Důvod pro odkázání poškozeného na řízení ve věcech občanskoprávních podle § 229 odst. 1 TrŘ nemůže spočívat v tom, že připojení poškozeného s nárokem na náhradu škody vůči více obžalovaným nespecifikovalo, zda obžalovaní mají být k náhradě škody zavázáni solidárně či podílově, neboť v takovém případě lze o jejich povinnosti nahradit škodu podle § 228 odst. 1 TrŘ rozhodnout při aplikaci ustanovení § 438 obč. zákoníku upřednostňujícího solidární odpovědnost.

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Vrchní soud v Olomouci projednal ve veřejném zasedání, konaném ve dnech 10. a 11. března 2010 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Libora Losy a soudců JUDr. Vladimíra Rutara a JUDr. Viléma Ravka odvolání státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně a obžalovaných M. R., MUDr. A. K., M. B., J. K., H. R., stíhané jako uprchlé, L. S. a H. N., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11.9.2009, č.j. 39 T 9/2008-5356, a rozhodl t a k t o : I. Podle § 258 odst. 1 písm. b), písm. d), písm. f), odst. 2 tr.ř. se z podnětu odvolání státního zástupce a všech obžalovaných napadený rozsudek z r u š u j e ve výroku o vině ohledně obžalovaných M. R., MUDr. A. K., M. B. a J. K. a ve výroku, jímž byla obžalovaná H. N. v bodě VII/1 uznána vinou pomocí podle § 10 odst. 1 písm. c) tr.zák. k trestnému činu podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 4 tr.zák., dílem dokonanému, dílem zůstavšího ve stádiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr.zák. k § 250 odst. 1, odst. 4 tr.zák. a ve výrocích o uložených trestech u těchto obžalovaných, a současně i ve výrocích, jimiž byli dle § 229 odst. 1 tr.ř. poškození Okresní správa sociálního zabezpečení v K. a Městská správa sociálního zabezpečení v B., odkázáni se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. II. Podle § 259 odst. 3 tr.ř. se nově rozhoduje t a k t o : Obžalovaní 1) M. R., 2) MUDr. A. K., 3) M. B., 4) J. K., jsou vinni, že I) obžalovaní M. R., MUDr. A. K. a M. B. společně, po předchozí vzájemné dohodě, se zištným podvodným úmyslem neoprávněně vylákat dávky z nemocenského pojištění a takto se obohatit, v době od března 2006 do 3.12.2007, obžalovaný M. R. se souhlasem obžalovaného M. B., který byl registrován jako podnikatel - fyzická osoba M. B., se sídlem B., nabízel a sjednával níže uvedeným osobám, zejména osobám z řad svých příbuzných a známých, uzavření fiktivních pracovních smluv s podnikatelským subjektem M. B., a to obvykle jednu pracovní smlouvu na hlavní pracovní poměr a druhou na vedlejší pracovní poměr, a to zpravidla tak, aby oba pracovní poměry běžely souběžně, přesto, že obžalovaní věděli, že tito „zaměstnanci“ ve skutečnosti pracovní činnost vyplývající z těchto smluv vykonávat nebudou a také ji nevykonávali a ihned či v krátké době nastoupí pracovní neschopnost; obžalovaný M. B. podle pokynů obžalovaného M. R. podepsal s těmito osobami fiktivní pracovní smlouvy, poté obžalovaný M. R. někdy i za přítomnosti obžalovaného M. B. předložil tyto fiktivní pracovní smlouvy a další nepravdivé listiny v B. u Městské správy sociálního zabezpečení B. a přihlásili tyto „zaměstnance“ jako zaměstnance subjektu M. B. k nemocenskému pojištění, a poté po uzavření těchto fiktivních pracovních poměrů obžalovaný M. R. předal praktické lékařce obžalované MUDr. A. K. potřebné údaje týkající se těchto „zaměstnanců“ a obžalovaná MUDr. A. K. podle pokynů obžalovaného M. R. vystavila těmto „zaměstnancům“ vědomě nepravdivá potvrzení o jejich pracovní neschopnosti, přestože k vystavení takových potvrzení nebyl, vzhledem k jejich skutečnému zdravotnímu stavu, důvod, či je vydávala s vědomím, že slouží pro neoprávněné vylákání dávek nemocenského pojištění a tato potvrzení předala obžalovanému M. R., event. si zaměstnanci nechali na pokyn obžalovaného M. R. účelově vystavit zejména doklady o pracovní neschopnosti od jiných lékařů, a to s vědomím obžalovaného M. B., a tyto doklady předali obžalovanému M. R.; a dále obžalovaná MUDr. A. K. umožnila obžalovanému M. R., aby i v její nepřítomnosti vstupoval do její lékařské ordinace, a obžalovanému M. R. vystavovala a předávala nevyplněná potvrzení o pracovní neschopnosti, která podepsala a orazítkovala svým razítkem, s tím, aby tato potvrzení podle své úvahy vyplnil a neoprávněně předložil u orgánu správy sociálního zabezpečení, a následně obžalovaný M. R. tato nepravdivá potvrzení o pracovní neschopnosti i další nepravdivé listiny postupně předložil Městské správě sociálního zabezpečení v Brně, přičemž na základě těchto nepravdivých listin postupně v období od 5.4.2006 do 20.11.2007 Městská správa sociálního zabezpečení v B. vyplatila částky v celkové výši 4.577.742,- Kč jako dávky z nemocenského pojištění, kdy část takto vyplacených dávek inkasoval obžalovaný M. R., část byla vyplacena přímo „zaměstnancům“, a z takto vylákaných finančních částek si obžalovaný M. R. část ponechal pro svoji potřebu, část předal obžalované MUDr. A. K. jako odměnu za vystavování nepravdivých potvrzení o pracovních neschopnostech, část předal obžalovanému M. B. a část jednotlivým „zaměstnancům“, a dále na základě těchto nepravdivých listin dne 4.12.2007 Městská správa sociálního zabezpečení v B. vyměřila další dávky z nemocenského pojištění pro některé zaměstnance firmy M. B., a to v celkové výši 1.311.306,- Kč, a prostřednictvím České správy sociálního zabezpečení P. došlo následně k uvolnění této částky z bankovního účtu České národní banky s tím, aby tato částka byla poukázána a vyplacena prostřednictvím poštovních poukázek jednotlivým "zaměstnancům", kdy k vyplacení částky 1.311.306,- Kč však nakonec díky včasnému zásahu orgánů činných v trestním řízení nedošlo; obžalovaní M. B. a M. R. vyhotovili fiktivní pracovní smlouvy s těmito „zaměstnanci“, jimž byla na základě fiktivních pracovních smluv a dalších nepravdivých listin poukázána níže uvedená částka, příp. v jejich prospěch byla vyměřena níže uvedená částka, která jim však díky včasnému zásahu orgánů činných v trestním řízení vyplacena nebyla: 1) F. B. - poukázána částka v celkové výši 30.239,- Kč, a dále vyměřena, avšak již nevyplacena částka v celkové výši 85.386,- Kč, a to ve všech případech na podkladě dokladů o pracovní neschopnosti vystavených MUDr. A. K., 2) L´. D. - poukázána částka v celkové výši 147.308,- Kč; dále vyměřena, avšak již nevyplacena částka v celkové výši 57.604,- Kč; a to ve všech případech na podkladě dokladů o pracovní neschopnosti vystavených MUDr. A. K., 3) M. D. - poukázána částka v celkové výši 36.367,- Kč; dále vyměřena, avšak již nevyplacena částka v celkové výši 118.978,- Kč, a to ve všech případech na podkladě dokladů o pracovní neschopnosti vystavených MUDr. A. K., 4) M. D. (roz. R.) - poukázána částka v celkové výši 345.955,- Kč, z čehož bylo 335.812,- Kč na podkladě dokladů o pracovní neschopnosti vystavených MUDr. A. K.; dále vyměřena, avšak již nevyplacena částka v celkové výši 23.191,- Kč, z čehož bylo 19.222,- Kč vyměřeno na pokladě dokladů o pracovní neschopnosti vystavených MUDr. A. K., 5) Z. D. - vyměřena, avšak již nevyplacena částka v celkové výši 92.092,- Kč, a to ve všech případech na podkladě dokladů o pracovní neschopnosti vystavených MUDr. A. K., 6) M. D. (roz. R.) - vyměřena, avšak již nevyplacena částka v celkové výši 97.840,- Kč, a to ve všech případech na podkladě dokladů o pracovní neschopnosti vystavených MUDr. A. K., 7) M. D. – poukázána částka v celkové výši 350.422,- Kč, z čehož bylo 103.588,- Kč vyplaceno na podkladě dokladů o pracovní neschopnosti vystavených MUDr. A. K., 8) K. F. - poukázána částka v celkové výši 105.504,- Kč, a to ve všech případech na podkladě dokladů o pracovní neschopnosti vystavených MUDr. A. K., 9) Š. G. – poukázána částka v celkové výši 165.982,- Kč, a to ve všech případech na podkladě dokladů o pracovní neschopnosti vystavených MUDr. A. K., 10) J. H. – poukázána částka v celkové výši 112.210,- Kč, a to ve všech případech na podkladě dokladů o pracovní neschopnosti vystavených MUDr. A. K., 11) P. H. - poukázána částka v celkové výši 136.046,- Kč; dále vyměřena, avšak již nevyplacena částka v celkové výši 61.436,- Kč, a to ve všech případech na podkladě dokladů o pracovní neschopnosti vystavených MUDr. A. K., 12) K. H. - vyměřena, avšak již nevyplacena částka v celkové výši 45.150,- Kč, a to ve všech případech na podkladě dokladů o pracovní neschopnosti vystavených MUDr. A. K., 13) V. H. - vyměřena, avšak již nevyplacena částka v celkové výši 187.768,- Kč, a to ve všech případech na podkladě dokladů o pracovní neschopnosti vystavených jinými lékaři, 14) obžalovaný J. K. - poukázána částka v celkové výši 208.010,- Kč, a to ve všech případech na podkladě dokladů o pracovní neschopnosti vystavených jinými lékaři, 15) Z. K. - poukázána částka v celkové výši 224.792,- Kč, a to ve všech případech na podkladě dokladů o pracovní neschopnosti vystavených MUDr. A. K., 16) B. K. - poukázána částka v celkové výši 283.760,- Kč, z čehož bylo 180.254,- Kč vyplaceno na podkladě dokladů o pracovní neschopnosti vystavených MUDr. A. K.; dále vyměřena, avšak již nevyplacena částka v celkové výši 479,- Kč, a to ve všech případech na podkladě dokladů vystavených jinými lékaři, 17) B. K. - poukázána částka v celkové výši 49.040,- Kč, a to ve všech případech na podkladě dokladů o pracovní neschopnosti vystavených MUDr. A. K., 18) J. K. - poukázána částka v celkové výši 46.108,- Kč, a to ve všech případech na podkladě dokladů o pracovní neschopnosti vystavených MUDr. A. K., 19) K. K. - poukázána částka v celkové výši 109.274,- Kč, a to ve všech případech na podkladě dokladů o pracovní neschopnosti vystavených MUDr. A. K.; a dále vyměřena, avšak již nevyplacena částka v celkové výši 38.444,- Kč, a to ve všech případech na podkladě dokladů o pracovní neschopnosti vystavených jinými lékaři, 20) J. K. - vyměřena, avšak již nevyplacena částka v celkové výši 76.806,- Kč, a to ve všech případech na podkladě dokladů o pracovní neschopnosti vystavených MUDr. A. K., 21) J. K. - poukázána částka v celkové výši 173.449,- Kč; a dále vyměřena, avšak již nevyplacena částka v celkové výši 57.276,- Kč, a to ve všech případech na podkladě dokladů o pracovní neschopnosti vystavených MUDr. A. K., 22) M. K. (roz. K.) - poukázána částka v celkové výši 173.522,- Kč, a to ve všech případech na podkladě dokladů o pracovní neschopnosti vystavených MUDr. A. K.; a dále vyměřena, avšak již nevyplacena částka v celkové výši 33.530,- Kč, a to ve všech případech na podkladě dokladů o pracovní neschopnosti vystavených jinými lékaři, 23) M. K. - poukázána částka v celkové výši 173.522,- Kč, a to ve všech případech na podkladě dokladů o pracovní neschopnosti vystavených MUDr. A. K., 24) M. L. - B. - poukázána částka v celkové výši 90.386,- Kč; a dále vyměřena, avšak již nevyplacena částka v celkové výši 68.142,- Kč, a to ve všech případech na podkladě dokladů o pracovní neschopnosti vystavených MUDr. A. K., 25) M. L. - poukázána částka v celkové výši 190.766,- Kč, a to ve všech případech na podkladě dokladů o pracovní neschopnosti vystavených MUDr. A. K., 26) K. P. - poukázána částka v celkové výši 329.448,- Kč; a dále vyměřena, avšak již nevyplacena částka v celkové výši 26.824,- Kč, a to ve všech případech na podkladě dokladů o pracovní neschopnosti vystavených jinými lékaři, 27) P. P. - poukázána částka v celkové výši 171.654,- Kč, a to ve všech případech na podkladě dokladů o pracovní neschopnosti vystavených jinými lékaři; a dále vyměřena, avšak již nevyplacena částka v celkové výši 111.252,- Kč, a to ve všech případech na podkladě dokladů o pracovní neschopnosti vystavených MUDr. A. K., 28) F. R. - poukázána částka v celkové výši 263.280,- Kč; a dále vyměřena, avšak již nevyplacena částka v celkové výši 7.664,- Kč, a to ve všech případech na podkladě dokladů o pracovní neschopnosti vystavených MUDr. A. K., 29) obžalovaný M. R. - poukázána částka v celkové výši 95.362,- Kč, a to ve všech případech na podkladě dokladů o pracovní neschopnosti vystavených MUDr. A. K., 30) obžalovaná H. R. (roz. K.) - poukázána částka v celkové výši 129.536,- Kč, a to ve všech případech na podkladě dokladů o pracovní neschopnosti vystavených MUDr. A. K., 31) I. Š. (roz. K.) - poukázána částka v celkové výši 42.693,- Kč; a dále vyměřena, avšak již nevyplacena částka v celkové výši 91.134,- Kč, a to ve všech případech na podkladě dokladů o pracovní neschopnosti vystavených MUDr. A. K., 32) L. T. - poukázána částka v celkové výši 170.541,- Kč, a to ve všech případech na podkladě dokladů o pracovní neschopnosti vystavených MUDr. A. K.; a dále vyměřena, avšak již nevyplacena částka v celkové výši 30.656,- Kč, a to ve všech případech na podkladě dokladů o pracovní neschopnosti vystavených jinými lékaři, 33) S. V. - poukázána částka v celkové výši 142.866,- Kč, a to ve všech případech na podkladě dokladů o pracovní neschopnosti vystavených jinými lékaři, 34) M. Z. - poukázána částka v celkové výši 79.700,- Kč, a to ve všech případech na podkladě dokladů o pracovní neschopnosti vystavených MUDr. A. K., kdy všichni obžalovaní takto jednali v úmyslu uvést Městskou správu sociálního zabezpečení v B. v omyl a neoprávněně tak pod záminkou fingovaných pracovních poměrů a nepravdivých potvrzení o pracovních neschopnostech vylákat peněžní prostředky a tyto užít pro svoji potřebu, a takto se společným jednáním podíleli obžalovaní M. R. na vzniku škody českému státu zastoupenému Městskou správu sociálního zabezpečení B. ve výši 4.577.742,- Kč, M. B. na vzniku škody ve výši 4.577.742,- Kč a MUDr. A. K. na vzniku škody ve výši 3.029.469,- Kč a pokusili se společným jednáním způsobit škodu M. R. ve výši 1.311.652,- Kč, M. B. ve výši 1.311.652,- Kč a MUDr. A. K. ve výši 970.760,- Kč; II) obžalovaní M. R., MUDr. A. K. a J. K. společně, po předchozí vzájemné dohodě, se zištným podvodným úmyslem neoprávněně vylákat dávky z nemocenského pojištění a takto se obohatit, v době od dubna 2005 do 3.12.2007, obžalovaný M. R. se souhlasem obžalovaného J. K., který byl registrován jako podnikatel - fyzická osoba J. K. se sídlem K., nabízel a sjednával níže uvedeným osobám, zejména osobám z řad svých příbuzných a známých, uzavření fiktivních pracovních smluv s podnikatelským subjektem J. K., a to obvykle jednu pracovní smlouvu na hlavní pracovní poměr a druhou na vedlejší pracovní poměr, a to zpravidla tak, aby oba pracovní poměry běžely souběžně, přesto, že věděli, že tito „zaměstnanci“ ve skutečnosti pracovní činnost vyplývající z těchto smluv vykonávat nebudou a také ji nevykonávali a ihned či v krátké době nastoupí pracovní neschopnost, obžalovaný J. K. podle pokynů obžalovaného M. R. podepsal s těmito osobami fiktivní pracovní smlouvy, poté obžalovaný M. R. někdy i za přítomnosti obžalovaného J. K. předložil tyto fiktivní pracovní smlouvy a další nepravdivé listiny v K. u Okresní správy sociálního zabezpečení K. a přihlásili tyto „zaměstnance“ jako zaměstnance subjektu J. K. k nemocenskému pojištění, a poté po uzavření těchto fiktivních pracovních poměrů obžalovaný M. R. předal praktické lékařce obžalované MUDr. A. K. potřebné údaje týkající se těchto „zaměstnanců“ a obžalovaná MUDr. A. K. podle pokynů obžalovaného M. R. vystavila těmto „zaměstnancům“ vědomě nepravdivá potvrzení o jejich pracovní neschopnosti, přestože k vystavení takových potvrzení nebyl vzhledem k jejich skutečnému zdravotnímu stavu důvod, či je vydávala s vědomím, že slouží pro neoprávněné vylákání dávek nemocenského pojištění a tato potvrzení předala obžalovanému M. R., event. si zaměstnanci účelově nechali na pokyn obžalovaného M. R. vystavit zejména doklady o pracovní neschopnosti od jiných lékařů, a to s vědomím obžalovaného J. K., a tyto doklady předali obžalovanému M. R.; a dále obžalovaná MUDr. A. K. umožnila obžalovanému M. R., aby i v její nepřítomnosti vstupoval do její lékařské ordinace, a obžalovanému M. R. vystavovala a předávala nevyplněná potvrzení o pracovní neschopnosti, která podepsala a orazítkovala svým razítkem, s tím, aby tato potvrzení podle své úvahy vyplnil a neoprávněně předložil u orgánu správy sociálního zabezpečení, a následně obžalovaný M. R. tato nepravdivá potvrzení o pracovní neschopnosti i další nepravdivé listiny postupně předložil Okresní správě sociálního zabezpečení v K., přičemž na základě těchto nepravdivých listin postupně v období od 18.5.2005 do 26.2.2008 Okresní správa sociálního zabezpečení v K. vyplatila částky v celkové výši 6.422.666,- Kč jako dávky z nemocenského pojištění, kdy část takto vyplacených dávek inkasoval obžalovaný M. R., část byla vyplacena přímo „zaměstnancům“, a z takto vylákaných finančních částek si obžalovaný M. R. část ponechal pro svoji potřebu, část předal obžalované MUDr. A. K. jako odměnu za vystavování nepravdivých potvrzení o pracovních neschopnostech, část předal obžalovanému J. K. a část jednotlivým „zaměstnancům“, a dále na základě těchto nepravdivých listin dne 30.1.2008 Okresní správa sociálního zabezpečení v K. vyměřila další dávky z nemocenského pojištění pro některé zaměstnance firmy J. K., a to v celkové výši 103.232,- Kč, které však již díky včasnému zásahu orgánů činných v trestním řízení vyplaceny nebyly, kdy tato částka byla zajištěna na účtu České správy sociálního zabezpečení; obžalovaní J. K. a M. R. vyhotovili fiktivní pracovní smlouvy s těmito „zaměstnanci“, jimž byla na základě fiktivních pracovních smluv a dalších nepravdivých listin poukázána níže uvedená částka, příp. v jejich prospěch byla vyměřena níže uvedená částka, která jim však díky včasnému zásahu orgánů činných v trestním řízení vyplacena nebyla: 1) obžalovaný M. B. - poukázána částka v celkové výši 495.552,- Kč, a to ve všech případech na podkladě dokladů o pracovní neschopnosti vystavených MUDr. A. K., 2) E. B. - poukázána částka v celkové výši 65.682,- Kč, a to ve všech případech na podkladě dokladů o pracovní neschopnosti vystavených MUDr. A. K., 3) E. B. - poukázána částka v celkové výši 320.322,- Kč, a to ve všech případech na podkladě dokladů o pracovní neschopnosti vystavených MUDr. A. K., 4) F. B. - poukázána částka v celkové výši 263.608,- Kč, a to ve všech případech na podkladě dokladů o pracovní neschopnosti vystavených MUDr. A. K., 5) L´. D. - poukázána částka v celkové výši 171.668,- Kč, a to ve všech případech na podkladě dokladů o pracovní neschopnosti vystavených MUDr. A. K., 6) M. D. - poukázána částka v celkové výši 466.426,- Kč, a to ve všech případech na podkladě dokladů o pracovní neschopnosti vystavených MUDr. A. K., 7) M. D. - poukázána částka v celkové výši 84.100,- Kč; z čehož bylo 81.013,- Kč na podkladě dokladů o pracovní neschopnosti vystavených MUDr. A. K.; a dále vyměřena, avšak již nevyplacena částka v celkové výši 21.678,- Kč, z čehož bylo 16.827,- Kč na podkladě dokladů o pracovní neschopnosti vystavených MUDr. A. K., 8) Z. D. - poukázána částka v celkové výši 347.728,- Kč, a to ve všech případech na podkladě dokladů o pracovní neschopnosti vystavených MUDr. A. K., 9) I. D. - poukázána částka v celkové výši 123.706,- Kč, a to ve všech případech na podkladě dokladů o pracovní neschopnosti vystavených MUDr. A. K., 10) M. D. - poukázána částka v celkové výši 260.394,- Kč, z čehož bylo 239.898,- Kč na podkladě dokladů o pracovní neschopnosti vystavených MUDr. A. K., 11) M. D. - poukázána částka v celkové výši 66.941,- Kč, z čehož bylo 51.794,- Kč na podkladě dokladů o pracovní neschopnosti vystavených MUDr. A. K., 12) K. F. - poukázána částka v celkové výši 93.174,- Kč, a to ve všech případech na podkladě dokladů o pracovní neschopnosti vystavených MUDr. A. K., 13) Š. G. - poukázána částka v celkové výši 238.036,- Kč, z čehož bylo 143.198,- Kč na podkladě dokladů o pracovní neschopnosti vystavených MUDr. A. K., 14) V. G. - poukázána částka v celkové výši 76.764,- Kč, a to ve všech případech na podkladě dokladů o pracovní neschopnosti vystavených MUDr. A. K., 15) J. H. - poukázána částka v celkové výši 56.105,- Kč, a to ve všech případech na podkladě dokladů o pracovní neschopnosti vystavených MUDr. A. K., 16) P. H. - poukázána částka v celkové výši 257.722,- Kč, a to ve všech případech na podkladě dokladů o pracovní neschopnosti vystavených MUDr. A. K., 17) V. H. - poukázána částka v celkové výši 86.763,- Kč, a to ve všech případech na podkladě dokladů o pracovní neschopnosti vystavených MUDr. A. K., 18) V. H. - poukázána částka v celkové výši 26.930,- Kč, a to ve všech případech na podkladě dokladů o pracovní neschopnosti vystavených jinými lékaři, 19) P. J. - poukázána částka v celkové výši 155.114,- Kč, z čehož bylo 66.350,- Kč na podkladě dokladů o pracovní neschopnosti vystavených MUDr. A. K., 20) B. K. - vyměřena, avšak již nevyplacena částka v celkové výši 81.554,- Kč, a to ve všech případech na podkladě dokladů o pracovní neschopnosti vystavených MUDr. A. K., 21) B. K. poukázána částka v celkové výši 90.127,- Kč, a to ve všech případech na podkladě dokladů o pracovní neschopnosti vystavených MUDr. A. K., 22) J. K. - poukázána částka v celkové výši 212.907,- Kč, a to ve všech případech na podkladě dokladů o pracovní neschopnosti vystavených MUDr. A. K., 23) K. K. - poukázána částka v celkové výši 199.388,- Kč, a to ve všech případech na podkladě dokladů o pracovní neschopnosti vystavených MUDr. A. K., 24) J. K. - poukázána částka v celkové výši 180.255,- Kč, a to ve všech případech na podkladě dokladů o pracovní neschopnosti vystavených MUDr. A. K., 25) M. K. - poukázána částka v celkové výši 134.290,- Kč, a to ve všech případech na podkladě dokladů o pracovní neschopnosti vystavených jinými lékaři, 26) M. K. - poukázána částka v celkové výši 55.147,- Kč, a to ve všech případech na podkladě dokladů o pracovní neschopnosti vystavených MUDr. A. K., 27) M. L. - poukázána částka v celkové výši 537.221,- Kč, z čehož bylo 288.776,- Kč na podkladě dokladů o pracovní neschopnosti vystavených MUDr. A. K., 28) M. L. - poukázána částka v celkové výši 52.752,- Kč, a to ve všech případech na podkladě dokladů o pracovní neschopnosti vystavených MUDr. A. K., 29) obžalovaný M. R. - poukázána částka v celkové výši 188.338,- Kč, a to ve všech případech na podkladě dokladů o pracovní neschopnosti vystavených MUDr. A. K., 30) obžalovaná H. R., roz. K. - poukázána částka v celkové výši 221.790,- Kč, a to ve všech případech na podkladě dokladů o pracovní neschopnosti vystavených MUDr. A. K., 31) I. Š. - poukázána částka v celkové výši 85.386,- Kč, a to ve všech případech na podkladě dokladů o pracovní neschopnosti vystavených MUDr. A. K., 32) I. T. - poukázána částka v celkové výši 16.398,- Kč, a to ve všech případech na podkladě dokladů o pracovní neschopnosti vystavených MUDr. A. K., 33) L. T. - poukázána částka v celkové výši 648.720,- Kč, z čehož bylo 301.466,- Kč na podkladě dokladů o pracovní neschopnosti vystavených MUDr. A. K., 34) M. V. - poukázána částka v celkové výši 39.500,- Kč, a to ve všech případech na podkladě dokladů o pracovní neschopnosti vystavených MUDr. A. K., 35) M. Z. - poukázána částka v celkové výši 103.712,- Kč, a to ve všech případech na podkladě dokladů o pracovní neschopnosti vystavených MUDr. A. K., kdy všichni obžalovaní takto jednali v úmyslu uvést Okresní správu sociálního zabezpečení v K. v omyl a neoprávněně tak, pod záminkou fingovaných pracovních poměrů a nepravdivých potvrzení o pracovních neschopnostech, vylákat peněžní prostředky a tyto užít pro svoji potřebu, a takto se společným jednáním podíleli obžalovaní M. R. na vzniku škody českému státu zastoupenému Okresní správu sociálního zabezpečení K. ve výši 6.422.666,- Kč, J. K. na vzniku škody ve výši 6.422.666,- Kč a MUDr. A. K. na vzniku škody ve výši 5.443.415,- Kč a pokusili se společným jednáním způsobit škodu M. R. ve výši 103.232,- Kč, J. K. ve výši 103.232,- Kč a MUDr. A. K. ve výši 98.381,- Kč; III) obžalovaná MUDr. A. K. společně s H. R. a L. S., po předchozí vzájemné dohodě, se zištným podvodným úmyslem neoprávněně vylákat dávky z nemocenského pojištění a takto se obohatit, v době od srpna 2006 do září 2007, obžalovaná H. R., která byla registrována jako podnikatel - fyzická osoba H. R. se sídlem K., vyhotovila buď s vědomím níže uvedených osob, zejména z řad svých příbuzných a známých, v některých případech však i bez jejich vědomí, fiktivní pracovní smlouvy s podnikatelským subjektem H. R., a to obvykle jednu pracovní smlouvu na hlavní pracovní poměr a druhou na vedlejší pracovní poměr, a to zpravidla tak, aby oba pracovní poměry běžely souběžně, přičemž věděla, že tito „zaměstnanci“ ve skutečnosti pracovní činnost vyplývající z těchto smluv vykonávat nebudou a také ji nevykonávali, tyto smlouvy poté podepsala a poté je společně s dalšími nepravdivými listinami předložila v K. u Okresní správy sociálního zabezpečení K. a přihlásila tyto „zaměstnance“ jako zaměstnance subjektu H. R. k nemocenskému pojištění, a poté po uzavření těchto fiktivních pracovních poměrů obžalovaná H. R. předala praktické lékařce obžalované MUDr. A. K. potřebné údaje týkající se těchto „zaměstnanců“ a obžalovaná MUDr. A. K. podle pokynů obžalované H. R. vystavila těmto „zaměstnancům“ vědomě nepravdivá potvrzení o jejich pracovní neschopnosti, přestože k vystavení takových potvrzení nebyl, vzhledem k jejich skutečnému zdravotnímu stavu, důvod, či je vydávala s vědomím, že slouží pro neoprávněné vylákání dávek nemocenského pojištění a tato potvrzení předala obžalované H. R., dále obžalovaný L. S. na pokyn obžalované H. R. a bez vědomí a souhlasu některých „zaměstnanců“, a to M. H., T. K., M. K., S. Č. a Š. K., vyhotovil nepravdivé plné moci opravňující obžalovanou H. R. k převzetí dávek z nemocenského pojištění určených pro tyto zaměstnance namísto těchto zaměstnanců, na těchto plných mocích za pomoci tiskárny a počítače obžalované H. R. vytvořil napodobeninu otisku notářského ověřovacího razítka a napodobil podpis dotyčného zaměstnance, a dále padělal podpisy těchto zaměstnanců na výplatních lístcích, na žádostech o zasílání dávek do B., na adresu obžalované H. R. a na potvrzeních o pracovní neschopnosti, kdy tyto listiny předal obžalované H. R., a dále v některých případech na Okresní správě sociálního zabezpečení v K. pomáhal obžalované H. R. s vyplňováním přehledů a odstraňováním chyb při podávání dokladů týkajících se nemocenských dávek, a následně obžalovaná H. R. tato nepravdivá potvrzení o pracovní neschopnosti i další nepravdivé listiny postupně předložila Okresní správě sociálního zabezpečení v K., přičemž na základě těchto nepravdivých listin postupně v období od 1.9.2006 do 3.9.2007 Okresní správa sociálního zabezpečení v K. vyplatila částky v celkové výši 1.472.854,- Kč jako dávky z nemocenského pojištění, kdy část vyplacených dávek inkasovala přímo obžalovaná H. R. na základě plných mocí opravňujících ji k převzetí dávek, buď skutečných plných mocí nebo padělaných obžalovaným L. S., část těchto dávek byla vyplacena přímo „zaměstnancům“, přičemž z takto obdržených peněz si obžalovaná H. R. část ponechala pro svoji potřebu, část peněz předala obžalované MUDr. A. K. za vystavování nepravdivých potvrzení o pracovních neschopnostech, někdy část peněz předala jednotlivým „zaměstnancům“; obžalovaná H. R. vyhotovila fiktivní pracovní smlouvy s těmito „zaměstnanci“, jimž byla na základě fiktivních pracovních smluv a dalších nepravdivých listin poukázána níže uvedená částka: 1) S. Č. - poukázána částka v celkové výši 94.132,- Kč, 2) A. D. - poukázána částka v celkové výši 215.582,- Kč, 3) V. G. - poukázána částka v celkové výši 81.554,- Kč, 4) J. G. - poukázána částka v celkové výši 68.392,- Kč, 5) J. G. - poukázána částka v celkové výši 54.730,- Kč, 6) J. H. - poukázána částka v celkové výši 166.446,- Kč, 7) M. H., roz. D. - poukázána částka v celkové výši 124.618,- Kč, 8) J. K. - poukázána částka v celkové výši 47.066,- Kč, 9) M. K. - poukázána částka v celkové výši 159.262,- Kč, 10) P. K. - poukázána částka v celkové výši 53.494,- Kč, 11) I. K. - poukázána částka v celkové výši 86.344,- Kč, 12) M. K. - poukázána částka v celkové výši 80.882,- Kč, 13) T. K. - poukázána částka v celkové výši 104.546,- Kč, 14) Š. K. - poukázána částka v celkové výši 26.948,- Kč, 15) obžalovaný L. S. - poukázána částka v celkové výši 108.858,- Kč, přičemž ve všech případech ad 1)-15) byly dávky čerpány na podkladě dokladů o pracovní neschopnosti, které MUDr. A. K. vystavila a všichni obžalovaní takto jednali v úmyslu uvést Okresní správu sociálního zabezpečení v K. v omyl a neoprávněně tak, pod záminkou fingovaných pracovních poměrů a nepravdivých a účelově vydaných potvrzení o pracovních neschopnostech, vylákat peněžní prostředky a tyto užít pro svoji potřebu, čímž H. R., L. S. a MUDr. A. K. společně způsobili českému státu, zastoupenému Okresní správou sociálního zabezpečení K., škodu ve výši 1.472.854,- Kč, IV) obžalovaný M. B. po předchozí vzájemné dohodě s obžalovaným J. K. a obžalovaným M. R., podepsal v C. v postavení zaměstnance fiktivní pracovní smlouvy s podnikatelským subjektem - fyzickou osobou J. K., se sídlem K., jako zaměstnavatelem, a to pracovní smlouvu na hlavní pracovní poměr jako dělník, podepsanou dne 5.9.2005 a další podepsanou dne 1.2.2007, a fiktivní pracovní smlouvu na vedlejší pracovní poměr jako dlaždič, podepsanou dne 5.9.2005 a další dne 1.2.2007, vždy s vědomím, že ve skutečnosti pracovní činnost, vyplývající z těchto smluv, vykonávat nebude a také ji nevykonával, a že tyto fiktivní smlouvy budou obžalovaným M. R., popř. obžalovaným J. K., společně s dalšími nepravdivými doklady, zejména nepravdivými potvrzeními o jeho pracovní neschopnosti, vystavenými obžalovanou MUDr. A. K., předloženy Okresní správě sociálního zabezpečení v K. za účelem neoprávněného vylákání dávek z nemocenského pojištění, kdy obžalovaný M. R. tyto nepravdivé listiny skutečně Okresní správě sociálního zabezpečení v K. předložil, a v důsledku toho byla obžalovanému M. B. postupně v období od 18.11.2005 do 17.8.2007 Okresní správou sociálního zabezpečení v K. poukázána částka v celkové výši 495.552,- Kč, V) obžalovaný J. K. po předchozí vzájemné dohodě s obžalovaným M. B. a obžalovaným M. R., podepsal v B. v postavení zaměstnance fiktivní pracovní smlouvy s podnikatelským subjektem - fyzickou osobou M. B., se sídlem B., jako zaměstnavatelem, a to pracovní smlouvu na hlavní pracovní poměr jako dělník, podepsanou dne 29.1.2007 a fiktivní pracovní smlouvu na vedlejší pracovní poměr jako dlaždič, podepsanou dne 29.1.2007, vždy s vědomím, že ve skutečnosti pracovní činnost, vyplývající z těchto smluv, vykonávat nebude a také ji nevykonával, a že tyto fiktivní smlouvy budou obžalovaným M. R. a obžalovaným M. B. společně s dalšími nepravdivými doklady, zejména nepravdivými potvrzeními o jeho pracovní neschopnosti vystavenými obžalovanou MUDr. A. K., předloženy Městské správě sociálního zabezpečení v B. za účelem neoprávněného vylákání dávek z nemocenského pojištění, kdy obžalovaný M. R. tyto nepravdivé listiny skutečně Městské správě sociálního zabezpečení v B. předložil, a na základě těchto nepravdivých listin Městská správa sociálního zabezpečení v B. poukázala obžalovanému J. K. postupně v období od června 2007 do listopadu 2007 dávky z nemocenského pojištění v celkové výši 208.010,- Kč, a takto shora popsaným jednáním obžalovaný M. R. (v bodech I, II) způsobil škodu a současně opatřil prospěch sobě či jinému ve výši 11.000.408,- Kč a pokusil se způsobit škodu a opatřit prospěch sobě či jinému ve výši 1.414.884,- Kč (celkem 12.415.292,- Kč), obžalovaná MUDr. A. K. (v bodech I, II, III) způsobila škodu a současně opatřila prospěch sobě či jinému ve výši 9.945.738,- Kč a pokusila se způsobit škodu ve výši 1.069.141,- Kč (celkem 11.014.879,- Kč), obžalovaný M. B. (v bodech I, IV) způsobil škodu ve výši 5.073.294,- Kč a pokusil se způsobit škodu ve výši 1.311.652,- Kč (celkem 6.384.949,- Kč), obžalovaný J. K. (v bodech II, V) způsobil škodu ve výši 6.630.676,- Kč a pokusil se způsobit škodu ve výši 103.232,- Kč (celkem 6.733.908,- Kč), tedy obžalovaný M. R. (v bodech I, II) - ke škodě cizího majetku sebe i jiného obohatil tím, že uvedl někoho v omyl a způsobil takovým činem škodu velkého rozsahu, a v úmyslu spáchat trestný čin se dopustil jednání, které bezprostředně směřovalo k dokonání trestného činu tím, že uvede někoho v omyl, aby sebe i jiného obohatil a způsobil na cizím majetku škodu velkého rozsahu, přičemž k dokonání trestného činu nedošlo, - užil v řízení před orgánem sociálního zabezpečení padělané lékařské zprávy jako pravé a způsobil takovým činem škodu velkého rozsahu a sobě nebo jinému opatřil prospěch velkého rozsahu, a v úmyslu spáchat trestný čin se dopustil jednání, které bezprostředně směřovalo k dokonání trestného činu tím, že užil v řízení před orgánem sociálního zabezpečení padělané lékařské zprávy jako pravé a způsobil takovým činem škodu velkého rozsahu a sobě nebo jinému opatřil prospěch velkého rozsahu, přičemž k dokonání trestného činu nedošlo, obžalovaná MUDr. A. K. (v bodech I, II, III) - ke škodě cizího majetku sebe i jiného obohatila tím, že uvedla někoho v omyl a způsobila takovým činem škodu velkého rozsahu, a v úmyslu spáchat trestný čin se dopustila jednání, které bezprostředně směřovalo k dokonání trestného činu tím, že uvede někoho v omyl, aby sebe i jiného obohatila a způsobila na cizím majetku škodu velkého rozsahu, přičemž k dokonání trestného činu nedošlo, - jako lékař vystavila nepravdivou lékařskou zprávu, posudek nebo nález, aby je bylo užito v řízení před orgánem sociálního zabezpečení, a způsobila takovým činem škodu velkého rozsahu a sobě nebo jinému opatřila prospěch velkého rozsahu, a v úmyslu spáchat trestný čin se dopustila jednání, které bezprostředně směřovalo k dokonání trestného činu tím, že jako lékař vystavila nepravdivou lékařskou zprávu, posudek nebo nález, aby je bylo užito v řízení před orgánem sociálního zabezpečení, a způsobila takovým činem škodu velkého rozsahu a sobě nebo jinému opatřila prospěch velkého rozsahu, přičemž k dokonání trestného činu nedošlo, obžalovaný M. B. (v bodech I, IV) ke škodě cizího majetku sebe i jiného obohatil tím, že uvedl někoho v omyl a způsobil takovým činem škodu velkého rozsahu, a v úmyslu spáchat trestný čin se dopustil jednání, které bezprostředně směřovalo k dokonání trestného činu tím, že uvede někoho v omyl, aby sebe i jiného obohatil a způsobil na cizím majetku škodu velkého rozsahu, přičemž k dokonání trestného činu nedošlo, obžalovaný J. K. (v bodech II, V) ke škodě cizího majetku sebe i jiného obohatil tím, že uvedl někoho v omyl a způsobil takovým činem škodu velkého rozsahu, a v úmyslu spáchat trestný čin se dopustil jednání, které bezprostředně směřovalo k dokonání trestného činu tím, že uvede někoho v omyl, aby sebe i jiného obohatil a způsobil na cizím majetku škodu velkého rozsahu, přičemž k dokonání trestného činu nedošlo, tím spáchali obžalovaný M. R. (v bodech I, II) - zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr.zákoníku zák.