"Při rozhodování valné hromady o pověření představenstva zvýšením základního kapitálu nepeněžitými vklady se nepoužije ani ust. § 204 odst. 3 ani ust. § 59 ObchZ, neboť tato ustanovení se aplikují až v následné fázi zvyšování základního kapitálu společnosti (obdobně) v rámci postupu představenstva společnosti při zvyšování základního kapitálu (§ 210 odst. 2 ObchZ)."

t a k t o : I. Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku I. m ě n í takto: Návrh na vyslovení neplatnosti usnesení řádné valné hromady společnosti V. a k. K., a.s., K. konané dne 9.6.2009 přijatého pod bodem 7. pořadu jednání, jímž bylo představenstvo společnosti V. a k. K., a.s., K. pověřeno, aby v souladu s ust. § 210 ObchZ čl. 9 stanov a schváleným pověřením rozhodlo o zvýšení základního kapitálu společnosti V. a k. K., a.s., K. upisováním nových akcií s tím, že emisní kurs nově vydaných akcií bude splácen pouze nepeněžitými vklady a současně bylo představenstvo společnosti V. a k. K., a.s., K. pověřeno zvýšit základní kapitál ve smyslu § 210 ObchZ ode dne 9.6.2009 tak, že v roce 2009 bude základní kapitál zvýšen o částku 29.000.000,- Kč, se z a m í t á . II. Na náhradě nákladů řízení je každý z navrhovatelů b) a c) je povinen zaplatit společnosti V. a k. K., a.s. částku 8.908,30 Kč a navrhovatel a) je povinen zaplatit společnosti V. a k. K., a.s. částku 10.468,30, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokátky JUDr. J.H. III. Navrhovatelé a), b) a c) jsou povinni zaplatit společnosti V. a k. K., a.s. na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 7.181,70 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokátky JUDr. J.H. O d ů v o d n ě n í : Shora označeným usnesením soud prvního stupně vyslovil neplatnost usnesení řádné valné hromady účastníka konané dne 9.6.2009 přijatého pod bodem 7. pořadu jednání, jímž bylo představenstvo účastníka pověřeno, aby v souladu s ust. § 210 ObchZ čl. 9 stanov a schváleným pověřením rozhodlo o zvýšení základního kapitálu účastníka upisováním nových akcií s tím, že kurs nově vydaných akcií bude splácen pouze nepeněžitými vklady a současně bylo představenstvo účastníka pověřeno zvýšit základní kapitál ve smyslu § 210 ObchZ ode dne 9.6.2009 tak, že v roce 2009 bude základní kapitál zvýšen o částku 29 mil. Kč (výrok I.). Dále soud rozhodl o povinnosti účastníka na nákladech řízení nahradit navrhovateli a) částku 1.500,- Kč (výrok II.), navrhovateli b) 1.000,- Kč (výrok III.) a navrhovateli c) 21.920,60 Kč (výrok IV.). V odůvodnění dospěl soud prvního stupně k závěru, že usnesení přijaté k bodu 7. pořadu jednání řádné valné hromady účastníka je neurčité, protože z něj není patrné, jaké konkrétní nepeněžité vklady budou na základě pověření představenstva vnášeny. Tato skutečnost vede k rozporu usnesení s právním předpisem (ust. § 186c odst. 2 písm. b/ a § 204 odst. 3 ObchZ), neboť nelze nijak vyloučit, že o usnesení hlasovali i ti akcionáři, o jejichž nepeněžité vklady šlo. Byl-li na valné hromadě přítomen a hlasoval-li akcionář, který měl posléze vnést nepeněžité vklady podle pověření ke zvýšení základního kapitálu představenstvem, hlasoval o svém nepeněžitém vkladu v rozporu s ust. § 186c odst. 2 písm. b) ObchZ, neboť již při pověření představenstva ke zvýšení základního kapitálu nepeněžitými vklady se hlasovalo o nepeněžitém vkladu tohoto akcionáře. Ze žádné zjištěné skutečnosti nevyplývá, že by nepeněžité vklady podle pověření představenstva měly vnášet pouze ti akcionáři, kteří o nich na jednání valné hromady dne 9.6.2009 pro nepřítomnost nehlasovali. Podle soudu prvního stupně z postupu představenstva účastníka při přípravě valné hromady konané dne 9.6.2009 nevyplývá, že by postuláty výjimečnosti a důležitého zájmu společnosti při zvyšování základního kapitálu nepeněžitými vklady byly naplněny (§ 204 odst. 3 ObchZ). Proto soud ve smyslu § 131 ObchZ vyslovil neplatnost návrhem napadeného usnesení. Proti tomuto rozhodnutí podal účastník včas odvolání, v němž namítal nesprávné právní posouzení věci soudem prvního stupně a požadoval změnu napadeného usnesení tak, aby návrh byl zamítnut. Podle názoru odvolatele, mělo-li by v takovémto případě dojít k tomu, že ještě před pověřením představenstva je zapotřebí splnit v podstatě tytéž náležitosti, jako je tomu při rozhodování na valné hromadě, tj. popis nepeněžitého vkladu, nemožnost výkonu hlasovacích práv akcionáře apod., pak by představenstvo vlastně ani nemělo o čem rozhodovat (snad o celkové výši nepeněžitého vkladu v rámci zákonné hranice či o ustanovení znalce). Zákon v § 210 odst. 1 ObchZ svěřuje představenstvu rozhodování o zvýšení základního kapitálu upisováním akcií (kromě jiného) a zároveň v tomto ustanovení určuje i podmínky, za kterých se tak může stát, tedy vymezuje jak předpoklady platného pověření, tak jeho obsah, a to vysloveně ve vztahu ke splacení emisního kursu akcií nepeněžitými vklady. Proto má odvolatel zato, že „je to právě citované ustanovení těchto náležitostí, které je nutné splnit pro přijetí řádného pověření představenstva k rozhodnutí o zvýšení základního kapitálu na valné hromadě“. Dále poukazuje na to, že obchodní zákoník v souvislosti se stanovením obsahu pověření neuvádí, že je zapotřebí uvést, o jaké konkrétní nepeněžité vklady jde. Jak v pozvánce, tak v usnesení valné hromady ze dne 9.6.2009 jsou uvedeny všechny náležitosti požadované § 210 ObchZ. Pozvánka na jednání valné hromady rovněž obsahuje uvedení důvodu, proč má dojít k pověření představenstva ke zvyšování základního kapitálu, kterým je záměr účastníka rozšiřovat podnikatelské aktivity o další lokality. V další části odvolání odvolatel polemizuje s názorem soudu stran aplikace § 204 odst. 3 Obchoz a splnění podmínky existence důležitého zájmu na zvýšení základního kapitálu akciové společnosti nepeněžitými vklady. Na závěr pak poukazuje na zvýšení základního kapitálu odvolatele o 2.180.000,- Kč nepeněžitým vkladem navrhovatelů a) a b) rovněž na základě rozhodnutí představenstva ze dne 2.11.2006, tedy na základě obdobného pověření představenstva k přijetí rozhodnutí o zvýšení základního kapitálu společnosti, které bylo kromě jiného schváleno mimořádnou valnou hromadou dne 8.10.2002 v téměř shodném znění jako na valné hromadě 9.6.2009. V této souvislosti poukazuje na judikaturu Nejvyššího soudu, a to rozhodnutí 29 Cdo 2444/2007 a 29 Odo 442/2004 a na možnost rozhodnutí představenstva napadnout podle současné judikatury návrhem na vyslovení jeho neplatnosti dle § 131 a § 183 ObchZ, což by z procesního hlediska bylo přiléhavější ve vztahu k projednávané věci. K odvolání se vyjádřili navrhovatelé a) a b) tak, že požadují potvrzení napadeného usnesení. Aplikací ust. § 210 tak, jak požaduje odvolatel by se vylučoval zákonný zákaz výkonu hlasovacího práva při rozhodování o nepeněžitém vkladu a rovněž by takový výklad znamenal vyloučení akcionářů z rozhodování o zvýšení základního kapitálu a z posuzování nepeněžitého vkladu ve smyslu ust. § 204 odst. 4 ObchZ. K odvolání se rovněž vyjádřil i navrhovatel c), a to v zásadě shodně s vyjádřením navrhovatelů a) a b) a namítl, že nebyl dostatečně konkretizován důležitý zájem společnosti na zvýšení základního kapitálu nepeněžitým vkladem a nebyla k