Důvodem pro přerušení řízení podle ustanovení § 109 odst. 2, písm. c) o.s.ř. není skutečnost, že u jiného soudu probíhá řízení, ve kterém soud řeší jako předběžnou otázku totožnou právní problematiku. Závěry soudu o předběžné otázce nenaleznou své vyjádření ve výroku rozhodnutí ve věci samé, proto takové řízení nelze považovat za řízení řešící otázku, která může mít význam pro rozhodnutí soudu.

1Co 77/2011-80 U s n e s e n í Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Vojtěcha Brhla a soudců JUDr. Jaroslava Hikla a JUDr. Táni Šimečkové v právní věci žalobce OSA - Ochranný svaz autorský pro práva k dílům hudebním, o.s., se sídlem Praha 6, Československé armády 20/786, IČ 6383997, zastoupeného JUDr. Alešem Klechem, LL.M., advokátem se sídlem Ostrava, Zámecká 20, PSČ 702 00, proti žalovaným 1) Léčebné lázně Luhačovice - Sanatorium MIRAMARE, s.r.o., se sídlem Luhačovice, Bezručova 338, PSČ 763 26, IČ 60727942, a 2) Sirnaté lázně Ostrožská Nová Ves, s.r.o., se sídlem Ostrožská Nová Ves 664, IČ 47915005, zastoupeným JUDr. MgA. Michalem Šalomounem, advokátem se sídlem Horka - Domky, Bráfova tř. 52, PSČ 674 01, o ochranu autorských a příbuzných práv, k odvolání žalovaných proti usnesení Krajského soudu Brně ze dne 15. února 2011, č.j. 23C 243/2010 – 69, t a k t o : Usnesení soudu prvního stupně se mění tak, že se řízení nepřerušuje. O d ů v o d n ě n í : Napadeným usnesením krajský soud přerušil řízení, neboť žalobce předložil „kladné rozsudky v obdobných věcech se stejným právním i skutkovým základem“ vydané Krajským soudem v Českých Budějovicích, proti kterým bylo podáno odvolání, a navrhl přerušit řízení do vydání rozhodnutí Vrchního soudu v Praze. Proti tomuto usnesení podali žalovaní včasné odvolání, ve kterém konstatovali, že je napadené usnesení značně neurčité a nepřezkoumatelné, neboť neuvádí, kvůli kterým rozhodnutím se vlastně řízení přerušuje. V takovém případě nelze ani ověřit, zda opravdu skutkový a právní základ těchto sporů je obdobný skutkovému a právnímu základu v posuzovaném případě. Žalovaní dále uvedli, že nelze řízení přerušit z důvodu uvedeného v § 109 odst. 2 písm. c) o.s.ř., neboť nelze dovodit existenci jakési otázky, jejíž řešení by mělo význam pro řešení souzeného případu. Jde o řešení jiného sporu, jiným soudem, kdy žalobní tvrzení žalobce, jakož i procesní obrana žalovaného, nejsou zcela totožné. Řízení bylo koncentrováno při jednání dne 14.12.2010 a následně bylo řízení opět koncentrováno usnesením soudu ze dne 1.2.2011. Rovněž byli účastníci dne 14.12.2010 vyzváni, aby na jednání dne 15.2.2011 přednesli závěrečné návrhy. Za těchto okolností nelze řízení přerušovat, neboť by tím soud vytvořil denegatio iustitiae. Žalobce k podanému odvolání uvedl, že s ním nesouhlasí. Institut přerušení řízení podle ustanovení § 109 odst. 2 o.s.ř. se uplatní v těch případech, kdy se to jeví vhodné. Žalobce je přesvědčen, že je dán důvod pro vyčkání právního názoru Vrchního soudu v Praze, neboť otázka výběru autorských odměn ve vztahu k lázeňským zařízením dosud nebyla dosud českými soudy pravomocně vyřešena. Pokud jde o neurčitost napadeného rozhodnutí, pak žalobce uvádí, že v napadeném usnesení soud dostatečně specifikoval označením soudu prvního stupně (Krajský soud v Českých Budějovicích) s tím, že spisové značky těchto rozhodnutí vyplývají z obsahu soudního spisu. Pokud jde o námitku žalovaných ohledně koncentrace řízení, pak je nutné tuto odmítnout, neboť se koncentrace řízení týká toliko skutkových tvrzení a nových důkazů a nikoli procesních postupů. Podle čl. II., přechodných ustanovení, bodu 1. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů,a další související zákony, není-li dále stanoveno jinak, použije se občanský soudní řád, ve znění tohoto zákona, i pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány. Podle čl. II., přechodných ustanovení, bodu 10., cit. zákona odvolání proti rozhodnutím soudu prvního stupně vydaným přede dnem účinnosti tohoto zákona nebo po řízení provedeném podle tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Novela o.s.