Samotná nečinnost pachatele (projevující se např. v tom, že neprovedl kontrolní měření statiky opravovaného mostu, nezajistil jeho dodatečné ukotvení či přijetí dalších vhodných opatření k zajištění stability mostní a podpěrné konstrukce) nemůže vést k právnímu závěru o jeho srozumění se vznikem poruchového následku (jeho srozumění s pádem rekonstruovaného mostu), neboť zjišťované omisivní jednání nevypovídá nic o formě volního směřování pachatele (formě zavinění) k jím přivozenému následku, resp. k poruše či ohrožení objektu trestného činu obecně. O tom, s jakou formou zavinění se zjištěné omisivní jednání pojí, rozhodují další okolnosti, zejména existence skutečností, na které by mohl pachatel spoléhat, že následek nenastane, vzhledem k jejich přiměřenosti.

U s n e s e n í Vrchní soud v Olomouci rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. ledna 2011 v trestní věci obviněných Ing. P. J. a spol., vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp.zn. 20 T 130/2010, stran určení věcné příslušnosti soudu, t a k t o : Podle § 24 odst. 1 tr.ř. se rozhoduje, že p ř í s l u š n ý m k projednání trestní věci obviněných Ing. P. J. a spol. pro trestnou činnost vymezenou obžalobou státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Novém Jičíně, sp.zn. 1 ZT 358/2008, j e Okresní soud v Novém Jičíně. O d ů v o d n ě n í : I. Předložení věci Na podkladě usnesení vydaného Okresním soudem v Novém Jičíně v neveřejném zasedání dne 15.12.2010 byl Vrchnímu soudu v Olomouci předložen trestní spis uvedeného soudu, sp.zn. 20 T 130/2010, k rozhodnutí o věcné příslušnosti soudu v trestní věci obviněného Ing. P. J. a dalších devíti obviněných, na které byla státním zástupcem Okresního státního zastupitelství v Novém Jičíně podána obžaloba pro trestný čin obecného ohrožení podle § 180 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. a), odst. 4 tr. zákona. O předložení věci bezprostředně společně nadřízenému (vrchnímu) soudu rozhodl okresní soud při aplikaci § 188 odst. 1 písm. a) tr.ř. Z odůvodnění jeho rozhodnutí vyplývá (str. 30-31), že věc předložil „k posouzení, zda v případě některých obviněných nebyl spáchán trestný čin obecného ohrožení ve formě nepřímého úmyslu, kdy v takovém případě by naplnili skutkovou podstatu trestného činu obecného ohrožení podle § 179 odst. 2 písm. c) trestního zákona a v takovém případě by, s ohledem na § 17 odst. 1 trestního řádu, nebyl ke konání řízení v prvním stupni příslušný Okresní soud v Novém Jičíně, nýbrž Krajský soud v Ostravě“. II. Zjištění vrchního soudu Vrchní soud v Olomouci zjistil, že je soudem příslušným k vydání rozhodnutí podle § 24 odst. 1 tr.ř. Na podkladě mu předloženého spisu zjistil následující skutečnosti: 1) U Okresního soudu v Novém Jičíně podal dne 9.8.2010 státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Novém Jičíně obžalobu na obviněné Ing. P. J., Ing. M. F., Ing. J. V. , Ing. M. K. , Ing. Z. M. , Ing. O. M. , M. A. , J. K. , M. K. a L. N. pro trestný čin obecného ohrožení podle § 180 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. a), odst. 4 tr. zákona, kterého se dle žalobního návrhu dopustili tím, že (zkráceně): následkem nedbalostního jednání a opomenutí obviněných (popsaného ve vztahu ke každému z nich jednotlivě) dne 8.8.2008 kolem 10.30 hodin došlo k zřícení rekonstruovaného mostu do prostoru železničního koridoru, přičemž v uvedené době, ze strany od Ostravy, přijížděl k uvedenému mostu vlak - mezinárodní rychlík EC 108 COMENIUS ze stanice Krakow - do stanice Praha hl. nádraží, jehož soupravu tvořilo 10 vagónů, v nichž cestovalo nejméně 400 osob, přičemž souprava byla tažena elektrickou lokomotivou řady 151.018-9, kterou řídil strojvedoucí J. Š., který spuštěním rychlobrzdy snížil rychlost z 139 km/h na 90 km/h, a následně v této rychlosti došlo k nárazu lokomotivy a za ní tažených osobních vagónů vlakové soupravy do zřícené mostní konstrukce, při nárazu došlo: jednak k deformaci a zničení rekonstruovaného mostu, který vlaková souprava po nárazu posunula směrem k Přerovu nejméně o 21,7 metrů, jednak došlo k roztržení vlakové soupravy mezi 1. a 2. osobním vozem, přičemž lokomotiva se po nárazu zabořila přední částí do železničního svršku za zříceným mostem, který překonala nad konstrukcí spadlého mostu, následně zbývající část vlakové soupravy, t.j. druhý a dalších 8 osobních vagónů, pokračovala v dopředném pohybu po tělese železniční trati, kde se zastavila za zříceným mostem, přičemž došlo k vykolejení druhého až pátého vagónu, přičemž 4 - 10 vagón zůstal stát na trati za tělesem zříceného mostu, přičemž při nehodě byl poškozen i nákladní vlak společnosti T. s. s., a.s., se sídlem v H. K., který v době nehody stál na železniční trati za prostorem, do kterého se zřítil rekonstruovaný most, následkem této havárie mostu došlo: jednak k následnému usmrcení celkem 8 (specifikovaných) osob cestujících v uvedeném vlaku, jednak ke zranění nejméně 95 (rovněž specifikovaných) cestujících z uvedeného vlaku a pracovníků společnosti pracujících na konstrukci uvedeného mostu, jednak ke způsobení hmotné škody u (specifikovaných) poškozených firem, kdy celková vyčíslená škoda činí 177.380.929,06 Kč. 2) Z odůvodnění podané obžaloby plyne (str. 57-60), o jaké důkazy se státní zástupce opírá ve svém tvrzení o prokázání protiprávního jednání jednotlivých obviněných, když uzavírá (str. 61) že „Obvinění svým nedbalostním jednáním tím, že porušili důležitou povinnost vyplývající z jejich zaměstnání, postavení nebo funkce uloženou jim podle zákona, došlo k usmrcení celkem 8 osob cestujících ve vlaku a ke zranění nejméně 95 cestujících z uvedeného vlaku a pracovníků společnosti pracujících na konstrukci uvedeného mostu, způsobili hmotnou škodu, tak jak je uvedeno ve skutkové větě této obžaloby, nejméně 177.194.480,06 Kč a na osobních věcech vznikla jednotlivým cestujícím ve vlaku škoda v hodnotě 186.449,- Kč, čímž naplnili skutkovou podstatu trestného činu obecného ohrožení dle § 180 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. a), odst. 4 trestního zákona“. 3) Ze spisu plyne, že podanou obžalobu okresní soud předběžně projednal v neveřejném zasedání konaném dne 15.12.2010 (č.l. 9492), kdy vydal usnesení, na jehož základě předložil věc vrchnímu soudu k rozhodnutí o příslušnosti soudu. Konkrétní důvody svého postupu vyjádřil okresní soud v odůvodnění svého rozhodnutí následovně: „Po prostudování spisového materiálu dospěl soud k závěru, že u některých obviněných byla nedbalost mající za následek zřícení mostu tak výrazná, že s ohledem na jejich vzdělání a pracovní zařazení jim muselo být zřejmé, zejména z toho důvodu, že byli na stavbě mostu krátce před jeho zřícením, tj. 6.8. a 7.8.2008, že vzhledem k technickému stavu, ve kterém se most nachází, je možné jeho zřícení a bez přiměřených důvodů se domnívali, že k tomuto nedojde, tedy vzhledem k jejich vzdělání a pracovnímu zařazení museli vědět, že svým jednáním mohou porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem a s ohledem na to, že neučinili žádné kroky k odvrácení havárie, byli s tímto srozuměni (§ 4 písm. b/ trestního zákona). Podle znaleckého posudku Českého vysokého učení technického v P. byla příčinou destrukce stavby souhra více nepříznivých okolností, přičemž stěží lze jednu z nich označit za rozhodující nebo převažující. Nicméně podle názoru soudu některé okolnosti musely být odpovědným pracovníkům, nacházejícím se na stavbě ve dnech 6.8.2008 a 7.8.2008 více než zřejmé. Pokud pomineme samotnou vadu projektu, kdy most nebyl v přestávkách mezi jednotlivými kroky zásuvu ani během tažení v podélném směru pevně přikotven k nepohyblivé konstrukci, což bylo zřejmým opomenutím, pak vypodložení mostu při použití zbytečně vysokými a vzájemně nesourodými a nespojenými materiály bylo nestabilní. Nelze přehlédnout, že most nebyl tažen v ose, ale excentricky, díky čemuž docházelo k jeho vychýlení na stranu směrem k Přerovu, tedy na stranu, na kterou se most nakonec zřítil. Ve svém dodatku k znaleckému posudku na č.l. 2134 je však již znalecký ústav konkrétnější, když uvádí, že došlo k pochybení ze strany pracovníků, kteří ve dnech 6. – 7.8.2008 rozhodovali o opatřeních k nápravě poruchy při posunu