tomu podána zpráva představenstva. Ani pozvánka ani rozhodnutí valné hromady tyto skutečnosti neobsahovaly. Soudu vytýkal, že se nezabýval tvrzeními navrhovatele c) uvedenými v řízení, že představenstvo vědělo o tom, jaký nepeněžitý vklad bude ke zvýšení základního kapitálu použit a kdo jej bude upisovat již v době rozhodování o jeho pověření, jak vyplývá ze v zápětí podaného návrhu na znalce k ocenění peněžitého vkladu. Rovněž poukázal na dohodu města K. zmíněnou v řízení před soudem prvního stupně, v níž se m. K. zavazovalo navýšit základní kapitál nepeněžitými vklady v letech 2008 – 2010. Odvolací soud poté, co dovodil, že včas podané přípustné odvolání oprávněnou osobou obsahuje náležitosti ust. § 205 odst. 1 OSŘ, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo a dospěl k závěru, že odvolání důvodné je. Z obsahu předloženého spisu odvolací soud zjistil, že návrhem došlým soudu prvního stupně dne 6.8.2009 se navrhovatel a) domáhal vedle vydání předběžného opatření i vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady účastníka konané dne 9.6.2009, přijatého pod bodem 7. pořadu jednání, jímž bylo představenstvo účastníka pověřeno, aby v souladu s ust. § 210 ObchZ, čl. 9 stanov účastníka a schváleným pověřením rozhodlo o zvýšení základního kapitálu účastníka upisováním nových akcií s tím, že emisní kurs nově vydaných akcií bude splácen nepeněžitými vklady a současně bylo představenstvo pověřeno zvýšit základní kapitál účastníka ve smyslu § 210 ObchZ ode dne 9.6.2009 tak, že v roce 2009 bude základní kapitál zvýšen o částku 29 mil. Kč. Navrhovatel a), jakožto akcionář účastníka s akciemi, jejichž podíl na základním kapitálu účastníka činí 1,322%, se označené valné hromady účastnil. Zdůraznil, že v minulosti se podílel na zvyšování základního kapitálu účastníka formou nepeněžitých vkladů spočívajících ve vodárenské infrastruktuře. Navrhovatel a) má v současné době k dispozici další vodárenský majetek, který je pro účastníka využitelný, a proto by jej vložil do základního kapitálu účastníka. Valné hromady se účastnili akcionáři, jejichž celkový podíl na základním kapitálu účastníka činí 59,83%, z čehož podíl majoritního akcionáře – m. K. – činí 46,31%. Na pořadu jednání valné hromady bylo mimo jiné pod bodem 7 pověření představenstva účastníka ke zvýšení základního kapitálu dle ust. § 210 ObchZ a čl. 9 stanov účastníka od 9.6.2009 v roce 2009 o 29 mil. Kč s tím, že emisní kurs vydaných akcií lze splácet pouze nepeněžitými vklady, o jejichž ocenění rozhoduje představenstvo na základě posudku znalce jmenovaného v souladu s obchodním zákoníkem. K dotazu navrhovatele a) spolu s navrhovatelem b) bylo účastníkem sděleno mimo jiné i to, že návrh zařadit tento bod na pořad jednání valné hromady schválilo představenstvo, že pro účastníka se jedná o výhodný postup, neboť tímto způsobem může získat za výhodných podmínek majetek, který by velmi obtížně budoval sám, že se má jednat o vodárenský majetek pro společnost využitelný a že představenstvo nehodlá umožnit akcionářům seznámit se s majetkem, který má být použit na zvýšení základního kapitálu účastníka ještě předtím, než dojde k rozhodnutí představenstva o navýšení základního kapitálu. Proti tomuto bodu jednání vznesli navrhovatelé a) a b) protest související s úmyslem majoritního akcionáře zvýšit základní kapitál účastníka a poukázali na to, že čtyři členové majoritního akcionáře (zastupitelstva m. K.) jsou současně členy představenstva účastníka. Dále protestovali proti tomu, aby v rámci bodu jednání hlasovali všichni další akcionáři, kteří mají ve svém vlastnictví vodárenský majetek a kdykoli v minulosti usilovali o jeho vložení do základního kapitálu účastníka, a rovněž protestovali i proti usnášeníschopnosti valné hromady k bodu 7. pořadu jednání, neboť dovozovali, že majoritní akcionář nesmí vykonávat hlasovací práva s odkazem na ust. § 186c odst. 2 písm. b) ObchZ, neboť lze předpokládat, že představenstvo bude rozhodovat o majetku tohoto majoritního akcionáře, který jako nepeněžitý vklad bude použit při rozhodování představenstva ve smyslu § 210 ObchZ na základě pověření valné hromady. Dále navrhovatel a) poukazoval na to, že zastupitelstvo města Kroměříž na jednání dne 25.6.2009 pod bodem 3/1, schválilo vymezení vodohospodářského majetku majoritního akcionáře určeného pro navýšení základního kapitálu účastníka formou nepeněžitých vkladů v hodnotě 37,923 mil. Kč, a na to, že dne 9.10.2008 zastupitelstvo m. K. schválilo uzavření dohody o výkonu akcionářských práv se společností E. AG B. s.r.o., která upravuje postup při schvalování nepeněžitých vkladů do základního kapitálu účastníka. Na základě uvedeného se navrhovatel a) domnívá, že uvedeným usnesením je obcházen zákon, a to ust. § 186c odst. 2 písm. b) ObchZ, které zakazuje hlasování akcionáře na valné hromadě v případě, kdy je hlasováno o jeho nepeněžitém vkladu. Přijaté usnesení je rovněž v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku, resp. s dobrými mravy a jako takové je neplatné a nepožívá ochrany podle platného právního řádu, a jedná se o diskriminační jednání ve vztahu k ostatním akcionářům. Postup majoritního akcionáře, který obchází popsaným způsobem rozhodovací proces na valné hromadě a svým neplatným hlasováním pověřil k navýšení základního kapitálu představenstvo, které zcela ovládá, se nutně jeví jako nemravný a nepoctivý. V důsledku neplatného usnesení přijatého pod bodem 7. pořadu jednání valné hromady účastníka dojde k protiprávnímu snížení hodnoty majetku vlastněného navrhovatelem a) a navrhovatelem b), a to bez možnosti tuto skutečnost jakkoli ovlivnit a bránit se jinak. Dále poukazoval na ust. § 59 odst. 2, § 202 odst. 2 písm. a) a odst. 4 písm. b) a § 204 odst. 3 ObchZ a dovozoval, že i při rozhodování o pověření představenstva dle § 210 ObchZ musí mít možnost akcionáře posoudit otázky spojené s oním zásadním a výjimečným krokem, jímž je zvýšení základního kapitálu za použití nepeněžitých vkladů, tedy musí mít možnost posoudit, zda zvýšení základního kapitálu nepeněžitými vklady je v důležitém zájmu společnosti, zda jsou objektivně dány důvody pro zvýšení základního kapitálu a zda navrhovaný majetek, jež má být pro zvýšení základního kapitálu použit, je pro společnost hospodářsky využitelný s ohledem na její předmět podnikání. Proto již pozvánka na valnou hromadu, na níž má být rozhodováno o pověření představenstva dle § 210 ObchZ, musí obsahovat kromě náležitostí uvedených v § 210 ObchZ také uvedení důležitého zájmu účastníka odůvodňujícího navýšení základního kapitálu nepeněžitými vklady, popis konkrétního nepeněžitého vkladu co do jeho specifikace, včetně popisu jeho hospodářské využitelnosti pro společnost s ohledem na její předmět podnikání, jakož i co do identifikace budoucího vkladatele. V této souvislosti poukazuje rovněž na čl. 13 stanov účastníka, které obsahují poměrně striktní omezení převoditelnosti akcií na jméno emitovaných účastníkem, neboť akcie na jméno jsou převoditelné pouze s předchozím souhlasem valné hromady a nabyvatelem akcií na jméno může být jedině stávající akcionář účastníka, který je držitelem akcií na jméno nebo územní samosprávní celek (obec) a odkázal na pro tuto věc použitelné