1 To 16/2011

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Vrchní soud v Olomouci projednal ve veřejném zasedání konaném dne 15. dubna 2011 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ivo Kouřila a soudců JUDr. Štefana Škadry a JUDr. Vladislava Šlapáka odvolání obžalovaného M. R. a státní zástupkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18.1.2011, č.j. 50 T 4/2010-716, a rozhodl t a k t o : Podle § 258 odst. 1 písm. b), písm. d) tr.ř. se z podnětu podaných odvolání napadený rozsudek z r u š u j e . Podle § 259 odst. 3 tr.ř. se nově rozhoduje tak, že obžalovaní 1. M. R., bez zaměstnání, toho času ve vazbě ve Vazební věznici Ostrava od 4.4.2010, 2. Bc. J. P., bez zaměstnání, j s o u v i n n i , ž e 1. obžalovaný M. R. v době nejméně od konce měsíce září 2008 do 4.4.2010 v K.-N. M. a jinde opakovaně neoprávněně předával se zištným úmyslem za účelem následné distribuce nebo pro vlastní spotřebu dalším osobám marihuanu s vědomím, že tato obsahuje psychotropní látku THC, uvedenou v příloze č. 5 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, zařazenou mezi psychotropní látky v seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách, a takto nejméně: - obžalovanému Bc. J. P. v době od konce měsíce září 2008 do 2.4.2010 nejméně v 19 případech postupně předal nejméně 2400 gramů marihuany za cenu 130,- Kč za 1 gram s tím, že peníze mu obžalovaný J. P. předá poté, co sám marihuanu prodá, - M. S. od 16.3.2010 do 2.4.2010 nejméně ve 2 případech předal nejprve 10 gramů marihuany a podruhé 15 gramů marihuany, celkem tedy nejméně 25 gramů marihuany za cenu 125,- Kč za 1 gram s tím, že peníze mu M. S. předá dodatečně, - I. K. v době od konce měsíce září 2008 do 2.4.2010 vyjma období cca 3-4 měsíců pravidelně v průměru 3x týdně poskytoval marihuanu v množství od 0,5 do 1 gramu marihuany, celkem nejméně 87 gramů marihuany za protislužby, např. odvoz, stěhování, malování apod., - L. K. v době od konce měsíce září 2008 do začátku roku 2010 opakovaně v průměru nejméně 1x měsíčně bezplatně poskytoval marihuanu ke kouření v množství nejméně 0,5 gramu, a takto mu poskytl celkem nejméně 8 gramů marihuany, - R. S. v přesně nezjištěné době od konce měsíce září 2008 do 2.4.2010 nejméně v jednom případě prodal nejméně 3 gramy marihuany, a dále dne 4.4.2010 ve svém osobním motorovém vozidle Renault Laguna, pro účely další distribuce držel 99,7 gramů sušené rostlinné hmoty, v níž bylo obsaženo 6,7 % THC, což představuje 6,7 gramů THC, přičemž tohoto jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Karviné, sp.zn. 5 T 151/2008, ze dne 13.2.2009, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, sp.zn. 6 To 178/2009, ze dne 27.4.2009, uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů dle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákona, za což mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu 4 let za současného vyslovení dohledu, a trest propadnutí zajištěných věcí a peněz, 2. obžalovaný Bc. J. P. v době nejméně od konce září 2008 do konce března 2010 v K.-N. M. a jinde postupně po předchozí dohodě od obžalovaného M. R. neoprávněně přebíral marihuanu v množství nejméně 100 gramů měsíčně, tedy celkem se jednalo nejméně o 1900 gramů marihuany, za účelem její další distribuce, za kterou obžalovanému M. R. platil 130,- Kč za 1 gram a kterou dále prodával zpravidla za 250,- Kč za 1 gram nebo bezplatně předával k užití, a to mimo jiné N. O., které poskytl přesně nezjištěné množství marihuany, M. G., kterému v průběhu roku 2009 do února 2010 postupně nejméně v 5 případech prodal nejméně 60 gramů marihuany, M. S., kterému nejméně v přesně nezjištěné době od konce roku 2009 do března 2010 prodal nejméně v 10 případech po 1 gramu marihuany za cenu 130,- Kč za 1 gram, celkem tedy nejméně 10 gramů marihuany, M. P., zvanému P., kterému prodal v období od konce roku 2009 do 2.3.2010 postupně 3x 2 gramy marihuany a 1x 4 gramy marihuany, celkem tedy 10 gramů marihuany za cenu 200,- Kč za 1 gram, T. S., kterému prodal v přesně nezjištěné době na počátku roku 2010 nejméně ve 3 případech po 4 gramech marihuany, tedy celkem nejméně 12 gramů marihuany za cenu 200,- Kč za 1 gram, D. S., kterému v přesně nezjištěné době na počátku roku 2010 ve 2 případech prodal vždy 1 gram marihuany, celkem tedy nejméně 2 gramy marihuany za cenu 200,- Kč za 1 gram, a dalším dosud přesně nezjištěným osobám, přičemž dne 9.3.2010 dobrovolně vydal igelitový sáček se sušenou zelenou hmotou o hmotnosti 17,1 gramů, v níž byla prokázána přítomnost 12,4 % THC, což představuje 2,12 gramů THC, a tohoto jednání se dopustil s vědomím, že marihuana obsahuje psychotropní látku THC, jež je uvedena v příloze č. 5 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, a je zařazena jako psychotropní látka v seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách, t e d y obžalovaný M. R. ad 1/ neoprávněně prodal, jinak jinému opatřil a pro jiného přechovával omamnou a psychotropní látku, ač byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen, a spáchal takový čin ve značném rozsahu, obžalovaný Bc. J. P. ad 2/ neoprávněně prodal, jinak jinému opatřil a pro jiného přechovával omamnou a psychotropní látku, spáchal takový čin ve značném rozsahu. T í m s p á c h a l i obžalovaný M. R. ad 1/ zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy dle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b), písm. c) tr. zákoníku, obžalovaný Bc. J. P. ad 2/ zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy dle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Z a t o s e j i m u k l á d á obžalovanému M. R. podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 7 (s e d m i) let. Podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku se pro účely výkonu trestu obžalovaný zařazuje do věznice s ostrahou. Podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku, za použití § 68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, se obžalovanému ukládá peněžitý trest ve výměře 100.000 (s t o t i s í c) Kč, což představuje 200 (d v ě s t ě) denních sazeb po 500 (p ě t s e t) Kč. Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku se pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, ukládá náhradní trest odnětí svobody v trvání 4 (č t y ř) měsíců. Podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku se obžalovanému ukládá trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to: - mobilního telefonu zn. SAMSUNG E 1120 s vloženou SIM kartou, - mobilního telefonu zn. NOKIA E 65 s vloženou SIM kartou, - mobilního telefonu zn. SONY ERICSSON J 300i, - mobilního telefonu zn. NOKIA 3510, - SIM karty Eurotel č. 894202032051223591, - SIM karty Vodafone č. 0805292536563-02, - 98,5 g rostlinné hmoty, zbylé po znaleckém zkoumání látky zajištěné při prohlídce vozidla obžalovaného M. R., vč. černého batohu, které jsou uloženy ve skladu drog B OMTZ ve Frýdku-Místku pod položkou č. 218/10. Obžalovanému Bc. J. P. podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 3 (t ř í) roků. Podle § 84 tr. zákoníku, za podmínek uvedených v ustanovení § 81 odst. 1 tr. zákoníku, se výkon trestu podmíněně odkládá, současně se vyslovuje nad obžalovaným dohled a podle § 85 odst. 1 tr. zákoníku se stanoví zkušební doba v trvání 5 (p ě t i) roků. Podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku se ukládá trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to: - 15,5 g rostlinné hmoty, zbylé po znaleckém zkoumání z množství 17,1 g, vydané dne 9.3.2010 obžalovaným Bc. J. P., která je v současné době uložena ve skladu drog B OMTZ ve Frýdku-Místku pod položkou č. 218/10. O d ů v o d n ě n í : I. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 18.1.2011, č.j. 50 T 4/2010-716, byli uznáni vinnými · obžalovaný M. R. (ad 1/) zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b), písm. c) tr. zákoníku, · obžalovaný Bc. J. P. (ad 2/) přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, kterých se dle skutkových zjištění nalézacího soudu dopustili tím, že 1. obžalovaný M. R. v době nejméně od konce měsíce září 2008 do 4.4.2010 v K.-N. M. a jinde opakovaně neoprávněně předával se zištným úmyslem za účelem následné distribuce nebo pro vlastní spotřebu dalším osobám marihuanu s vědomím, že tato obsahuje psychotropní látku THC, uvedenou v příloze č. 5 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, zařazenou mezi psychotropní látky v seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách, a takto: - obžalovanému J. P. v době od konce měsíce září 2008 do 2.4.2010 nejméně v 19 případech postupně předal nejméně 2400 gramů marihuany za cenu 130,- Kč za 1 gram s tím, že peníze mu obžalovaný J. P. předá poté, co sám marihuanu prodá, - M. S. od 16.3.2010 do 2.4.2010 nejméně ve 2 případech předal nejprve 10 gramů marihuany a podruhé 15 gramů marihuany, celkem tedy nejméně 25 gramů marihuany za cenu 125,- Kč za 1 gram s tím, že peníze mu M. S. předá dodatečně, - I. K. v době od konce měsíce září 2008 do 2.4.2010 vyjma období cca 3-4 měsíců pravidelně v průměru 3x týdně poskytoval marihuanu v množství od 0,5 do 1 gramu marihuany, celkem nejméně 87 gramů marihuany za protislužby, např. odvoz, stěhování, malování apod., - L. K. v době od konce měsíce září 2008 do začátku roku 2010 opakovaně v průměru nejméně 1x měsíčně bezplatně poskytoval marihuanu ke kouření v množství nejméně 0,5 gramů, a takto mu poskytl celkem nejméně 8 gramů marihuany, - R. S. v přesně nezjištěné době od konce měsíce září 2008 do 2.4.2010 nejméně v jednom případě prodal nejméně 3 gramy marihuany, kromě toho v uvedeném období do 2.4.2010 prodával opakovaně marihuanu v přesně nezjištěném množství i dalším dosud neustanoveným osobám, a dále dne 4.4.2010 ve svém osobním motorovém vozidle Renault Laguna pro účely další distribuce držel 1700,5 gramů sušené rostlinné hmoty, obsahující dronabinol, přičemž při kvalitativní analýze bylo zjištěno, že v 99,7 gramech zajištěné látky je obsaženo 6,7 % THC, což představuje 6,7 gramů THC, když zbytek zajištěné látky byl z důvodu nevhodného skladování pro další analýzu neupotřebitelný, přičemž tohoto jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Karviné, sp.zn. 5 T 151/2008, ze dne 13.2.2009, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, sp.zn. 6 To 178/2009, ze dne 27.4.2009, uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů dle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákona, za což mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu 4 let za současného vyslovení dohledu a trest propadnutí zajištěných věcí a peněz, 2. obžalovaný Bc. J. P. v době nejméně od konce září 2008 do konce března 2010 v K.-N. M. a jinde postupně po předchozí dohodě od obžalovaného M. R. neoprávněně přebíral marihuanu v množství nejméně 100 gramů měsíčně, tedy celkem se jednalo nejméně o 1900 gramů marihuany, za účelem její další distribuce, za kterou obžalovanému M. R. platil 130,- Kč za 1 gram a kterou dále prodával zpravidla za 250,- Kč za 1 gram nebo bezplatně předával k užití, a to mimo jiné N. O., které poskytl přesně nezjištěné množství marihuany, M. G., kterému v průběhu roku 2009 do února 2010 postupně nejméně v 5 případech prodal nejméně 60 gramů marihuany, M. S., kterému nejméně v přesně nezjištěné době od konce roku 2009 do března 2010 prodal nejméně v 10 případech po 1 gramu marihuany za cenu 130,- Kč za 1 gram, celkem tedy nejméně 10 gramů marihuany, M. P., zvanému P., kterému prodal v období od konce roku 2009 do 2.3.2010 postupně 3x 2 gramy marihuany a 1x 4 gramy marihuany, celkem tedy 10 gramů marihuany za cenu 200,- Kč za 1 gram, T. S., kterému prodal v přesně nezjištěné době na počátku roku 2010 nejméně ve 3 případech po 4 gramech marihuany, tedy celkem nejméně 12 gramů marihuany za cenu 200,- Kč za 1 gram, D. S., kterému v přesně nezjištěné době na počátku roku 2010 ve 2 případech prodal vždy 1 gram marihuany, celkem tedy nejméně 2 gramy marihuany za cenu 200,- Kč za 1 gram, a dalším dosud přesně nezjištěným osobám, přičemž dne 9.3.2010 dobrovolně vydal igelitový sáček se sušenou zelenou hmotou o hmotnosti 17,1 gramu, v níž byla prokázána přítomnost 12,4 % THC, což představuje 2,12 gramů THC, a tohoto jednání se dopustil s vědomím, že marihuana obsahuje psychotropní látku THC, jež je uvedena v příloze č. 5 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, a je zařazena jako psychotropní látka v seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách. Za to byli odsouzeni · obžalovaný M. R. podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání sedmi roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, · obžalovaný Bc. J. P. podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání tří roků, jehož výkon mu byl podle § 84 tr. zákoníku za podmínek uvedených v § 81 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen při současném vyslovení dohledu, když podle § 85 odst. 1 tr. zákoníku byla stanovena zkušební doba v trvání pěti let. Mimo uvedených trestů byl oběma obžalovaným uložen podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku i trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to · obžalovanému M. R. - mobilního telefonu zn. SAMSUNG E 1120 s vloženou SIM kartou, - mobilního telefonu zn. NOKIA E 65 s vloženou SIM kartou, - mobilního telefonu zn. SONY ERICSSON J 300i, - mobilního telefonu zn. NOKIA 3510, - SIM karty Eurotel č. 894202032051223591, - SIM karty Vodafone č. 0805292536563-02, - 98,5 g, 477,6 g, 414,2 g, 363,8 g a 344,8 g rostlinné hmoty, zbylé po znaleckém zkoumání z množství 1700,5 g zajištěné látky při prohlídce vozidla obžalovaného M. R., vč. černého batohu, které jsou uloženy ve skladu drog B OMTZ ve Frýdku-Místku pod položkou č. 218/10, · obžalovanému Bc. J. P. - 15,5 g rostlinné hmoty, zbylé po znaleckém zkoumání z množství 17,1 g, vydané dne 9.3.2010 obžalovaným J. P., která je v současné době uložena ve skladu drog B OMTZ ve Frýdku-Místku pod položkou č. 218/10. II. Proti rozsudku podali odvolání státní zástupkyně a obžalovaný M. R. Odvolání státní zástupkyně (č.l. 751-757), podané v neprospěch obou obžalovaných, napadá výrok o vině i výrok o trestu u obou obžalovaných. Podstatou tohoto opravného prostředku je nesouhlas odvolatelky s právním posouzením skutku krajským soudem. Opravný prostředek zmiňuje skutečnosti tímto soudem uvedené na str. 25-26 napadeného rozsudku a dodává, že problematika výkladu kvalifikačních znaků § 283 tr. zákoníku není dosud sjednocena, když poněkud odlišná stanoviska jsou obsažena v rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR vydaných pod sp.zn. 7 Tdo 1337/2010, 7 Tdo 729/2010, 6 Tdo 609/2010, 8 Tdo 463/2010, 6 Tdo 1249/2010 a 3 Tdo 570/2010. Státní zástupkyně jejich citací dospívá k poznatku, že judikatura ke stanovení jednotlivých rozsahů (větší rozsah, značný rozsah, velký rozsah), v nichž může být trestný čin dle § 283 tr. zákoníku spáchán, teprve vzniká. Soud prvního stupně své tvrzení o odstranění určitého přepínání trestní represe převzal z rozhodnutí sp.zn. 6 Tdo 609/2009 (následuje citace části jeho odůvodnění), k němuž odvolatelka cituje pasáž z důvodové zprávy k trestnímu zákoníku (k ustanovení § 283) a následně dodává, že při vytržení věty obsažené v citovaném rozhodnutí z kontextu se může zdát, že nový trestní zákoník z vůle zákonodárce zmírnil postih drogové trestné činnosti. Dle odvolatelky tomu tak ve skutečnosti není. Zákonodárce stanovil – na rozdíl od zák. č. 140/1961 Sb., kde žádné množství stanoveno nebylo – jaké množství drogy poskytnuté osobám mladším čtrnácti (po novele patnácti) či osmnácti let je důvodem k užití vyšší právní kvalifikace. Z ničeho tedy nevyplývá vůle zákonodárce zmírnit postih neoprávněné výroby, dovozu, vývozu, nabízení, zprostředkování, prodeje nebo jiného opatření nebo přechovávání pro jiného omamných nebo psychotropních látek, perkursorů nebo jedů. Naopak tím, že trestní zákoník jednání popsané v odst. 2 § 283 sankcionuje stejnou trestní sazbou, jak to činil v ustanovení odst. 2 § 187 tr. zákona, lze jednoznačně stanovit, že znak „ve značném rozsahu“ staví naroveň dříve užívanému znaku „ve větším rozsahu“, když – jak již výše citováno – zmírnil přepínání trestní represe vůči pachatelům těchto trestných činů, kteří poskytli drogu osobám mladším osmnácti a patnácti let. Naprosto nepřijatelným se jeví přejímání dosavadního pojmu „ve větším rozsahu“, jak byl používán v ustanovení § 187 odst. 2, resp. v ustanovení § 188 odst. 2 tr. zákona, do současné právní úpravy, která v § 283 tr. zákoníku pouze přejala beze změny základní skutkovou podstatu a kvalifikované skutkové podstaty koncipovala zcela nově. Jak vyplývá z důvodové zprávy: Teprve u trestného činu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu dle § 284 trestního zákoníku bylo realizováno praxí požadované rozdělení omamných a psychotropních látek na „měkké“ a „tvrdé“... Přechovávání ve větším rozsahu zůstává okolností podmiňující použití vyšší trestní sazby ve vztahu k oběma samostatným skutkovým podstatám podle odstavce 1 a 2 a dále byla u tohoto trestného činu doplněna okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby, a to spáchání činu ve značném rozsahu. Zákonodárce pouze u přechovávání drogy pro vlastní potřebu rozlišuje mezi jednotlivými druhy drog. V posuzované věci třeba uvážit, že marihuana se prodává zpravidla v dealerácích po 1 g, kteréžto množství stačí k naplnění vícero skleněnek, je proto způsobilé k více použití pro konkrétního uživatele. Pokud soud uzavřel, že obžalovaný Bc. P. si obstaral a držel za účelem další distribuce nejméně 1900 g marihuany, jedná se o množství způsobilé k užití pro velký počet, možno říci tisíce uživatelů. Dále je nutno zohlednit dobu páchání trestné činnosti, kvalitu distribuované drogy i počet osob, kterým ji prodával. Sám obžalovaný přiznal, že získal nejméně 100 tisíc Kč, které použil pro svou potřebu. Za těchto okolností nelze neshledat naplnění znaku „ve značném rozsahu“. U obžalovaného R. soud uzavřel, že si opatřil za účelem dalšího prodeje, pro jiného přechovával, prodal a jinému jinak opatřil nejméně 4223 g marihuany. Toto množství je tak velké, doba páchání trestné činnosti po dobu devatenácti měsíců natolik dlouhá, že s přihlédnutím k tomu, že čin spáchal bezprostředně po propuštění z vazby, kdy byl stíhán a vzápětí také odsouzen pro stejnou trestnou činnost, představuje z kvantitativního i kvalitativního hlediska největší ohrožení při nabídce, zprostředkování nebo prodeji psychotropní látky ve srovnání s větším a značným rozsahem. Zajištěné vzorky tímto obžalovaným distribuované marihuany vykazovaly obsah účinné látky vyšší než 6,7 %, 9,8 %, 10,4 %, resp. 12,4 % THC. Takové množství marihuany o uvedené kvalitě je způsobilé k užití pro velký počet osob, pro který také bylo určeno. Obžalovaný 1 g prodával za cenu nejméně 125 Kč, uvedené množství mohl zpeněžit za částku vyšší než půl milionu Kč. Společně se zjištěním plynoucím z předchozího odsuzujícího rozsudku uvedené skutečnosti dle odvolatelky musí vést k závěru, že jednání popsané ve výroku rozsudku soudu prvního stupně naplňuje znaky zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Výrok o trestu je napadán vzhledem k odst. 2 § 258 tr.ř. Nadto je rozsudku vytýkáno, že se soud nevypořádal s návrhem státní zástupkyně na uložení trestu peněžitého obžalovanému R. Protože nebyly zjištěny skutečnosti prokazující, že finanční prostředky ve výši 39.827 Kč, vydané tímto obžalovaným, byly výnosem trestné činnosti či že byly k páchání trestné činnosti určeny, měl být obžalovanému uložen i navržený druh trestu, neboť účelem tohoto druhu trestu je postihnout majetkový prospěch pachatele, pokud takový prospěch nelze odčerpat jinak. Pokud soud učinil poznatek, že se obžalovaný činu dopouštěl v zištném úmyslu a měl k dispozici pracovní hodnocení obžalovaného, mohl odhadem stanovit jednotlivé denní sazby a trest uložit tak, aby byl vzhledem k zajištěným finančním prostředkům vymožitelný. Závěrem svého odvolání proto státní zástupkyně navrhla, aby vrchní soud podle § 258 odst. 1 písm. d) tr.ř. zrušil napadený rozsudek ve výroku o vině i trestu vůči oběma obžalovaným a podle § 259 odst. 3 tr.ř. sám rozhodl tak, že při nezměněném skutkovém základu by uznal obžalovaného M. R. vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku a uložil mu trest odnětí svobody při spodní hranici zákonné trestní sazby stanovené v odst. 3 § 283 tr. zákoníku, pro jehož výkon by jej zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou, dále podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to mobilního telefonu zn. SAMSUNG E 1120 s vloženou SIM kartou, mobilního telefonu zn. NOKIA E 65 s vloženou SIM kartou, mobilního telefonu zn. SONY ERICSSON J 300i, mobilního telefonu zn. NOKIA 3510, SIM karty Eurotel č. 894202032051223591, SIM karty Vodafone č. 0805292536563-02 a dále 98,5 g, 477,6 g, 414,2 g, 363,8 g a 344,8 g rostlinné hmoty zajištěné při prohlídce vozidla obžalovaného M. R., včetně černého batohu, a rovněž podle § 67 tr. zákoníku přiměřený peněžitý trest, obžalovaného Bc. J. P. vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a uložil mu trest odnětí svobody při spodní hranici zákonné trestní sazby stanovené v odst. 2 § 283 tr. zákoníku, jehož výkon by podmíněně odložil za současného vyslovení dohledu na přiměřenou zkušební dobu, a dále podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to 15,5 g rostlinné hmoty vydané tímto obžalovaným. Odvolání obžalovaného M. R., zpracované jeho obhájcem (č.l. 759, č.l. 763-764), napadá rozsudek soudu prvního stupně rovněž ve výroku o vině i trestu. Setrvává na stanovisku, že řízení rozsudku předcházející je zatíženo procesními vadami, kdy zejména ve stadiu přípravného řízení došlo k porušení práva odvolatele na spravedlivý proces v souvislosti s nerespektováním vůle odvolatele ohledně volby obhájce. Obžalovaný namítá, že od jeho zadržení nebylo ze strany orgánů činných v trestním řízení jednáno s jím zvoleným obhájcem Mgr. R. G., nýbrž zcela chybně s obhájcem, který mu byl ustanoven. Obhájcem na plnou moc se advokát stává okamžikem, kdy si jej obviněný zvolí. Ve vztahu k orgánům činným v trestním řízení je rozhodný okamžik, kdy obviněný prohlásí, že si volí konkrétního obhájce. Písemná plná moc pouze osvědčuje udělení zmocnění a její doložení, byť dodatečné, ničeho nemění na faktu zvolení obhájce. Na výzvu policejního komisaře si odvolatel zvolil za obhájce Mgr. R. G., který jej obhajoval v předchozí trestní věci. Tímto okamžikem došlo ke zvolení obhájce na plnou moc a od tohoto okamžiku měly orgány činné v trestním řízení se zvoleným obhájcem jednat. V návaznosti na opakovaná tvrzení o nedostatečnosti postupu policejního orgánu při kontaktování takto zvoleného obhájce činí odvolatel závěr, že pokud orgány činné v trestním řízení neumožnily odvolateli jeho obhájce kontaktovat, neuvědomovaly jej o vyšetřovacích úkonech a tyto provedly v jeho nepřítomnosti, nedoručovaly mu písemnosti, pak došlo k porušení práva odvolatele na spravedlivý proces a na obhajobu. Další procesní vada spočívá v tom, že zvolený obhájce nebyl řádně vyrozuměn o prostudování spisu a nebyla mu poskytnuta k prostudování spisu zákonná lhůta. I když obhájce předložil plnou moc policejnímu komisaři bezprostředně před prostudováním spisu, měl být o možnosti prostudovat spis řádně vyrozuměn s poskytnutím zákonné lhůty. Ani o dalším termínu nebyl obhájce policejním orgánem vyrozuměn. Uvedené skutečnosti dle odvolatele odůvodňují zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci státnímu zástupci do přípravného řízení s pokynem celé přípravné řízení zopakovat a vytýkané vady napravit. Obsahově mezi vytýkané vady řízení je dle odvolacího soudu třeba řadit i výhradu obžalovaného, dle níž došlo k porušení zásady jednoty skutku, jelikož byl zčásti obžalován a následně odsouzen pro jednání, pro které nikdy nebyl obviněn. V usnesení o zahájení jeho trestního stíhání je totiž uvedeno, že měl distribuovat sušenou rostlinnou hmotu, ale nebylo mu kladeno za vinu, že by se jednalo o marihuanu, na což opakovaně poukazoval. Orgány činné v trestním řízení jeho námitky ignorovaly. Za nezákonnou z důvodu porušení jeho práva na obhajobu považuje výpověď obviněného Bc. J. P. a svědkyně N. O. ze stadia přípravného řízení, rovněž tak setrvává na svém názoru o nezákonnosti prohlídky motorového vozidla. Závazný právní názor pléna Ústavního soudu, sp.zn. Pl. ÚS – st. 31/10, ve vztahu k účinkům nálezu Ústavního soudu, sp.zn. Pl. ÚS 3/09, považuje odvolatel za exces v rozhodovací praxi uvedeného soudu, neboť jeho výkladové stanovisko vytvořilo právní nerovnost mezi stěžovatelkou, na základě jejíž ústavní stížnosti bylo zrušeno příslušné zákonné ustanovení, a ostatními, příp. potenciálními, stěžovateli. Výrokové části rozsudku, resp. tzv. skutkové větě výroku o vině, vytýká odvolatel, že nesplňuje požadavek dostatečné určitosti, která má zabránit možné záměně s jiným skutkem. Jím zvýrazněný text citace výrokové části napadeného rozsudku je dle jeho mínění neurčitý co do množství, co do okruhu osob, jakož i co do času. Ostatní námitky obžalovaného směřují proti skutkovým zjištěním, která dle názoru odvolatele krajský soud nesprávně vyvodil z provedeného dokazování. Za procesně použitelnou považuje odvolatel jen výpověď obžalovaného Bc. J. P., kterou učinil v průběhu hlavního líčení, kde zpochybnil množství odebrané drogy. Množství bylo menší, kdy utržený zisk činil 100.000 Kč. Dle odvolatele proto, nakupoval-li za 130 Kč/g a prodával-li za 250 Kč/g, pak na jednom gramu činil jeho zisk 120 Kč, což by znamenalo, že odebral 833 g a nikoli 2400 g, jak je uvedeno v obžalobě. Soud rovněž nesprávně sečetl množství marihuany, které měl odvolatel předat obžalovanému Bc. P. dle výpovědi svědkyně O., s množstvím, o němž hovoří sám obžalovaný Bc. P. Z logiky věci plyne, že jde o stejnou marihuanu. Výpověď O. je navíc v rozporu s výpověďmi svědků P., S. a K., kteří vyloučili, že by od odvolatele drogu odebírali, což tvrdila O. Dle odvolatele existuje důvodné podezření, že svědkyně v přípravném řízení nevypovídala pravdivě z důvodu vlivu ze strany policejního orgánu. Uložený podmíněný trest nelibě nesli někteří policisté