mostní konstrukce s tím, že neprovedli řádná opatření ke zjištění skutečné příčiny poruchy, neprovedli řádná opatření ke zjištění statiky mostu a ochrany bezpečnosti a zdraví při práci, při odstranění poruchy nerovnoměrně zvedali mostní konstrukci pomocí jeřábu a neprovedli zaměření výšky a polohy mostní konstrukce geodetem. Dále ze strany technického a inženýrského dozoru investora dne 7.8.2008 na kontrolním dnu, ač byl srozuměn s poruchou pojezdových vozíků, neprovedl kontrolu, která vedla k odstranění závady. Přinejmenším tak, podle názoru soudu, Ing. Z. M., jako vedoucí technického úseku společnosti B. a K., přítomný na stavbě dne 6.8. a 7.8.2008, odpovědný za technickou přípravu zakázek a dodržování montážního projektu dle platných technických norem, který vypracoval řešení konstrukce podpěrných pilířů pro provedení posunu mostní konstrukce nad pojezdovou dráhou, si měl být vzhledem ke svému vzdělání a pracovnímu zařazení vědom, že zaseknutí pojezdového vozíku a následné vzpříčení podpěrné konstrukce, kdy navíc nebyl dodržen technologický postup společnosti B. a K., kdy most nespočíval na předepsaném počtu dvou párů opěrných vozíků, ale pouze na jednom a poté, co došlo k poruše statiky podpěrné konstrukce mostu spočívající ve vertikálním a horizontálním vzpříčení pojezdových vozíků a jejich vychýlení ze správné polohy, může vést k takové havárii jako je zřícení mostu, přesto neprovedl řádnou kontrolu a následně dne 7.8.2008, kdy byl na stavbě fyzicky přítomen, nezajistil řádná opatření k zajištění stability mostní a podpěrné konstrukce, zejména nenařídil, aby byla proměřena a prověřena statika jak podpěrné konstrukce mostu, tak i k provozovateli železniční dráhy spočívající v omezení, či úplném zastavení železniční dopravy. Stejného provinění se pak podle názoru soudu mohl dopustit Ing. O. M., neboť tento působil na stavbě jako vedoucí projektu společnosti B. a K., komanditní společnost se sídlem D. (dále jen B. a K.), ode dne 1.7.2007 pověřený zástupce vedoucího závodu, zodpovědný za průběh subdodávky, kterou firma B. a K. prováděla pro O., která spočívala v zajištění výsunu a zásunu mostní konstrukce v rámci rekonstrukce. I tento obviněný vzhledem ke svému pracovnímu zařazení viz výše a vzdělání, přítomen na stavbě i ve dnech 6.8.2008 a 7.8.2008, si měl být vědom, k čemu závady, z nichž některé musely být patrné i laikovi, jak vyplývá z fotodokumentace, např. vzpříčení vozíků, mohou vést a neučinil nic, aby zabránil zřícení mostu, ke kterému nakonec došlo. Dne 7.8.2008 byl na stavbě přítomen i L. N., který zde na základě Příkazní smlouvy ze dne 13.2.2008, uzavřené mezi Investorem stavby - Moravskoslezským krajem a Správou silnic Moravskoslezského kraje pracoval jako mostní technik technicko-správního úseku Správy silnic Moravskoslezského kraje na středisku N. J., odpovědný za výkon činnosti technického dozoru Investora a inženýrské činnosti při realizaci stavby „Rekonstrukce mostu, přes trať ČD ve S.“, poté, co dne 7.8.2008 ve S. na uvedené stavbě v rámci kontrolního dne zjistil a fotograficky zadokumentoval skutečnost, že za opěrou mostu na bílovecké straně nebyla mostní konstrukce uložena na předepsaném počtu opěr, když most nebyl uložen na zadní opěrné traverze s dvěma výsuvnými vozíky, neprovedl kontrolu, zda uvedené řešení je dle schválené projektové dokumentace pro uvedenou stavbu, což mu ukládala výše uvedená příkazní smlouva čl. III bod 1) písm. ll), a o tomto nevyrozuměl Investora, čímž porušil bod VII písm. f) výše uvedené Příkazní smlouvy, zjistil a fotograficky zadokumentoval, že podpěrná konstrukce byla pracovníky společnosti B. a K. v rozporu s projektem provizorně vypodkládána nad jeřábovou dráhou provizorními podložkami a dřevěnými špalíky až do výšky 295 mm, což představovalo staticky velmi nestabilní prvky v celé soustavě, neprovedl kontrolu, zda uvedené řešení je prováděno dle schválené projektové dokumentace pro uvedenou stavbu, což mu ukládala výše uvedená Příkazní smlouva čl. III bod 1) písm. ll), a o tomto nevyrozuměl investora, čímž porušil bod VII písm. f) výše uvedené Příkazní smlouvy a poté, co byl stavbyvedoucím Ing. F., pracovníkem zhotovitele stavby společnosti O.-D. s. O., a.s., seznámen výskytem poruchy statiky podpěrné konstrukce mostu na „příborské straně“ nad výsuvnou dráhou, spočívající ve vertikálním a horizontálním vzpříčení výsuvných (pojezdových) vozíků, které pojížděly po výsuvné dráze a spočívala na nich celá horní podpěrná konstrukce a rekonstruovaný most, tak z titulu své funkce technického dozoru investora neprovedl kontrolu, zda skutečné provedení podpěrné konstrukce a stavby je v souladu s projektovou dokumentací vypracovanou pro uvedenou stavbu, nenařídil žádná opatření k zajištění stability mostní a podpěrné konstrukce, aby nedocházelo k jejím dalším pohybům a poklesům, zejména pak nenařídil, aby byla proměřena a prověřena statika jak podpěrné konstrukce mostu, tak i celé mostní konstrukce, přičemž o této poruše statiky ani neinformoval písemně, ani jiným způsobem, odpovědného zástupce investora a spokojil se s ujištěním, že situace je pod kontrolou pracovníků stavby, následně podepsal závěr z kontrolního dne ve stavebním deníku, aniž v něm byly uvedeny jakékoliv závady na uvedené stavbě. I pochybení tohoto obviněného jsou tak význačná, že podle názoru soudu je třeba je jmenovat jako jednu z hlavních příčin havárie a jejich následků. Vzhledem k pracovnímu zařazení tohoto obviněného a jeho znalostem poté, co nejen závažná pochybení na stavbě viděl, ale tato i zdokumentoval, avšak neučinil žádné kroky k jejich odstranění, ba o nich vůbec neinformoval, má soud za to, že nejen Ing. M., Ing. M., ale i L. N. muselo být zřejmé, že závady, ke kterým docházelo při rekonstrukci mostu, zejména pak ty ze 6.8. a 7.8.2008, mohou vést až ke zřícení mostu, avšak neučinili zhola nic, co by zabránilo ať již této skutečnosti, či jejím následkům, např. neučinili žádné kroky k omezení dopravy, tedy se dá hovořit, že byli srozuměni s tím, že most může spadnout.“ 4) Z žalobního návrhu lze zjistit, že obviněným, u nichž zvažuje okresní soud alternativu zavinění v podobě eventuálního úmyslu podle § 4 písm. b) tr. zákona, klade státní zástupce za vinu, že: Ing. Z. M. jako vedoucí technického úseku společnosti B. a K. odštěpný závod O., odpovědný za technickou přípravu zakázek, zpracování a dodržování montážního projektu dle platných technických norem a který vypracoval řešení konstrukce podpěrných pilířů pro provedení posunu mostní konstrukce nad pojezdovou dráhou, po jejíž horní části se pohybovaly pojezdové vozíky, které namontovala k.s. B. a K., zodpovědný za řádné a kvalitní provedení stavby, technické řešení a realizaci projektu - subdodávky - výsunu a zásunu mostní konstrukce na stavbě „Rekonstrukce mostu, přes trať ČD ve S.“, kterou společnost B. a K., k.s., prováděla pro generálního dodavatele, společnost O.-D. s. O., a.s., porušil ustanovení § 102 odst. 1 zák. č. 262/2006 Sb. (Zákoník práce) tím, že nevytvářel bezpečné a zdraví neohrožující pracovní prostředí a pracovní podmínky vhodnou organizací bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a přijímání opatření k předcházení rizikům, když: - jednak přes nezajištěný řádný smluvní vztah s generálním dodavatelem společností O.-D. s. O., a.s., a přes tuto skutečnost, jemu podřízení pracovníci odštěpného závodu komanditní společnosti B. a K. O., převzali stavbu dne 2.5.2008 k provedení prací na výsunu a zpětném zásunu mostní konstrukce, přičemž práce spočívající ve zpětném zásunu nebyly obsaženy v písemné objednávce generálního dodavatele ze dne 28.4.2008, a) - jednak nezajistil provedení prací dle řádně schváleného technologického řešení prováděné činnosti pro výsun a zásun konstrukce uvedeného mostu, když uvedený předpis k uvedené stavbě „Návrh montáže a technologický předpis montáže“ byl zpracován až ke 28.7.2008, tj. po provedení výsunu mostu a tento neřešil konkrétní postup a návody na činnost pracovníků, ani posouzení možných rizik při konkrétním provádění svislých i vodorovných manipulací s konstrukcí mostu v rámci jednotlivých kroků pomocí hydraulických systémů, rovněž neřešil ukotvení mostu při výsunu a zásunu k pevné konstrukci, a tento předpis nebyl předložen objednateli společnosti O.