Plyne-li z povahy vyžadovaného znaleckého posudku (např. znalecký posudek z oboru kybernetiky, odvětví výpočetní techniky), že na jeho podkladě budou zjištěny údaje o uskutečněném telekomunikačním provozu, které jsou předmětem telekomunikačního tajemství, anebo údaje, na něž se vztahuje ochrana osobních a zprostředkovacích dat, je před pověřením znalce úkonem třeba – mimo skutečností předvídaných v § 107 odst. 1 TrŘ – postupovat analogicky dle § 88a odst. 1 TrŘ a vyžádat příslušný příkaz. Bez něj nelze ke zpracovanému posudku přistupovat jako k soudně účinnému důkazu.

U s n e s e n í Vrchní soud v Olomouci projednal v neveřejném zasedání konaném dne 15.6.2010 stížnost státního zástupce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21.4.2010, č.j. 40 T 7/2010-582, a rozhodl t a k t o : Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr.ř. se stížnost státního zástupce z a m í t á . O d ů v o d n ě n í : Napadeným usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 21.4.2010, č.j. 40 T 7/2010-582, byla trestní věc obviněných M. G., G. M. a D. R. P., stíhaných pro zločin neoprávněného opatření, padělání a pozměňování platebního prostředku podle § 234 odst. 3 alinea 2, odst. 4 písm. a) tr.zákoníku ve stadiu přípravy podle § 20 odst. 1 tr.zákoníku vrácena státnímu zástupci k došetření a podle § 192 tr.ř. byli obvinění M. G., G. M. a D. R. P. ponecháni ve vazbě z důvodu uvedeného v § 67 písm. a) tr.ř. Podle odůvodnění napadeného usnesení byla obžaloba na všechny tři obviněné podána přinejmenším předčasně, když v přípravném řízení nebyl procesně řádně opatřen žádný relevantní důkaz, který by odůvodňoval závěr, že obvinění spáchali předmětný trestný čin jako členové organizované skupiny, což má vliv na věcnou příslušnost soudu. Podle soudu prvního stupně státní zástupce svoje závěry opírá v podané obžalobě především o výpovědi obviněných, podle nichž má za prokázané, že obviněný M. minimálně obstaral skimmovací zařízení (jehož část měl ve své bundě a v SMS uložené v jeho mobilu se hovoří o součástkách, které je potřeba namontovat a odzkoušet), a to zřejmě přímo v místě svého bydliště v C., kde působila skupina osob soustředících se na tuto trestnou činnost, avšak nalézacímu soudu není zřejmé, čím státní zástupce považuje tyto skutečnosti za prokázané, když sám obviněný G. M. v přípravném řízení uvedl, že o věcech nic neví a spoluobviněné nezná. Rozhodně tento obviněný nepotvrdil, že by byl v C. napojen na organizovanou skupinu osob páchajících tento typ trestné činnosti. Jiné důkazy shromážděné v přípravném řízení takové skutečnosti neprokazují. Úřední záznam o prohlídce vozidla obviněných hlídkou Celního ředitelství Hradec Králové soud prvního stupně nepovažuje za důkaz použitelný v hlavním líčení. Pořízená fotodokumentace neprokazuje, které konkrétní věci, označené ve skutkové větě obžaloby jako předměty způsobilé k padělání nebo pozměnění platebního prostředku, byly nalezeny právě v konkrétním zavazadle konkrétního obviněného, event. v oděvních součástech některého z nich. Dostatečným způsobem pro ustálení skutkového děje nemohou být ani protokoly o vydání věci jednotlivými obviněnými. Není rovněž zřejmé, o jaký relevantní důkaz státní zástupce opírá svůj závěr o tom, že obvinění D. R. P. a M. G. byli vybaveni znalostí zacházení se skimmovacím zařízením. Obžaloba ani nepředkládá žádný důkaz o tom, že si obvinění tyto věci opatřili v Rumunsku. Sám úvod skutkového děje vzbuzuje pochybnosti o jeho konkretizaci, pokud je v něm uvedeno, že: „v přesně nezjištěné době, nejpozději do 7.10.2009, na přesně nezjištěném místě...“. Sporné je i tvrzení státního zástupce, že si obvinění opatřili uvedené předměty, když z předložených důkazů není zřejmé, který z obviněných konkrétní předmět opatřil a z jakého důvodu. V této souvislosti nalézací soud poukázal na zásadu individualizace trestní odpovědnosti. Soud prvního stupně poukázal na rozporné výpovědi obviněných, kteří se shodli prakticky jen v tom, že společně jeli v autě, které řídil obviněný D. R. P. Obvinění M. G. a D. R. P. popřeli, že by některá ze zajištěných věcí byla uložena právě v jeho zavazadle, resp. v bundě obviněného M. G. Ani fotodokumentace, event. videozáznam, příp. jiný relevantní důkaz takové skutečnosti neprokazují. Citované protokoly o vydání věci pak potřebné údaje neobsahují. Obviněný M. G. dokonce popírá, že by vůbec znal spoluobviněného Gabriela M. Obvinění D. R. P. a M. G. shodně tvrdí, že o zajištěném skimmovacím zařízení, resp. jiných předmětech, vůbec nic nevěděli. Další rozpor soud prvního stupně shledává v tvrzení obviněných o žádosti neznámého člověka o převoz balíčků do Dánska. Soud prvního stupně dále zdůraznil, že úřední záznamy Policie ČR, potažmo pracovníků celního ředitelství, nemají důkazní význam, neboť jako důkaz sloužit