právní závěry obsažené v rozhodnutí Nejvyššího soudu 29 Odo 442/2004. K tomuto návrhu se vyjádřil účastník tak, že rozhodnutí přijaté k bodu 7. pořadu jednání označené valné hromady bylo přijato platně na valné hromadě, která byla usnášeníschopná. Toto rozhodnutí splňuje náležitosti stanovené pro ně v § 210 odst. 1 ObchZ. Námitka stran obcházení obchodního zákoníku, konkrétně § 186c odst. 2, není podle účastníka důvodná, neboť valná hromada uvedeného dne nerozhodovala o nepeněžitém vkladu majoritního akcionáře, a proto nelze aplikovat uvedené ustanovení obchodního zákoníku. Účastník má zato, že jeho usnesením přijatým valnou hromadou dne 9.6.2009 pod bodem 7. nedošlo k porušení ustanovení obchodního zákoníku a stanov společnosti a že by předmětné usnesení mělo zůstat v platnosti. Navrhovatelé a) a b) dále poukázali i na to, že stávající akcionář – E. AG B. s.r.o., který dosud nevlastnil akcie na jméno, může tímto postupem získat akcie na jméno, které jsou jinak ve smyslu čl. 13 stanov pouze omezeně převoditelné. Dne 2.9.2009 podal návrh na vyslovení neplatnosti téhož usnesení valné hromady rovněž i navrhovatel b) a jeho námitky byly totožné s námitkami navrhovatele a). Dne 9.9.2009 podal u soudu prvního stupně návrh rovněž navrhovatel c) a domáhal se téhož na základě týchž důvodů jako ostatní navrhovatelé s tím, že rovněž namítal zneužití výkonu práv ve smyslu § 56a ObchZ a že nebyla předložena písemná zpráva představenstva k projednávanému bodu 7. valné hromady. Ke zmíněné dohodě rovněž uvedl, že tato dohoda znemožnila čerpání dotací, čímž společnost přišla o významný a současně velmi výhodný zdroj financí. Rovněž k těmto dalším návrhům se vyjádřil shodně účastník. Poté rozhodl soud prvního stupně na základě provedeného dokazování napadeným usnesením. Z výše uvedeného je zřejmé, že mezi účastníky není sporu o procedurálních otázkách svolání předmětné valné hromady a rozhodování na valné hromadě ohledně bodu 7. potud, že pozvánka, jakož i předmětné rozhodnutí valné hromady obsahovalo náležitosti stanovené pro pověření představenstva ke zvýšení základního kapitálu dle § 210 ObchZ. Sporné mezi účastníky bylo, zda pozvánka, jakož i pověření představenstva ke zvýšení základního kapitálu nepeněžitým vkladem, mělo obsahovat další náležitosti, a to s ohledem na ust. § 204 odst. 3, potažmo § 59 odst. 2 ObchZ a zda se již na rozhodování o pověření představenstva dle § 210 ObchZ vztahuje zákaz výkonu hlasovacích práva ve smyslu ust. § 186c odst. 2 písm. b) ObchZ. Odvolací soud předesílá, že při posouzení této věci vyšel ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně z provedených důkazů a popsaných v odůvodnění napadeného usnesení, neboť kromě toho, že jejich správnost nebyla účastníky zpochybněna, považoval je za odpovídající obsahu důkazů, z nichž byla soudem učiněna. Ze skutečnosti, že došlo k věcnému projednání této věci je patrno, že odvolací soud neshledal takové vady řízení či rozhodnutí, pro které by musel napadené rozhodnutí zrušit dle ust. § 212a odst. 5 či § 219a odst. 1 OSŘ Odvolací soud zopakoval důkaz stanovami účastníka, z nichž zjistil, a to především z čl. 9, že úprava obsahující možnost pověření představenstva zvýšením základního kapitálu dle § 210 ObchZ se od zákonné úpravy obsažené v označeném ustanovení obchodního zákoníku neliší. Dále z čl. 30 zjistil, že valná hromada je usnášeníschopná, jsou-li přítomni akcionáři mající akcie na jmenovitou hodnotu představující více než 30% základního kapitálu společnosti a pro přijetí rozhodnutí valné hromady o zvýšení základního kapitálu nebo pověření představenstva podle § 210 ObchZ se vyžaduje souhlas alespoň dvou třetin přítomných akcionářů. Na základě uvedených zjištění lze uzavřít, že sporná otázka v této věci se bude řešit výhradně podle ustanovení obchodního zákoníku, jež nejsou modifikovaná úpravou ve stanovách společnosti, a že rozhodnutí stran hlasovacího kvóra bylo přijato v souladu se stanovami, a to většinou přesahující jak 2/3 tak i nesprávně namítané ¾, hlasovalo-li pro přijetí předmětného usnesení 84,48% přítomných akcionářů, jak vyplývá ze zjištění učiněného z notářského zápisu JUDr. P. S. Podle ust. § 210 odst. 1 ObchZ usnesením valné hromady lze pověřit představenstvo, aby za podmínek určených tímto zákonem a stanovami rozhodlo o zvýšení základního kapitálu upisováním akcií nebo z vlastních zdrojů společnosti s výjimkou nerozděleného zisku, nejvýše však o jednu třetinu dosavadní výše základního kapitálu v době, kdy valná hromada představenstvo zvýšením základního kapitálu pověřila (dále jen "pověření zvýšit základní kapitál"). Pověření představenstva k rozhodnutí o zvýšení základního kapitálu nahrazuje rozhodnutí valné hromady o zvýšení základního kapitálu. Pověření musí určit jmenovitou hodnotu, druh, formu a podobu akcií, které mají být vydány na zvýšení základního kapitálu. Představenstvo může v rámci pověření zvýšit základní kapitál i vícekrát, nepřekročí-li celková částka zvýšení základního kapitálu stanovený limit. Jestliže je představenstvo pověřeno rozhodnout o zvýšení základního kapitálu s tím, že emisní kurs akcií lze splácet nepeněžitými vklady, musí pověření zvýšit základní kapitál obsahovat i určení, který orgán společnosti rozhodne o ocenění nepeněžitého vkladu na základě posudku znalce jmenovaného podle § 59 odst. 3 nebo znalců. Podle ust. § 210 odst. 2 ObchZ o rozhodnutí představenstva musí být pořízen notářský zápis. Do obchodního rejstříku se zapisuje rozhodnutí představenstva o zvýšení základního kapitálu. Pověření zvýšit základní kapitál se do obchodního rejstříku nezapisuje. Na postup při zvyšování základního kapitálu podle odstavce 1 se jinak použijí obdobně ustanovení § 203 až 209. Podle ust. § 210 odst. 3 ObchZ pověření zvýšit základní kapitál je možno udělit na dobu nejdéle pěti roků ode dne, kdy se konala valná hromada, která se usnesla na pověření zvýšit základní kapitál. Podle ust. § 204 odst. 3 Obchoz upsat akcie na zvýšení základního kapitálu nepeněžitými vklady je možné, jen je-li to v důležitém zájmu společnosti. Zvyšuje-li se základní kapitál nepeněžitými vklady, musí představenstvo předložit valné hromadě písemnou zprávu, ve které uvede důvody upisování akcií nepeněžitými vklady a odůvodnění výše navrhovaného emisního kursu či způsobu jeho určení. Upsat akcie lze pouze těmi nepeněžitými vklady, které schválila valná hromada. Nepeněžité vklady musí být splaceny před podáním návrhu na zápis zvýšení základního kapitálu do obchodního rejstříku. Je-li nepeněžitým vkladem nemovitost, musí vkladatel předat společnosti písemné prohlášení podle § 60 odst. 1 před zápisem zvýšení základního kapitálu do obchodního rejstříku. Předáním tohoto prohlášení spolu s předáním nemovitosti je vklad splacen. Tím nejsou dotčena ustanovení § 59 odst. 2 a 3. Při úvaze o tom, zda již při rozhodnutí valné hromady o pověření představenstva ke zvýšení základního kapitálu dle § 210 odst. 1 ObchZ je nutno aplikovat ust. § 204 odst. 3 ObchZ, vyšel odvolací soud jednak z ust. § 210 odst. 2, podle něhož ust. § 203 - § 209 se použijí obdobně až na postup při zvyšování základního kapitálu, tedy nikoli již na pověření představenstva, a rovněž i z dalších částí ust. § 210 ObchZ. Toto