Skutečnost, že odvolání státního zástupce neobsahuje jeho podpis, neodůvodňuje závěr, že opravný prostředek podala osoba neoprávněná (např. administrativní pracovnice státního zastupitelství). Obecný požadavek podání (§ 59 odst. 4 TrŘ), tj. že musí být podepsáno, resp. právní následky tímto ustanovením upravené pro případy neodstranění nedostatků podání, se nevztahují na opravný prostředek, jehož obsahové náležitosti vymezuje věta poslední tohoto ustanovení a zejména ustanovení § 249 TrŘ. Státním zástupcem osobně nepodepsané odvolání nelze, zejména vyhovuje-li požadavkům stanoveným v Pokynu obecné povahy Nejvyšší státní zástupkyně č. 7/2004 (jeho ustanovení § 158 odst. 3), zamítnout jako odvolání podané osobou neoprávněnou podle § 253 odst. 1 TrŘ.

U s n e s e n í Vrchní soud v Olomouci projednal v neveřejném zasedání konaném dne 11. února 2010 odvolání státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30.10.2009, č.j. 53 T 7/2006-2644, a rozhodl t a k t o : Podle § 258 odst. 1 písm. b) tr.ř. se z podnětu odvolání státního zástupce napadený rozsudek z r u š u j e . Podle § 259 odst. 1 tr.ř. se věc v r a c í soudu prvního stupně. O d ů v o d n ě n í : Napadeným rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 30.10.2009, č.j. 53 T 7/2006-2644, byla obžalovaná Ing. V. K. podle § 226 písm. b) tr.ř. zproštěna obžaloby pro skutek v žalobním návrhu označený jako trestný čin poškozování věřitele podle § 256 odst. 1 písm. a), odst. 4 tr.zák., kterého se měla dopustit tak, že dne 5.5.1999 jako likvidátorka společnosti R., spol. s r.o., v likvidaci, se sídlem B., bez souhlasu vlastníka a v rozporu se smlouvami o zřízení zástavního práva k nemovitosti ze dne 16.6.1995 a následně ze dne 5.6.1996, uzavřenými se společností Agrobanka P., a.s., jako zástavním věřitelem z titulu dvou poskytnutých úvěrů, a bez souhlasu uvedené banky uzavřela dne 5.5.1999 jednostranně nevýhodnou smlouvu o zřízení věcného břemene k tíži veškerého nemovitého majetku likvidované společnosti R., spol. s r.o., v likvidaci, zapsaného u Katastrálního úřadu v Břeclavi, pro obec V., okres B., ve prospěch Ing. K. H. a následně poté, co byla rozhodnutím jediného společníka Ing. M. Z. při výkonu působnosti mimořádné valné hromady spol. R., spol. s r.o., v likvidaci, dne 1.6.1999 odvolána z funkce likvidátorky, úplatně převedla vlastnické právo uvedené společnosti k dotčenému nemovitému areálu ve Vranovicích, kupní smlouvou ze dne 7.6.1999 za jednostranně nevýhodných podmínek za dohodnutou kupní cenu ve výši 7.000.000,- Kč, splatnou do dvou let ode dne nabytí právních účinků vkladu na nového nabyvatele obv. JUDr. A. F., která však neměla finanční zdroje na úhradu sjednané kupní ceny, čímž znemožnila uspokojení pohledávky věřitele a současně zástavního věřitele Agrobanky P., a.s., resp. jeho právního zástupce společnosti S. M. L., Kyperská republika, zastoupenou společností EC G., a.s. P., ve výši nejméně 7.000.000,- Kč (bod 1b/ obžaloby), a dále pro skutek označený v žalobním návrhu jako trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 4 tr.zák., kterého se měla dopustit tím, že přestože nejméně od 1.6.1999 věděla, že byla statutárním orgánem obchodní společnosti R., s.r.o., v likvidaci, se sídlem B., jednatelem Ing. M. Z. odvolána rozhodnutím jediného společníka společnosti R., s.r.o., v likvidaci, při výkonu působnosti mimořádné valné hromady ze dne 1.6.1999 z funkce likvidátora této společnosti z důvodů zjištěných nedostatků při výkonu funkce, kdy uvedené skutečnosti byly dle návrhu podaném dne 3.6.1999 zapsány do příslušného obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Brně v oddíle C, vložky 7157, až dne 10.6.1999, postupnými kroky se záměrem zajištění majetkového prospěchu vlastního a třetí osoby dne 7.6.1999 po vzájemné dohodě s obv. JUDr. A. F. bez vědomí jediného společníka a jednatele obchodní společnosti R., s.r.o., v likvidaci Ing. M. Z., uzavřela jménem uvedené společnosti, kdy vystupovala ještě jako likvidátorka, kupní smlouvu na prodej veškerého nemovitého majetku společnosti, zapsaného na LV č. 1377, pro k.