Vyhlášení odsuzujícího rozsudku je právní skutečností, která ve smyslu § 34 odst. 4 písm. a) tr.zákoníku přerušuje běh promlčecí doby bez ohledu na to, jak bylo s takovým rozsudkem naloženo v řízení odvolacím. Zrušení odsuzujícího rozsudku odvolacím soudem nemá žádné důsledky pro běh promlčecí doby, k jejímuž přerušení došlo ve smyslu § 34 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku jeho vyhlášením soudem prvního stupně.

U s n e s e n í Vrchní soud v Olomouci projednal v neveřejném zasedání konaném dne 21.3.2011 stížnost státního zástupce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 13.9.2010, č.j. 29 T 8/2007-3711, a rozhodl t a k t o : Podle § 149 odst. 1 písm. b) tr.ř. se napadené usnesení z r u š u j e a krajskému soudu se u k l á d á , aby o věci znovu jednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í : Usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 13.9.2010, č.j. 29 T 8/2007-3711, bylo rozhodnuto tak, že se podle § 223 odst. 1 tr.ř. z důvodů okolností uvedených v § 11 odst. 1 písm. b) tr.ř. trestní stíhání proti obžalovanému D. H., jednatele obchodní společnosti L. s. o. a s., spol. s r.o., pro skutky popsané v obžalobě Krajského státního zastupitelství Ostrava, pobočka Olomouc 2, KZV 28/2006 ze dne 11. 6. 2007, kterého se měl dopustit tím, že jako jednatel obchodní společnosti L. s. o. a s., registrované u Finančního úřadu v L. jako čtvrtletní plátce daně z přidané hodnoty (dále jen DPH) s účinností ode dne 1.12.1998 a roční plátce daně z příjmu právnických osob (dále jen DPPO) s účinností ode dne 1.9.1998 podle Osvědčení o registraci ze dne 26.11.1998, č.j. 42033/98/380900/3029, daňové identifikační číslo 380-25537938, se změnou registrace plátce DPH s měsíčním zdaňovacím obdobím s účinností ode dne 1.1.2002 a s jejím ukončením Rozhodnutím Finančního úřadu v L. ze dne 6.10.2003, č.j. 41107/03/380920/449 z důvodu neplnění povinnosti vyplývající ze zákona o DPH, zejména nepodáváním přiznání k DPH, v úmyslu zkrátit vlastní daňovou povinnost k DPH a k DPPO a vylákat vrácení nadměrného odpočtu DPH, nechal zaúčtovat do výdajů fiktivní daňové doklady a následně 1) dne 25.10.2000 odevzdal na Finančním úřadě v L., okres O., daňové přiznání k DPH za třetí čtvrtletí roku 2000, ve kterém neoprávněně uplatnil nadměrný odpočet ve výši 1.980,- Kč, který doložil fiktivními fakturami o nákupu řeziva od dodavatele obchodní společnost A. L., spol. s r.o., ze dne 3.7.2000, č. 823 ze dne 7.7.2000, č. 837 ze dne 10.7.2000, č. 845 ze dne 12.7.2000, č. 863 ze dne 17.7.2000, č. 892 ze dne 20.7.2000, č. 1008 ze dne 24.7.2000 a č. 1102 ze dne 14.8.2000, a takto snížil vlastní daňovou povinnost o celkovou částku 227.227,- Kč, přičemž deklarovaný nadměrný odpočet byl správcem daně vyměřen a převeden na dřívější nedoplatky daní obchodní společnosti L. s. o. a s., spol. s r.o., 2) dne 25.1.2001 odevzdal na Finančním úřadě v L., okres O., daňové přiznání k DPH za čtvrté čtvrtletí roku 2000, ve kterém deklaroval vlastní daňovou povinnost ve výši 3.101,- Kč, kterou dne 30.3.2001 v dodatečném daňovém přiznání zvýšil na částku 3.596,- Kč, přičemž do výdajů zahrnul fiktivní faktury o nákupu smrkové kulatiny od dodavatele R. M. ze dne 15.10.2000 a č. 150 ze dne 13.11.2000, čímž zkrátil vlastní daňovou povinnost o částku 66.759,- Kč, dále fiktivní faktury o nákupu smrkové kulatiny od dodavatele obchodní společnosti S., spol. s r.o., č. 57/00 ze dne 3.10.2000, č. 94/00 ze dne 15.11.2000 a č. 110/00 ze dne 12.12.2000, čímž snížil vlastní daňovou povinnost o celkovou částku 225.423,- Kč a fiktivní faktury o nákupu smrkové kulatiny od dodavatele obchodní společnosti J. C., spol. s r.o., č. 00/158 ze dne 30.12.2000, čímž snížil vlastní daňovou povinnost o částku 69.938,- Kč, 3) dne 25.4.2001 odevzdal na Finančním úřadě v L., okres O., daňové přiznání k DPH za první čtvrtletí roku 2001, ve kterém deklaroval vlastní daňovou povinnost ve výši 1.957,- Kč, přičemž do výdajů zahrnul fiktivní faktury o nákupu smrkové kulatiny od dodavatele obchodní spol. S., spol. s r.o., č. 10992382 ze dne 8.1.2001, č. 10992975 ze dne 5.2.2001, č. 10993294 ze dne 19.2.2001, č. 10993852 ze dne 5.3.2001 a č. 10994232 