-D. s., a.s., O. ke schválení, přičemž souhlasil se zahájením prací spočívajících ve zpětném zásunu mostu ode dne 1.8.2008 aniž a) byla před zpětným zásunem změřena výška mostu geodetem, což předepisoval předpis společnosti B. a K. „Návrh montáže a technologický předpis montáže“ na str. 13 bod 3) Zpětné zasunutí mostu, b) provedl kontrolu, zda umístění hydraulického zařízení pro výsun a zásun mostu (konzola HLZ 50 t) je provedeno v ose mostu, když ze znaleckého posudku Ing. J. H., soudního znalce z oboru geodézie a kartografie č. 425-75/2008 vyplývá, že naviják tažného zařízení nebyl v ose mostních podpěr ani kolejnic výsuvné dráhy a v případě, kdy tažné lano bylo připevněno ke střednímu I profilu, docházelo k excentrickému tažení s odchylkou 0,59 m na stranu k Přerovu, tedy na stranu, na kterou konstrukce mostu dne 8.8.2008 spadla, c) dne 6.8.2008, při druhém kroku výsunu, byla na všech výsuvných vozících namontována směrová vedení pro dodržení směru při zasouvání mostu, což předepisoval technologický předpis „Návrh montáže a technologický předpis montáže“ společnosti B. a K. na straně 13, když na vozíku na krajní výsuvné dráze směrem k Přerovu směrová vedení zcela scházela a na vozíku na prostřední výsuvné dráze bylo směrové vedení jen na jedné (zadní) straně k Bílovci, d) byly z výsuvných vozíků řádně odstraněny svary, kterými byly po skončení výsunu mostu směrem na Bílovec výsuvné vozíky přivařeny k výsuvné dráze, aby při bourání staré mostovky nedocházelo k podélnému pohybu mostní konstrukce, přičemž na otočném kole výsuvného vozíku na „příborské straně“ mostu nebyl odstraněn svar, následkem čehož se s největší pravděpodobností dne 6.8.2008 výsuvný vozík v pohybu zasekl a došlo ke vzpříčení podpěrné konstrukce, e) byl dodržen technologický předpis společnosti B. a K. „Návrh montáže a technologický předpis montáže“ str. 12, když na „bílovecké straně“ mostu, za opěrou na výsuvné dráze, byla vyřazena z provozu po provedení prvního kroku zásunu jedna dvojice podpěrných výsuvných vozíků, přičemž most nespočíval na předepsaném počtu dvou párů opěrných vozíků, ale pouze na jednom, f) jednak - poté, co byla dne 6.8.2008 při provádění druhého kroku zásunu mostní konstrukce zjištěna porucha statiky podpěrné konstrukce mostu, spočívající ve vertikálním a horizontálním vzpříčení pojezdových vozíků, které spočívaly na pojezdové dráze a na jejich horní části byla uložena horní podpěrná konstrukce a rekonstruovaný most, které byly tímto rovněž vychýleny ze správné polohy, neprovedl řádnou kontrolu, zda na stavbě jsou plněny podmínky provozního předpisu společnosti B. a K. pro provedení uvedené subdodávky „Návrhu montáže a technologický předpis montáže ze dne 28.7.2008“ - bod 3) Zpětné zasunutí mostu, kdy před zásunem mostu měla být zjištěna geodetem výška mostní konstrukce, a zda most byl podepřen v souladu s tímto předpisem, což se nestalo, a následně také dne 7.8.2008 v obci S., kdy byl rovněž na uvedené stavbě fyzicky přítomen, nezajistil řádná opatření k zajištění stability mostní a podpěrné konstrukce, aby nedocházelo k jejím dalším pohybům a poklesům, zejména pak nenařídil, aby byla proměřena a prověřena statika jak podpěrné konstrukce mostu, tak i celé mostní konstrukce, a nenařídil, aby byla učiněna opatření ve vztahu k provozovateli železniční dráhy, spočívající v omezení či úplném zastavení železniční dopravy následkem této jeho nečinnosti toto zjevné nerovnoměrné statické zatížení mostní konstrukce nebylo řádně prověřeno, nebylo řádně a úplně odstraněno, přičemž jeho povinnosti vyplývají z pracovní smlouvy ze dne 3.4.2006 na funkci vedoucí technického úseku článek 2-3, a pracovní náplně ze dne 3.4.2006, čl. 1-6, kdy je odpovědný za - řízení technického oddělení - řádné a kvalitní provedení stavby - zpracování komplexní technologického projektu montáží ocelových konstrukcí a zajištění změn v projektové a technické dokumentaci zadavatelů v souladu s platnými zákony a normami, - dodržování zásad bezpečnosti práce a ochrany zdraví při práci, Ing. O. M. jako vedoucí projektu společností B. a K. komanditní společnost se sídlem D. (dále jen B. a K.), ode dne 1.7.2007 pověřený zástupce vedoucího závodu, zodpovědný za průběh subdodávky, kterou firma B. a K. prováděla pro O., která spočívala v zajištění výsunu a zásunu mostní konstrukce v rámci rekonstrukce, porušil ustanovení § 102 odst. 1 zák. č. 262/2006 Sb. (Zákoník práce) tím, že nevytvářel bezpečné a zdraví neohrožující pracovní prostředí a pracovní podmínky vhodnou organizací bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a přijímání opatření k předcházení rizikům, když: - jednak přes nezajištěný řádný smluvní vztah s generálním dodavatelem společností O.-D. s. O., a.s., a přes tuto skutečnost, jemu podřízení pracovníci odštěpného závodu komanditní společnosti B. a K. O., převzali stavbu dne 2.5.2008 k provedení prací na výsunu a zpětném zásunu mostní konstrukce, přičemž práce spočívající ve zpětném zásunu nebyly obsaženy v písemné objednávce generálního dodavatele ze dne 28.4.2008, jednak nezajistil provedení prací dle řádně schváleného technologického řešení prováděné činnosti pro výsun a zásun konstrukce uvedeného mostu, když uvedený předpis k uvedené stavbě „Návrh montáže a technologický předpis montáže“ byl zpracován až ke 28.7.2008, tj. po provedení výsunu mostu a tento neřešil konkrétní postup a návody na činnost pracovníků, ani posouzení možných rizik při konkrétním provádění svislých i vodorovných manipulací s konstrukcí mostu v rámci jednotlivých kroků pomocí hydraulických systémů, rovněž neřešil ukotvení mostu při výsunu a zásunu k pevné konstrukci, a tento předpis nebyl předložen objednateli společnosti O.-D. s., a.s., O. ke schválení, přičemž souhlasil se zahájením prací spočívajících ve zpětném zásunu mostu ode dne 1.8.2008 aniž a) byla před zpětným zásunem změřena výška mostu geodetem, což předepisoval předpis společnosti B. a K. „Návrh montáže a technologický předpis montáže“ na str. 13 bod 3) Zpětné zasunutí mostu, b) provedl kontrolu, zda umístění hydraulického zařízení pro výsun a zásun mostu (konzola HLZ 50 t) je provedeno v ose mostu, když ze znaleckého posudku Ing. J. H., soudního znalce z oboru geodézie a kartografie č. 425-75/2008 vyplývá, že naviják tažného zařízení nebyl v ose mostních podpěr ani kolejnic výsuvné dráhy a v případě, kdy tažné lano bylo připevněno ke střednímu I profilu, docházelo k excentrickému tažení s odchylkou 0,59 m na stranu k Přerovu, tedy na stranu, na kterou konstrukce mostu dne 8.8.2008 spadla, c) dne 6.8.2008, při druhém kroku výsunu, byla na všech výsuvných vozících namontována směrová vedení pro dodržení směru při zasouvání mostu, což předepisoval technologický předpis „Návrh montáže a technologický předpis montáže“ společnosti B. a K. na straně 13, když na vozíku na krajní výsuvné dráze směrem k Přerovu směrová vedení zcela scházela a na vozíku na prostřední výsuvné dráze bylo směrové vedení jen na jedné (zadní) straně k Bílovci, d) byly z výsuvných vozíků řádně odstraněny svary, kterými byly po skončení výsunu mostu směrem na Bílovec výsuvné vozíky přivařeny k výsuvné dráze, aby při bourání staré mostovky nedocházelo k podélnému pohybu mostní konstrukce, přičemž na otočném kole výsuvného vozíku na „příborské straně“ mostu nebyl odstraněn svar, následkem čehož se s největší pravděpodobností dne 6.8.2008 výsuvný vozík v pohybu zasekl a došlo ke vzpříčení podpěrné konstrukce, e) byl dodržen technologický předpis společnosti B. a K. „Návrh montáže a technologický předpis montáže“ str. 12, když na „bílovecké straně“ mostu, za opěrou na výsuvné dráze, byla vyřazena z provozu po provedení prvního kroku zásunu jedna dvojice podpěrných výsuvných vozíků, přičemž most nespočíval na předepsaném počtu dvou párů opěrných vozíků, ale pouze na jednom, f) jednak - poté, co byla dne 6.8.2008 při provádění druhého kroku zásunu mostní konstrukce zjištěna porucha statiky podpěrné konstrukce mostu, spočívající ve vertikálním a horizontálním vzpříčení pojezdových vozíků, které spočívaly na pojezdové dráze a na jejich horní části byla uložena horní podpěrná konstrukce a rekonstruovaný most, které