ú. obec V. u Katastrálního úřadu v Břeclavi v celkové hodnotě 9.935.282,- Kč, podle znaleckého posudku ze dne 4.2.1999 zpracovaného Ing. C. J., a to za jednostranně zjevně nevýhodných podmínek, zejména sjednané kupní ceny ve výši 7.000.000,- Kč, na jejíž úhradu neměla kupující dostatečné finanční krytí, a způsobu její úhrady, jež měla být kupující JUDr. A. F. zaplacena teprve ve lhůtě až dvou let od podpisu této kupní smlouvy, která byla následně dne 7.6.1999 neoprávněně předložena na příslušný Katastrální úřad v Břeclavi s návrhem na zápis vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí, což bylo katastrálním úřadem po dodatečném ověření a uznání podpisů účastníků smlouvy ve dnech 10.6. a 11.6.1999 provedeno s právními účinky vkladu ke dni 7.6.1999, následně po trvalém odnětí předmětného nemovitého majetku z dispozice původního vlastníka poškozené společnosti R., s.r.o., v likvidaci byla na podkladě generální plné moci, vydané jeho novou nabyvatelkou JUDr. A. F. dne 31.5.2000 oprávněna uzavírat místo vlastníka v rámci ujednané správy nemovitého majetku nájemní smlouvy s nájemníky, resp. podnájemníky prodaného nemovitého areálu a inkasovat finanční prostředky z nájemného pro své podnikatelské aktivity na základě této plné moci, následně dne 22.12.2000 uzavřela po vzájemné dohodě s vlastníkem nemovitého areálu JUDr. A. F. smlouvu o zřízení věcného břemene ve svůj prospěch k uvedeným nemovitostem s právními účinky vkladu věcného břemene do katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu v Břeclavi ke dni 4.5.2001, přičemž na podkladě těchto právních úkonů obv. Ing. V. K. již účtovala a vybírala na své IČO jako osoba samostatně výdělečně činná, podnikající na základě živnostenského listu vydaného Městským úřadem v Břeclavi ze dne 30.4.1992 pod č.j. 267/92/F s předmětem činnosti koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje, od nájemců nebytových prostor a nemovitostí uvedeného areálu v k.ú. Vranovice, nejméně do 19.11.2003 nájemné, které bylo jednotlivými nájemníky poukazováno především na její soukromý podnikatelský účet č. 152756712/0600 vedený u GE Capital Bank, a.s., čímž svým jednáním způsobila poškozené obchodní společnosti R., s.r.o., v likvidaci, škodu ve formě úniku finančního prospěchu ve výši nejméně 16.692.489,30 Kč (bod IIa/ obžaloby), neboť tyto skutky nejsou trestnými činy. Rovněž tak obžalovaná JUDr. A. F. byla podle § 226 písm. b) tr.ř. zproštěna obžaloby pro skutek v žalobním návrhu označený jako pomoc k trestnému činu podvodu podle § 10 odst. 1 písm. c) tr.zák., kterého se měla dopustit tím, že po vzájemné dohodě s Ing. V. K. jednající z pozice likvidátorky za obchodní společnost R., s.r.o., v likvidaci, přestože tato byla dne 1.6.1999 statutárním orgánem uvedené společnosti z funkce odvolána, se záměrem zajištění jejího majetkového prospěchu, dne 7.6.1999 uzavřela kupní smlouvu na prodej veškerého nemovitého majetku společnosti R., s.r.o., zapsaného na LV, pro k.ú. obec V., u Katastrálního úřadu v Břeclavi v celkové hodnotě 9.935.282,- Kč, podle znaleckého posudku ze dne 4.2.1999 zpracovaného Ing. C. J., za jednostranně zjevně nevýhodných podmínek pro prodávajícího, zejména sjednanou kupní cenou ve výši 7.000.000,- Kč, na jejíž zaplacení neměla finanční prostředky, a způsobem úhrady kupní ceny sjednáním odkladu jejího zaplacení, kdy kupní cena měla být kupující obv. JUDr. A. F. uhrazena teprve až ve lhůtě dvou let od podpisu kupní smlouvy, načež tuto smlouvu ještě téhož dne 7.6.1999 JUDr. A. F. předložila na příslušný Katastrální úřad v Břeclavi s návrhem na zápis vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí, což bylo katastrálním úřadem po dodatečném ověření a uznání podpisů účastníků smlouvy ve dnech 10.6. a 11.6.1999 provedeno s právními účinky úkonu ke dni 7.6.1999, následně po trvalém odnětí předmětného nemovitého majetku z dispozice původního vlastníka poškozené společnosti R., s.r.o., v likvidaci, umožnila tak na podkladě generální plné moci, kterou po předchozí dohodě s Ing. V. K. pro ni vydala jako nová nabyvatelka dne 31.5.2000, Ing. V. K. jako osobě oprávněné uzavírat místo vlastníka v rámci ujednané správy nemovitého majetku nájemní smlouvy s nájemníky, resp. podnájemníky