ze dne 19.3.2001, čímž snížil vlastní daňovou povinnost o celkovou částku 239.195,- Kč a dále fiktivní faktury o nákupu smrkové kulatiny od dodavatele obchodní společnosti J. C., spol. s r.o., č. 9 ze dne 12.2.2001, č. 10 ze dne 26.2.2001, č. 11 ze dne 12.3.2001, č. 12 ze dne 19.3.2001, č. 13 ze dne 26.3.2001 a č. 14 ze dne 30.3.2001, čímž snížil vlastní daňovou povinnost o celkovou částku 115.366,- Kč, 4) dne 25.7.2001 odevzdal na Finančním úřadě v L., okres O., daňové přiznání k DPH za druhé čtvrtletí roku 2001, ve kterém deklaroval vlastní daňovou povinnost ve výši 3.089,- Kč, kterou dne 25.2.2002 v dodatečném daňovém přiznání zvýšil o částku 454,- Kč, přičemž do výdajů zahrnul, fiktivní faktury o nákupu smrkové kulatiny od dodavatele obchodní společnosti J. C., spol. s r.o., č. 30 ze dne 4.6.2001, č. 45 ze dne 28.6.2001, č. 46 ze dne 29.6.2001 a č. 48 ze dne 29.6.2001, čímž snížil vlastní daňovou povinnost o celkovou částku 248.481,- Kč a dále fiktivní faktury o nákupu smrkového řeziva a kulatiny od dodavatele obchodní společnosti K., spol. s r.o., č. 18072 ze dne 12.6.2001, č. 18079 ze dne 21.6.2001 a č. 18082 ze dne 25.6.2001, čímž zkrátil vlastní daňovou povinnost o celkovou částku 228.551,- Kč, 5) dne 25.10.2001 odevzdal na Finančním úřadě v L., okres O., daňové přiznání k DPH za třetí čtvrtletí roku 2001, ve kterém deklaroval vlastní daňovou povinnost ve výši 2.510,- Kč, přičemž do výdajů zahrnul fiktivní faktury o nákupu smrkové kulatiny, agregátu a vlákniny od dodavatele J. C., spol. s r.o., č. 98 ze dne 26.7.2001, č. 102 ze dne 31.7.2001, č. 106 ze dne 9.8.2001, č. 112 ze dne 15.8.2001, č. 121 ze dne 27.8.2001, č. 124 ze dne 31.8.2001 a č. 133 ze dne 14.9.2001, čímž snížil vlastní daňovou povinnost o celkovou částku 427.077,- Kč, 6) dnech 25.1.2002 a 25.3.2002 odevzdal na Finančním úřadě v L., okres O., daňové přiznání k DPH a dodatečné daňové přiznání k DPH za čtvrté čtvrtletí r. 2001, ve kterém deklaroval vlastní daňovou povinnost ve výši 3.576,- Kč, což doložil fiktivními fakturami o nákupu smrkové kulatiny, vlákniny a výřezu od dodavatele obchodní společnosti J. C., spol. s r.o., č. 315 ze dne 8.10.2001, č. 317 ze dne 15.10.2001, č. 323 ze dne 22.10.2001, č. 328 ze dne 29.10.2001, č. 329 ze dne 31.10.2001, č. 337 ze dne 12.11.2001, č. 348 ze dne 26.11.2001, č. 351 ze dne 30.11.2001, č. 353 ze dne 10.12.2001, č. 356 ze dne 17.12.2001 a č. 362 ze dne 28.12.2001, čímž snížil vlastní daňovou povinnost o celkovou částku 719.288,- Kč, přičemž v dodatečně podaném daňovém přiznání k DPH dne 25.2.2002 uplatnil nárok na nadměrný odpočet DPH ve výši 13.896,- Kč, který byl správcem daně vyměřen a převeden na dřívější nedoplatky daní obchodní společnosti L. s. o. a s., spol. s r.o., 7) dne 25.2.2002 odevzdal Finančnímu úřadu v L., okres O., daňové přiznání k DPH za měsíc leden roku 2002, ve kterém deklaroval vlastní daňovou povinnost ve výši 3.322,- Kč, přičemž do výdajů zahrnul fiktivní faktury o nákupu smrkové kulatiny, vlákniny a borovicové kulatiny od dodavatele obchodní společnosti T. B., spol. s r.o., č. 020101-1 ze dne 4.1.2002, č. 020102 ze dne 7.1.2002, č. 020103-1 ze dne 9.1.2002, č. 020104-1 ze dne 11.1.2002, č. 020105 ze dne 14.1.2002, č. 020105-2 ze dne 15.1.2002 a č. 020107-1 ze dne 18.1.2002, čímž zkrátil vlastní daňovou povinnost o celkovou částku 235.778,- Kč, 8) dne 25.3.2002 odevzdal na Finančním úřadě v L., okres O., daňové přiznání k DPH za měsíc únor roku 2002, ve kterém deklaroval vlastní daňovou povinnost ve výši 1.963,- Kč, přičemž do výdajů zahrnul fiktivní faktury o nákupu smrkové kulatiny surové jehličnaté vlákniny, smrkového agregátu a borové kulatiny od dodavatele obchodní společnost T. B., spol. s r.o., č. 020201 ze dne 1.2.2002, č. 020201-2 ze dne 5.2.2002, č. 020203-2 ze dne 14.2.2002 a č. 020207-1 ze dne 27.2.2002, čímž snížil vlastní daňovou povinnost o celkovou částku ve výši 150.107,- Kč, 9) dne 25.4.2002 odevzdal na Finančním úřadě v L., okres O., daňové přiznání k DPH za měsíc březen roku 2002, ve kterém deklaroval vlastní daňovou povinnost ve výši 2.635,- Kč, přičemž do výdajů zahrnul fiktivní faktury o nákupu smrkové, borovicové a modřínové kulatiny