nemohou. Jako důkaz u hlavního líčení tak nelze provést ani úřední záznam o provedení celní kontroly (č.l. 7 – 8). Soud prvního stupně dále konstatoval, že kromě rozporných výpovědí obviněných a shora naznačených důkazů, byly ve stadiu přípravného řízení opatřeny ještě další důkazy, které zásadními procesními vadami sice netrpí, avšak zvrat do důkazní situace nepřinášejí. Bezprostředně po zákroku celní hlídky nebyl procesně řádným způsobem pořízen protokol o ohledání místa činu, resp. protokol o ohledání zajištěného vozidla, nebyla pořízena relevantní fotodokumentace, event. videozáznam, které by mohly dokumentovat a zejména prokazovat, který ze sporných předmětů popsaných ve skutkové větě obžaloby byl nalezen právě na kterém konkrétním místě ve vozidle, event. zavazadle či oděvní součásti obviněného, resp. nebyly z takovýchto předmětů sňaty ani adekvátní kriminalisticky významné (např. pachové, daktyloskopické, ....) stopy, o nichž by měl být pořízen záznam a takto zajištěné důkazní materiály mohly být následně podrobeny odbornému zkoumání z oboru kriminalistika. Vedle řádného protokolu o ohledání místa činu (uvedeného vozidla) chybí i seznam zajištěných stop na tomto místě. Pokud v rámci odborného vyjádření byly zkoumány např. daktyloskopické stopy (č.l. 19), není zřejmé kde a zejména jakým způsobem byly zajištěny. Samotné vozidlo pak bylo ohledáno až 23.10.2009, ačkoliv k zajištění obviněných právě u tohoto vozidla došlo již dne 7.10.2009. Ohledání vozidla tak bylo provedeno za zcela jiných podmínek než těch, které mohly dokumentovat situaci v okamžiku, kdy trestný čin vyšel najevo. Protokoly o vydání věcí (č.l. 29-34) svědčí pouze o tom, že každý z obviněných vydal některý z konkrétních předmětů, ovšem tato skutečnost sama o sobě k prokázání viny každého z obviněných nepostačuje. Pochybnosti vzbuzuje i fotodokumentace zajištěných věcí (č.l. 36–46), neboť není nadevší pochybnost zřejmé, odkud předmětné věci pochází. Úřední záznam (č.l. 35) není a nemůže být důkazem. Znalecký posudek z oboru kybernetiky, odvětví výpočetní techniky (č.l. 215 a násl.) nepřinesl rovněž dostatečný podklad pro prokázání, byť i dílčích, avšak skutkově významných okolností. Nelze totiž přehlédnout závěr soudního znalce spočívající v tom, že skimmovací zařízení se nepodařilo spojit se zajištěným notebookem. Provedený kriminalistický úkon (č.l. 185) nemá charakter znaleckého posudku ani odborného vyjádření a důkazně je tento úkon zcela bezvýznamný. Ve vztahu k listinám, dokumentujícím vzájemné úkony pracovníků Europolu v České republice a v Německu, soud prvního stupně zdůraznil, že do spisu je nutné zakládat veškeré listiny, včetně korespondence, v originále, jsou-li psány v cizím jazyce, pak je nezbytné je opatřit překladem provedeným soudním tlumočníkem. To vše je nezbytné za předpokladu, že předmětné listiny mají sloužit jako důkaz. Zprávy Europolu (č.l. 486, 489) však tyto podmínky nesplňují. Postup orgánů Policie ČR vzbuzuje značné pochybnosti. Ze zprávy Europolu (č.l. 486) lze zjistit, že podezřelými v případě napadení bankomatu dne 19.6.2009 ve Spolkové republice Německo v M., patřícího Dresdner Bank, jsou podezřelí P.-O. F. a P. G.-C. Žádná souvislost mezi těmito osobami a některým z obviněných však zjištěna nebyla. V následující zprávě (č.l. 489) německá strana dokonce sdělila, že nedisponuje žádnými informacemi k osobám obviněných G. M., D. R. P. a G. M. Přesto však z fotodokumentace, pořízené průmyslovou kamerou a zaslané německou stranou činí příslušník Policie ČR závěr o tom, že v inkriminované době na jedné z fotografií lze ztotožnit osobu P. jednoznačně (č.l. 490). Tento závěr však nemá žádný podklad ani v informacích německé strany Europolu ani v žádné odborné expertize, která by osobu obviněného D. R. P. ztotožnila s osobou zachycenou na fotodokumentaci, avšak v souvislosti se zcela jiným skutkovým dějem, než který je předmětem obžaloby. Pokud pak obžaloba argumentuje předchozí stejnorodou trestnou činností obviněných M. G. a D. R. P., musí být tato skutečnost rovněž podložena relevantními důkazy, a to nejspíše adekvátním rozsudkem italského soudu, včetně jeho překladu pořízeného soudním tlumočníkem. Podle soudu prvního stupně předložený důkazní materiál neodůvodňuje podání obžaloby (§ 176 odst. 1 tr.ř.). Státní zástupce nepředložil s podanou obžalobou takové důkazy, které by odůvodňovaly projednání věci před soudem, a to dokonce před krajským soudem jako soudem prvního stupně. Výsledky přípravného řízení trpí vadami spočívajícími v nedostatečném objasnění věci, pro které nelze obžalobu považovat za důvodnou. Tyto důkazní nedostatky nemůže soud odstranit sám ve stadiu řízení před soudem, aniž by nahrazoval práci orgánů činných v přípravném řízení. Nad rámec těchto důkazních nedostatků a věcnou příslušnost Krajského soudu v Brně poukázal i na podmínky příslušnosti místní (§ 18 tr.