prodaného nemovitého areálu a inkasovat finanční prostředky z nájemného pro své vlastní soukromé podnikatelské účely, kdy následně dne 22.12.2000 uzavřela po vzájemné dohodě s Ing. V. K. smlouvu o zřízení věcného břemene ve prospěch Ing. V. K. k uvedeným nemovitostem s právními účinky vkladu věcného břemene do katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu v Břeclavi ke dni 4.5.2001, čímž tímto jednáním Ing. V. K. záměrně umožnila a usnadnila spáchání výše uvedené trestné činnosti podvodného charakteru, kterou bylo způsobeno poškození obchodní společnosti R., s.r.o., v likvidaci, ve výši nejméně 7.000.000,- Kč (bod IIb/ obžaloby), neboť tento skutek není trestným činem. Podle § 229 odst. 3 tr.ř. byla JUDr. M. Ř., Ph.D., správkyně konkurzní podstaty obchodní společnosti R. – společnost s ručením omezeným v likvidaci, odkázána se svým nárokem na náhradu škody ve výši 16.692.489,30 Kč, vůči Ing. V. K. a s nárokem na náhradu škody ve výši 7.000.000,- Kč, vůči JUDr. A. F., na řízení ve věcech občanskoprávních. Proti tomuto rozsudku si státní zástupce řádně a včas podal odvolání, které písemně odůvodnil. Odvolání bylo podáno v neprospěch obou obžalovaných, tj. Ing. V. K. a JUDr. A. F., a to do výroku o vině i trestu. Státní zástupce nalézacímu soudu vytkl, že v rozporu se zásadou ve smyslu ustanovení § 2 odst. 6 tr.ř. se nezabýval skutkovými okolnostmi v jejich úplném souhrnu a vytrhl z celkového kontextu pouze některé jednotlivé kroky, učiněné zejména ze strany obžalované Ing. K. V tomto směru státní zástupce poukázal na poměrně podrobný časový harmonogram jednotlivých kroků učiněných ze strany obou obžalovaných, který byl rozveden již v odůvodnění podané obžaloby a byl sestaven na základě výsledků dokazování provedeného již v přípravném řízení. Státní zástupce poukázal na výsledky pravomocně skončeného trestního řízení ukončeného rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 30.11.2005, sp.zn. 3 T 170/2005. V této věci byla obžalovaná Ing. K. uznána vinnou trestným činem porušení povinnosti v řízení o konkurzu podle § 126 odst. 1 tr.zák. a trestným činem zkreslování údajů o stavu hospodaření jmění podle § 125 odst. 1 tr.zák. Tato trestní věc úzce souvisí s projednávanou kauzou, tuto souvislost však nalézací soud nevzal vůbec v úvahu. V další části státní zástupce rekapituloval jednotlivé kroky, které učinily obě obžalované, přičemž však tato rekapitulace byla součástí odůvodnění již dříve podaného odvolání proti rozsudku nalézacího soudu, který byl vynesen dne 16.12.2008. Dle přesvědčení státního zástupce tak obžalovaná Ing. K. musela vědět o svém chystaném odvolání z funkce likvidátorky, neboť trvání smlouvy o nájmu nemovitostí, současně se smlouvou o zřízení věcného břemene na celou totožnou nemovitost ve prospěch jediné a totožné třetí osoby, postrádá zcela logiku a smysl. Dále státní zástupce po velmi podrobném rozboru důkazní situace uvedl, že samotnou výši kupní ceny nepovažuje ve všech souvislostech za skutečnost nevýhodnou pro jednu ze smluvních stran, ale za nevýhodné považuje sjednání odkladu zaplacení takto sjednané kupní ceny na dobu dvou let od uzavření této smlouvy za situace, kdy jde o likvidaci konkrétní obchodní společnosti, která potřebuje v případě vyvedení majetku adekvátní hodnotu tohoto majetku v penězích, aby mohla dostát svým dosud nesplněným závazkům a ukončit svou podnikatelskou činnost. Dle názoru státního zástupce za této situace byla smluvní podmínka pro likvidovanou společnost R., s.r.o. nepřijatelná. Státní zástupce dále poukázal na časově následné kroky ze strany obou obžalovaných v této kauze po realizaci převodu nemovitého areálu, kdy obě obžalované věděly o stanovisku společnosti R., s.r.o., prezentovaném jediným společníkem a jednatelem Ing. Z. a právním zástupcem JUDr. D. Rovněž tak věděly o postupu správkyně konkurzní podstaty úpadce společnosti R., s.r.o., JUDr. M. Ř., po prohlášení konkurzu na majetek úpadce usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 22.10.2002, sp.zn. 28 K 23/99. I přesto obě až do poloviny roku 2003 setrvaly na svém stanovisku a postojích, kdy obžalovaná JUDr. F. umožnila obžalované