ř. provedená zákonem č. 7/2009 Sb. nabyla v celém rozsahu účinnosti 1.7.2009, odvolání směřuje proti rozhodnutí vydanému dne 15. února 2011, proto odvolací soud z podnětu podaného odvolání provedl odvolací řízení podle zákona č. 99/1963 Sb. ve znění po novele provedené zákonem č. 7/2009 Sb. (dále jen o.s.ř.). Odvolací soud po zjištění, že podané odvolání splňuje obecné náležitosti uvedené v ustanovení § 205 odst. 1 o.s.ř., přezkoumal napadené rozhodnutí i jemu předcházející řízení, v souladu s ustanovením § 214 odst. 2 písm. c) o.s.ř. tak učinil bez nařízení odvolacího jednání a dospěl k závěru, že odvolání žalovaných je důvodné. Podle ustanovení § 109 odst. 2 písm. c) o.s.ř. pokud soud neučiní jiná vhodná opatření, může řízení přerušit, jestliže probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu, nebo jestliže soud dal k takovému řízení podnět; to neplatí v řízení o povolení zápisu do obchodního rejstříku. Krajský soud přerušil řízení, přičemž za řízení řešící otázku, která může mít význam pro rozhodnutí soudu považoval řízení ve věcech projednávaných Krajským soudem v Českých Budějovicích pod sp. zn. 11C 13/2010 a sp. zn. 11C 12/2010; jde o řízení peněžitá plnění z bezdůvodného obohacení vzniklého neoprávněným užíváním autorských děl prostřednictvím televizních přijímačů v pokojích lázeňského zařízení, nyní ve stadiu odvolacího řízení u Vrchního soudu v Praze. S tímto závěrem odvolací soud nesouhlasí. Institut přerušení řízení v ustanovení § 109 odst. 2 písm. c) o.s.ř. dopadá na situace, kdy probíhá jiné řízení, v němž je řešena dílčí otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu v jeho posuzovaném sporu a kterou by si jinak mohl předběžně vyřešit sám (§ 135 odst. 2 o.s.ř.). Otázky, které si soud může posoudit sám, jsou ty otázky, které přísluší rozhodnout jinému soudu nebo jinému orgánu. Zavazující pro účastníky řízení a pro všechny orgány je pouze výrok pravomocného rozsudku. Aby bylo řešení předběžné otázky závazné pro další spory, musela by být tato předběžná otázka řešena přímo ve výroku rozhodnutí (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 23 Cdo 1454/2009, ze dne 11.6.2009). V daném sporu však o takovou předběžnou otázku, jak se žalobce i soud prvního stupně mylně domnívá, vůbec nejde. Předmětem řízení je ve zmíněných věcech peněžité plnění, půjde tedy o právní kvalifikaci a právní posouzení existence práva na vydání bezdůvodného obohacení, které se v rozsudečném výroku nijak neprojeví, a proto nemůže jít o rozhodnutí závazné pro další spory. Závěr o existenci práva na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého neoprávněným užíváním autorských děl prostřednictvím televizních přijímačů v pokojích lázeňských zařízení je soud prvního stupně povinen učinit sám, bez ohledu na rozhodnutí jiných obecných soudů. Vrchní soud v Praze není ke Krajskému soudu v Brně odvolacím soudem a ani není povolán ke sjednocování judikatury, a byť právní názory zaujaté Krajským soudem v Českých Budějovicích a posléze Vrchním soudem v Praze mohou mít vliv na judikaturu ke zmíněné problematice, nejsou pro Krajský soud v Brně (ani žádný jiný soud) obecně závazné, neboť český právní řád není založen na precedenčním systému. Důvodem pro přerušení řízení podle ustanovení § 109 odst. 2 písm. c/ o.s.ř. tedy není skutečnost, že u jiného soudu probíhá řízení, ve kterém soud řeší jako předběžnou otázku totožnou právní problematiku. Závěry soudu o předběžné otázce nenaleznou své vyjádření ve výroku rozhodnutí ve věci samé, proto takové řízení nelze považovat za řízení řešící otázku, která může mít význam pro rozhodnutí soudu. Odvolací soud proto rozhodnutí soudu prvního stupně podle ustanovení § 220 odst. 3 o.s.ř. změnil tak, že se řízení nepřerušuje. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné. V Olomouci dne 10. května 2011 Za správnost vyhotovení: JUDr. Vojtěch Brhel v.r. předseda senátu