byly tímto rovněž vychýleny ze správné polohy, neprovedl řádnou kontrolu, zda na stavbě jsou plněny podmínky provozního předpisu společnosti B. a K. pro provedení uvedené subdodávky „Návrhu montáže a technologický předpis montáže ze dne 28.7.2008“ - bod 3) Zpětné zasunutí mostu, kdy před zásunem mostu měla být zjištěna geodetem výška mostní konstrukce, a zda most byl podepřen v souladu s tímto předpisem, což se nestalo, a následně také dne 7.8.2008 v obci S., kdy byl rovněž na uvedené stavbě fyzicky přítomen, nezajistil řádná opatření k zajištění stability mostní a podpěrné konstrukce, aby nedocházelo k jejím dalším pohybům a poklesům, zejména pak nenařídil, aby byla proměřena a prověřena statika jak podpěrné konstrukce mostu, tak i celé mostní konstrukce, a nenařídil, aby byla učiněna opatření ve vztahu k provozovateli železniční dráhy, spočívající v omezení či úplném zastavení železniční dopravy, následkem této jeho nečinnosti toto zjevné nerovnoměrné statické zatížení mostní konstrukce nebylo řádně prověřeno, nebylo řádně a úplně odstraněno, přičemž jeho povinnosti vyplývají z pracovní smlouvy ze dne 3.4.2006 a dodatku ze dne 29.6.2007, na funkci vedoucí projektu, pověřený funkcí zástupce vedoucího závodu, článek 2-3, a pracovní náplně ze dne 3.4.2006, čl. 1-6, kdy je odpovědný mj. za - řízení obchodních případů - řádné a kvalitní provedení stavby - zajišťuje komplexní technologické projekty montáží ocelových konstrukcí a kontroluje jejich dodržování v souladu se zákony a platnými normami, - zajišťuje dodržování předpisů o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci, L. N. jako mostní technik technicko-správního úseku Správy silnic Moravskoslezského kraje na středisku N. J., odpovědný, dle Příkazní smlouvy ze dne 13.2.2008 uzavřené mezi Investorem stavby - Moravskoslezským krajem a Správou silnic Moravskoslezského kraje, příspěvková organizace, za výkon činnosti technického dozoru Investora a inženýrské činnosti při realizaci stavby „Rekonstrukce mostu, přes trať ČD ve S.“, 1) ode dne 20.5.2008 přesto, že byl srozuměn s tím, že na stavbě působí jako subdodavatel společnost B. a K., zajištující výsun a zásun mostní konstrukce, neprovedl kontrolu, jak je projektově, technicky a smluvně její činnost zajištěna, a zda podpěrná konstrukce mostu a provádění výsunu a zásunu mostu je prováděna dle schváleného technologického předpisu montáže a dle schválené projektové dokumentace objednatelem uvedené stavby, 2) dne 7.8.2008 ve S. na uvedené stavbě v rámci kontrolního dne a) poté, co zjistil a fotograficky zadokumentoval skutečnost, že za opěrou mostu na bílovecké straně nebyla mostní konstrukce uložena na předepsaném počtu opěr, když most nebyl uložen na zadní opěrné traverze s dvěma výsuvnými vozíky, neprovedl kontrolu, zda uvedené řešení je dle schválené projektové dokumentace pro uvedenou stavbu, což mu ukládala výše uvedená příkazní smlouva čl. III bod 1) písm. ll), a o tomto nevyrozuměl Investora, čímž porušil bod VII písm. f) výše uvedené Příkazní smlouvy, b) zjistil a fotograficky zadokumentoval, že podpěrná konstrukce byla pracovníky společnosti B. a K. v rozporu s projektem provizorně vypodkládána nad jeřábovou dráhou provizorními podložkami a dřevěnými špalíky až do výšky 295 mm, což představovalo staticky velmi nestabilní prvky v celé soustavě, neprovedl kontrolu, zda uvedené řešení je prováděno dle schválené projektové dokumentace pro uvedenou stavbu, což mu ukládala výše uvedená Příkazní smlouva čl. III bod 1) písm. ll), a o tomto nevyrozuměl investora, čímž porušil bod VII písm. f) výše uvedené Příkazní smlouvy, c) poté co byl stavbyvedoucím Ing. F., pracovníkem zhotovitele stavby společnosti O.-D. s. O., a.s., seznámen výskytem poruchy statiky podpěrné konstrukce mostu na „příborské straně“ nad výsuvnou dráhou, spočívající ve vertikálním a horizontálním vzpříčení výsuvných (pojezdových) vozíků, které pojížděly po výsuvné dráze a spočívala na nich celá horní podpěrná konstrukce a rekonstruovaný most, tak z titulu své funkce technického dozoru investora neprovedl kontrolu, zda skutečné provedení podpěrné konstrukce a stavby je v souladu s projektovou dokumentací vypracovanou pro uvedenou stavbu, nenařídil žádná opatření k zajištění stability mostní a podpěrné konstrukce, aby nedocházelo k jejím dalším pohybům a poklesům, zejména pak nenařídil, aby byla proměřena a prověřena statika jak podpěrné konstrukce mostu, tak i celé mostní konstrukce, přičemž o této poruše statiky ani neinformoval písemně, ani jiným způsobem, odpovědného zástupce investora a spokojil se s ujištěním, že situace je pod kontrolou pracovníků stavby, následně podepsal závěr z kontrolního dne ve stavebním deníku, aniž v něm byly uvedeny jakékoliv závady na uvedené stavbě, čímž porušil článek III bod 1) písm. ll), článek VII písm. f) výše uvedené Příkazní smlouvy, a nesplnil povinnosti uložené mu Příkazní smlouvou dle článku II bodu 2) Příkazní smlouvy, kdy měl příkazník poskytovat odborné rady, posudky, doporučení, stanoviska, vykonávat technický dozor staveb, a provádět další činnosti uvedené pod písmeny a - q), kdy dle písm. e) - příkazník je povinen o všech závažných skutečnostech informovat příkazce, písm. k) - spolupracovat s pracovníky zhotovitele při provádění opatření na odvrácení nebo omezení škod při ohrožení stavby živelnými událostmi, přičemž porušil i své povinnosti zaměstnance, vyplývající mu z pracovní smlouvy uzavřené na funkci „mostní technik TSÚ“ se Správou silnic Moravskoslezského kraje dne 28.2.2006 a popisu pracovní činnosti, s níž byl písemně seznámen dne 17.10.2007, kdy mu vyplývá povinnost vykonávat investorský dozor na stavbách rekonstrukcí mostů (předání staveniště, sledování prací dle projektové dokumentace a smluv o dílo, včetně předání hotového díla a zajištění kolaudace), následkem této jeho další nečinnosti zjevné nerovnoměrné statické zatížení mostní konstrukce nebylo řádně prověřeno, nebylo řádně a úplně odstraněno“. 5) Státní zástupce se jednání obviněných rozhodl kvalifikovat při použití znaků skutkové podstaty trestného činu obecného ohrožení podle § 180 tr. zákona, které zákon v době činu kladeným obviněným za vinu vymezoval následujícím způsobem: § 180 (1) Kdo z nedbalosti způsobí nebo zvýší obecné nebezpečí anebo ztíží jeho odvrácení nebo zmírnění, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo zákazem činnosti. (2) Odnětím svobody až na tři léta nebo zákazem činnosti bude pachatel potrestán, a) způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 těžkou újmu na zdraví nebo smrt, b) spáchá-li takový čin proto, že porušil důležitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona, nebo c) způsobí-li takovým činem značnou škodu. (3) Odnětím svobody na jeden rok až pět let nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 2 písm. b) a) škodu velkého rozsahu, nebo b) těžkou újmu na zdraví nebo smrt. (4) Odnětím svobody na tři léta až deset let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 2 písm. b) těžkou újmu na zdraví nebo smrt více osob. Naopak okresní soud ve vydaném usnesení nastiňuje možnosti aplikace skutkové podstaty trestného činu obecného ohrožení dle § 179 tr. zákona, kterou zákon vymezil následujícími znaky: § 179 (1) Kdo úmyslně vydá lidi v nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví nebo cizí majetek v nebezpečí škody velkého rozsahu tím, že způsobí požár nebo povodeň nebo škodlivý účinek výbušnin, plynu, elektřiny nebo jiných podobně nebezpečných látek nebo sil nebo se dopustí jiného podobného nebezpečného jednání (obecné nebezpečí), nebo kdo obecné nebezpečí zvýší anebo ztíží jeho odvrácení nebo zmírnění, bude potrestán odnětím svobody na tři léta až osm let. (2) Odnětím svobody na osm až patnáct let bude pachatel potrestán, a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 jako člen organizované skupiny, b) spáchá-li takový čin opětovně v krátké době, nebo c) způsobí-li takovým činem těžkou újmu na zdraví více osob nebo smrt, škodu velkého rozsahu nebo jiný zvlášť závažný následek. (3) Odnětím svobody na dvanáct až patnáct let nebo výjimečným trestem bude pachatel potrestán, a) způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 úmyslně smrt, nebo