pracující na jeho (předchozím) případu. O. byla ideální osobou, která mohla být využita proti odvolateli. Dobrovolně učiněné trestní oznámení svědkyně dne 12.2.2010, následující krátce po jejím předchozím zadržení pro podezření z trestného činu loupeže, v němž udává svého druha Bc. P., dobrovolný příchod Bc. P. na policii dne 9.3.2010 v doprovodu O., kdy se doznává k trestné činnosti, předává policii sáček s marihuanou a udává odvolatele, stejně jako výslech O. po zahájení trestního stíhání odvolatele a před zahájením trestního stíhání obžalovaného Bc. P. jsou skutečnostmi velmi podivnými a cíleně zaměřenými vůči němu se zřejmou snahou policie jej usvědčit a docílit co nejmenšího postihu obžalovaného Bc. P. Soud prvního stupně nejevil zájem o objasnění věci, když nevyslechl svědka K. ani policisty ÚOOZ, kteří vyslýchali O. Snad i protokol o jejím výslechu a další procesní postup k její osobě mohl vznést do celé věci více světla. Nesprávné jsou dle odvolatele i skutkové závěry soudu prvního stupně ve vztahu k osobám K., K., I. a S. Konkrétně odvolatel namítl následující: Svědek K. ohledně nákupu marihuany zjevně hovoří o období, za které již byl pravomocně odsouzen, když zmiňuje, že měl marihuanu skladovanou v kyblících. Tyto kyblíky byly odňaty v předchozím trestním řízení a byl k nim uložen trest propadnutí věci, který byl také vykonán. Ve skutkové větě je u tohoto svědka uvedeno, že mu měl odvolatel poskytovat marihuanu od konce měsíce září 2008 do 2.4.2010 vyjma období 3-4 měsíců v průměru 3x týdně v množství od 0,5 do 1 gramu. Jedná se tedy o období 3 měsíců v roce 2008, 12 měsíců v roce 2009 a 3 měsíců v roce 2010, celkem 18 měsíců, ze kterých po odečtu čtyř měsíců pauzy zbývá 14 měsíců, což odpovídá 56 týdnům. In dubio pro reo 56 týdnů po 0,5 g týdně činí 28 gramů a nikoliv 87 gramů, jak zní odsuzující rozsudek krajského soudu. Svědek K. uvádí jen to, že byli kamarádi a občas si spolu zakouřili marihuanu. Tento svědek žádné období nespecifikuje a nelze tedy uzavřít, že se jednalo o žalované období. Svědek I. nebyl v rámci hlavního líčení řádně poučen o svém právu nevypovídat. Jeho poučení bylo pouze formalistické, jemuž svědek neporozuměl, jelikož uvedl, že byť sám poskytoval drogy jinému, tak si s ohledem na množství takto poskytnuté drogy nemůže trestní stíhání přivodit. Ze strany soudu – za situace, že ze spisu je patrné, že si svědek svou pravdivou výpovědí reálně trestní stíhání přivodit může – mělo znít poučení jednoznačně tak, že má právo dle ustanovení § 100 odst. 2 tr.ř. nevypovídat. Je pak již na svědkovi, zda práva využije či nikoliv. Navíc tento svědek vypovídal odlišně od přípravného řízení, pokud jde o množství marihuany, a nakonec uvedl, že si to již nepamatuje. Svědek S. uvedl, že mu měl odvolatel prodat marihuanu jen jednou někdy po propuštění z vazby. Svou výpověď korigoval až poté, co mu byla nezákonně předestřena výpověď z přípravného řízení, která byla procesně nepoužitelná pro nepřítomnost obhájce. Krajský soud, ač akceptoval, že výpověď z přípravného řízení není procesně použitelná a nelze ji číst, tak tuto výpověď svědkovi předestřel s argumentací, že předestření výpovědi není její čtení, a předestřít lze i výpověď, u níž nejsou splněny zákonné podmínky pro čtení. Tento postup je chybný. Je-li výpověď z přípravného řízení procesně nepoužitelná a nelze-li ji číst, pak ji samozřejmě nelze ani předestírat. Oporu v provedeném dokazování nemá ani skutkový závěr, že odvolatel měl dne 4.4.2010 ve svém vozidle pro účely další distribuce držet 1700,5 g sušené rostlinné hmoty obsahující dronabinol, kteréžto množství bylo následně započítáno do celkového množství distribuované marihuany. Uvedeného dne byly při prohlídce vozidla zajištěny čtyři balíčky neprodyšně omotané potravinářskou folií, jejichž obsahem byla rostlinná hmota zelené barvy o hmotnostech 477,7 g, 414,3 g, 363,9 g a 344,9 g. Kvalitativní expertizou sice bylo zjištěno, že rostlinná hmota obsahuje dronabinol, ale kvantitativní expertiza provedena nebyla. Za psychotropní látku však lze považovat jen takovou rostlinnou hmotu, která obsahuje alespoň 0,3 % THC. Jelikož v daném případě nebylo prokázáno, že by rostlinná hmota o celkové hmotnosti 1700,5 g obsahovala alespoň 0,3 % THC, nemůže se jednat o nedovolenou psychotropní látku, a nelze tudíž obžalovanému klást za vinu její držení za účelem další distribuce. Tento text měl být ze skutkové věty vypuštěn a při hodnocení množství nemělo být s množstvím 1700,5 g počítáno. Pokud jde o plastový sáček s obsahem sušené rostlinné hmoty o hmotnosti 99,7 g, u níž bylo kvantitativní expertizou zjištěno, že obsahuje 6,7 % THC, pak nebylo v řízení prokázáno, že by tuto marihuanu měl obžalovaný držet pro účely další distribuce. Tvrdí, že ji měl pro svou vlastní potřebu. Závěrem opravného prostředku obžalovaný M. R. navrhl, aby vrchní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil státnímu zástupci k došetření s tím, nechť celé přípravné řízení zopakuje a odstraní vytýkané vady ať již formálního, či procesního charakteru. Na takto podaných opravných prostředcích setrvali oba odvolatelé i při veřejném zasedání o odvolání, státní zástupce učinil i shodný konečný návrh na rozhodnutí odvolacího soudu. Obžalovaný M. R. ústy svého obhájce odvolací námitky rozšířil i o tvrzení, že v řízení před soudem prvního stupně došlo k porušení práva odvolatele na zákonného soudce, neboť s ohledem na právní závěr učiněný soudem prvního stupně ve vztahu k jím učiněným skutkovým závěrům (prakticky shodným s tvrzením obsaženým v žalobním návrhu) mělo být již po nápadu obžaloby zřejmé, že věc nepřísluší řešit soudu krajskému, nýbrž místně příslušnému soudu okresnímu. Z hlediska právní kvalifikace činu (posouzení jednotlivých rozsahů) poukázal obhájce obžalovaného na to, že právní úprava není jednoznačná, trestní zákoník nepodává žádná výkladová ustanovení k jednotlivým množstvím a soudní praxe není ustálená, což však nemůže jít k tíži obžalovaného, který má ve smyslu dodatkového protokolu k Evropské úmluvě o lidských právech právo na legitimní očekávání, což znamená, že pachatel trestného činu si musí být vědom, pokud se dopustí určitého jednání, že toto jeho jednání bude kvalifikováno konkrétním způsobem, bude se nacházet v konkrétním odstavci a bude ohrožen konkrétním rozpětím trestní sazby. Zákonodárce zjevně porušil ústavní princip na legitimní očekávání. Rozsudek soudu prvního stupně za takového stavu nemůže obstát. Mimo návrhu na zrušení rozsudku a vrácení věci státnímu zástupci k došetření učinil obhájce obžalovaného nově i alternativní návrh, aby v případě, že odvolací soud dospěje k závěru, že lze ve věci meritorně rozhodnout o vině obžalovaného, při úpravě skutkové věty a snížení množství marihuany v souladu s argumentací opravného prostředku uznal obžalovaného vinným zločinem podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a uložil mu trest při spodní hranici zákonné trestní sazby. III. Protože obě odvolání byla podána oprávněnými osobami (§ 246 odst. 1 písm. a/, písm. b/ tr.ř.) v zákonem stanovené lhůtě (§ 248 odst. 1 tr.ř.) a splňují požadavky formulované zněním § 249 odst. 1, odst. 2 tr.ř., byl na jejich podkladě (a s přihlédnutím k vyjádřením vůči nim předneseným při veřejném zasedání protistranou) přezkoumán napadený rozsudek a byly zjištěny následující poznatky: A) K opravnému prostředku obžalovaného Z opravného prostředku obžalovaného M. R. vyplývá, že tento se domáhá (byť písemně zdůvodněné odvolání zrušovací důvody nekonkretizuje) zrušení napadeného rozsudku podle § 258 odst. 1 písm. a) tr.ř., a to pro podstatné vady řízení, které napadenému rozsudku předchází a jež dle odvolatelova názoru odůvodňují vrácení věci státnímu zástupci k došetření podle § 260 tr.ř. Tyto vady mají dle jeho tvrzení svůj původ zejména v tom, že 1) nedošlo k řádnému zahájení trestního stíhání odvolatele, 2) došlo k porušení zásady obžalovací, 3) došlo k výraznému zkrácení jeho obhajovacích práv, 4) došlo k porušení ustanovení, jimiž se má zabezpečit objasnění věci, 5) došlo k porušení práva odvolatele na zákonného soudce, 6) došlo k porušení práva na legitimní očekávání. Ad 1, 2) Ve vztahu k prvně uvedenému tvrzení je nezbytné uvést, že k zahájení trestního stíhání M. R. došlo na základě usnesení policejního orgánu ze dne 5.4.2010 vydaného podle § 160 odst. 1 tr.ř., ve kterém je uvedeno, že tomuto je sdělováno obvinění „ze zvlášť závažného zločinu nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §§ 14 odst. 3) – 238 odst. 1, odst. 2 písm. b), písm. c) tr. zákoníku, kterého se měl dopustit tím, že v době od konce měsíce srpna 2008, kdy byl propuštěn z vazby ve věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp.zn. 5 T 151/2008 do 4.4.2010 v K.-N. M., okres K., a jinde předal za účelem další distribuce dosud přesně nezjištěnému množství osob, blíže nezjištěné množství sušené rostlinné hmoty a nejméně v pěti případech předal osobě J. P. celkem 2300 gramů sušené rostlinné hmoty konopí ve formě tzv. skunku určené k další distribuci, a dne 4.4.2010 ve svém osobním motorovém vozidle tovární značky OA RENAULT LAGUNA 1.9 TD VF1B56JO5, r.v. 1998, barva zelená. metal, VIN VF1B56JO519329615, pro účely další distribuce držel 1912,8 gramu sušené rostlinné hmoty konopí ve formě tzv. skunku, kdy konopí je uvedeno v příloze č. 3 zákona č. 167/1988 Sb. o návykových látkách, v platném znění, jako návyková látka a konopí obsahuje zároveň účinnou psychoaktivní látku THC, která je uvedena v příloze č. 5 zákona č. 167/1998 Sb. jako psychotropní látka, přičemž tohoto jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Karviné pod sp.zn. 5 T 151/2008 ze dne 13.2.2009 a rozsudkem Krajského soudu v Ostravě sp.zn. 6 To 178/2009 ze dne 27.4.2009 uznán vinným ze spáchání trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a) zákona č. 140/1961 Sb., a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 let za současného vyslovení dohledu, jakož i propadnutí věci.“ Je vhodné doplnit, že postupem podle § 160 odst. 5 tr.ř. ze dne 10.5.2010 (č.l. 10) byl obviněný (a též jeho obhájce) upozorněn na to, že jednání, pro které bylo usnesením ze dne 5.4.2010 zahájeno jeho trestní stíhání „bude nadále s ohledem na množství Vámi pro jiného přechovávané a jinému poskytnuté drogy právně kvalifikováno jako zvlášť závažný zločin nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr.zákoníku.“ Usnesení o zahájení trestního stíhání napadl obviněný jednak stížností zpracovanou jemu ustanovenou obhájkyní (č.l. 4-5), o níž státní zástupkyně rozhodla usnesením ze dne 19.4.2010 (č.l. 6-7) tak, že ji podle § 148 odst. 1 písm. c) tr.ř. jako nedůvodnou zamítla, jednak prostřednictvím podání ze dne 20.4.2010, které zpracoval Mgr. R. G. (č.l. 8), na něž reagovala státní zástupkyně způsobem plynoucím z vyjádření na č.l. 9 (k uvedenému níže). Skutečností je, že v podání ze dne 20.4.2010 brojí proti neurčitosti popisu skutku (resp. jeho části), a to i z pohledu námitky nyní obsažené v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. Ve vztahu k namítanému tvrzení o porušení zásady obžalovací je vhodné uvést, že obžaloba podaná u Krajského soudu v Ostravě dne 11.11.2010 (aniž by došlo k tomu, co požadovalo podání ze dne 20.4.2010, tj. zrušení napadeného usnesení státním zástupcem a nové formulování skutkové věty „ve výrokové části usnesení o zahájení trestního stíhání tak, aby byla jednota skutku zachována“) užila při popisu skutku jiné terminologie při označení distribuované látky, jak plyne z žalobního návrhu, kde je uvedeno, že obviněný M. R. „v době nejméně od konce měsíce září 2008 do 4.4.2010 v K.-N.M. a jinde opakovaně neoprávněně předával se zištným úmyslem za účelem distribuce dalším osobám marihuanu, která obsahuje psychotropní látku THC, uvedenou v příloze č. 5 zák. č. 167/1998 Sb., zařazenou jako psychotropní látka v seznamu II. podle Úmluvy o psychotropních látkách ...“, přičemž i při konkretizaci ve vztahu k jednotlivým odběratelům, tj. Bc. J. P., M. S., I. K., L. K. a R. S. užila pojmu „marihuana“. Tyto skutečnosti, na které odvolatel poukazuje, však dle názoru soudu odvolacího nemohou vést k jím dovozovaným závěrům, tj. že nedošlo k řádnému zahájení trestního stíhání obviněného či že byla postupem státního zástupce při podání obžaloby a následně soudem prvního stupně při vydání napadeného odsuzujícího rozsudku porušena zásada obžalovací. Je nepochybné, že usnesením ze dne 5.4.2010, tj. v samých začátcích trestního řízení vedeného proti M. R., · byl dostatečně určitě vymezen předmět tohoto řízení, tj. z hlediska prvního závazného určení předmětu trestního řízení z pohledu zásady obžalovací, resp. toho, co se rozumí tzv. totožností skutku, · bylo z pohledu obhajovacích práv obviněného dostatečně vymezeno to, co orgány působící ve stadiu přípravného řízení kladou obviněnému za vinu. Bylo tak dosaženo toho, že tyto orgány otevřeně před podezíranou osobou (v té době zadrženým podezřelým M. R.) deklarovaly, že proti ní vedou trestní řízení a zároveň jí poskytují prostor pro uplatnění všech práv, která obviněnému poskytuje trestní řád. Popis skutku v usnesení o zahájení trestního stíhání odvolatele nemůže odůvodnit závěr, že by z něho nemohl obviněný seznat povahu mu vytýkaného jednání (tj. trestněprávním ustanovením odporující nakládání s psychotropní látkou) a že by nemohl rozpoznat, za jaké období mu je taková nedovolená/protiprávní činnost vytýkána. Z pohledu řádného zahájení trestního stíhání obviněného nemůže být rozhodná ani námitka obsažená v podání ze dne 20.4.2010, že „časové zařazení vytýkaného protiprávního jednání je pak důležité nejen z hlediska jednoty skutku, ale také z hlediska procesního, jelikož je zásadní, zda jsem se měl protiprávního jednání dopustit před vyhlášením odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně ve věci sp.zn. 5 T 151/2008 nebo po vyhlášení tohoto rozsudku, či dokonce po právní moci rozsudku odvolacího soudu“, neboť veškeré tyto varianty jsou významné toliko z pohledu trestní odpovědnosti obviněného (souběh, tzv. mnohost sui generis či jinak řečená nepravá recidiva, recidiva), či spíše z pohledů jejích právních důsledků (úhrnný trest, souhrnný trest), nikoli tedy z hlediska účinků předvídaných zněním § 160 odst. 1 tr.