Zákaz reformace in peius neporušuje postup odvolacího soudu, který na podkladě odvolání podaného ve prospěch obviněného v reakci na vadu rozsudku spočívající v nesprávné aplikaci zákona uloží obviněnému v rámci zákonné trestní sazby s nižší horní hranicí trest ve stejné výměře jako v napadeném rozsudku.

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Vrchní soud v Olomouci, soud pro mládež projednal ve veřejném zasedání, konaném dne 19. dubna 2011, v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Stanislava Urbance a soudců JUDr. Renáty Sobalové a JUDr. Petra Angyalossy, Ph.D., odvolání státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ostravě proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, soudu pro mládež ze dne 21.10.2010, č.j. 49 Tm 4/2009-584, a rozhodl t a k t o : I. Podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr.ř. se napadený rozsudek z podnětu odvolání státní zástupkyně č á s t e č n ě z r u š u j e ohledně obžalovaného mladistvého A. B. (pseudonym), a to ve výroku o trestu. II. Podle § 259 odst. 3 tr.ř. se při nezměněných výrocích o vině a náhradě škody napadeného rozsudku nově v jeho zrušené části ve vztahu k obžalovanému mladistvému A. B. rozhoduje t a k t o : obžalovaný ml. A. B., nezaměstnaný, evidován na úřadu práce, s e o d s u z u j e podle § 241 odst. 3 tr.zák. a § 31 odst. 1 zák.č. 218/2003 Sb., k trestnímu opatření odnětí svobody na 2 (dvě) léta a 6 (šest) měsíců. Podle § 60a odst. 1 tr.zák. a § 33 odst. 1 zák. č. 218/2003 Sb., se obžalovanému mladistvému výkon uloženého trestního opatření odnětí svobody podmíněně odkládá na zkušební dobu 3 (tří) let a nad obžalovaným mladistvým se vyslovuje dohled. O d ů v o d n ě n í : Napadeným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, soudu pro mládež, ze dne 21.10.2010, č.j. 49 Tm 4/2009-584, byli obžalovaní ml. A. B. (pseudonym) a ml. C. D. (pseudonym) uznáni vinnými proviněním znásilnění podle § 241 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr.zák. Za to byl obžalovaný ml. A. B. odsouzen podle § 241 odst. 3 tr.zák. a § 31 odst. 1 zák.č. 218/2003 Sb. k trestnímu opatření odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let a 6 (šesti) měsíců. Podle § 60a odst. 1 tr.zák., za použití § 58 odst. 1 tr.zák., a § 60a odst. 2 tr.zák. byl výkon tohoto trestního opatření obžalovanému ml. A. B. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 (tří) let s dohledem. Obžalovaný ml. C. D. byl odsouzen dle § 241 odst. 3 tr.zák. a § 31 odst. 1 zák.č. 218/2003 Sb., rovněž k trestnímu opatření odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let a 6 (šesti) měsíců. Dle § 60a odst. 1 tr.zák., za použití § 58 odst. 1 tr.zák., a § 60a odst. 2 tr.zák. byl výkon tohoto trestního opatření obžalovanému ml. C. D. také podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 (tří) let s dohledem. Dle § 228 odst. 1 tr.ř. byli oba obžalovaní mladiství zavázáni k povinnosti společně a nerozdílně zaplatit poškozené Revírní bratrské pokladně, Zdravotní pojišťovně, náhradu škody ve výši 4.335,- Kč. Podle skutkových zjištění krajského soudu se obžalovaní ml. A. B. a ml. C. D. dopustili trestné činnosti tak, že dne 23.8.2008 v době kolem 04:15 hod. v Č. T., poté, co sledovali I. W. až k místu jejího bydliště, v okamžiku, kdy jmenovaná otevřela vchodové dveře domu a vstoupila dovnitř, využili jejich pomalého zavírání a vešli do domu za ní a zde v zájmu uspokojení svých sexuálních