č. 40/2009 Sb. (dále jen tr.zákoníku), dílem dokonaný, dílem nedokonaný ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr.zákoníku k § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr.zákoníku, a to ve spolupachatelství podle § 23 tr.zákoníku, - zločin padělání a vystavování nepravdivých lékařských zpráv, posudků a nálezů podle § 350 odst. 1 alinea 2, odst. 4 písm. a), písm. b) tr.zákoníku, dílem dokonaný, dílem nedokonaný ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr.zákoníku k § 350 odst. 1 alinea 2, odst. 4 písm. a), písm. b) tr.zákoníku, a to ve spolupachatelství podle § 23 tr.zákoníku, obžalovaná MUDr. A. K. (v bodech I, II, III) - zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr.zákoníku, dílem dokonaný, dílem nedokonaný ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr.zákoníku k § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr.zákoníku, a to ve spolupachatelství podle § 23 tr.zákoníku, - zločin padělání a vystavování nepravdivých lékařských zpráv, posudků a nálezů podle § 350 odst. 2, odst. 4 písm. a), písm. b) tr.zákoníku, dílem dokonaný, dílem nedokonaný ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr.zákoníku k § 350 odst. 2, odst. 4 písm. a), písm. b) tr.zákoníku, a to ve spolupachatelství podle § 23 tr.zákoníku, obžalovaný M. B. (v bodech I, IV) zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr.zákoníku, dílem dokonaný, dílem nedokonaný ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr.zákoníku k § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr.zákoníku, a to ve spolupachatelství podle § 23 tr.zákoníku, obžalovaný J. K. (v bodech II, V) zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr.zákoníku, dílem dokonaný, dílem nedokonaný ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr.zákoníku k § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr.zákoníku, a to ve spolupachatelství podle § 23 tr.zákoníku, a z a t o s e o d s u z u j í obžalovaný M. R. podle § 209 odst. 5 tr.zákoníku, za použití § 43 odst. 1 tr.zákoníku, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 9 (devíti) roků. Podle § 56 odst. 2 písm. d) tr.zákoníku se pro výkon uloženého trestu odnětí svobody zařazuje do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 67 odst. 1 tr.zákoníku a § 68 odst. 1, odst. 2 tr.zákoníku k peněžitému trestu v rozsahu 500 denních sazeb ve výši 1.000,- Kč, v celkové výši 500.000,- (pětset tisíc) Kč. Podle § 69 odst. 1 tr.zákoníku se pro případ, že by peněžitý trest nebyl vykonán, stanoví náhradní trest odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku. Obžalovaná MUDr. A. K. podle § 209 odst. 5 tr.zákoníku, za použití § 43 odst. 1 tr.zákoníku, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 7 (sedmi) roků. Podle § 56 odst. 2 písm. c) tr.zákoníku se pro výkon uloženého trestu odnětí svobody zařazuje do věznice s ostrahou. Podle § 67 odst. 1 tr.zákoníku a § 68 odst. 1, odst. 2 tr.zákoníku k peněžitému trestu v rozsahu 500 denních sazeb ve výši 1.000,- Kč, v celkové výši 500.000,- (pětset tisíc) Kč. Podle § 69 odst. 1 tr.zákoníku se pro případ, že by peněžitý trest nebyl vykonán, stanoví náhradní trest odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku. Podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr.zákoníku k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu výkonu povolání lékařky na dobu 8 (osmi) roků. Obžalovaný M. B. podle § 209 odst. 5 tr.zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 5 (pěti) roků. Podle § 56 odst. 2 písm. c) tr.zákoníku se pro výkon uloženého trestu odnětí svobody zařazuje do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr.zákoníku k trestu zákazu činnosti spočívajícím v zákazu samostatné podnikatelské činnosti na dobu 10 (deseti) roků. Obžalovaný J. K. podle § 209 odst. 5 tr.zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 5 (pěti) roků a 6 (šesti) měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. c) tr.zákoníku se pro výkon uloženého trestu odnětí svobody zařazuje do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr.zákoníku k trestu zákazu činnosti spočívajícím v zákazu samostatné podnikatelské činnosti na dobu 10 (deseti) roků. Obžalovaná H. N. za trestný čin pomoci k trestnému činu podvodu dle § 10 odst. 1 písm. c) k § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr.zák., jenž zůstal v napadeném rozsudku nezměněn (bod VII/2) a současně i za trestný čin podvodu dle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr.zák., jímž byla uznána vinnou rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 19.8.2009, pod č.j. 1 T 7/2008-2693, jenž nabyl právní moci dne 6.2.2010, podle § 250 odst. 3 tr.zák., za použití § 35 odst. 2 tr.zák., k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) roků. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr.zák. se pro výkon uloženého trestu odnětí svobody zařazuje do věznice s ostrahou. Podle § 49 odst. 1 tr.zák. a § 50 odst. 1 tr.zák. k trestu zákazu činnosti spočívajícím v zákazu samostatné podnikatelské činnosti na dobu 10 (deseti) roků. Současně se zrušuje výrok o trestu uložený obžalované H. N. rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 19.8.2009, pod č.j. 1 T 7/2008-2693, jenž nabyl právní moci dne 6.2.2010, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla pokladu. III. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn. IV. Podle § 259 odst. 1 tr.ř. se trestní věc obžalované H. N., pro skutek uvedený v bodě VII/1 napadeného rozsudku, jímž byla uznána vinnou trestným činem pomoci podle § 10 odst. 1 písm. c) tr.zák. k trestnému činu podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 4 tr.zák., dílem dokonanému, dílem zůstavšího ve stádiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr.zák. k § 250 odst. 1, odst. 4 tr.zák., v r a c í soudu prvního stupně. O d ů v o d n ě n í : Napadeným rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 11.9.2009, č.j. 39 T 9/2008-5356, byli obžalovaní M. R., M. B., J. K., MUDr. A. K., L. S., H. R. a H. N. uznáni vinnými, a to obžalovaný M. R. (v bodech I, II) trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 4 tr.zák., dílem dokonaný, dílem zůstavší ve stádiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr.zák. k § 250 odst. 1, odst. 4 tr.zák., a to ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr.zák., trestným činem padělání a vystavování nepravdivých lékařských zpráv, posudků a nálezů podle § 175b odst. 1 alinea 2, odst. 3 písm. b) tr.zák., obžalovaná MUDr. A. K. (v bodech I, II, III) trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 4 tr.zák., dílem dokonaný, dílem zůstavší ve stádiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr.zák. k § 250 odst. 1, odst. 4 tr.zák., a to ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr.zák., trestným činem padělání a vystavování nepravdivých lékařských zpráv, posudků a nálezů podle § 175b odst. 2 alinea 1, odst. 3 písm. b) tr.zák., obžalovaný M. B. (v bodech I, IV) trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 4 tr.zák., dílem dokonaný, dílem zůstavší ve stádiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr.zák. k § 250 odst. 1, odst. 4 tr.zák., a to ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr.zák., obžalovaný J. K. (v bodech II, V) trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 4 tr.zák., dílem dokonaný, dílem zůstavší ve stádiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr.zák. k § 250 odst. 1, odst. 4 tr.zák., a to ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr.zák., obžalovaná H. R. (v bodech III, VI a,b) trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr.zák., a to ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr.zák., trestným činem padělání a vystavování nepravdivých lékařských zpráv, posudků a nálezů podle § 175b odst. 1 alinea 2, odst. 3 písm. b) tr.zák., obžalovaný L. S. (v bodě III) trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr.zák., a to ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr.zák., obžalovaná H. N. (v bodě VII/1) pomocí podle § 10 odst. 1 písm. c) tr.zák. k trestnému činu podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 4 tr.zák., dílem dokonanému, dílem zůstavšího ve stádiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr.zák. k § 250 odst. 1, odst. 4 tr.zák., (v bodě VII/2) pomocí podle § 10 odst. 1 písm. c) tr.zák. k trestnému činu podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr.zák. Těchto trestných činů se dle skutkových zjištění měli dopustit tím, že I) obžalovaní M. R., MUDr. A. K. a M. B. společně, po předchozí vzájemné dohodě, se zištným podvodným úmyslem neoprávněně vylákat dávky z nemocenského pojištění a takto se obohatit, v době od března 2006 do 3.12.2007, obžalovaný M. R. se souhlasem obžalovaného M. B., který byl registrován jako podnikatel - fyzická osoba M. B., se sídlem B., nabízel a sjednával níže uvedeným osobám, zejm. osobám z řad svých příbuzných a známých, uzavření fiktivních pracovních smluv s podnikatelským subjektem M. B., a to obvykle jednu pracovní smlouvu na hlavní pracovní poměr a druhou na vedlejší pracovní poměr, a to zpravidla tak, aby oba pracovní poměry běžely souběžně, přičemž oba obvinění věděli, že tito „zaměstnanci“ ve skutečnosti pracovní činnost vyplývající z těchto smluv vykonávat nebudou a také ji nevykonávali; obžalovaný M. B. poté podle pokynů obžalovaného M. R. podepsal s těmito osobami fiktivní pracovní smlouvy, poté obžalovaný M. R. někdy i za přítomnosti obžalovaného M. B. předložil tyto fiktivní pracovní smlouvy a další nepravdivé listiny v B. u Městské správy sociálního zabezpečení B. a přihlásili tyto „zaměstnance“ jako zaměstnance subjektu M. B. k nemocenskému pojištění, a poté po uzavření těchto fiktivních pracovních poměrů obžalovaný M. R. předal praktické lékařce obžalované MUDr. A. K. potřebné údaje týkající se těchto „zaměstnanců“ a obžalovaná MUDr. A. K. podle pokynů obžalovaného M. R. vystavila těmto „zaměstnancům“ vědomě nepravdivá potvrzení o jejich pracovní neschopnosti, přestože k vystavení takových potvrzení nebyl vzhledem k jejich skutečnému zdravotnímu stavu důvod, a tato potvrzení předala obžalovanému M. R., event. si zaměstnanci nechali na pokyn obžalovaného M. R. vystavit zejména doklady o pracovní neschopnosti od jiných lékařů, a to s vědomím obžalovaného M. B., a tyto doklady předali obžalovanému M. R.; a dále obžalovaná MUDr. A. K. umožnila obžalovanému M. R., aby i v její nepřítomnosti vstupoval do její lékařské ordinace, a obžalovanému M. R. vystavovala a předávala nevyplněná potvrzení o pracovní neschopnosti, která podepsala a orazítkovala svým razítkem, s tím, aby tato potvrzení podle své úvahy vyplnil a neoprávněně předložil u orgánu správy sociálního zabezpečení, a následně obžalovaný M. R. tato nepravdivá potvrzení o pracovní neschopnosti i další nepravdivé listiny postupně předložil Městské správě sociálního zabezpečení v B., přičemž na základě těchto nepravdivých listin postupně v období od 5.4.2006 do 20.11.2007 Městská správa sociálního zabezpečení v B. vyplatila částky v celkové výši 4.577.742,- Kč jako dávky z nemocenského pojištění, kdy část takto vyplacených dávek inkasoval obžalovaný M. R., část byla vyplacena přímo „zaměstnancům“, a z takto vylákaných finančních částek si obžalovaný M. R. část ponechal pro svoji potřebu, část předal obžalované MUDr. A. K. jako odměnu za vystavování nepravdivých potvrzení o pracovních neschopnostech, část předal obžalovanému M. B. a část jednotlivým „zaměstnancům“, a dále na základě těchto nepravdivých listin dne 4.12.2007 Městská správa sociálního zabezpečení v B. vyměřila další dávky z nemocenského pojištění pro některé zaměstnance firmy M. B., a to v celkové výši 1.311.306,- Kč, a prostřednictvím České správy sociálního zabezpečení Praha došlo následně k uvolnění této částky z bankovního účtu České národní banky s tím, aby tato částka byla poukázána a vyplacena prostřednictvím poštovních poukázek jednotlivým "zaměstnancům", kdy k vyplacení částky 1.311.306,- Kč však nakonec díky včasnému zásahu orgánů činných v trestním řízení nedošlo; obžalovaní M. B. a M. R. vyhotovili fiktivní pracovní smlouvy s těmito „zaměstnanci“, jimž byla na základě fiktivních pracovních smluv a dalších nepravdivých listin poukázána níže uvedená částka, příp. v jejich prospěch byla vyměřena níže uvedená částka, která jim však díky včasnému zásahu orgánů činných v trestním řízení vyplacena nebyla: 1) F. B. - poukázána částka v celkové výši 30.239,- Kč, a dále vyměřena, avšak již nevyplacena částka v celkové výši 85.386,- Kč, a to ve všech případech na podkladě dokladů o pracovní neschopnosti vystavených MUDr. A. K., 2) L´. D. - poukázána částka v celkové výši 147.308,- Kč; dále vyměřena, avšak již nevyplacena částka v celkové výši 57.604,- Kč; a to ve všech případech na podkladě dokladů o pracovní neschopnosti vystavených MUDr. A. K., 3) M. D. - poukázána částka v celkové výši 36.367,- Kč; dále vyměřena, avšak již nevyplacena částka v celkové výši 118.978,- Kč, a to ve všech případech na podkladě dokladů o pracovní neschopnosti vystavených MUDr. A. K., 4) M. D. (roz. R.) - poukázána částka v celkové výši 345.955,- Kč, z čehož bylo 335.812,- Kč na podkladě dokladů o pracovní neschopnosti vystavených MUDr. A. K.; dále vyměřena, avšak již nevyplacena částka v celkové výši 23.191,- Kč, z čehož bylo 19.222,- Kč vyměřeno na pokladě dokladů o pracovní neschopnosti vystavených MUDr. A. K., 5) Z. D. - vyměřena, avšak již nevyplacena částka v celkové výši 92.092,- Kč, a to ve všech případech na podkladě dokladů o pracovní neschopnosti vystavených MUDr. A. K., 6) M. D. (roz. R.) - vyměřena, avšak již nevyplacena částka v celkové výši 97.840,- Kč, a to ve všech případech na podkladě dokladů o pracovní neschopnosti vystavených MUDr. A. K., 7) M. D. – poukázána částka v celkové výši 350.422,- Kč, z čehož bylo 103.588,- Kč vyplaceno na podkladě dokladů o pracovní neschopnosti vystavených MUDr. A. K., 8) K. F. - poukázána částka v celkové výši 105.504,- Kč, a to ve všech případech na podkladě dokladů o pracovní neschopnosti vystavených MUDr. A. K., 9) Š. G. – poukázána částka v celkové výši 165.982,- Kč, a to ve všech případech na podkladě dokladů o pracovní neschopnosti vystavených MUDr. A. K., 10) J. H. – poukázána částka v celkové výši 112.210,- Kč, a to ve všech případech na podkladě dokladů o pracovní neschopnosti vystavených MUDr. A. K., 11) P. H. - poukázána částka v celkové výši 136.046,- Kč; dále vyměřena, avšak již nevyplacena částka v celkové výši 61.436,- Kč, a to ve všech případech na podkladě dokladů o pracovní neschopnosti vystavených MUDr. A. K., 12) K. H. - vyměřena, avšak již nevyplacena částka v celkové výši 45.150,- Kč, a to ve všech případech na podkladě dokladů o pracovní neschopnosti vystavených MUDr. A. K., 13) V. H. - vyměřena, avšak již nevyplacena částka v celkové výši 187.768,- Kč, a to ve všech případech na podkladě dokladů o pracovní neschopnosti vystavených jinými lékaři, 14) obžalovaný J. K. - poukázána částka v celkové výši 208.010,- Kč, a to ve všech případech na podkladě dokladů o pracovní neschopnosti vystavených jinými lékaři, 15) Z. K. - poukázána částka v celkové výši 224.792,- Kč, a to ve všech případech na podkladě dokladů o pracovní neschopnosti vystavených MUDr. A. K., 16) B. K. - poukázána částka v celkové výši 283.760,- Kč, z čehož bylo 180.254,- Kč vyplaceno na podkladě dokladů o pracovní neschopnosti vystavených MUDr. A. K.; dále vyměřena, avšak již nevyplacena částka v celkové výši 479,- Kč, a to ve všech případech na podkladě dokladů vystavených jinými lékaři, 17) B. K. - poukázána částka v celkové výši 49.040,- Kč, a to ve všech případech na podkladě dokladů o pracovní neschopnosti vystavených MUDr. A. K., 18) J. K. - poukázána částka v celkové výši 46.108,- Kč, a to ve všech případech na podkladě dokladů o pracovní neschopnosti vystavených MUDr. A. K., 19) K. K. - poukázána částka v celkové výši 109.274,- Kč, a to ve všech případech na podkladě dokladů o pracovní neschopnosti vystavených MUDr. A. K.; a dále vyměřena, avšak již nevyplacena částka v celkové výši 38.444,- Kč, a to ve všech případech na podkladě dokladů o pracovní neschopnosti vystavených jinými lékaři, 20) J. K. - vyměřena, avšak již nevyplacena částka v celkové výši 76.806,- Kč, a to ve všech případech na podkladě dokladů o pracovní neschopnosti vystavených MUDr. A. K., 21) J. K. - poukázána částka v celkové výši 173.449,- Kč; a dále vyměřena, avšak již nevyplacena částka v celkové výši 57.276,- Kč, a to ve všech případech na podkladě dokladů o pracovní neschopnosti vystavených MUDr. A. K., 22) M. K. (roz. K.) - poukázána částka v celkové výši 173.522,- Kč, a to ve všech případech na podkladě dokladů o pracovní neschopnosti vystavených MUDr. A. K.; a dále vyměřena, avšak již nevyplacena částka v celkové výši 33.530,- Kč, a to ve všech případech na podkladě dokladů o pracovní neschopnosti vystavených jinými lékaři, 23) M. K. - poukázána částka v celkové výši 173.522,- Kč, a to ve všech případech na podkladě dokladů o pracovní neschopnosti vystavených MUDr. A. K., 24) M. L. - B. - poukázána částka v celkové výši 90.386,- Kč; a dále vyměřena, avšak již nevyplacena částka v celkové výši 68.142,- Kč, a to ve všech případech na podkladě dokladů o pracovní neschopnosti vystavených MUDr. A. K., 25) M. L. - poukázána částka v celkové výši 190.766,- Kč, a to ve všech případech na podkladě dokladů o pracovní neschopnosti vystavených MUDr. A. K., 26) K. P. - poukázána částka v celkové výši 329.448,- Kč; a dále vyměřena, avšak již nevyplacena částka v celkové výši 26.824,- Kč, a to ve všech případech na podkladě dokladů o pracovní neschopnosti vystavených jinými lékaři, 27) P. P. - poukázána částka v celkové výši 171.654,- Kč, a to ve všech případech na podkladě dokladů o pracovní neschopnosti vystavených jinými lékaři; a dále vyměřena, avšak již nevyplacena částka v celkové výši 111.252,- Kč, a to ve všech případech na podkladě dokladů o pracovní neschopnosti vystavených MUDr. A. K., 28) F. R. - poukázána částka v celkové výši 263.280,- Kč; a dále vyměřena, avšak již nevyplacena částka v celkové výši 7.664,- Kč, a to ve všech případech na podkladě dokladů o pracovní neschopnosti vystavených MUDr. A. K., 29) obžalovaný M. R. - poukázána částka v celkové výši 95.362,- Kč, a to ve všech případech na podkladě dokladů o pracovní neschopnosti vystavených MUDr. A. K., 30) obžalovaná H. R., roz. K. - poukázána částka v celkové výši 129.536,- Kč, a to ve všech případech na podkladě dokladů o pracovní neschopnosti vystavených MUDr. A. K., 31) I. Š. (roz. K.) - poukázána částka v celkové výši 42.693,- Kč; a dále vyměřena, avšak již nevyplacena částka v celkové výši 91.134,- Kč, a to ve všech případech na podkladě dokladů o pracovní neschopnosti vystavených MUDr. A. K., 32) L. T. - poukázána částka v celkové výši 170.541,- Kč, a to ve všech případech na podkladě dokladů o pracovní neschopnosti vystavených MUDr. A. K.; a dále vyměřena, avšak již nevyplacena částka v celkové výši 30.656,- Kč, a to ve všech případech na podkladě dokladů o pracovní neschopnosti vystavených jinými lékaři, 33) S. V. - poukázána částka v celkové výši 142.866,- Kč, a to ve všech případech na podkladě dokladů o pracovní neschopnosti vystavených jinými lékaři, 34) M. Z. - poukázána částka v celkové výši 79.700,- Kč, a to ve všech případech na podkladě dokladů o pracovní neschopnosti vystavených MUDr. A. K., kdy všichni obžalovaní takto jednali v úmyslu uvést Městskou správu sociálního zabezpečení v B. v omyl a neoprávněně tak pod záminkou fingovaných pracovních poměrů a nepravdivých potvrzení o pracovních neschopnostech vylákat peněžní prostředky a tyto užít pro svoji potřebu, a takto se společným jednáním podíleli obžalovaní M. R. na vzniku škody ve výši 4.577.742,- Kč, M. B. na vzniku škody ve výši 4.577.742,- Kč a MUDr. A. K. na vzniku škody ve výši 3.029.469,- Kč a pokusili se společným jednáním způsobit škodu M. R. ve výši 1.311.652,- Kč, M. B. ve výši 1.311.652,- Kč a MUDr. A. K. ve výši 970.760,- Kč; II) obžalovaní M. R., MUDr. A. K. a J. K. společně, po předchozí vzájemné dohodě, se zištným podvodným úmyslem neoprávněně vylákat dávky z nemocenského pojištění a takto se obohatit, v době od dubna 2005 do 3. 12. 2007, obžalovaný M. R. se souhlasem obžalovaného J. K., který byl registrován jako podnikatel - fyzická osoba J. K. se sídlem K., nabízel a sjednával níže uvedeným osobám, zejm. osobám z řad svých příbuzných a známých, uzavření fiktivních pracovních smluv s podnikatelským subjektem J. K., a to obvykle jednu pracovní smlouvu na hlavní pracovní poměr a druhou na vedlejší pracovní poměr, a to zpravidla tak, aby oba pracovní poměry běžely souběžně, přičemž oba obžalovaní věděli, že tito „zaměstnanci“ ve skutečnosti pracovní činnost vyplývající z těchto smluv vykonávat nebudou a také ji nevykonávali, obžalovaný J. K. poté podle pokynů obžalovaného M. R. podepsal s těmito osobami fiktivní pracovní smlouvy, poté obžalovaný M. R. někdy i za přítomnosti obžalovaného J. K. předložil tyto fiktivní pracovní smlouvy a další nepravdivé listiny v K. u Okresní správy sociálního zabezpečení K. a přihlásili tyto „zaměstnance“ jako zaměstnance subjektu J. K. k nemocenskému pojištění, a poté po uzavření těchto fiktivních pracovních poměrů obžalovaný M. R. předal praktické lékařce obžalované MUDr. A. K. potřebné údaje týkající se těchto „zaměstnanců“ a obžalovaná MUDr. A. K. podle pokynů obžalovaného M. R. vystavila těmto „zaměstnancům“ vědomě nepravdivá potvrzení o jejich pracovní neschopnosti, přestože k vystavení takových potvrzení nebyl vzhledem k jejich skutečnému zdravotnímu stavu důvod, a tato potvrzení předala obžalovanému M. R., event. si zaměstnanci nechali na pokyn obžalovaného M. R. vystavit zejména doklady o pracovní neschopnosti od jiných lékařů, a to s vědomím obžalovaného J. K., a tyto doklady předali obžalovanému M. R.; a dále obžalovaná MUDr. A. K. umožnila obžalovanému M. R., aby i v její nepřítomnosti vstupoval do její lékařské ordinace, a obžalovanému M. R. vystavovala a předávala nevyplněná potvrzení o pracovní neschopnosti, která podepsala a orazítkovala svým razítkem, s tím, aby tato potvrzení podle své úvahy vyplnil a neoprávněně předložil u orgánu správy sociálního zabezpečení, a následně obžalovaný M. R. tato nepravdivá potvrzení o pracovní neschopnosti i další nepravdivé listiny postupně předložil Okresní správě sociálního zabezpečení v K., přičemž na základě těchto nepravdivých listin postupně v období od 18.5.2005 do 26.2.2008 Okresní správa sociálního zabezpečení v K. vyplatila částky v celkové výši 6.422.666,- Kč jako dávky z nemocenského pojištění, kdy část takto vyplacených dávek inkasoval obžalovaný M. R., část byla vyplacena přímo „zaměstnancům“, a z takto vylákaných finančních částek si obžalovaný M. R. část ponechal pro svoji potřebu, část předal obžalované MUDr. A. K. jako odměnu za vystavování nepravdivých potvrzení o pracovních neschopnostech, část předal obžalovanému J. K. a část jednotlivým „zaměstnancům“, a dále na základě těchto nepravdivých listin dne 30.1.2008 Okresní správa sociálního zabezpečení v K. vyměřila další dávky z nemocenského pojištění pro některé zaměstnance firmy J. K., a to v celkové výši 103.232,- Kč, které však již díky včasnému zásahu orgánů činných v trestním řízení vyplaceny nebyly, kdy tato částka byla zajištěna na účtu České správy sociálního zabezpečení; obžalovaní J. K. a M. R. vyhotovili fiktivní pracovní smlouvy s těmito „zaměstnanci“, jimž byla na základě fiktivních pracovních smluv a dalších nepravdivých listin poukázána níže uvedená částka, příp. v jejich prospěch byla vyměřena níže uvedená částka, která jim však díky včasnému zásahu orgánů činných v trestním řízení vyplacena nebyla: 1) obžalovaný M. B. - poukázána částka v celkové výši 495.552,- Kč, a to ve všech případech na podkladě dokladů o pracovní neschopnosti vystavených MUDr. A. K., 2) E. B. - poukázána částka v celkové výši 65.682,- Kč, a to ve všech případech na podkladě dokladů o pracovní neschopnosti vystavených MUDr. A. K., 3) E. B. - poukázána částka v celkové výši 320.322,- Kč, a to ve všech případech na podkladě dokladů o pracovní neschopnosti vystavených MUDr. A. K., 4) F. B. - poukázána částka v celkové výši 263.608,- Kč, a to ve všech případech na podkladě dokladů o pracovní neschopnosti vystavených MUDr. A. K., 5) L´. D. - poukázána částka v celkové výši 171.668,- Kč, a to ve všech případech na podkladě dokladů o pracovní neschopnosti vystavených MUDr. A. K., 6) M. D. - poukázána částka v celkové výši 466.426,- Kč, a to ve všech případech na podkladě dokladů o pracovní neschopnosti vystavených MUDr. A. K., 7) M. D. - poukázána částka v celkové výši 84.100,- Kč; z čehož bylo 81.013,- Kč na podkladě dokladů o pracovní neschopnosti vystavených MUDr. A. K.; a dále vyměřena, avšak již nevyplacena částka v celkové výši 21.678,- Kč, z čehož bylo 16.827,- Kč na podkladě dokladů o pracovní neschopnosti vystavených MUDr. A. K., 8) Z. D. - poukázána částka v celkové výši 347.728,- Kč, a to ve všech případech na podkladě dokladů o pracovní neschopnosti vystavených MUDr. A. K., 9) I. D. - poukázána částka v celkové výši 123.706,- Kč, a to ve všech případech na podkladě dokladů o pracovní neschopnosti vystavených MUDr. A. K., 10) M. D. - poukázána částka v celkové výši 260.394,- Kč, z čehož bylo 239.898,- Kč na podkladě dokladů o pracovní neschopnosti vystavených MUDr. A. K., 11) M. D. - poukázána částka v celkové výši 66.941,- Kč, z čehož bylo 51.794,- Kč na podkladě dokladů o pracovní neschopnosti vystavených MUDr. A. K., 12) K. F. - poukázána částka v celkové výši 93.174,- Kč, a to ve všech případech na podkladě dokladů o pracovní neschopnosti vystavených MUDr. A. K., 13) Š. G. - poukázána částka v celkové výši 238.036,- Kč, z čehož bylo 143.198,- Kč na podkladě dokladů o pracovní neschopnosti vystavených MUDr. A. K., 14) V. G. - poukázána částka v celkové výši 76.764,- Kč, a to ve všech případech na podkladě dokladů o pracovní neschopnosti vystavených MUDr. A. K., 15) J. H. - poukázána částka v celkové výši 56.105,- Kč, a to ve všech případech na podkladě dokladů o pracovní neschopnosti vystavených MUDr. A. K., 16) P. H. - poukázána částka v celkové výši 257.722,- Kč, a to ve všech případech na podkladě dokladů o pracovní neschopnosti vystavených MUDr. A. K., 17) V. H. - poukázána částka v celkové výši 86.763,- Kč, a to ve všech případech na podkladě dokladů o pracovní neschopnosti vystavených MUDr. A. K., 18) V. H. - poukázána částka v celkové výši 26.930,- Kč, a to ve všech případech na podkladě dokladů o pracovní neschopnosti vystavených jinými lékaři, 19) P. J. - poukázána částka v celkové výši 155.114,- Kč, z čehož bylo 66.350,- Kč na podkladě dokladů o pracovní neschopnosti vystavených MUDr. A. K., 20) B. K. - vyměřena, avšak již nevyplacena částka v celkové výši 81.554,- Kč, a to ve všech případech na podkladě dokladů o pracovní neschopnosti vystavených MUDr. A. K., 21) B. K. - poukázána částka v celkové výši 90.127,- Kč, a to ve všech případech na podkladě dokladů o pracovní neschopnosti vystavených MUDr. A. K., 22) J. K. - poukázána částka v celkové výši 212.907,- Kč, a to ve všech případech na podkladě dokladů o pracovní neschopnosti vystavených MUDr. A. K., 23) K. K. - poukázána částka v celkové výši 199.388,- Kč, a to ve všech případech na podkladě dokladů o pracovní neschopnosti vystavených MUDr. A. K., 24) J. K. - poukázána částka v celkové výši 180.255,- Kč, a to ve všech případech na podkladě dokladů o pracovní neschopnosti vystavených MUDr. A. K., 25) M. K. - poukázána částka v celkové výši 134.290,- Kč, a to ve všech případech na podkladě dokladů o pracovní neschopnosti vystavených jinými lékaři, 26) M. K. - poukázána částka v celkové výši 55.147,- Kč, a to ve všech případech na podkladě dokladů o pracovní neschopnosti vystavených MUDr. A. K., 27) M. L. - poukázána částka v celkové výši 537.221,- Kč, z čehož bylo 288.776,- Kč na podkladě dokladů o pracovní neschopnosti vystavených MUDr. A. K., 28) M. L. - poukázána částka v celkové výši 52.752,- Kč, a to ve všech případech na podkladě dokladů o pracovní neschopnosti vystavených MUDr. A. K., 29) obžalovaný M. R. - poukázána částka v celkové výši 188.338,- Kč, a to ve všech případech na podkladě dokladů o pracovní neschopnosti vystavených MUDr. A. K., 30) obžalovaná H. R. (roz. K.) - poukázána částka v celkové výši 221.790,- Kč, a to ve všech případech na podkladě dokladů o pracovní neschopnosti vystavených MUDr. A. K., 31) I. Š. - poukázána částka v celkové výši 85.386,- Kč, a to ve všech případech na podkladě dokladů o pracovní neschopnosti vystavených MUDr. A. K., 32) J. T. - poukázána částka v celkové výši 16.398,- Kč, a to ve všech