b) spáchá-li takový čin za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu. III. Vývody vrchního soudu z učiněných zjištění 1) Ani jedno z vydaných rozhodnutí (ať již obžaloba státního zástupce, či usnesení okresního soudu) však detailnějším způsobem nezmiňuje, z jakých skutečností je dovozována naplněnost subjektivní stránky žalovaného (obžaloba) či zvažovaného (usnesení) trestného činu u jednotlivých obviněných. Z podané obžaloby (jejího odůvodnění) nelze zjistit, zda její naplněnost je u obviněných spatřována ve formě vědomé (§ 5 písm. a/ tr. zákona) či nevědomé (§ 5 písm. b/ tr. zákona) nedbalosti, u usnesení okresního soudu pak při zvažované možnosti přísnějšího právního posouzení činu u některých obviněných, není ohledně tvrzené možnosti existence zavinění ve formě nepřímého úmyslu § 4 písm. b) tr. zákona (dle okresního soudu u obviněných Ing. Z. M. , Ing. O. M. a L. N.) přihlíženo ke všem skutečnostem rozhodným pro dovození této formy zavinění trestného činu, resp. je poukazováno na skutečnosti, které mohou být rozhodné převážně z pohledu tzv. vědomostní složky. Ta však není způsobilá změnu právní kvalifikace odůvodnit, neboť její podoba je stejná jak v případě tzv. nedbalosti vědomé (culpa luxuria) podle § 5 písm. a) tr. zákona, tak v případě úmyslu eventuálního (dolus eventualis) podle § 4 písm. b) tr. zákona (k témuž dále viz níže). Odůvodnění rozhodnutí okresního soudu pak obsahuje i zjevnou nesprávnost, pokud činí závěr, že (str. 28-29)“ „... u některých obviněných byla nedbalost mající za následek zřícení mostu tak výrazná ... jim muselo být zřejmé ... je možné jeho zřícení a bez přiměřených důvodů se domnívali, že k tomuto nedojde, tedy vzhledem k jejich vzdělání a pracovnímu zařazení museli vědět, že svým jednáním mohou porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem a s ohledem na to, že neučinili žádné kroky k odvrácení, byli s tímto srozuměni (§ 4 písm. b/ trestního zákona).“, neboť zcela nepřípustným způsobem směšuje skutečnosti týkající se jednak stránky subjektivní (údaje „nedbalost“, „bez přiměřených důvodů se domnívali, že k tomu nedojde“, „byli s tím srozuměni“), jednak stránky objektivní ("neučinili žádné kroky k odvracení havárie“), resp. prostřednictvím formy jednání (omise), kterou takto okresní soud (ve shodě se státním zástupcem, který také spatřuje spáchání činu obviněnými ve formě omisivního jednání – „následkem výše uvedeného ... opomenutí“) obviněným vytýká, dospívá k závěru o jiné formě zavinění, tj. úmyslu eventuálním (§ 4 písm. b/ tr. zákona). Pokud je však rozhodnutí okresního soudu založeno výlučně na tomto východisku (a následující pasáž odůvodnění nalézacího soudu vyznívá ve směru vědomosti uvedených tří obviněných o možnosti zřícení mostu), aniž by při dovození vědomostní složky zavinění současně odpovídajícím způsobem vyargumentovalo existenci nezbytné složky volní (v případě srozumění tzv. vůli kladnou), pak je zřejmé, že vydané rozhodnutí nemůže obstát. 2) Zavinění, jakožto obligatorní znak subjektvní stránky, upravuje trestní zákon (tj. zákon, za jehož účinnosti k jednání vytýkanému obžalobou obviněným došlo) následovně: Zavinění § 4 Trestný čin je spáchán úmyslně, jestliže pachatel a) chtěl způsobem v tomto zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem, nebo b) věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn. § 5 Trestný čin je spáchán z nedbalosti, jestliže pachatel a) věděl, že může způsobem v tomto zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že takové porušení nebo ohrožení nezpůsobí, nebo b) nevěděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, ač o tom vzhledem k okolnostem a k svým osobním poměrům vědět měl a mohl. § 6 K okolnosti přitěžující nebo k okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby, se přihlédne a) jde-li o těžší následek, i tehdy, zavinil-li jej pachatel z nedbalosti, vyjímaje případy, že tento zákon vyžaduje i zde zavinění úmyslné, b) jde-li o jinou skutečnost, i tehdy, jestliže o ní pachatel nevěděl, ač o ní vzhledem k okolnostem a k svým osobním poměrům vědět měl a mohl, vyjímaje případy, kdy tento zákon vyžaduje, aby o ní pachatel věděl. Zavinění, kterým se rozumí psychický vztah pachatele k poruše či ohrožení objektu trestného činu nebo jeho předmětu útoku, jakož i k jeho jednání uvedeném v trestním zákoně, které je vyvolávají, sestává ze a) složky vědomostní a b) složky volní. Vědomostní složka (má podobu různých soudů pachatele o objektivní skutečnosti – soud apodiktický, asertorický a problematický) zahrnuje pachatelovo vnímání objektivního stavu věci, jakož i jeho představy o něm. Podmínkou je, že si pachatel potřebná fakta uvědomoval v době páchání, resp. spáchání trestného činu, a pokud tomu tak nebylo, uvědomovat si to měl a mohl. Volní složka zavinění znamená o vůli pachatele opřenou jeho zaměřenost na skutečnosti trestněprávní relevantní, projevuje se ve formě chtění nebo srozumění, které vyjadřují různé stupně volního směřování (zaměření) pachatele vůči objektu trestného činu a jeho následkům. Výše bylo uvedeno, že z pohledu složky vědomostní není rozdílu mezi úmyslem eventuálním (§ 4 písm. b/ tr. zákona) a vědomou nedbalostí (§ 5 písm. a/ tr. zákona). Je tomu tak proto, že u obou se může vyskytovat jak v podobě soudu asertorického, tj. soudu prosté jistoty, tak v podobě soudu problematického, který vyjadřuje nejistotu pachatelova jednání, resp. jen jeho možnost, pravděpodobnost. Naopak odlišujícím hlediskem je složka volní, který má v případě eventuálního úmyslu (vrchní soud užívá v souvislosti s formou zavinění upravenou § 4 písm. b/ tr. zákona toto označení, neboť pojem úmysl nepřímý /dolus indirectus/ je spojován s již překonanou formou úmyslu, kterou citované znění zákona nevyjadřuje) podobu srozumění pachatele (pozitivní vůle), kdežto v případě vědomé nedbalosti je složka volní – na rozdíl od úmyslu – zaměřena záporně (případně absentuje pro neexistující složku představovou). Záporná vůle je dovozována z faktu, že pachatel spoléhal na „nepřiměřené důvody“, že následky jeho jednání nenastanou. Je vhodné dodat, že v případě nedbalosti nevědomé z neexistující složky představové logicky plyne absentující složka volní. Z dosud uvedeného plyne, že v případě úmyslu eventuálního (složka volní má podobu méně intentivního srozumění, ve srovnání s chtěním u úmyslu přímého) lze na srozumění pachatele usuzovat především z faktu, že pachatel nepočítal s žádnou konkrétní okolností, která by vzniku možného následku jeho jednání bránila. V případě posuzovaném je nutno zdůraznit, že naplněnost znaku srozumění není možno odvozovat ani od případně zjištěné pravé lhostejnosti, neboť tato forma lhostejnosti, jejímž projevem je „nulitní“ vůle pachatele znaku srozumění ve smyslu právní úpravy obsažené v ustanovení § 4 písm. b) tr. zákona neodpovídá. Její zjištění by při aplikaci trestního zákona (zák. č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů) umožnilo zvažovat existenci zavinění pachatele „toliko“ ve formě vědomé nedbalosti podle § 5 písm. a) tr. zákona, což by v případě posuzovaném znamenalo, že by čin pachatele musel být nadále kvalifikován (při naplněnosti znaků jeho skutkové podstaty) v podobě trestného činu obecného ohrožení podle § 180 tr. zákona (resp. jeho příslušné kvalifikované podstaty). Z pohledu možností kvalifikace činu obviněných podle § 179 tr. zákona je nezbytné dodat, že nelze kalkulovat s tím, že by znak srozumění obsažený v § 4 písm. b) tr. zákona byl dovozen prostřednictvím závěru o „smíření“ některého z obviněných se vznikem posuzované havárie zapříčiněné pádem mostu. Právní úprava obsažená v ustanovení § 15 odst. 2 zák. č. 40/2009 Sb. (dále TrZ), dle níž „Srozuměním se rozumí i smíření pachatele s tím, že způsobem uvedeným v trestním zákoně může porušit nebo ohrozit zájem chráněný trestním zákonem“, přiznává srozumění širší dosah a z pohledu zásad o časové působnosti trestních zákonů je ve věci posuzované neaplikovatelná. Lze dodat, že závěru o nemožnosti hodnocení pravé lhostejnosti ve smyslu § 4 písm. b) tr. zákona (neplatí o lhostejnosti nepravé, která /též/ kladnou vůli obsahuje) nasvědčuje i důvodová zpráva k TrZ v souvislosti se zdůvodněním zavedení ustanovení § 15 odst. 2 TrZ. 3) Vrátí-li se vrchní soud k tomu, co v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl okresní soud, pak je třeba poukázat na to, že zmiňuje-li okresní soud, že některým obviněným „s ohledem na jejich vzdělání a pracovní zařazení jim muselo být zřejmé, zejména z toho důvodu, že byli na stavbě mostu krátce před jeho zřícením, tj. 6.8. a 7.8., že vzhledem k technickému stavu, ve kterém se most nachází, je možné jeho zřícení a bez přiměřených důvodů se domnívali, že k tomu nedojde“, pak toto jeho konstatování nemůže ve světle výše uvedeného odůvodnit závěr o dovození eventuálního úmyslu podle § 4 písm. b) tr. zákona, neboť vyjadřuje právě a jedině zavinění ve smyslu vědomé nedbalosti podle § 5 písm. a) tr. zákona. V hodnotící činnosti okresního soudu, která má vztah k jím dovozované právní kvalifikaci, spatřuje vrchní soud zejména tyto dvě pochybení: a) nepřípustnou záměnu skutečností (resp. nakládání s nimi) významných z hlediska stránky objektivní a subjektivní Závěr okresního soudu, že srozumění obviněných ve smyslu § 4 písm. b) tr. zákona je dáno tou skutečností, že v jím popsané situaci (ač „jim muselo být zřejmé...