jehličnatého agregátu, surového jehličnatého kmene a vlákniny a dalšího zboží od dodavatele obchodní společnosti T. B., spol. s r.o., č. 020301-2 ze dne 5.3.2002, č. 020302-2 ze dne 11.3.2002, č. 020303-2 ze dne 15.3.2002, č. 020304-2 ze dne 20.3.2002, č. 020305-2 ze dne 22.3.2002 a č. 020308 ze dne 27.3.2002, čímž snížil vlastní daňovou povinnost o celkovou částku ve výši 216.347,- Kč, 10) dne 24.7.2002 odevzdal na Finančním úřadě v L., okres O., daňové přiznání k DPH za měsíc červen roku 2002, ve kterém deklaroval vlastní daňovou povinnost ve výši 1.355,- Kč, přičemž do výdajů zahrnul fiktivní faktury o nákupu smrkové a borovicové kulatiny jehličnatého agregátu a surového, jehličnatého kmene od dodavatele obchodní společnosti S. - T., spol. s r.o., č. 80/02 ze dne 5.6.2002, č. 81/02 ze dne 11.6.2002, č. 84/02 ze dne 17.6.2002 a č. 89/02 ze dne 24.6.2002, čímž snížil vlastní daňovou povinnost o celkovou částku ve výši 90.089,- Kč, 11) dne 14.1.2003 odevzdal na Finančním úřadě v L., okres O., daňové přiznání k DPH za měsíc listopad roku 2002, ve kterém deklaroval vlastní daňovou povinnost ve výši 2.889,- Kč, přičemž do výdajů zahrnul fiktivní fakturu o nákupu jehličnatého agregátu od dodavatele obchodní společnosti G. spol. s r.o., č. 515 ze dne 27.11.2002, čímž snížil vlastní daňovou povinnost o částku 22.000,- Kč, 12) dne 27.1.2003 odevzdal na Finančním úřadě v L., okres O., daňové přiznání k DPH za měsíc prosinec roku 2002, ve kterém deklaroval vlastní daňovou povinnost ve výši 3.056,- Kč, přičemž do výdajů zahrnul fiktivní fakturu o nákupu jehličnatého agregátu od dodavatele obchodní firmy G., spol. s r.o., č. 531 ze dne 20.12.2002, čímž snížil vlastní daňovou povinnost o částku 74.800,- Kč, 13) dne 4.5.2001 odevzdal na Finančním úřadě v L., okres O., daňové přiznání k dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2000, ve kterém vykázal daňovou ztrátu ve výši 1.533.874,- Kč, když na základě zaúčtovaných fiktivních daňových dokladů od dodavatelů řeziva smrkové kulatiny a dalšího zboží a to faktur č. 811 ze dne 3.7.2000, č. 823 ze dne 7.7.2000, č. 837 ze dne 10.7.2000, č. 845 ze dne 12.7.2000, č. 863 ze dne 17.7.2000, č. 892 ze dne 20.7.2000, č. 1008 ze dne 24.7.2000 a č. 1102 ze dne 14.8.2000 od obchodní společnosti A. L., s.r.o., faktur č. 123 ze dne 15.10.2000 a č. 150 ze dne 13.11.2000, od podnikatele R. M. a faktur č. 57/00 ze dne 3.10.2000, č. 94/00 ze dne 15.11.2000 a č. 110/00 od obchodní společnosti S., spol. s r.o., dosáhl snížení základu pro výpočet daně z příjmu právnických osob na úroveň daňové ztráty, čímž zkrátil daňovou povinnost o celkovou částku 354.640,- Kč, 14) dne 2.4.2002 odevzdal na Finančním úřadě v L., okres O., daňové přiznání k dani z příjmu právnických osob za zdaňovací období roku 2001, ve kterém vykázal daňovou ztrátu ve výši 3.763.478,- Kč, když na základě zaúčtovaných fiktivních daňových dokladů od dodavatelů smrkové kulatiny, výřezů a vlákniny a to č. 9 ze dne 12.2.2001, č. 10 ze dne 26.2.2001, č. 11 ze dne 12.3.2001, č. 12 ze dne 19.3.2001, č. 13 ze dne 26.3.2001, č. 14 ze dne 30.3.2001, č. 30 ze dne 4.6.2001, č. 45 ze dne 28.6.2001, č. 46 ze dne 29.6.2001, č. 48 ze dne 29.6.2001, č. 98 ze dne 26.7.2001, č. 102 ze dne 31.7.2001, č. 106 ze dne 9.8.2001, č. 112 ze dne 15.8.2001, č. 121 ze dne 27.8.2001, č. 124 ze dne 31.8.2001, č. 133 ze dne 14.9.2001, č. 315 ze dne 8.10.2001, č. 317 ze dne 15.10.2001, č. 323 ze dne 22.10.2001, č. 328 ze dne 29.10.2001, č. 329 ze dne 31.10.2001, č. 337 ze dne 12.11.2001, č. 348 ze dne 26.11.2001, č. 351 ze dne 30.11.2001, č. 353 ze dne 10.12.2001, č. 356 ze dne 17.12.2001 a č. 362 ze dne 28.12.2001, obchodní společnosti J. C., spol. s r.o., č. 10992382 ze dne 8.1.2001, č. 10992975 ze dne 5.2.2001, č. 10993294 ze dne 19.12.2001, č. 10993852 ze dne 5.3.2001 a č. 10994232 ze dne 19.3.2001, obchodní společnosti S., spol. s r.o., a faktur č. 18072 ze dne 12.6.2001, č. 18079 ze dne 21.6.2001 a č. 18082 ze dne 25.6.2001, obchodní společnosti K., spol. s r.o., dosáhl snížení základu pro výpočet daně z příjmů právnických osob na úroveň daňové ztráty, čímž zkrátil daňovou povinnost o celkovou částku 1.620.370,- Kč, 15) dne 31.3.2003 