potřeb, zatímco obžalovaný ml. C. D. přidržoval dveře nákladního výtahu, obžalovaný ml. A. B. jmenovanou za zápěstí a proti její vůli, projevovanou slovně i trhavými pohyby, ji zatáhl do výtahu, kam následně nastoupil i obžalovaný ml. C. D., naprogramoval jízdu výtahu do 8. poschodí, přičemž již během jízdy výtahem začal obžalovaný ml. A. B. I. W. osahávat na těle i v rozkroku, po zastavení výtahu v 8. patře opět za použití násilí poškozenou z výtahu vytáhli na schodiště, obžalovaný ml. A. B. ji přitiskl čelem ke zdi, obnažil ji jak v horní, tak i v dolní části těla, vyhrnul jí tričko, rozepnul podprsenku a stáhl jí spodní kalhotky ke kotníkům, pak ji trhnutím za boky donutil se předklonit a zasunul jí svůj, v té době již obnažený a ztopořený pohlavní úd do přirození a i přes její neustálé prosby, aby svého jednání zanechal, vykonal na ní soulož, přičemž poté ve svém jednání sám ustal, vzdálil se k oknu chodby a zde masturboval, čehož poškozená chtěla využít k útěku, ale zavrávorala a upadla na záda na schodišti, kde byla dostižena obžalovaným ml. C. D., který jí násilně rukama roztáhl nohy, svým taktéž již obnaženým pohlavním údem vnikl do jejího přirození a začal na ní realizovat pohlavní styk, kdy se k nim v daném okamžiku opět přiblížil i obžalovaný ml. A. B., svůj ztopořený pohlavní úd přisunul k obličeji jmenované s požadavkem, aby si tento vzala do úst, což však I. W. odmítla učinit a začala hlasitě křičet, v důsledku čehož oba obžalovaní svého jednání zanechali a z místa utekli, kdy svým jednáním způsobili I. W. povrchní poranění vlasové části hlavy, drobná povrchová poranění na dolních končetinách a pohmoždění kolena a posttraumatickou stresovou poruchu, přetrvávající minimálně do měsíce prosince 2008. Takto citovaný rozsudek nenabyl právní moci, neboť proti němu podala státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ostravě odvolání, u něhož bylo shledáno, že bylo podáno včas (§ 248 odst. 1 tr.ř.), oprávněnou osobou (§ 246 odst. 1 písm. a/ tr.ř.) a mělo zákonem předepsané náležitosti (§ 249 tr.ř.). Nebylo proto shledáno zákonných důvodů pro jeho zamítnutí podle § 253 odst. 1 tr.ř. či odmítnutí podle § 253 odst. 3 tr.ř. V písemném odvolání státní zástupkyně se uvádí, že je podáno ve prospěch obou obžalovaných do výroku o trestu napadeného rozsudku, a to z hlediska hmotněprávních vad. Odvolatelka nesouhlasí s výrokem napadeného rozsudku o trestech resp. ukládaných trestních opatřeních u obou obžalovaných mladistvých, neboť nalézací soud nerespektoval a neaplikoval adekvátně všechna příslušná zákonná ustanovení zák. č. 218/2003 Sb., když výkon jejich trestních opatření odnětí svobody v trvání 2 let a 6 měsíců, ve smyslu § 241 odst. 3 tr.zák., § 31 odst. 1 zák. č. 218/2003 Sb., podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 3 let, za současného vyslovení dohledu, a to podle § 60a odst. 1 tr.zák. za použití § 58 odst. 1 tr.zák. a § 60a odst. 2 tr.zák. Odvolatelka se tak neztotožňuje s aplikací ustanovení § 60a odst. 2 tr.zák., umožňující při současném vyslovení dohledu odložení výkonu trestu odnětí svobody na zkušební dobu jednoho roku až pěti let, neboť má za to, že s ohledem na skutečnost, že se jedná o osoby mladistvé, mělo být soudem prvního stupně, soudem pro mládež, aplikováno ustanovení § 33 odst. 1 zák. č. 218/2003 Sb., se zkušební dobou na jeden rok až tři léta, což je pro oba příznivější. Na základě výše uvedené námitky odvolatelka navrhuje, aby Vrchní soud v Olomouci napadený rozsudek při nezměněném výroku o vině podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr.ř. zrušil ve výroku o trestu, a to ve vztahu k oběma obžalovaným, a aby byla obžalovaným ml. A. B. a ml. C. D. nově uložena trestní opatření odnětí svobody v rozsahu, v jakém byla uložena Krajským soudem v Ostravě s tím, že zmíněná trestní opatření dle § 60a odst. 1 tr. zák., za použití § 58 odst. 1 se podmíněně odkládají a nad mladistvými obžalovanými se vyslovuje dohled, kdy zkušební doba v trvání 3 let se stanoví podle § 33 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb. K podanému odvolání státní zástupkyně se písemně vyjádřil prostřednictvím svého obhájce obžalovaný mladistvý A. B., který přisvědčuje důvodu odvolání státní zástupkyně, nicméně jej považuje za zcela formální s ohledem na pouhou změnu citace zákonného ustanovení. Nesouhlas však vyjádřil ohledně návrhu petitu státního zástupce, neboť podle něj nereflektuje na skutečnost, že odvolání je podáváno také v jeho prospěch. Obžalovaný mladistvý má za to, že použití příznivějšího ustanovení zákona o soudnictví ve věcech mládeže, které stanoví kratší rozpětí zkušební doby, by se mělo projevit i v návrhu opravného prostředku státní zástupkyně, tzn. v kratší délce zkušební doby, nikoliv setrvání na délce 3 let stanovené soudem prvního stupně. Takový postup by byl v neprospěch obžalovaného mladistvého, neboť při rozmezí 1 roku až 3 let, by zkušební doba byla stanovena na samé horní hranici, narozdíl od zkušební doby, kterou stanovil soud prvního stupně, při rozmezí od 1 roku do 5 let, v její polovině. Na základě uvedených důvodů obžalovaný mladistvý A. B. navrhuje, aby odvolací soud z podnětu odvolání státního zástupce napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu a sám nově rozhodl, aby mu bylo uloženo trestní opatření odnětí svobody v rozsahu uloženém v napadeném rozsudku, avšak se stanovením zkušební doby se současným vyslovením dohledu dle § 60a odst. 1 tr.zák. za použití § 58 odst. 1 tr.zák. a § 33 odst. 1 zák. č. 218/2003 Sb., v trvání kratším, než jak bylo stanoveno napadeným rozsudkem. V rámci veřejného zasedání intervenující státní zástupkyně Vrchního státního zastupitelství v Olomouci setrvala na podaném odvolání a jeho návrhu na rozhodnutí ve věci. Obžalovaný mladistvý A. B. v rámci veřejného zasedání, prostřednictvím svého obhájce, navrhl vyhovět odvolání státní zástupkyně, avšak s tím, aby mu bylo uloženo trestní opatření odnětí svobody v rozsahu uloženém v napadeném rozsudku, avšak se stanovením zkušební doby se současným vyslovením dohledu dle § 60a odst. 1 tr.zák. za použití § 58 odst. 1 tr.zák. a § 33 odst. 1 zák. č. 218/2003 Sb., v trvání kratším, než jak bylo stanoveno napadeným rozsudkem. V projednávané věci se již dne 8.3.2011 konalo veřejné zasedání, ke kterému se dostavil z obžalovaných jen mladistvý C. D. Naopak se k němu nedostavil mladistvý A. B., kterému se nepodařilo doručit předvolání, a to ani prostřednictvím policie. Protože nebyly splněny zákonné podmínky pro konání veřejného zasedání ve věci obžalovaného mladistvého A. B., byla jeho věc podle § 23 odst. 1 tr.ř. vyloučena ze společného řízení k samostatnému řízení a v tomto veřejném zasedání byla projednána samostatně jen věc obžalovaného mladistvého C. D., která tak byla ukončena pravomocně rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8.3.2011, pod sp.zn. 4 Tmo 3/2011. Vrchní soud v Olomouci, soud pro mládež, jako soud odvolací, na podkladě podaného odvolání podle § 254 odst. 1 tr.