Ing. K. výhradní dispozici s dotčeným nemovitým majetkem, z něhož obžalovaná Ing. K. po celou dobu od úmrtí Ing. H. brala ve svůj prospěch veškeré požitky a zisky. Pokud obhajoba poukazovala, že obžalovaná Ing. K. měla v souvislosti s pronajímáním části nemovitostí podnájemců další vlastní výdaje, k těmto nelze přihlížet, pokud tyto náklady byly vynaloženy s další neoprávněnou činností osoby, která se takto obohatila. Z obsahu některých podnájemních smluv nevyplývá, že by součástí nájmu byly i platby za služby. V takovém případě pak podnájemníci hradili náklady související se službami a energiemi zvlášť, kdy takto byly pokryty eventuální náklady na straně smluvního pronajímatele, takže příjmy z nájemného byly pro obžalovanou Ing. K. příjmy čistými. Nalézací soud pak ve svém odůvodnění napadeného rozsudku konstatuje toliko část z provedených důkazů, po jejich vytržení z celkového kontextu časově navazujících skutkových okolností, případně pouze v obecné rovině a okrajově zmiňuje pouze některá fakta z výpovědi tzv. „svědků obžaloby“. Z tohoto pohledu je dle názoru odvolatele rozhodnutí soudu prvního stupně neúplné a nepřezkoumatelné. Státní zástupce dále považoval za zarážející, pokud se soud prvního stupně v kontextu se skutkovými zjištěními vůbec nezabýval otázkou, zda skutek obžalované Ing. K. nemohl být posouzen např. jako trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, odst. 3 tr.zák. Z pohledu uvedené právní kvalifikace by se soud musel rovněž vypořádat s otázkou trestní odpovědnosti obžalované JUDr. F. Nalézací soud se nezabýval ani otázkou případné úpravy skutku ve vazbě na obžalovanou Ing. K. jako hlavního pachatele a jeho případnou právní kvalifikací jako zpronevěry podle § 248 tr.zák. V daném případě se nevyjádřil ani k jiné možné právní kvalifikaci, pokud by byl skutek zúžen pouze na neoprávněné odčerpání finančního prospěchu ze strany obžalované Ing. K., kdy by v úvahu přicházela rovněž kvalifikace podle § 247 tr.zák., s ohledem na postavení správkyně konkurzní podstaty JUDr. Ř. v tomto následném časovém úseku, tj. rok 2002 – 2003. Státní zástupce závěrem navrhl, aby Vrchní soud v Olomouci, jako soud odvolací, zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu a vrátil věc nalézacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí. K odvolání státního zástupce se písemně vyjádřil obhájce obžalované Ing. K. Mgr. P. H. Odvolání státního zástupce obhájce obžalované Ing. K. nazval jako podání, které je pouze nazváno jako odvolání v neprospěch obžalovaných. Toto podání ze dne 15.12.2009, doručené Krajskému soudu v Brně dne 16.12.2009, dle názoru obhájce, nelze považovat za odvolání, neboť nebylo učiněno osobou k tomu oprávněnou. Z odůvodnění vyjádření lze zjistit, že obhajoba má za to, že v daném případě se nejedná o řádné odvolání a k tomuto podání by se měl soud postavit buď tak, že jej podle § 253 odst. 3 tr.ř. odmítne nebo tak, že k tomuto podání vůbec nebude přihlížet jako k odvolání, tzn. že jej vůbec nebude projednávat a vyznačí na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 30.10.2009 doložku právní moci. K tomuto závěru dospěla obhajoba na základě skutečnosti, že podané odvolání nebylo podepsáno osobou státního zástupce, protože pouze tento je oprávněn odvolání podat. Jak jinak má soud poznat, než z podpisu, že tento úkon skutečně učinilo státní zastupitelství a nejedná se o vůli či zvůli paní Č., která je na podání podepsána. Mohlo by se totiž stát, že odvolání by podala např. nějaká sekretářka či tajemnice, zaměstnaná na státním zastupitelství. Pokud by soud tuto praxi toleroval, porušoval by závazné korektivy ústavy, trestního řádu a zákona o státním zastupitelství, z nichž vyplývá jednoznačná a nepřenositelná pravomoc podat odvolání a vést veřejnou žalobu pouze státním zástupcem. Vzhledem k tomu, že obhájce obžalované Ing. K. označil odvolání státního zástupce jako nicotný úkon, se kterým nemohou být spojeny jakékoliv procesní důsledky, musel se odvolací soud zabývat relevantností vznesené námitky. V daném případě nalézací soud nepochybil, pokud věc v důsledku odvolání státního zástupce i s předkládací zprávou předložil Vrchnímu soudu v Olomouci, jako soudu odvolacímu a neshledal ani důvod pro postup uvedený v § 251 odst. 1 tr.