ustanovení obchodního zákoníku dává možnost valné hromadě pověřit představenstvo zvýšením základního kapitálu s tím, že toto pověření nemusí obsahovat konkrétní výši, o níž se má základní kapitál zvyšovat, je však takovéto rozhodnutí omezeno dle § 210 odst. 1 jednou třetinou dosavadní výše základního kapitálu v době, kdy valná hromada představenstvo zvýšením základního kapitálu pověřila a dobou 5 let, na kterou je pověření zvýšit základní kapitál možno udělit dle § 210 odst. 3 ObchZ. Znamená to, že představenstvo může rozhodnout vícekrát na základě téhož pověření. Přitom s ohledem na konkrétní rozhodnutí (výši, o níž má být základní kapitál společnosti zvýšen), musí představenstvo pokaždé specifikovat konkrétní nepeněžitý vklad, kterým dojde k úpisu akcií. Ustanovení § 210 ani jiné ustanovení obchodního zákoníku, v této věci ani stanovy účastníka, výslovně neupravují jako náležitost pověření představenstva ke zvýšení základního kapitálu nepeněžitým vkladem, určení konkrétního nepeněžitého vkladu, jímž by mohlo dojít k úpisu akcií emitovaných na základě rozhodnutí o zvýšení základního kapitálu. Zákon tedy zjevně nevyžaduje specifikovat nepeněžité vklady již při rozhodnutí o pověření představenstva ke zvýšení základního kapitálu společnosti. O konkrétních nepeněžitých vkladech se proto při rozhodování o pověření představenstva ke zvýšení základního kapitálu nerozhoduje, a proto se zde zákaz výkonu hlasovacích práv ve smyslu ust. § 186c odst. 2 písm. b) ObchZ neuplatní. Dovozovat analogickou aplikaci jakéhokoli jiného ustanovení obchodního zákoníku, z něhož by bylo možno dovodit opak, by odporovalo výše zmíněné logice vycházející z možnosti dané představenstvu zvyšovat na základě uděleného pověření základní kapitál společnosti v rámci zákonem stanovených mantinelů vícekrát, v jím stanovení výši. V této fázi, tedy v okamžiku rozhodnutí o pověření představenstva zvýšením základního kapitálu, se proto nepoužije ani ust. § 204 odst. 3 ani ust. § 59 ObchZ, neboť tato ustanovení se aplikují až v následné fázi zvyšování základního kapitálu společnosti (obdobně) v rámci postupu představenstva společnosti při zvyšování základního kapitálu (§ 210 odst. 2 ObchZ). To, zda následně představenstvo bude postupovat v souladu se zákonem a stanovami pak lez ověřit přezkumem samotného rozhodnutí o zvýšení základního kapitálu společnosti nepeněžitými vklady, což je možné (viz odkaz odvolacího soudu již v usnesení ze dne 22.10.2009, č.j. 8 Cmo 337/2009 – 80, jímž v této věci rozhodoval o návrhu na nařízení předběžného opatření), jak vyplývá ze stávající judikatury Nejvyššího soudu, a to rozhodnutí sp. zn. 29 Odo 442/2004. Právě v této možnosti dané akcionářům napadnout následné rozhodnutí představenstva o zvýšení základního kapitálu (rozhodnutí učiněné v přenesené působnosti valné hromady) žalobou dle ust. 183 ObchZ, spočívá účinná ochrana minoritních akcionářů před zneužitím práv akcionářem majoritním (jeho většiny) při zvyšování základního kapitálu společnosti nepeněžitým vkladem. Až v rámci takto zahájeného řízení (§ 183 ObchZ) by bylo zkoumáno, zda nebyl porušen zákaz výkonu hlasovacích práv dle § 186c odst. 2 písm. b) ObchZ. S ohledem na výše uvedené odvolací soud rovněž poukazuje na to, že samotným vlivem majoritního akcionáře na přijetí rozhodnutí o pověření představenstva ke zvýšení základního kapitálu společnosti nepeněžitým vkladem nedochází ke zneužití většiny na úkor menšiny (§ 56a ObchZ) či narušení rovného postavení akcionářů, neboť jak je výše zmíněno, ochrana ostatních akcionářů je zajištěna jinými ochrannými mechanizmy. Z týchž důvodů není třeba (je bez významu pro souzenou věc) zkoumat, zda účastník v době přijímání rozhodnutí o pověření představenstva již věděl o tom, jaký nepeněžitý vklad bude ke zvýšení základního kapitálu použit a kdo jej bude upisovat. V této věci odvolací soud rovněž neshledal porušení dobrých mravů či zásady poctivého obchodního styku, neboť nic jiného, než co již bylo soudem posouzeno, navrhovateli k těmto námitkám tvrzeno nebylo. Jelikož nebyly zjištěny formální ani jiné nedostatky přijetí rozhodnutí valnou hromadou k bodu 7. jednání označené valné hromady (ta byla usnášeníschopná a rozhodovala předepsanou většinou hlasů) a námitky neplatnosti tvrzené všemi navrhovateli, považoval odvolací soud za nedůvodné (jak odůvodnil výše), změnil rozhodnutí soudu prvního stupně dle § 220 odst. 1 písm. a) OSŘ a návrh na vyslovení neplatnosti označeného usnesení valné hromady účastníka konané dne 9.6.2009 zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl odvolací soud dle § 224 odst. 2 a § 142 odst. 1 OSŘ, podle něhož v řízení úspěšnému účastníku vzniklo právo na plnou náhradu nákladů řízení. Podle obsahu spisu vznikly účastníku náklady za právní zastoupení, a to za odměnu ve výši 15.000,- Kč (§ 7 písm. g/ vyhl. č. 484/2000 Sb.), 6x paušální náhradu hotových výdajů po 300,- Kč za 6 úkonů právní služby (příprava a převzetí, vyjádření ke každému z návrhů, účast u jednání dne 7.1. a 9.2.2010) ve výši 1.800,- Kč, cestovné k jednání konanému dne 7.1.2010 vozidlem reg. zn. 2Z2 2191 při průměrné spotřebě 5,4 l/100 km nafty za cenu 27,20 Kč/l a amortizační sazbě 3,90 Kč/km při ujeté vzdálenosti 314,- Kč ve výši 1.685,80 Kč a k jednání konanému dne 9.2.2010 vozidlem reg. zn. 4Z0 7905 při průměrné spotřebě 6,56 l/100 km nafty za cenu 27,20 Kč/l a ujeté vzdálenosti 314 km, což činí 1.784,90 Kč a náhradu za ztrátu času v rozsahu 20 půlhodin po 100,- Kč, což činí 22.270,70 Kč a spolu s DPH ve výši 4.454,10 Kč činí účelně vynaložené náklady účastníka 26.724,80 Kč. Podle názoru odvolacího soudu tak vznikla každému z navrhovatelů povinnost k úhradě jedné třetiny z této částky ve výši 8.908,30 Kč účastníku, přičemž navrhovateli a) je k tomu třeba přičíst ještě další náklady vzniklé účastníku, a to v souvislost s podaným odvoláním do předběžného opatření, a to odměnu ve výši 1.000,- Kč (§ 9 a § 18 odst. 1 vyhl. č. 484/2000 Sb.), 1x paušální náhradu hotových výdajů ve výši 300,- Kč a DPH ve výši 260,- Kč, což činí 1.560,- Kč, neboť tyto náklady vznikly účastníku toliko v souvislosti s návrhem navrhovatele a) na nařízení předběžného opatření. Odvolací soud proto zavázal navrhovatele a) k úhradě částky 10.468,30 Kč účastníku, zatímco ostatní navrhovatele zavázal pouze k úhradě částky 8.908,30 Kč účastníku. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 OSŘ, podle kterého vzniklo účastníku právo na náhradu nákladů odvolacího řízení v plné výši, neboť byl v odvolacím řízení plně úspěšný. Účastníku v průběhu odvolacího řízení vznikly náklady za právní zastoupení, a to za odměnu ve výši 15.000,- Kč, 2x paušální náhradu hotových výdajů po 300,- Kč, cestovné vozidlem při průměrné spotřebě 6,56 l/100 km nafty a ceně 27,20 Kč/l, amortizační sazbě 3,90 Kč/km a ujeté vzdálenosti 162 km, činící 920,90 Kč, náhradu za ztrátu času cestou k odvolacímu jednání a zpět v rozsahu 6 půlhodin po 100,- Kč, což činí 17.120,90 Kč a spolu s DPH ve výši 3.424,20 Kč a náhradou za zaplacený soudní poplatek ve výši 1.000,- Kč celkem činí 21.545,10 Kč. K úhradě jedné třetiny z této částky (7.181,70 Kč) účastníku odvolací soud každého z navrhovatelů zavázal. Lhůtu a platební místo určil dle § 149 a § 160 OSŘ. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e možno podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Brně. V Olomouci dne 29. září 2010 t a k t o : I. Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku I. m ě n í takto: Návrh na vyslovení neplatnosti usnesení řádné valné hromady společnosti V. a k. K., a.s., K. konané dne 9.6.2009 přijatého pod bodem 7. pořadu jednání, jímž bylo představenstvo společnosti V. a k. K., a.s., K. pověřeno, aby v souladu s ust. § 210 ObchZ čl. 9 stanov a schváleným pověřením rozhodlo o zvýšení základního kapitálu společnosti V. a k. K., a.s., K. upisováním nových akcií s tím, že emisní kurs nově vydaných akcií bude splácen pouze nepeněžitými vklady a současně bylo představenstvo společnosti V. a k. K., a.s., K. pověřeno zvýšit základní kapitál ve smyslu § 210 ObchZ ode dne 9.6.2009 tak, že v roce 2009 bude základní kapitál zvýšen o částku 29.000.000,- Kč, se z a m í t á . II. Na náhradě nákladů řízení je každý z navrhovatelů b) a c) je povinen zaplatit společnosti V. a k. K., a.s. částku 8.908,30 Kč a navrhovatel a) je povinen zaplatit společnosti V. a k. K., a.s. částku 10.468,30, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokátky JUDr. J.H. III. Navrhovatelé a), b) a c) jsou povinni zaplatit společnosti V. a k. K., a.s. na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 7.181,70 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokátky JUDr. J.H. O d ů v o d n ě n í : Shora označeným usnesením soud prvního stupně vyslovil neplatnost usnesení řádné valné hromady účastníka konané dne 9.6.2009 přijatého pod bodem 7. pořadu jednání, jímž bylo představenstvo účastníka pověřeno, aby v souladu s ust. § 210 ObchZ čl. 9 stanov a schváleným pověřením rozhodlo o zvýšení základního kapitálu účastníka upisováním nových akcií s tím, že kurs nově vydaných akcií bude splácen pouze nepeněžitými vklady a současně bylo představenstvo účastníka pověřeno zvýšit základní kapitál ve smyslu § 210 ObchZ ode dne 9.6.2009 tak, že v roce 2009 bude základní kapitál zvýšen o částku 29 mil. Kč (výrok I.). Dále soud rozhodl o povinnosti účastníka na nákladech řízení nahradit navrhovateli a) částku 1.500,- Kč (výrok II.), navrhovateli b) 1.000,- Kč (výrok III.) a navrhovateli c) 21.920,60 Kč (výrok IV.). V odůvodnění dospěl soud prvního stupně k závěru, že usnesení přijaté k bodu 7. pořadu jednání řádné valné hromady účastníka je neurčité, protože z něj není patrné, jaké konkrétní nepeněžité vklady budou na základě pověření představenstva vnášeny. Tato skutečnost vede k rozporu usnesení s právním předpisem (ust. § 186c odst. 2 písm. b/ a § 204 odst. 3 ObchZ), neboť nelze nijak vyloučit, že o usnesení hlasovali i ti akcionáři, o jejichž nepeněžité vklady šlo. Byl-li na valné hromadě přítomen a hlasoval-li akcionář, který měl posléze vnést nepeněžité vklady podle pověření ke zvýšení základního kapitálu představenstvem, hlasoval o svém nepeněžitém vkladu v rozporu s ust. § 186c odst. 2 písm. b) ObchZ, neboť již při pověření představenstva ke zvýšení základního kapitálu nepeněžitými vklady se hlasovalo o nepeněžitém vkladu tohoto akcionáře. Ze žádné zjištěné skutečnosti nevyplývá, že by nepeněžité vklady podle pověření představenstva měly vnášet pouze ti akcionáři, kteří o nich na jednání valné hromady dne 9.6.2009 pro nepřítomnost nehlasovali. Podle soudu prvního stupně z postupu představenstva účastníka při přípravě valné hromady konané dne 9.6.2009 nevyplývá, že by postuláty výjimečnosti a důležitého zájmu společnosti při zvyšování základního kapitálu nepeněžitými vklady byly naplněny (§ 204 odst. 3 ObchZ). Proto soud ve smyslu § 131 ObchZ vyslovil neplatnost návrhem napadeného usnesení. Proti tomuto rozhodnutí podal účastník včas odvolání, v němž namítal nesprávné právní posouzení věci soudem prvního stupně a požadoval změnu napadeného usnesení tak, aby návrh byl zamítnut. Podle názoru odvolatele, mělo-li by v takovémto případě dojít k tomu, že ještě před pověřením představenstva je zapotřebí splnit v podstatě tytéž náležitosti, jako je tomu při rozhodování na valné hromadě, tj. popis nepeněžitého vkladu, nemožnost výkonu hlasovacích práv akcionáře apod., pak by představenstvo vlastně ani nemělo o čem rozhodovat (snad o celkové výši nepeněžitého vkladu v rámci zákonné hranice či o ustanovení znalce). Zákon v § 210 odst. 1 ObchZ svěřuje představenstvu rozhodování o zvýšení základního kapitálu upisováním akcií (kromě jiného) a zároveň v tomto ustanovení určuje i podmínky, za kterých se tak může stát, tedy vymezuje jak předpoklady platného pověření, tak jeho obsah, a to vysloveně ve vztahu ke splacení emisního kursu akcií nepeněžitými vklady. Proto má odvolatel zato, že „je to právě citované ustanovení těchto náležitostí, které je nutné splnit pro přijetí řádného pověření představenstva k rozhodnutí o zvýšení základního kapitálu na valné hromadě“. Dále poukazuje na to, že obchodní zákoník v souvislosti se stanovením obsahu pověření neuvádí, že je zapotřebí uvést, o jaké konkrétní nepeněžité vklady jde. Jak v pozvánce, tak v usnesení valné hromady ze dne 9.6.2009 jsou uvedeny všechny náležitosti požadované § 210 ObchZ. Pozvánka na jednání valné hromady rovněž obsahuje uvedení důvodu, proč má dojít k pověření představenstva ke zvyšování základního kapitálu, kterým je záměr účastníka rozšiřovat podnikatelské aktivity o další lokality. V další části odvolání odvolatel polemizuje s názorem soudu stran aplikace § 204 odst. 3 Obchoz a splnění podmínky existence důležitého zájmu na zvýšení základního kapitálu akciové společnosti nepeněžitými vklady. Na závěr pak poukazuje na zvýšení základního kapitálu odvolatele o 2.180.000,- Kč nepeněžitým vkladem navrhovatelů a) a b) rovněž na základě rozhodnutí představenstva ze dne 2.11.2006, tedy na základě obdobného pověření představenstva k přijetí rozhodnutí o zvýšení základního kapitálu společnosti, které bylo kromě jiného schváleno mimořádnou valnou hromadou dne 8.10.2002 v téměř shodném znění jako na valné hromadě 9.6.2009. V této souvislosti poukazuje na judikaturu Nejvyššího soudu, a to rozhodnutí 29 Cdo 2444/2007 a 29 Odo 442/2004 a na možnost rozhodnutí představenstva napadnout podle současné judikatury návrhem na vyslovení jeho neplatnosti dle § 131 a § 183 ObchZ, což by z procesního hlediska bylo přiléhavější ve vztahu k projednávané věci. K odvolání se vyjádřili navrhovatelé a) a b) tak, že požadují potvrzení napadeného usnesení. Aplikací ust. § 210 tak, jak požaduje odvolatel by se vylučoval zákonný zákaz výkonu hlasovacího práva při rozhodování o nepeněžitém vkladu a rovněž by takový výklad znamenal vyloučení akcionářů z rozhodování o zvýšení základního kapitálu a z posuzování nepeněžitého vkladu ve smyslu ust. § 204 odst. 4 ObchZ. K odvolání se rovněž vyjádřil i navrhovatel c), a to v zásadě shodně s vyjádřením navrhovatelů a) a b) a namítl, že nebyl dostatečně konkretizován důležitý zájem společnosti na zvýšení základního kapitálu nepeněžitým vkladem a nebyla k tomu podána zpráva představenstva. Ani pozvánka ani rozhodnutí valné hromady tyto skutečnosti neobsahovaly. Soudu vytýkal, že se nezabýval tvrzeními navrhovatele c) uvedenými v řízení, že