případech na podkladě dokladů o pracovní neschopnosti vystavených MUDr. A. K., 33) L. T. - poukázána částka v celkové výši 648.720,- Kč, z čehož bylo 301.466,- Kč na podkladě dokladů o pracovní neschopnosti vystavených MUDr. A. K., 34) M. V. - poukázána částka v celkové výši 39.500,- Kč, a to ve všech případech na podkladě dokladů o pracovní neschopnosti vystavených MUDr. A. K., 35) M. Z. - poukázána částka v celkové výši 103.712,- Kč, a to ve všech případech na podkladě dokladů o pracovní neschopnosti vystavených MUDr. A. K., kdy všichni obžalovaní takto jednali v úmyslu uvést Okresní správu sociálního zabezpečení v K. v omyl a neoprávněně tak, pod záminkou fingovaných pracovních poměrů a nepravdivých potvrzení o pracovních neschopnostech, vylákat peněžní prostředky a tyto užít pro svoji potřebu, a takto se společným jednáním podíleli obžalovaní M. R. na vzniku škody ve výši 6.422.666,- Kč, J. K. na vzniku škody ve výši 6.422.666,- Kč a MUDr. A. K. na vzniku škody ve výši 5.443.415,- Kč a pokusili se společným jednáním způsobit škodu M. R. ve výši 103.232,- Kč, J. K. ve výši 103.232,- Kč a MUDr. A. K. ve výši 98.381,- Kč; III) obžalovaní H. R., MUDr. A. K. a L. S. společně, po předchozí vzájemné dohodě, se zištným podvodným úmyslem neoprávněně vylákat dávky z nemocenského pojištění a takto se obohatit, v době od srpna 2006 do září 2007, obžalovaná H. R., která byla registrována jako podnikatel - fyzická osoba H. R. se sídlem K., vyhotovila buď s vědomím níže uvedených osob, zejména z řad svých příbuzných a známých, v některých případech však i bez jejich vědomí, fiktivní pracovní smlouvy s podnikatelským subjektem H. R., a to obvykle jednu pracovní smlouvu na hlavní pracovní poměr a druhou na vedlejší pracovní poměr, a to zpravidla tak, aby oba pracovní poměry běžely souběžně, přičemž věděla, že tito „zaměstnanci“ ve skutečnosti pracovní činnost, vyplývající z těchto smluv, vykonávat nebudou a také ji nevykonávali, tyto smlouvy poté podepsala a poté je společně s dalšími nepravdivými listinami předložila v K. u Okresní správy sociálního zabezpečení K. a přihlásila tyto „zaměstnance“ jako zaměstnance subjektu H. R. k nemocenskému pojištění, a poté, po uzavření těchto fiktivních pracovních poměrů, obžalovaná H. R. předala praktické lékařce obžalované MUDr. A. K. potřebné údaje, týkající se těchto „zaměstnanců“, a obžalovaná MUDr. A. K. podle pokynů obžalované H. R. vystavila těmto „zaměstnancům“ vědomě nepravdivá potvrzení o jejich pracovní neschopnosti, přestože k vystavení takových potvrzení nebyl, vzhledem k jejich skutečnému zdravotnímu stavu, důvod, a tato potvrzení předala obžalované H. R., dále obžalovaný L. S. na pokyn obžalované H. R. a bez vědomí a souhlasu některých „zaměstnanců“, a to M. H., T. K., M. K., S. Č. a Š. K., vyhotovil nepravdivé plné moci, opravňující obžalovanou H. R. k převzetí dávek z nemocenského pojištění určených pro tyto zaměstnance namísto těchto zaměstnanců, na těchto plných mocích, za pomoci tiskárny a počítače obžalované H. R., vytvořil napodobeninu otisku notářského ověřovacího razítka a napodobil podpis dotyčného zaměstnance, a dále padělal podpisy těchto zaměstnanců na výplatních lístcích, na žádostech o zasílání dávek do B. na adresu obžalované H. R. a na potvrzeních o pracovní neschopnosti, kdy tyto listiny předal obžalované H. R., a dále v některých případech na Okresní správě sociálního zabezpečení v K. pomáhal obžalované H. R. s vyplňováním přehledů a odstraňováním chyb při podávání dokladů, týkajících se nemocenských dávek, a následně obžalovaná H. R. tato nepravdivá potvrzení o pracovní neschopnosti i další nepravdivé listiny postupně předložila Okresní správě sociálního zabezpečení v K., přičemž na základě těchto nepravdivých listin postupně, v období od 1.9.2006 do 3.9.2007, Okresní správa sociálního zabezpečení v K. vyplatila částky v celkové výši 1.472.854,- Kč, jako dávky z nemocenského pojištění, kdy část vyplacených dávek inkasovala přímo obžalovaná H. R. na základě plných mocí opravňujících ji k převzetí dávek, buď skutečných plných mocí nebo padělaných obžalovaným L. S., část těchto dávek byla vyplacena přímo „zaměstnancům“, přičemž z takto obdržených peněz si obžalovaná H. R. část ponechala pro svoji potřebu, část peněz předala obžalované MUDr. A. K. za vystavování nepravdivých potvrzení o pracovních neschopnostech, někdy část peněz předala jednotlivým „zaměstnancům“; obžalovaná H. R. vyhotovila fiktivní pracovní smlouvy s těmito „zaměstnanci“, jimž byla na základě fiktivních pracovních smluv a dalších nepravdivých listin poukázána níže uvedená částka: 1) S. Č. - poukázána částka v celkové výši 94.132,- Kč, 2) A. D. - poukázána částka v celkové výši 215.582,- Kč, 3) V. G. - poukázána částka v celkové výši 81.554,- Kč, 4) J. G. - poukázána částka v celkové výši 68.392,- Kč, 5) J. G. - poukázána částka v celkové výši 54.730,- Kč, 6) J. H. - poukázána částka v celkové výši 166.446,- Kč, 7) M. H., roz. D. - poukázána částka v celkové výši 124.618,- Kč, 8) J. K. - poukázána částka v celkové výši 47.066,- Kč, 9) M. K. - poukázána částka v celkové výši 159.262,- Kč, 10) P. K. - poukázána částka v celkové výši 53.494,- Kč, 11) I. K. - poukázána částka v celkové výši 86.344,- Kč, 12) M. K. - poukázána částka v celkové výši 80.882,- Kč, 13) T. K. - poukázána částka v celkové výši 104.546,- Kč, 14) Š. K. - poukázána částka v celkové výši 26.948,- Kč, 15) obžalovaný L. S. - poukázána částka v celkové výši 108.858,- Kč, přičemž ve všech případech ad 1)-15) byly dávky čerpány na podkladě dokladů o pracovní neschopnosti vystavených MUDr. A. K. a všichni obžalovaní takto jednali v úmyslu uvést Okresní správu sociálního zabezpečení v K. v omyl a neoprávněně tak, pod záminkou fingovaných pracovních poměrů a nepravdivých potvrzení o pracovních neschopnostech, vylákat peněžní prostředky a tyto užít pro svoji potřebu, čímž se podíleli H. R. na vzniku škody 1.472.854,- Kč, L. S. na vzniku škody 1.472.854,- Kč a MUDr. A. K. na vzniku škody ve výši 1.472.854,- Kč, IV) obžalovaný M. B. po předchozí vzájemné dohodě s obžalovaným J. K. a obžalovaným M. R., podepsal v C. v postavení zaměstnance fiktivní pracovní smlouvy s podnikatelským subjektem - fyzickou osobou J. K., se sídlem K., jako zaměstnavatelem, a to pracovní smlouvu na hlavní pracovní poměr jako dělník, podepsanou dne 5.9.2005 a další podepsanou dne 1.2.2007, a fiktivní pracovní smlouvu na vedlejší pracovní poměr jako dlaždič, podepsanou dne 5.9.2005 a další dne 1.2.2007, vždy s vědomím, že ve skutečnosti pracovní činnost, vyplývající z těchto smluv, vykonávat nebude a také ji nevykonával, a že tyto fiktivní smlouvy budou obžalovaným M. R., popř. obžalovaným J. K., společně s dalšími nepravdivými doklady, zejména nepravdivými potvrzeními o jeho pracovní neschopnosti, vystavenými obžalovanou MUDr. A. K., předloženy Okresní správě sociálního zabezpečení v K. za účelem neoprávněného vylákání dávek z nemocenského pojištění, kdy obžalovaný M. R. tyto nepravdivé listiny skutečně Okresní správě sociálního zabezpečení v K. předložil, a v důsledku toho byla obžalovanému M. B. postupně, v období od 18.11.2005 do 17.8.2007, Okresní správou sociálního zabezpečení v K. poukázána částka v celkové výši 495.552,- Kč, V) obžalovaný J. K. po předchozí vzájemné dohodě s obžalovaným M. B. a obžalovaným M. R., podepsal v B. v postavení zaměstnance fiktivní pracovní smlouvy s podnikatelským subjektem - fyzickou osobou M. B., se sídlem B., jako zaměstnavatelem, a to pracovní smlouvu na hlavní pracovní poměr jako dělník, podepsanou dne 29.1.2007 a fiktivní pracovní smlouvu na vedlejší pracovní poměr jako dlaždič, podepsanou dne 29.1.2007, vždy s vědomím, že ve skutečnosti pracovní činnost, vyplývající z těchto smluv, vykonávat nebude a také ji nevykonával, a že tyto fiktivní smlouvy budou obžalovaným M. R. a obžalovaným M. B. společně s dalšími nepravdivými doklady, zejména nepravdivými potvrzeními o jeho pracovní neschopnosti, vystavenými obžalovanou MUDr. A. K., předloženy Městské správě sociálního zabezpečení v B. za účelem neoprávněného vylákání dávek z nemocenského pojištění, kdy obžalovaný M. R. tyto nepravdivé listiny skutečně Městské správě sociálního zabezpečení v B. předložil, a na základě těchto nepravdivých listin Městská správa sociálního zabezpečení v B. poukázala obžalovanému J. K. postupně, v období od června 2007 do listopadu 2007, dávky z nemocenského pojištění v celkové výši 208.010,- Kč, VI) obžalovaná H. R., a) po předchozí vzájemné dohodě s obžalovaným M. B. a obžalovaným M. R., podepsala v B. v postavení zaměstnance fiktivní pracovní smlouvy s podnikatelským subjektem - fyzickou osobou M. B., se sídlem B., jako zaměstnavatelem, a to pracovní smlouvu na hlavní pracovní poměr jako dělnice, podepsanou dne 6.11.2006, a pracovní smlouvu na vedlejší pracovní poměr jako zástupce vedoucího, podepsanou dne 6.11.2006, vždy s vědomím, že ve skutečnosti pracovní činnost, vyplývající z těchto smluv, vykonávat nebude a také ji nevykonávala a že tyto fiktivní smlouvy budou obžalovaným M. R., popř. obžalovaným M. B., společně s dalšími nepravdivými doklady, zejména nepravdivými potvrzeními o její pracovní neschopnosti, vystavenými obžalovanou MUDr. A. K., předloženy Městské správě sociálního zabezpečení v B. za účelem neoprávněného vylákání dávek z nemocenského pojištění, kdy obžalovaný M. R. tyto nepravdivé listiny skutečně Městské správě sociálního zabezpečení v B. předložil, a na základě těchto nepravdivých listin Městská správa sociálního zabezpečení v B. poukázala obžalované H. R. v dubnu 2007 dávky z nemocenského pojištění v celkové výši 129.536,- Kč, b) po předchozí vzájemné dohodě s obžalovaným J. K. a obžalovaným M. R., podepsala v C. v postavení zaměstnance fiktivní pracovní smlouvy s podnikatelským subjektem - fyzickou osobou J. K., se sídlem K., jako zaměstnavatelem, a to pracovní smlouvu na hlavní pracovní poměr jako dělnice, podepsanou dne 20.8.2005, a další dne 29.4.2006, a pracovní smlouvu na vedlejší pracovní poměr jako administrativní pracovnice a zástupce vedoucího, podepsanou dne 20.8.2005 a další dne 29.4.2006, vždy s vědomím, že ve skutečnosti pracovní činnost, vyplývající z těchto smluv, vykonávat nebude a také ji nevykonávala, a že tyto fiktivní smlouvy budou obžalovaným M. R., popř. obžalovaným J. K., společně s dalšími nepravdivými doklady, zejména nepravdivými potvrzeními o její pracovní neschopnosti vystavenými obžalovanou MUDr. A. K., předloženy Okresní správě sociálního zabezpečení v K. za účelem neoprávněného vylákání dávek z nemocenského pojištění, kdy obžalovaný M. R. tyto nepravdivé listiny skutečně Okresní správě sociálního zabezpečení v K. předložil, a na základě těchto nepravdivých listin Okresní správa sociálního zabezpečení v K. postupně poukázala obžalované H. R. v období od 9.11.2005 do 19.9.2006 dávky z nemocenského pojištění v celkové výši 221.790,- Kč, VII) obžalovaná H. N., 1) přestože jí bylo známo, že obžalovaný M. B. a obžalovaný M. R. využívají podnikatelský subjekt M. B., se sídlem B., k podvodnému neoprávněnému vylákávání dávek z nemocenského pojištění pomocí předkládání nepravdivých listin a údajů u Městské správy sociálního zabezpečení v B., že tento subjekt nevykonává žádnou skutečnou podnikatelskou činnost a že osoby vedené v této organizaci jako zaměstnanci ve skutečnosti neuzavřeli platné pracovní smlouvy a nevykonávají a nechtějí vykonávat pracovní činnost vyplývající z pracovního poměru, v období od 5.4.2006 do 3.12.2007 v rodinném domě D., okres H., a taktéž v rodinném domě v Č., okres H., vyhotovila pro tuto organizaci nepravdivé podklady nutné pro uplatnění nároku na nemocenské dávky pro „zaměstnance“ této firmy, zejména podle pokynů obžalovaného M. R. vyhotovila nepravdivé mzdové a účetní doklady, evidenční listy, zápočtové listy, přihlášky a odhlášky k nemocenskému pojištění a další nepravdivé doklady, které měly vyvolat dojem, že jde o normálně fungující a podnikající organizaci, řádně zaměstnávající zaměstnance, kdy tyto podklady poté předala obžalovanému M. R., který je ve shora uvedeném období předkládal na Městské správě sociálního zabezpečení v B. jako doklady nezbytné k nárokování dávek z nemocenského pojištění údajných „zaměstnanců“ této organizace, přičemž obžalovaná H. N. takto jednala v úmyslu pomoci obžalovaným M. R., MUDr. A. K. a M. B. podvodně vylákat tyto dávky a takto se obohatit, přičemž společným jednáním obžalovaného M. R., MUDr. A. K. a M. B. popsaným v bodě I) výroku rozsudku, za přispění obžalované H. N., došlo k podvodnému vylákání dávek od Městské správy sociálního zabezpečení v B., která postupně, v období od 5.4.2006 do 3.12.2007, poukázala „zaměstnancům“ organizace M. B. částku v celkové výši 4.577.742,- Kč a která dále dne 4.12.2007 vyměřila ještě další dávky z nemocenského pojištění pro některé „zaměstnance“ firmy M. B., a to v celkové výši 1.311.652,- Kč, které měly být prostřednictvím poštovních poukázek poukázány jednotlivým "zaměstnancům", kdy k vyplacení částky 1.311.652,- Kč však nakonec díky včasnému zásahu orgánů činných v trestním řízení nedošlo, 2) přestože jí bylo známo, že obžalovaná H. R. využívá podnikatelský subjekt H. R. se sídlem K., k podvodnému neoprávněnému vylákávání dávek z nemocenského pojištění pomocí předkládání nepravdivých listin a údajů u Okresní správy sociálního zabezpečení v K., že tento subjekt nevykonává žádnou skutečnou podnikatelskou činnost a že osoby vedené v této organizaci jako zaměstnanci ve skutečnosti neuzavřeli platné pracovní smlouvy a nevykonávají a nechtějí vykonávat pracovní činnost, vyplývající z pracovního poměru, v období od 1.9.2006 do 3.9.2007, v rodinném domě D., okres H., a taktéž v rodinném domě v Č., okres H., a taktéž v bytě H. R. v B., vyhotovila pro tuto organizaci nepravdivé podklady nutné pro uplatnění nároku na nemocenské dávky pro „zaměstnance“ této firmy, zejména podle pokynů obžalované H. R. vyhotovila nepravdivé pracovní smlouvy, plné moci k převzetí dávek z nemocenského pojištění, mzdové doklady, vyměřovací základy, přihlášky a odhlášky k nemocenskému pojištění, evidenční listy, a další, které měly vyvolat dojem, že jde o normálně fungující a podnikající organizaci řádně zaměstnávající zaměstnance, tyto podklady poté předala obžalované H. R., která je ve shora uvedeném období předkládala na Okresní správě sociálního zabezpečení v K. jako doklady nezbytné k nárokování dávek z nemocenského pojištění údajných „zaměstnanců“ této organizace, přičemž obžalovaná H. N. takto jednala v úmyslu pomoci obžalovaným H. R., MUDr. A. K. a L. S. podvodně vylákat tyto dávky a takto se obohatit, přičemž společným jednáním obžalované H. R., MUDr. A. K. a L. S., popsaným v bodě III. výroku rozsudku, za přispění obžalované H. N., došlo k podvodnému vylákání dávek od Okresní správy sociálního zabezpečení v K., která postupně, v období od 1.9.2006 do 3.9.2007, poukázala „zaměstnancům“ organizace H. R. částku v celkové výši 1.472.854,- Kč. Takto shora popsaným jednáním obžalovaný M. R. (v bodech I, II) způsobil škodu ve výši 11.000.408,- Kč a pokusil se způsobit škodu ve výši 1.414.884,- Kč (celkem 12.415.292,- Kč), obžalovaná MUDr. A. K. (v bodech I, II, III) způsobila škodu ve výši 9.945.738,- Kč a pokusila se způsobit škodu ve výši 1.069.141,- Kč (celkem 11.014.879,- Kč), obžalovaný M. B. (v bodech I, IV) způsobil škodu ve výši 5.073.294,- Kč a pokusil se způsobit škodu ve výši 1.311.652,- Kč (celkem 6.384.949,- Kč), obžalovaný J. K. (v bodech II, V) způsobil škodu ve výši 6.630.676,- Kč a pokusil se způsobit škodu ve výši 103.232,- Kč (celkem 6.733.908,- Kč), obžalovaná H. R. (v bodech III, VI a,b) způsobila škodu ve výši 1.824.180,- Kč, obžalovaný L. S. (v bodě III) způsobil škodu ve výši 1.472.854,- Kč, obžalovaná H. N. (v bodě VII /1) poskytla pomoc ke vzniku škody ve výši 4.577.742,- Kč a ke vzniku škody, která hrozila ve výši 1.311.652,- Kč, (v bodě VII/2) poskytla pomoc ke vzniku škody ve výši 1.472.852,- Kč (celkem 7.362.248,- Kč). Za tyto trestné činy byly obžalovaným vyměřeny dále uvedené tresty: obžalovanému M. R. podle § 250 odst. 4 tr.zák., za použití § 35 odst. 1 tr.zák., úhrnný trest odnětí svobody v trvání deseti let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. d) tr.zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 53 odst. 1 a § 54 odst. 1 tr.zák. byl obžalovanému uložen peněžitý trest ve výměře 500.000,- Kč. Podle § 54 odst. 3 tr.zák. byl pro případ, že by výkon peněžitého trestu mohl být zmařen, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání dvou let s tím, že podle § 54 odst. 2 tr.zák. vydobytá částka peněžitého trestu připadá českému státu. Obžalované MUDr. A. K. podle § 250 odst. 4 tr.zák., za použití § 35 odst. 1 tr.zák., úhrnný trest odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon byla podle § 39a odst. 2 písm. c) tr.zák. zařazena do věznice s ostrahou. Podle § 53 odst. 1 a § 54 odst. 1 tr.zák. byl obžalované uložen peněžitý trest ve výměře 500.000,- Kč. Podle § 54 odst. 3 tr.zák. byl pro případ, že by výkon peněžitého trestu mohl být zmařen, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání dvou let s tím, že podle § 54 odst. 2 tr.zák. vydobytá částka peněžitého trestu připadá českému státu. Podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr.zák. byl obžalované uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu výkonu povolání lékařky na dobu osmi let. Obžalovaný M. B. byl odsouzen podle § 250 odst. 4 tr.zák. k trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr.zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr.zák. byl obžalovanému uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu samostatné podnikatelské činnosti a v zákazu výkonu funkce ve statutárních orgánech společností a družstev na dobu deseti let. Obžalovaný J. K. byl odsouzen podle § 250 odst. 4 tr.zák. k trestu odnětí svobody v trvání pěti a půl roku, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr.zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr.zák. byl obžalovanému uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu samostatné podnikatelské činnosti a v zákazu výkonu funkce ve statutárních orgánech společností a družstev na dobu deseti let. Obžalovaná H. R. byla odsouzena podle § 250 odst. 3 tr.zák., za použití § 35 odst. 1 tr.zák., k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byla podle § 39a odst. 2 písm. c) tr.zák. zařazena do věznice s ostrahou. Podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr.zák. byl obžalované uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu samostatné podnikatelské činnosti a v zákazu výkonu funkce ve statutárních orgánech společností a družstev na dobu deseti let. Obžalovaný L. S. byl odsouzen za tento trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr.zák. a sbíhající se trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a) tr.zák., z jehož spáchání byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu ve Vyškově, č.j. 8 T 48/2007-66, ze dne 10.12.2007, který nabyl právní moci 12.3.2008 a byl L. S. doručen 3.3.2008, podle § 250 odst. 3 tr.zák., za použití § 35 odst. 2 tr.zák., k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr.zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 35 odst. 2 tr.zák. byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu ve Vyškově, č.j. 8 T 48/2007-66, ze dne 10.12.2007, který nabyl právní moci 12.3.2008 a byl L. S. doručen 3.3.2008, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Obžalovaná H. N. byla odsouzena podle § 250 odst. 4 tr.zák., za použití § 35 odst. 1 tr.zák., k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byla podle § 39a odst. 2 písm. c) tr.zák. zařazena do věznice s ostrahou. Podle § 229 odst. 1 tr.ř. byli poškození Okresní správa sociálního zabezpečení v K. a Městská správa sociálního zabezpečení v B. odkázáni se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Proti tomuto rozsudku ze všech k podání odvolání oprávněných osob, vymezených v ustanovení § 246 odst. 1 a § 247 odst. 2 tr.ř., opravný prostředek podal státní zástupce a všichni vyjmenovaní obžalovaní. Z obsahu odvolání Krajského státního zastupitelství v Brně (č.l. 5664 a č.l. 5714) a v něm uvedeného částečného zpětvzetí odvolání, ve vztahu k původně napadenému výroku o vině, ohledně obžalované MUDr. A. K., které bylo vzato na vědomí již usnesením předsedkyně senátu Krajského soudu v Brně dne 19.11.2009 (č.l. 5718), jakož i z odůvodnění odvolání, jak bylo předneseno ve veřejném zasedání před odvolacím soudem intervenujícím státním zástupcem, vyplynulo, že státní zástupce směřoval své odvolání v neprospěch obžalovaných M. B., J. K., H. R., L. S. a H. N., směřující do výroku o trestu s tím, že se konkrétně domáhal, aby těmto obžalovaným byl uložen, krom trestů odnětí svobody a dalších druhů trestů, také trest peněžitý. Současně, ve vztahu k těmto obžalovaným i obžalovaným M. R. a MUDr. A. K., směřoval opravný prostředek i ve vztahu k výroku o náhradě škody v jejich neprospěch, když se domáhal, aby byl zrušen adhezní výrok, jímž poškozené Městská správa sociálního zabezpečení v B. a Okresní správa sociálního zabezpečení v K. byly dle § 229 odst. 1 tr.ř. odkázány na řízení ve věcech občanskoprávních. Ve vztahu k výroku o uložených trestech vyjmenovaných obžalovaných namítl nesprávnost rozsudku soudu prvního stupně ve výroku o trestu s tím, že samotné rozhodnutí o vině jak z hlediska skutkových okolností, tak z hlediska právních závěrů shledal zcela bezchybným, ovšem krom uložených trestů odnětí svobody a trestů zákazu činnosti u části výše uvedených obžalovaných, bylo zapotřebí postihnout obžalované i trestem majetkovým ke zvýšení individuální a generální prevence, aby pachatelé majetkové trestné činnosti byli srozuměni s tím, že se jim trestná činnost nevyplatí. Podle názoru státního zástupce obžalovaná H. R., stíhaná samostatně, je majitelkou řady nemovitostí, z nichž by bylo možno uhradit eventuální peněžitý trest. U ostatních obžalovaných sice zkoumáním v rámci finančního šetření bylo zjištěno, že žádnými významnějšími majetkovými hodnotami nedisponují, to ovšem neznamená, že by je neměly, když považuje za zcela obvyklé, že pachatelé takovéto trestné činnosti činí řadu různých opatření, aby svůj majetkový prospěch ukryli před orgány činnými v trestním řízení tak, aby jej nebylo možno dohledat a zajistit. Za takovéto situace se domáhal, aby uvedeným obžalovaným byly uloženy přiměřené peněžité tresty, a to u obžalovaných M. B., J. K. a H. R. 200.000,- Kč a u L. S. a H. N. peněžitý trest ve výši 100.000,- Kč u každého z nich s vyměřenými náhradními tresty odnětí svobody. Pokud se jedná o výrok o náhradě škody, jímž soud prvního stupně rozhodl podle § 229 odst. 1 tr.ř. o odkázání Městské správy sociálního zabezpečení v B. a Okresní správy sociálního zabezpečení v K. s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních, označil důvody soudu prvního stupně, jak jsou rozvedeny v odůvodnění napadeného rozsudku, za nesprávné. Názor, že poškození vůči obžalovaným vznesli nárok k jejich zavázání způsobenou škodu bez specifikace, zda tak má být učiněno solidárně či podílově, nemohlo být podkladem pro takovéto rozhodnutí. S odkazem na ustanovení § 438 občanského zákoníku bylo nutno upřednostnit tzv. solidární odpovědnost a z obsahu připojení obou poškozených lze dovodit takovýto požadavek. Pokud se jedná o doplněná vyjádření obou těchto správ sociálního zabezpečení v rámci odvolacího řízení, připustil jistou formální nesprávnost původního připojení v tom směru, že samotná škoda byla způsobena českému státu, a že obě správy sociálního zabezpečení za tento subjekt, jako organizační složky státu, jen vystupovaly, přičemž tato formální nesprávnost v původních připojeních s nárokem na náhradu škody nemůže vést k závěru o diskvalifikaci tohoto právního úkonu do té míry, že by se k trestnímu řízení nepřipojily řádně. V závěru pak státní zástupce navrhl, aby napadený rozsudek i z hlediska aplikace ustanovení § 2 odst. 1 tr.zákoníku, když nový trestní zákoník je pro obžalované M. R., MUDr. A. K., M. B. a J. K. výhodnější, byl dle § 258 odst. 1 písm. d), písm. e), písm. f), odst. 2 tr.ř. zrušen ve výroku o vině ohledně těchto obžalovaných a nově jejich jednání bylo kvalifikováno podle nového trestního zákoníku, který je pro ně příznivější a uložil jim tresty, u nichž by tato příznivější kvalifikace nenašla odraz. Současně, aby ve vztahu k dalším obžalovaným byly zrušeny výroky o trestu a těmto byly uloženy vedle trestů odnětí svobody, případně trestů zákazu činnosti, i tresty peněžité tak, jak byly výše rozvedeny. Ve vztahu k výroku o náhradě škody navrhl, aby byla obžalovaným, ve shodě s nově uplatněným nárokem na náhradu škody, uložena povinnost nahradit škodu Městské správě sociálního zabezpečení v B. a Okresní správě sociálního zabezpečení v K. ve shodě s výrokem o jejich vině. Z odvolání obžalovaného M. R., zdůvodněném obhájkyní Mgr. J. V. (č.l. 5670), a které písemně odůvodnil také sám (č.l. 5685), i jeho doplňku ze dne 10.2.2010 (č.l. 5870), vyplývá, že směřovalo do výroku o vině i výroku o uloženém trestu s tím, že nenapadl samotný výrok o náhradě škody, jímž byl poškozený odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. Pokud se jedná o rozhodnutí o jeho vině, popsané v bodě I/, II/ napadeného rozsudku, považoval obžalovaný skutková zjištění této výrokové části za neúplná a nesprávná, neboť při provádění a hodnocení důkazů nalézací soud nepostupoval důsledně dle § 2 odst. 5, odst. 6 tr.ř., když nebyly provedeny všechny potřebné důkazy a v důsledku toho se soud náležitě nevypořádal s jeho obhajobou. Především zdůrazňoval tu část obhajoby, že podnikatelské subjekty OSVČ M. B. a J. K. nebyly zakládány od samého počátku fiktivně a není pravda, že nevykonávaly žádnou reálnou činnost. Není pravdivý závěr, že by byly založeny pouze s cílem vylákání sociálních dávek od příslušné okresní správy sociálního zabezpečení. Tyto závěry má za vyvrácené jak svým vlastním tvrzením, tak výpovědí obžalovaného M. B., i svědeckými výpověďmi dotčených osob, které na stavbách pracovaly a listinnými důkazy, které o výkonech jednotlivých prací byly dokladovány. Fiktivnost pracovních poměrů s cílem vylákat nemocenské dávky připustil jen u konkrétně vyjmenovaných osob ve své výpovědi u hlavního líčení. Ve vztahu k dalším osobám, dle názoru obžalovaného, jeho obhajoba vyvrácena nebyla. Závěry nalézacího soudu považoval za spekulativní a důkazně nepodložené. Nebyla dostatečně jasně zodpovězena otázka, jaký konkrétní zaměstnanec, v případě konkrétního zaměstnaneckého poměru a pracovní neschopnosti, i výše vyplacených dávek z hlediska důvodnosti a oprávněnosti, se vina obžalovaného měla dotýkat. Další část svých námitek směřoval ke stanovení výše škody, kterou svým jednáním měl poškozeným způsobit, když je zřejmé, že pracovní neschopenky nevystavovala pouze obžalovaná MUDr. A. K., ale dalších 33 lékařů. Podle názoru obžalovaného, jestliže neschopenky byly vystaveny jiným lékařem řádně, oprávněně a důvodně, s ohledem na objektivní zdravotní stav vyšetřované osoby, nebylo možno vyplacenou výši dávek nemocenského pojištění zahrnout do výroku o vině obžalovaného. Takto měla být snížena výše škody, což by ve výsledku vedlo ke změně právní kvalifikace. Nesprávnost, ve vztahu k výši způsobené škody, shledal v tom, že Městská správa sociálního zabezpečení v B. měla reagovat na zahájení trestního stíhání vůči jeho osobě k okamžiku jeho zatčení dne 4.12.2007 a dále nevyplácet dávky nemocenského pojištění jednotlivým zaměstnancům, což se dělo až do ledna roku 2008. Z tohoto pohledu se pak dostatečně nalézací soud nezabýval stanovením výše škody, podílem obžalovaného na jejím způsobení, zavinění a příčinné souvislosti mezi jednáním a způsobenou škodou a nezabýval se ani samostatně probíhajícími trestními řízeními s jednotlivými zaměstnanci a jejich zavázáním k náhradě škody, které probíhaly u Městského soudu v B. Shledal nesprávnost rozsahu provedeného dokazování, jestliže nebylo vyhověno jeho návrhu, aby byla opatřena úplná dokumentace od příslušné okresní správy sociálního zabezpečení k jednotlivým zaměstnancům, nebyly opatřeny samostatně vedené trestní spisy vůči těmto osobám, nebyly provedeny výslechy jmenovitě označených lékařů, kteří, kromě MUDr. A. K., také pracovní neschopnosti a lékařské zprávy zaměstnancům vystavovali. Současně se pak opětovně domáhal, tak jako před soudem prvního stupně, doplnění důkazní situace o vypracování znaleckého posudku na věrohodnost spoluobžalovaného M. B. Pokud se jedná o právní kvalifikaci trestného činu padělání a vystavování nepravdivých lékařských zpráv, posudků a nálezů dle § 175b odst. 1, alinea 2, odst. 3 písm. b) tr.zák., jímž byl uznán vinným, podle názoru obžalovaného k závěru o naplnění znaků tohoto trestného činu nebyl proveden a nesvědčí proti němu žádný důkaz, což považuje za zřejmé i z obsahu odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. Závěry soudu prvního stupně, ohledně vyhodnocení důkazů, považoval za spekulativní a z části rozporné, když na jednu stranu jeho výpověď byla shledána nevěrohodnou a v zápětí z jeho výpovědi soud vycházel. Nesprávně Krajský soud v Brně čerpal své závěry z důkazů získaných z telefonních odposlechů, které obžalovaný nepovažoval za procesně přípustné. Proto shledal podmínky pro zrušení výroku o vině ve vztahu ke své osobě a vrácení věci k doplnění dokazování a novému rozhodnutí. Pokud se jedná o výrok o trestu, považoval jej za nepřiměřeně přísný. Soud u něj nesprávně shledal jen přitěžující okolnosti. Zdůraznil, že na jeho straně nejsou podmínky pro uložení peněžitého trestu s tím, že bez jakéhokoliv důkazu, když bylo vycházeno z toho, že měl získat značný majetkový prospěch, ovšem nebylo vzato v úvahu, že nemovitosti nejsou v jeho vlastnictví, byly získány a opravovány z úvěru jeho družky. Finanční prostředky, které získal, byly prakticky jen vratkami půjček za předchozí dluhy jednotlivých osob. Nebylo tedy spolehlivě prokázáno, že by disponoval jakýmkoliv majetkem a domnívá se, že takto byl skrytě odsouzen k maximálnímu trestu odnětí svobody v trvání dvanácti let. Dále se domáhal, aby mu byl uložen nikoli úhrnný trest, ale trest souhrnný, za současného zrušení výroku o trestu, jenž mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně pod č.j. 3 T 341/2006-63, ze dne 18.6.2007, za trestný čin podvodu dle § 250 odst. 1, odst. 2 tr.zák., spáchaný v roce 2003, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 31.10.2007, sp.zn. 3 To 374/2007 (srov. připojený spis uvedené spisové značky), neboť významnou část projednávané trestné činnosti spáchal dříve, než byl vyhlášen tento odsuzující rozsudek. Ve vztahu k podmínkám pro stanovení výše trestu poukazoval na to, že jeho doznání pomohlo usvědčit spoluobžalovanou MUDr. A. K. i obžalovaného J. K. z trestního jednání. Zdůraznil, že byl sice již 9 x soudně trestán, ale ve čtyřech případech se jednalo o tresty obecně prospěšných prací, které vykonal. Ani v jednom případě pak nebyl odsouzen k dlouhodobému výkonu trestu odnětí svobody za závažnou trestnou činnost. Byly mu uloženy jen dva nepodmíněné tresty v době krátkého trvání a jeden z nich doposud nemá v celém rozsahu vykonán. Také vyjádřil nesouhlas se zařazením pro výkon trestu do věznice se zvýšenou ostrahou, neboť v tomto typu věznice doposud trest nevykonával a domnívá se, že by pro jeho nápravu bylo dostačující zařazení do věznice s ostrahou. Po zohlednění všech uvedených skutečností se proto obžalovaný domáhal uložení trestu mírnějšího. Závěrem v rámci veřejného zasedání před odvolacím soudem navrhl, aby jeho jednání bylo překvalifikováno, vzhledem k novelizaci trestního zákoníku, na trestný čin podvodu podle § 209 odst. 4 tr.zákoníku, s ohledem na uplatňované námitky ve vztahu k výši způsobené škody. Pro případ, že by se soud neztotožnil s touto změnou závěru