ř. Obsahové náležitosti odvolání jsou uvedeny v § 249 odst. 1 tr.ř. a ty podané odvolání státního zástupce i dle názoru vrchní soudu splňuje. Obhájce obžalované Ing. K. svůj názor poměrně obsáhle zdůvodnil. Právně relevantní by mohl být jen tehdy, pokud by mohl vést k závěru, že odvolání bylo podáno neoprávněnou osobou, osobou, která se odvolání výslovně vzdala nebo znovu podala odvolání, které v téže věci již předtím výslovně vzala zpět. Na rozdíl od obhájce obžalované Ing. K. vrchní soud nesdílí „rozumné pochybnosti“, že odvolání státního zástupce ve skutečnosti státním zástupcem podáno nebylo, nýbrž bylo podáno administrativní pracovnicí Č., odpovídající za správnost vyhotovení, která dle logiky námitky obhajoby, měla být i samotnou autorkou podaného odvolání, včetně obsahu jejího odůvodnění. Právě pokyn obecné povahy Nejvyšší státní zástupkyně č. 7/2004, jímž se vydává kancelářský řád státního zastupitelství, mimo jiné upravuje postup vypravení písemnosti, tj. i řádného opravného prostředku. V § 158 odst. 3 citovaného pokynu se mimo jiné uvádí: „Jestliže si státní zástupce nevyhradil vlastnoruční podpis, připojí se za jeho jméno zkratka „v.r.“ V tomto případě zaměstnanec, který porovnal prvopis s opisem opatří opis v levém dolním okraji ověřovací doložkou „Za správnost vyhotovení“, kterou opatří svým podpisem.“ Přesně v souladu s tímto ustanovením bylo v případě předmětného odvolání státního zástupce i postupováno. Za takovéhoto stavu dovozovat bezprecedentně excesivní jednání administrativní pracovnice a zpochybňovat autenticitu odvolatele, nutno hodnotit jako neakceptovatelnou spekulaci. Jinak vrchní soud nepovažuje na tomto místě za potřebné pouštět se do úvah, do jaké míry je samotný obsah kancelářského řádu pro státní zástupce ústavně konformní a nehodlá ani hodnotit, zda-li by nebylo vhodnější, kdyby si státní zástupkyně vyhradila, aby odvolání bylo opatřeno jejím vlastnoručním podpisem. Pro posouzení, že podané odvolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, a že odvolání i po obsahové stránce splňovalo předepsané náležitosti, shledal vrchní soud formalistické námitky obhájce obžalované Ing. K. jako irelevantní. Protože podané odvolání splňovalo náležitosti uvedené v § 249 tr.ř., bylo podáno osobou k tomu oprávněnou dle § 246 odst. 1 písm. a) tr.ř., a to ve lhůtě uvedené v § 248 odst. 1 tr.ř., neshledal odvolací soud důvod k zamítnutí odvolání dle § 253 odst. 1, odst. 3 tr.ř. Vrchní soud v Olomouci, jako soud odvolací, přezkoumal dle § 254 odst. 1 tr.ř. zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž byla podána odvolání, jakož i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad a dospěl k závěru, že odvolání státního zástupce je částečně důvodné. V řízení, které rozsudku předcházelo, neshledal odvolací soud takových procesních vad, které by měly za následek nedostatečné objasnění věci, či porušení práva obhajoby. Nebylo tedy důvodu ke zrušení napadeného rozsudku podle § 258 odst. 1 písm. a) tr.ř. Nutno uvést, že věc je vrchnímu soudu předkládána s odvoláním státního zástupce již podruhé, přičemž velká část odvolacích námitek byla v odůvodnění odvolání státního zástupce prakticky opakována. Vrchnímu soudu tedy nezbývá, než znovu zopakovat některé argumenty, obsažené v jeho usnesení ze dne 16.12.2008, sp.zn. 3 To 144/2008. Jedná se zejména o tu část odůvodnění, která je uvedena na str. 9 – 10 tohoto usnesení. Vyjma jednání, pro které bylo vůči obžalované Ing. K. dne 15.2.2005 a vůči obžalované JUDr. F. dne 7.4.2005 rozšířeno trestní stíhání, odvolací soud respektoval závěry nalézacího soudu, že nebylo prokázáno, že by obžalovaná Ing. K. v době, kdy uzavřela s obžalovanou JUDr. F. kupní smlouvu, věděla, že již není likvidátorkou obchodní společnosti R., s.r.o. Státní zástupce sice své pochybnosti o „dobré vůli“ obou obžalovaných podložil dalšími indiciemi – záznamem o úkonu ze dne 17.4.2008, avšak tyto pouze nabízí jinou, pro obě obžalované nepříznivější verzi hodnocení výsledků provedeného dokazování, než k jaké se v pochybnostech přiklonil soud prvního stupně. Při tomto hodnocení se nalézací soud ještě udržel v mantinelech daných v ustanovení § 2 odst. 6 tr.