odevzdal na Finančním úřadě v L., okres O., daňové přiznání k dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2002, ve kterém vykázal daňovou ztrátu ve výši 1.589.753,- Kč, když na základě zaúčtovaných fiktivních daňových dokladů od dodavatelů smrkové, borové a modřínové kulatiny, jehličnaté surové vlákniny a kmene a dalšího zboží, faktur č. 020101-1 ze dne 4.1.2002, č. 020102 ze dne 7.1.2002, č. 020103-1 ze dne 9.1.2002, č. 020104-1 ze dne 11.1.2002, č. 020105 ze dne 14.1.2002, č. 020105-2 ze dne 15.1.2002, č. 020107-1 ze dne 18.1.2002, č. 020201 ze dne 1.2.2002, č. 020201-2 ze dne 5.2.2002, č. 020203-2 ze dne 14.2.2002, č. 020207-1 ze dne 27.2.2002, č. 020301-2 ze dne 5.3.2002, č. 020302-2 ze dne 11.3.2002, č. 020303-2 ze dne 15.3.2002, č. 020304-2 ze dne 20.3.2002, č. 020305-2 ze dne 22.3.2002 a č. 020308 ze dne 27.3.2002, obchodní společnosti T. B., spol. s r.o., faktur č. 80/02 ze dne 5.6.2002, č. 81/02 ze dne 11.6.2002, č. 84/02 ze dne 17.6.2002 a č. 89/02 ze dne 24.6.2002, obchodní společnosti S. - T., spol. s r.o. a faktur č. 515 ze dne 27.11.2002 a č. 531 ze dne 20.12.2002, obchodní společnosti G. spol. s r.o., docílil snížení základu pro výpočet daně z příjmů právnických osob na úroveň daňové ztráty, čímž zkrátil daňovou povinnost o částku 619.070,- Kč, 16) dne 30.6.2004 odevzdal na Finančním úřadě v L., okres O., daňové přiznání k dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2003, ve kterém vykázal odečet daňové ztráty ve výši 1.483.754,- Kč, která měla vzniknout za zdaňovací období roku 2002 na základě zaúčtovaných fiktivních daňových dokladů od výše uvedených dodavatelů, čímž zkrátil daňovou povinnost o částku 460.040,- Kč, tedy celkově za výše uvedená zdaňovací období v letech 2000 až 2002 zkrátil daň z přidané hodnoty o částku 3.356.428,- Kč a za zdaňovací období let 2000 až 2003 zkrátil daň z příjmu právnických osob o částku 3.054.120,- Kč, čímž způsobil českému státu, zastoupenému Finančním úřadem v L., škodu v celkové výši 6.410.548,- Kč, a vylákáním výhody na dani z přidané hodnoty ve zdaňovacím období třetího čtvrtletí roku 2000 a čtvrtého čtvrtletí roku 2001 způsobil českému státu, zastoupenému Finančním úřadem v L., škodu v celkové výši 15.876,- Kč, t e d y 1) ad. 1) - 16) ve větším rozsahu zkrátil daň a způsobil tímto činem škodu velkého rozsahu, 2) ad. 1) a 6) vylákal výhodu na dani, čímž měl spáchat ad. 1) trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle ust. § 148 odst. 1, odst. 4 tr. zák., ad. 2) trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle ust. § 148 odst. 2 tr. zák. zastavuje, neboť je trestní stíhání promlčeno. Proti tomuto usnesení si bezprostředně po jeho vyhlášení v hlavním líčení podal stížnost státní zástupce. V písemném zdůvodnění stížnosti uvedl, že s rozhodnutím soudu prvního stupně nesouhlasí, neboť trestní stíhání vedené proti obžalovanému D. H. není promlčeno. Uvedl, že i kdyby bylo možno akceptovat změnu právní kvalifikace tak, jak ji provedl krajský soud v napadeném usnesení a jednání obžalovaného D. H. by bylo trestným činem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 tr. zákoníku, problematiku trestního stíhání by bylo nutno posuzovat podle předchozí právní úpravy obsažené v ustanovení § 67 a násl. tr. zákona č. 140/1961 Sb. Trestní stíhání podle původní právní úpravy bylo zahájeno a vedeno v souladu s trestním zákonem č. 140/1961 Sb. a v souladu s ním začala také běžet promlčecí doba. Změna právní kvalifikace činu vyvolaná jen změnou trestního zákona již nemá vliv na délku dřívější promlčecí doby a na skutečnost, že byla přerušena procesními úkony realizovanými do 1.1.2010. U trestného činu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 125 odst. 1 tr. zákona činila podle dřívější úpravy promlčecí doba s ohledem na horní hranici trestní sazby 5 let. Naposledy byla přerušena podáním obžaloby dne 13.6.2007. Následujícím dnem počala běžet nová pětiletá promlčecí doba, tudíž trestní stíhání nelze považovat za promlčené. Délka promlčecí doby odvozená z § 34 zákona č. 40/2009 Sb., která je kratší, než byla podle předchozí úpravy, může být použita toliko do budoucnosti, tzn. pouze ve vztahu k době po účinnosti