ř.). V další části svého rozhodnutí soud prvního stupně odůvodnil rozhodnutí o dalším trvání vazby u obviněných. Proti tomuto usnesení podal stížnost státní zástupce, a to proti výroku o vrácení věci státnímu zástupci k došetření. Ve stížnosti uvedl, že je právem nalézacího soudu, aby se v návaznosti na žalovaný skutek a užitou právní kvalifikaci zabýval i otázkou věcné a místní příslušnosti. Nepolemizuje ani s argumentací nalézacího soudu ohledně členství v organizované skupině, namítl však, že soud se již dále nezmínil o tom, že tato organizovaná skupina nemusí mít trvalejší charakter a tímto způsobem lze spáchat jen ojedinělý, jednorázový trestný čin. Nevyžaduje se výslovné přijetí za člena skupiny nebo výslovné přistoupení ke skupině. Postačí, že se pachatel do skupiny fakticky včlenil a aktivně se na její činnosti podílel. Z tohoto pohledu lze podle jeho názoru pohlížet na výpovědi obviněných, kdy rozpory v nich a nelogičnosti jejich důkazní hodnotu neoslabují. Nelze zde však předložit nic více, než bylo uvedeno v obžalobě. Prohlídkou vozidla byly nalezeny věci, jež spolehlivě ve svém souhrnu tvořily skimmovací zařízení s komponenty amatérsky upravenými a umožňujícími čtení dat z paměťových platebních karet náležejících cizím osobám. Jejich uložení v různých částech vozidla včetně zastrčení pod čalouněním v prostoru mezi opěradlem a sedákem na zadním sedadle, uložení v bundě G. M., v příručních zavazadlech obviněných M. a P. a příručním kufru s nářadím v kufru vozidla signalizuje jednak vědomost obviněných o přítomnosti těchto věcí ve vozidle, jednak účelové rozmístění věcí tak, aby nebyly soustředěny na jednom místě a v případě kontroly nemohly vést k úvahám kontrolujícího orgánu o tom, že tvoří jeden celek. Obvinění se však ve svých výpovědích od těchto věcí distancují, resp. obviněný M. připouští jejich převzetí krátce před opuštěním území Rumunska od neznámého muže, a to v přítomnosti obviněných P. i G., aby je za velmi vysokou úplatu doručili jiné osobě v K., což ale obvinění P. a G. popírají. Všichni pak shodně tvrdí, že se domnívali, že jde o komponenty do počítače a negují jakoukoliv svou znalost a zkušenost se skimmovacím zařízením. Cíl cesty, nastavený na navigaci, Mnichov ve Spolkové republice Německo v blízkosti filiálky Dresdner Bank, kde již v létě 2009 byly napadeny bankomaty, popírají všichni obvinění a opouštějí své původní tvrzení o cestě do Prahy a tvrdí, že v nastavení cílového místa Kolín nad Rýnem jim zabránila znalost německého pravopisu. Tam chtěl obviněný G. cestovat za svou přítelkyní a obviněný M. do Dánska. Odporuje však formální logice, aby obviněný G. cestoval za svou přítelkyní D. do Kolína nad Rýnem, když krátce před svou cestou s ní byl prokazatelně v přímém kontaktu na území Rumunska, o čemž jednoznačně svědčí obsah zajištěných SMS zpráv v jeho mobilním telefonu. Obvinění nepopírají způsob, kdy, jakým způsobem, přes jaké osoby a na jakých místech se spolu nakontaktovali a jaké země byly cílem jejich cesty. To je doloženo i informacemi uloženými v navigaci GPS a z časového pohledu i SMS zprávami v jejich mobilních telefonech a smlouvou o pronájmu předmětného vozidla. Z toho bylo následně vycházeno při formulaci výroku skutku do obžaloby ve vztahu k nejbližšímu možnému určení data a místa započetí přípravy obviněných na spáchání tohoto trestného činu. Charakter této trestné činnosti současně předpokládá organizovanost a koordinovanost v jednání zúčastněných osob, kdy její technická a technologická náročnost vyžaduje zapojení většího množství osob, provádějících jednotlivé úkony (vytipování zařízení, kde proběhne skimmování, opatření tohoto zařízení, nainstalování skimmovacího zařízení na bankomat a odmontování ho, zpracování informací získaných z cizích karet, vyrobení padělků karet a konečně zneužití padělků), přičemž o náročnosti a organizovanosti také svědčí fakt, že se jednotlivé kroky při páchání trestné činnosti tohoto charakteru provádí ve více zemích. S ohledem na tuto obecně známou zkušenost a vyhodnocením všech skutečností, zjištěných v přípravném řízení, tak státní zástupce shledal důvody, pro které obviněné G., M. a P. (správně G., M. a P.) považuje za členy organizované skupiny, když je důvodný předpoklad, že byli napojeni a svou činnost koordinovali s dalšími osobami páchajícími tuto trestnou činnost. Tvrdí, že obviněný M. minimálně obstaral skimmovací zařízení (jeho část měl ve své bundě a v SMS uložené v jeho mobilu se hovoří o součástkách, které je potřeba namontovat a odzkoušet), a to zřejmě přímo v místě svého bydliště v C., kde působila skupina osob soustředících se na tuto trestnou činnost. Obviněný P. vypůjčil osobní automobil a ujal se funkce řidiče do místa určení s tím, že stejně jako