ř. V tomto směru vrchní soud plně respektoval hodnocení nalézacího soudu, byť se zároveň shoduje s odvoláním státního zástupce, že ohledně „dobré vůle“ obžalovaných lze nadále důvodně pochybovat, což však, jak dodává vrchní soud, nepostačuje k odsuzujícímu výroku o vině. I přes výše uvedené však musí vrchní soud zároveň konstatovat, že způsob, jakým se soud prvního stupně vypořádal s důkazy, vztahujícími se k jednání obsaženém v již uvedeném rozšíření trestního stíhání, snižuje přesvědčivost napadeného rozsudku jako celku. Nalézacímu soudu lze přiznat, že doplnil dokazování v intencích pokynů odvolacího soudu a vyžádal znalecký posudek z oboru ekonomiky ke zjištění skutečné výše prospěchu, který unikl poškozené obchodní společnosti R., s.r.o. Dle výše uvedených pokynů pak nalézací soud správně formuloval otázky položené znalci. Vrchní soud proto akceptuje časová vymezení, pro která znalec určoval výši případného prospěchu z výnosu nájemného. Jsou to tato data: 22.10.2002 (prohlášení konkurzu na majetek dlužníka R., s.r.o.), 26.11.2002 (datum, kdy správkyně konkurzní podstaty zapsala do soupisu podstaty i předmětný areál), 29.11.2002 (datum, kdy se obžalovaná Ing. K. dověděla, že předmětný areál byl zapsán do soupisu konkurzní podstaty) a na druhé straně 19.11.2003, kdy byly obžalované Ing. K. naposledy připsány na její podnikatelský běžný korunní účet finanční prostředky z úhrad za nájemné a podnájemné v areálu ve Vranovicích. Přes výše uvedené však nelze konstatovat, že nalézací soud svým postupem po zrušení rozsudku naplnil smysl ustanovení § 264 odst. 1 tr.ř. Pokyny k doplnění dokazování a vyslovený právní názor odvolacího soudu tvoří vzájemně provázaný celek. Pokud by byl tedy akceptován vyslovený názor soudu prvního stupně, že za jednání, které následovalo po zapsání areálu do konkurzní podstaty, již obžalovaná Ing. K. byla odsouzena rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 28.2.2007, sp.zn. 3 T 299/2006, ztratily by pokyny vrchního soudu na doplnění dokazování jakékoliv opodstatnění. Výše uvedeným rozsudkem Městského soudu v Brně však byla obžalovaná Ing. K. uznána vinnou trestným činem porušení povinnosti v řízení o konkurzu podle § 126 odst. 1 tr.zák., kterého se dopustila tím, že přesto, že dne 28.11.2002 byla vyzvána ustanovenou správkyní konkurzní podstaty JUDr. Ř. a následně dne 24.2.2003 Krajským soudem v Brně, aby odevzdala seznam majetku úpadce, jeho závazků, specifikaci dlužníků a věřitelů, obchodní knihy, veškeré účetní a další doklady, vztahující se k činnosti společnosti R., s.r.o. v likvidaci, toto neučinila a jí držené deníky, hlavní knihu, knihy analytické evidence, jakož i další účetní doklady, vztahující se k majetku společnosti R., s.r.o. za období nejméně let 1998 – 1999 správkyni konkurzní podstaty nepředala, proto ta neměla přehled o stavu majetku společnosti, uzavřených nájemních smlouvách firem v areálu společnosti působících, nemohla zjistit stav pokladny společnosti, řádně přezkoumávat přihlášky pohledávek věřitelů, podávat odpovědně na Finanční úřad Brno III daňová přiznání k dani z příjmů a přidané hodnoty ke škodě majetku úpadce, jakož i věřitelů a státu. Dále byla odsouzena pro trestný čin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 125 odst. 1 tr.zák., jehož se dopustila tak, že jako likvidátorka společnosti R., s.r.o. v likvidaci se sídlem B., v období po 10. červnu 1999, kdy byla odvolána ze své funkce likvidátorky, nepředala novému likvidátorovi S. Š. jí držené deníky, hlavní knihu, knihy analytické evidence, jakož i další účetní doklady, vztahující se k majetku společnosti R., s.r.o. v likvidaci, za období let 1998 – 1999, o kterých předstírala, že je nemá k dispozici, proto S. Š. nemohl podávat řádná daňová přiznání k dani z příjmů a přidané hodnoty na Finanční úřad Brno III za období od roku 1999 do 22.10.2002, kdy byl na majetek společnosti prohlášen konkurz, neměl představu o nájemných vztazích se společnostmi působícími v areálu firmy R., s.r.o. v likvidaci, nemohl žádat plnění ve prospěch