představenstvo vědělo o tom, jaký nepeněžitý vklad bude ke zvýšení základního kapitálu použit a kdo jej bude upisovat již v době rozhodování o jeho pověření, jak vyplývá ze v zápětí podaného návrhu na znalce k ocenění peněžitého vkladu. Rovněž poukázal na dohodu města K. zmíněnou v řízení před soudem prvního stupně, v níž se m. K. zavazovalo navýšit základní kapitál nepeněžitými vklady v letech 2008 – 2010. Odvolací soud poté, co dovodil, že včas podané přípustné odvolání oprávněnou osobou obsahuje náležitosti ust. § 205 odst. 1 OSŘ, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo a dospěl k závěru, že odvolání důvodné je. Z obsahu předloženého spisu odvolací soud zjistil, že návrhem došlým soudu prvního stupně dne 6.8.2009 se navrhovatel a) domáhal vedle vydání předběžného opatření i vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady účastníka konané dne 9.6.2009, přijatého pod bodem 7. pořadu jednání, jímž bylo představenstvo účastníka pověřeno, aby v souladu s ust. § 210 ObchZ, čl. 9 stanov účastníka a schváleným pověřením rozhodlo o zvýšení základního kapitálu účastníka upisováním nových akcií s tím, že emisní kurs nově vydaných akcií bude splácen nepeněžitými vklady a současně bylo představenstvo pověřeno zvýšit základní kapitál účastníka ve smyslu § 210 ObchZ ode dne 9.6.2009 tak, že v roce 2009 bude základní kapitál zvýšen o částku 29 mil. Kč. Navrhovatel a), jakožto akcionář účastníka s akciemi, jejichž podíl na základním kapitálu účastníka činí 1,322%, se označené valné hromady účastnil. Zdůraznil, že v minulosti se podílel na zvyšování základního kapitálu účastníka formou nepeněžitých vkladů spočívajících ve vodárenské infrastruktuře. Navrhovatel a) má v současné době k dispozici další vodárenský majetek, který je pro účastníka využitelný, a proto by jej vložil do základního kapitálu účastníka. Valné hromady se účastnili akcionáři, jejichž celkový podíl na základním kapitálu účastníka činí 59,83%, z čehož podíl majoritního akcionáře – m. K. – činí 46,31%. Na pořadu jednání valné hromady bylo mimo jiné pod bodem 7 pověření představenstva účastníka ke zvýšení základního kapitálu dle ust. § 210 ObchZ a čl. 9 stanov účastníka od 9.6.2009 v roce 2009 o 29 mil. Kč s tím, že emisní kurs vydaných akcií lze splácet pouze nepeněžitými vklady, o jejichž ocenění rozhoduje představenstvo na základě posudku znalce jmenovaného v souladu s obchodním zákoníkem. K dotazu navrhovatele a) spolu s navrhovatelem b) bylo účastníkem sděleno mimo jiné i to, že návrh zařadit tento bod na pořad jednání valné hromady schválilo představenstvo, že pro účastníka se jedná o výhodný postup, neboť tímto způsobem může získat za výhodných podmínek majetek, který by velmi obtížně budoval sám, že se má jednat o vodárenský majetek pro společnost využitelný a že představenstvo nehodlá umožnit akcionářům seznámit se s majetkem, který má být použit na zvýšení základního kapitálu účastníka ještě předtím, než dojde k rozhodnutí představenstva o navýšení základního kapitálu. Proti tomuto bodu jednání vznesli navrhovatelé a) a b) protest související s úmyslem majoritního akcionáře zvýšit základní kapitál účastníka a poukázali na to, že čtyři členové majoritního akcionáře (zastupitelstva m. K.) jsou současně členy představenstva účastníka. Dále protestovali proti tomu, aby v rámci bodu jednání hlasovali všichni další akcionáři, kteří mají ve svém vlastnictví vodárenský majetek a kdykoli v minulosti usilovali o jeho vložení do základního kapitálu účastníka, a rovněž protestovali i proti usnášeníschopnosti valné hromady k bodu 7. pořadu jednání, neboť dovozovali, že majoritní akcionář nesmí vykonávat hlasovací práva s odkazem na ust. § 186c odst. 2 písm. b) ObchZ, neboť lze předpokládat, že představenstvo bude rozhodovat o majetku tohoto majoritního akcionáře, který jako nepeněžitý vklad bude použit při rozhodování představenstva ve smyslu § 210 ObchZ na základě pověření valné hromady. Dále navrhovatel a) poukazoval na to, že zastupitelstvo města Kroměříž na jednání dne 25.6.2009 pod bodem 3/1, schválilo vymezení vodohospodářského majetku majoritního akcionáře určeného pro navýšení základního kapitálu účastníka formou nepeněžitých vkladů v hodnotě 37,923 mil. Kč, a na to, že dne 9.10.2008 zastupitelstvo m. K. schválilo uzavření dohody o výkonu akcionářských práv se společností E. AG B. s.r.o., která upravuje postup při schvalování nepeněžitých vkladů do základního kapitálu účastníka. Na základě uvedeného se navrhovatel a) domnívá, že uvedeným usnesením je obcházen zákon, a to ust. § 186c odst. 2 písm. b) ObchZ, které zakazuje hlasování akcionáře na valné hromadě v případě, kdy je hlasováno o jeho nepeněžitém vkladu. Přijaté usnesení je rovněž v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku, resp. s dobrými mravy a jako takové je neplatné a nepožívá ochrany podle platného právního řádu, a jedná se o diskriminační jednání ve vztahu k ostatním akcionářům. Postup majoritního akcionáře, který obchází popsaným způsobem rozhodovací proces na valné hromadě a svým neplatným hlasováním pověřil k navýšení základního kapitálu představenstvo, které zcela ovládá, se nutně jeví jako nemravný a nepoctivý. V důsledku neplatného usnesení přijatého pod bodem 7. pořadu jednání valné hromady účastníka dojde k protiprávnímu snížení hodnoty majetku vlastněného navrhovatelem a) a navrhovatelem b), a to bez možnosti tuto skutečnost jakkoli ovlivnit a bránit se jinak. Dále poukazoval na ust. § 59 odst. 2, § 202 odst. 2 písm. a) a odst. 4 písm. b) a § 204 odst. 3 ObchZ a dovozoval, že i při rozhodování o pověření představenstva dle § 210 ObchZ musí mít možnost akcionáře posoudit otázky spojené s oním zásadním a výjimečným krokem, jímž je zvýšení základního kapitálu za použití nepeněžitých vkladů, tedy musí mít možnost posoudit, zda zvýšení základního kapitálu nepeněžitými vklady je v důležitém zájmu společnosti, zda jsou objektivně dány důvody pro zvýšení základního kapitálu a zda navrhovaný majetek, jež má být pro zvýšení základního kapitálu použit, je pro společnost hospodářsky využitelný s ohledem na její předmět podnikání. Proto již pozvánka na valnou hromadu, na níž má být rozhodováno o pověření představenstva dle § 210 ObchZ, musí obsahovat kromě náležitostí uvedených v § 210 ObchZ také uvedení důležitého zájmu účastníka odůvodňujícího navýšení základního kapitálu nepeněžitými vklady, popis konkrétního nepeněžitého vkladu co do jeho specifikace, včetně popisu jeho hospodářské využitelnosti pro společnost s ohledem na její předmět podnikání, jakož i co do identifikace budoucího vkladatele. V této souvislosti poukazuje rovněž na čl. 13 stanov účastníka, které obsahují poměrně striktní omezení převoditelnosti akcií na jméno emitovaných účastníkem, neboť akcie na jméno jsou převoditelné pouze s předchozím souhlasem valné hromady a nabyvatelem akcií na jméno může být jedině stávající akcionář účastníka, který je držitelem akcií na jméno nebo územní samosprávní celek (obec) a odkázal na pro tuto věc použitelné právní závěry obsažené v rozhodnutí Nejvyššího soudu 29 Odo 442/2004. K tomuto návrhu se vyjádřil účastník tak, že rozhodnutí přijaté k bodu 7. pořadu jednání označené valné hromady bylo přijato