zákona č. 40/2009 Sb., a proto se podle ní nemůže posuzovat problematika promlčení trestního stíhání zpětně (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR, sp.zn. 8 Tdo 797/2010, ze dne 28.7.2010). Státní zástupce dále podotkl, že skutkový stav i přes doplnění, které požadoval Vrchní soud v Olomouci, zůstal nezměněn. Navíc bylo bez pochybností zjištěno, že obžalovaný D. H. v rozhodné době neměl finanční prostředky k mnohamilionovým obchodům s dřevní hmotou, které dokládal fiktivními fakturami. Za tohoto stavu měl Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, při volbě právní kvalifikace skutků, pro které byl obžalovaný D. H. obžalován, postupovat shodně jako při prvním rozhodnutí, které považuje za zákonné. Vrchní soud v Olomouci v odvolacím řízení odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.9.2008, sp.zn. 3 Tdo 940/2008, ve věci obviněného R. K. Dle státního zástupce však předmětné rozhodnutí Nejvyššího soudu nelze na trestní věc obžalovaného D. H. aplikovat, neboť v případě trestní věci obviněného R. K. byla prokázána existence zboží, a to jak svědeckými výpověďmi, tak i dalšími provedenými důkazy, v trestní věci obžalovaného D. H. neexistuje jediný důkaz o tom, že by zboží specifikované ve fakturách, které jsou zahrnuty do popisu skutku, skutečně pořídil. Naopak je bez pochybností zjištěno, že neměl finanční prostředky k tomu, aby fakticky uskutečnil mnohamilionové nákupy dřevní hmoty. Předpokladem pro vznik nároku na odpočet daně podle tehdy platného ustanovení § 19 zákona o DPH je existence řádného daňového dokladu, který má všechny náležitosti předepsané zákonem, který byl zaúčtován v souladu se zákonem o účetnictví, zákon č. 563/1961 Sb., a který byl vystaven plátcem daně. Poslední podmínka zakládá objektivní povinnost plátce daně neuplatnit odpočet na základě dokladu, který sice má všechny náležitosti daňového dokladu, ale nebyl vystaven plátcem daně. Důležité proto je, že podmínkou uplatnění nároku na odpočet DPH je nutná příčinná existence vztahu mezi tím, co deklaruje, že nakoupil, a mezi tím, co uvádí, že získal realizací tohoto zboží. Jestliže nenakoupil, získal zboží nelegálně, a přesto si počínal tím způsobem, že chce od státu, aby mu vyplatil DPH, nelze takové jednání charakterizovat jinak než speciální trestnou činnost podvodného charakteru v oblasti daňové. Nelegální zdroj, v tomto případě např. nelegální těžba, tedy krádež dřeva, nemůže být kladen na roveň seriozní ekonomické činnosti, která podléhá právnímu režimu daňových zákonů. V případě, že by jednání obžalovaného D. H. bylo posouzeno podle § 148 odst. 1, odst. 4 tr. zákona, činila promlčecí doba s ohledem na výši trestní sazby 12 let. Závěrem navrhl, aby Vrchní soud v Olomouci podle § 149 odst. 1 tr.ř. napadené usnesení zrušil a aby podle § 149 odst. 1 písm. b) tr.ř. věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí. Obžalovaný D. H. ve svém vyjádření ke stížnosti státního zástupce uvedl, že napadené usnesení soudu prvního stupně považuje za naprosto správné, neboť ani po doplnění dokazování, které bylo provedeno po zrušení prvního meritorního rozhodnutí v této věci, nebyly odstraněny pochybnosti o jeho vině. K možné právní kvalifikaci dle § 125 odst. 1 tr. zákona uvedl, že krajský soud dospěl ke správnému závěru, neboť jsou dány zákonné podmínky pro takovýto postup. Vyslovil nesouhlas se stížností státního zástupce, že by se problematika promlčení měla posuzovat podle předchozí právní úpravy obsažené v § 67 a násl. tr. zákona č. 140/1961 Sb. Závěrem navrhl, aby stížnost státního zástupce byla jako nedůvodná zamítnuta. Vrchnímu soudu v Olomouci byla věc předložena jako soudu stížnostnímu ve smyslu ustanovení § 146 odst. 2 písm. c) tr.ř. Z obsahu spisového materiálu bylo zjištěno, že opravný prostředek byl podán ve stanovené lhůtě podle § 143 odst. 1 tr.ř. a osobou oprávněnou, neboť ustanovení § 223 odst. 4 tr.ř. dává státnímu zástupci právo podat proti tomuto rozhodnutí stížnost. Vrchní soud v Olomouci v souladu s ustanovením § 147 odst. 1 písm. a), písm. b) tr.ř. přezkoumal správnost výroku napadeného usnesení, jakož i řízení, jež tomuto rozhodnutí předcházelo, a shledal podanou stížnost důvodnou. Krajský soud jako soud prvního stupně svým napadeným usnesením rozhodl podle § 223 odst. 1 tr.