ř., neboť významné by z pohledu zahájení trestního stíhání bylo toliko to, pokud by skutek byl popsán tak, že by nebylo zřejmé, zda se nestal před zahájením trestního stíhání obviněného v trestní věci Okresního soudu v Karviné pod sp.zn. 5 T 151/2008, neboť pak by – při shodné povaze jednání – bylo třeba zkoumat, zda postupem podle § 160 odst. 1 tr.ř. nedošlo k porušení § 11 odst. 1 písm. f) tr.ř. (nepřípustnost trestního stíhání v důsledku překážky rei iudicatae). Právně relevantní by byla námitka odvolatele, že „nelze považovat za protiprávní předávání nezjištěného množství sušené rostlinné hmoty“, pokud by v kontextu dalšího textu (včetně odůvodnění usnesení – „k převozu marihuany z okolí Prahy ..., kde ji měl nakupovat na blíže nezjištěném místě, a to v množství od 2 od 3 kg) nebylo možno dovodit, že myšlena je stejná surovina jako u příjemce již konkretizovaného v tomto usnesení, tj. Bc. J. P., u jehož osoby je údaj „celkem nejméně 2300 g sušené rostlinné hmoty konopí“. Není sporu (a nevytýká to ani opravný prostředek obžalovaného) o tom, že ve vztahu k předání marihuany Bc. J. P. došlo k řádnému zahájení trestního stíhání odvolatele (míněno i z hlediska řádného popisu skutku, ve kterém byl trestný čin spatřován). Tato skutečnost má pak vzhledem k povaze jednání, pro které bylo trestní stíhání odvolatele zahájeno, za následek, že za řádně zahájené je třeba považovat trestní stíhání tehdy obviněného M. R. v jeho celku. Neuvedení konkrétních osob, kterým měla být droga rovněž udána, a namítaný nedostatek skutkového vyjádření typu psychotropní látky předané za účelem další distribuce těmto nezjištěným osobám, nezpůsobuje neúčinnost zahájení trestního stíhání obviněného k této části skutku v jeho procesním pojímání a nepředstavuje ani překážku, která by bránila (ve smyslu nesplnění požadavku formulovaného zněním § 176 odst. 2 tr.ř.) státnímu zástupci podat na obviněného M. R. obžalobu v rozsahu jejího vymezení vyjádřeného v její žalobní části. Důsledkem tohoto konstatování je, že porušení zásady obžalovací (§ 2 odst. 8 tr.ř.) není shledáváno ani v postupu soudu, který o obžalobě v celé její šíři rozhodl svým rozsudkem. Ad 3) K namítanému porušení práva odvolatele na spravedlivý proces v souvislosti s nerespektováním jeho volby obhájce orgány činnými ve stadiu přípravného řízení je nezbytné uvést následující: Na základě předchozího souhlasu státní zástupkyně k zadržení (č.l. 67) došlo dne 4.4.2010 k zadržení podezřelého M. R., s nímž byl sepsán protokol o zadržení (č.l. 68-69), jehož součástí je i poučení podle § 76 odst. 6 tr.ř. o právu zvolit si obhájce, hovořit s ním bez přítomnosti třetí osoby a radit se s ním již v průběhu zadržení, požadovat, aby obhájce byl přítomen při jeho výslechu, ledaže je obhájce ve stanovené lhůtě nedosažitelný. Obdobné poučení obsahuje i následně sepsaný protokol o výslechu osoby podezřelé (č.l. 70-72). Tyto písemnosti žádné vyjádření podezřelého k osobě obhájce neobsahují. Usnesení o zahájení trestního stíhání obviněného obsahuje (č.l. 3) poučení o důvodech nutné obhajoby podle § 36 odst. 3 tr.ř. a rovněž údaj, že obviněnému byla poskytnuta lhůta 1 hodiny od převzetí usnesení k volbě obhájce. Usnesení převzal obviněný dne 5.4.2010 v 10:15 hodin. V protokole o výslechu obviněného (č.l. 230-232), který byl zahájen ve 12:00 hodin, je obsažen údaj, že pokud si obviněný (nebo osoby k tomu oprávněné) obhájce do 11:15 hodin nezvolí, bude mu obhájce ustanoven podle § 39 tr.ř. K problematice obhajoby obsahuje protokol o výslechu obviněného ze dne 5.4.2010 údaje následujícího znění: „Mého výslechu se od počátku účastní můj obhájce Mgr. R. M. z AK H., v subst. přítomen Mgr. J. K., k tomu uvádím, že jsem si chtěl na plnou moc zvolit obhájce sám, a to Mgr. R. G., přičemž beru na vědomí, že i přes opakované pokusy (5x) se s ním telefonicky nepodařilo spojit (pozn. pol. komisaře, telefon vyzváněl, ale volaný telefon nezvedl), proto beru na vědomí, že mi byla ustanovena obhájkyní Mgr. R. M. z AK H. Současně beru na vědomí, že jsem poučen o tom, že kdykoliv v průběhu tr. řízení si obhájce můžu zvolit sám“. Spis obsahuje: · opatření, jímž byla soudkyní Okresního soudu v Karviné ze dne 5.4.2010 ustanovena podle § 39 tr.ř. obhájcem obviněného M. R. Mgr. R. M. (č.l. 152), · oznámení policejního orgánu ze dne 10.5.2010 zaslané ustanovené obhájkyni o převzetí obhajoby obviněného Mgr. R. G. (č.l. 153), · plnou moc ze dne 13.4.2010, v jejímž textu je uvedeno: „Já, podepsaný(á) M. R., zmocňuji Mgr. R. G. advokáta se sídlem O.-M. O., aby mě obhajoval…“ (č.l. 156), · kopii téže plné moci s rukou psaným textem „Potvrzuji, že jsem podepsal plnou moc 13.4.2010 zde ve věznici. Volím si Mgr. R. G., aby mne zastupoval v této věci.“ a textem „Vlastnoručně zapsal za přítomnosti kpt. Ing. V. Dne 10.5.2010“ se dvěma podpisy (č.l. 157), · oznámení Mgr. R. G. ze dne 23.4.2010, že si jej obviněný zvolil svým obhájcem se žádostí o vyrozumívání o vyšetřovacích úkonech (č.l. 158). Uvedené skutečnosti nalezly v přístupu orgánů činných ve stadiu přípravného řízení svého výrazu v postupu, který v rámci závěrečné řeči před soudem prvního stupně zmínila státní zástupkyně (nutnost reakce na nedostatky v předložené plné moci). K námitkám obhájce vyjádřila své stanovisko, kdy porušení práv obhajoby shledala až po datu 28.6.2010 (sdělení stanoviska, že výslovná dohoda s klientem vylučuje možnost substituce) v souvislosti s výslechem svědka K. ve stadiu přípravného řízení. Na námitky obhajoby stran nerespektování volby obhájce obviněným reaguje i krajský soud v napadeném rozsudku na str. 8-9, kdy zejména vyvrací tvrzení, že by důvod zakládající oprávnění (a povinnost) Mgr. R. G. obhajovat odvolatele měla spočívat v plné moci, kterou k obhajobě obviněného M. R. (svého syna) v předchozí trestní věci (č.l. 97 spisu Okresního soudu v Karviné, sp.zn. 5 T 151/2008) udělil jeho otec I. R. (jehož datum narození obsahuje plná moc ze dne 13.4.2010 předložená v posuzované věci – viz č.l. 156). Protože s vývody obsaženými v označené části odůvodnění napadeného rozsudku odvolací soud souhlasí, omezuje se v dalším na zaujetí stanoviska k názoru prezentovaném v odvolání obžalovaného stran okamžiku a skutečností/důvodů zakládajících oprávnění Mgr. R. G. jako obhájce obviněného ve smyslu § 41 tr.ř. Obecně nutno konstatovat, že obhajoba obviněného obhájcem v trestním řízení je v nejširším nazírání důsledkem právního vztahu, tj. společenského vztahu mezi nejméně dvěma konkrétně určenými právní subjekty (obviněným a obhájcem), upraveného právními normami (zejm. trestním řádem a zákonem o advokacii), v němž jeho účastníci jsou nositeli vzájemně spjatých subjektivních práv a právních povinností, které vznikají těmto subjektům přímo nebo zprostředkovaně na základě právních norem. Předpokladem vzniku právního vztahu je především platná a účinná právní norma (ta však sama ke vzniku právního vztahu nedostačuje) a okolnost, se kterou právní norma spojuje její vznik právního vztahu. Těchto okolností – právních titulů vzniku právního vztahu (nazývají se právními skutečnostmi) jsou čtyři druhy (právní jednání, protiprávní jednání, právní událost, protiprávní stav). Pro posuzovanou otázku jsou významná právní jednání, která jsou projevy vůle souladnými s normami práva a která se dělí na právní úkony fyzických a právnických osob a individuální právní akty orgánů veřejné moci. Zatímco v případě ustanovení obhájce obviněnému postupem podle § 39 tr.ř. je právním titulem vzniku právního vztahu mezi obviněným a obhájcem individuální akt aplikace práva, který má podobu opatření soudce o ustanovení konkrétního obhájce konkrétnímu obviněnému, v případě obhájce zvoleného obviněným (§ 33 odst. 1, § 37 odst. 2 tr.ř.) nebo za něj osobami vypočtenými v § 37 odst. 1 tr.ř. jsou tímto titulem právní úkony fyzických osob. Právní úkony dělí obecná teorie práva podle toho, zda vznikají konsensuálně (shodným projevem vůle dvou nebo více subjektů) nebo jsou jednostranným projevem vůle, na dvoustranné (vícestranné) právní úkony (smlouvy) a jednostranné právní úkony. Na rozdíl od tvrzení obhajoby neshledává odvolací soud žádných skutečností, které by měly vést k závěru, že volba osoby obhájce obviněným (§ 33 odst. 1 tr.ř.) spočívá v jednostranném právním úkonu, který by měl mít podobu oznámení identity příslušného advokáta obviněným, a že tudíž takové prohlášení před orgánem činným v trestním řízení je tou právní skutečností, z níž nastávají důsledky dovozované opravným prostředkem obžalovaného M. R. Jakkoli trestní řád počítá především s možností, že obviněný si sám zvolí obhájce, a to tak, že mu udělí plnou moc ke svému zastupování, a této možnosti dává přednost před ustanovením obhájce, nelze jen z tohoto faktu dovozovat závěr činěný obžalovaným. Obhájce (samozřejmě i zvolený) svá oprávnění nesmí (odhlížeje např. od obhájce mladistvého) vykonávat proti vůli obviněného, vystupuje vždy jménem obviněného, nikoli jménem svým a při výkonu obhajoby je vázán rozsahem zmocnění. Obviněný je zmocnitelem a advokát, kterého zmocňuje ke své obhajobě, je zmocněncem (§ 31 obč. zákoníku). I trestněprávní, resp. trestněprocesní nauka sdílí názor, že (ke vzniku právního zastoupení) „nezbytný je souhlas advokáta s převzetím obhajoby“ (viz např. Musil/Kratochvíl/Šámal a kolektiv, Trestní právo procesní, 2. přepracované vydání, C.H.Beck 2003, strana 252). Tvrzení odvolatele, že projevením vůle pověřit obhajobou Mgr. R. G. došlo k situaci, že jmenovaný advokát se stal tímto okamžikem jeho obhájcem v předmětné trestní věci, nebere v úvahu již výše konstatované skutečnosti, které svého výrazu nacházejí i v příslušných ustanoveních zákona o advokacii. Konkrétně ustanovení § 18 odst. 1 zák. č. 85/1996 Sb. výslovně stanoví, že „advokát je oprávněn poskytnutí právních služeb odmítnout, pokud nebyl podle zvláštních předpisů ustanoven nebo Komorou k poskytnutí právních služeb podle odstavce 2 určen; ustanovení § 19 tím není dotčeno“. Zmiňované ustanovení § 19 téhož zákona pak uvádí výčet případů, kdy je obhájce povinen poskytnutí právních služeb odmítnout. Uvedená konstatování současně vyvracejí i tvrzení odvolatele o toliko deklaratorních účincích plné moci, jíž obviněný (nebo osoby k tomu dle trestního řádu oprávněné) pověřuje/jí konkrétního advokáta k výkonu obhajoby v trestní věci a ten toto svým projevem vůle přijímá. Plná moc předložená orgánům činným v trestním řízení a nikoli jednostranné prohlášení obviněného je oním právním základem, od něhož vzniká (okamžikem jejího předložení) jejich povinnost přistupovat k advokátu v ní uvedeném jako ke zvolenému obhájci obviněného. Z těchto důvodů proto odvolací soud uzavírá, že tvrzení odvolatele, že Mgr. G. se stal jeho obhájcem po jeho vyjádření (výše citovaném) před policejním orgánem a že tímto okamžikem nastaly orgánům činným v trestním řízení vůči uvedenému advokátovi povinnosti, které mají plnit vůči obhájci obviněného, nelze přisvědčit. Ostatně vrchním soudem učiněný závěr neodporuje ani nejnovější uznávané judikatuře, z níž lze poukázat např. na rozhodnutí publikované pod R 51/2010, dle jehož právní věty: „Účinky úkonu obviněného, jímž si zvolil obhájce, nastávají vůči příslušnému orgánu činnému v trestním řízení, u kterého se právě vede trestní řízení, okamžikem, kdy mu obviněný nebo jím zvolený obhájce předložil plnou moc udělenou k výkonu obhajoby v trestním řízení. Přitom nezáleží na okolnosti, kdy byla mezi obviněným a jeho obhájcem uzavřena smlouva o poskytování právních služeb, ani kdy orgán činný v trestním řízení založil písemné vyhotovení plné moci do trestního spisu.“ Neměl-li tehdy obviněný M. R. obhájce a bylo-li třeba provést úkony, které byly časově limitovány (šlo o osobu zadrženou, u níž bylo třeba dodržet časové limity upravené zněním § 76 odst. 4 tr.ř.), pak nelze za pochybení orgánů činných ve stadiu přípravného řízení považovat postup spočívající v tom, že přistoupily k ustanovení obhájce obviněnému postupem podle § 39 tr.