obviněný G., jehož znal, byl vybaven znalostí zacházení se skimmovacím zařízením i znalostí místa a města, kde toto zařízení mělo být jimi použito, aby nasnímalo z platebních karet jiných osob při výběru v bankomatech data potřebná k padělání platebních karet a k jejich užití jako pravého platebního prostředku. Všichni obvinění jsou cizími státními příslušníky, kteří použili Českou republiku jen jako tranzitní zemi a jejich jednání zůstalo ve stadiu přípravy, takže i z tohoto pohledu, pokud tito neměli potřebu detailně a pravdivě o své trestné činnosti vypovídat, bylo možno usuzovat na jejich organizované jednání jen z nepřímých důkazů v jejich vzájemných spojitostech. Nepolemizuje s názorem soudu, že nebylo provedeno řádné ohledání předmětného vozidla jako místa činu, neprovedena řádná fotokokumentace zajištěných věcí tak, jak byly uloženy ve vozidle, nepořízen případně videozáznam, nesňaty ze zajištěných věcí kriminalisticky významné stopy, když toto pochybení celního orgánu není již možno zhojit. Rovněž není v silách státního zástupce ovlivnit formální podobu a úroveň zpráv Europolu, které standardně bývají podávány pouze v českém jazyce. Podle § 89 odst. 2 tr.ř. však může za důkaz sloužit vše, co může přispět k objasnění věci, zejména výpovědi obviněného a svědků, znalecké posudky, věci a listiny důležité pro trestní řízení a ohledání. Nesouhlasí tedy s názorem soudu, že úřední záznam celního orgánu o prohlídce vozidla užitého obviněnými není důkazem použitelným v hlavním líčení stejně jako úřední záznamy Policie ČR. Nalézacím soudem uváděné rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR č. 45/2003 se totiž týká úředních záznamů po podání vysvětlení osob podle § 158 odst. 3 tr.ř. Není tak důvod nečíst úřední záznam o prohlídce vozidla celního orgánu či úřední záznamy policejního orgánu k vyhodnocení údajů od operátora, k vyhodnocení údajů obsažených v mobilních telefonech obviněných (např. identifikace míst s bankomaty) a další včetně vyjádření Kriminalistického ústavu Praha k provedení kriminalistického úkonu jako listiny a jako listinné důkazy tyto k dokazování použít, zvlášť, když jsou doplněny souvisejícími informacemi nebo verifikovány totožnými informacemi obsaženými ve výpovědi obviněných, zprávách jiných institucí apod. Příkladmo státní zástupce odkázal na výpověď obviněného P., který nepopřel vlastnictví notebooku Acer, v němž byly uloženy číselné soubory, jež odpovídaly číslům vydaných platebních karet, kódům PIN či dalším údajům z platebních karet, které bylo možno získat jen sejmutím dat z druhé stopy platební karty opatřené magnetickým proužkem včetně čísla platební karty, kdy tuto platební kartu obviněný P. vydal a jak vyplývá ze zprávy Europolu, platební karta tohoto čísla byla zachycena mezi užitými platebními kartami dne 14.8.2009 a 15.8.2009 v napadených bankomatech Dresdner Bank v M. S doplněním fotografií z průmyslových kamer z těchto poboček z Dresdner Bank i při laickém srovnání fotografií obviněného P. pořízených po jeho zadržení je zřejmá totožnost osob, byť podle soudu relevantním důkazem by byla pouze zpráva německé strany Europolu (nikoliv vyhodnocení policejního orgánu PČR) nebo odborná expertíza. Poukazuje rovněž na výpověď obviněného M., který potvrdil, že si balíček od neznámého muže dal do své náprsní kapsy a v jeho bundě byl následně celními orgány zajištěn a k jehož vydání spolu s dalšími věcmi byl poté obviněný policejním orgánem vyzván. Souhlasí se závěrem soudu, že protokoly o vydání věci podle § 78 odst. 1 tr.ř. nejsou dostatečným důkazem pro ustálení skutkového děje a výroku o vině, nesouhlasí však s tím, že pouze prokazují, jaké věci každý obviněný vydal. Nalézací soud totiž opomíjí, jaký charakter tyto věci měly a stejně tak opomíjí informace, obsažené v paměti mobilních telefonů a jejich SIM karet, vše znalecky odzkoumané, doplněné v dalším výpisy telekomunikačního provozu od operátorů tak, jak se jimi podrobně zabývá v podané obžalobě a o něž opřel důvodnost stíhání obviněných jako členů organizované skupiny pro spáchání přípravy zločinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku. Neztotožňuje se ani se závěrem soudu, že znalecký posudek z oboru kybernetiky, odvětví výpočetní techniky, nepřinesl alespoň dílčí skutkově významné okolnosti a na rozdíl od soudu nevidí zásadní problém pro dokazování v tom, že podle znalce se nepodařilo skimmovací zařízení spojit se zajištěným notebookem. Důvody, které to způsobily, mohly být různého rázu a měl je osvětlit sám znalec, jehož výslech proto navrhl v hlavním líčení. Ke stížnosti přiložil rozsudek Řádného soudu v Římě ze dne 6.10.2008, č. 461/2008, kterým dokládá, že obviněný M. G. měl zkušenost s neoprávněným užitím platebních karet, neboť předmětným rozsudkem byl odsouzen za neoprávněné užití platebních