačového systému společnosti P. O., s.r.o., zaevidovala a na základě toho tito byli ve dnech 17.2.2006, 15.3.2006, 17.3.2006, 31.3.2006 a 30.6.2006 proškoleni, přičemž obžalovaný zatajil, že ve skutečnosti uzavřel smlouvy jako podnikatel – fyzická osoba, přičemž také sám za školení dostal zaplaceno, společnost P. O., s.r.o., pak ani dodatečně nedostala za provedená školení zaplaceno a vznikla jí tak škoda v celkové výši nejméně 28.476,- Kč, t e d y ke škodě cizího majetku sebe obohatil tím, že uvedl někoho v omyl a zamlčel podstatné skutečnosti, a způsobil tak na cizím majetku škodu nikoliv nepatrnou, t í m s p á c h a l trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zákona účinného do 31.12.2009 a z a t o s e o d s u z u j e podle § 250 odst. 1 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání 6 (š e s t i) měsíců. Podle § 58 odst. 1 tr. zákona se výkon tohoto trestu podmíněně odkládá a podle § 59 odst. 1 tr. zákona se stanoví zkušební doba v trvání 12 (d v a n á c t i) měsíců. Podle § 53 odst. 1 tr. zákona se obžalovanému dále ukládá peněžitý trest ve výměře 3.000,- Kč. Podle § 54 odst. 3 tr. zákona se stanoví pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, náhradní trest odnětí svobody v trvání 3 (t ř í) týdnů. Podle § 228 odst. 1 tr.ř. je obžalovaný povinen zaplatit poškozené společnosti P. O., s.r.o., se sídlem F.-M., na náhradě škody částku 28.476,- Kč. O d ů v o d n ě n í : Napadeným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 20.8.2009, č.j. 30 T 1/2009-298, byl obžalovaný D. M. uznán vinným trestným činem zneužívání informací v obchodním styku podle § 128 odst. 2 tr.zák., kterého se měl dopustit tím, že v době od 10.2.2006 do 10.4.2006 v O. a jinde, kraj Moravskoslezský, využil jednak svého personálního propojení: - v obchodní společnosti P. O., s.r.o., se sídlem F.-M., v níž byl v době od 12.11.2003 do 22.9.2006 jedním ze tří společníků a se kterou měl současně uzavřenou smlouvu ze dne 11.4.2005 o zprostředkovatelské činnosti, kdy se v postavení zprostředkovatele zavázal, že bude pro tuto společnost jako zájemce provádět zprostředkovatelskou činnost spočívající v uzavírání smluv o odborném školení jménem zájemce, kdy měl uzavřené smlouvy a finanční hotovost z těchto smluv předávat zájemci nejpozději do pěti pracovních dnů, a svého vlastního postavení jako podnikatele – fyzické osoby, se sídlem podnikání O. – M. O., na podkladě živnostenského listu, vydaného Magistrátem města Ostravy ze dne 11.4.2005, jednak situace, že obchodní společnost P. O., s.r.o., tak i jeho vlastní podnikání, jako osoba samostatně výdělečně činná, byly dále provázány stejným předmětem podnikání, a to pořádání odborných kursů, školení a jiných vzdělávacích akcí, včetně lektorské činnosti, kdy naopak sám jako podnikatel – fyzická osoba uzavíral se zájemci smlouvy o odborné školení, přičemž v rámci svého postavení v obchodní společnosti P. O., s.r.o., využil přístupu k informační databázi společnosti, a takto sjednaná školení nechal provádět v kursech ve školících zařízeních a lektory obchodní společnosti P. O., s.r.o., přičemž na podkladě vystavených vlastních faktur si ponechával vyplacené peníze, přičemž takto: - dne 10.2.2006 předložil svou objednávku č. VZ 2006/0301 na školení v částce 10.080,- Kč a dne 13.4.2006 další svou objednávku č. VZ 2006/0018 na školení v částce 5.040,- Kč obchodní společnosti P. P., s.r.o., se sídlem M. O., zastoupené jednatelkou Mgr. M. Š., které rovněž pod svým jménem vystavil dne 10.2.2006 fakturu č. 2006005 a dne 13.4.2006 fakturu č. 2006012 a přičemž mu byla vyplacena v hotovosti celkem částka ve výši 15.120,- Kč, - dne 24.2.2006 předložil svou objednávku na školení v částce 5.152,- Kč obchodní společnosti Q., s.r.o., se sídlem O.