ř., přezkoumal v tomto odvolacím řízení zákonnost a odůvodněnost jen výroku o trestu, proti němuž bylo státní zástupkyní podáno odvolání, a to jen ohledně obžalovaného mladistvého A. B., jakož i postup řízení, které tomuto napadenému výroku předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. K vadám, které nebyly odvoláním vytýkány, by pak odvolací přihlédl, jen pokud by měly vliv na správnost výroku, proti němuž bylo odvolání státní zástupkyně podáno. Takové vady však odvolacím soudem zjištěny nebyly, tak jako, že ve smyslu § 254 odst. 2 tr.ř. nebylo zjištěno, že by vytýkané vady měly svůj původ v jiném výroku, než v tom, proti němuž bylo státní zástupkyní podáno odvolání, tedy ve výroku o vině. Pokud se týká řízení, které výroku o trestu napadeného rozsudku předcházelo, nebyly v něm zjištěny takové podstatné vady, jak má na mysli ustanovení § 258 odst. 1 písm. a) tr.ř., tedy vady, spočívající v porušení ustanovení, jimiž se má zabezpečit objasnění věci, nebo právo obhajoby. V tomto směru ani odvolatelka v zásadě neuplatnila žádné odvolací námitky. V rovině skutkových zjištění pak nelze shledat takové vady v závěru soudu prvního stupně, které by mohly vést ke konstatování, že odvoláním napadený výrok o trestu má vady, jež mají svůj původ ve výroku o vině. Soud prvního stupně v tomto směru podle § 2 odst. 5 tr.ř. provedl veškeré potřebné důkazy k tomu, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu nezbytném pro jeho meritorní rozhodnutí (§ 2 odst. tr.ř.). V tomto směru soud prvního stupně hodnotil provedené důkazy na základě pečlivého uvážení všech okolností případu, a to jednotlivě, i v jejich souhrnu (§ 2 odst. 6 tr.ř.). Nevytrhával tedy jednotlivé důkazy z kontextu provedeného dokazování, ale přihlížel k jejich vzájemným souvislostem a vazbám. Rovněž ze strany odvolatelky nebyly vzneseny vůči skutkovým závěrům soudu prvního stupně žádné odvolací námitky. Pochybení nebylo pak zjištěno ani v právních závěrech soudu prvního stupně, jenž posuzované jednání i obžalovaného mladistvého A. B. podřadil pod základní a kvalifikovanou skutkovou podstatu provinění znásilnění podle § 241 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr.zák., účinného do 31.12.2009. V souladu s § 2 odst. 1 tr.zákoníku, účinného od 1.1.2010, rovněž soud prvního stupně posoudil správně trestnost činu podle trestního zákona, účinného do 31.12.2009, neboť nový trestní zákoník, účinný od 1.1.2010, nebyl pro obžalovaného mladistvého příznivější. Soudem prvního stupně bylo pak za spáchané provinění uloženo obžalovanému mladistvému A. B. podle § 241 odst. 1 tr.zák. a § 31 odst. 1 zák.č. 218/2003 Sb., trestní opatření odnětí svobody na dvě léta a šest měsíců, v rámci snížené trestní sazby 1 až 5 let. Jakýmkoliv jiným úvahám o nepřiměřenosti takto uložené výměry trestního opatření odnětí svobody v neprospěch obžalovaného mladistvého pak brání zásada principu reformationis in peius, když v tomto směru nebylo ze strany státní zástupkyně podáno odvolání, ale naopak v jeho prospěch, co se týče jen číselného označení ustanovení trestního zákona, podle kterého soud prvního stupně stanovil délku zkušební doby podmíněného odsouzení k odnětí svobody s dohledem. Bylo totiž shledáno, že soud prvního stupně skutečně formálně pochybil, jestliže při uložení trestního opatření odnětí svobody a při rozhodnutí o jeho podmíněném odkladu, za současného