ř. o zastavení trestního stíhání obžalovaného D. H. z důvodů okolností uvedených v § 11 odst. 1 písm. b) tr.ř. pro jednání posuzované v obžalobě státního zástupce Krajského státního zastupitelství Ostrava, pobočka v Olomouci, ze dne 11.6.2007, sp.zn. KZv 28/2006, jako trestné činy zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle § 148 odst. 1, odst. 4 tr. zákona a dle § 148 odst. 2 tr. zákona. Důvody nepřípustnosti trestního stíhání podle § 11 odst. 1 písm. b) tr.ř. nalézací soud v odůvodnění svého rozhodnutí opřel o závěr, že v předmětném skutku spatřuje trestný čin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 1 tr. zákoníku, přičemž s poukazem na § 34 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku je momentem, který v konkrétním případě trestní stíhání promlčuje, doba uběhlá od podání obžaloby dne 13.6.2007, a proto promlčecí lhůta ve smyslu § 34 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku uplynula dnem 13.6.2010, přičemž k vyhlášení odsuzujícího rozsudku nalézací soud nepřihlédl, neboť byl jako vadný odvolacím soudem zrušen a nepovažuje ho tak za skutečnost, která přerušuje běh promlčecí doby. Vrchní soud po přezkoumání dané věci na podkladě spisového materiálu se se závěry soudu prvního stupně neztotožnil, a to z následujících důvodů. Předně je nutno podotknout, že neodpovídá popis skutku ve výrokové části rozhodnutí skutkovým zjištěním soudu v jeho odůvodnění, na kterých bylo toto rozhodnutí založeno. Důvodem, pro který krajský soud podle § 223 odst. 1 tr.ř. zastavil trestní stíhání obžalovaného D. H., byl závěr o nepřípustnosti trestního stíhání podle § 11 odst. 1 písm. b) tr.ř. založený na tom, že promlčecí lhůta ve smyslu § 34 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku pro trestný čin dle § 254 odst. 1 tr. zákoníku uplynula. Poněvadž trestný čin musí být vždy zároveň skutkem a trestní stíhání se zastavuje pro skutek, popis skutku ve výroku usnesení o zastavení trestního stíhání musí odpovídat použité právní kvalifikaci skutku, je-li změnou skutkových okolností (při zachování totožnosti skutku) podmíněna. Nestačí proto, aby se soud těmito okolnostmi zabýval pouze v odůvodnění svého rozhodnutí, jak tomu bylo v dané věci. Protože soud není vázán právní kvalifikací skutku v podané obžalobě, a to ani při posuzování, zda je dán některý z důvodů pro zastavení trestního stíhání, měl soud nejprve zjistit skutkový stav v souladu s ustanovením § 2 odst. 5 tr.ř. a na jeho základě skutek kvalifikovat. Pokud dospěl k závěru o nutnosti právně kvalifikovat prokázané jednání (při zachování totožnosti skutku) odchylně od obžaloby a tato skutečnost je současně relevantní z hlediska důvodů pro zastavení trestního stíhání obžalovaného, měl nalézací soud popis skutku, který na základě dokazování v hlavním líčení zjistil, uvést ve výroku rozhodnutí a dát ho do souladu s novou právní kvalifikací. Stížnostní soud se dále neztotožnil se závěrem nalézacího soudu o nutnosti zastavení trestního stíhání obžalovaného D. H. s poukazem na ustanovení § 34 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku. Krajský soud za moment, který v daném případě trestní stíhání promlčuje, považuje dobu uběhlou od podání obžaloby dne 13.6.2007, promlčecí lhůta ve smyslu § 34 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku tak měla uplynout dnem 13.6.2010, když k vyhlášení odsuzujícího rozsudku krajský soud nepřihlédl s ohledem na vadnost rozsudku. Vrchní soud se s těmito úvahami soudu prvního stupně neztotožnil a považuje za nutné poukázat na stávající rozhodovací praxi soudů, zejména na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.7.2010, sp.zn. 8 Tdo 797/2010, ze dne 25.9.2008, sp.zn. 8 Tdo 1114/2008, a ze dne 29.9.2004, sp.zn. 6 Tdo 584/2004. Vycházeje z těchto rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR je nutno konstatovat, že zahájením trestního stíhání se přerušuje běh promlčecí doby a ohledně stíhaného činu počíná běžet nová promlčecí doba. Jestliže pouze v důsledku změny trestního zákona dojde v průběhu trestního stíhání ke zmírnění