“) „neučinili žádné kroky k odvrácení havárie“, je dle vrchního soudu neudržitelný, neboť uvedená formulace („neučinili žádné kroky k odvrácení havárie“) vyjadřuje formu jednání (jednání omisivní), jímž měli obvinění žalovaný trestný čin spáchat. Jednáním (jde o obligatorní znak objektivní stránky) ve smyslu trestně (proti)právním, tzn. v souladu se znaky skutkové podstaty trestného činu, se přitom rozumí projev vůle jeho pachatele navenek. Jednota vnitřní a vnější složky jednání, tj. vůle a jejího projevu (jednota psychického a fyzického), může mít podobu buď konání (jednání komisivní) a opomenutí (jednání omisivní), přičemž obě tyto základní formy jednání mohou být po stránce subjektivní naplněny zaviněním buď ve formě úmyslu (§ 4 písm. a/ či b/ tr. zákona) nebo nedbalosti (§ 5 písm. a/ či b/ tr. zákona). Forma jednání (např. omise) proto nemůže ovlivnit vlastní hodnocení subjektivní stránky činu, potažmo formu zavinění trestného činu, kterou je třeba dovozovat hledisky významnými z pohledu složek vědomostní a volní (viz výše). Ve věci posuzované uvedené skutečnosti znamenají to, že samotná nečinnost obviněného projevující se např. v tom, že neprovedl kontrolní měření statiky opravovaného mostu, nezajistil jeho dodatečné ukotvení či přijetí dalších vhodných opatření k zajištění stability mostní a podpěrné konstrukce, nemůže vést k právnímu závěru o jeho srozumění se vznikem poruchového následku (jeho srozumění s pádem opravovaného mostu), neboť zjišťované omisivní jednání nevypovídá nic o formě jeho volního směřování (formě zavinění) k jím přivozenému následku, resp. k poruše či ohrožení objektu trestného činu obecně. b) neodůvodněné odhlížení od skutečností rozhodných pro správné zjištění formy zavinění Opětovně je vhodným připomenout, že při naplněnosti subjektivní stránky trestného činu se vyžaduje, aby zavinění v zákonem požadované formě bylo dáno v době spáchání, resp. páchání trestného činu. Z tohoto hlediska je třeba zdůraznit, že i přiměřenost důvodů, na něž se pachatel spoléhal ve smyslu § 5 písm. a) tr. zákona, se posuzuje podle toho, jak se mu jevila v době činu, neboť to, co vyšlo najevo až dodatečně, je z hlediska citovaného ustanovení irelevantní. Nelze proto při hodnocení forem zavinění trestného činu postupovat způsobem, který by plynul z vyjádření obsaženého v odůvodnění usnesení okresního soudu („Pokud pomineme samotnou vadu projektu...“), neboť za situace, že by vadnost projektu byla jedním z faktorů, který se spolupodílel na pádu mostu a byl tak součástí příčinného vztahu mezi jednáním pachatele a následkem z jeho jednání vzniklým (a uvedenému by nasvědčoval odborný závěr posudku – viz níže, který v usnesení okresního soudu detailně hodnocen není), pak právě tento faktor musí být zohledněn v rámci dovozování individuální trestní odpovědnosti každého jednotlivého obviněného, neboť má nezpochybnitelný význam již při hodnocení nedbalostní formy zavinění (předpokládané nevědění o vadách projektu obviněným projektantem, spoléhání se na správnost projektu ostatními obviněnými), a to z pohledu kriterií požadované opatrnosti (objektivního a subjektivního). Je-li toto nezbytné hodnotit již v rámci nedbalostní formy zavinění, pak tím spíše musí být se všemi skutečnostmi rozhodnými pro vyhodnocení zavinění obviněných uvažováno i u okresním soudem zvažované formy úmyslného zavinění (tj. u úmyslu eventuálního). 4) Okresní soud ve svém – s ohledem na skutkovou a právní složitost věci – poměrně stručném (odůvodnění v rozsahu 2 a ½ strany textu) rozhodnutí nehodnotil posuzovanou věc v rozsahu nezbytně nutném, tj. z pohledu toho, zda reálně existují okolnosti, které by umožnily posouzení věci (alespoň u některého z obviněných) v podobě jím zmíněné právní kvalifikace, která by pak odůvodnila rozhodování věci v prvním stupni před krajským soudem (§ 17 odst. 1 tr.ř.). Zejména se naprosto nedostatečně věnoval těm skutečnostem, které dle jeho zjištění vedly k pádu mostní konstrukce do železničního koridoru, jak se tyto projevily před vlastním pádem na staveništi, a zejména (právě z pohledu nastiňované právní kvalifikace) se vůbec nezabýval těmi skutečnostmi, které by odůvodnily jeho závěr, že tu nebyly žádné okolnosti, pro které (v důsledku jejich nesprávného zhodnocení obviněnými) bylo možno počítat s tím, že k pádu mostu nedojde. Jinými slovy řečeno, okresní soud ve svém rozhodnutí žádným relevantním způsobem nepoukázal na to, že skutkové okolnosti věci vyžadují její odlišné právní posouzení z důvodu jiné formy zavinění trestného činu, tzn. že tu nejde (alespoň u některého z obviněných) toliko o nedbalost, jejíž podstatou (v obecném vnímání) je nezachování určité míry opatrnosti ze strany pachatele posuzované podle kriterií, která stanoví trestní zákon, že tudíž nejde o nedbalost, tj. formu zavinění vycházející (viz též výše) buď z existující vědomostní složky a zároveň složky volní zaměřené na rozdíl od úmyslu „záporně“, nebo z neexistující složky představové a logicky i z absentující složky volní, ale o úmysl, který charakterizuje pozitivní vědomostní složka a pozitivní složka volní. Při právním hodnocení věci, resp. při zvažování trestní odpovědnosti toho kterého z obviněných, je nutno vzít v úvahu, že z povahy věci – s oporou o § 3 odst. 3 tr. zákona, zcela převažující názory trestněprávní nauky i judikaturu soudů (v novém trestním zákoníku je toto již vyjádřeno expresis verbis v ustanovení § 23 TrZ) – je vyloučeno spolupachatelsví u deliktů nedbalostních, což ve své podstatě znamená, že každý pachatel „společného“ nedbalostního deliktu odpovídá jako samostatný subjekt a nelze z hlediska materiální stránky (§ 31 odst. 2 písm. a/ tr. zákona) přihlížet k tomu, že tu bylo více participujících v postavení spolupachatelů. Právně kvalifikačně, tzn. z hlediska viny, se proto neuplatní to, co nastává v případě spolupachatelů (tj. osob, které se společného přímého jednání /znak objektivní stránky/ dopustili ve společném úmyslu /znak subjektivní stránky/), tj. že jednání každého ze spolupachatelů se posuzuje tak, jako by celý trestný čin spáchal sám. Z pohledu zavinění to pak znamená, že je nutno samostatně hodnotit u každého z obviněných zvlášť i např. takové otázky, do jaké míry (ne)důvodně spoléhal na ty či ony skutečnosti (v případě spáchání trestného činu zaviněného ve formě nedbalosti vědomé bez přiměřených důvodů), že porušení či ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem nezpůsobí. Připomíná se, že kriteria požadované opatrnosti jsou povahy objektivní a subjektivní a že důvody a jejich přiměřenost, resp. nepřiměřenost, jež vedou pachatele ke spolehnutí se na to, že následky z jeho jednání (tj. i omise) nenastanou, nelze ztotožňovat s omylem pachatele (v němž jedná vlivem přinejmenším nesprávné představy o různých skutečnostech). V případě závěru o vědomé nedbalosti nedostatečně, resp. chybně z hlediska přiměřenosti zhodnocené důvody musejí existovat a pachatel o nich musí vědět. Z jeho strany se jedná o podcenění možných následků jeho jednání vzhledem k okolnostem, které zná, ale které chybně posuzuje a hodnotí. Dodává se, že negativní omyl skutkový (nesprávná představa o různých skutečnostech) nevylučuje možnost dovození zavinění v podobě nevědomé nedbalosti. 