karet, jichž nebyl majitelem. Státní zástupce trvá na tom, že přípravné řízení netrpí závažnými procesními vadami, pro něž by bylo nutno věc vrátit k došetření a případný rozporný náhled obžaloby a soudu na důkazy bylo možno odstranit v hlavním líčení. Rovněž tak trvá na tom, že byly objasněny základní skutkové okolnosti a učiněny všechny úkony, které ve věci být učiněny mohly. Pokud se soud domnívá, že není věcně příslušný k projednání věci, neboť základní skutkové okolnosti nebyly objasněny, a tudíž ani nebyly naplněny všechny zákonné znaky kvalifikované skutkové podstaty žalovaného trestného činu podle § 234 odst. 3 alinea druhá, odst. 4 písm. a) tr.zákoníku ve stadiu přípravy podle § 20 odst. 1 tr.zákoníku, mohl věc postoupit k projednání místně příslušnému okresnímu soudu pro trestnou činnost příslušnosti okresního soudu (např. § 236 tr.zákoníku – výroba a držení padělatelského nářadí). Připustil, že obžaloba měla být podána ke Krajskému soudu v Brně, pobočka Jihlava. Navrhl proto, aby Vrchní soud v Olomouci napadené usnesení podle § 149 odst. 1, odst. 3 tr.ř. zrušil ve výroku podle § 188 odst. 1 písm. e) tr.ř. o vrácení věci státnímu zástupci k došetření a podle § 149 odst. 5 tr.ř. nařídil, aby věc byla znovu v prvním stupni projednána a bylo o ní rozhodnuto jiným soudem téhož druhu a téhož stupně v jeho obvodu, tedy Krajským soudem v Brně, pobočka Jihlava. Ke stížnosti státního zástupce proti napadenému usnesení se prostřednictvím svých obhájců vyjádřili obvinění G. M. a M. G. Obviněný G. M. považuje výrok soudu prvního stupně dle § 188 odst. 1 písm. e) tr.ř. ohledně vrácení věci státnímu zástupci k došetření za erudovaný a zcela správný. Proti němu i dalším obviněným nesvědčí fakticky žádný přímý důkaz, resp. případně ani zcela uzavřený řetězec důkazů nepřímých, které by logicky a najisto měly dokazovat případnou jeho vinu a shromážděné podklady neodůvodňují jeho postavení před soud. Obžaloba tak byla podána přinejmenším předčasně. Nebylo prokázáno, že by měl být při zadržení v předmětném automobilu jako člen jakékoliv organizované skupiny. Dosud nebyl procesně řádným způsobem opatřen žádný důkaz, který by úvahy o naplnění tohoto formálního znaku kvalifikované skutkové podstaty odůvodňoval. Obviněný M. G. dokonce popírá, že by ho vůbec znal. Přípravné řízení pak neodstranilo rozpory ve spisovém materiálu. Nebyl pořízen procesně řádným způsobem protokol o ohledání místa činu, resp. protokol o ohledání zajištěného vozidla, nebyla pořízena relevantní fotodokumentace, event. videozáznam, které by mohly dokumentovat, který ze sporných předmětů popsaných ve skutkové větě obžaloby byl nalezen právě na kterém konkrétním místě ve vozidle, event. zavazadle či oděvní součásti a nebyly z takovýchto předmětů sňaty ani adekvátní kriminalisticky významné stopy, o nichž by měl být pořízen záznam a chybí i seznam zajištěných stop. Pokud v přípravném řízení uvedl, že o věcech nic neví a spoluobviněné nezná, nemůže tímto jeho výrokem státní zástupce považovat jím žalované skutečnosti za prokázané. Nijak nepotvrdil, že by byl v C. napojen na organizovanou skupinu osob páchajících vytýkaný typ trestné činnosti. Jiné podklady shromážděné v přípravném řízení žalované skutečnosti neprokazují. Státním zástupcem prezentovaný názor (str. 3 stížnosti) postrádá relevantní podklady. Pokud státní zástupce takovými disponuje, měl je založit do spisu. Nebylo prokázáno, že předměty způsobilé k padělání nebo pozměnění platebního prostředku byly nalezeny právě v konkrétním zavazadle obviněného, obžaloba ani nepředkládá žádný relevantní důkaz o tom, že si obvinění tyto věci opatřili právě v Rumunsku. Soud prvního stupně správně podotýká, že již sám úvod skutkového děje vzbuzuje pochybnosti o jeho konkretizaci, pokud je zde uvedeno, že „v přesně nezjištěné době, nejpozději do 7.10.2009, na přesně nezjištěném místě ...“ a není zřejmé, který z obviněných ten který konkrétní předmět měl opatřit či opatřil a z jakého důvodu. Ztotožňuje se s názorem nalézacího soudu, že úřední záznam není důkazem použitelným v hlavním líčení. Uvádí-li státní zástupce, že není v jeho silách ovlivnit formální podobu a úroveň zpráv Europolu, pak není chyba na straně obviněného. Státní zástupce však svým prohlášením nemůže uvedený nedostatek zhojit a zlepšit důkazní hodnotu předmětného materiálu. Důkazně slabou situaci státní zástupce nemůže zesílit či posílit svým vyjádřením, popř. komentářem. Taková vyjádření či komentář nejsou důkazy. Rovněž tak protokoly o vydání věci nemohou být dostatečným důkazem pro ustálení skutkového děje a výroku o vině. Z doloženého rozsudku Řádného soudu v Římě nevyplývá, jak se do spisu dostal, není na něm razítko podatelny Krajského státního zastupitelství v Brně ani podatelny jakékoliv součásti policie a není ani zřejmé, zda se jedná