právní kvalifikace již stíhaného činu, pak tato okolnost vzhledem k ustanovení § 34 odst. 1 tr. zákoníku se promítne do kratší promlčecí doby, jejíž počátek vyplývá z ustanovení § 34 odst. 5 tr. zákoníku. Změnou trestního zákona se zpětně neruší účinky úkonů, které byly učiněny podle dřívější právní úpravy a jež způsobily přerušení promlčecí doby. Nemůže se tak podle ní přehodnocovat již v minulosti proběhlá promlčecí doba, která počala běžet, běžela a byla přerušena v souladu s původní zákonnou právní úpravou. Vrchní soud v souladu s výše uvedenými právními názory, s nimiž se ztotožnil a podle nichž i v této projednávané věci otázku promlčení posuzoval, shledal, že trestné jednání mělo být obžalovaným D. H. spácháno v době od měsíce října 2000 do měsíce června 2004, trestní stíhání bylo zahájeno usnesením ze dne 23.5.2006, doručenému D. H. dne 11.6.2006, a to pro trestné činy dle § 148 odst. 1, odst. 4 tr. zákona a dle § 148 odst. 2 tr. zákona. Obžaloba státního zástupce Krajského státního zastupitelství Ostrava, pobočka v Olomouci, ze dne 11. 6. 2007, sp.zn. KZv 28/2006, byla k soudu prvního stupně podána dne 13.6.2007. První odsuzující rozsudek ve věci byl vyhlášen dne 23.4.2009 pod č.j. 29 T 8/2007-3556. Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29.10.2009, sp.zn. 2 To 80/2009, byl z podnětu odvolání obžalovaného D. H. podle § 258 odst. 1 písm. b), písm. c) tr.ř. zrušen napadený rozsudek a podle § 259 odst. 1 tr.ř. byla věc vrácena soudu prvního stupně. Ve dnech 13.4.2010, 12.8.2010 a 13.9.2010 se před nalézacím soudem konala hlavní líčení. Protože trestní sazba u trestného činu dle § 148 odst. 1, odst. 4 tr. zákona činí až 12 let, vztahuje se na tento trestný čin, pro který bylo vedeno trestní stíhání obžalovaného, dle § 67 odst. 1 písm. b) tr. zákona promlčecí doba 10 let, která byla přerušena zahájením trestního stíhání dne 23.5.2006, doručeného D. H. dne 11.6.2006, podáním obžaloby dne 13.6.2007 a do 31.12.2009 v souladu s ustanovením § 67 odst. 3 písm. a) tr. zákona dalšími úkony trestního řízení směřujícími k trestnímu stíhání pachatele, přičemž posledním úkonem za účinnosti trestního zákona č. 40/1961 Sb., ve znění pozdějších novel, bylo vyhlášení odsuzujícího rozsudku dne 23.4.2009. V souladu s ustanovením § 67 odst. 4 tr. zákona od tohoto data počala běžet nová promlčecí doba. Pokud by byl správný závěr soudu prvního stupně, že trestné jednání obžalovaného je nutno právně kvalifikovat v podobě trestného činu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 1 tr. zákoníku (vzhledem k ustanovení § 2 odst. 1 tr. zákoníku, dle něhož se trestnost činu posuzuje podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán, podle pozdějšího zákona se posuzuje jen tehdy, jestliže je to pro pachatele příznivější), u něhož činí trestní sazba trestu odnětí svobody až 2 léta, potom promlčecí doba je dle § 34 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku u tohoto trestného činu v trvání 3 let. Protože změnou trestního zákona se zpětně neruší účinky úkonů, které byly učiněny podle dřívější právní úpravy a jež způsobily přerušení promlčecí doby, promlčecí doba, pokud by nebyla přerušena okolnostmi dle § 34 odst. 4 tr. zákoníku, tak skončí až dnem 23.4.2012 (dle § 34 odst. 5 tr. zákoníku přerušením promlčecí doby počíná promlčecí doba nová). Odvolací soud se neztotožnil s právním názorem soudu prvního stupně, že odsuzující rozsudek vyhlášený dne 23.4.2009 není způsobilý přerušit běh promlčecí doby, neboť byl následně zrušen z důvodu věcné nesprávnosti. Vyhlášení odsuzujícího rozsudku je dle § 67 odst. 3 písm. a) tr. zákona i dle 34 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku skutečností, která běh promlčecí doby přerušuje, a to i v případě, když byl následně zrušen odvolacím soudem z důvodů uvedených v § 258 odst. 1 písm. b), písm. c) tr.