platně na valné hromadě, která byla usnášeníschopná. Toto rozhodnutí splňuje náležitosti stanovené pro ně v § 210 odst. 1 ObchZ. Námitka stran obcházení obchodního zákoníku, konkrétně § 186c odst. 2, není podle účastníka důvodná, neboť valná hromada uvedeného dne nerozhodovala o nepeněžitém vkladu majoritního akcionáře, a proto nelze aplikovat uvedené ustanovení obchodního zákoníku. Účastník má zato, že jeho usnesením přijatým valnou hromadou dne 9.6.2009 pod bodem 7. nedošlo k porušení ustanovení obchodního zákoníku a stanov společnosti a že by předmětné usnesení mělo zůstat v platnosti. Navrhovatelé a) a b) dále poukázali i na to, že stávající akcionář – E. AG B. s.r.o., který dosud nevlastnil akcie na jméno, může tímto postupem získat akcie na jméno, které jsou jinak ve smyslu čl. 13 stanov pouze omezeně převoditelné. Dne 2.9.2009 podal návrh na vyslovení neplatnosti téhož usnesení valné hromady rovněž i navrhovatel b) a jeho námitky byly totožné s námitkami navrhovatele a). Dne 9.9.2009 podal u soudu prvního stupně návrh rovněž navrhovatel c) a domáhal se téhož na základě týchž důvodů jako ostatní navrhovatelé s tím, že rovněž namítal zneužití výkonu práv ve smyslu § 56a ObchZ a že nebyla předložena písemná zpráva představenstva k projednávanému bodu 7. valné hromady. Ke zmíněné dohodě rovněž uvedl, že tato dohoda znemožnila čerpání dotací, čímž společnost přišla o významný a současně velmi výhodný zdroj financí. Rovněž k těmto dalším návrhům se vyjádřil shodně účastník. Poté rozhodl soud prvního stupně na základě provedeného dokazování napadeným usnesením. Z výše uvedeného je zřejmé, že mezi účastníky není sporu o procedurálních otázkách svolání předmětné valné hromady a rozhodování na valné hromadě ohledně bodu 7. potud, že pozvánka, jakož i předmětné rozhodnutí valné hromady obsahovalo náležitosti stanovené pro pověření představenstva ke zvýšení základního kapitálu dle § 210 ObchZ. Sporné mezi účastníky bylo, zda pozvánka, jakož i pověření představenstva ke zvýšení základního kapitálu nepeněžitým vkladem, mělo obsahovat další náležitosti, a to s ohledem na ust. § 204 odst. 3, potažmo § 59 odst. 2 ObchZ a zda se již na rozhodování o pověření představenstva dle § 210 ObchZ vztahuje zákaz výkonu hlasovacích práva ve smyslu ust. § 186c odst. 2 písm. b) ObchZ. Odvolací soud předesílá, že při posouzení této věci vyšel ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně z provedených důkazů a popsaných v odůvodnění napadeného usnesení, neboť kromě toho, že jejich správnost nebyla účastníky zpochybněna, považoval je za odpovídající obsahu důkazů, z nichž byla soudem učiněna. Ze skutečnosti, že došlo k věcnému projednání této věci je patrno, že odvolací soud neshledal takové vady řízení či rozhodnutí, pro které by musel napadené rozhodnutí zrušit dle ust. § 212a odst. 5 či § 219a odst. 1 OSŘ Odvolací soud zopakoval důkaz stanovami účastníka, z nichž zjistil, a to především z čl. 9, že úprava obsahující možnost pověření představenstva zvýšením základního kapitálu dle § 210 ObchZ se od zákonné úpravy obsažené v označeném ustanovení obchodního zákoníku neliší. Dále z čl. 30 zjistil, že valná hromada je usnášeníschopná, jsou-li přítomni akcionáři mající akcie na jmenovitou hodnotu představující více než 30% základního kapitálu společnosti a pro přijetí rozhodnutí valné hromady o zvýšení základního kapitálu nebo pověření představenstva podle § 210 ObchZ se vyžaduje souhlas alespoň dvou třetin přítomných akcionářů. Na základě uvedených zjištění lze uzavřít, že sporná otázka v této věci se bude řešit výhradně podle ustanovení obchodního zákoníku, jež nejsou modifikovaná úpravou ve stanovách společnosti, a že rozhodnutí stran hlasovacího kvóra bylo přijato v souladu se stanovami, a to většinou přesahující jak 2/3 tak i nesprávně namítané ¾, hlasovalo-li pro přijetí předmětného usnesení 84,48% přítomných akcionářů, jak vyplývá ze zjištění učiněného z notářského zápisu JUDr. P. S. Podle ust. § 210 odst. 1 ObchZ usnesením valné hromady lze pověřit představenstvo, aby za podmínek určených tímto zákonem a stanovami rozhodlo o zvýšení základního kapitálu upisováním akcií nebo z vlastních zdrojů společnosti s výjimkou nerozděleného zisku, nejvýše však o jednu třetinu dosavadní výše základního kapitálu v době, kdy valná hromada představenstvo zvýšením základního kapitálu pověřila (dále jen "pověření zvýšit základní kapitál"). Pověření představenstva k rozhodnutí o zvýšení základního kapitálu nahrazuje rozhodnutí valné hromady o zvýšení základního kapitálu. Pověření musí určit jmenovitou hodnotu, druh, formu a podobu akcií, které mají být vydány na zvýšení základního kapitálu. Představenstvo může v rámci pověření zvýšit základní kapitál i vícekrát, nepřekročí-li celková částka zvýšení základního kapitálu stanovený limit. Jestliže je představenstvo pověřeno rozhodnout o zvýšení základního kapitálu s tím, že emisní kurs akcií lze splácet nepeněžitými vklady, musí pověření zvýšit základní kapitál obsahovat i určení, který orgán společnosti rozhodne o ocenění nepeněžitého vkladu na základě posudku znalce jmenovaného podle § 59 odst. 3 nebo znalců. Podle ust. § 210 odst. 2 ObchZ o rozhodnutí představenstva musí být pořízen notářský zápis. Do obchodního rejstříku se zapisuje rozhodnutí představenstva o zvýšení základního kapitálu. Pověření zvýšit základní kapitál se do obchodního rejstříku nezapisuje. Na postup při zvyšování základního kapitálu podle odstavce 1 se jinak použijí obdobně ustanovení § 203 až 209. Podle ust. § 210 odst. 3 ObchZ pověření zvýšit základní kapitál je možno udělit na dobu nejdéle pěti roků ode dne, kdy se konala valná hromada, která se usnesla na pověření zvýšit základní kapitál. Podle ust. § 204 odst. 3 Obchoz upsat akcie na zvýšení základního kapitálu nepeněžitými vklady je možné, jen je-li to v důležitém zájmu společnosti. Zvyšuje-li se základní kapitál nepeněžitými vklady, musí představenstvo předložit valné hromadě písemnou zprávu, ve které uvede důvody upisování akcií nepeněžitými vklady a odůvodnění výše navrhovaného emisního kursu či způsobu jeho určení. Upsat akcie lze pouze těmi nepeněžitými vklady, které schválila valná hromada. Nepeněžité vklady musí být splaceny před podáním návrhu na zápis zvýšení základního kapitálu do obchodního rejstříku. Je-li nepeněžitým vkladem nemovitost, musí vkladatel předat společnosti písemné prohlášení podle § 60 odst. 1 před zápisem zvýšení základního kapitálu do obchodního rejstříku. Předáním tohoto prohlášení spolu s předáním nemovitosti je vklad splacen. Tím nejsou dotčena ustanovení § 59 odst. 2 a 3. Při úvaze o tom, zda již při rozhodnutí valné hromady o pověření představenstva ke zvýšení základního kapitálu dle § 210 odst. 1 ObchZ je nutno aplikovat ust. § 204 odst. 3 ObchZ, vyšel odvolací soud jednak z ust. § 210 odst. 2, podle něhož ust. § 203 - § 209 se použijí obdobně až na postup při zvyšování základního kapitálu, tedy nikoli již na pověření představenstva, a rovněž i z dalších částí ust. § 210 ObchZ. Toto ustanovení obchodního zákoníku dává možnost valné hromadě pověřit představenstvo zvýšením základního kapitálu s tím, že toto pověření nemusí obsahovat konkrétní výši, o níž se má základní kapitál