o originál či nikoliv, a jakým způsobem a kým byla kopie ověřena apod. Zdůraznil, že i státní zástupce v závěru své stížnosti připouští pochybnosti o právní kvalifikaci. Má za to, že obžaloba postrádá zásadu individualizace trestní odpovědnosti a nebylo důsledně diferencováno, které znaky trestné součinnosti byly naplněny a prokázány. Ztotožnil se i s dalšími výhradami nalézacího soudu a na ně odkázal. Podle jeho názoru státní zástupce nepředložil s podanou obžalobou takové důkazy, které by odůvodňovaly projednání věci před soudem. Výsledky přípravného řízení trpí vadami spočívajícími v nedostatečném objasnění věci, pro které nelze obžalobu považovat za přípustnou, resp. důvodnou. Závěrem navrhl, aby byla stížnost státního zástupce jako nedůvodná zamítnuta. Obviněný M. G. rovněž s podanou stížností státního zástupce nesouhlasí. Dosud provedené důkazy neodůvodňují jeho postavení před soud. Má za to, že státní zástupce se nemůže dovolávat skutečnosti, že bylo spolehlivě dokázáno, že u obviněných byly nalezeny věci, které ve svém souhrnu tvořily tzv. skimmovací zařízení, umožňující čtení dat z paměťových platebních karet náležejících třetím osobám, neboť žádný takový důkaz proveden nebyl. Obvinění jednoznačně odmítají jakoukoliv příslušnost k organizované skupině osob páchající tento typ trestné činnosti a také jakýkoliv úmysl se této činnosti dopouštět. Pokud státní zástupce poukazuje na údajný nesoulad jednotlivých tras směrem k cílům cesty, tak trvá na tom, že cílem jeho cesty byla návštěva jeho přítelkyně v Německu. Jihlava byla toliko bodem průjezdu. Odmítá, že by měla být cílem jejich cesty. Z trestněprávního hlediska je však cíl cesty a její průběh zcela nerozhodující, neboť při volném pohybu osob není přijatelné, aby státní zástupce argumentoval či dokonce dával k jeho tíži fakt, že pro svoji cestu zvolil konkrétní trasu, či že nějakou trasu nezvolil. Stejně tak je zcela zavádějící tvrzení státního zástupce o tom, že předměty nalezené ve vozidle si opatřili obvinění, a že byl vybaven znalostí s těmito předměty zacházet a užívat je. V tomto směru nalézací soud správně poukázal na zásadu individuální trestní odpovědnosti a represe. Ve znaleckém posudku z oboru kybernetiky, odvětví výpočetní techniky, znalec konstatuje, že předmětné zařízení se nepodařilo propojit se zajištěným notebookem a tím ho zprovoznit. Tento úkon navíc nemá charakter znaleckého posudku a z hlediska důkazního je tak zcela bezvýznamný. Má tedy za to, že nebyla prokázána tvrzení státního zástupce o tom, že byly objasněny základní skutkové okolnosti právně kvalifikované jako trestný čin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 3, odst. 4 písm. a) tr.zákoníku a byly tak jednoznačně splněny podmínky pro vrácení věci. Důkazní nouze trvající po celou dobu vyšetřování by měla být důvodem pro zastavení trestního stíhání. Poukázal na to, že po celou dobu vyšetřování je stíhán vazebně, a to bez předložení jediného důkazu, který by usvědčoval jeho vinu ze skutku, pro který je stíhán. V této souvislosti poukázal i na maximální délku trvání vazby ve smyslu ustanovení § 71 odst. 8 tr.ř. Navrhl proto, aby byla stížnost státního zástupce jako nedůvodná zamítnuta. Vrchní soud v Olomouci přezkoumal z podnětu podané stížnosti podle § 147 odst. 1 tr.ř. správnost všech výroků napadeného usnesení, proti nimž mohl stěžovatel podat opravný prostředek, jakož i řízení předcházející napadenému usnesení, a poté stížnosti státního zástupce nepřisvědčil, byť je osobou, jíž zákon přiznává oprávnění napadnout shora citované usnesení stížností (§ 142 odst. 1 tr.ř.), byl jím podán opravný prostředek proti rozhodnutí, u kterého to zákon připouští (§ 188 odst. 3 tr.ř.) a stížnost byla podána ve lhůtě uvedené v § 143 odst. 1 tr.ř. Vrchní soud v Olomouci při přezkumu řízení předcházejícího vydání napadeného usnesení zjistil, že ze strany soudu prvního stupně bylo postupováno podle příslušných ustanovení trestního řádu, upravujících předběžné projednání obžaloby (§§ 185 – 192 tr.ř.). V průběhu neveřejného zasedání, konaného v souladu s ustanovením § 187 tr.ř. dospěl senát Krajského soudu v Brně ke správnému závěru o nutnosti vrátit věc státnímu zástupci k došetření podle § 188 odst. 1 písm. e) tr.ř. a v souladu s ustanovením § 192 tr.ř. současně při předběžném projednání obžaloby také rozhodl o dalším trvání vazby obviněných. Podle § 188 odst. 1 písm. e) tr.