ř. Důvodnost postupu policejního orgánu, který se obrátil na příslušný soud se žádostí o ustanovení obhájce podle § 39 tr.ř., spočívá v tom, že byl nucen respektovat ustanovení § 38 odst. 1 věty druhé tr.ř., dle níž „Pokud v této lhůtě (pozn. určené ke zvolení obhájce) nebude obhájce zvolen, bude mu na dobu, po kterou trvají důvody nutné obhajoby, neprodleně ustanoven“. V důsledku skutečností, které zmiňuje citovaný protokol o výslechu obviněného, ke zvolení obhájce (ve smyslu vyloženém odvolacím soudem, tj. jakožto konsensuálního projevu vůle obviněného a advokáta) v určené lhůtě nedošlo, a protože podle § 36 odst. 3 tr.ř. musel mít obviněný obhájce už v přípravném řízení s ohledem na kvalifikaci skutku, z něhož byl obviněn (dle citovaného ustanovení „koná-li se řízení o trestném činu, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let, musí mít obviněný obhájce už v přípravném řízení“), bylo nezbytné k ustanovení obhájce přistoupit. Tvrzení obhajoby, že v důsledku prohlášení obviněného, že si chce zvolit obhájcem Mgr. R. G., měly orgány činné v trestním řízení komunikovat výhradně s tímto advokátem a vůbec neměly přistoupit k ustanovení obhájce postupem podle § 39 tr.ř., proto odvolací soud nepřisvědčil a uvedený procesní postup, případně i úkony provedené za přítomnosti ustanoveného obhájce proto nepovažuje za vadné, případně důkazy takto opatřené za nepoužitelné v řízení proti odvolateli. Za vadu, která by měla odůvodnit vrácení věci do stadia přípravného řízení, nelze pokládat ani postup policejního orgánu při ukončení přípravného řízení. Ze spisu vyplývá, že vyrozuměním ze dne 6.10.2010 (č.l. 204), které bylo tehdy obviněnému M. R. doručeno dne 7.10.2010 a jeho tehdejšímu obhájci Mgr. R. G. dne 8.10.2010, byli tito vyrozuměni o tom, že dne 29.10.2010 se mohou seznámit se spisem. Teprve následně – sdělením ze dne 27.10.2010 – oznámil obviněný M. R. prostřednictvím podání učiněného jeho obhájcem (č.l. 512), že na základě dohody zanikla plná moc k jeho obhajobě udělená Mgr. R. G. a požádal o poskytnutí přiměřené lhůty ke zvolení nového obhájce. V reakci na to policejní orgán (č.l. 513) přípisem ze dne 29.10.2010 upozornil Mgr. G., že je povinen nadále zastupovat obviněného do doby, než mu bude ustanoven nový obhájce s odkazem na ustanovení § 37 odst. 2 tr.ř. s tím, že zůstává platný termín prostudování vyšetřovacího spisu a současně (č.l. 515) o povinnosti Mgr. G. vyplývající z ustanovení § 37 odst. 2 tr.ř. informoval i obviněného, kterému ke zvolení nového obhájce poskytl třídenní lhůtu s tím, že pokud tak neučiní, bude mu obhájce ustanoven. Ze záznamu o prostudování spisu dne 29.10.2010 (č.l. 516) vyplynulo, že obhájce se k úkonu nedostavil a obviněný M. R. odmítl spis bez přítomnosti svého obhájce prostudovat. Dne 1.11.2010 požádal policejní orgán (č.l. 517) o ustanovení obhájce. Opatřením soudkyně ze dne 1.11.2010 (č.l. 519) došlo k ustanovení obhájce JUDr. J. R., přičemž ustanovený obhájce byl téhož dne upozorněn (č.l. 528) na možnost prostudovat trestní spis dne 5.11.2010. Ze záznamu o prostudování spisu ze dne 5.11.2010 vyplývá, že před zahájením úkonu doručil Mgr. R. G. (novou) plnou moc (č.l. 542) z téhož dne, jíž ho obviněný M. R. pověřil ke své obhajobě, avšak prostudování se nezúčastnil, stejně tak jako dne 8.11.2010 (č.l. 540). Úkonů v obou dnech se účastnil toliko obviněný. Za daného stavu – neboť již přípisem ze dne 6.10.2010 byli jak obviněný M. R., tak znovuzvolený obhájce Mgr. R. G. upozorněni na možnost seznámení se s výsledky vyšetřování provedeného ve stadiu přípravného řízení dne 29.10.2010 – nic nebránilo tomu, aby se plánovaného úkonu řádně zúčastnili. Nic na tom nemění ani ten fakt, že upozornění (ve smyslu povinnosti vyplývající z ustanovení § 37 odst. 2 tr.ř.) ze dne 29.10.2010 zasílané policejním orgánem bylo Mgr. R. G. doručeno až dne 3.11.2009, neboť v souladu s povinnostmi advokáta (zejména § 16, § 17 zák. č. 85/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů) je nezbytné požadovat, aby obhájce znal své povinnosti v trestním řízení vyplývající z příslušných ustanovení trestního řádu (též § 37 odst. 2 věta třetí tr.ř.) a tyto i plnil. Přitom právě okolnosti ukončení obhajoby obviněného, resp. okamžik a forma sdělení této skutečnosti policejnímu orgánu dosavadním obhájcem (odesláno faxem dne 28.10.2010 v 12:50 hodin), umožňovaly učinění reálného závěru, že ke dni plánovaného úkonu (tj. dne následujícího) nebude obhajoba obviněného jiným obhájcem zajištěna a že se tudíž uplatní, resp. má uplatnit, obsah § 37 odst. 2 tr.ř. Pokud obhájce své zákonné povinnosti nesplní (a může to být i důsledkem zvolené procesní taktiky – v posuzované věci nelze přehlédnout, že obhajobou vyvolaný stav vedl k nutnosti opětovného řešení otázky omezení osobní svobody obviněného vazbou – viz návrh na prodloužení lhůty trvání vazby ze dne 1.11.2010 na č.l. 521 a rozhodnutí státní zástupkyně ze dne 4.11.2010 na č.l. 543), pak nelze úspěšně namítat, že mu nebyl poskytnut prostor k výkonu jeho oprávnění tím, že nebyl řádně vyrozuměn o prostudování spisu a nebyla mu poskytnuta k prostudování spisu zákonná lhůta. Ve věci hodnocení je třeba opakovat, že Mgr. R. G. se jako obhájce především měl účastnit úkonu dne 29.10.2010. Ve vztahu k úkonům následně stanoveným na 5.11. a 8.11.2010 je třeba uvést to, že byla-li plná moc k výkonu obhajoby udělená obviněným témuž obhájci předložena v den plánovaného úkonu, čímž došlo ke znemožnění toho, aby se úkonu účastnil obhájce ustanovený, nevznikla žádná odůvodněná potřeba plánovaný úkon odkládat, resp. stanovovat jej na termín pozdější (zejména bylo-li řízení z důvodu jeho vazebního způsobu vedení ovládáno požadavky rychlosti řízení). Názoru obhajoby, že „i když obhájce předložil plnou moc policejnímu komisaři bezprostředně před prostudováním spisu, měl být o možnosti prostudovat spis řádně vyrozuměn s poskytnutím zákonné lhůty“, proto odvolací soud nepřisvědčil. Ad 4) K námitce o procesní nevyužitelnosti výpovědi obviněného Bc. P. ze stadia přípravného řízení a stejně tak i výpovědi svědkyně O. je nutno uvést, že souvisí s namítaným nerespektováním volby obviněného ve vztahu k obhájci, k němuž se odvolací soud vyslovil výše. Učinil-li odvolací soud závěr, že Mgr. R. M. byla obviněnému M. R. ustanovena jako obhájkyně důvodně a došlo-li k výslechu obviněného Bc. P. a stejně tak svědkyně O. po zahájení trestního stíhání obviněného M. R. za přítomnosti ustanovené obhájkyně (resp. jejího substituta), pak z toho plyne, že ani tuto výhradu odvolatele nepovažuje vrchní soud za důvodnou. K námitce odvolatele o procesní nepoužitelnosti důkazů – prohlídky osobního vozidla zn. Renault Laguna a na ni navazujících důkazů se krajský soud vyslovil na str. 21 napadeného rozsudku. Odvolací soud se se zde uvedenou argumentací ztotožňuje a zaujatý právní názor nemá důvod měnit ani s ohledem na odvolatelem namítanou údajnou nerovnost, kterou měl Ústavní soud svým výkladem intertemporálních účinků nálezu sp.zn. Pl. ÚS 3/09 způsobit. Je nezbytné zdůraznit, že citovaný nález vzešel jako důsledek snahy poskytnout odpovídající právní ochranu v případech omezení základního práva osoby na nedotknutelnost jejího obydlí, kterou garantuje čl. 12 odst. 1 Listiny, v trestním řízení. Již z tohoto faktu (potažmo z toho, že plenární nález byl vydán na podkladě iniciativy senátu rozhodujícího ve věci sp.zn. II. ÚS 1414/07, kde prohlídka byla státním zástupcem povolena ve vztahu k nemovitosti – bývalému kravínu), je nutno jako spekulaci hodnotit úvahu, že by v případě podání stejného prostředku ochrany práva (ústavní stížnosti) bylo třeba dospět ke stejným výsledkům jako ve věci II. ÚS 1414/07 (již i vzhledem k disentujícím názorům některých ústavních soudců vůči nálezu Pl. ÚS 3/09), resp. že by bylo nutno dospět k závěru o nepoužitelnosti poznatků, které byly při ohledání vozidla (nutno zdůraznit, že typizovaného vozidla zn. Renault Laguna a nikoli snad např. karavanu, či jiného vozidla uzpůsobeného k bydlení) získány. Nesdílí-li odvolací soud obhajobou prezentovaný názor o nezákonnosti provedené prohlídky motorového vozidla, pak je zřejmé, že není nezbytné detailněji reagovat na námitky obhájce obžalovaného R. o nepoužitelnosti dalších důkazů poukazem na tzv. doktrínu „plodů z otráveného stromu“ (fruit of the poisonous tree doctrine). Dostačuje jen dodat, že v podobě simplifikujícího tvrzení, že plody z otráveného stromu jsou vždy otrávené, není aplikována ani v zemi svého vzniku (USA), neboť je připouštěna řada výjimek – blíže např. prof. JUDr. Jan Musil, CSc., Několik otazníků nad judikaturou Ústavního soudu ČR v době postmoderny (na příkladu prohlídky jiných prostor a pozemků), Kriminalistika XXXOV/2011, str. 3 a násl. Odvolací soud nesdílí ani další výhrady, které vznesl odvolatel vůči procesnímu postupu a následnému využití poznatků nabytých z dalších důkazních prostředků nalézacím soudem (tj. výpovědi svědků – k tomu viz níže). Ad 5) Odvolací soud nesouhlasí s tvrzením odvolatele, že ve věci rozhodoval jiný než zákonný soudce. Ústavní garance obsažená v čl. 38 odst. 1 LZPS je pro oblast trestního řízení konkretizovaná ustanoveními trestního řádu upravujících věcnou a místní příslušnost soudu. Způsobem předneseným při veřejném zasedání o odvolání zpochybnil obhájce obžalovaného příslušnost krajského soudu k rozhodování věci v prvním stupni, když dovozoval, že s ohledem na právní názor krajského soudu ohledně právní kvalifikace skutku, jímž v napadeném rozsudku uznal obžalovaného M. R. vinným, bylo jeho pochybením, že se věcí zabýval. K uvedenému je třeba uvést, že s přihlédnutím ke znění § 17 tr.ř. podává státní zástupce obžalobu u toho soudu, který je dle jeho právního názoru (s přihlédnutím k právní kvalifikaci skutku v podané obžalobě odrážející výsledky přípravného řízení) soudem věcně a místně příslušným. S ohledem na právní posouzení skutku obžalovaného M. R. státní zástupkyní v podané obžalobě (§ 283 odst. 1, odst. 2 písm. b/, odst. 3 písm. c/ tr. zákoníku) byla obžaloba podána u věcně příslušného soudu. Protože právní kvalifikací skutku v obžalobě není soud vázán (§ 220 odst. 1 tr.ř.), upravuje trestní řád již v souvislosti s tzv. předběžným projednáním obžaloby možnost vydání rozhodnutí podle § 188 odst. 1 písm. a) tr.ř. z důvodu místní či věcné nepříslušnosti soudu. Vydání takového rozhodnutí soudem, u něhož byla obžaloba podána, však předpokládá, že soud v tomto raném stadiu soudního řízení takto rozhodující dospěje k odůvodněnému závěru o své nepříslušnosti. V případě, že obžaloba je podána u soudu krajského, může být rozhodnutí za podmínek § 188 odst. 1 písm. a) tr.ř. z důvodu věcné nepříslušnosti soudu vydáno pouze tehdy, lze-li dospět k přesvědčivému poznatku, že není důvodné předpokládat, že by skutek, pro který byla na obviněného podána obžaloba, mohl být kvalifikován jako trestný čin, o kterém v prvním stupni přísluší rozhodovat krajskému soudu (§ 17 tr.ř.). Jinými slovy řečeno, nelze-li v tomto okamžiku (tj. po nápadu obžaloby a před nařízením hlavního líčení) takový přesvědčivý a důvodný závěr učinit, je na krajském soudu, aby věc projednal a dle výsledků dokazování o skutku i meritorně rozhodl. Případná změna právní kvalifikace na čin, o němž mohl řízení provést soud okresní (§ 16 tr.ř.), nic nemění na závěru, že ve věci rozhodl soud příslušný (potažmo zákonný soudce ve smyslu čl. 38 odst. 1 LZPS), neboť trestní řád takový způsob rozhodnutí přímo upravuje a předem s takovou možností počítá (§ 222 odst. 1 tr.ř.). Ve věci posuzované dle odvolacího soudu nenastaly zákonné podmínky pro to, aby krajský soud vyslovil závěr o své věcné nepříslušnosti, neboť (viz níže) ve vztahu k rozsahu trestné činnosti vytýkanému obžalobou za vinu M. R. byla právní kvalifikace skutku, odůvodňující rozhodování krajského soudu v prvním stupni, odůvodněna. Dle odvolacího soudu proto napadené rozhodnutí učinil věcně příslušný soud, resp. zákonný soudce. Ad 6) K námitce o nedodržení práva legitimního očekávání odvolací soud uvádí, že právní úprava obsažená v ustanovení § 283 tr. zákoníku vcelku jednoznačně stanoví, jaké jednání považuje za jednání trestné, když vymezuje jednotlivé alternativní znaky tzv. objektivní stránky trestného činu (neoprávněně vyrobí, doveze ...), které váže na nakládání s omamnými a psychotropními látkami, přípravky obsahujícími omamnou nebo psychotropní látku, prekursory nebo jedy, tj. látky, které zákonná úprava (příslušný zákon, na který odkazuje ustanovení § 289 odst. 1 tr. zákoníku) rovněž jednoznačně určuje. Vyvození trestní odpovědnosti odvolatele pro jeho neoprávněné nakládání s marihuanou nemohlo být pro něj neočekávatelné, tím spíše, že těchto důsledků (vyvození trestní odpovědnosti a právních následků této odpovědnosti) si mohl a musel být vědom již v souvislosti se svým předchozím trestním stíháním a posléze i odsouzením pro drogový delikt kvalifikovaný podle dřívějšího trestního zákona (zák. č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů) jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů dle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákona. Tuto představu musel mít proto, že v rámci přípravy nového trestního zákoníku nebyla prezentována žádná úvaha o tom, že by se uvažovalo o dekriminalizaci takového jednání. V rámci obecného očekávání bylo předvídatelné i to, že čím rozsáhlejší bude trestná činnost, jíž se obžalovaný dopustí (z hlediska množství distribuované drogy, délky páchání trestné činnosti, vlastní angažovanosti a konkrétního podílu na jejím spáchání, participace dalších osob, atd.), tím nepříznivější důsledky, a to jak v rovině základů trestní odpovědnosti (vina), tak právních následků této odpovědnosti (trest) jej mohou stihnout. I tuto zkušenost (aplikace kvalifikované skutkové podstaty v předchozí trestní věci) obžalovaný měl. S přihlédnutím k těmto skutečnostem nedospěl odvolací soud k závěru, že by neměl aplikovat příslušné ustanovení trestního zákoníku pro jeho rozpor s ústavním pořádkem a že by měl (místo meritorního rozhodnutí věci) zrušit napadený rozsudek podle § 257 odst. 1 písm. c) tr.