ř. (pro vady rozsudku spočívající v neúplnosti jeho skutkových zjištění, v nevypořádání se se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí, vznikly tak pochybnosti o správnosti skutkových zjištění ohledně přezkoumávané části rozsudku, k objasnění věci je třeba důkazy opakovat a provádět důkazy další a jejich provádění před odvolacím soudem by znamenalo nahrazovat činnost soudu prvního stupně), neboť nelze konstatovat, že se jednalo pouze o formální odsouzení účelově učiněné v zájmu přerušení běhu promlčecí doby, když v dané věci obžalovaného D. H. již v době jeho vyhlášení byly dány dostatečné důvody pro důvodné podezření obžalovaného ze spáchání žalovaných skutků a lze tak důvodně předpokládat vyhlášení nového odsuzujícího rozsudku. Vrchní soud dále podotýká, že s ohledem na obsah opravného prostředku státního zástupce odkazuje na své předchozí rozhodnutí v dané trestní věci ze dne 29.10.2009, sp.zn. 2 To 80/2009, v němž s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3.9.2008, sp.zn. 3 Tdo 946/2008, bylo soudu nalézacímu uloženo, aby k prokázání úmyslu obžalovaného jednat způsobem předvídaným žalobcem, se zaměřil na objasnění skutečností, zda dřevní hmota skutečně existovala, zda ji obžalovaný získal jiným než legálním způsobem, přičemž pokud by bylo zjištěno, že obžalovaný získal dřevní hmotu nelegálním způsobem, tak by tato skutečnost nepostačovala k prokázání zavinění obžalovaného a také ani k naplnění skutkové podstaty daňového deliktu. V takovém případě by totiž bylo povinností soudu zabývat se tím, zda v souvislosti s obstaráním tohoto zboží mohl vzniknout obžalovanému nárok na odpočet daně nezávisle na tom, že původní a předložené doklady byly neadekvátní. Je proto nutné, aby v rámci svých úvah se nalézací soud zabýval tím, zda obžalovaný H. měl právo i na to, aby se výdaj za nabyté zboží odrazil v jeho daňové povinnosti. Ze spisového materiálu bylo zjištěno, že nalézací soud kontaktoval příslušné firmy, které měly od obžalovaného nakupovat dřevní hmotu, zda s obžalovaným v předmětné době skutečně obchodovaly. Je přitom zarážející, že s těmito důkazy nalézací soud při svých skutkových závěrech nepracuje a pouze stručně a nepřezkoumatelně je obecně zmiňuje. Přitom je jasné, že právě tyto důkazy budou rozhodující pro klíčové skutkové závěry a stěžejní právní úvahy. Úkolem nalézacího soudu totiž je řádně objasnit, zda obžalovaný skutečně disponoval dřevní hmotou odpovídající fakturám, které jsou předmětem podané obžaloby, popř. v jakém objemu a na základě toho řešit otázku daňově uznatelných nákladů na její pořízení. Jakkoli vysoký stupeň podezření, že obžalovaný je pachatelem inkriminovaných trestných činů, sám o sobě není s to vytvořit spolehlivý a zejména zákonný podklad pro odsuzující výrok soudu, který musí být vždy výrazem lidsky dosažitelné jistoty, plynoucí především ze zákonem stanoveného procesu zjišťování a následného vyhodnocení rozhodných skutečností tak, aby se skutkové závěry soudního rozhodnutí neocitly v rozporu s vlastním obsahem provedených důkazů. Nalézací soud by přitom měl zvážit, zda je možné, v případě jeho pochybností, dokazování doplnit ještě o další důkazy, např. ověřit u příslušných správců daní, zda předmětné obchody skutečně proběhly, zda se daňové doklady vztahující k těmto obchodním případům staly součástí příslušných daňových přiznání subjektů, jimž měl obžalovaný dřevní hmotu prodávat, popř. dokazování doplnit o výslech dalších osob, které měly s dřevní hmotou manipulovat. Teprve po ustálení skutkového děje je nezbytné, aby se soud prvního stupně zabýval právní kvalifikací prokázaného jednání. Tedy zda obžalovaný svým jednáním naplnil veškeré zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu § 148 tr. zákona, popř. zda naplnil zákonné znaky trestného činu jiného. Je současně nezbytné, aby se výsledky provedeného dokazování zobrazily i v úpravě skutkové věty obžaloby při zachování totožnosti skutku. Krajský soud proto s ohledem na výše uvedené v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 tr.ř. bude hodnotit důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, aby tak zjistil skutkový stav věci, o němž nebudou důvodné pochybnosti (§ 2 odst. 5 tr.ř.). Na základě toho bude třeba odpovídajícím způsobem rozhodnout. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není další řádný opravný prostředek přípustný. V Olomouci dne 21.3.2011 JUDr. Vladimír Štefan v.r. předseda senátu JUDr. Martina Kouřilová, Ph.D. v.r. zpracovalaZa správnost vyhotovení: V. Zezulová