ř. soud po předběžném projednání obžaloby vrátí věc státnímu zástupci k došetření, je-li toho třeba k odstranění závažných procesních vad přípravného řízení, které nelze napravit v řízení před soudem, nebo k objasnění základních skutkových okolností, bez kterých není možné v hlavním líčení ve věci rozhodnout, a v řízení před soudem by takové došetření bylo v porovnání s možnostmi opatřit takový důkaz v přípravném řízení spojeno s výraznými obtížemi nebo by zřejmě bylo na újmu rychlosti řízení. Věc je dostatečně objasněna zpravidla tehdy, jestliže výsledky přípravného řízení prokazují skutečnosti, které naplňují všechny znaky trestného činu uvedeného v obžalobě. V průběhu přípravného řízení trestního je tak nutno opatřit důkazy rozhodné pro posouzení, zda jsou naplněny znaky skutkové podstaty žalovaného trestného činu, a to i znaky kvalifikované skutkové podstaty, neboť jde o objasnění základních skutkových okolností, potřebných pro rozhodnutí, jejichž došetření v řízení před soudem by bylo výrazně obtížnější než v přípravném řízení. Vrchní soud v Olomouci se v dané trestní věci naprosto ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, prezentovanými v odůvodnění napadeného rozhodnutí, podle nichž nebyly orgány přípravného řízení trestního opatřeny důkazy rozhodné pro posouzení, zda byly obviněnými naplněny znaky skutkové podstaty žalovaného trestného činu včetně znaků kvalifikované skutkové podstaty. Dokazování tak nebylo provedeno v souladu s ustanovením § 2 odst. 5 tr.ř., podle něhož orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v trestním řádu a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Především je nutno poukázat na zmíněné úřední záznamy Celního ředitelství Hradec Králové a policie, kdy poznatky, vyplývající z úředního záznamu o prohlídce vozidla, je nutno nahradit výslechem členů hlídky Celního ředitelství Hradec Králové, a to I. K., F. P., F. J. a Z. G. a současně také příslušníka Policie ČR Mgr. P. Š. s ohledem na rozporná tvrzení v úředních záznamech zažurnalizovaných na č.l. 7-8 a 9 spisu, kdy v úředním záznamu celního ředitelství je uvedeno, že celní kontrola byla po objevení 6 ks telefonních baterií, mobilního telefonu Sony Ericsson a pravděpodobně čtecího zařízení bankomatu a propojovacího kabelu přerušena a oproti tomu je v úředním záznamu policie konstatováno, že zajištěné věci byly po příjezdu policejní hlídky na místo činu shromážděny ve služebním vozidle celní správy a evidovány. Výslechy jmenovaných svědků bude nutno zaměřit nejen k rozesazení obviněných ve vozidle při zahájení celní kontroly, ale i k přesnému rozmístění zajištěných věcí ve vozidle a zjištění vlastnictví oděvních součástek a zavazadel, v nichž byly předměty způsobilé k padělání nebo pozměnění platebního prostředku nalezeny. K protokolům o vydání věci, jež na tyto úřední záznamy úzce navazují, bude nutno vyslechnout jako svědka i Bc. M. D. (viz č.l 29-30). Zajištěné předměty pak bude nutno dodatečně předložit ke kriminalistickému zkoumání z oboru kriminalistiky, odvětví daktyloskopie ke zjištění, zda se na těchto zajištěných předmětech i s časovým odstupem od jejich zajištění mohou nacházet daktyloskopické stopy způsobilé k identifikaci osob a tyto případně porovnat s daktyloskopickými otisky obviněných. Pokud totiž spisový materiál obsahuje na č.l. 19 odborné vyjádření z oboru kriminalistiky, odvětví daktyloskopie, toto se týká daktyloskopických stop zajištěných ve vozidle Audi A4, jež nemá s tímto projednávaným případem vůbec nic společného. Stěžejním důkazem pro rozhodnutí ve věci je v dané trestní věci znalecký posudek z oboru kybernetiky, odvětví výpočetní techniky (viz č.l. 215-342), který se mimo jiné zabývá znaleckým zkoumáním předložených SIM karet z mobilních telefonů obviněných, aniž by přitom orgány přípravného řízení trestního postupovaly podle § 88a tr.ř. Podle § 88a odst. 1 tr.ř. je-li k objasnění skutečností důležitých pro trestní řízení třeba zjistit údaje o uskutečněném telekomunikačním provozu, které jsou předmětem telekomunikačního tajemství, a nebo na něž se vztahuje ochrana osobních a zprostředkovacích dat, nařídí předseda senátu a v přípravném řízení soudce, aby je právnické nebo fyzické osoby, které vykonávají telekomunikační činnost, sdělily jemu, a v přípravném řízení buď státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu. Příkaz k zjištění údajů o telekomunikačním provozu musí být vydán písemně a odůvodněn. Podle odst. 2 téhož ustanovení příkazu podle odst. 1 není třeba, pokud k poskytnutí údajů dá souhlas uživatel telekomunikačního zařízení, ke kterému se mají údaje o uskutečněném telekomunikačním provozu vztahovat. Vzhledem ke skutečnosti, že v projednávané trestní věci obvinění souhlas k poskytnutí těchto údajů nedali, bylo nutno postupovat analogicky podle ustanovení § 88a odst. 1 tr.