o vině, jež by se promítla do mírnější trestní sazby, se domáhal, aby mu byl uložen trest mírnější a byl pro výkon trestu odnětí svobody zařazen podle moderačního ustanovení do mírnějšího typu věznice. S ohledem na podmínky pro ukládání peněžitého trestu se domáhal, aby mu tento trest nově uložen nebyl. Pokud se jedná o náhradu škody, navrhl, aby poškození byli odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních. Obžalovaná MUDr. A. K. ve svém odvolání, podaném prostřednictvím obhájkyně Mgr. P. S. (č.l. 5700) a v jeho doplňku o návrhy na doplnění dokazování (č.l. 5907), směřovala své odvolací námitky do výroku o vině i do výroku o uloženém trestu. Obžalovaná zejména zdůraznila, že řízení před soudem prvního stupně, které napadenému rozsudku předcházelo, trpělo vadami ve vztahu k porušení povinnosti zabezpečit řádné objasnění věci a práva na obhajobu. Napadený rozsudek trpí nesprávnými, neúplnými a nejasnými skutkovými zjištěními s tím, že se soud nevypořádal se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí. Domnívala se, že bylo nezbytné provádět další důkazy a některé z již provedených důkazů opakovat. Samotný trest, který byl obžalované uložen, považovala za nepřiměřeně přísný. Nesprávnost samotného rozsahu důkazní situace shledala v tom směru, že jí nebylo vyhověno v návrzích, které uplatnila v průběhu hlavních líčení před nalézacím soudem, na provedení výslechu dalších lékařů, kteří vystavovali doklady pracovní neschopnosti pro zaměstnance podnikatelů M. B. a J. K. Těmito výslechy mohlo být objasněno, zda pracovní neschopnosti a ošetřování člena rodiny byly vystavovány řádně a důvodně a mohlo být objasněno, jak v lékařské praxi je vedena zdravotní dokumentace a v ní je popisován zdravotní stav pacienta, s ohledem na vytíženost praktických lékařů, a na základě čeho lékař zdravotní stav pacienta posuzuje a rozhoduje o jeho pracovní neschopnosti. Poukazovala na to, že ne vždy se nutně jedná o objektivní nálezy a vyšetření, ale svoji roli hraje rovněž subjektivní popis potíží. Názor zpracovatele znaleckého posudku MUDr. J. B. k vedení lékařské dokumentace nepovažovala za objektivní, neboť se vyjádřil jen z pohledu teoreticko-právního, nikoliv skutečného praktického života lékaře. Dále namítla, že v průběhu hlavního líčení jí nebylo umožněno vyjádřit se jednotlivě k pracovním neschopnostem, které skutečně vystavila svým pacientům, z čehož dovodila, že došlo ke krácení jejích práv na obhajobu. Pokud se jedná o obsah zmiňovaného znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví posudkového lékařství, vypracovaného znaleckým ústavem – Institutem postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví Praha (č.l. 4883, sv. XIV), dle názoru obžalované zpracovatelům posudku nemohlo přináležet provádění hodnocení důkazů. Úvodní část posudku obsahuje tendenční citaci důkazů a dalších listin, založených v soudním spise, které se samotným zpracováním posudku nemají žádnou souvislost. Je v něm dokonce citováno podání vysvětlení obžalované ze dne 4.12.2007 před sdělením obvinění (zahájením trestního stíhání), které je v řízení jako důkaz nepoužitelné. K hodnocení důvodnosti vystavených pracovních neschopností byla pro znalce významná pouze zdravotní dokumentace, doklady o vystavení pracovní neschopnosti, případně řádné výpovědi jednotlivých osob, kterým pracovní neschopnosti byly vystaveny v částech, ve kterých svůj zdravotní stav popisovaly. Poukázala na závěr znaleckého ústavu v tom směru, že není možno přisvědčit obžalované, že by se předpisy o nemocenském pojištění měnily a každý rok platilo něco jiného, ač samotný zákon o nemocenském pojištění č. 54/1956 Sb., platící do roku 2008, od svého vzniku byl změněn 40 x a v posledním období jeho platnosti každý rok prodělal nejméně dvě nebo tři novelizace. Takový závěr zpracovatelů znaleckého posudku, podle názoru obžalované, zpochybnil jejich důvěryhodnost a nelze činit jiný závěr, než že znalecký posudek nemohl být zpracován nezaujatě. Za nelogické považovala i závěry, že pacienti při tvorbě zdravotní dokumentace vůbec nebyli fyzicky přítomni, neboť zápisy v dokumentaci jsou nečitelné a chaotické. Obžalovaná neshledala neobvyklou skutečnost, že téměř všichni pacienti byli registrováni u ní v týž den, kdy jim byla vystavena pracovní neschopnost, neboť si lze stěží představit, že by běžný zdravý pacient navštívil lékaře jen kvůli registraci. Na druhé straně podle obžalované znalci neodpověděli řádně na otázky soudu, zda pracovní neschopnosti byly vystaveny konkrétním osobám důvodně, tedy, zda zdravotní stav pacientů odůvodňoval vystavení potvrzení pracovní neschopnosti, neboť ohledně skutečného zdravotního stavu jednotlivých osob znalci žádná zjištění neprovedli. Podle názoru obžalované se pak nalézací soud, v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 tr.ř. a ustanovením § 125 odst. 1 tr.ř., nevypořádal řádně se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí. Podle obžalované nalézací soud nehodnotil otázku viny na základě všech provedených důkazů a jen vybíral důkazy neprospěšné obžalovaným. Nepřihlédl k tomu, že téměř všichni pacienti, kterým pracovní neschopnosti byly vystaveny, ve svých výpovědích uvedli, že měli zdravotní problémy nebo byli nemocní, a že obžalovanou byli řádně vyšetřeni a odesláni k odborným lékařům na rehabilitace, apod. S tímto tvrzením se pak nalézací soud nijak nevypořádal a v důsledku toho byla obžalovaná trestána za svědomitou péči o pacienty. Také výpověď svědkyně O. S., která u obžalované pracovala v roce 2006, nalézací soud nevzal v úvahu, ač svědkyně tvrdila, že osobně práce neschopné do evidence zapisovala a tvrdila, že zaměstnanci k ní chodili na prohlídky bez doprovodu majitelů firem v ordinační době. Nezohlednil také její vyjádření z hlediska hodnocení kvality její péče i vyvrácení pochybností, že by v ordinaci přijímala nějaké platby větších finančních obnosů. Podle názoru obžalované nalézací soud neměl přihlížet k výpovědi obžalovaného M. R., kterou označila v mnoha ohledech za velmi nevěrohodnou, se snahou zmenšit jeho podíl na případné trestné činnosti. Zdůraznila, že tvrzení tohoto obžalovaného, že to byla právě MUDr. A. K., která vymyslela podvody s pracovními neschopnostmi a k páchání trestné činnosti jej motivovala, je zcela v rozporu s faktem, že tento obžalovaný byl za totožnou trestnou činnost již dříve odsouzen. V jeho dřívější kauze vystavovali doklady pracovní neschopnosti zcela jiní lékaři a ona neměla s touto věcí nic společného. Zdůraznila, že obžalovaný R. jí neplatil žádné finanční obnosy. Připustila ovšem, že toto mohl tvrdit dalším osobám, např. obžalovanému M. B., aby si mohl ponechat větší podíl na vyplacených dávkách. Také výpověď obžalovaného M. B. označila za velmi nevěrohodnou, s ohledem na jeho slabý intelekt a velkou ovlivnitelnost. Obdobně hodnotila i výpověď obžalovaného L. S. s tím, že jeho obvinění obžalované z protizákonného jednání bylo motivováno snahou se jí pomstít, že na něj podala trestní oznámení pro krádež dokladů. Podmínky posuzování vystavovaných pracovních neschopností by bylo třeba rozdělit do tří skupin. Část dokladů vystavili jiní lékaři a za jejich rozhodnutí proto obžalovaná nemůže nést žádnou odpovědnost. Další část dokladů pracovní neschopnosti jí byla odcizena a jejich krádež nahlásila Městské správě sociálního zabezpečení i policii a o tom byly provedeny důkazy. Jednalo se celkem o 138 kusů formulářů pracovních neschopností s číselnou řadou U 6413742 – U 6413901. Následně při domovních prohlídkách dalších obžalovaných byly některé z těchto dokladů nalezeny. Za vystavení těchto pracovních neschopností obžalovaná nemohla odpovídat. To, že na nich byl otisk razítka její ordinace, vysvětlovala tak, že doklady byly buď oraženy pachatelem při krádeži, nebo si někdo vyhotovil razítko stejné, jakým disponovala sama, což podle názoru obžalované nemůže být problém. Většinu osob, uvedených na těchto odcizených dokladech, nikdy nevyšetřovala a neměla je v evidenci. Třetí skupinu dokladů o pracovní neschopnosti tvořily doklady, které sama vystavila pacientům po řádném vyšetření a stanovení diagnózy. Byly tedy vystaveny oprávněně a jejich vystavením se nemohla dopustit žádného trestného činu. Tyto doklady byly zavedeny v evidenci práce neschopných, která je součástí spisu. Z tohoto pohledu nelze dovodit, že by jakkoliv poškodila správu sociálního zabezpečení a mohla jejím zaviněním vzniknout mnohamilionová škoda. Závěrem proto konstatovala, že důkazy provedenými v trestním řízení nebylo prokázáno, že by se vědomě podílela na spáchání trestné činnosti. Zdůraznila, že zdravotní dokumentace neměla, podle jejího názoru, žádné zásadní vady, byla jedenkrát měsíčně kontrolována pracovníky správ sociálního zabezpečení a tak závažné vady, na které poukazovali znalci v uvedeném znaleckém posudku, nebyly zjištěny. Pokud její rukopis byl podle znalců označen za nečitelný, nelze z toho dovozovat závěry, že samotné záznamy chyběly. Jestliže v lékařské dokumentaci některé doklady chyběly, pak je otázkou, zda poté, co jí byla zdravotní dokumentace odňata, nebylo s touto nezákonným způsobem manipulováno. I v případě, že by dokumentace k pacientům nebyla vedena v souladu se zákonem, podle názoru obžalované, se mohlo jednat pouze o správní delikt, avšak z nedostatečné zdravotní dokumentace nelze dovozovat její úmysl spáchat trestný čin podvodu, případně padělání a vystavování nepravdivých lékařských zpráv, posudků a nálezů. Podle názoru obžalované žádné důkazy, prokazující úmysl dopouštět se vědomě předmětné trestné činnosti, nebyly provedeny, ani z odposlechu telefonních hovorů tento úmysl nebyl prokázán, když soud prvního stupně označil tyto důkazy za nepřímé. Současně obžalovaná navrhla, aby pro zajištění správného zjištění skutkového stavu byly provedeny nové důkazy, a to vypracován nový znalecký posudek znalci z oboru klinické medicíny, kteří by měli posoudit současně i zdravotnickou dokumentaci od dalších celkem 19-ti lékařů, označených v návrhu obžalované. Dále navrhla vypracovat znalecký posudek, směřující k posouzení věrohodnosti obžalovaného M. B., znalci z oboru zdravotnictví, odvětví psychologie ke schopnosti tohoto obžalovaného zapamatovat si prožitý děj, jeho sklon ke konfabulacím a možnosti ovlivnění jeho výpovědi jinými osobami a posouzení celkově jeho věrohodnosti. Navrhla, aby její výpověď byla zopakována s tím, aby se mohla vyjádřit k jednotlivým pracovním neschopnostem. Také měl být zopakován výslech svědkyně O. S. k otázce její přítomnosti a obžalované v ordinaci po dobu pracovní doby. Nově pak navrhla provést výslech svědků MUDr. L., MUDr. B. a MUDr. J., specializovaných lékařů k tomu, zda zdravotní stav odeslaných, ovšem nekonkretizovaných pacientů, odpovídal tomu, že měli být vyšetřeni odborným lékařem. Dále měl být proveden výslech samotných lékařů, které výše označila, za účelem zjištění, na základě jakých lékařských úkonů a vyšetření o pracovní neschopnosti v praxi rozhodují a jakou roli v tomto sehrávají subjektivní potíže uváděné pacientem. Navrhla také provedení výpovědi svědkyně D. G., která také byla zaměstnána u některé z dotčených firem, a kterou k vyšetření obžalovaný M. R. přivezl, k tomu, zda jí odmítla vystavit pracovní neschopnost. Při odhlédnutí od výtek, vztahujících se k výroku o vině, se obžalovaná neztotožnila se samotným výrokem o trestu, který označila za nepřiměřeně přísný. Vedle demonstrativního výčtu polehčujících okolností, uvedených v trestním zákoně, se domnívá, že mělo být přihlédnuto k dalším skutečnostem. Zejména poukázala na svůj dosavadní profesní život, když jako lékařka od ukončení vysoké školy roku 1967 pracovala na několika pracovištích, získala čtyři atestace, posléze pracovala jako praktická lékařka, působila i jako posudková lékařka v oblasti chorob z povolání, krátce pracovala jako vedoucí lékařka Vězeňské nemocnice v Brně-Bohunicích. Po dobu více jak dvou let pracovala i v zahraničí v USA a po návratu v roce 1992 jako praktická lékařka. Za svou čtyřicetiletou lékařskou praxi získala mnoho cenných zkušeností, řádně o pacienty pečovala, mohla přispět k diagnostice závažného onemocnění a včasné léčbě, a tím i k záchraně života pacientů. Vždy vedla řádný život, žádného trestného činu se nikdy nedopustila a pro společnost byla vždy prospěšná. Pokud se jedná o uložený peněžitý trest, pro tento postup nalézacího soudu neshledala žádné důvody, neboť nebylo prokázáno, že by obdržela jakékoliv platby v souvislosti s pracovní neschopností dotčených osob. Ohledně trestu zákazu činnosti výkonu povolání lékařky, se domnívala, že je v rozporu se zájmy pacientů, aby jí takový trest byl ukládán, když je nedostatek zkušených lékařů. Svojí péčí nikdy žádného pacienta nepoškodila. Dále se domáhala, s ohledem na nabytí účinnosti nového trestního zákoníku, který trestnou činnost, která je jí kladena za vinu, kvalifikuje mírnější trestní sazbou, aby byla zvolena nová trestní úprava a její jednání bylo posouzeno podle § 209 odst. 5 tr.zákoníku a trest jí byl vyměřen v trestní sazbě od pěti do deseti let. V této trestní sazbě se domáhala, aby došlo ke snížení trestu z původní výměry na trest sedmiletý. I takový trest by ovšem považovala za nepřiměřeně přísný. Závěrem navrhla, aby podle § 258 odst. 1 písm. a), písm. b), písm. d) tr.ř. byl výrok o vině i trestu odvolacím soudem v jejím případě zrušen a bylo rozhodnuto o jejím zproštění obžaloby ve smyslu § 226 písm. a), písm. c) tr.ř., neboť nenaplnila skutkovou podstatu trestného činu podvodu, ani trestného činu padělání a vystavování nepravdivých lékařských zpráv, posudků a nálezů, když o protiprávní činnosti dalších obžalovaných nevěděla. V průběhu odvolacího řízení doplnila své návrhy o provedení důkazů před odvolacím soudem o jednotlivé kopie několika dopisů a písemností, v nichž byla ze strany svých pacientů při výkonu své lékařské činnosti kladně hodnocena. Obžalovaný M. B., prostřednictvím svého obhájce JUDr. E. P., směřoval své odvolání (č.l. 5672 a č.l. 5923) proti všem výrokům, které se dotýkaly jeho osoby. Podle názoru obžalovaného soud prvního stupně nesprávně posoudil skutkový stav věci a dovodil z něj nesprávné právní závěry, což mělo vliv na nesprávné rozhodnutí, jímž byl obžalovaný uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 4 tr.zák. Nebyly řádně vyhodnoceny skutečnosti a důkazy, které svědčily ve prospěch obžalovaného a způsobovaly pochybnost, zda spáchal skutek, za který mu bylo možno uložit trest. Také nebylo vyhověno jeho návrhům na doplnění dokazování. Zdůraznil, že nepopíral svoji vinu, avšak byl přesvědčen, že svým jednáním naplnil toliko skutkovou podstatu trestného činu podvodu dle odst. 3, nikoliv podle odst. 4, za který byl odsouzen. Soud prvního stupně nepostupoval v souladu s ustanovením § 2 odst. 5 tr.ř., neboť nezjistil skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti v rozsahu nezbytném pro jeho rozhodnutí. Jen převzal nevyhovující a zjednodušující formulace i náhled obžaloby s tím, že veškeré vyplacené a zadržené dávky nemocenského pojištění jsou neoprávněné a ve svém součtu představovaly škodu, kterou obžalovaný či spoluobžalovaní způsobili, a že trestnou činnost obžalovaný spáchal s M. R. a MUDr. A. K. po předchozí vzájemné dohodě se zištným podvodným úmyslem, že zaměstnanci nebudou a také nevykonávali žádnou pracovní činnost, a to přesto, že ve spise jsou důkazy o tom, že byly provozovány pracovní aktivity. Obžalovanému bylo kladeno za vinu, že společně s R. vyhotovil fiktivní pracovní smlouvy, ač sám s počítačem neuměl vůbec zacházet, natož na něm něco psát. Stejným způsobem zkresleně a chybně bylo přistoupeno ke stanovení výše škody a z toho vyplývajícího závěru o vině a ukládaném trestu v rámci příslušné trestní sazby. Soudu prvního stupně vytkl kusost dokazování na základě zaujatého a nekvalitně zpracovaného znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, v němž bylo přezkoumáno výhradně vedení zdravotnické dokumentace obžalovanou MUDr. A. K. Nebylo vyhověno návrhům obhajoby, aby dokazování bylo doplněno o znalecké posouzení další zdravotnické dokumentace, vedené u jiných lékařů, kteří také pracovní neschopenky vystavovali. Také samotná zdravotní dokumentace obžalovaného M. B. není k dispozici, přestože byla přesně vyčíslena škoda za pracovní neschopnost u firmy J. K. Úvahy soudu o neoprávněnosti veškerých výplat nemocenské by byly na místě pouze tehdy, pokud by jediným záměrem firmy M. B. bylo pouze vylákání dávek nemocenského pojištění bez toho, aby někdy fakticky předmět podnikání, tedy stavební činnost, vykonávala. V průběhu důkazního řízení ovšem ze svědectví obžalovaného M. R. vyplynulo, že stavební činnost byla vykonávána pro IMOS v Kyjově, Otrokovicích na Staré poště a práce na rodinných domech v Sobůlkách, Radosticích, Čejkovicích, Mateřské škole v Brně, což je dokladováno z části i fakturami. Podle názoru obžalovaného v tomto směru neproběhlo podrobnější dokazování stran toho, kdo všechno ze zaměstnanců jeho firmy se na stavební činnosti podílel a okolnost vzniku pracovního poměru takového pracovníka a následného vzniku pracovní neschopnosti, v důsledku toho pak oprávněnosti čerpání dávek nemocenského pojištění, což by se projevilo do rozsahu způsobené škody. Přesto, že soud prvního stupně v minimálním rozsahu takové zakázky připustil, sám v rámci dokazování v tomto směru iniciativní nebyl. Zdůraznil, že závěr nalézacího soudu, v němž je poukazováno, že pracovní smlouvy měly být uzavírány i s těhotnými ženami, by v případě neuzavření takových smluv bylo nutno považovat za nezákonnou diskriminaci. Za pozoruhodné považoval, že ani jeden z odborných lékařů, zejména gynekologů, k podání svědectví, ohledně pracovních neschopností, nebyl povolán. Nalézací soud se nezabýval určením platnosti či neplatnosti jednotlivých pracovních smluv, ze kterých dávky nemocenského byly čerpány, ale obecně je označil za fiktivní pracovní smlouvy, byť byly uzavřeny v písemné formě. Z tohoto pohledu je samotnou zjištěnou škodu nutno považovat za nepřezkoumatelnou a obžalovaný se domnívá, že by dokazování v tomto směru mělo být doplněno. Vyjádřil názor, že dávky nemocenského, vyplacené za oprávněnou pracovní neschopnost na základě platné pracovní smlouvy, což jsou všechny smlouvy, u kterých nebyl prokázán opak, není možno podřadit pod režim škody v rámci trestného činu podvodu. Pokud tedy pracovník byl ve výkonu práce a následně teprve onemocněl, lhostejno kterým lékařem byla vystavena pracovní neschopnost, měla být výše škody způsobená jednáním obžalovaného přiměřeně snížena a s přihlédnutím k tomu i výše uloženého trestu. Dále obžalovaný učinil výčet celkově 33 osob – zaměstnanců jeho podnikatelské činnosti, u nichž panují důvodné pochybnosti o neoprávněnosti všech vyplacených dávek nemocenského pojištění s naznačeným rozborem a jednotlivými údaji k pracovním neschopnostem v konfrontaci s obsahem znaleckého posudku, který převážně samotnou důvodnost vystavené pracovní neschopnosti těmto osobám neřešil. Obžalovaný shledal v tomto rozsahu celkově 17 rozporných pacientů s uvedeným výčtem, u nichž panuje pochybnost o jejich oprávněnosti zahrnutí nemocenské do výše způsobené škody. Pokud se jedná o subjektivní stránku, namítl nesprávnost závěrů nalézacího soudu, že se jednání měl dopustit v úmyslu přímém, když nebylo prokázáno, od jakého okamžiku si měl obžalovaný uvědomovat trestnost svého počínání, když sám soud prvního stupně konstatoval, že obžalovaný M. R. zneužil svou intelektovou převahu nad obžalovaným a do celé věci jej zapojil. Proto lze mít o přímém úmyslu obžalovaného důvodné pochybnosti. Za takové situace pak považoval uložený pětiletý nepodmíněný trest za nadmíru přísný. Zdůraznil, že následky svého chování nyní, vzhledem ke své déletrvající vazbě, pochopil a účelu trestu u něj bylo dosaženo a trestnou činnost již páchat nebude. S ohledem na vstřícný postoj obžalovaného k trestnímu stíhání, když s úspěchem lze pochybovat o tom, zda si uvědomoval veškeré následky svého počínání. S ohledem na nízkou angažovanost na páchání trestné činnosti i své organizační schopnosti, se domníval, že přicházelo v úvahu mimořádné snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici sazby. Navrhl, aby vrchní soud připojil trestní spisy, týkající se trestního stíhání jednotlivých zaměstnanců jeho podnikatelské činnosti (celkem 31 spisů Městského soudu v Brně), v nichž byla posuzována jejich trestní odpovědnost za shora uvedenou trestnou činnost, a to zejména s ohledem na namítaný výrok o náhradě škody, neboť nelze vyslovit dva samostatné exekuční tituly pro jednu způsobenou škodu. Závěrem obžalovaný navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a sám obžalovaného uznal vinným jen podle § 250 odst. 1, odst. 3 tr.zák. a uložil mu přiměřený trest při dolní hranici této trestní sazby. Ve shodě s těmito argumenty a návrhy obžalovaného byla i vyjádření jeho obhájce z průběhu veřejného zasedání před odvolacím soudem a v návrhu na provedení dokazování ze dne 9.3.2010 (č.l. 5923 a násl.). Obžalovaný J. K., prostřednictvím svého obhájce Mgr. P. O., odůvodnil odvolání (č.l. 5710), které směřovalo do výroku o vině. Své námitky opřel o zpochybnění subjektivní stránky trestného činu, neboť neměl úmysl konat jednání, pro které byl odsouzen, když o takovém jednání nevěděl. Poukazoval zejména na výpověď obžalovaného M. R. ze dne 4.2.2009, kterou bylo nutno považovat za klíčovou. Tento obžalovaný měl největší přehled o tom, kdo byl s jakou skutečností seznámen a jaké úkony kdo činil. Tuto výpověď učinil v době, kdy jednal za osobní účasti obžalovaného J. K. V důsledku toho k celé věci přistupoval odpovědněji, a také jeho výpověď je objektivnější. Podle obžalovaného M. R. J. K. nebyl o přijímání zaměstnanců informován, ani nevěděl, že pro jeho zaměstnance spoluobžalovaný obstarává fiktivní pracovní smlouvy a neschopenky. Neměl ani přehled, kdo pracuje a kdo je v pracovní neschopnosti. Tyto skutečnosti byly známy pouze M. R. Některé osoby, které byly u obžalovaného J. K. zaměstnány, sám obžalovaný ani neznal, neboť za něj jednal spoluobžalovaný M. R. Sám uzavíral pracovní smlouvy z pozice zaměstnavatele pouze s P. J., J. K., V. M., Š. G. a M. K. O dalších pracovních smlouvách mu není ničeho známo. Nesouhlasil s tvrzením nalézacího soudu, že se k trestnímu jednání doznal, neboť toto vyjádření opakoval v průběhu celého řízení. Nejednal takto v úmyslu provádět činnost, která mu byla kladena za vinu. Ani tak objektivně nemohl činit, neboť nevěděl, kdo organizoval vystavování fiktivních pracovních neschopností. Jestliže od M. R. obdržel nějakou finanční částku, pak M. R. ve své výpovědi objasnil, že mu ji vyplácel pouze za práci odvedenou zaměstnanci J. K., vykonanou pro jeho firmu, nikoliv v souvislosti s čerpáním dávek nemocenského pojištění, o čemž vůbec informován nebyl. Z trestné činnosti žádný prospěch neměl. Po dobu páchání předmětné trestné činnosti byl J. K. nemocen, v pracovní neschopnosti, proto pro výkon činnosti jeho společnosti zmocnil M. R. plnou mocí, který za něj veškeré úkony činil od 8.8.2005. Za jeho podnikatelský subjekt jednal vždy a pouze M. R. Po dobu své nemoci řádně čerpal dávky nemocenského pojištění. Jediné, co bylo možno obžalovanému vytknout, byla nedostatečná kontrola činnosti M. R. při jeho podnikání, ovšem bylo nutno zohlednit, že byl dlouhodobě práce neschopen. Obžalovaný vyjádřil také nesouhlas s výrokem v bodě V/ napadeného rozsudku, když práce na rodinném domě v S., jako zaměstnanec spoluobžalovaného B., skutečně vykonával. Za této situace, podle názoru obžalovaného, chyběl základní znak skutkové podstaty trestného činu úmyslné zavinění. V pochybnostech podle zásady trestního práva in dubio pro reo navrhl, aby byl zproštěn viny ze spáchání trestného činu, pro nějž byl nalézacím soudem uznán vinným. Za obžalovanou H. R., roz. K., matku spoluobžalovaných M. R. a H. N., stíhanou jako uprchlou, podal odvolání jí ustanovený obhájce JUDr. Z. O. (č.l. 5690), který teprve na výzvu odvolacího soudu odvolání odůvodnil dne 27.1.2010 (č.l. 5789). Z obsahu tohoto odvolání vyplynulo, že směřovalo do výroku o vině i do výroku o trestu a navazujícího výroku o náhradě škody. Obhájce připustil, že samotný rozsah odůvodnění písemného vyhotovení rozhodnutí je nutno považovat za odpovídající charakteru věci s tím, že fakticky se nové důkazy v tomto procesním stadiu řízení nenabízejí a lze proto brojit jen proti některým formálně-právním východiskům dokazování a některým skutkovým zjištěním, na nichž nalézací soud svůj odsuzující výrok vystavěl. Z tohoto pohledu poukázal na procesní nevyužitelnost záznamu o telekomunikačním provozu, které měl nalézací soud k dispozici. V nepřítomnosti obžalované H. R. faktická konfrontace obsahu hovoru a identifikace mluvčích není objektivně možná. Podle názoru obhájce nalézací soud neměl k dispozici pro účely dokazování záznam telekomunikačního provozu ve vlastním slova smyslu jako celek, ale toliko fragmenty takových záznamů, přenesené na jiné nosiče. Domníval se také, že ve spise absentoval protokol se zákonnými záležitostmi ve smyslu § 88 odst. 4, odst. 5 tr.ř. a z takového důkazu nelze vůbec vycházet, neboť je objektivně nepřezkoumatelný. Z tohoto pohledu by uvedené nedostatky měly způsobovat neúčinnost takového důkazu. Podobně nezákonným se pak jevil obhájci i znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví posudkového lékařství a s poukazem na paušálnost a neúplnost jeho závěrů takový důkaz bylo potřebné odmítnout. Považoval za nezbytné, aby vyhodnocení zdravotnické dokumentace bylo porovnáno s faktickým zdravotním stavem jednoho každého pojištěnce. Tyto základní nedostatky nebylo možno odstranit výslechem zpracovatele posudku. Z pohledu rozhodnutí o vině a přezkoumání dalších důkazů shledal za zásadní, že z výpovědi některých spoluobžalovaných a nemalého množství svědků vyplynulo, že příslušné zaměstnavatelské subjekty vykonávaly činnost na různých zakázkách a jednotliví zaměstnanci trpěli zdravotními obtížemi, které byly podkladem pro vystavení příslušného potvrzení o pracovní neschopnosti. Skutkové závěry, postavené na předchozí vzájemné dohodě obžalovaných, s podvodným úmyslem neoprávněného vylákání dávek nemocenského pojištění, nebylo možno při hodnocení pochybností překlenout obecným hodnotícím závěrem, s poukazem na výpověď spoluobžalovaného M. R. a zjištěné nedostatky jak v pracovně-právní dokumentaci, tak v lékařských záznamech, bez přihlédnutí ke všem souvislostem případu. K rozhodnutí o vině totiž nestačilo jen důvodné podezření, ale nepochybné prokázání viny. Z tohoto pohledu námitky odvolatele směřovaly k přehodnocení závěrů dokazování jak v rovině formální, tak obsahové. V situaci, kdy žádné nové důkazy obhájce neshledal, považoval za nezbytné v řízení před odvolacím soudem dříve provedené důkazy opakovat. V zájmu hospodárnosti jednání odvolacího soudu pak považoval za dostatečné opakovat záznamy o telekomunikačním provozu a číst protokol o jejich pořízení a ve vztahu ke znaleckému posudku z oboru zdravotnictví, odvětví posudkového lékařství, závěry k položeným otázkám a výpověď zpracovatele posudku, kterou učinil před soudem prvního stupně v hlavním líčení. Závěrem navrhl, aby napadený rozsudek z hlediska rozhodnutí o obžalované H. R. byl ve výroku o vině a následujících výrocích zrušen a obžalovaná byla podle § 226 písm. b) tr.ř. zproštěna obžaloby. V rámci veřejného zasedání takovýto rozsah navrženého doplnění dokazování před odvolacím soudem obhájce vzal zpět a toliko žádal, aby byly provedeny jako listinné důkazy jednotlivé výrokové části rozsudků Městského soudu v Brně v připojených spisech odsouzených, kteří ve věci vystupovali jako zaměstnanci obžalovaných. Obžalovaný L. S., zastoupen obhájkyní Mgr. L. O., své odvolání (na č.l. 5682) směřoval do výroku, jímž byl uznán vinným v bodu III/ napadeného rozsudku, i do výroku o trestu. Podle názoru obžalovaného nebylo bez důvodných pochybností prokázáno, že by se dopustil jednání, kterým byl uznán vinným, když výsledky dokazování tuto skutečnost neprokazovaly. Zdůraznil, že trestného činu, který je uveden v obžalobě, se dopustil pouze v rozsahu, v jakém se doznal v rámci přípravného řízení i u hlavního líčení a z provedených důkazů nelze dovodit větší podíl jeho osoby na způsobené škodě. Zejména nebylo prokázáno, že by se měl dopustit dalšího protiprávního jednání, krom padělání plných mocí udělených H. R. k výběru poštovních poukázek u pěti uvedených zaměstnanců. Z tohoto důvodu odmítl odpovědnost za jednání obžalovaných H. R. a MUDr. A. K., které se na vylákání dávek nemocenského pojištění domluvily a různou mírou se na tomto podílely. Vše organizovala samotná obžalovaná H. R. a on sám zde působil jen jako řidič a doprovod na jednáních u OSSZ, což zaměstnankyně tohoto úřadu potvrdily. Dále vyjádřil nesouhlas s nesprávnou kvalifikací jeho jednání jako formu spolupachatelství dle § 9 odst. 2 tr.zák. a domáhal se, aby jeho jednání bylo překvalifikováno na účastenství dle § 10 odst. 1 tr.zák. ve formě pomoci, neboť jeho jednání jen podporovalo činnost obžalované H. R. a nevykazovalo znaky společného jednání. Také stupeň společenské nebezpečnosti jeho jednání byl výrazně nižší než u ostatních spoluobžalovaných. Pokud se týká trestu, domníval se, že za dostatečné bylo možno považovat uložení trestu s podmíněným odkladem, když nalézací soud nedostatečně vyhodnotil při tomto rozhodování všechny polehčující okolnosti, které mohou mít na toto rozhodnutí význam a samotnou povahu jeho účasti na spáchání trestného činu. Závěrem navrhl, aby odvolací soud změnil výrok o vině ohledně jeho osoby navrhovaným způsobem a uložil mu trest nespojený s přímým výkonem trestu, ale s podmíněným odkladem za současného vyslovení dohledu, případně, aby věc vrátil krajskému soudu k novému projednání a rozhodnutí. Obžalovaná H. N., prostřednictvím svého obhájce Mgr. V. P. (č.l. 5679, č.l. 5754), odvolání směřovala jak do výroku o vině, tak do výroku o uloženém trestu. Poukazovala zejména na skutečnost, že se k trestnímu řízení vyjádřila v průběhu přípravného řízení a s ohledem na rozsah své administrativní činnosti, s níž pomohla svému bratrovi, obžalovanému M. R., kdy vyhotovila několik evidenčních listů, zápočtových listů, přihlášek a odhlášek, není možno uzavřít, že by pro firmu B. vedla účetnictví. Samotnou činnost vykonávala až v průběhu listopadu roku 2007, v době, kdy probíhala kontrola městské správy sociálního zabezpečení, k níž bylo potřeba předložit evidenční listy důchodového pojištění a další doklady. Popřela současně, že by jí byl znám rozsah jednání obžalovaného M. R. Z tohoto pohledu považuje za neprokázaný úmysl se trestního jednání dopustit. Své námitky vznesla i ve vztahu ke skutku pod bodem VII/2 s tím, že se jen dílčím způsobem účastnila na jednání své matky, když popřela, že by vyhotovovala nepravdivé pracovní smlouvy. Aktivně se na činnosti své matky nepodílela a na Okresní správě sociálního zabezpečení v K. sama nejednala, nepřijímala platby, se zaměstnanci nejednala a prakticky vyplňovala pouze určitou pracovní agendu podle toho, jak dostávala příkazy. Z tohoto pohledu považuje svoji vinu za neprokázanou. Za této situace navrhla, aby odvolací soud podle § 226 písm. a) tr.ř., případně podle § 226 písm. b) tr.ř., ji obžaloby zprostil. Věc byla předložena Vrchnímu soudu v Olomouci, jako soudu odvolacímu, ve smyslu § 252 tr.ř. Bylo zjištěno, že odvolání byla podána oprávněnými osobami dle § 246 odst. 1 písm. a), písm. b) tr.ř., v zákonné lhůtě podle § 248 odst. 1 tr.ř., přičemž podaná odvolání splňovala i náležitosti ustanovení § 249 odst. 1, odst. 2 tr.ř., vyjma odvolání podaného obhájcem obžalované H. R., přičemž na podnět a upozornění odvolacího soudu JUDr. Z. O. náležitým způsobem opravný prostředek doplnil. Proto odvolací soud neshledal podmínek pro rozhodnutí o zamítnutí či odmítnutí odvolání dle § 253 tr.