-H., zastoupené jednatelem J. G., kterému rovněž pod svým jménem vystavil dne 24.2.2006 fakturu č. 2006007 a na podkladě svého vystaveného příjmového pokladního dokladu dne 24.2.2006 převzal částku 5.152,- Kč, - dne 6.2.2006 předložil svou objednávku č. VZ 2006/0299 na školení v částce 2.800,- Kč a dne 20.2.2006 další svou objednávku č. VZ 2006/0307 na školení v částce 2.800,- Kč obchodní společnosti I., a.s., se sídlem O., zastoupené jednatelem Ing. B. H., kterému rovněž po svým jménem vystavil dne 6.2.2006 fakturu č. 2006002 a dne 17.2.2006 fakturu č. 2006006 a přičemž mu byla vyplacena v hotovosti celkem částka ve výši 5.600,- Kč, - dne 10.4.2006 předložil svou objednávku č. VZ 2006/0045 na školení v částce 2.604,- Kč obchodní společnosti Z.-S., s.r.o., se sídlem O.-P., zastoupené jednatelem Ing. F. Š., kterému rovněž pod svým jménem vystavil dne 10.4.2006 fakturu č. 2006010 a na podkladě svého vystaveného příjmového pokladního dokladu dne 10.4.2006 převzal částku 2.604,- Kč, přičemž uvedeným způsobem získal na úkor obchodní společnosti P. O., s.r.o., se sídlem F.-M., celkový prospěch ve výši 28.476,- Kč. Za tyto trestné činy byl obžalovaný D. M. odsouzen podle § 128 odst. 2 tr.zák. k trestu odnětí svobody na 10 měsíců, pro jehož výkon mu byl podle § 58 odst. 1, § 59 odst. 1 tr.zák. odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Podle § 53 odst. 1 tr.zák. mu byl uložen peněžitý trest ve výši 5.000,- Kč. Podle § 54 odst. 3 tr.zák. byl stanoven, pro případ, že by peněžitý trest ve stanovené lhůtě nebyl vykonán, náhradní trest odnětí svobody v trvání jednoho měsíce. Podle § 228 byl obžalovaný zavázán povinností zaplatit poškozené společnosti P. O., s.r.o., se sídlem F.-M., škodu ve výši 28.476,- Kč. Proti tomuto rozsudku podal odvolání toliko obžalovaný D. M., a to v zákonné lhůtě uvedené v ustanovení § 248 odst. 1 tr.ř. V odůvodnění odvolání, které soudu zaslal bývalý obhájce obžalovaného JUDr. R. M., se namítá, že nebyla beze zbytku vyvrácena jeho obhajoba, že mezi ním a jednatelem poškozené společnosti P. O., s.r.o., existovala gentlemanská dohoda o tom, že obžalovaný má právo sám inkasovat určité provize. I pokud by soud dovodil přes výše uvedené námitky závěr o vině obžalovaného, má se za to, že uložený trest je nepřiměřeně přísný, a to vzhledem k existujícím polehčujícím okolnostem, absenci přitěžujících okolností, jakož i k dlouhodobě obchodně i lidsky vyhrocenému vztahu obžalovaného a svědka O. Z těchto důvodů bylo navrženo, aby Vrchní soud napadený rozsudek zrušil a zprostil obžalovaného obžaloby. Obžalovaný sám pak v průběhu veřejného zasedání odvolacího soudu nadále setrval na zpochybnění závěrů o výše uvedené gentlemanské dohodě mezi ním a svědkem O., jak byly učiněny nalézacím soudem, přičemž zpochybnil i krajským soudem dovozenou neexistenci jeho pohledávek vůči tomuto svědkovi, přičemž navrhl pro případ, že nebude rozhodnuto o jeho nevině, snížení trestu. Vrchní soud na podkladě podaného odvolání ve veřejném zasedání dle § 254 odst. 1, odst. 3 tr.ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost všech výroků napadeného rozsudku, jakož i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. Na základě tohoto postupu, s přihlédnutím k vadám odvoláním nevytýkaným, které měly vliv na správnost výrokové části napadeného rozsudku, dospěl k následujícím závěrům. V první řadě nebyly zjištěny takové podstatné vady řízení napadenému rozsudku předcházejícího, jaké má na mysli ustanovení § 258 odst. 1 písm. a) tr.