ř. a trestní stíhání přerušit z důvodu upraveného § 224 odst. 5 tr.ř. (předložení věci Ústavnímu soudu). Takový návrh ostatně neučinil ani sám odvolatel. Odvolací soud na základě výše uvedeného dospěl k závěru, že zrušení napadeného rozsudku z důvodu § 258 odst. 1 písm. a) tr.ř. není odůvodněno. Lze konstatovat, že v řízení, které předcházelo vydání napadeného rozsudku: · trestní stíhání odvolatele bylo zahájeno zákonem upraveným způsobem, obžaloba byla podána pro skutek, pro který bylo trestní stíhání zahájeno, soud rozhodl o skutku, pro který byla na M. R. podána obžaloba, · k realizaci obhajovacích práv byla obviněnému poskytnuta možnost k volbě obhájce (opakovaně realizována volba Mgr. R. G.), bylo mu umožněno se k obvinění vyjádřit (využil práva nevypovídat) a uplatnit důkazní návrhy, obhájce byl vyrozumíván o prováděných procesních úkonech a byla mu umožněna účast na prováděných procesních úkonech, k nimž se dostavil (byť je nutno konstatovat, že ne všech se účastnil, neboť k jeho žádosti nedošlo ke změně termínu výslechů svědků ve stadiu přípravného řízení, které se uskutečnily dne 26.5., 2.6. a 3.6.2010), · důkazy, z nichž soud vychází, byly v hlavním líčení provedeny s přihlédnutím k požadavkům formulovaným v jednotlivých ustanoveních trestního řádu, · o obžalobě rozhodl věcně a místně správně obsazený soud prvního stupně, · řízení předcházející napadenému rozsudku není žádnou podstatnou vadou ve smyslu citovaného ustanovení zatíženo. Z uvedeného konstatování plyne, že není důvod pro to, aby byl napadený rozsudek zrušen podle § 258 odst. 1 písm. a) tr.ř. Pokud pak byl odvolatelem uplatněn návrh, aby při zrušení rozsudku došlo k vrácení věci soudu do stadia přípravného řízení, pak nemohl být vyslyšen ani tento požadavek, neboť dle § 260 tr.ř.: „Nelze-li po zrušení rozsudku pokračovat v řízení před soudem pro neodstranitelné procesní vady a není-li důvod pro jiné rozhodnutí, odvolací soud vrátí věc státnímu zástupci k došetření.“ Zákonnou podmínkou uvedeného procesního postupu je zjištění, že v řízení před soudem nelze pokračovat pro neodstranitelné procesní vady. Takové vady však v posuzované věci zjištěny nebyly. Rozhodně ničím není odůvodněn požadavek, aby odvolací soud vydal pokyn „celé přípravné řízení zopakovat“, neboť ani dle opravného prostředku (v jím pojímaném pohledu na porušení obhajovacích práv obviněného) nejsou podstatnými vadami zatíženy veškeré procesní úkony, které byly v tomto předsoudním stadiu řízení provedeny. Pokud jde o rozsah dokazování, lze učinit poznatek, že dokazování bylo v řízení před soudem provedeno v rozsahu dostačujícím k tomu, aby o věci mohlo být rozhodnuto při splnění podmínek § 2 odst. 5 tr.ř. Opravný prostředek obžalovaného sice namítá, že nedošlo k výslechu svědka Kosiece a policistů z ÚOOZ, avšak o obhajobou učiněném důkazním návrhu soud prvního stupně procesním způsobem rozhodl (č.l. 694) a svůj postup i odůvodnil na str. 27 svého rozsudku. Postup soudu prvního stupně je plně v souladu s požadavky zákona, neboť, co je předmětem dokazování v trestním řízení, upravuje ustanovení § 89 tr.ř. Z něho rozhodně nelze dovodit, že by bylo nezbytné objasňovat skutečnosti, které předchází okamžiku zahájení úkonů v trestním řízení a které nejsou součástí skutku, o němž se řízení vede. Skutková zjištění soudu prvního stupně jsou ve výroku rozsudku vyjádřena dostatečně konkrétně, opravným prostředkem namítané nedostatky neodůvodňují závěr, že by popis skutku ve výroku napadeného rozsudku neodrážel soudem prvního stupně užitou právní kvalifikaci. Namítaná nekonkrétnost v popisu skutku je důvodná toliko částečně, a to v části, kterou opravný prostředek (nepřesně) cituje údaji „… kromě toho v období do 2.4.2010 prodával opakovaně marihuanu v přesně nezjištěném množství i dalším dosud neustanoveným osobám …“. Při uvážení toho, že citovaná pasáž skutkových zjištění soudu prvního stupně ve výrokové části napadeného rozsudku obsahuje údaj „v uvedeném období do 2.4.2010“, pak vývody obhajoby, že by mělo jít o popis umožňující záměnu skutku se skutkem jiným, jsou nepřípadné, byť časové vymezení mohlo být provedeno vhodnějším způsobem. Odvolateli však lze přisvědčit v tom, že celkově citované vyjádření je do té míry nekonkrétní (počet odběratelů, frekvence, množství), že navzdory tomu, že je důkazně podloženo (ač transparentní odkaz odůvodnění neobsahuje), nemá žádnou vypovídací hodnotu jak pro závěr o vině obžalovaného tak z hledisek rozhodných pro ukládání trestu. Pokud jde o druhou namítanou nekonkrétnost v podobě citace „od konce měsíce září 2008 do 04.04.2010 ... a jinde ... dalším osobám“, pak tuto odvolací soud neshledává, neboť dalšími osobami je třeba rozumět osoby konkrétně uvedené v následující části popisu skutku. Ve vztahu ke konkrétním námitkám uplatňovaným odvolatelem vůči rozsahu jím spáchané trestné činnosti je třeba uvést následující: Marihuana odebraná obžalovaným Bc. P.: Dle odvolatele: Množství bylo menší, kdy utržený zisk činil 100.000 Kč, nakupoval-li za 130 Kč/g a prodával-li za 250 Kč/g, pak na jednom gramu činil jeho zisk 120 Kč, což by znamenalo, že odebral 833 g a nikoli 2400 g, soud nesprávně sečetl množství marihuany, které měl odvolatel předat Bc. P. dle výpovědi svědkyně O., s množstvím, o němž hovoří sám Bc. P. Krajský soud (str. 23-24) v napadeném rozsudku – při vědomí rozdílnosti výpovědi obžalovaného Bc. P. při hlavním líčení (č.l. 617) a jeho výpovědi v procesním postavení obviněného ze dne 7.4.2010 (č.l. 221-222) – vyšel z výpovědi, kterou obviněný Bc. P. učinil v přípravném řízení, neboť ta je dle nalézacího soudu podporována výpovědí svědkyně N. O., jejíž údaje o množství marihuany převzaté obžalovaným Bc. P. v pěti případech, jimž byla přítomna, odpovídaly množství („spadalo do váhového rozpětí vymezeného ve výpovědi v přípravném řízení samotným obž. P.“), o němž při jednotlivých odběrech hovořil ve své výpovědi (ze dne 7.4.2010). Na základě toho pak krajský soud uzavřel, že obžalovaný Bc. P. převzal nejméně 1900 g marihuany, když vyšel z nejmenšího údaje sděleného tímto (tehdy) obviněným a když vyšel z frekvence odběru 1x měsíčně. K tomu pak (str. 24 rozsudku) „Na základě údajů sdělených svědkyní O. bylo navýšeno nejnižší možné množství obž. P. odebrané marihuany o dalších 500 g, celkem na 2400 g“. Tento postup není soudem blíže zdůvodněn a lze toliko usuzovat, že uvedených 500 g takto připočtených má svůj základ v nižším údaji svědkyní uvedeném (převzetí 200 g marihuany v pěti případech), tj. 5x 100 g více, než bylo převzato na podkladě výpovědi samotného obviněného (19x 100 g). Učiněné závěry nalézacího soudu jsou z pohledu soudu odvolacího akceptovatelné. Je-li hodnocení důkazů nalézacím soudem logické, je nutno jím učiněné skutkové závěry přijmout i tehdy, bylo-li by možno jiným hodnocením důkazů dospět k závěrům odlišným. Skutkové závěry krajského soudu nelze označit za nelogické či rozporné. Zdánlivá rozpornost ohledně množství marihuany předané obžalovaným R. (2400 g) a převzaté obžalovaným Bc. P. (1900 g) má svůj podklad v nalézacím soudem vyložené nemožnosti využití údajů svědkyně O. (a z ní plynoucího navýšení o 500 g provedené u obžalovaného R.) ve vztahu k obžalovanému Bc. P. Pokud obhajoba uplatnila vlastní alternativu zjištění množství marihuany dodané odvolatelem obžalovanému Bc. P., pak je nutno poukázat na skutečnost, že nevzala v potaz skutkové zjištění nalézacího soudu obsažené ve výroku, vycházející ze svědeckých výpovědí, že obžalovaný Bc. P. svým odběratelům marihuanu prodával i za podstatně nižší cenu (např. Izsó 130 Kč). Výpočet vycházející z částek 130 Kč (cena nákupní) a 250 Kč (cena prodejní) proto nelze přijmout. Marihuana odebraná svědkem K.: Dle odvolatele: Svědek K. ohledně nákupu marihuany zjevně hovoří o období, za které již byl pravomocně odsouzen, když zmiňuje, že měl marihuanu skladovanou v kyblících. Tyto kyblíky byly odňaty v předchozím trestním řízení a byl k nim uložen trest propadnutí věci, který byl také vykonán. Ve skutkové větě je u tohoto svědka uvedeno, že mu měl odvolatel poskytovat marihuanu od konce měsíce září 2008 do 2.4.2010, vyjma období 3-4 měsíců, v průměru 3x týdně v množství od 0,5 do 1 gramu. Jedná se tedy o období 3 měsíců v roce 2008, 12 měsíců v roce 2009 a 3 měsíců v roce 2010, celkem 18 měsíců, ze kterých po odečtu 4 měsíců pauzy zbývá 14 měsíců, což odpovídá 56 týdnům. In dubio pro reo 56 týdnů po 0,5 g týdně činí 28 gramů a nikoliv 87 gramů, jak zní odsuzující rozsudek krajského soudu. Uplatňovaná námitka obžalovaného o záměně období není relevantní z pohledu zjištění soudu, že svědek marihuanu od obžalovaného odebíral v období, které vymezuje napadený rozsudek. Tento závěr zcela nepochybně plyne z výpovědi svědka u hlavního líčení dne 8.12.2010 (č.l. 624), kdy uvedl, že naposled mu obžalovaný marihuanu poskytl asi tři týdny před zadržením, tj. asi v březnu. Jednalo se o březen 2010, což plyne z dalšího vyjádření svědka – „letos v březnu“. Navíc svědek si jasně uvědomoval, že obžalovaný R. byl ve vazbě dvakrát (č.l. 625). Pokud jde o námitku stran množství, činí rozsudek soudu prvního stupně závěr o tom, že každý odběr (v průměru 3x týdně) byl v rozsahu nejméně 0,5 g, čemuž skutkový závěr obsažený ve výroku napadeného rozsudku koresponduje. Marihuana odebraná svědkem K.: Dle odvolatele: Svědek K. uvádí jen to, že byli kamarádi a občas si spolu zakouřili marihuanu. Tento svědek žádné období nespecifikuje a nelze tedy uzavřít, že se jednalo o žalované období. Tvrzení odvolatele o nemožnosti určení, zda svědek vypovídá o žalovaném období, odvolací soud nesdílí. Dostačuje odkázat na výpověď svědka u hlavního líčení (č.l. 627), v němž jsou uvedeny konkrétní časové údaje – „naposledy jsem s ním byl dva až tři měsíce před zadržením“ – které námitku odvolatele vyvracejí. Marihuana odebraná svědkem I.: Dle odvolatele: Svědek I. nebyl v rámci hlavního líčení řádně poučen o svém právu nevypovídat. Jeho poučení bylo pouze formalistické, jemuž svědek neporozuměl, jelikož uvedl, že byť sám poskytoval drogy jinému, tak si s ohledem na množství takto poskytnuté drogy nemůže trestní stíhání přivodit. Ze strany soudu – za situace, že ze spisu je patrné, že si svědek svou pravdivou výpovědí reálně trestní stíhání přivodit může – mělo znít poučení jednoznačně tak, že má právo dle ustanovení § 100 odst. 2 tr.ř. nevypovídat. Je pak již na svědkovi, zda práva využije či nikoliv. Navíc tento svědek vypovídal odlišně od přípravného řízení, pokud jde o množství marihuany, a nakonec uvedl, že si to již nepamatuje. Byl-li svědek poučen zákonným způsobem (a tak vyznívá protokol o hlavním líčení), pak není důvod k tomu, aby k jím učiněné výpovědi nebylo přihlédnuto. Pokud svědek při hlavním líčení potvrdil (č.l. 648) údaje ze stadia přípravného řízení, přečtené postupem podle § 211 odst. 3 tr.ř. (ty jsou pro obžalovaného příznivější), které jsou promítnuty ve výrokové části rozsudku, pak nelze námitce obhajoby přisvědčit. Marihuana odebraná svědkem S.: Dle odvolatele: Svědek S. uvedl, že mu měl odvolatel prodat marihuanu jen jednou někdy po propuštění z vazby. Svou výpověď korigoval až poté, co mu byla nezákonně předestřena výpověď z přípravného řízení, která byla procesně nepoužitelná pro nepřítomnost obhájce. Krajský soud, ač akceptoval, že výpověď z přípravného řízení není procesně použitelná a nelze ji číst, tak tuto výpověď svědkovi předestřel s argumentací, že předestření výpovědi není její čtení, a předestřít lze i výpověď, u níž nejsou splněny zákonné podmínky pro čtení. Tento postup je chybný. Je-li výpověď z přípravného řízení procesně nepoužitelná a nelze-li ji číst, pak ji samozřejmě nelze ani předestírat. Dovozovaná procesní nevyužitelnost výpovědi svědka ze stadia přípravného řízení se projevuje jen v tom, že z ní soud nemůže čerpat poznatky pro konstrukci skutkových zjištění. To však neznamená, zjistí-li soud, že výpověď svědka u hlavního líčení je odlišná od dříve sdělených údajů, že se nemůže dotázat na příčinu těchto odlišností a za tím účelem dříve sdělené údaje svědkovi předestřít postupem podle § 212 tr.