ř. Za tohoto stavu věci Vrchní soud v Olomouci podle § 254 odst. 1 tr.ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost všech výroků napadeného rozsudku, jakož i správnost postupu řízení, které mu předcházelo z hlediska vytýkaných vad, když k vadám, které nebyly odvoláními vytýkány, odvolací soud mohl přihlížet jen tehdy, pokud by měly vliv na správnost výroků, proti nimž bylo podáno odvolání a současně byl limitován při tomto přezkumu i ustanovením § 254 odst. 2 tr.ř. a dospěl k následujícím závěrům. Dle názoru odvolacího soudu především Krajský soud v Brně provedl důkazní řízení při plném respektování zásady ústnosti, přímosti a bezprostřednosti provedených důkazů a je třeba jej v podstatné míře pokládat, až na dále uvedené výjimky, za dostatečné k objasnění věci z hlediska ustanovení § 2 odst. 5 tr.ř., tedy ke zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí. Je třeba zdůraznit mimořádný rozsah a komplikovanost trestního jednání, které bylo obžalovaným kladeno za vinu. Od něho se odvíjel i značný rozsah důkazů, jež byly shromážděny jak v přípravném řízení, tak opatřeny a náležitým způsobem provedeny v řízení před nalézacím soudem. Vyjma posouzení viny obžalované H. N., týkající se výhradně bodu VII/1 výroku napadeného rozsudku, nalézací soud vycházel zcela správně ze všech podstatných důkazů, provedených u hlavního líčení, které pak v odůvodnění napadeného rozsudku podrobně rozvedl a jeho hodnocení důkazů a obhajoby obžalovaných zcela odpovídá pravidlům formální logiky a bylo učiněno v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 tr.ř. Nalézací soud v odůvodnění svého rozhodnutí se velmi podrobně, pečlivě, přehledně, výstižně a logicky vypořádal se všemi jednotlivými argumenty obhajoby všech obžalovaných i s jednotlivými důkazy, z nichž bylo možno učinit spolehlivý a v podstatě správný závěr o prokázaných skutkových závěrech viny obžalovaných v tom rozsahu, jak jsou popsány v rozsudku soudu prvního stupně (s výjimkou bodu VII/1 a drobných doplnění výroku o vině, spíše formulačního a technického charakteru tak, jak následně odvolací soud tyto výroky upravil, bez zásadního vlivu na podstatu závěrů o vině obžalovaných. V řízení, které rozsudku předcházelo, neshledal odvolací soud takových procesních vad, které by měly za následek nedostatečné objasnění věci, či porušení práva na obhajobu obžalovaných. Základem obligatorního postupu odvolacího soudu při jeho přezkumné činnosti je zjištění, zda v řízení, které předcházelo napadenému rozhodnutí, byly dodrženy předpisy práva procesního a nedošlo v tomto řízení k vadám, jež mohly mít vliv na kvalitu skutkových zjištění a následně na aplikaci předpisů práva hmotného. Je nutno ovšem zdůraznit, že ne všechny zjištěné vady mohou činit opravný prostředek důvodným, nýbrž jde jen o taková porušení ustanovení v řízení, která mohla způsobit, že výrok je nesprávný nebo chybí. Z hlediska soudní teorie i praxe je proto nutno zvažovat, jestli zjištěná vada řízení je podstatná a zároveň mohla ovlivnit správnost a zákonnost přezkoumávané části rozsudku, s ohledem na konkrétní podmínky případu, při němž je třeba zohlednit rozumný pohled na dodržování zákonem stanovených pravidel spravedlivého procesu, jako podmínky pro spravedlivé rozhodnutí. Je zcela zřetelné, že v průběhu přípravného řízení, i v řízení před soudem prvního stupně nedošlo k žádným takovým závažným a podstatným porušením procesních předpisů, jež by mohly mít za následek nesprávnost kteréhokoliv výroku o vině obžalovaných. Odvolací soud proto neshledal žádného důvodu ke zrušení napadeného rozsudku z důvodů uvedených v § 258 odst. 1 písm. a) tr.ř. Podle názoru odvolacího soudu obžalovaní nebyli jakýmkoliv významným způsobem zkráceni na svých obhajovacích právech. Řízení před soudem prvního stupně dostatečně respektovalo zásadu ústnosti (§ 2 odst. 1 tr.ř.) a bezprostřednosti (§ 2 odst. 12 a § 220 odst. 1 tr.ř.) při provádění důkazů, když svědci, jejichž osobní výslech před soudem byl nezbytný pro náležité objasnění věci a reálně možný, stejně tak jako osoby, zastupující znalecký ústav při podání ústavního posudku dle § 110 tr.ř., byli osobně slyšeni a ostatní důkazy, jež byly opatřeny, ať již ve stadiu přípravného řízení či v řízení před soudem, byly provedeny v souladu s požadavky zákona. Taktéž byla dodržena jednotlivá ustanovení trestního řádu, týkající se zabezpečení práv obžalovaných na obhajobu v tom směru, že jim bylo umožněno zvolit si obhájce v podmínkách nutné obhajoby a v situaci, kdy této možnosti nevyužili, byli jim obhájci ustanoveni. Obhájcům obžalovaných bylo umožněno již v průběhu přípravného řízení zúčastňovat se jednotlivých úkonů a současně obhajoba obžalovaných byla zabezpečena přítomností jejich obhájců u všech úkonů v řízení před soudem. Byla také dodržena ustanovení trestního řádu, týkající se zahájení trestního stíhání, seznámení se spisem, jakož i další jednotlivá práva obžalovaných, jež procesním způsobem zajišťují konkrétní realizaci obhajovacích práv v průběhu trestního řízení. Pokud se týká procesního postupu soudu, je třeba zdůraznit, že obžalovaní v odůvodnění svých opravných prostředků sice formálně poukazovali na porušení procesních podmínek a v souvislosti s tím i práv na obhajobu, činili tak ovšem skrze námitky, týkající se řádného zjištění skutkového stavu věci s tím, že jim nalézacím soudem nebylo vyhověno v jejich návrzích na doplnění dokazování v několika okruzích takovýchto návrhů, které uplatnili obžalovaní MUDr. A. K., M. R. a M. B. Vzhledem k tomu, že obžalovaní na těchto návrzích setrvali v rozhodování před nalézacím soudem a dílčím způsobem těmto návrhům bylo vyhověno, ve zbývající části návrhy na doplnění dokazování odvolací soud zamítl. Blíže k této otázce odvolací soud odkazuje na další části tohoto odůvodnění. Je třeba ovšem zdůraznit, že podle názoru Vrchního soudu v Olomouci nevyhověním všem jednotlivým návrhům obžalovaných na doplnění dokazování, když významné části těchto návrhů naopak nalézací soud vyhověl, nedošlo k porušení práv obžalovaných na jejich obhajobu. Soud prvního stupně totiž důsledně postupoval dle ustanovení § 2 odst. 5 tr.ř. ke zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti v rozsahu nezbytném pro jeho rozhodnutí, což bylo v řízení před odvolacím soudem doplněným dokazováním potvrzeno. Postup nalézacího soudu respektoval zákonnou povinnost dle § 2 odst. 6 tr.ř. hodnotit provedené důkazy podle svého vnitřního přesvědčení, založeném na pečlivém uvážení všech okolností případu jak jednotlivě, tak v jejich souhrnu, v němž je zobrazena zásada volného hodnocení důkazů. Tento princip je zásadní pro uvážení, které důkazy soud provede, případně, zda a nakolik se jeví nezbytným stav dokazování doplnit z hlediska dosažení základního cíle zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí orgánu činného v trestním řízení, v konkrétní stadiu trestního řízení. Hodnocení musí být učiněno z hlediska závažnosti důkazů, které spočívá ve vyloučení důkazů nepodstatných, tedy takových, z nichž nelze učinit poznatky o předmětu dokazování a důkazy je nutno posuzovat i z hlediska zákonnosti, tedy, zda důkazy nebyly provedeny v souladu s procesními předpisy a zda nelze v důkazním řízení shledat pochybení, která by měla povahu podstatných vad řízení. Důkazy je pak třeba podrobit hodnocení z hlediska věrohodnosti a pravdivosti na základě analýzy jednotlivých důkazů, pocházejících jak ze samotného konkrétního důkazu, tak z jeho hodnocení ve vztahu k dalším provedeným důkazním prostředkům. Tato zásada je vybudována na vnitřním přesvědčení orgánů činných v trestním řízení, přičemž není projevem libovůle nebo svobody takového orgánu, ale musí být vytvářena na přísně logickém základě, opírajícím se o právní vědomí a všestranné hluboké a logické zhodnocení důkazů v jejich vzájemných souvislostech, s přihlédnutím ke všem okolnostem případu. Jestliže takové hodnocení je obsaženo v odůvodnění rozhodnutí, není možno shledat uvedené hodnocení důkazů chybným, v důsledku čehož nelze považovat za potřebné opakování jednotlivých důkazů či doplnění skutkových zjištění odvolacím soudem, který je tímto hodnocením důkazů vázán. Jak je uvedeno výše, odvolací soud považoval v podstatné části provedené dokazování a samotné hodnocení důkazů, učiněné nalézacím soudem, za splňující tyto zásady. Pokud se jedná o konkrétní námitky odvolatelů, stran zákonnosti provedených důkazů, resp. možnosti nalézacího soudu z těchto důkazů čerpat objektivně významné informace pro posouzení skutkového stavu věci a z toho vyvozených právních závěrů, odvolací soud zaujal následující stanoviska. 1. K námitkám procesního charakteru a použitelnosti důkazů z hlediska jejich zákonnosti a) Bylo nutno zcela odmítnout námitky obžalovaných (zejména námitku obhájce obžalované H. R.), že by záznamy o telekomunikačním provozu, opatřené v přípravném řízení, jejichž rozbor učinil nalézací soud ve svém odůvodnění napadeného rozsudku (srov. str. 33 - 37), nelze považovat za zákonné, případně za procesně využitelné s tím, že dostatečně nebyli ustanoveni jednotliví konkrétní mluvčí zaznamenaných telefonních hovorů. Především je třeba zdůraznit, že byly splněny všechny zákonné podmínky pro zajištění záznamu telekomunikačního provozu z řady jednotlivých telefonních stanic v průběhu přípravného řízení, v souladu s ustanovením § 88 odst. 1, odst. 2, odst. 3 tr.ř. (srov. jednotlivé podněty, návrhy a samotný příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, vydaný Městským soudem v Brně pod sp.zn. V 114-2/2007, ze 22.10.2007, č.l. 1523 a násl., sv. V. spisu). Oprávněně nelze namítat ani skutečnost, že by nebylo postupováno v souladu s ustanovením § 88 odst. 6 tr.ř., které stanoví, že má-li být záznam o telekomunikačním provozu užit jako důkaz, je třeba k němu připojit protokol s uvedením údajů o místě, času, způsobu a obsahu provedeného záznamu, jakož i orgánu, který záznam pořídil. Takovýto protokol je obsažen na č.l. 1556-1726, sv. V. spisu. K prověření správnosti obsahu tohoto protokolu nalézací soud v průběhu hlavního líčení ve dnech 23.–25.3. a 25.5.2009 provedl celkový hlasový záznam, obsahující všechny telefonické hovory, zaznamenané v průběhu odposlechu telekomunikačního provozu a lze konstatovat, že tyto hlasové záznamy odpovídají tomuto protokolu, což odvolací soud ověřil. Z údajů, které byly k těmto hlasovým záznamům k dispozici, bylo možno v návaznosti na formální údaje, zejména týkající se samotného rozlišení uživatelů telefonních stanic, ale i ze samotného obsahu hovorů, zcela jasným srozumitelným a objektivním způsobem zjistit u převážné většiny hovorů, kdo byl jejich účastníkem, zejména když se jedná o obžalované, jejichž telefonní hovory byly zaznamenávány. Proto skutečnost, že trestní řízení bylo vedeno v nepřítomnosti obžalované H. R., stíhané jako uprchlé, pro výsledky tohoto hodnocení nemohlo mít žádný podstatný význam. Je třeba současně zdůraznit, že nalézací soud se velmi podrobně touto otázkou zabýval a vyhodnotil jednotlivé důkazy, z nichž vycházel, postupujíc objektivním způsobem, a přihlížel jen k těm záznamům o telefonních odposleších, u nichž byla identifikace účastníků či alespoň obžalovaných zcela jednoznačná, měly význam pro posouzení věci. V návaznosti na další důkazy pak o ně opřel své zcela správné a objektivní závěry. b) Obdobně zcela neodůvodněným se jeví tvrzení o neobjektivnosti závěrů znaleckého posudku ústavu - Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví Praha, z oboru zdravotnictví, odvětví posudkového lékařství, ze dne 8.6.2009 (č.l. 4883), vypracovaný v řízení před nalézacím soudem, jenž byl stvrzen vedoucím znaleckého kolektivu MUDr. J. B. v hlavním líčení dne 22.6.2009 (č.l. 4922), k jehož závěrům se obžalovaní měli možnost vyjádřit. Námitky obžalované MUDr. A. K. byly opřeny o tvrzení, že nerespektoval objektivní skutečnost o opakovaně novelizovaném zákonu o nemocenském pojištění, a že v úvodu znaleckého posudku byly citovány důkazní prostředky shromážděné v průběhu trestního řízení, případně i záznam o podání vysvětlení, který nebylo možno hodnotit jako řádně provedený důkaz. Především je třeba zdůraznit, že zákon o nemocenském pojištění zaměstnanců č. 54/1956 Sb. sice ve své historii byl mnohokrát novelizován, ovšem v kritické době, v roce 2005 až do konce roku 2007, byl změněn jen šestkrát s tím, že v podstatných částech, a to v podmínkách pro vznik pojištění, zánik pojištění, apod., se v zásadě nic významného těmito jednotlivými úpravami na obsahu zákona nezměnilo. Úpravy se totiž týkaly zejména stanovení částek denního vyměřovacího základu, případně výčtu jednotlivých osob, které byly vyňaty z pojištění, apod. Z obsahu znaleckého posudku nelze dovodit v žádném případě, že by znalci prováděli konkrétní hodnocení důkazů a řešili právní otázky, týkající se podstaty trestního jednání obžalovaných, když jen v souladu s položenými otázkami, z hlediska své odbornosti, vyhodnocovaly samotnou činnost obžalované MUDr. A. K. a jí shromážděné zdravotnické dokumentace. Obsah znaleckého posudku, i postup znaleckého ústavu v žádném případě pak nevzbuzuje jakékoliv pochybnosti o nedůvěryhodnosti či zaujatosti vůči obžalovaným či samotné trestní věci. Postup při vypracování znaleckého posudku, z hlediska obsahu výpisu dodané dokumentace, rozvedené v části 1. posudku, nelze vyhodnotit jako nezákonné hodnocení důkazů ze strany znalců, ani tvorbu jakýchkoliv právních závěrů, jež znalcům nepřísluší. Z obsahu posudku, vypracovaného znaleckým ústavem, i vyjádření MUDr. J. B. je zcela zřejmé, z jakých konkrétních informací jednotlivé závěry byly čerpány, když podkladem nepochybně byly jen zdravotní záznamy praktické lékařky obžalované MUDr. A. K., jež byly obžalovanou dobrovolně vydány dne 4.12.2007 (č.l. 854, sv. 2). Tyto byly dne 1.7.2008 předány Krajskému úřadu Jihomoravského kraje, odboru zdravotnictví, v souvislosti se zahájením řízení o zrušení registrace nestátního zdravotnického zařízení (č.l. 857). Není důvodů jakkoliv pochybovat o tom, že znalcům byla předložena úplná zdravotní dokumentace jednotlivých osob, kterou obžalovaná vedla jako praktická lékařka. Podstatou samotného znaleckého posudku bylo zjistit, jaké konkrétní informace k záznamům pacientů ve vztahu k předmětu trestního stíhání ve zdravotní dokumentaci obžalovaná uvedla či jaké jiné informace obsahuje a vyhodnotit objektivnost takových záznamů v porovnání se zdravotním stavem pacientů, který bylo možno hodnotit, s ohledem na odstup času, výhradně jen na základě lékařských zpráv. Konkrétní zpětné stanovení zdravotních potíží a jejich příznaků u jednotlivých osob bylo pochopitelně zcela neuskutečnitelné. Závěry, jež zpracovatelé znaleckého posudku učinili, jsou podrobně rozvedeny v obsahu odůvodnění napadeného rozsudku z hlediska obecného (na str. 30 a násl.) a jednotlivě ve vztahu k pacientům - zaměstnancům podnikatelských subjektů při výčtu a hodnocení důkazů u každého z nich. U naprosté většiny posuzovaných zdravotních potíží těchto osob znalci zcela opodstatněně zjistili, že zaměstnanci buď vůbec nebyli skutečnými pacienty MUDr. K., neboť o nich nevedla žádné zdravotní záznamy, což odpovídá i obsahu výpovědi těchto osob (např. M. D. bod I/6, II/10, P. H. bod I./11 a II./16, K. H. bod I./12, J. G. bod III./5), případně nebylo dle tvrzení svědků provedeno žádné vyšetření ke zjištění zdravotního stavu (např. K. K. bod I./19, II./23, J. K. bod I./21, II./24) a zdravotní dokumentace neobsahovala žádné záznamy o vyšetření, které muselo vystavení pracovní neschopnosti předcházet /§ 2 odst. 1 písm. a) vyhl.č. 31/1993 Sb., účinné do 31.12.2008/. Dále byly dokumentovány zdravotní obtíže, jež samy o sobě uznání pracovní neschopnosti buď vůbec neodůvodňovaly či nemohly být podkladem pro stanovení takové délky pracovní neschopnosti u řady těchto pacientů, jež v mnoha případech trvaly několik týdnů i měsíců a neopíraly se o validní laboratorní nálezy či nálezy specialistů. V řadě případů zdravotní záznamy byly v rozporu s vyjádřením svědků, kteří potvrdili, že nemocní vůbec nebyli (např. M. L. bod I./25 II/28, L. S. bod II./15, a další). Námitky obžalované MUDr. A. K., ale i dalších spoluobžalovaných, stran obsahu a objektivnosti znaleckého posudku, odvolací soud neshledal opodstatněné a nenalezl žádný objektivní důvod pro potřebu nového znaleckého zkoumání. 2. Odvolací soud nepřisvědčil ve vztahu k námitkám obžalovaných skutkovým závěrům, na nichž bylo vybudováno rozhodnutí o vině. Nalézací soud, po řádném provedení dostupných důkazů a jejich hodnocení, učinil zjištění, jež podrobně zahrnul do samotného popisu skutkového stavu věci, obsaženém ve výroku napadeného rozsudku a velmi podrobně jej rozebral v jeho odůvodnění (na str. 23-182). V něm pečlivě a přehledně rozvedl důkazní závěry, jak ve vztahu k obecně významným důkazům a z nich vycházejícím zjištěním, tak ve vztahu k jednotlivým dílčím částem trestního jednání, na nichž se obžalovaní podíleli, jež se vztahovaly k jednotlivým tzv. „zaměstnancům“ podnikatelských subjektů M. B., J. K. a H. R. i k dílčím pracovním neschopnostem, od nichž se odvíjely neoprávněně vylákané dávky nemocenského a sociálního zabezpečení. Z těchto skutkových zjištění, jakož i ze skutkových zjištění, které odvolací soud částečně doplnil na základě před ním provedených důkazů, bylo možno vzít za prokázané základní skutkové závěry, jak byly zahrnuty ve výrocích rozsudku Vrchního soudu v Olomouci, ve vztahu k jednání obžalovaných M. R., MUDr. A. K., M. B., J. K., bez zásadních změn oproti napadenému rozsudku a ve výrocích soudu prvního stupně, které zůstaly u obžalovaných L. S., H. R. a H. N. (bod VII/2) v napadeném rozsudku zcela nezměněny. Z těchto skutkových závěrů je zřejmé, že nejméně od roku 2003 obžalovaný M. R. a osoby z jeho nejbližšího okolí, zejména jeho příbuzní, matka H. R., roz. K., sestra H. N. (ale i S. K., bratr obž. R.), se začali zabývat trestnou činností stejného charakteru, směřujícímu k podvodnému vylákání nemocenských dávek, jež bylo pácháno fakticky vždy stejným způsobem, podle jednotného postupu. Ten probíhal tak, že podnikající fyzické osoby, M. R. (srov. rozsudek Okresního soudu v Hodoníně, č.j. 3 T 341/2006-63, ze dne 18.6.2007), S. K. (srov. rozsudek Okresního soudu v Děčíně pod č.j. 4 T 119/2004-406, ze dne 29.4.2005 a ve vyloučené trestní věci pak i rozsudek, týkající se obžalovaného M. R., vydaný stejným soudem dne 3.4.2007 pod č.j. 4 T 111/2005-57, viz připojené spisy), H. N. (srov. rozsudek Okresního soudu v Hodoníně, č.j. 1 T 7/2008-2693, ze dne 19.8.2009, založený na č.l. 5928, svazek XVIII.) a další podnikatelské subjekty obžalovaných M. B. (bod I/), J. K. (bod II/) a H. R. (bod III/), případně osoba za ně vystupující na základě plné moci, uzavíraly s jednotlivými osobami, převážně z řady jejich nejbližších příbuzných, pracovní smlouvy, takřka vždy současně na hlavní pracovní poměr a vedle toho na vedlejší pracovní poměr, v některých případech i na více souběžných pracovních poměrů bez toho, aniž by tyto podnikatelské subjekty měly v úmyslu a disponovaly reálnou možností vykonávat skutečnou podnikatelskou činnost a zaměstnanci vykonávat dohodnutou práci. Účelem těchto aktivit bylo pouze vytvořit podmínky pro podvodné neoprávněné vylákání dávek nemocenského pojištění. Všechny takovéto osoby, s nimiž byly uzavřeny pracovní smlouvy, od počátku věděly, že pracovní činnost v nich obsaženou nebudou vykonávat a také ji nevykonávaly, neboť po přihlášení takovýchto zaměstnanců k nemocenskému pojištění ihned, či ve velmi krátké době několika málo dnů, nastupovaly do pracovní neschopnosti, případně u části z nich již před uzavřením smluv byl jejich zdravotní stav, případně vysoký stupeň těhotenství takový, že žádnou pracovní činnost, zejména tu, která byla charakterizována v obsahu pracovních smluv, nebyly schopny vykonávat. Tato skutečnost byla zaměstnavatelům známa, neboť řada z těchto zdravotních potíží a vysoký stupeň těhotenství byl na nich patrný. Jednalo se také převážně o osoby v nejbližším příbuzeneckém vztahu s obžalovanými, s nimiž byly v častém kontaktu. Pracovní neschopnosti byly těmto osobám vystavovány, krom obžalované MUDr. A. K., i dalšími lékaři. Z obsahu připojeného spisu Okresního soudu v Děčíně, sp.zn. 4 T 119/2004, bylo odvolacím soudem zjištěno, že již nejméně od roku 2003 se na vystavování těchto pracovních neschopností opakovaně a rozsáhlým způsobem podílela obžalovaná MUDr. A. K. Vydala potvrzení o pracovní neschopnosti např. J. K. dne 29.7.2003 ve vztahu ke dvěma pracovním poměrům u zaměstnavatele S. K., obžalovanému M. R. (č.l. 223-225 uvedeného spisu) ve dnech 30.6.2003 a dne 5.9.2003, J. H. (č.l. 125) dne 4.7.2003 a 19.9.2003, M. H. (č.l. 135) dne 1.10.2003, I. K. (č.l. 145) dne 4.8.2003 a dne 15.8.2003. Opakované vystavování pracovních neschopností zároveň pro několik pracovních poměrů u jednoho a téhož pacienta MUDr. A. K., takřka výhradně osobám z nejbližšího okolí uvedených obžalovaných, vyplývá ze samotných záznamů o vydání pracovních neschopností, vedených při vykonávání lékařské činnosti obžalovanou MUDr. A. K. v tzv. knize neschopenek (viz přílohy č. 6/1, a 6/2). Přestože tyto písemnosti byly částečně v nepřehledném stavu (vytrhané listy, časté neúplné záznamy, apod.), potvrdily skutečnost, že obžalovaný M. R. byl pacientem obžalované MUDr. A. K. již v roce 2003. Ta M. R. vystavila příkladmo pracovní neschopnost dne 5.9.2003 na celkově pět souběžně vedených pracovních poměrů pod číslem pracovní neschopnosti č. PN 6172374 - 6172379. Obdobně pak pracovní neschopnosti na několik pracovních poměrů byly v této evidenci zahrnuty na řadu dalších osob, vystupujících jako zaměstnanci uvedených podnikatelských subjektů v posuzované trestní věci. Jedná se například o vystavení souběžných pracovních neschopností pro B. K. dne 9.9.2003, E. H. dne 19.9.2003, J. H. (4 pracovní poměry) dne 19.9.2003, I. K. dne 4.8.2003 (3 souběžné pracovní poměry), M. L. dne 31.7.2003 a dne 13.11.2003, H. R. dne 21.8.2003, L. D. dne 25.8.2003, J. K. (4 pracovní poměry) dne 29.7.2003, V. R. dne 22.7.2003, R. H. (4 pracovní poměry) dne 9.7.2003, M. D. dne 7.5.2003, M. V. dne 29.5.2003 (4 pracovní poměry), M. Š. dne 6.6.2003 (3 pracovní poměry), M. R. dne 30.6.2003 (4 pracovní poměry) a dne 2.10.2003 (k 5 pracovním poměrům), J. H. dne 4.7.2003 (4 pracovní poměry), E. H. dne 4.7.2003, N. R. dne 7.7.2003 (3 pracovní poměry), M. H. dne 1.10.2003 (4 pracovní poměry), J. H. dne 9.10.2003 (na 4 pracovní poměry). Poslední záznam, v němž je uvedeno jméno obžalovaného M. R., jako zaměstnavatele B. K., pochází z počátku roku 2004. Dále již v seznamech nefiguroval, zjevně v souvislosti s tím, že od 9.12.2003 se nacházel ve výkonu trestu odnětí svobody. Stejnému okruhu osob, které figurují i v samotné projednávané trestní věci, např. B. K., I. K., M. L., E. H., M. D., H. R., byly vydávány pracovní neschopnosti u souběžných zaměstnání pro zaměstnavatele Z. K. (shodná osoba pod bodem I. 15) či J. H., o jehož účasti na obdobné „podnikatelské“ činnosti svědčí obsah spisu Městského soudu v Brně, sp.zn. 90 T 33/2006. Bezprostředně poté, co byl obžalovaný M. R. dne 28.4.2005 podmíněně propuštěn z výkonu trestu usnesením Okresního soudu v Chomutově, sp.zn. 2 PP 305/2005, když vykonával dva nepodmíněné tresty odnětí svobody, a to v trvání 8 měsíců, uložený rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně, sp.zn. 2 T 666/99, a rozsudkem téhož soudu sp.zn. 15 T 579/2003, v trvání 14-ti měsíců, se v evidenci obžalované MUDr. A. K. opětovně obžalovaný objevil jako zaměstnanec podnikatele K. s vystavenou pracovní neschopností od 1.6.2005 ve dvou pracovních poměrech a souběžně s tím i jako zaměstnanec H. N. Od této doby opět velmi intenzivně narostly pracovní neschopnosti, vydávané u souběžných pracovních poměrů osobám, které vystupují v projednávané trestní věci, jedná se zejména o E. B. (bod II/2), J. H. (bod I/10 a II/15), J. T. (bod II/32) a řadu dalších. Tito jednotliví pacienti, jímž byly vystavovány souběžné pracovní neschopnosti pro více pracovních poměrů, byli vykázáni jako zaměstnanci osob, které v trestní věci vystupují či jako zaměstnanci dalších podnikatelských subjektů M. R., Z. K., H. N., J. H. apod. Naopak z obsahu celého přehledu pracovních neschopností, vydaných MUDr. A. K. od roku 2003, je zřejmé, že existují pouze dva případy pacientů, kterým byla vystavena pracovní neschopnost na dva souběžné pracovní poměry, kteří by nespadaly do nejbližšího okolí příbuzných a známých obžalovaných (jedná se o I. K., pracovní neschopnost ze dne 10.11.2003 a J. D. dne 25.4.2005). Z těchto dokladů také vyplývá, že jen zcela výjimečně pacienty MUDr. K. byly osoby, které neměly trvalé bydliště v B. a nejbližším okolí. Jestliže se jednalo o pacienty ze vzdálenějších míst, až na naprosté výjimky to byly osoby vystupující v trestní věci, jímž byly vystavovány dlouhodobé pracovní neschopnosti, a to vždy pro více souběžných pracovních poměrů. Bydliště těchto osob byla značně vzdálená, např. Vyškov, Věteřov, Bučovice, Nenkovice, Kojetín, ale i Chomutov a také ve Slovenské republice, apod. To je nutno považovat za zcela neobvyklé, oproti běžné praxi a snaze pacientů nalézt dostupného lékaře v místě bydliště. Převážná část vyslechnutých „zaměstnanců“ pak potvrdila, jestliže vůbec byli přítomni v ordinaci MUDr. K., tak je tam přivezl právě obžalovaný M. R. V návaznosti na tato zjištění bylo nutno především zcela odmítnout jednu ze základních částí obhajoby obžalované MUDr. A. K., jež se opírala o tvrzení, že obžalovaného M. R. poznala až na počátku roku 2005. Tím brojila proti jeho tvrzení, že samotný inspirativní základ páchání trestné činnosti nemohl pocházet od její osoby. Naopak bylo zcela potvrzeno, že velmi aktivně a soustavně vydávala pracovní neschopnosti za stejné situace, které sloužily pro účely vylákání nemocenského pojištění již od roku 2003. Značně odborně připravená a sofistikovaná trestná činnost stejného charakteru, vyžadovala k vylákání nemocenských dávek vyhotovení značně obsáhlé, velmi komplikované a soustavně vedené dokumentace jednotlivých podnikatelských subjektů, kterou bylo zapotřebí doložit nároky ve vztahu k okresním správám sociálního zabezpečení. Pachatelé zjevně museli disponovat obsáhlými znalostmi praktického postupu jak lékařů, tak i orgánů správy sociálního zabezpečení při vydávání a kontrole pracovních neschopností, včetně ne všeobecně známými informacemi o možnostech vydávání pracovních neschopností při souběžně vedených pracovních poměrech a jejich podmínkách tak, aby bylo dosaženo vylákání maximálních dávek nemocenského pojištění. To bylo podmíněno i významnou znalostí konkrétních podmínek, upravených v zákonných i podzákonných předpisech a jejich praktickým uplatněním. Obžalovaní M. R., M. B., J. K. i H. R., s ohledem na své vzdělání a zkušenosti s podnikáním (např. obžalovaný M. R. absolvoval jen šest tříd zvláštní školy), mohli takovými informacemi jen obtížně sami disponovat. Proto lze považovat za velmi reálné, že MUDr. A. K. organizátorům trestné činnosti alespoň v některých částech poskytovala odborné rady a zkušenosti při provádění trestného jednání, při vymáhání neoprávněných nemocenských dávek a vytváření agendy s tím spojené. Z obsahu samotných důkazních prostředků, zejména záznamů telefonních hovorů mezi M. R. a obžalovanou MUDr. A. K. (např. ve vztahu k vytvoření nepravdivého odborného lékařského vyjádření k vydání potvrzení, sloužícího k omluvě neúčasti M. R. u veřejného zasedání v odvolacím řízení před Krajským soudem v Brně v trestní věci sp.zn. 3 To 374/2007 /č.l. 104 a 105/, připojeného spisu Okresního soudu v Hodoníně, sp.zn. 3 T 341/2006, protokol o telefonním záznamu ze dne 30.10.2007, č.l. 1569, svazek 5), je zřejmé, že odborným způsobem M. R. rady a pomoc takového charakteru běžně poskytovala s vědomím, že napomáhá jednání, jež je v rozporu se zákonem. Provedeným dokazováním bylo jednoznačně objektivně prokázáno jak z výpovědi obžalovaných M. R., M. B., L. S., tak i z jednotlivých dalších výpovědí svědků, jejichž vyjádření jsou podrobně rozvedena v odůvodnění napadeného rozsudku a na to navazující celé řady listinných důkazů, že obžalovaná MUDr. A. K. od počátku trestního jednání, které je jí kladeno za vinu, tedy nejméně od dubna roku 2005 (počátek skutku pod bodem II. u podnikatelského subjektu J. K. a na to navazující a souběžně dále páchané trestní jednání, popsané v bodu I. obžalovaným M. R., pod podnikatelským subjektem M. B.), fakticky až do zadržení obžalovaných, tedy dne 4.12.2007 a ve vztahu k podnikatelskému subjektu obžalované H. R., od srpna roku 2006 nejméně do září roku 2007, s vědomím samotné základní koncepce páchání trestné činnosti v tom směru, že se jedná jen o fiktivní zaměstnance a veškeré lékařské zprávy a zejména pracovní neschopnosti vytváří toliko pro účely neoprávněného vylákání dávek nemocenského pojištění, takto vystavila opakovaně a dlouhodobě pracovní neschopnosti uvedeným osobám, jak je to podrobně obsaženo ve výrocích napadeného rozsudku pod body I. až III. a na základě rozsáhlého okruhu vyhodnocených důkazních prostředků, které byly velmi precizně rozvedeny v odůvodnění napadeného rozsudku. V těchto hodnotících závěrech je pak podrobně rozlišováno, ve kterých případech těmto osobám vystavovala pracovní neschopnosti MUDr. A. K. a ve kterých takto činili jiní lékaři, za což obžalovaná uznána vinnou nebyla. Ve vztahu k bodu I. obžalovaná MUDr. A. K. vystavila u celkově 34 zaměstnanců pracovní neschopnosti 26-ti osobám. V bodu II. z celkově 35-ti zaměstnanců pracovní neschopnosti u 33 z nich a v případě bodu III. byly vystaveny a potvrzeny pracovní neschopnosti doklady MUDr. A. K. u všech 15-ti osob. Souborem zmiňovaných důkazních prostředků byla zcela vyvrácena obhajoba obžalované MUDr. A. K., že byla fakticky sama podvedena jednotlivými osobami při uvádění zdravotních potíží a pracovní neschopnosti vystavovala na základě řádného vyšetření, případně subjektivních stesků pacientů a činila tak s ohledem na to, že k takovémuto postupu shledala medicínský důvod. Především je třeba zdůraznit, že z řady jednotlivých výpovědí svědků /příkladmo je možno uvést výpověď Š. G. (bod I. 9), P. H. (bod I. 11), K. H. (bod I. 12), K. K. (bod I. 19), M. L. (bod I. 25), I. Š. (bod I. 31)/, vyplynulo, že pacienti v kritické době netrpěli žádnými zdravotními potížemi, na základě nichž by bylo možno vystavit pracovní neschopnost, případně nebyli účastni žádného vyšetření u obžalované MUDr. A. K., které by předcházelo vydání potvrzení o pracovní neschopnosti. Obdobně vypovídali i obžalovaní L. S. a M. B. Také svědci, vystupující jako zaměstnanci J. K. pod bodem II., vypovídali podobným způsobem (např. J. H. bod II. 15, V. H. bod II. 18). Je tedy zcela zřejmé, že významné části jednotlivých pacientů MUDr. A. K. vystavovala pracovní neschopnosti bez řádného vyšetření a bez opodstatněných zdravotních důvodů. Řada dalších jednotlivých pacientů nemohla být jako svědci ve věci z objektivních důvodů vyslechnuta. Další z nich uváděli významné skutečnosti, jimiž fakticky byl potvrzen celý vytvořený systém trestného jednání, spočívající v tom, že zaměstnanci k formálnímu splnění podmínek měli uzavřít smlouvu o pracovním poměru, případně někteří z nich i měli přistoupit k výkonu pracovní činnosti, ovšem bezprostředně na to byli uznáni práce neschopnými, zejména MUDr. A. K. Již na počátku věděli, s ohledem na předchozí dohodu s obžalovanými, zejména M. R. a celkovou znalost takového systému, vzhledem k jejich opakovanému zapojení do stejné činnosti v předchozí době, případně jim blízkých osob, že podmínky pracovního poměru ve své podstatě vykonávat nebudou a vše slouží jen pro účely vylákání nemocenských dávek. Přestože někteří ze svědků tuto skutečnost popírali, tato jejich tvrzení je nutno v souvislosti s blízkým vztahem k obžalovaným a zejména se skutečností, že sami pro toto trestní jednání