ř. V tomto směru opravný prostředek ani žádné pochybení nenamítá. Dokazování před nalézacím soudem pak bylo provedeno v takovém rozsahu, jaký má na mysli ustanovení § 2 odst. 5 tř.ř., přičemž soudu prvního stupně nelze vytknout, že by provedené důkazy nehodnotil po pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. I když podle názoru odvolacího soudu právní posouzení věci není správné, přesto v rovině skutkových zjištění, jak jsou popsána v odůvodnění napadeného rozsudku, nelze krajskému soudu vytknout žádná pochybení, takže je možno se opřít o skutkové závěry nalézacího soudu ve všech stěžejních momentech skutkového průběhu, tedy v otázkách postavení obžalovaného ve společnosti P. O., s.r.o., jeho vlastního podnikání, uzavření smluv o provedení odborného školení se společnostmi P. p., s.r.o., Q., s.r.o., I., a.s., a Z.-S., s.r.o., o inkasování finančních prostředků od těchto subjektů, o zavedení pracovníků těchto subjektů do informačního systému P. O., s.r.o., i o provedení školení pracovníků těchto subjektů v kurzech pořádaných společností P. O., s.r.o. Tento závěr beze zbytku platí i o otázkách, které jsou obhajobou zpochybňovány, tedy o tom, že neexistovala tzv. gentlemanská dohoda mezi obžalovaným a svědkem P. O. o bezplatném provedení školení účastníků z řad pracovníků uvedených společností na základě pokynu obžalovaného D. M., i o tom, že směnce na částku 362.590,- Kč založené ve spise OS Frýdek-Místek, sp.zn. 1 T 132/2007, neodpovídají žádné pohledávky obžalovaného vůči společnosti P. O., s.r.o. Ve všech těchto dílčích aspektech jsou závěry nalézacího soudu opřeny o velmi zevrubnou analýzu poměrně obsáhlého důkazního materiálu, a proto lze na podrobné odůvodnění napadeného rozsudku v tomto ohledu plně odkázat. Potřebná pozornost však nebyla věnována vazbě mezi skutkovými zjištěními a právním posouzením případu, když na první pohled je zřejmé, že se nejedná o takový případ obchodování ve svůj prospěch v souvislosti se zneužíváním postavení ve dvou nebo více ekonomických subjektech, který je postižitelný ustanovením § 128 odst. 2 tr. zákona, což je patrné již z úvahy o právní kvalifikaci na str. 28-29 napadeného rozsudku – zde nalézací soud uvádí, že obžalovaný využil svého personálního propojení jednak v obchodní společnosti P. O., s.r.o., jednak ve svém vlastním podnikání a uzavíral se zájemci o školení ústní smlouvy o odborném školení na úkor obchodní společnosti P. O., s.r.o., které pak byly naplněny výhradně činností ze strany společnosti P. O., s.r.o. Tento závěr má oporu ve skutkových zjištěních, ovšem vyvolává automaticky otázku přiléhavosti zvolené právní kvalifikace. Na základě správně učiněných skutkových zjištění lze dovodit, že ve skutečnosti obžalovaný pojal plán svou osobu obohatit ke škodě společnosti P. O., s.r.o., ale tím způsobem, že zneužil jisté lhostejnosti zástupců společností P. p., s.r.o., Q., s.r.o., I., a.s., a Z.