zvyšovat, je však takovéto rozhodnutí omezeno dle § 210 odst. 1 jednou třetinou dosavadní výše základního kapitálu v době, kdy valná hromada představenstvo zvýšením základního kapitálu pověřila a dobou 5 let, na kterou je pověření zvýšit základní kapitál možno udělit dle § 210 odst. 3 ObchZ. Znamená to, že představenstvo může rozhodnout vícekrát na základě téhož pověření. Přitom s ohledem na konkrétní rozhodnutí (výši, o níž má být základní kapitál společnosti zvýšen), musí představenstvo pokaždé specifikovat konkrétní nepeněžitý vklad, kterým dojde k úpisu akcií. Ustanovení § 210 ani jiné ustanovení obchodního zákoníku, v této věci ani stanovy účastníka, výslovně neupravují jako náležitost pověření představenstva ke zvýšení základního kapitálu nepeněžitým vkladem, určení konkrétního nepeněžitého vkladu, jímž by mohlo dojít k úpisu akcií emitovaných na základě rozhodnutí o zvýšení základního kapitálu. Zákon tedy zjevně nevyžaduje specifikovat nepeněžité vklady již při rozhodnutí o pověření představenstva ke zvýšení základního kapitálu společnosti. O konkrétních nepeněžitých vkladech se proto při rozhodování o pověření představenstva ke zvýšení základního kapitálu nerozhoduje, a proto se zde zákaz výkonu hlasovacích práv ve smyslu ust. § 186c odst. 2 písm. b) ObchZ neuplatní. Dovozovat analogickou aplikaci jakéhokoli jiného ustanovení obchodního zákoníku, z něhož by bylo možno dovodit opak, by odporovalo výše zmíněné logice vycházející z možnosti dané představenstvu zvyšovat na základě uděleného pověření základní kapitál společnosti v rámci zákonem stanovených mantinelů vícekrát, v jím stanovení výši. V této fázi, tedy v okamžiku rozhodnutí o pověření představenstva zvýšením základního kapitálu, se proto nepoužije ani ust. § 204 odst. 3 ani ust. § 59 ObchZ, neboť tato ustanovení se aplikují až v následné fázi zvyšování základního kapitálu společnosti (obdobně) v rámci postupu představenstva společnosti při zvyšování základního kapitálu (§ 210 odst. 2 ObchZ). To, zda následně představenstvo bude postupovat v souladu se zákonem a stanovami pak lez ověřit přezkumem samotného rozhodnutí o zvýšení základního kapitálu společnosti nepeněžitými vklady, což je možné (viz odkaz odvolacího soudu již v usnesení ze dne 22.10.2009, č.j. 8 Cmo 337/2009 – 80, jímž v této věci rozhodoval o návrhu na nařízení předběžného opatření), jak vyplývá ze stávající judikatury Nejvyššího soudu, a to rozhodnutí sp. zn. 29 Odo 442/2004. Právě v této možnosti dané akcionářům napadnout následné rozhodnutí představenstva o zvýšení základního kapitálu (rozhodnutí učiněné v přenesené působnosti valné hromady) žalobou dle ust. 183 ObchZ, spočívá účinná ochrana minoritních akcionářů před zneužitím práv akcionářem majoritním (jeho většiny) při zvyšování základního kapitálu společnosti nepeněžitým vkladem. Až v rámci takto zahájeného řízení (§ 183 ObchZ) by bylo zkoumáno, zda nebyl porušen zákaz výkonu hlasovacích práv dle § 186c odst. 2 písm. b) ObchZ. S ohledem na výše uvedené odvolací soud rovněž poukazuje na to, že samotným vlivem majoritního akcionáře na přijetí rozhodnutí o pověření představenstva ke zvýšení základního kapitálu společnosti nepeněžitým vkladem nedochází ke zneužití většiny na úkor menšiny (§ 56a ObchZ) či narušení rovného postavení akcionářů, neboť jak je výše zmíněno, ochrana ostatních akcionářů je zajištěna jinými ochrannými mechanizmy. Z týchž důvodů není třeba (je bez významu pro souzenou věc) zkoumat, zda účastník v době přijímání rozhodnutí o pověření představenstva již věděl o tom, jaký nepeněžitý vklad bude ke zvýšení základního kapitálu použit a kdo jej bude upisovat. V této věci odvolací soud rovněž neshledal porušení dobrých mravů či zásady poctivého obchodního styku, neboť nic jiného, než co již bylo soudem posouzeno, navrhovateli k těmto námitkám tvrzeno nebylo. Jelikož nebyly zjištěny formální ani jiné nedostatky přijetí rozhodnutí valnou hromadou k bodu 7. jednání označené valné hromady (ta byla usnášeníschopná a rozhodovala předepsanou většinou hlasů) a námitky neplatnosti tvrzené všemi navrhovateli, považoval odvolací soud za nedůvodné (jak odůvodnil výše), změnil rozhodnutí soudu prvního stupně dle § 220 odst. 1 písm. a) OSŘ a návrh na vyslovení neplatnosti označeného usnesení valné hromady účastníka konané dne 9.6.2009 zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl odvolací soud dle § 224 odst. 2 a § 142 odst. 1 OSŘ, podle něhož v řízení úspěšnému účastníku vzniklo právo na plnou náhradu nákladů řízení. Podle obsahu spisu vznikly účastníku náklady za právní zastoupení, a to za odměnu ve výši 15.000,- Kč (§ 7 písm. g/ vyhl. č. 484/2000 Sb.), 6x paušální náhradu hotových výdajů po 300,- Kč za 6 úkonů právní služby (příprava a převzetí, vyjádření ke každému z návrhů, účast u jednání dne 7.1. a 9.2.2010) ve výši 1.800,- Kč, cestovné k jednání konanému dne 7.1.2010 vozidlem reg. zn. 2Z2 2191 při průměrné spotřebě 5,4 l/100 km nafty za cenu 27,20 Kč/l a amortizační sazbě 3,90 Kč/km při ujeté vzdálenosti 314,- Kč ve výši 1.685,80 Kč a k jednání konanému dne 9.2.2010 vozidlem reg. zn. 4Z0 7905 při průměrné spotřebě 6,56 l/100 km nafty za cenu 27,20 Kč/l a ujeté vzdálenosti 314 km, což činí 1.784,90 Kč a náhradu za ztrátu času v rozsahu 20 půlhodin po 100,- Kč, což činí 22.270,70 Kč a spolu s DPH ve výši 4.454,10 Kč činí účelně vynaložené náklady účastníka 26.724,80 Kč. Podle názoru odvolacího soudu tak vznikla každému z navrhovatelů povinnost k úhradě jedné třetiny z této částky ve výši 8.908,30 Kč účastníku, přičemž navrhovateli a) je k tomu třeba přičíst ještě další náklady vzniklé účastníku, a to v souvislost s podaným odvoláním do předběžného opatření, a to odměnu ve výši 1.000,- Kč (§ 9 a § 18 odst. 1 vyhl. č. 484/2000 Sb.), 1x paušální náhradu hotových výdajů ve výši 300,- Kč a DPH ve výši 260,- Kč, což činí 1.560,- Kč, neboť tyto náklady vznikly účastníku toliko v souvislosti s návrhem navrhovatele a) na nařízení předběžného opatření. Odvolací soud proto zavázal navrhovatele a) k úhradě částky 10.468,30 Kč účastníku, zatímco ostatní navrhovatele zavázal pouze k úhradě částky 8.908,30 Kč účastníku. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 OSŘ, podle kterého vzniklo účastníku právo na náhradu nákladů odvolacího řízení v plné výši, neboť byl v odvolacím řízení plně úspěšný. Účastníku v průběhu odvolacího řízení vznikly náklady za právní zastoupení, a to za odměnu ve výši 15.000,- Kč, 2x paušální náhradu hotových výdajů po 300,- Kč, cestovné vozidlem reg. zn. 4Z0 7905 při průměrné spotřebě 6,56 l/100 km nafty a ceně 27,20 Kč/l, amortizační sazbě 3,90 Kč/km a ujeté vzdálenosti 162 km, činící 920,90 Kč, náhradu za ztrátu času cestou k odvolacímu jednání a zpět v rozsahu 6 půlhodin po 100,- Kč, což činí 17.120,90 Kč a spolu s DPH ve výši 3.424,20 Kč a náhradou za zaplacený soudní poplatek ve výši 1.000,- Kč celkem činí 21.545,10 Kč. K úhradě jedné třetiny z této částky (7.181,70 Kč) účastníku odvolací soud každého z navrhovatelů zavázal. Lhůtu a platební místo určil dle § 149 a § 160 OSŘ. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e možno podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Brně. V Olomouci dne 29. září 2010