byli trestně stíháni v samostatně vedených trestních věcech, považovat za nehodnověrné a obsahem dalších důkazů spolehlivě vyvrácené. Soud prvního stupně na základě podrobného vyhodnocení výpovědí obžalovaných a jednotlivých důkazních prostředků vzal oprávněně za vyvrácenou obhajobu obžalované MUDr. A. K., že by za takovouto činnost nebyla ze strany obžalovaných, zejména M. R. a H. R., finančně odměňována. Vycházel zejména z výpovědi M. R., doplněné o obsah jednotlivých telefonních záznamů, v nichž je zcela zřejmé, že o požadavcích MUDr. A. K. na vyplacení peněz bylo opakovaně jednáno. Také výpovědi jednotlivých svědků potvrzovaly informace poskytované M. R. o způsobu a rozsahu odměňování lékařky za takovou činnost. Odvolací soud při tomto hodnocení vycházel také z výpovědi obžalované MUDr. A. K., kterou učinila dne 6.12.2007 před soudem při vzetí do vazby, za splnění všech zákonných podmínek (č.l. 989, svazek 3), jež byla soudem prvního stupně pominuta, resp. nesprávně reprodukována a vyložena. V této výpovědi obžalovaná potvrdila, že od M. R. dostala jedenkrát měsíčně nějakou částku, v poslední době pak nic, předtím 10 – 15.000,- Kč za měsíc. R. jí nesdělil, proč jí takovou odměnu dává a nikdy se jej neptala. Vyjádření obžalované před odvolacím soudem, že tato výpověď není pravdivá, že ji vypověděla ve špatném psychickém stavu, odvolací soud shledal nevěrohodným, neboť je zcela zřejmé, že tato její výpověď zapadá do celé soustavy důkazních prostředků. V řízení bylo proto zcela bezpečně prokázáno, že MUDr. A. K. za účast na trestním jednání a vydávání nepravdivých pracovních neschopenek a vyhovění jednotlivým požadavkům obžalovaného M. R. při vydávání lékařských potvrzení, ale i úpravám tzv. vycházek práce neschopných, apod., byla pravidelně měsíčně finančně odměňována. Nepochybně pak takto nejednala z prostého altruismu i ve vztahu k dalším pacientům zaměstnavatele H. R. Proto závěr, že i od ní finanční odměny obdržela je správný. Z tohoto bylo nutno dovodit jednoznačný závěr, že obžalovaná se vědomě dopouštěla jednání nad rámec svých zákonných oprávnění k výkonu lékařské péče a s tím spojených vydávání lékařských potvrzení, sloužících k vyplácení dávek nemocenského pojištění jednotlivým osobám. Proto bylo již bezvýznamné, zda někteří z jednotlivých pacientů – „zaměstnanců“ obžalovaných skutečně trpěli zdravotními potížemi, které by odůvodňovaly případné řádné přiznání jejich pracovní neschopnosti. Podrobné zjištění konkrétního zdravotního stavu všech jednotlivých pacientů, jimž takové doklady byly vystaveny, nebylo proto pro závěry o vině obžalovaných potřebné. Z těchto důvodů soud prvního stupně i soud odvolací neshledal jakékoliv objektivní důvody pro doplnění dokazování v tom směru, aby opatřoval další lékařské zprávy či další lékařskou dokumentaci, případně další znalecké zkoumání zdravotního stavu jednotlivých osob či provedení výslechů dalších lékařů, kteří se podíleli ve zcela ojedinělých případech na jejich ošetření a případně i vystavení pracovních neschopností. Jistě lze souhlasit s tvrzením, že v některých případech rozhodnutí lékaře o přiznání pracovní neschopnosti pacienta mohlo být ovlivněno i jejich subjektivními stesky, aniž by zdravotní potíže mohly být aktuálně objektivizovány. Takovým způsobem pak nepochybně mohly být ovlivněni další lékaři, vystavující pracovní neschopnosti „zaměstnancům“ obžalovaných, kteří byli motivováni k takovému jednání, zejména obžalovaným M. R. Je zcela nepochybné, že povinností lékaře, posuzujícího podmínky pracovní neschopnosti, bylo takový zdravotní stav v průběhu trvání tvrzených obtíží objektivizovat. Jestliže tak dostatečnou měrou další lékaři nečinili, ať již vinou svojí nedbalosti či i úmyslně, nemá tato skutečnost žádný význam pro posouzení trestní odpovědnosti obžalovaných u vědomí, že pouze vytvářeli formální podmínky a doklady k vylákání dávek nemocenského pojištění. V případě obžalované MUDr. A. K. o žádném takovém nedbalostním jednání nelze hovořit, neboť v řadě shora uvedených případů bylo jednoznačně prokázáno, že vydávala od počátku uvedeného období žalované trestné činnosti vědomě nepravdivé lékařské zprávy, případně u části pacientů, kteří byli skutečně nemocni, sice i na základě objektivních zdravotních nálezů, ovšem s vědomím, že se nejedná o skutečné zaměstnance podnikatelů a pracovní neschopnosti současně, bez jakýkoliv objektivních důvodů, maximálně prodlužovala. O tom, že zdravotní stav pacientů vědomě neprověřovala, svědčí mimo jiné značné množství poukazů na lékařské vyšetření, které sice obžalovaná vydala, ale tyto byly nalezeny v dispozicích obžalovaných (např. příloha č. 29, 34), aniž vyšetření byly uskutečněny. To obžalované nebránilo v dalším prodlužování pracovních neschopností. V důsledku toho pak vědomě navyšovala i čerpání dávek nemocenského pojištění. Obhajoba obžalované, že tyto doklady musela vystavovat s ohledem na specifické, až dětské chování pacientů, s ohledem na jejich původ a způsob nakládání s doklady, je zcela neakceptovatelná. Takový postup svědčí o tom, že uvedené poukazy byly vyhotovovány jen jako součást lékařské dokumentace, jejímž účelem bylo vytvořit formální rámec podmínek pro vyplácení nemocenských dávek při jejich prověřování prostřednictvím posudkového lékaře správy sociálního zabezpečení. Nalézací soud na základě provedených důkazů velmi podrobně a bedlivě oddělil ty pracovní neschopnosti a vylákané dávky nemocenského pojištění, u nichž byly podkladem vystavené pracovní neschopnosti obžalovanou MUDr. A. K. od ostatních lékařů. Z tohoto pohledu bylo nutno shledat takovýto postup za zcela zákonný a potřebě rozsahu dokazování pro účely rozhodnutí v této věci zcela dostatečný. Znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví posudkového lékařství, zpracovaný znaleckým ústavem – Institutem postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví Praha a který byl stvrzen dne 22.6.2009 vedoucím znaleckého kolektivu MUDr. J. B., jenž je v odůvodnění rozebrán podrobně na str. 30 až 32 a v konkrétních skutečnostech v případech jednotlivých pacientů u jednotlivých bodů, byla jednoznačně potvrzena ta skutečnost, která vyplývá i z dalších důkazních prostředků, že MUDr. A. K. nevykonávala lékařskou praxi řádně, záznamy ve zdravotnické dokumentaci byly neúplné, nečitelné, značně chaotické, časově a věcně na sebe nenavazující. V řadě případů záznamy svědčily o tom, že tvorbě dokumentace pacienti nebyli fyzicky v ordinaci přítomni. Také závěr znalců, že cílem dokumentace v řadě případů bylo odůvodnit a podložit dlouhodobé trvání jinak neodůvodněné pracovní neschopnosti, je zcela logický, všem dalším důkazům odpovídající, a proto objektivní. Bylo třeba zcela odmítnout názor obžalované MUDr. A. K. ke zjištění, že takřka všichni posuzovaní pacienti byli registrováni u ní až v den, kdy jim byla vystavena pracovní neschopnost, jako zcela běžný postup. Naopak běžnou situací při péči praktických lékařů o pacienty je dlouhodobé navázání vztahu mezi nimi. Podstata lékařské činnosti totiž nespočívá jen ve vystavování pracovních neschopností, ale ve skutečné léčebné péči, která vyžaduje pravidelný styk s pacienty. To u „zaměstnanců“, vystupujících v této trestní věci, z řady důvodů nebylo uskutečnitelné a zjevně tak nebylo ani realizováno. Závěry znalců, že ve většině případů délka pracovní neschopnosti neodpovídá stanovené diagnóze a byla uměle prodlužována, když zápisy k tomu náležející neměly medicínskou logiku, jednoznačně svědčí o tom, že tyto záznamy byly vyhotovovány jen účelově. Z obsahu znaleckého posudku, ale i dalších důkazů, zejména záznamů telefonních hovorů, je zřejmé, že obžalovaná na žádost pacientů skrze obžalovaného M. R. dodatečně vyhotovovala nepravdivé zprávy, jako podklady pro jejich omluvy při porušení léčebného režimu. Proto závěr nalézacího soudu, že obžalovaná vědomě vydávala nepravdivá potvrzení o pracovní neschopnosti jednotlivých osob, přestože k vystavení takovýchto potvrzení nebyl důvod, vzhledem k jejich skutečnému zdravotnímu stavu, byl v podstatné míře zcela důkazně podložen. Vrchní soud v Olomouci k tomuto skutkovému zjištění dodává, že nepochybně vydávala takovéto potvrzení s vědomím, že slouží pro neoprávněné vylákání dávek nemocenského pojištění, a to bez ohledu na to, zda v některých případech by zdravotní stav uznání pracovní neschopnosti dílčích osob odůvodňoval. Dále nelze přehlédnout, v souladu s hodnocením těchto důkazů soudem prvního stupně, že obžalovanému M. R., v souladu s jejich zjevně intenzivní součinností na celé trestné činnosti, dala k dispozici řadu razítkem potvrzených i jí podepsaných různých dokladů s tím, aby si je volně podle potřeb a svého uvážení doplnil nezbytnými údaji. Proto také bylo nutno odmítnout i tu část obhajoby obžalované směřující k tvrzení, že část formulářů potvrzení o pracovní neschopnosti, které byly použity k vylákání dávek nemocenského pojištění ve vztahu k bodu III. jí měly být odcizeny a použity bez jejího vědomí. Podle názoru odvolacího soudu především tato její obhajoba byla důvodně vyhodnocena nalézacím soudem jako zcela neopodstatněná a nepodložená dalšími důkazními prostředky. Obžalovaná uváděla opakovaně zcela rozporné údaje o době, kdy jí měly být tyto pracovní neschopnosti odcizeny a kdy a jakým způsobem tuto skutečnost zjistila. Také je významné, že část z číselné řady formulářů pracovních neschopností jí označených, běžně dále používala k vystavování pracovních neschopností u dalších pacientů, včetně těch, které dle svého tvrzení a obsahu zdravotní dokumentace skutečně ošetřovala (např. A. D. III./2, J. G. III./ 4.). Podle názoru odvolacího soudu, ve shodě se závěry soudu prvního stupně, lze považovat za zcela nepochopitelné, proč by v situaci, kdy obžalovanému M. R. fakticky dala k dispozici volný přístup k obsahu lékařských zpráv, aby je doplnil dle svého uvážení a potřeb a takové doklady v dalších případech, ve stejné době v první polovině roku 2007, vyhotovovala i dle požadavků jeho matky, obžalované H. R., by jí takový přístup v jiných případech odepírala. Nelze proto vyloučit skutečnost, že uvedené pracovní neschopnosti vystavila sama obžalovaná MUDr. A. K. dle požadavku H. R., případně z části tyto byly vyplňovány sice jinými osobami, kterým dala obžalovaná MUDr. A. K. orazítkované doklady k dispozici, s vědomím, že budou použity ke shodné trestné činnosti. V této části hodnocení obhajoby obžalované se odvolací soud zcela ztotožňuje s názorem soudu prvního stupně, rozvedeným na str. 154-156 odůvodnění napadeného rozsudku. Tvrzení obžalované, že jí byly odcizeny jen pracovní neschopnosti, a to jen část z celkové číselné řady a tyto byly orazítkovány razítkem, které nepocházelo z její lékařské praxe, ale bylo jen dodatečně vyhotoveno, není podloženo žádným objektivním důkazem a současně je vyvráceno řadou drobných, ovšem ve svém důsledku významných skutečností. Byla zcela potvrzena aktivní spolupráce obžalované jak s dalšími obžalovanými, tak s H. R., na stejném principu trestního jednání. Mezi listinnými materiály získanými při domovní prohlídce v domě obžalované H. R. byly nalezeny kromě jiného i další formuláře a potvrzení o trvání pracovní neschopnosti, také opatřené razítkem obžalované MUDr. A. K., byť nevyplněné. Podle názoru odvolacího soudu si nelze představit jakýkoliv konkrétní důvod, proč v situaci, kdy obžalovaná MUDr. A. K. spolupracovala intenzivně na trestním jednání vydáváním jakýchkoliv dokladů podle požadavku M. R., a zjevně i obžalované H. R., jež by vedl k potřebě zcizit MUDr. A. K. doklady tak, aby k dalšímu trestnímu jednání byly používány. Ze všech těchto důvodů bylo nutno zcela odmítnout její odvolací námitky s tím, že pracovní neschopnosti, a tím vzniklou škodu, které měly být vystaveny na jí uváděných, údajně odcizených formulářích pracovní neschopnosti, je nutno vypustit z obsahu trestného jednání, pro něž byla uznána vinnou. Tvrzení zejména obhajoby obžalovaného M. R., že jen část z osob, s nimiž byly uzavřeny pracovní poměry u obžalovaných podnikatelů M. B. a J. K., věděla, že se jedná o fiktivní pracovní poměr, zatímco ostatní zaměstnanci takovéto pracovní poměry uzavřeli, řádně a skutečně nastoupili do zaměstnání a teprve dodatečně, s ohledem na objektivní zdravotní stav, vstoupili do pracovní neschopnosti, shledal odvolací soud za zcela nepodložené a důkazním řízením vyvrácené. Především je třeba zdůraznit, že obžalovaný trestnou činnost stejného charakteru páchal dlouhodobě, v návaznosti na jednání dalších osob tak, jak je na ně výše poukázáno. Je zjevné, že se jednalo o stejný princip zneužití podnikatelských aktivit, jehož účelem nebylo nic jiného, než vylákat dávky nemocenského pojištění. Tuto skutečnost potvrzují, kromě dalších důkazů, i obžalovaný M. B., J. K. a fakticky další jednotlivé osoby „zaměstnanci“, kteří od počátku popisovali, že obžalovaný jim otevřeně sdělil, že se fakticky nejedná o řádný zaměstnanecký poměr, ale jen o zastřený způsob k vylákání dávek nemocenského pojištění. Z obsahu listinných důkazů, zejména jednotlivých účetních dokladů obou podnikatelských subjektů, jakož i z výpovědi jednotlivých svědků, je zcela zřejmé, že tvrzení obžalovaného, že měl k dispozici skutečné stavební zakázky k uskutečnění podnikatelské činnosti, k jejichž provedení měli být jednotliví zaměstnanci přijati, neodpovídají objektivnímu stavu. Objekty v Sobůlkách, v Čejkovicích, v Pustiměři, v Cetechovicích a ve Vyškově, na něž odkazují obhajoby obžalovaných, měly být ve vlastnictví či dispozicích samotného obžalovaného M. R. či jeho družky L. T., případně dalších osob ze strany obžalovaných či jejich příbuzných. Tvrzení obžalovaných o provedených pracích jsou dále významně znevěrohodněny, např. obsahem smlouvy o díle, jež měla být uzavřena mezi M. B. a společností U., s.r.o., D. K., na práce na půdních vestavbách v Praze od ledna 2006 (příloha č. 40), když je zjevné, že obžalovaný M. R. disponoval podepsanými bianko listy papíru, orazítkovanými razítkem stejné společnosti (příloha č. 41). Nebylo doloženo, že by byly uzavřeny jakékoliv konkrétní smlouvy, jež by takovou stavební činnost v rámci podnikání a z toho vyplývající možnosti a podmínky příjmů za provedenou práci dokladovaly. V účetní dokumentaci jsou zaúčtovány jen minimální částky, a to jen formálním způsobem, aniž by byly doloženy skutečným příjmem odměny za provedenou činnost výdajovými či příjmovými doklady či bezhotovostními příjmy na bankovním účtu, apod. (např. peněžní deník J. K. za rok 2005, příloha č. 40, deník daňové evidence na roky 2006 a 2007, příloha č. 18). Samotný charakter nemovitosti Sobůlky, dokumentovaný fotografií obsaženou v příloze spisu Městského soudu v Brně, sp.zn. 92 T 3/2009, č.l. 186 (kopie č.l. 5927, sv. XVIII.), svědčí o tom, že žádné konkrétní stavební práce na ní nebyly ve větší míře provedeny. Obsahem účetní dokumentace obou podnikatelských subjektů nejsou jakékoliv skutečné nákladové položky, týkající se stavební činnosti, která logicky musí být podložena materiálovými náklady. Jen někteří ze svědků „zaměstnanců“ tvrdili, že nějakou konkrétní činnost vykonávali, a to ve velmi omezeném, krátkém časovém období, než nastoupili pracovní neschopnost. Část těchto tvrzení je nutno považovat za zcela nehodnověrnou a nepravdivou (např. s ohledem na rozpornost jejich tvrzení ve vztahu k aktuálnímu zdravotnímu stavu, který uzavření pracovního poměru předcházel a znemožňoval jim výkon takovéto práce, např. vysoký stupeň těhotenství, předchozí závažná onemocnění, či nemožnost uvést jakékoliv konkrétní informace o vykonávané práci, nehledě na to, že měli souběžně vykonávat dva a více pracovních poměrů, jež nebyli schopni rozlišit). Vzhledem k charakteru nemovitostí, na nichž měly být práce konány, je zřejmé, že se nejednalo o výkon skutečné pracovní činnosti v rámci pracovního poměru, ale spíše o pomoc v rámci komunity příbuzných a nejbližších přátel celé rodiny obžalovaného M. R. Jako příklad takového postupu může být vyjádření svědkyně M. K. (bod II/25), která jako zaměstnankyně J. K. měla pracovat v P. na opravě domu své vlastní dcery M. K. Jedinou skutečně formálně vykázanou pracovní činností podnikatelského subjektu M. B. měla být práce v mateřské škole v Brně. Tato byla provedena prostřednictvím hlavního dodavatele, podnikatele R. M. Vykonal ji F. R. formou malířských prací (faktura a účetní doklady na č.l. 1311 - 1312). Z výpovědi svědka F. R. bod I./28 (č.l. 1165) pak vyplynulo, že tento svědek, bratr obžalovaného M. R., měl být zaměstnán u M. B. jako zedník a současně jako řidič od 1.12.2006, když měl vykonávat práci zedníka na objektu Sobůlky a fakticky bezprostředně poté, dne 5.12.2006, na základě dokladů vystavených MUDr. A. K., nastoupil do pracovní neschopnosti, v níž setrvával do 4.6.2007, od 14.6. do 22.6.2007 pak práci dále nevykonával, neboť čerpal dávky pro ošetřování člena rodiny, v důsledku nemoci jeho manželky K. P. (bod I/26), která byla uznána práce neschopnou opět MUDr. K. Opětovně, ve vztahu k oběma pracovním poměrům od 25.6. do 31.7.2007, mu byla vystavena obžalovanou další pracovní neschopnost a od 11.9.2007 až do 18.11.2007 mu byla vystavena poslední pracovní neschopnost. F. R., jako svědek, přiznal, že sám zprostředkoval pro firmu (M. B.) práce v mateřské škole, které také sám vykonal, jak vyplývá z obsahu jednotlivých dokladů v průběhu prázdnin roku 1997, tedy zjevně v průběhu července až srpna roku 2007, za což obdržel z celkové částky 100.000,- Kč částku 15.000,- Kč. Ve spisovém materiálu nebyl nalezen záznam o čerpání a výkazu jakýchkoliv materiálů k provedení malířských prací, ani výkaz o mzdě F. R. v uvedené finanční částce. Svědek tvrdil, že na počátku pracovního poměru několik dnů pracoval na objektu v Sobůlkách. Zcela zdevastovaný stav tohoto objektu, na němž zjevně žádné zásadní stavební práce nebyly provedeny, toto tvrzení vylučuje. Dále tvrdil, že fakticky v dalším období, po dobu několika dnů, opravoval toliko dům svého bratra v Č. Proto nelze z těchto důkazů dospět k závěru, že by takovéto jednání bylo faktickou součástí skutečně řádné podnikatelské činnosti M. B. Pracovní poměr této osoby a dalších pracovníků tzv. malé organizace v počtu do 25-ti zaměstnanců byl podložen řádnou ekonomickou činností takového subjektu, v rámci níž by mohly vážně být uskutečněny podmínky pracovních smluv, tedy přidělování práce zaměstnancům v rozsahu stanoveném v pracovních smlouvách a jejich odměňování v částkách, které neodpovídaly běžným platům, vzhledem ke kvalifikaci pracovníků, resp. jejich nekvalifikované práci, tak možnostem a předpokládaným příjmům z podnikání, které nebyly veskrze žádné. Za práce, jež měly být provedeny v objektech, které jsou uvedeny jako místa výkonu práce v účetní dokumentaci, není od odběratelů – majitelů nemovitostí, zaveden v účetní dokumentaci jakýkoliv významný příjem. Ostatně z obsahu důkazního řízení je zřejmé, že tyto osoby, s ohledem na své sociální poměry, nedisponovaly finančními prostředky k zásadní stavební činnosti či rekonstrukcím objektů. Skutečnost, že pachatelé trestné činnosti nikdy nehodlali řádně podnikat dokumentuje i to, že od počátku neplnili povinnost odvádět včas a ve správné výši zálohy na pojistném na sociální zabezpečení, přestože formálně, v řadě dokladů a přehledů evidovali u „zaměstnanců“ část vykonané pracovní doby i vyplacenou mzdu. Nesplnili ani zákonnou povinnost podat přehledy o příjmech a výdajích OSVČ, z nichž se stanoví taková povinnost za samotnou podnikající osobu, nepodávali daňová přiznání, apod. Za M. B. nebyla od 5.4.2006 odvedena žádná taková platba, jak vyplývá např. z rozhodnutí Magistrátu města Brna, jímž bylo zrušeno jeho živnostenské oprávnění (č.l. 146). 3. Zákonný rámec samotných podmínek pro vznik nároku na dávky nemocenského pojištění byl vymezen dále uvedenými právními předpisy. Zák.č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, ve znění platném do 31.12.2007, zahrnoval v okruhu pojištěných osob v § 2 odst. 1 písm. a) zaměstnance osob, které mají nárok na účast na nemocenském pojištění zaměstnance v pracovním poměru činných v České republice. Ustanovení § 4 a současně i § 43 tohoto zákona umožňovalo vznik souběhu nároků na jednotlivé dávky nemocenského pojištění u několika činností, tedy i u několika souběžně vykonávaných pracovních poměrů. Samotné pojištění podle zákona vzniklo dnem vstupu do zaměstnání. Ustanovení § 24 odst. 1 písm. a) zákona stanovilo podmínky, kdy nárok na nemocenské nevznikl v situaci, kdy si pojištěný přivodil pracovní neschopnost, mj. v úmyslu vylákat nemocenské. Ustanovení § 48 odst. 1, odst. 2 zákona stanovilo podmínky pro změnu, případně vrácení dávek nemocenského pojištění, když tyto dávky byly přiznány na podkladě omylu. Zákon připouštěl možnost je odejmout, snížit nebo zastavit jejich výplatu do budoucna a v situaci, kdy zaměstnanec nebo příjemce peněžité dávky zavinil, že dávka byla vyplacena neprávem, pak ze zákona byl povinen přeplatek vrátit, zejména, jestliže dávku vylákal, zamlčel některou rozhodnou skutečnost nebo neplnil jinou závažnou povinnost uloženou zákonem nebo prováděcím předpisem. Současně také byla ze zákona stanovena desetiletá lhůta od právní moci rozhodnutí k vymáhání pravomocně vydaného a vykonatelného rozhodnutí o povinnosti vrátit přeplatek. Podmínky pro posuzování dočasné pracovní neschopnosti pro účely sociálního zabezpečení byly v kritické době stanoveny vyhláškou Ministerstva práce a sociálních věcí ČR ze dne 22.12.1992, pod č.j. 31/93 Sb. (následně nahrazené zák.č. 187/2006 Sb., účinným od 1.1.2009). Podle ustanovení § 1 dočasnou pracovní neschopnost byl oprávněn posuzovat ošetřující lékař, případně příslušná okresní správa sociálního zabezpečení svým lékařem. Dosavadním zaměstnáním pro účely tohoto právního předpisu bylo třeba rozumět činnost, zakládající účast na nemocenském pojištění, při jejímž výkonu pracovní neschopnost vzniká. Ustanovení § 1 odst. 4 předpisu stanovilo, že pracovní neschopnost občana, který vykonává několik činností, zakládajících účast nemocenského pojištění, posuzuje lékař pro každou činnost samostatně. Podle § 2 odst. 1 písm. a) lékař uzná práce neschopným občana, jestliže vyšetřením zjistí, že mu jeho zdravotní stav pro nemoc nebo úraz nedovoluje vykonávat dosavadní zaměstnání nebo dosavadní samostatnou výdělečnou činnost. Z tohoto ustanovení je tedy zcela zřejmé, že zásadním předpokladem pro to, aby lékař uznal práce neschopným pacienta, bylo zjištění na základě provedeného vyšetření, že pacient dosavadní zaměstnání nemůže pro objektivní zdravotní stav skutečně vykonávat. Samotná pracovní neschopnost dle § 3 pak začíná dnem, kdy ji lékař zjistil, přičemž ve výjimečných odůvodněných případech může nastat i dnem dřívějším, nejvýše však tři kalendářní dny před tím, v němž byla pracovní neschopnost zjištěna. Doklad o pracovní neschopnosti dle § 4, jímž je lékař povinen pracovní neschopnost potvrdit, obsahuje čtyři díly, tedy legitimaci práce neschopného občana, hlášení organizace (malé organizace) příslušnému úřadu práce o počátku pracovní neschopnosti, hlášení organizace o ukončení pracovní neschopnosti a naposledy pak hlášení příslušné okresní správě sociálního zabezpečení. Podle § 4 odst. 3 doklad o pracovní neschopnosti je určen pro uplatnění nároku na nemocenské, pro evidenci práceneschopných občanů a pro omluvení nepřítomnosti v dosavadním zaměstnání. V legitimaci pak lékař byl povinen vyznačit den příštího lékařského vyšetření, rozsah a dobu vycházek práceneschopného občana, případně oznámení o změně a rozsahu doby vycházek pro příslušnou okresní správu sociálního zabezpečení, což mohl měnit až ode dne následujícího po dni, kdy tuto změnu oznámil příslušné okresní správě sociálního zabezpečení. Z obsahu ustanovení § 4 odst. 5 je zřejmé, že na předepsaném tiskopisu lékař potvrzuje trvání pracovní neschopnosti pro účely další výplaty nemocenského. Podle § 6 lékař byl povinen vést evidenci práceneschopných občanů a spolupracovat s lékařem okresní správy sociálního zabezpečení při stanovení podmínek léčebného režimu a sdělovat porušení léčebného režimu, které zjistil. V případech, kdy to povaha onemocnění vyžadovala, byl lékař povinen hodnotit zdravotní stav občana, dosavadní průběh onemocnění s lékařem okresní správy sociálního zabezpečení, případně s lékařem závodní preventivní péče se zaměřením a potřebou provedení komplexního funkčního vyšetření. Po uplynutí šesti měsíců pracovní neschopnosti, včetně zápočtu předchozích pracovních neschopností, musel být zhodnocen lékařem s lékařem okresní správy sociálního zabezpečení dosavadní průběh onemocnění a zdravotní stav občana, jedná-li se o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, předložil lékař lékaři okresní správy sociálního zabezpečení zdravotnickou dokumentaci práceneschopného občana. V ustanovení § 7 odst. 1 vyhláška stanovila podmínky, za nichž byl lékař povinen ukončit pracovní neschopnost, mj. pod bodem a), jestliže šetřením zjistí, že mu jeho pracovní stav umožňuje vykonávat dosavadní zaměstnání nebo samostatnou výdělečnou činnost. Podle odst. 2 lékař byl povinen ukončit pracovní neschopnost, jestliže se občan bez vážných důvodů nedostaví k lékařskému ošetření v den určený lékařem. Výjimku z toho tvořila situace, jestliže občan se nemohl k lékařskému ošetření dostavit z vážných důvodů a důvody pracovní neschopnosti dále trvají. Takové vážné důvody, zjištěné až po třech kalendářních dnech, kdy se občan nedostavil k ošetření, mu může lékař z hlediska pracovní neschopnosti vystavit zpětně jen po předchozím písemném souhlasu lékaře okresní správy sociálního zabezpečení. Obecné podmínky pro zajištění zdravotní péče občanů stanoví zák.č. 20/1966, o péči o zdraví lidu. Tento zákon zakotvuje i institut závodní preventivní péče, na něž odkazuje obhajoba obžalovaných, jako na činnost MUDr. A. K. ve prospěch obou podnikatelských subjektů M. B. a J. K. v ustanovení § 18a a § 35a s tím, že zabezpečuje ve spolupráci se zaměstnavatelem prevenci, včetně ochrany zdraví zaměstnanců před nemocemi z povolání a jinými poškozeními zdraví z práce a prevenci úrazů, když nařízení závodní preventivní péče provádí odbornou poradní činnost v otázkách ochrany a podpory zdraví, sociální pohody zaměstnanců, pravidelně kontroluje pracoviště podniků, zajišťují vlivy práce a pracovních podmínek na člověka při práci, vykonávají preventivní lékařské prohlídky zaměstnanců, zajišťují poskytnutí první pomoci zaměstnancům, spolupracují s příslušným orgánem ochrany veřejného zdraví a podílejí se na výcviku a výchově v oblasti ochrany a podpory zdraví. Z pohledu těchto úkolů zjevně činnost praktické lékařky MUDr. A. K., jako závodní lékařky, ve prospěch obou podnikatelských subjektů, nebyla žádným způsobem dokladována. Její činnost spočívala fakticky jen v poskytování ambulantní péče jednotlivým osobám, které byly formálně evidovány jako zaměstnanci obou podnikatelských subjektů a v podstatné míře jen ve vystavování potvrzení o pracovních neschopnostech a s tím spojené dokumentace. V ustanovení § 55 zákona jsou stanoveny povinnosti pracovníků ve zdravotnictví vykonávat zdravotnické povolání svědomitě, poctivě, s hluboce lidským vztahem k občanům a s vědomím odpovědnosti ke společnosti. Mezi povinnosti zdravotnických zařízení, ve smyslu § 67b zákona, pak je vést zdravotnickou dokumentaci, která obsahuje, krom osobních údajů pacienta, také informace o onemocnění, průběhu a výsledku vyšetření, léčení a dalších významných okolnostech souvisejících se zdravotním stavem pacienta a postupem při poskytování zdravotní péče. Zápis ve zdravotnické dokumentaci musí být veden průkazně, pravdivě a čitelně; je průběžně doplňován a musí být opatřen datem zápisu, identifikací a podpisem osoby, která zápis provedla. Opravy ve zdravotnické dokumentaci je možno provádět jen novým zápisem s uvedením dne opravy, identifikace a podpisu osoby, která opravu provedla, původní záznam musí zůstat čitelný. Také vyhl.č. 143/1965 Sb., o poskytování peněžitých dávek v nemocenském pojištění, stanovila základní podmínky pro postup při vyplácení dávek nemocenského pojištění s tím, že připouštěla vyplácení nemocenského v případě, že zaměstnanec koná souběžně práce v několika zaměstnáních zakládajících nemocenské pojištění. Dále tato vyhláška stanovila podmínky pro výplatu nemocenského a další dávky podpory pro ošetřování člena rodiny, peněžitou pomoc v mateřství, apod. Skutečnost, zda se jednotlivá osoba ve smyslu uvedených právních předpisů stala pojištěncem dle zákona o nemocenském pojištění zaměstnanců, je nutno posuzovat v souladu s podmínkami pro vznik zaměstnání dle zákoníku práce zák.č. 65/1965 Sb., účinného do konce roku 2006 a zák.č. 262/2006, účinného od 1.1.2007. Základní podmínky pro vznik pracovního poměru u osob, které byly předmětem posuzování (uvedených v bodech I/1- 34, II/1 - 35, III/1 - 15, IV, V, VI) jsou v obou zákonících práce řešeny fakticky shodně. Z tohoto pohledu pracovní poměr a takto vznik zaměstnaneckého poměru je založen pracovní smlouvou (§ 33 platného zákoníku práce, dále jen ZP), jež musí obsahovat základní podmínky stanovené v § 34 ZP. Dle § 36 ZP pracovní poměr vzniká dnem, kdy byl sjednán v pracovní smlouvě jako den nástupu do práce. Z tohoto pohledu zjevně pracovní smlouvy mezi uvedenými podnikateli a osobami, které vystupují jako zaměstnanci, byly uzavřeny v zákonné písemné formě. Podle § 18 ZP ovšem se právní úkony, tedy i uzavřené pracovní smlouvy, řídí podmínkami občanského zákoníku. Z tohoto jsou nejvýznamnější obecná ustanovení, jenž mají význam pro posouzení platnosti právních úkonů, zejména ustanovení § 34, § 35 odst. 2, § 37 odst. 1 a § 39 občanského zákoníku. V rámci konkrétními důkazy podloženého zjištění, že samotné pracovní smlouvy a základní další formálně vykázané podmínky, byly vytvořeny tak, aby účelově dokladovaly vznik pracovních poměrů s jednotlivými osobami, ovšem jen pro účely doložení vzniku nároku na nemocenské pojištění, s vědomím všech účastníků pracovních smluv v tom směru, že fakticky skutečný pracovní poměr navázán není. Obě strany pracovní smlouvy od počátku totiž věděly, že její podmínky nebudou splněny. Proto bylo nutno shledat takové právní úkony za neplatné, neboť nebyly uskutečněny vážně dle § 37 odst. 1 občanského zákoníku a v důsledku toho pak i dle ustanovení § 39 občanského zákoníku, neboť podstatou pracovní smlouvy je skutečné vážně míněné vymezení pracovně právních vztahů a ne pouze opatření prostředků pro spáchání trestného jednání. Všichni obžalovaní si byli této skutečnosti nepochybně vědomi. Realizace jejich dalšího jednání, tedy ať již účelový vznik pracovní neschopnosti u většiny osob, u nichž takovéto podmínky pro uznání pracovní neschopnosti nebyly, případně skutečnost, že již v době, kdy byly uzavírány pracovní smlouvy, tyto osoby z hlediska svého aktuálního zdravotního stavu nebyly schopny výkonu práce podle pracovních smluv, jen potvrzovaly, že uzavření těchto smluv bylo zcela účelové a z pohledu těchto osob vědomé. Obžalovaná MUDr. A. K. při vystavování pracovních neschopností k pacientům - zaměstnancům všech podnikatelských subjektů, uvedených ve výroku rozsudku, jednala po dohodě se spoluobžalovanými, zejména M. R. a H. R., s vědomím, že vystavuje potvrzení o pracovní neschopnosti a další doklady s tímto spojené, právě jen pro účely vylákání dávek nemocenského pojištění. Obžalovaná sice nemusela být informována o celém rozsahu a výši dávek, k jejichž vyplacení trestné jednání směřovalo, ovšem vzhledem k souběhu pracovních neschopností, jejich délce a částkám, kterými byla měsíčně za svoji činnost odměňována, jí muselo být zcela zřejmé, že se jedná o dávky skutečně vysoké. Odvolací soud neshledal opodstatněnou obhajobu obžalované, odkazující při zjištění nedostatků v její činnosti praktické lékařky na množství pacientů, které ošetřovala, případně četné změny právních předpisů a náročnost práce, kterou vykonávala. Především není pochyb o tom, že obžalovaná si musela být vědoma, jako dlouholetá praktická lékařka, s praxí posudkové lékařky, všech svých zákonných povinností při vystavování pracovních neschopností. Důkazními prostředky stanovený rozsah nesprávně a nedůvodně přiznaných podmínek pracovních neschopností zcela vylučuje, že by tak došlo jen vlivem její nedbalosti, či podvodným jednáním ze strany pacientů, při předstírání zdravotních obtíží. Skutečnost, že dala dalším obžalovaným k dispozici podepsané a orazítkované formuláře, potřebné k uplatnění nároků na vymožení dávek nemocenského pojištění, účelovost její obhajoby zcela potvrzuje. 