5) Z podané obžaloby se podává, že závěr o vině obviněných (nedbalostním trestným činem obecného ohrožení) státní zástupce opírá o zpracované znalecké posudky, mimo jiné zejména též o posudek znaleckého ústavu stavební fakulty ČVUT v Praze (a jeho dvou dodatků), který zodpovídá odbornou otázku příčin pádu mostu a vyslovuje se k ní následujícím způsobem (str. 21-23 posudku): „Příčinou destrukce rozestavěného mostu byla souhra více nepříznivých okolností, přičemž stěží lze jednu z nich označit za rozhodující nebo převažující. V následujícím seřazení těchto okolností ale lze do jisté míry spatřovat názor zpracovatelů posudku na vliv, jaký měla každá z těchto okolností na zřícení mostu: · chybou projektu, který nestanovil správně těžiště rozhodující části mostu (části s vybetonovanou deskou mostovky) se stalo, že požadavek na synchronní zvedání mostu (tak aby zůstával v příčném směru vodorovný) se ve skutečnosti (při umístění zavážecích drah souměrně k ose ocelové konstrukce mostu) nedařilo dodržet jinak, než manipulací s tlakem v jednotlivých lisech, jak se také podle vyjádření vedoucího montéra dělo, přičemž jedinou kontrolou bylo vizuální sledování mostu. V důsledku této skutečnosti nutně došlo k přerozdělení sil působících na podpory MTP, které i při správném rozložení sil byly prakticky bez rezerv. Navíc vizuální sledování konstrukce mostu při zdvihání bylo zcela subjektivní. · k závěru o pravděpodobném přetížení podpor dospěl i znalec na hydrauliku Ing. Ch., který uvádí, že i když hydraulická zařízení použitá k přizvedávání mostu byla zvolena vhodně a před havárií nedošlo k jejich poruše, nevhodnou činností obsluhy došlo k nerovnoměrnému rozdělení sil do jednotlivých válců, čímž se síly působící na podpůrné konstrukce výrazně odchýlily od hodnot předpokládaných v projektu. Chybou technologického návrhu podle znalce Ing. Ch. bylo, že hydraulický systém neobsahoval žádná kontrolní zařízení nebo postupy tak, aby byla vyloučena možnost zmíněného přetížení podpůrné konstrukce při chybné manipulaci obsluhy. V dodatku posudku pak znalec Ing. Ch. uvedl sílu (560 kN), která v některých lisech působila těsně před havárií: jelikož tato síla několikanásobně převyšuje hodnoty odpovídající výpočtům, je zřejmé, nakolik mohly být podpory v těchto místech přetíženy. · projekt podpůrných konstrukcí nemohl s přetížením popsaným v předchozím bodě počítat, měl ale jiné nedostatky, popsané výše v bodě 5.1 tohoto odstavce, které také přispěly k havárii mostu. Zde jsou jen stručně zopakovány: - projekt nevzal v úvahu vodorovné síly vznikající jak při tažení mostu, tak zejména způsobené imperfekcemi v podpůrné konstrukci i v jejím usazení, a to ve svislém i vodorovném směru (poznámka v technické zprávě věnovaná maximálnímu přípustnému odklonu podpůrných konstrukcí od svislice byla málo důrazná a nevyzněla imperativně). Podpůrná konstrukce na tyto vodorovné síly nebyla adekvátně navržena a v důsledku toho nebyla dostatečně tuhá ani v podélném, ani v příčném směru. Protože žádná měření geometrie podpůrných konstrukcí nebyla před zpětným zásunem provedena, lze jen spekulovat, že vychýlení podpůrných konstrukcí (způsobené při bourání betonové desky starého mostu, sedáním zeminy pod panely nebo při uvolňování mostu dne 7.8.08) mohlo být takové, že vznikly vodorovné síly blížící se únosnosti podpůrné konstrukce a malý impuls vyvolaný přenášením hmotnosti mostu z jednoho příčného nosníku MJD na druhý na bílovecké straně dne 8.8., či spíše přetížení některé podpory MTP způsobené nesprávnou manipulací s hydraulikou, mohly vést k překročení této únosnosti. V důsledku tohoto překročení došlo k vzrůstu vodorovných deformací podpůrné konstrukce a posléze k pádu mostu do kolejiště. - projekt nevzal dostatečně v úvahu skutečnost, že most je ve všech fázích výsunu i zásunu staticky neurčitě podepřen, nemá souměrný příčný řez, je výrazně šikmý, v části má betonovou desku a v části ne, jeho ocelové řezy se po délce výrazně proměňují a že tedy jeho svislé reakce do montážních podpor nelze určovat odhadem nebo úvahou. Projekt také dostatečně nevaroval před nadměrným přizvedáváním mostu (nadměrným se rozumí rozdíl zdvihu v místech jednotlivých vozíků, a to jak příčně, tak podélně nad nezbytně nutnou hodnotu k manipulaci s podpůrnými konstrukcemi). Žádný výpočet nemůže postihnout všechny možnosti, ke kterým by při takovém přizvedávání došlo. Toto konstatuje i výpočet SHP. - most nebyl v přestávkách mezi jednotlivými kroky zásuvu ani během tažení v podélném směru pevně přikotven k nepohyblivé konstrukci, což bylo zřejmým opomenutím projektu. Kdyby tomu tak bylo, k pádu mostu dne 8.8. nemuselo dojít. - projekt se nevyrovnal se skutečností, že zasouvací dráhy jsou vodorovné, zatímco dolní pásnice mostu je nadvýšená ve tvaru paraboly a tudíž bude nutné most během přesunu nějakým způsobem na podpůrné konstrukci vypodkládat. Protože výkresy jsou kresleny bez tohoto vypodložení, výška a druh nutného vypodložení nebyly v projektu jednoznačně předepsány a na stavbě se podkládalo velice improvizovaně, mj. i dřevem, což při velikosti působících zatížení nebylo příliš vhodné. V samotném použití dřevěných podložek ale příčinu zhroucení mostu spatřovat nelze. Větším prohřeškem bylo, že vypodložení bylo zbytečně vysoké a při použití nesourodých a navzájem nespojených materiálů se stávalo nestabilním. - projekt výsunu a zásunu mostu vypracovali pracovníci dvou firem a vznikly tak dva dokumenty, jejichž provázanost nebyla zajištěna, přičemž výsledný projekt podepsaný zodpovědnými autory neexistuje, stejně jako neexistuje písemný souhlas projektanta celé rekonstrukce s navrženým postupem montáže. · špatný úsudek pracovníků B+K, kteří se po uvolnění zablokovaných vozíků den před havárií spolehli na to, že vozíky byly schopné krátkého zkušebního pojezdu a neověřili si skutečný stav podpůrných konstrukcí, které pravděpodobně již nebyly ve stavu požadovaném v projektu a mohly být výrazněji odkloněné od svislice jak v podélném, tak příčném směru. Po takové mimořádné události, za kterou lze zablokování pojezdu vozíků považovat, bylo určitě nutné konstrukce zaměřit a přesvědčit se tak o jejich správné geometrii a odhalit skutečnou příčinu zablokování pojezdu. · v důsledku nepřesného výškového usazení podpůrných konstrukcí na obou stranách mostu musel být most vypodkládán (mezi dolní pásnicí mostu a příčnými roznášecími nosníky) v některých místech až do výšky 295 mm improvizovanými podložkami, což představovalo velmi nestabilní prvek v celé soustavě. Podložky nebyly staticky prověřeny a tak není zřejmé, zda byly způsobilé přenášet vodorovné síly od tažného zařízení. · nebylo prováděno pravidelné měření polohy podpůrných konstrukcí, které byly navrženy prakticky bez rezerv a byly dostatečně únosné jen při dodržení ideální geometrie. · při přesunu mostu nebylo dodrženo výslovné ustanovení technologického předpisu, že most má být tažen silou působící v podélné ose mostu, za kterou se považovala osa středního ocelového nosníku. Tažné zařízení ve skutečnosti působilo vzhledem k této ose s excentricitou 0,59 m směrem k Přerovu, což mohlo přispět k nestejnému rozdělení tažných sil na jednotlivé vozíky a v důsledku toho i způsobit jejich příčení a úplné zablokování. Zdá se ale, že tento vliv nebyl zásadní. · špatné výškové usazení dvou pojezdných drah na terénu na straně bílovecké opěry, kde byla v době zpětného zásunu mostu dráha směrem k Přerovu o 40 až 50 mm níže než dráha směrem k Ostravě. To mělo za následek naklonění zasouvaného mostu tímto směrem a vzniku vodorovných sil, s nimiž nebylo počítáno. Podobně byly nakloněny i dvě ze tří žlutých zavážecích drah na bílovecké straně (polohu třetí již po havárii nebylo možné zaměřit). V důsledku toho nebyl most v příčném směru usazen na podpůrné konstrukci vodorovně, jak požadoval projekt a vznikly další nepředpokládané vodorovné síly. · nebyl dodržen technologický předpis montáže v tom, že se na terénu za bíloveckou opěrou v době těsně před havárií nepoužily dvě dvojice vozíků, ale jedna dvojice byla bezdůvodně vyřazena z akce. Tím došlo ke zvětšení sil na některé ze zbylých řad vozíků, a tudíž i ke zvětšení namáhání podpůrných konstrukcí. Toto zvětšení nebylo velké, ale přitom, že podpůrné konstrukce neměly žádné rezervy, mohlo být i tak významné.