ř. Jako důkaz lze využít údaje, které svědek (případně i v reakci na uvedeným postupem sdělenou rozpornost jeho údajů) v řízení před soudem uvede. V posuzované věci byl krajským soudem při konstrukci skutkových zjištění použit údaj sdělený svědkem u hlavního líčení. Ten je i dle názoru soudu odvolacího procesně využitelný. Marihuana zajištěná při kontrole vozidla: Dle odvolatele: Oporu v provedeném dokazování nemá ani skutkový závěr, že odvolatel měl dne 4.4.2010 ve svém vozidle pro účely další distribuce držet 1700,5 g sušené rostlinné hmoty obsahující dronabinol, kteréžto množství bylo následně započítáno do celkového množství distribuované marihuany. Uvedeného dne byly při prohlídce vozidla zajištěny čtyři balíčky neprodyšně omotané potravinářskou folií, jejichž obsahem byla rostlinná hmota zelené barvy o hmotnostech 477,7 g, 414,3 g, 3639 g a 344,9 g. Kvalitativní expertizou sice bylo zjištěno, že rostlinná hmota obsahuje dronabinol, ale kvantitativní expertiza provedena nebyla. Za psychotropní látku však lze považovat jen takovou rostlinnou hmotu, která obsahuje alespoň 0,3 % THC. Jelikož v daném případě nebylo prokázáno, že by rostlinná hmota o celkové hmotnosti 1700,5 g obsahovala alespoň 0,3 % THC, nemůže se jednat o nedovolenou psychotropní látku, a nelze tudíž obžalovanému klást za vinu její držení za účelem další distribuce. Tento text měl být ze skutkové věty vypuštěn a při hodnocení množství nemělo být s množstvím 1700,5 g počítáno. Z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně nelze zjistit, jak se soud vypořádal s touto námitkou, kterou obžalovaný ústy svého obhájce uplatnil již v závěrečné řeči (č.l. 699). V rozsudku soudu prvního stupně se k uvedenému nachází toliko údaj (str. 23): „… pro účely distribuce převážel a měl v držení 1700,5 g sušené rostlinné hmoty, obsahující dronabinol, přičemž při kvalitativní analýze bylo zjištěno, že v 99,7 g zajištěné látky je obsaženo 6,7 % THC, což představuje 6,7 g THC, zbytek zajištěné látky pak byl z důvodu nevhodného skladování pro další analýzu neupotřebitelný“, načež na str. 25 je obsaženo konstatování, že „oba obžalovaní neoprávněně prodávali, jinak jinému opatřili (bezúplatně poskytli) a pro jiného přechovávali marihuanu obsahující účinnou psychotropní látku THC vedenou v příloze č. 5 zák. č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, zařazenou mezi psychotropní látky v seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách, a to v množství nejméně 4223 g u obž. M. R. ...“ Jakkoli lze usuzovat, že i sušenou rostlinnou hmotu obsahující dronabinol v množství 1600,8 g – vzhledem k výsledkům naměřeným u marihuany obžalovaným jiným osobám dodané či souběžně ve vozidle přepravované – by patrně bylo třeba považovat za psychotropní látku, důkaz v tomto směru vznesen nebyl, ač se tak stát mohlo. Pochybení, které se projevilo v nemožnosti provedení tzv. kvantitativní analýzy, má za následek, že námitku obžalovaného nelze ignorovat a nelze-li ji přesvědčivě vyvrátit, nelze jí nedát výraz v otázce ustálení rozsahu viny obžalovaného. V souvislosti s marihuanou zajištěnou ve vozidle vznesl obžalovaný – opět v závěrečné řeči obhájce – námitku, že nebylo prokázáno, že marihuana v množství 99,7 g, kde bylo zjištěno 6,7 % THC, byla určena k distribuci, tj. že nebyla vyloučena verze, že se jedná o marihuanu, kterou měl pro vlastní potřebu (č.l. 701). I ve vztahu k této námitce postrádá odvolací soud v odůvodnění napadeného rozsudku transparentní vyjádření soudu prvního stupně. S přihlédnutím k obsahu důkazů, které soud prvního stupně v odůvodnění svého rozsudku cituje (str. 20), a zejména pak s ohledem na obsah komunikace vedené obžalovaným ve dnech 3. a 4. dubna (č.l. 134), je nutno skutkovému závěru soudu prvního stupně přisvědčit a námitku obžalovaného vyhodnotit jako nedůvodnou. Uvedené skutečnosti vedly odvolací soud k poznatku, že odvolání obžalovaného M. R. je nezbytné vyhovět toliko v části týkající se množství 1600,8 g sušené rostlinné hmoty obsahující dronabinol, která byla zajištěna dne 4.4.2010 v osobním motorovém vozidle zn. Renault Laguna, a v části skutkového vyjádření týkajícího se neustanovených odběratelů. K právní kvalifikaci skutku, resp. návrhu učiněnému obhájcem v rámci jeho alternativy přednesené při veřejném zasedání o odvolání, zaujal vrchní soud své stanovisko v části reagující na opravný prostředek státní zástupkyně. K opravnému prostředku státní zástupkyně: Podstatou tohoto opravného prostředku je nesouhlas se způsobem, jakým soud prvního stupně přistoupil ke zdůvodnění právní kvalifikace jednání obžalovaných, resp. zdůvodnění toho, proč se odchýlil od přísnějšího právního posouzení skutku v podané obžalobě. Při stručné rekapitulaci toho, co obsahuje odůvodnění rozsudku krajského soudu na str. 25-27, lze uvést, že · soud prvního stupně sice zmínil, že vážil, o jaký druh drogy (omamné a psychotropní látky – str. 25) se jednalo, jaká byla její kvalita, že trestnou činnost oba obžalovaní provozovali po dobu delší jednoho roku, že drogu poskytovali zjevně v zištném úmyslu (str. 26), · na straně druhé zdůraznil, že nejvýznamnějším hlediskem pro vymezení rozsahu je zejména stránka kvantitativní (str. 26). Až potud by bylo lze se soudem prvního stupně souhlasit, nebýt toho, že · z následujícího textu plyne, že toto hledisko bylo zcela rozhodným a prvně uvedená (patrně pro krajský soud podpůrná) hlediska byla zcela upozadněna, · při kvantitativním vymezení naplněnosti znaků „značný rozsah“ a „velký rozsah“ vyšel z postupu níže rozvedeného, avšak odvolacím soudem zcela neakceptovatelného. Z odůvodnění rozsudku lze učinit poznatek, že · východiskem úvah soudu prvního stupně bylo vládní nařízení č. 467/2009 Sb. pro účely interpretace a aplikace § 284 tr. zákoníku (tj. trestného činu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu) stanovené „větší než malé množství“ uvedené drogy, tj. množství 15 g sušiny marihuany, · s využitím výkladu pojmu spáchání činu „ve větším rozsahu“ v pokynu obecné povahy č. 6/2000, tj. výkladu znaku obsaženého v ustanovení § 187 odst. 2 písm. a) tr. zákona, jímž byl 25-ti násobek tehdejšího výkladu pojmu „větší než malé množství“ obsažený v témže pokynu, dospěl k hodnotě 375 g sušiny marihuany, · a následně při podpůrném využití § 138 tr. zákoníku, tj. násobků odlišujících pojmy „větší škoda“ (nejméně 50.000 Kč), „značná škoda“ (nejméně 500.000 Kč) a „škoda velkého rozsahu“ (nejméně 5.000.000 Kč), dospěl k závěru, že „značný rozsah“ (znak obsažený v ustanovení § 283 odst. 2 písm. c/ tr. zákoníku) a „velký rozsah“ (znak obsažený v ustanovení § 283 odst. 3 písm. c/ tr. zákoníku) odpovídá orientačně hodnotám 3750 g sušiny a 37500 g sušiny. Pokud se týká první problematiky, tj. jak přistupovat k výkladu znaku rozsahu, tzn. které skutečnosti při naplněnosti jeho jednotlivých typů zohledňovat, pak vodítko (a jisté sjednocení dosud poněkud rozptýleného nahlížení demonstrovaného na opravným prostředkem citovaných rozhodnutích Nejvyššího soudu) představuje trestním kolegiem Nejvyššího soudu k publikaci ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek přijaté rozhodnutí sp.zn. 8 Tdo 463/2010, které ji řeší způsobem vyjádřeným v následujících právních větách: Trestný čin podle § 283 tr. zákoníku dopadá na všechny omamné a psychotropní látky, které se od sebe liší co do povahy i účinků, v důsledku čehož nelze pro všechny tyto látky stanovit společnou hranici či výši rozsahů ve smyslu § 283 odst. 2 písm. d), odst. 3 písm. d) /větší rozsah/, odst. 2 písm. c) /značný rozsah/, odst. 3 písm. c) /velký rozsah/ tr. zákoníku, ale je nutné každý z těchto rozsahů vymezovat individuálně. Toto rozlišení je třeba odvíjet od množství těchto látek stanoveného jako množství větší než malé, které je pro jednotlivé omamné a psychotropní látky určeno nařízením vlády č. 467/2009 Sb. Při stanovení každého z jednotlivých typů rozsahů omamné nebo psychotropní látky je třeba mít na zřeteli kvantifikační stupně rozsahu činu (větší, značný, velký) a lze je oddělit podle jejich vzájemné proporcionality a společenské škodlivosti vyjádřené sazbami trestu odnětí svobody u těchto zvlášť přitěžujících okolností. Na naplnění určitého typu rozsahu (většího, značného, velkého) bude však možné usuzovat ne toliko z konkrétního množství a kvality omamné nebo psychotropní látky, ale i z dalších okolností, např. z výše peněžní částky, kterou za takto vyráběnou či distribuovanou látku pachatel buď utržil, anebo utržit chtěl či mohl, délky doby, po níž pachatel s uvedenými látkami neoprávněně nakládal, eventuelně pro jaký okruh osob byla určena. Současně je však třeba podpůrně zohlednit i další okolnosti, za nichž byl takový čin spáchán, tedy zejména způsob, jakým pachatel s uvedenými látkami nakládal, intenzita újmy, jež hrozila nebo skutečně nastala u poškozených osob, případně i jiné skutečnosti (srov. rozhodnutí č. 1/2006 Sb. rozh. tr.). Pojem „většího rozsahu“ je vždy v § 283 tr. zákoníku vázán na další podmínku, kterou je v odstavci 2 písm. d) dítě, a v odstavci 3 písm. d) dítě mladší patnácti let. Za stejně postihované a tedy za obdobně škodlivé je považováno jednání dosahující „značného rozsahu“ v odstavci 2 písm. c) u dospělého konzumenta drog a „většího rozsahu vůči dítěti“ v odstavci 2 písm. d). Obě tyto zvlášť přitěžující okolnosti jsou zařazeny do druhého odstavce, avšak v souhrnu všech skutečností, k nimž je nutné přihlížet, závažnost činu z nich plynoucí bude menší, než je tomu u takových okolností vyjádřených v odstavci 3 písm. c) u „velkého rozsahu“ a v písm. d) u „většího rozsahu vůči dítěti mladšímu patnácti let“, jež by s ohledem na toto začlenění mělo mít obdobnou škodlivost. Znak „většího rozsahu“, protože je vždy spojen s tím, že směřuje vůči dítěti nebo dítěti mladšímu patnácti let (§ 283 odst. 2 písm. d/, odst. 3 písm. d/ tr. zákoníku), bude naplněn již při podstatně menším množství drogy než představují znaky „značného rozsahu“ podle § 283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a „velkého rozsahu“ podle § 283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. I s přihlédnutím k uvedenému vrchní soud usuzuje, že rozdílnost pojmu rozsah oproti pojmu množství vyžaduje, aby byla náležitě zohledněna i další hlediska, která jsou rozhodná či určující pro konkrétně posuzovaný případ, lze říci, že v souhrnu se jedná o vyjádření kvantitativního i kvalitativního hlediska prodeje, přechovávání atd. takových látek (tak jak vymezuje druhý odstavec citovaných právních vět). Jak již výše uvedeno, napadené rozhodnutí tyto další okolnosti, na které poukazuje opravný prostředek státní zástupkyně, dostatečným způsobem nezohlednilo. Byť nelze bagatelizovat množství a druh účinné látky a lze naopak i tvrdit, že z hlediska naplněnosti znaku jednotlivých typů rozsahu bude množství a kvalita drogy (a o těchto se odvíjející množství osob, které z ní mohou být uspokojeny) hlediskem zásadním, vůdčím, nelze mu dát takovou prioritu, jak se tomu stalo v případě posuzovaném, zejména uváží-li se, jak bylo určeno orientační množství způsobilé dle krajského soudu zákonné znaky značného rozsahu a velkého rozsahu naplnit. Odvolací soud se tak dostává ke kvantitativnímu vymezení naplněnosti znaků „značný rozsah“ a „velký rozsah“ v napadeném rozsudku. Shora popsaný postup soudu prvního stupně je dle názoru soudu odvolacího zcela nepřípadný. Je tomu tak proto, že pro oblast základů trestní odpovědnosti (tj. z hlediska viny pachatele) je důsledně nutno odlišovat pojmy škoda (spjatý zejména s majetkovými trestnými činy), množství a rozsah (které jsou užity při vymezení zákonných znaků kvalifikovaných skutkových podstat tzv. drogových deliktů). V případě pojmu škoda, který zpravidla vyjadřuje následek v podobě majetkové újmy, je naplněnost jejích různých stupňů stanovena prostřednictvím všeobecného ekvivalentu hodnot (tj. prostřednictvím peněz – příslušných částek vyjádřených v Kč) tak, že v konkrétnosti je vymezena (v § 138 tr. zákoníku) nejnižší hodnota, jíž musí být při spáchání činu dosaženo ve smyslu poškození konkrétního subjektu, aby se mohlo o naplnění příslušného znaku základní či kvalifikované skutkové podstaty hovořit. Nic podobného neupravil (na rozdíl např. od určení výše prospěchu – viz § 138 odst. 2 tr. zákoníku) zákonodárce ve vztahu k pojmům, o jejichž naplněnosti v posuzované věci panuje rozkol v náhledu soudu prvního stupně a státní zástupkyně. Dovození závěru, že by mezi pojmy „větší rozsah“, „značný rozsah“ a „velký rozsah“ měly být kvantitativní rozdíly vázané na množství drogy v rozdílu násobků odvoditelných z ustanovení § 138 tr. zákoníku, je nepřípadné. Zákonodárce sám žádná kvantitativní hlediska (ať již stanovením konkrétních hodnot či jejich násobků) nestanovil a jakkoli je pochopitelná snaha krajského soudu nalézti nějaká kriteria, která by omezila rizika možného rozdílného výkladu naplněnosti uvedených zákonných znaků v aplikační činnosti soudů, způsobem zvoleným v přezkoumávaném rozhodnutí dle názoru soudu odvolacího nelze. Výsledky, které by taková mechanická aplikace přinesla, by vedla ve svých důsledcích