4. K návrhům na doplnění dokazování Obžalovaní v průběhu řízení před nalézacím soudem i v řízení před soudem odvolacím, tedy v samotném obsahu odvolání a vyjádření v rámci veřejného zasedání, vznesli řadu návrhů na doplnění dokazování, jak jsou výše rozvedeny. Především je třeba konstatovat, že rozsah dokazování v trestním řízení je vymezen zejména základními podmínkami, uvedenými v § 2 odst. 5 tr.ř. Z tohoto pohledu platí, že zásadám spravedlivého procesu odpovídá jak možnost účastníka řízení vyjádřit se k provedeným důkazům, tak i navrhnout důkazy vlastní. Soud ovšem není povinen provést všechny navržené důkazy, avšak musí o vznesených důkazních návrzích rozhodnout a - pokud jim nevyhoví - musí ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů (zpravidla ve vztahu k hmotněprávním předpisům, které aplikoval a právním závěrům, k nimž na skutkovém základě věci dospěl) navržené důkazy neprovedl (tzv. opomenuté důkazy) /srov. rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. III. ÚS 51/96, IV. ÚS 802/02 a další/. Je třeba zdůraznit, že nalézací soud v průběhu obsáhlého řízení řadě návrhů na doplnění dokazování vyhověl, zejména k posouzení objektivnosti a správnosti vystavování pracovních neschopností obžalovanou MUDr. A. K. nechal vypracovat zmiňovaný znalecký posudek, připojil řadu spisů a opatřil další nezbytné listinné důkazy, zejména podrobné doklady ve vztahu k délce pracovních neschopností jednotlivých osob, skutečné výši vyžadovaných a vyplacených dávek nemocenského pojištění a další (srov. tři šanony dokladů od správ sociálních zabezpečení, doklady č.l. 5073 a násl., č.l. 5200 a násl.). Vyžádal a následně provedl celý rozsah záznamů telefonních odposlechů, při nedostatečné spolupráci státního zástupce na jejich provedení a vyčlenění podstatných částí, o něž měla být vina obžalovaných opřena. Obžalovaným umožnil, aby se podrobně ke všem provedeným důkazům vyjádřili, čehož zejména obžalovaní MUDr. A. K. a M. R. velmi obsáhle využili. V závěru důkazního řízení proto obžalovaní své návrhy na doplnění dokazovaní redukovali (č.l. 5270 u hlavního líčení dne 26.8.2009, odkazující na písemné návrhy a vyjádření k důkaznímu řízení, č.l. 5010, 5248 a 4963). Nalézací soud takové návrhy zamítl. Byť nalézací soud v odůvodnění rozsudku těmto zbývajícím návrhům na doplnění dokazování nevěnoval výslovně konkrétní pasáž, z obsahu jeho vyjádření je zcela zřejmé, z jakých důvodů další doplnění dokazování neshledal za potřebné, právě vzhledem k obsahu skutkových zjištění. Vrchní soud v Olomouci v rámci odvolacího řízení rozšířil obsah provedených důkazů o připojené trestní spisy Městského soudu v Brně, v nichž bylo vedeno trestní stíhání proti osobám, jež ve věci vystupovaly jako „zaměstnanci“. Jednalo se celkem o 26 trestních spisů a opisů rozsudků, v nichž byli všichni obžalovaní uznáni vinnými trestným činem podvodu dle § 250 tr.zák. Převážné většině z nich, krom uloženého trestu, byla stanovena i povinnost k náhradě škody příslušné okresní správě sociálního zabezpečení. Žádných dalších významných poznatků z hlediska rozhodnutí o vině obžalovaných nebylo zjištěno. Z obsahu spisu sp.zn. 92 T 3/2009 byla zjištěna dokumentace ruiny domu Sobůlky, jež vylučuje, že by na ní mohly být provedeny jakékoliv významnější stavební práce, jež byly vykazovány v dokumentaci firem a k nimž by mohlo být takové množství osob přijato do pracovního poměru. Část spisových materiálů k dalším osobám nebylo možno z technických důvodů opatřit, ovšem odvolací soud dospěl k závěru, že pro rozhodnutí o vině, trestu i v adhezním řízení v tomto stadiu řízení nejsou potřebné. Pokud se jedná o návrhy na doplnění dokazování, stran nového znaleckého posudku a opatřování další zdravotní dokumentace od vyjmenovaných 19-ti lékařů, odlišných od obžalované MUDr. K. a následně jejich výslech, považuje odvolací soud takový rozsah dokazování za zcela nadbytečný a neodůvodněný, přičemž odkazuje na názor, korespondující s obsahem hodnocení důkazů a skutkových zjištění. Zcela nepotřebným a v rozporu s objektivním stavem věci se jevil návrh na zkoumání psychického stavu obžalovaného M. B., ohledně okolností, zda si byl schopen zapamatovat prožité události a tyto reprodukovat, k jeho sklonům ke konfabulacím a věrohodnosti jeho výpovědi i ovlivnitelnosti jeho tvrzení jinou osobou. Především je třeba zdůraznit, že odborné zkoumání věrohodnosti obžalovaného je podmíněno jen situací, kdy pochybnosti o hodnověrnosti jeho výpovědi vyplývají z konkrétních skutečností, např. opakovaně zásadním způsobem mění své výpovědi a vzniká tak pochybnost o jeho schopnosti události vnímat, zapamatovat si je a reprodukovat (srov. rozhodnutí NS ČR, sp.zn. R 40/1994-III.). Taková situace ovšem u obžalovaného M. B. zjevně nenastala. Obžalovaný je hodnocen i soudem prvního stupně jako jednající pod vlivem M. R. a nepochybně nebyl hlavním organizátorem trestného jednání. Jeho aktivity byly omezeny spíše na výkonnou činnost, jako podpisy dokladů, přítomnost u jednání M. R. na jednání s úřady, apod. Jeho výpověď v podstatných rysech není v rozporu s dalšími významnými důkazními prostředky a v žádném případě ji nelze hodnotit jako nevěrohodnou, byť obžalovaný zdůrazňoval menší podíl své viny, zejména ve vztahu k naplnění subjektivní stránky trestného jednání. Posouzení věrohodnosti provedených důkazů přísluší výhradně soudu, před nímž je proveden konkrétní důkaz, v tomto případě výpověď obžalovaného, z hlediska zásady bezprostřednosti, který důvodné pochybnosti o neobjektivnosti výpovědi tohoto obžalovaného neshledal. Odvolací soud také nenalezl žádných opodstatněných důvodů, pro něž by měla být před tímto soudem opakována výpověď obžalované MUDr. A. K. k jednotlivým pracovním neschopnostem. Obžalovaná v přípravném řízení vypovídala jen zcela kuse (č.l. 1063 - 1070) a odmítla se podrobněji vyjádřit ke všem okolnostem případu. U hlavního líčení naopak poskytla obsáhlou výpověď (č.l. 4232- 45), v rámci níž se vyjádřila ke všem jednotlivým pacientům i pracovním neschopnostem dostatečným způsobem. Podrobně se pak vyjadřovala k provedeným důkazům a svoji výpověď dále specifikovala (č.l. 4409-10, č.l. 4429, č.l. 4450, č.l. 4513, č.l. 4941-45). Obsah její obhajoby ve vztahu ke všem aspektům trestního řízení je zcela patrný. Před odvolacím soudem lze provést dokazování jen, nejde-li o rozsáhlé a obtížně proveditelné doplnění dokazování, které by nahrazovalo činnost soudu prvního stupně (§ 263 odst. 6 tr.ř.). Dle ustanovení § 263 odst. 7 tr.ř. odvolací soud je vázán hodnocením důkazů soudem prvního stupně, s výjimkou důkazů, které sám odvolací soud znovu provede. Opakování důkazu, jenž byl před nalézacím soudem již řádně a dostatečnou měrou proveden, jestliže jeho hodnocení není nelogické a odporující dalším provedeným důkazům, zjevně nemůže být shledáno opodstatněným, aniž by se objevily nové skutečnosti, se kterými by se nalézací soud dostatečně nevypořádal. K takové situaci nepochybně v posuzované trestní věci nedošlo. Soud proto neshledal opodstatněným doplnění dokazování jak ve vztahu k opakování výpovědi obžalované, tak i svědkyně O. S., neboť obě byly podrobně v trestním řízení vyslechnuty. Potřeba doplnění dokazování k organizaci práce v ordinaci obžalované je zcela nepodstatná. Z obsahu řady důkazů je způsob spolupráce mezi obžalovanými při vytváření fiktivních podkladů pracovní neschopnosti jednotlivých osob zcela zřejmý. Nedůvodným se jeví i navrhovaný výslech dalších osob, lékařů specialistů či pacientky D. G. (vystupující i jako zaměstnankyně v trestní věci obžalované H. N.). Skutečnost, zda některému z pacientů obžalovaná nevydala potvrzení o pracovní neschopnosti, nemá pro posouzení její viny jakýkoliv význam. Odborní lékaři pak sice mohli potvrdit, že někteří z pacientů obžalované skutečně trpěli chorobami, které mohly odůvodňovat jejich pracovní neschopnost, ovšem významné je, že obžalovaná, podle skutkových zjištění, takové pracovní neschopnosti vydávala ve spolupráci a návaznosti na činnost dalších obžalovaných, s vědomím celé vzájemné propojenosti předstírané podnikatelské činnosti, v níž zaměstnanci skutečný pracovní poměr nenavázali a zaměstnání nevykonávali a v řadě případů, vzhledem k objektivním zdravotním podmínkám, toho ani nebyli schopni. Z těchto všech důvodů byly návrhy obžalovaných na doplnění dokazování, jimiž nebylo v řízení před soudem vyhověno, zamítnuty. Naopak odvolací soud v souvislosti se zjištěním, že proti obžalované H. N. bylo vedeno samostatné trestní řízení u Okresního soudu v Hodoníně, jemuž nalézací soud nevěnoval dostatečnou pozornost, doplnil dokazování o rozsudek tohoto soudu (opis č.l. 5928) ze dne 19.8.2009 pod č.j. 1 T 7/2008-2693, jenž ve vztahu k uvedené obžalované nabyl právní moci dne 6.2.2010. Tímto rozsudkem byla obžalovaná odsouzena pro trestnou činnost naprosto stejného způsobu spáchání, společně s dalšími osobami vystupujícími jako zaměstnanci v předmětné trestní věci obžalovaných (J. K., J. T., S. K., F. B. a další. Z obsahu odůvodnění vyplývá, že ve věci byly stíhány ještě další osoby, vůči nimž bylo trestní řízení ukončeno jinými rozhodnutími, K. P., V. H., J. H., M. D.). Jednání se měla dopustit jako podnikatelka se sídlem N., v období od poloviny roku 2005 do první poloviny roku 2007, když ve vztahu k celkem 22 „zaměstnancům“ uzavřela fiktivní souběžné pracovní poměry za účelem vylákání nemocenských dávek s vědomím, že pracovní činnost nebude vykonávána. Kromě dalších lékařů byly pracovní neschopnosti alespoň částečně vydávány MUDr. A. K. (u 13 z nich) a takto společně vylákali částku přesahující 2.788.000,- Kč. Tím se obžalovaná H. N. dopustila trestného činu podvodu dle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr.zák., za který jí byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon byla zařazena do věznice s dozorem. Z obsahu odvolacím soudem vyžádaných dokladů k výkonu trestu obecně prospěšných prací bylo zjištěno, že obžalovanému M. R. byl v rozsahu 400 hodin uložen rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 3.4.2007, sp.zn. 4 T 111/2005, za trestný čin podvodu dle § 250 odst. 1, odst. 2 tr.zák., spáchaný stejným charakterem jednání (srov. připojený spis Okresního soudu v Děčíně, sp.zn. 4 T 111/2005). Trest měl vykonávat na území obce Rousínov (nařízení trestu Okresního soudu Vyškov ze dne 16.7.2007, sp. zn. 8 Nt 803/2007). Přestože z obsahu sdělení Okresního soudu Vyškov na č.l. 96 spisu vyplývá, že trest měl obžalovaný vykonat ve dnech 26.7. - 4.10.2007 (srov. přehled výkonu trestu, č.l. 5919 kmenového spisu). Dle doznání obžalovaného M. R., potvrzeného vyjádřením M. B., v souladu s podmínkami tohoto trestu, ve skutečnosti celý trest nevykonal. Určené manuální práce měl totiž vykonat osobně, přičemž opakovaně společně s ním práci vykonaly jiné osoby (M. B. a Š. G.), kterým takový trest uložen nebyl a jejich činnost byla započítána jako výkon jemu uloženého trestu obecně prospěšných prací. Přestože na základě takto nesprávných informací byl v rejstříku trestu učiněn záznam o výkonu tohoto trestu, nelze ve vztahu k tomuto odsouzení konstatovat splnění podmínek dle § 45a odst. 5 tr.zák. (§ 65 odst. 4 tr.zákoníku) a hledět na obžalovaného, jakoby nebyl odsouzen. Tento způsob přístupu obžalovaného k výkonu uloženého trestu jen završuje komplex hodnocení jeho osoby, dosavadního způsobu života i možnosti jeho nápravy, významné pro účely rozhodnutí o trestněprávních následcích za jím spáchanou trestnou činnost. Z obsahu vyžádaných zpráv a vyjádření Městské správy sociálního zabezpečení v B. a Okresní správy sociálního zabezpečení v K. (č.l. 5905, 5905a), v návaznosti na výklad právní subjektivity (otázky práva organizační složky státu být účastníkem řízení), bylo nutno konstatovat formulační pochybení v přesném označení poškozeného, jemuž byla jednáním obžalovaných způsobena škoda, když na místo příslušné okresní (městské) správy sociálního zabezpečení, byla škoda způsobena českému státu (České republice) – zastoupené Městskou správou sociálního zabezpečení v B. (bod I.) a Okresní správou sociálního zabezpečení v K. (bod II., III.). Tato formulační nesprávnost, ve vztahu k popisu skutku, byla napravena ve výrocích ohledně obžalovaných, u nichž došlo ke změně vlivem aplikace nového trestního zákoníku. Podstatnou měrou se ovšem projevila ve vztahu k adheznímu výroku, když odvolací soud musel shledat nesplněné podmínky řádného a včasného připojení s náhradou škody oprávněného poškozeného, což se projevilo v samostatném rozhodnutí o nepřipuštění poškozených s náhradou škody a ve svém důsledku i ve zrušení výroku, jímž soud prvního stupně dle § 229 odst. 1 tr.ř. odkázal Městskou správu sociálního zabezpečení v B. a Okresní správu sociálního zabezpečení v K. s nárokem na náhradu škody na občanskoprávní řízení, a to vypuštění, resp. nepojmutí takového výroku do nového rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci. 5. K závěrečným skutkovým hodnocením Ve vztahu k dílčím odvolacím námitkám jednotlivých obžalovaných, jak jsou výše rozvedeny, je třeba především zdůraznit, že se jedná o tvrzení, o něž se opírala kontinuálně jejich obhajoba v průběhu celého trestního řízení, tak jak byly vyjádřeny v písemných vyjádřeních, v závěrečných řečech na závěr hlavního líčení, v jednotlivých opravných prostředcích, v návrzích na doplnění dokazování, apod. Podle názoru odvolacího soudu se v obsáhlém odůvodnění soud prvního stupně s těmito dílčími částmi obhajoby bezezbytku vyrovnal a vyjma bodu VII/1 výroku o vině obžalované H. N., lze na takové závěry zcela odkázat. Nejzásadnější části tvrzení obžalovaných M. R. a MUDr. A. K., vztahující se k subjektivní stránce trestního jednání a výši škody, nebylo možno shledat za opodstatněné. Oba obžalovaní při spáchání trestné činnosti dílem společně v bodu I. s M. B., v bodu II. J. K. a v bodu III. obžalovaní H. R., MUDr. A. K. a L. S. a současně i s dalšími osobami, které byly stíhány samostatně jako zaměstnanci uvedených tří podnikatelských subjektů, jednali vědomě, po společné domluvě, ve vzájemné součinnosti, se znalostí všech podstatných skutečností. Byli si vědomi, že se nejedná o opravdové vážně míněné podnikání, ani řádné zaměstnanecké vztahy, ale jen vytvářejí podmínky pro vylákání dávek nemocenského pojištění v rozsahu rozvedeném ve výrocích napadeného rozsudku. Přestože všichni obžalovaní nemuseli být ve vztahu ke všem dílčím skutečnostem informováni do všech podrobností, když nepochybně hlavními organizátory trestného jednání byli obžalovaný M. R., který takový přehled u bodů I. a II., a H. R. u bodu III., měli nejpřesnější, alespoň v obecných rysech z hlediska množství fiktivních zaměstnanců a z toho plynoucích poskytovaných dávek nemocenského pojištění, nepochybně měli i další obžalovaní. Tvrzení obžalovaných M. B., J. K. i L. S., stran jen dílčí informovanosti o takovém jednání, bylo spolehlivě vyvráceno, důkazy, jež jsou podrobně rozvedeny v odůvodnění napadeného rozsudku a pocházejí z řady svědeckých výpovědí i části samotných tvrzení těchto odvolatelů. Ty potvrdily, že M. B. i J. K. od počátku věděli, k jakému účelu svěřují na ně vedenou podnikatelskou činnost na základě plné moci M. R. a sami se pak podíleli na jednotlivých dílčích aktech při vytváření podmínek pro vylákání dávek nemocenského pojištění. To ostatně potvrzuje sama skutečnost, že se navzájem ve stejném období zaměstnali (body IV., V.). Věděli, jakým způsobem celý systém probíhá a úmyslně se na něm podíleli a čerpali z něj finanční prostředky. Obžalovaný L. S. svůj podíl na trestném jednání H. R. částečně taktéž doznal. Nad rámec toho popsaného jednání jeho širší participace na vytváření dokladů, jednání na úřadech, při kontaktech s jednotlivými „zaměstnanci“ společně s obžalovanou H. R., byla spolehlivě prokázána řadou dalších důkazů, výpovědí svědků, kteří jeho účast pod přezdívkou „S.“ popisovali. Dále je významné, že sám byl pod bodem III/15 účasten na vylákání nemocenských dávek jako „zaměstnanec“ H. R. při souběžných pracovních poměrech, které fakticky nevykonával a věděl, že žádná podnikatelská činnost není touto obžalovanou provozována a ve skutečnosti ani nebyl v době pracovní neschopnosti nemocen. Ze všech těchto důvodů nebylo možno shledat jeho jednání jen jako činnost účastníka, když rozsah jeho zapojení do trestné činnosti překročil rámec pouhé pomoci. Správně jej proto nalézací soud kvalifikoval jako jednání spolupachatele společně s dalšími spoluobžalovanými. Také účast obžalované H. N. na podvodném jednání její matky H. R. (bod VII/2) byla spolehlivě prokázána. Sama obžalovaná doznala značný rozsah své činnosti při dlouhodobém vytváření nepravdivých podkladů používaných její matkou k uplatňování nároků na nemocenské dávky za jednotlivé zaměstnance i jejich účast na jednání s OSSZ. Vzhledem k tomu, že sama ve stejné době provozovala fiktivní podnikatelskou trestnou činnost stejného charakteru, není pochyb o tom, že s podstatou trestné činnosti své matky, k níž její jednání přispívalo, byla seznámena. Její jednání proto bylo správně kvalifikováno jako účastenství na trestném jednání hlavních pachatelů ve formě pomoci. 6. K rozhodnutí o zrušení odsuzující části výroku o vině H. N. v bodu VII/1 a vrácení věci soudu prvního stupně. Odlišná situace je ovšem, dle názoru odvolacího soudu, ve vztahu k obsahu prokazovaného jednání obžalované H. N. v bodu VII/1, jehož se měla dopustit vyhotovováním nepravdivých podkladů pro uplatnění nemocenských dávek za zaměstnance podnikatele – obžalovaného M. B. Z důkazů, rozvedených na str. 174 - 177 odůvodnění rozsudku, je zřejmé, že obžalovaná měla jednat na pokyn svého bratra, obžalovaného M. R., při částečném zpracování podkladů v samotném závěru páchání trestné činnosti. Je nepochybné, že významná část listinných materiálů, které sloužily pro účely vylákání nemocenských dávek, byla nalezena při domovní prohlídce právě u této obžalované. Z jejího doznání, i záznamů telefonních rozhovorů je evidentní, že znala účel své činnosti při vyhotovování dokladů, nepochybně i proto, že páchala samostatně stejnou trestnou činnost jako hlavní organizátorka. Nalézací soud se ovšem podrobně nezabýval rozsahem její pomoci při prokázané účasti na trestném jednání hlavních pachatelů. Nevypořádal se spolehlivě s její obhajobou, že tak činila až v samém závěru, na konci roku 2007, tedy jen v omezené části dokladování nároků na vyplacení fiktivně vykázaných pracovních neschopností, ve vztahu jen k části „zaměstnanců“, tím i způsobení škody v omezené míře. S ohledem na to, že na žádost této obžalované bylo celé hlavní líčení provedeno v její nepřítomnosti, nalézací soud nekonfrontoval všechny významné provedené důkazy, zejména jednotlivé listiny, s obsahem vyjádření obžalované, není proto zřejmé, jaké konkrétní doklady obžalovaná vypracovala, k jakému účelu byly použity a k jakému rozsahu trestného jednání její činnost vědomě směřovala. Z těchto důvodů odvolací soud zrušil výrok o vině obžalované H. N. v bodu VII/1, jímž byla uznána vinnou pomocí dle § 10 odst. 1 písm. c) k trestnému činu podvodu dle § 250 odst. 1, odst. 4 tr.zák. dílem dokonaný, dílem nedokonaný ve stadiu pokusu dle § 8 odst. 1 tr.zák. a vzhledem k potřebě doplnění dokazování, resp. opakování již provedených důkazů za přítomnosti obžalované tak, aby se mohla ke všem podstatným důkazům vyjádřit a k novému, podrobnému, řádnému vyhodnocení důkazní situace, vrátil, v souladu s ustanovením § 259 odst. 1 tr.ř., věc soudu prvního stupně. Je třeba současně upozornit na nesprávnost soudem prvního stupně použité právní kvalifikace, když dokonanou částí trestného jednání hlavních pachatelů (bod I.) byla způsobena škoda nedosahující hranice škody velkého rozsahu (5.000.000,- Kč) a teprve společně s nedokonanou částí takového jednání byl tento kvalifikační znak naplněn. Proto jednání obžalované mohlo být posouzeno jen jako pomoc k pokusu trestného činu podvodu dle § 10 odst. 1 písm. c), § 8 odst. 1 k § 250 odst. 1, odst. 4 tr.zák. (srov. právní názor obsažený v rozhodnutí 27/2000 Sb. rozh. trest.). Nalézací soud se v důkazním řízení soustředí na provedení, případně opakování a zejména řádné vyhodnocení těch významných důkazů, které z celkového značného rozsahu shromážděných důkazních prostředků mohou vyjasnit úlohu obžalované H. N. na trestné činnosti hlavních pachatelů (bod I.), rozsah její činnosti a výši škody, k níž její jednání přispělo. Současně není vyloučeno v případě, že by závažnost takového vyhodnoceného trestního jednání nebyla vysoká, aby soud postupoval dle § 223 odst. 2 tr.ř. a § 172 odst. 2 písm. a) tr.ř., vzhledem k trestu odnětí svobody delšího trvání, jenž byl obžalované pravomocně uložen tímto rozsudkem. 7. K hmotně-právním závěrům Vzhledem k tomu, že odvolací soud ze všech výše uvedených důvodů dospěl k závěru, že v podstatné míře byla skutková zjištění nalézacího soudu shledána zcela správná (vyjma výroku o vině v bodu VII./1), dále zaměřil svoji přezkumnou činnost na správnost hmotně-právních závěrů soudu prvního stupně. Pokud se jedná o základní podmínky trestní odpovědnosti obžalovaných a jednotlivé znaky trestných činů, jimiž byli uznáni vinnými, je možno odkázat na jejich podrobný rozbor v odůvodnění napadeného rozsudku (str. 182 - 190). Obžalovaní M. R., MUDr. A. K., M. B., J. K., H. R. a L. S. společně s dalšími osobami, jež ve věci vystupují jen jako svědci a vůči nimž bylo trestní stíhání vedeno samostatně, uvedeným trestným jednáním, v rozsahu rozvedeném v samotném popisu skutků ve výrokové části rozsudku a podrobně v jeho odůvodnění, jako spolupachatelé v konkrétně individualizovaném rozsahu jejich jednání, naplnili všechny zákonné znaky trestného činu podvodu dle § 250 tr.zák., případně pro část obžalovaných výhodnější kvalifikace tohoto trestného činu dle § 209 tr.zákoníku. Trestného činu podvodu podle obou ustanovení se dopustí mimo jiné ten, kdo (ke škodě cizího majetku) sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti a způsobí tak na cizím majetku nejméně škodu nikoliv nepatrnou. Dle rozsahu způsobené škody či dalších zákonných podmínek zákon odlišuje jednotlivé varianty kvalifikovaných skutkových podstat tohoto trestného činu, za něž stanoví diferencované tresty. Podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. účastníkem na dokonaném trestném činu nebo jeho pokusu je, kdo úmyslně poskytl jinému pomoc ke spáchání trestného činu (pomocník). Z prokázaného trestného jednání obžalovaných je zřejmé, že jednali v úmyslu sebe, případně současně další osoby, obohatit na úkor vylákaných dávek nemocenského a sociálního zabezpečení, jež získali předem promyšleným, odborně provedeným, kvalifikovaným jednáním, když ve vzájemné koordinaci jednání, za pomoci řady prostředků v rámci podnikatelských oprávnění, na uvedené tři subjekty, vytvořením fiktivních pracovních smluv a dalších nepravdivých dokladů, zejména řady lékařských zpráv, nálezů, potvrzení o pracovní neschopnosti a dalších záznamů, uvedli odpovědné pracovníky okresních správ sociálního zabezpečení v omyl. Takto českému státu způsobili na vyplacených dávkách škodu v rozsahu uvedeném ve výrocích rozhodnutí a dílem tohoto předpokládaného záměru nedosáhli a jejich jednání ve vztahu k nevyplaceným, ale nárokovaným částkám, které byly zajištěny až v průběhu trestního řízení, zůstalo nedokonáno ve stadiu pokusu (dle § 8 odst. 1 tr.zák., resp. § 21 odst. 1 tr.zákoníku). Nebylo možno respektovat námitku stran nezahrnutí vyplacených dávek, vydaných po zatčení obžalovaných, do výše způsobené škody, neboť správy sociálních zabezpečení neměly reálnou možnost pozastavit výplatu dávek k okamžiku zahájení trestního stíhání obžalovaných. Uvedení obžalovaní nepochybně jednali jako spolupachatelé dle § 9 odst. 2 tr.zák., resp. § 23 tr.zákoníku). K tomuto hmotně právnímu znaku je třeba připomenout, že spolupachatelství je forma trestní součinnosti, při níž se na trestném činu podílí více pachatelů. Trestný čin je spáchán ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. tehdy, jestliže je spáchán společným jednáním dvou nebo více osob, přičemž každý ze spolupachatelů odpovídá za své jednání, jakoby trestný čin spáchal sám. Podmínkou spáchání trestného činu ve spolupachatelství je jednak společné jednání spolupachatelů a jednak společný úmysl, směřující ke spáchání trestného činu. O společné jednání jde tehdy, jestliže každý ze spolupachatelů uskuteční svým jednáním všechny znaky skutkové podstaty trestného činu nebo, jestliže každý ze spolupachatelů svým jednáním uskutečnil jen některý ze znaků skutkové podstaty trestného činu, jež je pak naplněna souhrnem těchto jednání, anebo i jestliže jednání každého ze spolupachatelů je aspoň článkem řetězu, přičemž jednotlivé činnosti směřují k přímému vykonání trestného činu a jen ve svém celku tvoří jeho skutkovou podstatu a působí současně (srov. č. 36/1973 Sb. rozhodnutí trestních a č. 15/1967 Sb. rozhodnutí trestních). Podstatné tedy je, že k naplnění pojmu spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr.zák. není třeba, aby se všichni spolupachatelé zúčastnili trestné činnosti stejnou měrou. Stačí i částečné přispění, třeba i v podřízené roli, jen když je vedeno stejným úmyslem jako činnosti ostatních pachatelů, a je tak objektivně i subjektivně složkou děje, tvořícího ve svém celku trestné jednání. Spolupachatelé tedy nemusí jednat stejně a jejich činnost nemusí být stejně významná (srov. č. 66/1955 Sb. rozhodnutí trestních). Pokud se jedná o zavinění obžalovaných - subjektivní stránku jejich trestných činů, nepochybně jednali ve vztahu k naplnění znaků základní skutkové podstaty v úmyslu přímém dle § 4 písm. a) tr.zák. /resp. § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku/, neboť chtěli, způsobem uvedeným v trestním zákoně, porušit zájem chráněný trestním zákonem, jejich jednání bezprostředně s plným vědomím směřovalo k obohacení na úkor českého státu podvodným jednáním - uvedením v omyl. Obžalovaní, kteří organizovali trestnou činnost a měli o ní ucelený přehled, M. R. a H. R., své jednání v přímém úmyslu směřovali k prokázané celkové výši škody (současně i k opatření prospěchu velkého rozsahu pro sebe a další osoby). Zbývající obžalovaní takto jednali, ač byli srozuměni, že jejich jednáním kvalifikovaný následek, tedy odpovídající výši škody, způsobí, tedy ve formě úmyslu nepřímého /dle § 4 písm. b) tr.zák., resp. § 15 odst. 1 písm. b) tr.zákoníku/. Nalézací soud se v odůvodnění rozhodnutí podrobně vypořádal i se všemi dalšími znaky formální stránky skutkové podstaty trestných činů i znakem materiálním, tedy posouzením společenské nebezpečnosti takového jednání dle § 3 odst. 4 tr.zák. (č.l. 188-189). Trestného činu padělání a vystavování nepravdivých lékařských zpráv, posudků a nálezů dle § 175b odst. 1 alinea 2 tr.zák., shodně tak dle ustanovení § 350 odst. 1 alinea 2 tr.zákoníku, se dopustí ten, kdo užije v řízení před orgánem sociálního zabezpečení nebo před jiným orgánem správy (veřejné moci) v trestním nebo občanském soudním řízení padělané lékařské zprávy, posudky nebo nálezy nebo takového dokladu, který je podstatně změněn v jejich obsahu jako pravý. Podle § 175b odst. 2 alinea 1 tr.zák., shodně tak ustanovení § 350 odst. 2 alinea 1 tr.zákoníku, se dopustí ten, kdo jako lékař nebo jiná způsobilá zdravotnická osoba vystaví nepravdivou nebo hrubě zkreslenou lékařskou zprávu, posudek nebo nález, nebo v něm zamlčí podstatné skutečnosti o zdravotním stavu svém nebo jiného, aby jej bylo užito v řízení před orgánem sociálního zabezpečení nebo před jiným orgánem veřejné správy (moci) v trestním, občanském nebo jiném soudním řízení. Podle § 175b odst. 3 písm. b) tr.zák., jestliže pachatel trestného činu dle § 175b odst. 1 či § 175b odst. 2 tr.zák. takovým činem způsobí značnou škodu, zákon stanoví uložení trestu odnětí svobody v trvání od 6-ti měsíců do 3 let. Ustanovení § 350 tr.zákoníku rozšířilo trestnost takového jednání tak, že za značnou škodu způsobenou takovýmto trestním jednáním stanoví trest od 6-ti měsíců do 5 let (§ 350 odst. 3 tr.zákoníku) a v případě škody velkého rozsahu či v případě, že takovým činem pachatel způsobí sobě nebo jinému prospěch velkého rozsahu /dle § 350 odst. 4 písm. a), písm. b) tr.zákoníku/ stanoví trest odnětí svobody ve výměře od 2 do 8 let. Z tohoto pohledu je tedy zřejmé, že jednání obžalované MUDr. A. K. zcela naplnilo uvedené zákonné podmínky, když jako lékařka vystavovala nepravdivé lékařské zprávy, které obsahovaly současně hrubě zkreslené údaje, zamlčující podstatné skutečnosti o zdravotním stavu jednotlivých pacientů, zaměstnanců zmiňovaných podnikatelských subjektů, ač věděla, že tyto budou užity v řízení před orgány sociálního zabezpečení k neoprávněnému vylákání dávek nemocenského a sociálního zabezpečení. Obžalovaní M. R. a H. R. pak prokázaným jednáním ve větším rozsahu a opakovaně užili před orgány sociálního zabezpečení padělané lékařské zprávy jako pravé, když z obsahu důkazního řízení je zřejmé, že tyto doklady podle svého aktuálního uvážení v rámci podvodného vylákání dávek nemocenského a zdravotního pojištění z části sami, z části další osoby, doplňovali a následně je v tomto řízení užili, včetně nepravdivých lékařských zpráv, které na jejich podnět a po společné domluvě vystavila MUDr. A. K. Obžalovaní M. R. a MUDr. A. K. takto v souladu se skutkovým závěrem soudu prvního stupně způsobili škodu přesahující 5 milionů korun, která naplňuje znaky škody velkého rozsahu dle § 89 odst. 11 tr.zák. a § 138 odst. 1 tr.zákoníku. Vzhledem k tomu, že jednání obžalovaných současně směřovalo k tomu, aby sobě nebo jinému opatřili prospěch odpovídající výši vylákaných dávek nemocenského a sociálního zabezpečení, byla takto splněna i kvalifikační podmínka dle § 350 odst. 4 písm. a) tr.zákoníku. Naopak u obžalované H. R. bylo prokázáno, že takovým jednáním způsobila toliko značnou škodu, která přesáhla částku 1,8 milionů korun. Všichni tři tito obžalovaní se uvedených trestných činů dopustili v jednočinném souběhu s trestnými činy podvodu, jejichž zákonné znaky jsou výše rozvedeny. Pokud se jedná o jednotlivé znaky těchto trestných činů, zejména zavinění, je nutno odkázat na výše uvedené závěry. Vzhledem ke skutečnosti, že odvolací soud rozhodoval o odvoláních všech obžalovaných poté, co nabyl účinnosti zák.č. 40/2009 Sb., ve znění zák.č. 306/2009 Sb. – trestní zákoník, jenž významným způsobem změnil v podstatných částech posuzování i trestnost jednotlivých trestních jednání, musel se odvolací soud, v souladu s ustanovením § 2 odst. 1 tr.zákoníku, zabývat tím, zda tato pozdější právní úprava pro obžalované není výhodnější. Z tohoto pohledu, v situaci, kdy v ustanovení § 209 odst. 5 tr.zákoníku je stanoven za nejpřísněji kvalifikovaný trestný čin podvodu nově trest odnětí svobody v rozmezí od 5-ti do 10-ti let, v případě, že pachatel způsobí svým jednáním škodu velkého rozsahu a naopak v případě, že způsobí takovým činem značnou škodu v ustanovení § 209 odst. 4 písm. d) tr.zákoníku, stanovil rozmezí trestu od 2 do 8 let ve stejném rozsahu, jako dřívější právní úprava, je zřejmé, že jen u pachatele, který spáchal trestní jednání za účinnosti původního trestního zákona a spáchal škodu velkého rozsahu, je nová úprava výhodnější. Z těchto důvodů odvolací soud, v souladu s ustanovením § 258 odst. 1 písm. d) tr.