-S., s.r.o., při uzavírání smluv o odborném školení, kdy sice zástupci těchto společností přistoupili k uzavření smluv na základě propagačních materiálů společnosti P. O., s.r.o., ale podepsali objednávky vyhotovené obžalovaným jako fyzickou osobou a obžalovanému jako fyzické osobě vyplatili cenu školení, přičemž v návaznosti na to obžalovaný v napadeném rozsudku popsaných případech zneužil svého postavení ve společnosti P. O., s.r.o., a pod záminkou, že se příslušná osoba nezúčastnila školení v řádném termínu či že to má jako bonus zdarma od něj jako od obchodního zástupce společnosti P. O., s.r.o., dosáhl toho, že D. S., pracovnice společnosti P. O., s.r.o., pověřená evidovat školené osoby do informačního počítačového systému, pracovníky shora uvedených subjektů do informačního počítačového systému společnosti P. O., s.r.o., zaevidovala, přičemž jí obžalovaný zatajil, že ve skutečnosti uzavřel smlouvy jako podnikatel – fyzická osoba a sám také za školení dostal zaplaceno. V rámci společnosti P. O., s.r.o., pak byla obžalovaným nasmlouvaná školení skutečně provedena a společnost P. O., s.r.o., za ně ani dodatečně nedostala zaplaceno. Pominuto tak bylo, že zde je příčinná souvislost mezi tímto poměrně sofistikovaným jednáním obžalovaného, zahrnujícím jednak uvedení svědkyně S. v omyl a jednak zatajení podstatných skutečností před zástupci výše uvedených společností (kterým obžalovaný pomlčel o tom, že ač předložil objednávky a vystavil faktury na své jméno, školení provede společnost P. O., s.r.o.) i před svědkyní S. (opět zatajil existenci smluv uzavřených na své jméno a zinkasování finančních prostředků), a škodou na majetku společnosti P. O., s.r.o., která v důsledku jednání obžalovaného provedla výkony, za které nedostala zaplaceno. Výše škody pak činí částku nejméně 28.476,- Kč, což je částka, kterou souhrnně obžalovaný zinkasoval, přičemž v této souvislosti je třeba vzít ohled nejen na to, že podle písemného materiálu předloženého svědkem P. O. by měla být škoda ve skutečnosti větší (viz č.l. 50-53) vzhledem k cenám účtovaným společností P. O., s.r.o., ale také na skutečnost, že obžalovaný jako obchodní zástupce společnosti P. O., s.r.o., měl oprávnění poskytovat zákazníkům bonusy a slevy, jako tomu bylo v některých dílčích posuzovaných případech. Lze tak uzavřít, že podle názoru odvolacího soudu mělo být jednání kvalifikováno jako trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zákona účinného do 31.12.2009. Vzhledem ke skutečnosti, že veřejné zasedání o odvolání proběhlo za účinnosti trestního zákoníku účinného od 1.1.2010, vyvstala otázka, zda jednání obžalovaného kvalifikovat jako trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zákona nebo jako přečin podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku. V ustanovení § 2 odst. 1 tr. zákoníku se totiž uvádí, že trestnost činu se posuzuje podle zákona účinného v době, kdy byl spáchán, podle pozdějšího zákona se posuzuje jen tehdy, jestliže to je pro pachatele příznivější. Pokud se vyjde při porovnání jednotlivých souborů trestně právních norem ze samotných ustanovení § 250 odst. 1 tr. zákona a § 209 odst. 1 tr. zákoníku, pak je zjevné, že obě ustanovení jako nejpřísnější druh trestu obsahují trest odnětí svobody se sazbou až na dvě léta. Pokud by se mělo zohlednit to, jaké mírnější druhy trestů je možno v daném případě obžalovanému uložit jako tresty samostatné, pak se v obou případech právního posouzení nelze omezit jen na samotná ustanovení § 250 odst. 1 tr. zákona, resp. § 209 odst. 1 tr. zákoníku, ale na celek ustanovení uvedených v oddílu třetím hlavy čtvrté trestního zákona, resp. oddílu pátého hlavy páté trestního zákoníku, z nichž lze dovodit, že v případě předchozí právní úpravy bylo alternativně možno uložit místo trestu odnětí svobody jako samostatné tresty obecně prospěšné práce, zákaz činnosti, propadnutí majetku, peněžitý trest a ryze teoreticky také zákaz pobytu, zatímco v případě nové právní úpravy jsou to všechny výše uvedené druhy trestů a navíc trest domácího vězení a ryze teoreticky také trest zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce. Pokud se vyřadí ty druhy trestů, které přicházejí do úvahy pouze teoreticky, pak je příznivějším právním posouzením kvalifikace dle trestního zákona účinného do 31.12.2009, neboť domácí vězení svými dopady je druhem trestu, který je svou povahou přísnější než všechny ostatní, neboť obsahuje výrazný prvek omezení osobní svobody pachatele. I pokud se vezme do úvahy materiální rovina daného případu, odvíjející se od principu zákazu reformace in peius vymezeného v ustanovení § 259 odst. 4 tr.ř., který fakticky neumožňuje uložení trestu domácího vězení, neboť tento trest je přísnější než podmíněně odložený trest odnětí svobody kombinovaný s peněžitým trestem dle napadeného rozsudku, pak vyznívá přísnost posouzení podle předchozí právní úpravy stejně jako posouzení podle právní úpravy nové. V takové situaci podle zmíněného ustanovení § 2 odst. 1 tr. zákoníku má přednost dřívější zákon (v této souvislosti bylo zohledněno i to, že se nezměnila kritéria pro určení škody nikoli nepatrné ve smyslu ustanovení § 250 odst. 1 tr. zákona, resp. § 209 odst. 1 tr. zákoníku, takže z tohoto úhlu pohledu nedochází k žádným změnám či posunům ve vazbě společenské nebezpečnosti činu jako pojmu staré právní úpravy na společenskou škodlivost dle ustanovení § 12 odst. 2 tr. zákoníku a okolnosti významné pro stanovení druhu a výměry trestu zejména podle § 39 odst. 1 tr. zákoníku). Z těchto důvodů bylo jednání obžalovaného posouzeno jako trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zákona. Pokud se jedná o výrok o trestu, zde podle přesvědčení odvolacího soudu krajský soud odpovídajícím způsobem vyvodil všechna kritéria důležitá pro jeho uložení, a proto odvolací soud tyto argumenty v podstatě převzal a přizpůsobil druh a výměru trestu skutečnosti, že trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zákona je mírněji trestný než trestný čin zneužívání informací v obchodním styku podle § 128 odst. 2 tr. zákona. Z těchto důvodů tedy byla přiměřena zkrácena jak výměra trestu odnětí svobody, tak délka zkušební doby, výše peněžitého trestu i délka trestu náhradního. Výrok o náhradě škody byl zopakován, neboť nárok na náhradu škody ve výši 28.476,- Kč byl řádně a včas uplatněn a má oporu ve skutkových zjištěních. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není další řádný opravný prostředek přípustný. Do dvou měsíců od jeho doručení je možno proti němu podat dovolání. Dovolání mohou podat nejvyšší státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoliv výroku rozhodnutí a obviněný pro nesprávnost výroku, který se ho bezprostředně dotýká. Obviněný může dovolání podat pouze prostřednictvím obhájce. Podání obviněného, které nebylo učiněno prostřednictvím obhájce, se za dovolání nepovažuje. Dovolání se podává u soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni (v daném případě u Krajského soudu v Ostravě). O dovolání rozhoduje Nejvyšší soud v Brně. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí podání (§ 59 odst. 4 tr.ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu, s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr.ř. nebo § 265b odst. 2 tr.ř., o které se dovolání opírá. Nejvyšší státní zástupce je povinen v dovolání uvést, zda je podává ve prospěch nebo v neprospěch obviněného. Rozsah, v němž je rozhodnutí dovoláním napadáno, a důvody dovolání lze měnit jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání. V Olomouci dne 12.1.2010 JUDr. Vladimír Štefan v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: V. Zezulová