k nesprávnému zjištění závažnosti spáchané trestné činnosti, potažmo k nesprávnostem při právním posouzení spáchaného trestného činu. Příkladmo lze uvést, že pokud by soudem dovozené závěry o nezbytném orientačním množství marihuany pro naplněnost uvedených zákonných znaků byly převedeny pro potřeby deliktu majetkové podoby do hodnotového ekvivalentu, znamenalo by to (pokud by se např. vzala za podklad hodnota vyjádřená cenou pro konečného spotřebitele jen v částce 200 Kč/1g), že by hodnota marihuany nezbytná pro naplnění znaku značného rozsahu byla v částce 750.000 Kč, zatímco hodnota marihuany pro znak ve velkém rozsahu 7.500.000 Kč, tj. v rozdílu 6.750.000 Kč (rozdíl mezi pojmy značná škoda a škoda velkého rozsahu je ve výši 4.500.000 Kč). Současně by z uvedeného plynul poznatek, že by naplněnost znaku ve velkém rozsahu byla vázána až na takové aktivity pachatele, při nichž by docházelo k neoprávněné manipulaci s drogou v hodnotě převyšující znak škody velkého rozsahu. Dle odvolacího soudu takový záměr zákonodárce z přijaté právní úpravy (ani z k ní zpracované důvodové zprávy) dovodit nelze. Mechanická aplikace násobků vypočtených z ustanovení § 138 tr. zákoníku založená „jen“ na shodných adjektivech použitých při vymezení znaků jiných trestných činů, není dle odvolacího soudu při posuzování tzv. drogových deliktů možná. Odvolací soud usuzuje, že k naplněnosti zákonného znaku spáchání činu ve značném rozsahu dochází tehdy, kdy množství drogy, s nímž pachatel nedovoleně nakládá, je takové, že značně převyšuje jednotlivou spotřební dávku, je tak velké, že je potencionálně způsobilé ohrozit na zdraví větší počet osob, nutně musí podstatným způsobem převyšovat množství větší než malé, aniž by však bylo třeba dbát na dosažení konkrétních násobků tohoto pro účely aplikace § 284 tr. zákoníku nařízením vlády stanoveného množství, neboť „do hry“ vstupují faktory další, které spadají pod kvalitativní hledisko. Dle vrchního soudu je proto neudržitelné, aby skutečnosti zjištěné stran spáchání trestného činu obžalovaným Bc. J. P. (tj. okolnosti a důvody jeho zapojení do obchodu s marihuanou, délka doby, po kterou se trestné činnosti dopouštěl, množství jím distribuované drogy, majetkový profit) nenalezly svého výrazu ve zjištění, že čin spáchal ve značném rozsahu. Kvalifikace jeho činu toliko dle základní skutkové podstaty trestného činu (přečinu) nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku neodpovídá typové závažnosti/škodlivosti, kterou citované ustanovení ve svém formálním vyjádření (formálními znaky) vyjadřuje. Dle odvolacího soudu je čin tohoto obžalovaného v komplexním zohlednění faktorů, které je třeba v souvislosti s posuzováním znaku značného rozsahu hodnotit, plně subsumovatelný pod kvalifikovanou skutkovou podstatu tímto znakem vyjádřenou, v důsledku čehož nutno dovodit, že je nezbytné jej kvalifikovat jako zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Odvolací soud dále usuzuje, že odůvodněným by byl požadavek státní zástupkyně i na zpřísnění právní kvalifikace činu obžalovaného M. R. nebýt toho, že odvolací soud dospěl k potřebě jiného rozsahového vymezení trestné činnosti tohoto obžalovaného stran množství drogy, s níž pro účely jejího dalšího udání formou prodeje disponoval. Při úpravě provedené ve skutkovém popise činu (snížení o množství 1600,7 g sušené rostlinné hmoty) shledal odpovídající právní kvalifikaci, kterou užil soud prvního stupně. I jeho čin tedy odvolací soud posoudil jako zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b), písm. c) tr. zákoníku, když z hlediska rozsahu (při zohlednění dalších faktorů, o nichž byla řeč výše) byl stupeň ve značném rozsahu dovršen ve své krajní horní podobě a když o naplněnosti znaku „ač byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen“ nevznikají s ohledem na odsouzení rozsudkem Okresního soudu v Karviné, sp.zn. 5 T 151/2008, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, sp.zn. 6 To 178/2009, žádné pochybnosti. Je vhodné dodat, že pokud se týká naplněnosti znaků základní skutkové podstaty trestného činu dle § 283 tr. zákoníku, lze plně odkázat na zdůvodnění obsažené na str. 25 napadeného rozsudku, a to jak ve vztahu ke znakům objektivní stránky trestného činu, tak ve vztahu ke znakům stránky subjektivní (zjišťovaný úmysl přímý podle § 15 odst. 1 tr. zákoníku), pokud jde o naplněnost znaku vymezeného zněním odst. 2 písm. b) § 283 tr. zákoníku, pak odvolací soud konkretizuje (a takto zužuje vyjádření obsažené v napadeném rozsudku, kde krajský soud uvedl „Obžalovaný R. se navíc tohoto činu dopustil, ač již byl za takový trestný čin v posledních letech odsouzen, neboť v popisované trestné činnosti pokračoval i po vyhlášení a nabytí právní moci rozsudku Okresního soudu v Karviné, sp.zn. 5 T 151/2008.“), že tento znak je naplněn jednáním obžalovaného, kterého se dopustil po datu 27.4.2009, kdy došlo k odsouzení obžalovaného ve smyslu citovaného ustanovení, a nikoli snad po datu 13.2.2009, jak by mohlo být dovozováno z citované pasáže odůvodnění nalézacího soudu. S přihlédnutím k výše uvedeným poznatkům dospěl odvolací soud k tomu, že na podkladě podaných odvolání je třeba napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. b), písm. d) tr.ř. zrušit. Za podmínek § 259 odst. 3 tr.ř. pak odvolací soud o vině obžalovaných nově rozhodl tak, jak vyplývá z výrokové části tohoto rozsudku, tj. že uznal · obžalovaného Bc. J. P. při nezměněném skutkovém vyjádření vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, a · obžalovaného M. R. při dílčím odlišném skutkovém vyjádření vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Při novém vyslovení viny obou obžalovaných bylo třeba nově rozhodovat o právních následcích trestní odpovědnosti obžalovaných. V případě obžalovaného Bc. J. P. bylo shledáno, že návrh státní zástupkyně v jejím opravném prostředku lze akceptovat. Byť bylo třeba tomuto obžalovanému uložit trest v rámci přísnější trestní sazby, která činí dvě až deset let, lze se ztotožnit s tím, že trest odnětí svobody uložený soudem prvního stupně, tj. v trvání tří roků, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu pěti let při současném vyslovení dohledu nad obžalovaným, je přiměřený jak okolnostem případu, tak poměrům pachatele. Lze totiž odkázat na to, co stran zdůvodnění uloženého trestu uvedl ve svém rozsudku na str. 28 krajský soud. U obžalovaného Bc. J. P., jako osoby, vůči níž nebyly (kromě věci hodnocené) zjištěny žádné negativní poznatky a na kterou v minulosti nebylo působeno žádným z prostředků trestního práva, ba ani vlivem samotného probíhajícího trestního řízení, je uložení podmíněného trestu odnětí svobody v uvedené výměře odůvodněno, neboť již samotná pohrůžka výkonu tohoto trestu, při stanovení dlouhé zkušební doby a vlivu orgánu vykonávajícího dohled nad odsouzeným, se jeví způsobilá dosáhnout účelu trestu. Je již na samotném obžalovaném, aby svým následným postojem prokázal, že výkonu uloženého trestu není třeba. Obžalovaný se poučuje o tom, že ve smyslu § 86 tr. zákoníku bude následně soudem rozhodováno buď o jeho osvědčení – v případě, že povede ve zkušební době řádný život, nebo (a to popřípadě již během zkušební doby) o výkonu uloženého trestu. Ve shodě se soudem prvního stupně i odvolací soud uložil tomuto obžalovanému rovněž trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to 15,5 g rostlinné hmoty zbylé po znaleckém zkoumání, která je uložena ve skladu drog B OMTZ ve Frýdku-Místku pod položkou č. 218/10, neboť uložení tohoto druhu trestu je odůvodněno zněním § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Podstatně odlišná situace je u obžalovaného M. R. Byť i tomuto obžalovanému byla při prvním projednávání jeho trestné činnosti stejného charakteru poskytnuta šance k tomu, aby svůj postoj přehodnotil, skutková zjištění soudu vedou k závěru, že pohrůžku trestem obžalovaný zcela ignoroval, ba co víc, na předchozí způsob svého života – v rozporu s proklamovaným slibem obdobného jednání se vyvarovat (viz písemný slib na č.l. 257-258 spisu Okresního soudu v Karviné, sp.zn. 5 T 151/2008) či očekáváním důvěryhodné osoby (viz prohlášení J. K. na č.l. 261 tamtéž) – navázal krátce po propuštění z výkonu vazby, a to v době stále probíhajícího trestního stíhání v označené věci. Takový postoj obžalovaného, který k páchání trestné činnosti ze zištného důvodu nabídkou profitu na rozprodeji drogy svedl obžalovaného Bc. P., svědčí o potřebě uplatnění trestní sankce spojené s citelnou újmou u obžalovaného, jinými slovy řečeno, uložení jiného než přísného nepodmíněného trestu odnětí svobody nepřichází v úvahu. Protože v pohledu výše vyloženého náhledu na právní kvalifikaci skutku v případě skutkových zjištění obsažených v napadeném rozsudku by uložený trest nemohl být hodnocen jako dostatečný (byl by pod dolní hranicí trestní sazby § 283 odst. 3 tr. zákoníku), neshledal odvolací soud odůvodněným, aby se snížením množství drogy (a tím rozsahu viny obžalovaného) snížil současně uložený trest. V rámci trestní sazby § 283 odst. 2 tr. zákoníku je totiž trest v trvání sedmi let (je-li použití kvalifikované skutkové podstaty odůvodněno naplněním dvou znaků – alternativa písm. b/ a písm. c/) třeba považovat za odpovídající škodlivosti činu i poměrům pachatele. Ve shodě se soudem prvního stupně zařadil i odvolací soud obžalovaného pro výkon tohoto trestu do věznice s ostrahou (§ 56 odst. 2 písm. c/ tr. zákoníku). Odůvodněné je i uložení trestu propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty v rozsahu, jak učinil soud prvního stupně, s výjimkou 1600,7 g sušiny rostlinné hmoty, u níž s ohledem na výše uvedené odvolací soud neshledal důvodu k postupu podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Ohledně této suroviny bude postupováno způsobem předvídaným v ustanovení § 81b tr.ř. Opravný prostředek státní zástupkyně byl shledán důvodným i v požadavku na uložení trestu peněžitého. Součástí skutkových zjištění soudu prvního stupně, s nimiž se ztotožnil soud odvolací, je poznatek, že se obžalovaný M. R. dopustil činu v zištném úmyslu. Z prodeje marihuany tento obžalovaný nepochybně profitoval, neboť o tom svědčí – v rozporu s obhajobou prezentovanou nemajetností obžalovaného a zjištěnými výdělky obžalovaného (č.l. 484) – jak vyjádření podchycené v protokole o vydání částky 39.827 Kč (č.l. 20 „… tuto částku považuje za běžnou ...“), tak vyjádření obžalovaného Bc. P., že R. (č.l. 222) rád utrácel a žil tzv. bohémským způsobem života. Pro možnost uložení peněžitého trestu není nezbytné, aby pachatel nějaký prospěch skutečně získal (či aby byla prokázána jeho výše), neboť dostačuje, že „ ... pachatel ... úmyslným trestným činem získal nebo se snažil získat majetkový prospěch“. Proto námitka obhájce proti navrženému trestu poukazem, že obžalovanému nebylo za drogu zaplaceno (dle odvolacího soudu však nikoli ve vztahu zejména k dřívějším dodávkám), nemůže uložení tohoto druhu trestu odvrátit. Při ukládání tohoto druhu trestu je však třeba zvažovat majetkové poměry pachatele z hlediska dobytnosti trestu (§ 68 odst. 6 tr. zákoníku). Ani z tohoto pohledu („Peněžitý trest soud neuloží, je-li zřejmé, že by byl nedobytný.“) však s ohledem na prostředky u obžalovaného zajištěné a prostředky, které má na účtu u GE Money Bank, a.s. (č.l. 679), není uložení tohoto druhu trestu vyloučeno. Odvolací soud dospěl k poznatku, že zákonná hlediska umožňují, aby obžalovanému R. byl uložen peněžitý trest ve výši 100.000 Kč, což představuje dvěstě denních sazeb po 500 Kč. Pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, byl podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není další řádný opravný prostředek přípustný. Do dvou měsíců od jeho doručení je možno proti němu podat dovolání. Dovolání mohou podat nejvyšší státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoliv výroku rozhodnutí a obviněný pro nesprávnost výroku, který se ho bezprostředně dotýká. Obviněný může dovolání podat pouze prostřednictvím obhájce. Podání obviněného, které nebylo učiněno prostřednictvím obhájce, se za dovolání nepovažuje. Dovolání se podává u soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni (v daném případě u Krajského soudu v Ostravě). O dovolání rozhoduje Nejvyšší soud v Brně. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí podání (§ 59 odst. 4 tr.ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu, s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr.ř. nebo § 265b odst. 2 tr.ř., o které se dovolání opírá. Nejvyšší státní zástupce je povinen v dovolání uvést, zda je podává ve prospěch nebo v neprospěch obviněného. Rozsah, v němž je rozhodnutí dovoláním napadáno, a důvody dovolání lze měnit jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání. V Olomouci dne 15. dubna 2011 Za správnost vyhotovení: JUDr. Ivo K o u ř i l v.r. P. Pražáková, DiS. předseda senátu

ECLI	ECLI:CZ:VSOL:2011:1.TO.16.2011.1
Datum rozhodnutí	15.04.2011
Soud	VSOL
Spisová značka	1 To 16/2011
Zdroj	nsoud.cz
Typ rozhodnutí	Rozsudek
Kategorie	C
Heslo	Obhájce ustanovený, Obhájce zvolený

Právní věta

Odůvodnění