ř. V této souvislosti je nutno poukázat na rozhodnutí Ústavního soudu, sp.zn. II. ÚS 502/2000, podle kterého je soukromí každého člověka hodno ochrany ve smyslu čl. 13 Listiny základních práv a svobod nejen ve vztahu k vlastnímu obsahu zpráv podávaných telefonem, ale i ve vztahu k údajům o volaných číslech, datu a čase hovoru, době jeho trvání, v případě mobilní telefonie o základových stanicích zajišťujících hovor. Tyto údaje jsou nedílnou součástí telekomunikace uskutečněné prostřednictvím telefonu. Jestliže ústavní pořádek České republiky připouští průlom této ochrany, děje se tak pouze a výlučně v zájmu ochrany demokratické společnosti, případně v zájmu ústavně zaručených práv a svobod jiných; sem spadá především nezbytnost daná obecným zájmem na ochraně společnosti před trestnými činy a na tom, aby takové činy byly zjištěny a potrestány. Přípustný je tedy pouze zásah do základního práva nebo svobody člověka ze strany státní moci, jestliže jde o zásah nezbytný ve výše uvedeném smyslu. K tomu, aby nebyly překročeny meze nezbytnosti, musí existovat systém adekvátních a dostatečných záruk, skládající se z odpovídajících právních předpisů a účinné kontroly jejich dodržování. S ohledem na to, že jsou stanovena pravidla pro odposlech a záznam telekomunikačního provozu ze strany státních orgánů, která umožňují kromě dalších údajů pořídit především obsah telefonické zprávy, je možné postupovat podle těchto pravidel i při pořizování či získávání těchto „dalších“ údajů, tj. při evidování telekomunikačního provozu. Porušení těchto pravidel při pořizovaném získávání těchto dalších důkazů vytváří nezákonnost důkazu provedeného v trestním řízení a má samo o sobě za následek, že i proces hodnocení důkazů jako celek trpí zásadní vadou. Stejné závěry prezentoval Ústavní soud i v rozhodnutí sp.zn. II. ÚS 789/06. Orgány přípravného řízení trestního tak ke zpracování znaleckého posudku přistoupí opětovně, a to až po nařízení příslušného soudce. Příkaz k zjištění údajů o telekomunikačním provozu ze dne 13.11.2009, sp.zn. 70 Nt 8689/2009 (č.l. 351), se totiž na shora popsané zkoumání nevztahuje. V daném případě nelze ani přehlédnout, že předmětný znalecký posudek je zcela v rozporu s kriminalisticko-technickým úkonem Kriminalistického ústavu Praha Policie ČR (č.l. 185), a proto bude nutno již v přípravném řízení rozpory stran způsobilosti předložené techniky k provádění záznamů datových obsahů druhých stop platebních karet objasnit. Podaná obžaloba se totiž o výsledky zpracovaného znaleckého posudku opírá, když konstatuje přítomnost přítelkyně obviněného M. G. D. v inkriminované době v Rumunsku a nikoliv ve Spolkové republice Německo. Za tímto účelem bude nutno taktéž doplnit dokazování výslechem svědkyně Ch. M. D. prostřednictvím příslušného orgánu činného v trestním řízení v Rumunsku formou mezinárodněprávní pomoci a přistoupit k ověření místa jejího pobytu v kritické době opět formou mezinárodní pomoci prostřednictvím orgánů ve Spolkové republice Německo. Ve vztahu ke kvalifikované skutkové podstatě žalované trestné činnosti bude třeba vyžádat ze Spolkové republiky Německo kopii záznamu z kamerového systému Dresdner Bank Mϋnchen (č.l. 495-500) a tuto podrobit znalecké expertíze k případnému ztotožnění osoby obviněného D. R. P. Procesním způsobem bude třeba obstarat další důkazy, jejichž obsah je doposud zformulován toliko v úředních záznamech Policie ČR (např. č.l. 512, 516, 520 a dalších), a to přímo zprávami policejních orgánů Spolkové republiky Německo a Itálie a řádným způsobem obstarat i důkazy o předchozích odsouzeních obviněného M. G. Přetlumočit do jazyka českého bude nutno veškeré německé texty, obsažené ve spisovém materiálu a případně ohledně těchto postupovat shora naznačeným způsobem. Takto bude třeba postupovat i ve vztahu k úřednímu záznamu na č.l. 531-532 spisu a ohledně všech zpráv ze SRN ohledně napadení bankomatů na jejich území majících možnou souvislost s projednávaným případem. Formou dožádání bude nutno postupovat i ve vztahu ke zjištěním prezentovaným v úředním záznamu, zažurnalizovaným na č.l. 489-491, a z Rumunska vyžádat veškeré důkazy, zakládající podezření o napojení obviněných na členy organizované skupiny zde uvedené. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Vrchní soud v Olomouci stížnosti státního zástupce nevyhověl a v souladu s ustanovením § 148 odst. 1 písm. c) tr.ř. ji jako nedůvodnou zamítl. Povinností orgánů činných v průběhu přípravného řízení trestního bude po vrácení věci státnímu zástupci k došetření postupovat v intencích tohoto usnesení a způsobem popsaným v ustanovení § 2 odst. 5 tr.ř. zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí, a to i ve vztahu ke znakům kvalifikované skutkové podstaty žalovaného trestného činu. Po ustálení skutkového děje a jeho podřazení pod příslušnou právní kvalifikaci zvláštní části trestního zákona, resp. trestního zákoníku, posoudí státní zástupce při event. podání nové obžaloby i věcnou a místní příslušnost soudu. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není další řádný opravný prostředek přípustný. V Olomouci dne 15.6.2010 JUDr. Václav Čapka v.r. předseda senátuZa správnost vyhotovení: Martina Novotná