“ Za skutečnosti významné pak považuje posudek i nedokonale vyjasněné vztahy mezi dodavatelem a subdodavatelem (str. 23). 6) Aniž by bylo nezbytné detailně zaujímat stanovisko k těmto citovaným odborným závěrům, z hlediska řešené problematiky (tj. rozhodování o věcné příslušnosti soudu) je nezbytné zdůraznit to, co ostatně zmiňuje sám okresní soud v odůvodnění svého rozhodnutí (str. 29), tj. že (dle dosavadních zjištění) „příčinou destrukce stavby byla souhra více nepříznivých okolností, přičemž stěží lze jednu z nich označit za rozhodující nebo převažující“, a že posudek (okresním soudem nezpochybňovaný) zmiňuje jako faktory podílející se na vzniku situace vedoucí k pádu mostu to, že některé rozhodující, resp. podstatné skutečnosti nebyly vzaty (případně dostatečně) v úvahu, příp. byly špatně vyhodnoceny (např. „špatný úsudek pracovníků B+K“). Uvedené skutečnosti zmiňuje vrchní soud v souvislosti s výše uvedeným poukazem na okolnosti rozhodné pro posuzování zavinění pachatele. Pokud se okresní soud dovolává ve svém rozhodnutí dodatku posudku, v němž uvádí, že „na č.l. 2134 je však již znalecký ústav konkrétnější, když uvádí, že došlo k pochybení ze strany pracovníků, kteří ve dnech 6. – 7.8.2008 rozhodovali o opatřeních k nápravě poruchy při posunu mostní konstrukce s tím, že neprovedli řádná opatření ke zjištění skutečné příčiny poruchy, neprovedli řádná opatření ke zjištění statiky mostu a ochrany bezpečnosti a zdraví při práci, při odstranění poruchy nerovnoměrně zvedali mostní konstrukci pomocí jeřábu a neprovedli zaměření výšky a polohy mostní konstrukce geodetem“, pak se dopouští jisté dezinterpretace důkazu, neboť na citovaném č.l. spisu se nachází k těmto skutečnostem formulovaná otázka (a nikoli odborný závěr znaleckého ústavu), na niž se nachází odpověď v doplňku znaleckého posudku na str. 10 (č.l. 2147) následujícího znění: „Podle mínění znaleckého ústavu zde šlo o chybu v úsudku: pracovníci byli po nápravě poruchy zcela přesvědčeni, že je vše v pořádku a že zásun může úspěšně pokračovat. Podpůrné konstrukce ale zůstaly zřejmě vykloněny, stejně tak jako podložení mezi mostem a nosníky MJD a při manipulacích těsně před havárií se vlivem tohoto vyklonění most dal do pohybu v podélném směru. Protože neexistovalo vodorovné zafixování mostu, pohyb se tak již neměl jak zastavit.“ Okresní soud se ve svém usnesení těchto závěrů nijak nedotýká, nezaobírá se otázkou, zda z pohledu subjektivních představ obviněných tu byly či nikoli okolnosti (nesprávně zhodnocené), pro které spoléhali na to, že k pádu mostu nedojde, odborné závěry posudku nikterak nevyvrací a toliko na základě výše uvedeného (tj. údajů obsažených v odůvodnění jeho rozhodnutí, což má význam výlučně ve vztahu ke složce vědomostní) činí závěr o možnosti dovození úmyslu označených obviněných ve formě eventuálního úmyslu podle § 4 písm. b) tr. zákona. Opětovně se tak – dle názoru vrchního soudu – okresní soud při svém rozhodování o předložení věci z důvodu pociťované věcné nepříslušnosti nezaobíral dostatečně těmi skutečnostmi, které jsou z pohledu dovození trestní odpovědnosti pachatele za trestný čin obecného ohrožení podle § 179 tr. zákona esenciálními (ve smyslu § 2 odst. 5 tr.ř. prokazující existenci úmyslného zavinění, opřeného o pozitivní složku vůle ve smyslu výše připomenutých skutečností v pasáži týkající se zavinění). IV. Právní závěr vrchního soudu Aby nedošlo k nedorozumění stran interpretace výše uvedeného, je třeba dodat, že vrchní soud si byl vědom toho, že okresní soud své rozhodnutí vydal při předběžném projednání obžaloby a že proto stran požadavků na prokázání příslušného skutkového stavu, od něhož odvinul své úvahy, resp. závěry právní, nebyl v pozici srovnatelné s tou, když by své rozhodnutí o předložení věci učinil při aplikaci § 222 odst. 1 tr.ř. Jinými slovy řečeno, nebyl nucen prokázat, že čin, pro který byla na obviněné podána obžaloba (resp. z pohledu odůvodněného požadavku vedení společného řízení alespoň ve vztahu k jednomu z obviněných), je trestným činem, o němž není oprávněn (pro nedostatek věcné příslušnosti) rozhodnout. Na straně druhé nelze pominout, že již citované ustanovení § 2 odst. 5 tr.ř. počítá se zjištěním skutkového stavu, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro dané rozhodnutí orgánu činného v trestním řízení. V případě rozhodnutí o změně věcné příslušnosti soudu proto nemůže být dostačující, že trestní zákon upravuje skutkové podstaty téže objektivní stránky lišící se stránkou subjektivní (zaviněním) a že obecně lze připustit, že čin mohl být spáchán i závažnější formou zavinění, která by odůvodnila přísnější (jinou) právní kvalifikaci činu. K přenesení rozhodování o věci z okresního na krajský soud (tj. ke změně věcné příslušnosti soudu) může dojít jen v situaci, že skutkový základ věci – v době rozhodování o příslušnosti soudu – poskytuje dostatečně reálný podklad k vyslovení právního závěru, že přísnější právní kvalifikace činu (v podobě trestného činu, o němž přísluší rozhodovat v prvním stupni krajskému soudu) skutečně přichází v úvahu, tzn. že je tu vyšší stupeň pravděpodobnosti této kvalifikace jako možné, odrážející skutkový základ věci. V případě, že k takovému závěru dospět nelze, není možno o změně příslušnosti soudu rozhodnout, neboť k přenesení věci ze soudu okresního na soud krajský nemůže vrchní soud přistoupit jen na základě např. vlastního hodnocení posuzované věci jako věci skutkově a právně náročné a své úvahy, že – kupř. z důvodů předpokladů personálních (hlubší erudice a specializace soudců) a dalších – je v zájmu dosažení účelu trestního řízení projednání věci před soudem krajským vhodnějším. Těmito úvahami se vrchní soud ubírat nemůže, neboť je vázán literou zákona a v něm upravenými podmínkami vztahujícími se k věcné a místní příslušnosti soudů, jíž se provádí na úrovni tzv. obyčejného zákona Listinou základních práv a svobod garantované právo obviněného na zákonného soudce (čl. 38 odst. 1 LPS). Protože vrchní soud neshledal skutečností, které by odůvodňovaly změnu věcné příslušnosti soudu (a je nezbytné zdůraznit, že přihlíženo bylo k důkazům, o něž svoji důvodnost opírá obžaloba, přičemž z podání obhajoby je patrno, že tato zjištěný skutkový stav pokládá za nedostačující pro meritorní rozhodnutí a vznáší vlastní důkazní návrhy, s nimiž se soud v meritu rozhodující bude muset vypořádat), rozhodl podle § 24 odst. 1 tr.ř. tak, že věcně a místně příslušným k projednání a rozhodnutí věci je Okresní soud v Novém Jičíně. Pro úplnost se dodává – pro případ, že by na základě komplexně provedeného dokazování a jeho zhodnocení postupem podle § 2 odst. 6 tr.ř. dospěl okresní soud ohledně některého z obviněných k takovým skutkovým závěrům, které by podmínily nutnost právní kvalifikace jeho činu podle § 179 tr. zákona – pak právě proto, že ve vztahu k obviněným, u nichž by skutkové okolnosti prokazovaly jen zavinění ve formě nedbalostního zavinění (a samozřejmě i ve vztahu k těm, u nichž by soud neshledal zavinění ani v této formě), není možno uvažovat o spolupachatelství ve smyslu § 9 odst. 2 tr. zákona, je žádoucí, aby v rámci své věcné příslušnosti meritorně rozhodl o těch obviněných, u nichž nevyvstane překážka nedostatku věcné příslušnosti, a toliko ve vztahu k tomu z obviněných, u něhož by tato překážka případně nastala, vydal rozhodnutí podle § 222 odst. 1 tr.ř. Při vydání rozhodnutí o předložení věci vrchnímu soudu z důvodu věcné nepříslušnosti soudu v rámci hlavního líčení by však okresní soud byl nucen svůj závěr ke zjištěné kvalifikaci skutku odůvodnit komplexním způsobem, aby dostál požadavku, který z citovaného ustanovení plyne („Shledá-li soud v zažalovaném skutku trestný čin, k jehož projednání není příslušný…“). P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není řádný opravný prostředek přípustný. V Olomouci dne 25. ledna 2011 Za správnost vyhotovení: JUDr. Ivo Kouřil v.r. Pavlína Pražáková, DiS. předseda senátu