uvedené společnosti a hospodařit s jejím movitým majetkem, a to ke škodě společnosti R., s.r.o. v likvidaci, případně jejich věřitelů a státu. Je pravdou, že trestného činu podle § 126 odst. 1 tr.zák. se obžalovaná Ing. K. dopustila ve stejném časovém období, kdy zároveň dle obžaloby měla ve svůj prospěch vybírat a účtovat nájemné od jednotlivých nájemníků, ale dle názoru vrchního soudu jde v tomto případě o zcela jiné jednání, než pro které byla obžalovaná citovaným rozsudkem Městského soudu v Brně odsouzena. V popisu skutku v rozsudku Městského soudu v Brně obžalované nebylo kladeno za vinu, že by si měla neoprávněně přisvojit peněžní prostředky získané od nájemníků a podnájemníků k obohacení svému, případně k obohacení někoho jiného. Skutek, kterého se měla obžalovaná Ing. K. dle podané obžaloby dopustit, zahrnoval jiný trestním zákonem chráněný zájem a měl být spáchán jiným jednáním, než které je popsáno v citovaném rozsudku Městského soudu v Brně. V daném případě tedy dle názoru vrchního soudu nelze aplikovat ustanovení § 11 odst. 1 písm. f) tr.ř. Druhým důvodem, proč nalézací soud prakticky nepostupoval v intencích pokynů, jak jsou uvedeny zejména na str. 14 již shora uvedeného usnesení Vrchního soudu v Olomouci, byla skutečnost, že „samotné neplacení nájemného není trestným činem“ (str. 38 napadeného rozsudku). Takový způsob argumentace nelze označit jinak, než jako voluntaristický a v extrémním rozporu s obsahem provedených důkazů. Především ani obžaloba nekladla obžalované Ing. K. za vinu, že neplnila svou smluvně stanovenou povinnost platit nájemné ve výši 1.000,- Kč měsíčně na základě smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne 22.12.2000. Obžalované bylo kladeno za vinu, že bez právního důvodu přebírala peněžní prostředky od nájemníků a podnájemníků a tyto si rovněž bez jakéhokoliv právního důvodu nechávala převádět na svůj soukromý účet ke škodě společnosti R., s.r.o. Přivlastnění si těchto prostředků nelze považovat za „neplacení nájemného“ a dovození tohoto závěru nemá oporu ve shromážděných listinných důkazech, zejména ze smluvních ujednání, které soud prvního stupně v odůvodnění svého rozsudku uváděl. Konečně nelze přijmout ani třetí argument, který nalézací soud vedl k tomu, že se případnou trestní odpovědností obžalované Ing. K. a potažmo i obžalované JUDr. F. dále nezabýval. Nedostatek podvodného úmyslu nalézací soud dovodil z toho, že jak obžalovaná Ing. K., tak správkyně konkurzní podstaty, znaly právní a vlastnické poměry ohledně areálu a tudíž obžalovaná objektivně ani nemohla správkyni konkurzní podstaty uvést v omyl. Čili správkyně konkurzní podstaty věděla o tom, že obžalovaná Ing. K. inkasuje peněžní prostředky od nájemců, ale na druhé straně obžalovaná tak činila „transparentně“ a nesnažila se toto své jednání před správkyní konkurzní podstaty jakkoliv skrývat či kamuflovat. Nalézací soud však opomněl, že ten, kdo je uveden v omyl, nemusí být nutně poškozený, v tomto případě společnost R., s.r.o. Soud prvního stupně se vůbec nezabýval tím, zda-li obžalovaná případně neuvedla v omyl samotné nájemníky a podnájemníky tím, že v rozporu se skutečným právním stavem vystupovala jako oprávněný subjekt k výběru nájemného. V tomto směru nelze z odůvodnění rozsudku zjistit, jak se nalézací soud s touto okolností přijatelným způsobem vypořádal. Nelze rovněž přijmout selektivní způsob hodnocení, ale i selektivní prezentaci obsahu některých důkazů, jak učinil soud prvního stupně. Na straně 34 napadeného rozsudku z obsahu dopisu konkurzní správkyně (č.l. 2579-2580) byl citován jen poslední odstavec, v důsledku čehož celý dopis v prezentaci nalézacího soudu vyznívá tak, že šlo o výzvu, aby obžalovaná Ing. K. platila nájemné na účet správkyně konkurzní podstaty. Hlavním obsahem sdělení však bylo to, že správkyně konkurzní podstaty obžalované oznamovala, že všechny smlouvy, včetně smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne 22.12.2000, považuje za neúčinné s tím, že toto věcné břemeno dle § 14 odst. 1 písm. j) zákona o konkurzu a vyrovnání zaniklo ze zákona. Z citovaného oznámení tedy především vyplývalo, že právní důvod, na základě