ř. /současně za částečného užití § 258 odst. 1 písm. b) tr.ř./, zrušil výrok o vině obžalovaných M. R., MUDr. A. K., M. B. a J. K. a nově pak tyto obžalované za faktické shody stejných skutkových zjištění, vyjádřených v novém výroku o jejich vině, dle § 259 odst. 3 tr.ř. uznal vinnými zločinem dle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr.zákoníku dílem spáchaným ve stadiu pokusu dle § 21 odst. 1 tr.zákoníku, jako spolupachatele podle § 23 tr.zákoníku. Současně obžalované M. R. a MUDr. A. K. uznal vinnými i zločiny padělání a vystavování nepravdivých lékařských zpráv, posudků podle § 350 odst. 1 alinea 2, odst. 4 písm. a), písm. b) tr.zákoníku, resp. § 350 odst. 2, odst. 4 písm. a), písm. b) tr.zákoníku dílem dokonaným, dílem nedokonaným ve stadiu pokusu dle § 21 odst. 1 tr.zákoníku. Tuto druhou právní kvalifikaci musel odvolací soud použít přesto, že byla pro oba obžalované nepříznivější, když svým jednáním naplnili zákonné znaky závažnějšího trestného činu, jak z hlediska vzniku škody velkého rozsahu, tak opatření prospěchu velkého rozsahu, když naplnění těchto kvalifikačních důvodů z obsahu skutku jednoznačně vyplývá. Vycházel přitom ze zásady, že trestné jednání musí být posouzeno podle všech hmotně právních podmínek nového trestního zákona, jenž je ve svém komplexu pro tyto obžalované výhodnější. U zbývajících obžalovaných H. R., L. S. a H. N., ohledně kvalifikace skutku pod bodem VII/2, nebylo shledáno, že by současná právní úprava byla pro tyto obžalované příznivější, přičemž, jak je výše uvedeno, samotné hmotně právní závěry nalézacího soudu při uvedené právní kvalifikaci jejich jednání, byly shledány zcela správné. 8. K rozhodnutí o uložených trestech V souvislosti s obsahem podaných odvolání jednotlivých obžalovaných, kteří dílem napadli rozsudek soudu prvního stupně i ve výrocích o vině i trestu a v návaznosti na přezkoumání těchto výroků, jako závislých výroků o vině obžalovaných dle § 254 odst. 3 tr.ř., odvolací soud přezkoumal i tyto výroky. Vzhledem k novým zjištěním, čerpaným z připojených spisů, změně rozhodnutí o vině u části obžalovaných, učinil i nové rozhodnutí o uložených trestech. Tresty, které byly uloženy obžalovaným H. R. a L. S., nebyly shledány nezákonné, ani nepřiměřené. Byly vyměřeny v zákonem stanovených hranicích jejich trestních sazeb, u obžalované H. R. jako trest úhrnný za použití § 35 odst. 1 tr.zák. a u obžalovaného L. S. jako souhrnný trest dle § 35 odst. 2 tr.zák., za splnění zákonných podmínek. Soud prvního stupně podrobně vyhodnotil všechny podmínky významné pro ukládání trestu ve smyslu § 23 odst. 1 a § 31 odst. 1, odst. 2 tr.zák., s přihlédnutím ke všem prokázaným přitěžujícím a polehčujícím okolnostem dle § 33, § 34 tr.zák. Uvedené tresty se jeví zcela adekvátní závažnosti a rozsahu účasti na trestném jednání obžalovaných zcela odpovídající. Odvolací soud, vzhledem k charakteru trestného jednání, rozsahu účasti i dosavadnímu způsobu života, neshledal na straně obžalovaného L. S. podmínky pro vyhovění jeho návrhu, aby mu uložený trest byl podmíněně odložen. Obžalované H. N., vzhledem ke změně výroku o vině, bylo nutno uložit nový trest, a to za trestný čin, jenž zůstal v napadeném rozsudku nezměněn [pomoc dle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k trestnému činu podvodu dle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr.zák., bod VII/2] a současně za trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr.zák., jímž byla uznána vinnou pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně, jenž byl vyhlášen dne 19.8.2009, č.j. 1 T 7/2008-2693, který nabyl právní moci dne 6.2.2010. Vzhledem k tomu, že trestné činnosti, pro kterou byla obžalovaná v bodě VII/2 uznána vinnou, se dopustila dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za uvedený jiný trestný čin, bylo nutno uložit trest souhrnný dle § 35 odst. 2 tr.zák. Proto z podnětu jejího odvolání a současně odvolání státního zástupce, směřujícího do výroku o uloženém trestu, byl obžalované H. N. nově odvolacím soudem uložen souhrnný trest odnětí svobody za oba citované trestné činy v odpovídající trestní sazbě, v rozmezí od 2 do 8 let, a to v trvání 4 roků, pro jehož výkon byla zařazena dle § 39a odst. 2 písm. c) tr.zák. do věznice s ostrahou. Současně obžalované byl dle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr.zák. uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu samostatné podnikatelské činnosti na dobu 10-ti let. V souladu s ustanovením § 35 odst. 2 tr.zák. byl zrušen výrok o trestu, uložený této obžalované citovaným rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 19.8.2009, č.j. 1 T 7/2008-2693, a všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující. Při rozhodnutí o uložení komplexu těchto trestů vycházel soud z poznatků o dosavadním životě obžalované, stupni nebezpečnosti trestného činu pro společnost dle § 3 odst. 4 tr.zák., možnostem její nápravy a jejím poměrům, skutečnosti, že z části se trestného jednání dopustila jako účastnice, na druhé straně i k tomu, že část trestného jednání spáchala samostatně, jako hlavní organizátorka, se škodou, která významně překročila značnou škodu, v trestné činnosti pokračovala po delší dobu a spáchala více trestných činů. Nelze na ni nahlížet jako na občansky bezúhonnou, ale naopak náchylnou k páchání trestné činnosti, když nevedla před spácháním trestného činu řádný život. V současné době se obžalovaná nachází ve výkonu výše uloženého trestu odnětí svobody, když předtím se nezdržovala v místě trvalého bydliště, o své tři nezletilé děti se nestarala, v důsledku čehož byly umístěny do dětského domova. Trest odnětí svobody, který jí byl vyměřen ve třetině zákonné trestní sazby, se proto jeví uvedeným podmínkám zcela odpovídající, přičemž také zařazení pro výkon tohoto trestu splňuje zákonné podmínky ve smyslu § 39a odst. 2 písm. c) tr.zák. Obžalované byl současně uložen trest zákazu činnosti ke zvýšení preventivní účinnosti trestného opatření, aby jako osoba náchylná k páchání trestné činnosti a zneužívající účelově svého podnikatelského oprávnění již v budoucnosti takovým způsobem trestnou činnost dlouhodobě páchat nemohla. Pokud se jedná o tresty, které byly uloženy obžalovaným M. B. a J. K. ve stejném rozsahu a výměře jako soudem prvního stupně v napadeném rozsudku, je třeba především zdůraznit, že samotná změna právního posouzení jednání těchto obžalovaných, při použití nově účinného trestního zákoníku, se nemohla projevit na výrocích o uložených trestech odnětí svobody, neboť tyto byly obžalovaným vyměřeny na samé spodní hranici zákonné trestní sazby, resp. u obžalovaného J. K. při této hranici. Takto diferencované tresty pak podle názoru odvolacího soudu byly vyměřeny v souladu se všemi skutečnostmi zjištěnými k dosavadnímu životu obou obžalovaných, způsobu spáchání trestného jednání, i podílu obžalovaných na něm, přístupu obžalovaného M. B. k trestnímu řízení, jejich osobním, rodinným a majetkovým poměrům. Je zjevné, že jednáním těchto obžalovaných, v součinnosti s velkým množstvím spolupachatelů, byla způsobena skutečně výrazná škoda, kterou obžalovaní při svých sociálních poměrech nebudou schopni fakticky nikdy nahradit. Trestnou činnost páchali po dlouhou dobu, ze ziskuchtivosti, ve větším rozsahu. V jejich prospěch bylo možno přičíst, že se trestného jednání dopouštěli v podřízeném postavení, nikoliv jako organizátoři. Obžalovaný M. B. významnou měrou svojí výpovědí pomohl k objasnění věci. Oba obžalovaní pro výkon uloženého trestu, v souladu se zákonnými podmínkami dle § 56 odst. 2 písm. c) tr.zákoníku, byli zařazeni do věznice s ostrahou, neboť jim byl uložen trest odnětí svobody za úmyslný trestný čin převyšující 3 léta. Pokud se jedná o námitku obžalovaného M. B., ve vztahu k zákonným podmínkám pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody dle § 40 odst. 1 tr.zák. (resp. § 58 odst. 1 tr.zákoníku), odvolací soud neshledal podmínky pro aplikaci této zákonné možnosti, neboť nelze považovat uložení trestu v rámci zákonné trestní sazby tomuto obžalovanému za nepřiměřeně přísné, když je zjevné, že se u něj nejedná o zásadní vybočení z jeho jinak řádného způsobu života. Naopak dosavadní život a jeho poměry k takovému trestnímu jednání, byť z podnětu další osoby, přirozeně směřovaly. Ve prospěch mimořádného snížení trestu odnětí svobody u tohoto obžalovaného nesvědčily ani žádné další skutečnosti, jež by odůvodňovaly užití ustanovení § 58 odst. 2 až odst. 6 tr.zákoníku. Oběma těmto obžalovaným, ve shodě a za stejných podmínek jako soud prvního stupně, odvolací soud uložil i tresty zákazu činnosti, spočívající v zákazu samostatné podnikatelské činnosti na maximální dobu, když postupoval v souladu s ustanovením § 73 odst. 1, odst. 3 tr.zákoníku, neboť má zato, že u obou těchto obžalovaných je nebezpečí, že by po propuštění z výkonu trestu opětovně obdobným způsobem své podnikatelské oprávnění k páchání trestné činnosti zneužili, případně umožnili, aby jej zneužila jiná osoba, jako v případě obžalovaného M. R. Aplikace podmínek nového trestního zákoníku se projevila ve vztahu k obžalovaným M. R. a MUDr. A. K. nejen v nově formulovaném výroku o jejich vině, ale současně i ve výrocích o jim uložených trestech, jež se od nové právní úpravy a snížených trestních sazeb odvíjely. Oběma obžalovaným byly uloženy, v souladu se zákonnými podmínkami dle § 43 odst. 1 tr.zákoníku, úhrnné tresty odnětí svobody v trestní sazbě dle § 209 odst. 5 tr.zákoníku v rozmezí od 5-ti do 10-ti let. Při stanovení jejich výše odvolací soud vycházel z podmínek pro stanovení druhu a výměry trestu dle § 39 tr.zákoníku, přičemž přihlédl k povaze a závažnosti spáchaných trestných činů, osobním, rodinným, majetkovým poměrům pachatelů, k jejich dosavadnímu způsobu života a k možnostem jejich nápravy, přihlédl k chování pachatelů v průběhu trestního řízení, k jejich přístupu a snaze k náhradě škody, k povaze a závažnosti, i k tomu, do jaké míry bylo možno očekávat nápravu obžalovaných v důsledku uložených trestů. V souladu s ustanovením § 39 odst. 2 tr.zákoníku hodnotil povahu a závažnost trestného činu, které jsou z hlediska společenské škodlivosti dle § 12 odst. 2 tr.zákoníku určovány významem chráněného zájmu, který byl jejich činy dotčen, způsobem provedení činů, jejich následky, okolnostmi, za kterých byly činy spáchány, osobou pachatelů, mírou jejich zavinění, jejich pohnutkou, případně záměrem nebo cílem. Odvolací soud se zcela ztotožnil s hodnocením těchto skutečností tak, jak byly rozvedeny v odůvodnění napadeného rozsudku ve vztahu k oběma obžalovaným, i jak bylo jejich jednání průběžně hodnoceno z hlediska konkrétní účasti na trestné činnosti a při původním hodnocení společenské nebezpečnosti jejich činů, v souladu s podmínkami § 3 odst. 4 tr.zák. (str. 188 až 194 odůvodnění rozsudku). Nepochybně je na jejich trestné činy třeba nahlížet jako na vysoce společensky škodlivé, neboť své jednání uskutečnili velmi sofistikovaným, připraveným způsobem, za součinnosti velkého množství osob, po značnou dobu, s vysokou způsobenou škodou, značně překračující škodu velkého rozsahu. Jejich základním motivem byla ziskuchtivost, když o finanční prostředky trestnou činností získané se navzájem dělili a zisk z ní byl hlavním, fakticky jediným, zdrojem obživy obžalovaného M. R. a nepochybně byl i významným zdrojem příjmů obžalované MUDr. A. K. Ta z celkového rozsahu příjmů, pocházejících i z provozované lékařské praxe, v průběhu trestného jednání vystavila rodinný dům v R. U obžalované bylo nutno přihlédnout k tomu, že k páchání trestné činnosti zneužila svého postavení lékaře, jemuž je svěřena důvěra a odpovědnost ke zkoumání a stanovení podmínek pro přiznání pracovní neschopnosti. Od takových úkonů se pak odvíjí fakticky automatické vyplácení dávek nemocenského a sociálního zabezpečení. Za významné je také třeba považovat, že oba obžalovaní se trestného jednání dopouštěli ve vztahu k velkému množství subjektů – zaměstnanců, opakovaným vystavováním pracovních neschopností, při souběžných pracovních poměrech se záměrem vytěžit maximální zisk. Na straně polehčujících okolností dle § 41 písm. o) tr.zákoníku ve prospěch obžalované MUDr. A. K. bylo nutno vzít skutečnost, že před spácháním trestného činu vedla dlouhodobě řádný život, je doposud trestně bezúhonná, bylo třeba zohlednit i její věk (v době rozhodování soudu 65 let). Na straně obžalovaného M. R. žádné podstatné polehčující okolnosti nebyly shledány, neboť nelze konstatovat, že by obžalovaný skutečně zásadním způsobem pomáhal při objasňování trestné činnosti, byť z části přispěl k objasnění trestných činů, spáchaných dalšími osobami. Je zjevné, že jeho přístup k trestnímu řízení byl zcela účelový a nelze v něm shledat podstatné rysy možné nápravy, ale jen snahy o co nejmírnější potrestání. S ohledem na jeho dlouhodobou intenzivní kriminální minulost a soustavné páchání skutků stejného charakteru, je významné nebezpečí, že po propuštění z výkonu trestu v obdobném jednání bude pokračovat. Z obsahu rejstříku trestů obžalovaného i zmiňovaných připojených spisů vyplývá, že při ukládání trestů výchovného charakteru v minulosti jejich podmínky nerespektoval, o čemž svědčí jeho přístup k výkonu obecně prospěšných prací, jak je výše uvedeno, či jeho další trestná činnost spáchaná v době podmíněného propuštění z výkonu trestu. V samotném posledním výkonu trestu odnětí svobody se zjevně účelově snažil získat jeho přerušení ze zdravotních důvodů, které evidentně nebyly natolik závažné, aby jeho propuštění z výkonu trestu odůvodňovaly. To bylo potvrzeno v průběhu jeho následného vazebního řízení. Obžalovaný byl evidentně hlavním organizátorem celé trestné činnosti a měl z ní také nejvyšší zisk, který nepochybně užil ve svůj prospěch a prospěch své družky. Nelze uvěřit jeho tvrzení, že dům v Č., který L. T. získala, stejně tak jako osobní automobil Škoda Superb, byla schopna opatřit a půjčku hradit z prostředků, které získávala na mateřské dovolené ze sociálních dávek. Je také zjevné, že společně s družkou a dalšími spoluobžalovanými (mj. M. B.), za takto získané finanční prostředky opakovaně absolvoval značně finančně náročné rekreační cesty v zahraničí. Ve smyslu přitěžujících okolností obžalovaný jednal s rozmyslem, ze ziskuchtivosti, zjevně svedl k páchání trestných činů řadu dalších osob, jímž tak způsobil trestní stíhání. Způsobil takto vysokou škodu a získal vysoký prospěch. Trestnou činnost spáchal jako organizátor, a to přesto, že byl za takovýto trestný čin již odsouzen, když se stejný způsob páchání trestné činnosti stále opakuje. Oba obžalovaní také spáchali více trestných činů. Odvolací soud neshledal u obžalovaného M. R. podmínky pro uložení souhrnného trestu dle § 43 odst. 2 tr.zákoníku ve vztahu k žádnému z jeho předchozích odsouzení. Jeho uložení přichází v úvahu jen tehdy, jestliže prvý odsuzující pravomocný rozsudek o jiném trestném činu pachatele byl vyhlášen později, než spáchal projednávaný trestný čin. Vzhledem k charakteru pokračujícího trestného jednání (§ 116 tr.zákoníku) je zřejmé, že obžalovaný projednávanou trestnou činnost skončil dne 3.12.2007, tedy až po vyhlášení posledního odsuzujícího rozsudku ve věci Okresního soudu v Hodoníně pod č.j. 3 T 341/2006-63, ze dne 18.6.2007. S ohledem na tyto skutečnosti byly obžalovaným uloženy úhrnné tresty dle § 43 odst. 1 tr.zákoníku, a to M. R. trest v horní polovině zákonné trestní sazby dle § 209 odst. 5 tr.zákoníku v trvání 9-ti let a MUDr. A. K. pod polovinou zákonné trestní sazby v trvání 7 let. Tyto tresty jsou ze zákona nepodmíněné. Obžalovaný M. R. byl vzhledem ke splněným zákonným podmínkám dle § 56 odst. 2 písm. d) tr.zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Odvolací soud neshledal žádnou ze zákonných podmínek ve smyslu § 56 odst. 3 tr.zákoníku, které by v jeho případě odůvodňovaly použití moderačního ustanovení a zařazení do mírnějšího typu věznice. Považoval závažnost jeho trestných činů za vysokou a stupeň a povahu jeho narušení za mimořádné, pročež nelze předpokládat, že by v mírnějším typu věznice bylo u něj zaručeno lépe působení k tomu, aby vedl řádný život. Obžalovaná MUDr. A. K. byla pro výkon trestu, v souladu se zákonnými podmínkami dle § 56 odst. 2 písm. c) tr.zákoníku, zařazena do věznice s ostrahou. Ve vztahu k tomuto výroku o způsobu trestu, jak jej učinil soud prvního stupně, je třeba dodat, že nepostupoval v souladu s ustanovením § 39a odst. 2 písm. c), resp. písm. d) tr.zák., když do tohoto typu věznice zařadil obžalovanou v situaci, kdy jí uložil trest odnětí svobody v trvání 8 let, a měl ji takto zařadit do věznice se zvýšenou ostrahou. Toto pochybení bylo shledáno zcela nevýznamné a rozhodnutím odvolacího soudu bylo napraveno. Oběma obžalovaným, vzhledem k tomu, že svou trestnou činností získali nejvýznamnější finanční prospěch a spáchali jej ze ziskuchtivosti, odvolací soud, v souladu se zákonnými podmínkami dle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, odst. 2 tr.zákoníku, uložil přiměřené peněžité tresty v celkové výši 500.000,- Kč u každého z nich, vymezené v rozsahu 500 denních sazeb ve výši 1.000,- Kč dle § 68 odst. 1, odst. 2 tr.zákoníku. Oba obžalovaní dlouhodobě nepracují. Obžalované MUDr. A. K. byl pozastaven výkon lékařské praxe a je důchodkyní. Obžalovaný M. R. je dlouhodobě ve vazbě a dříve, nejméně několik let, skutečně nepracoval. Odvolací soud v návaznosti na odvolaní státního zástupce, jenž se domáhal uložení peněžitých trestů i dalším obžalovaným, bedlivě vážil zákonné a konkrétní podmínky pro uložení tohoto trestu na straně jednotlivých obžalovaných. Podle § 68 odst. 3 až odst. 5 tr.zákoníku soud určí počet denních sazeb s přihlédnutím k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu a výši jedné denní sazby peněžitého trestu se zřetelem k osobním a majetkovým poměrům pachatele. Vychází z pravidla z čistého peněžitého příjmu, který pachatel má, nebo by mohl mít průměrně za jeden den. Příjmy pachatele, jeho majetek a výnosy z něj, jakož i jiné podklady pro určení výše denní sazby, mohou být stanoveny odhadem soudu. Peněžitý trest soud neuloží, je-li zřejmé, že by byl nedobytný. Podmínky pro výkon peněžitého trestu upravuje ustanovení § 341 a násl. tr.ř., účinného od 1.1.2010. Z nich vyplývá upřednostnění nároku poškozených oproti vymáhání uloženého peněžitého trestu. Naopak, jestliže je zjevné, že by výkon trestu mohl být zmařen, je vyloučena možnost upuštění od jeho výkonu. Obžalovaní M. R. a MUDr. A. K. aktuálně nemají žádný pravidelný příjem, krom starobního důchodu MUDr. A. K. Je ovšem zcela zřejmé, že tato obžalovaná disponuje značným nemovitým majetkem, který získala v době, kdy těžila z příjmu z páchané trestné činnosti. Obžalovaný M. R. sice v přímém vlastnictví takový nemovitý či movitý majetek nemá, ale je nepochybné, že zisk z trestné činnosti od počátku užíval takovým způsobem, aby jeho výtěžek předem skryl (srov. obsah telefonních odposlechů, č.l. 1674, č.l. 1708). Obžalovaný neměl jiný legální zdroj příjmů. Jeho tvrzení, že mu „zaměstnanci“ obou podnikatelských subjektů z příjmů z nemocenských dávek jen vraceli poskytnuté půjčky, nezahrnuje podstatu těchto vztahů. Obžalovaný dlouhodobě disponoval pouze těmito nelegálně získanými příjmy a při společné participaci na trestném jednání uzavřel s dalšími pachateli i dohodu o rozdělení zisku. V některých případech pak ke zvýšení motivace k trestné činnosti těmto sociálně slabým osobám poskytl peníze, které ovšem pocházely ze stejných zdrojů. Sám pak na základě plných mocí nemocenské dávky za „zaměstnance“ inkasoval. Je nutno považovat za důkazními prostředky vyvrácené, že by majetek, který byl zajištěn jeho družce L. T., mohla získat z jiných zdrojů, případně půjčky splácet z jiných prostředků, než z trestné činnosti páchané obžalovaným M. R. a případně i jí samotnou (bod I/ 32). Z obsahu provedených důkazů (např. výpisy z běžného účtu L. T., č.l. 269 a násl., příloha 1) vyplývá, že obžalovaný s jejími příjmy převážně od OSSZ sám nakládal. Je tedy zřejmé, že obžalovaní fakticky disponují majetkem a z výchovných i preventivních důvodů je namístě, aby se spáchání majetkové trestné činnosti projevilo i v majetkové sféře pachatelů, s vědomím, že se trestná činnost nevyplácí. Z těchto důvodů byly shledány námitky odvolání obou obžalovaných, ve vztahu k nesplnění podmínek pro ukládání peněžitých trestů, neopodstatněné a výše obou uložených trestů byla shledána adekvátní. Oběma obžalovaným byl v souladu s ustanovením § 69 odst. 1 tr.zákoníku, vedle peněžitého trestu, uložen i trest náhradní v trvání 1 roku pro případ, že by peněžitý trest nebyl vykonán. Na druhé straně se odvolací soud neztotožnil s podstatou odvolání státního zástupce, směřujícího do výroku o trestu. U ostatních obžalovaných nebylo shledáno, že by disponovali, či, vzhledem ke svému rozsahu účasti na trestném jednání mohli disponovat, nějakými podstatnějšími finančními prostředky nebo majetkem, jenž by mohl sloužit ke stanovení přiměřené výše navrhovaného peněžitého trestu, ani nejsou trvale zaměstnáni a nedisponují takto pravidelným příjmem. Tvrzení státního zástupce, že není vyloučeno možné ukrytí majetku obžalovanými, není podloženo žádnými konkrétními skutečnostmi. Jestliže by takový majetek skutečně byl obžalovanými ukryt, pak ve vztahu k němu nemohlo být přistoupeno k vymáhání uloženého trestu. Podle názoru odvolacího soudu tomu tak není ani u H. R. Poté, co uprchla do zahraničí, byly sice zajištěny nemovitosti, jichž byla vlastníkem (srov. přehled nemovitostí č.l. 11, příloha č. 1), ovšem bylo nutno přihlédnout k tomu, že část nemovitostí je zcela znehodnocena, objekt vybydlen a je bez hodnoty, část je pak předmětem velké řady dalších exekucí a zástav. Nelze tedy konstatovat, že by vůči obžalované H. R. v její nepřítomnosti, uprchlé v zahraničí, bylo možno reálně vymoci peněžitý trest na tomto nemovitém majetku či z jiných zdrojů. Z těchto důvodů všem zbývajícím obžalovaným peněžitý trest odvolací soud neuložil. Obžalované MUDr. A. K. odvolací soud uložil, dle podmínek zjištěných soudem prvního stupně a zákonných podmínek v § 73 odst. 1, odst. 3 tr.zákoníku, trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu povolání lékařky na dobu 8 let. Obžalovaná totiž zjevně zneužila k páchání trestné činnosti postavení lékařky a jednala ze ziskuchtivosti, v rozporu se zásadními zákonnými i morálními principy tohoto povolání. Z jejího přístupu k trestnímu řízení, délky páchání trestné činnosti a způsobu jejího konkrétního jednání, podrobně dokumentovaného nalézacím soudem, je opodstatněné nebezpečí, že by i nadále toto povolání nevykonávala řádně a je nezbytné i ke zvýšení výchovného i preventivního účinku trestu, aby bylo takto důrazně zapůsobeno jak na obžalovanou, tak i na další potencionální pachatele, lékaře či jiné zdravotní pracovníky pro případ vydávání nepravdivých lékařských zpráv a nálezů, které v praxi vždy mají významný negativní dopad ve sféře majetku státu či jiných subjektů, případně v činnosti státních orgánů, např. při prodlužování řízení, k němuž nedůvodné omluvy, podložené nepravdivými zprávami, často přispívají. 9. K rozhodnutí v adhezním řízení Z podnětu odvolání státního zástupce, i v souladu s povinností přezkoumat navazující výroky rozhodnutí, jež mají svůj podklad ve výroku o vině, jenž byl odvolateli napaden dle § 254 odst. 2, odst. 3 tr.ř., přezkoumal odvolací soud i adhezní výrok napadeného rozsudku, jímž byly dle § 229 odst. 1 tr.ř. obě okresní správy sociálního zabezpečení odkázány se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Především je třeba konstatovat, že odvolací soud se ztotožnil s názorem státního zástupce v tom směru, že nedostatek vyjádření těchto orgánů při jejich připojení s nárokem na náhradu škody, o nějž opřel soud prvního stupně své rozhodnutí neaplikovat ustanovení § 228 odst. 1 tr.ř., v tom směru, že nespecifikovaly, zda požadují, aby obžalovaní byli k úhradě škody zavázáni solidárně či podílově, nelze považovat za důvod k takovému rozhodnutí. Upřednostnění solidární odpovědnosti je totiž nutno dovodit z ustanovení § 438 občanského zákoníku. Zásadní nesprávnost tohoto rozhodnutí ovšem byla zjištěna v postupu nalézacího soudu dle § 206 odst. 3, odst. 4 tr.ř., neboť se podrobně nezabýval prvořadou otázkou, zda okresní správa sociálního zabezpečení je subjektem, jemuž byla škoda způsobena, a který je oprávněn v řízení před soudem nárok na náhradu škody uplatnit. Podle § 3, § 6, § 7 zák.č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky, který upravuje způsoby a podmínky hospodaření s majetkem České republiky, a § 3a odst. 1 zák.č. 582/91 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, jsou česká správa sociálního zabezpečení a jednotlivé okresní správy organizačními složkami státu. Ve vztazích k vymáhání majetku státu nejsou právnickou osobou, jíž je výhradně stát. Jménem státu pak činí právní úkony vedoucí organizační složky, jíž se tyto právní úkony týkají. Ten může pro určité právní úkony písemně pověřit jednáním jiného vedoucího zaměstnance této organizační složky. Další zaměstnanci organizační složky mohou jménem státu činit právní úkony pouze v rozsahu stanoveném vnitřním předpisem organizační složky. Z obsahu uvedených právních předpisů, i vyjádření Městské správy sociálního zabezpečení v B. a Okresní správy sociálního zabezpečení v K., vyžádaných odvolacím soudem (č.l. 5095 a č.l. 5095a) tímto oprávněným subjektem je pouze český stát – Česká republika. Česká správa sociálního zabezpečení, případně její okresní správy, jako organizační složky státu, nemohly samy o sobě být účastníky takového řízení, neboť nedisponovaly tzv. právní subjektivitou. Za takové situace připojení těchto subjektů s nárokem na náhradu škody v přípravném řízení (č.l. 3461 a č.l. 3468), jež nebyla před započetím dokazování v hlavním líčení (dle § 43 odst. 3 a § 206 odst. 2 tr.ř.) upravena, nelze shledat jako podaná řádně. Mělo být proto rozhodnuto dle § 206 odst. 3 tr.ř., že se k trestnímu řízení s nárokem na náhradu škody nepřipouštějí. Tyto organizační složky státu mohou v řízení vystupovat pouze jménem státu a tento jako poškozeného zastupovat. Jestliže tedy teprve v odvolacím řízení odpovědné osoby okresních správ sociálního zabezpečení zjistily, že samy o sobě právní subjektivitou nedisponují a pokusily se tento nedostatek napravit opravou původního prohlášení, resp. novým připojením se s nárokem na náhradu škody k trestnímu řízení oprávněného subjektu českého státu, zastoupeného příslušnou okresní (městskou) správou sociálního zabezpečení, resp. českou správou sociálního zabezpečení, taková připojení bylo nutno shledat dle citovaného ustanovení § 43 odst. 3 a § 206 odst. 2 tr.ř. jako podaná opožděně. Z těchto důvodů odvolací soud musel rozhodnout samostatným usnesení o nepřipuštění k trestnímu řízení jak Okresní správu sociálního zabezpečení v K., i Městskou správu sociálního zabezpečení v B. dle § 206 odst. 3 tr.ř., tak i českého státu, zastoupeného oběma okresními správami sociálního zabezpečení dle § 206 odst. 4 tr.ř. Odvolací soud se neztotožnil s názorem státního zástupce, že o takové nesprávnosti měl soud prvního stupně před počátkem zahájení trestního řízení poškozené poučit a neučinil–li tak, pak měl připustit takovou změnu subjektu, domáhajícího se rozhodnutí o náhradě škody i v odvolacím řízení. Především, jestliže by taková poučovací povinnost měla vyplývat z ustanovení § 46 tr.ř., měl tak učinit v prvé řadě policejní orgán a státní zástupce před samým podáním obžaloby. Z uvedeného ustanovení nelze ovšem dovodit povinnost orgánů činných v trestním řízení upozorňovat na takové nedostatky postupu poškozených a v žádném případě pak ve vztahu k organizacím státu, které jsou vybaveny kvalifikovanými zaměstnanci a musejí disponovat základními informacemi o rozsahu svého oprávnění k vystupování v řízení před soudem při zastupování státu. V této souvislosti nelze přehlédnout ani skutečnost, že sami poškození opravný prostředek proti rozsudku soudu prvního stupně nepodali. V rámci postupu soudu v adhezním řízení nelze přímo aplikovat jednotlivá ustanovení občanského soudního řádu, např. z hledisek odstranění vad žaloby a poučovací povinnosti dle § 5 o.s.ř. Ovšem soudní praxe v takových případech i v občanskoprávním řízení zastává názor, že nedostatek podmínek řízení, spočívající v nedostatku být účastníkem řízení, není odstranitelná vada žaloby a nelze se nápravy domáhat skrze poučovací povinnost soudu, která se týká výhradně procesních práv a povinností, zatímco poučení o tom, kdo má tzv. právní subjektivitu, je poučením o hmotném právu, jež je v občanském soudním řízení nepřípustné (srov. např. usnesení NS ČR, sp.zn. 33 Odo 720/2003, ze 17.12.2003, sp.zn. 25 Cdo 2391/2005, ze dne 28.11.2005). V trestním řízení, přestože se jedná o rozhodování o nárocích náhrady škody, spadajících do sféry občanského práva, je nutno vycházet ze zásad a konkrétních, trestním řádem předepsaných, rigidních postupů. Ty jednoznačně stanoví podmínky a okamžik, do kdy může být nárok na náhradu škody uplatněn tak, aby mohl být shledán podaný včas a řádně a mohlo být o něm v řízení rozhodnuto. Jestliže tomu tak není, je soud povinen obligatorně postupovat dle § 206 odst. 3, odst. 4 tr.ř. (příp. per analogiam) a dále již o nároku na náhradu škody nerozhodovat, a to ani odkazujícím výrokem rozsudku dle § 228 odst. 1, § 229 odst. 1 – odst. 3 tr.ř. Z těchto důvodů odvolací soud na podkladě všech podaných odvolání shledal uvedený adhezní výrok napadeného rozsudku nesprávným, a proto jej dle § 258 odst. 1 písm. f) tr.ř. zrušil a do svého nového rozhodnutí výrok o nároku na náhradu škody nepojal. Z výše uvedeného je zřejmé, že odvolací soud, na podkladě všech podaných odvolání, zrušil dle § 258 odst. 1 písm. b), písm. d), písm. f), odst. 2 tr.ř. napadený rozsudek ve výroku o náhradě škody v celém rozsahu a ve výrocích o vině u obžalovaných M. R., MUDr. A. K., M. B., J. K. a v bodu VII/1 i u obžalované H. N., když zbývající výroky rozhodnutí o vině zůstaly bez změny. Nově rozhodl o vině těchto obžalovaných při aplikaci nového trestního zákoníku, když dílem u obžalované H. N. věc vrátil soudu prvního stupně k novému rozhodnutí dle § 259 odst. 1 tr.ř. Nově pak rozhodl také o trestech uvedených obžalovaných v souladu s ustanovením § 259 odst. 3 tr.ř. U obžalovaných H. R. a L. S. se z podnětu jejich odvolání změna napadeného rozsudku projevila jen v adhezním výroku, když ve vztahu ke zbývajícím výrokům nebyla odvolání shledána opodstatněnými. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není další řádný opravný prostředek přípustný. Do dvou měsíců od jeho doručení je možno proti němu podat dovolání (vyjma výroku o vině pod bodem VII/1 napadeného rozsudku a výrokům navazujícím). Dovolání mohou podat nejvyšší státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoli výroku rozhodnutí a obviněný pro nesprávnost výroku, který se ho bezprostředně dotýká. Obviněný může dovolání podat pouze prostřednictvím obhájce. Podání obviněného, které nebylo učiněno prostřednictvím obhájce, se za dovolání nepovažuje. Dovolání se podává u soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni (v daném případě u Krajského soudu v Brně). O dovolání rozhoduje Nejvyšší soud České republiky v Brně. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí podání (§ 59 odst. 4 tr.ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr.ř. nebo § 265b odst. 2 tr.ř., o které se dovolání opírá. Nejvyšší státní zástupce je povinen v dovolání uvést, zda je podává ve prospěch nebo v neprospěch obviněného. Rozsah, v němž je rozhodnutí dovoláním napadáno, a důvody dovolání lze měnit jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání. V Olomouci dne 11. března 2010 JUDr. Libor L o s a v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Zuzana Matoušková