kterého obžalovaná Ing. K. vybírala od nájemníků a podnájemníků nájemné ve prospěch svého podnikatelského účtu, zanikl. Případnou nejasnost, kterou by mohla soudem prvního stupně vypreparovaná výzva na placení nájemného vyvolat, by měla být konfrontována s dalším dopisem správkyně konkurzní podstaty ze dne 18.12.2002, ve kterém je obžalovaná Ing. K. explicitně vyzývána, aby se zdržela „jakýchkoliv kroků vůči nájemníkům a podnájemníkům předmětného areálu“. Pokud tedy nalézací soud jednak přistupoval selektivně jen k části hodnocených důkazů a tento navíc hodnotil izolovaně, bez přihlédnutí k dalším důkazům, nepostupoval v intencích § 2 odst. 6 tr.ř. Vzhledem ke shora uvedeným závažným pochybením dospěl vrchní soud k závěru, že je dán důvod ke zrušení napadeného rozsudku uvedený v § 258 odst. 1 písm. b) tr.ř. Vrchní soud dále posuzoval možnost, zda lze zjištěné vady odstranit ve veřejném zasedání a dospěl k závěru, že nikoliv. Nutno vzít v úvahu, že vrchní soud vzhledem ke zprošťujícímu výroku je limitován ustanovením § 259 odst. 5 písm. a) tr.ř. Vzhledem k tomu, že byly splněny podmínky uvedené v § 263 odst. 1 písm. b) tr.ř., bylo rozhodnutí učiněno v neveřejném zasedání, v jehož rámci odvolací soud napadený rozsudek zrušil z důvodu uvedeného v § 258 odst. 1 písm. b) tr.ř. a dle § 259 odst. 1 tr.ř. věc vrátil soudu prvního stupně. Vrchní soud tentokrát soudu prvního stupně neuložil konkrétní pokyny na doplnění dokazování, a to již z toho důvodu, že doposud nebyly splněny ani ty pokyny odvolacího soudu, které jsou uvedeny na str. 13 – 15 usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16.12.2008, resp. tyto pokyny byly realizovány způsobem, který byl v rozporu s ustanovením § 2 odst. 6 tr.ř. V tomto směru tedy vrchní soud plně odkazuje na shora uvedené pasáže citovaného usnesení. Vrchní soud však považuje za potřebné tyto pokyny ještě dále doplnit. Především se odvolací soud ztotožňuje s právním názorem uvedeným ve shora citovaných dopisech správkyně konkurzní podstaty, že věcné břemeno zřízené smlouvou ze dne 22.12.2000, pokud bude shledáno jako vzniklé za nápadně nevýhodných podmínek, zaniklo s poukazem na ustanovení § 14 odst. 1 písm. j) zák. č. 328/1991 Sb. ze zákona. Vrchní soud ponechává na úvaze nalézacího soudu, zda pro posouzení do jaké míry byli plátci nájemného a podnájemného obeznámeni s právní situací, vztahující se k předmětnému areálu poté, kdy byl zapsán do konkurzní podstaty, vystačí s dosud shromážděnými důkazy nebo dokazování doplní. V případě, že soud prvního stupně dospěje k závěru, že obžalovaná Ing. K. nikoho v omyl neuvedla, ani nevyužila něčího omylu, resp. nezamlčela podstatnou skutečnost, bude se nalézací soud ještě zabývat otázkou, zda-li nepřipadá v úvahu její jednání kvalifikovat případně jako trestný čin zpronevěry dle § 248 tr.zák. Vzhledem k tomu, že k zažalovanému jednání mělo dojít ještě před novelou trestního zákona č. 253/2006 Sb., která nabyla účinnosti dnem 1.7.2006, bude zapotřebí objasnit, jakým způsobem byly finanční prostředky obžalované Ing. K. poukazovány. Pokud se tak činilo bezhotovostním bankovním převodem z účtu na účet, nepřipadala by kvalifikace jednání obžalované Ing. K. dle § 248 tr.zák. v úvahu, neboť před zmiňovanou novelou není možno peněžní prostředky na účtu považovat za věc dle § 89 odst. 13 tr.zák. Pokud jde o obžalovanou JUDr. F., tak vzhledem k zásadě akcesority trestního účastenství, odvíjejícího se od trestní odpovědnosti hlavního pachatele, se budou moci této obžalované přičítat jen ty okolnosti, které se přičetly v neprospěch obžalované Ing. K. Pokud by nalézací soud dospěl k závěru, že rozhodným momentem se stal až okamžik, kdy zanikl jakýkoliv právní důvod k výběru nájemného ve prospěch obžalované Ing. K., bude muset být obžalované JUDr. F. prokázáno, zda-li, byť ve formě pomoci dle § 10 odst. 1 písm. c) tr.zák., se na jednání obžalované Ing. K. vůbec podílela. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není další řádný opravný prostředek přípustný. V Olomouci dne 11. února 2010 JUDr. Vladimír R u t a r v.r. předseda senátu JUDr. Vilém R a v e k v.r. zpracoval Za správnost vyhotovení: E. Jánová