vyslovení dohledu nad obžalovaným mladistvým, aplikoval obecné ustanovení trestního zákona, a to ustanovení § 60a odst. 2 tr.zák., kterým se stanovuje délka zkušební doby, ačkoliv tento rozsah zkušební doby je pro mladistvé speciálně upraven v ustanovení § 33 odst. 1 zák. č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže (zákon o soudnictví ve věcech mládeže). Podle tohoto ustanovení lze soudem pro mládež při podmíněném odsouzení mladistvého, nebo jeho podmíněném odsouzení k odnětí svobody s dohledem, stanovit zkušební dobu na 1 rok až 3 léta, na rozdíl od obecného ustanovení § 60a odst. 2 tr.zák., podle kterého lze stanovit tuto zkušební dobu na 1 rok až 5 let. Ačkoliv soud prvního stupně v projednávaném případě zkušební dobu podmíněného odsouzení k odnětí svobody s dohledem, uvedenou v ustanovení § 33 odst. 1 zák. č. 218/2003 Sb., u obžalovaného mladistvého nepřekročil, je nutno nesprávnou aplikaci a číselné označení příslušného ustanovení § 60a odst. 2 tr.zák., považovat za porušení zákona ve smyslu § 258 odst. 1 písm. d) tr.ř. Aby proto nebyly pochybnosti o správnosti výroku o trestu napadeného rozsudku u obžalovaného mladistvého A. B., nezbylo, než odvolacím soudem podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr.ř., z podnětu podaného odvolání státní zástupkyní, napadený výrok o uloženém trestním opatření u obžalovaného mladistvého A. B. zrušit a podle § 259 odst. 3 tr.ř. o této zrušené části, při nezměněných výrocích o vině a náhradě škody, nově rozhodnout tak, že obžalovaný mladistvý A. B. se podle § 241 odst. 3 tr.zák. a § 31 odst. 1 zák. č. 218/2003 Sb. znovu odsuzuje k trestnímu opatření odnětí svobody na dvě léta a šest měsíců a podle § 60a odst. 1 tr.zák. a § 33 odst. 1 zák. č. 218/2003 Sb., se mu výkon takto uloženého trestního opatření odnětí svobody podmíněně odkládá na zkušební dobu tří let a nad obžalovaným mladistvým se vyslovuje dohled. I podle názoru odvolacího soudu, délka takto uložené zkušební doby přitom odpovídá závažnosti a společenské nebezpečnosti spáchané trestné činnosti obžalovaného mladistvého, okolnostem případu, narušenosti osoby obžalovaného mladistvého, jeho dosavadnímu způsobu života a možnostem jeho nápravy. Ze všech těchto důvodů bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není další řádný opravný prostředek přípustný. Do dvou měsíců od jeho doručení je možno proti němu podat dovolání. Dovolání mohou podat nejvyšší státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoli výroku rozhodnutí a obviněný pro nesprávnost výroku, který se ho bezprostředně dotýká. Obviněný může dovolání podat pouze prostřednictvím obhájce. Podání obviněného, které nebylo učiněno prostřednictvím obhájce, se za dovolání nepovažuje. Dovolání se podává u soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni (v daném případě u Krajského soudu v Ostravě, soudu pro mládež). O dovolání rozhoduje Nejvyšší soud České republiky v Brně. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí podání (§ 59 odst. 4 tr.ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr.ř. nebo § 265b odst. 2 tr.ř., o které se dovolání opírá. Nejvyšší státní zástupce je povinen v dovolání uvést, zda je podává ve prospěch nebo v neprospěch obviněného. Rozsah, v němž je rozhodnutí dovoláním napadáno, a důvody dovolání lze měnit jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání. V Olomouci dne 19. dubna 2011 JUDr. Stanislav U r b a n e c v.r. předseda senátuZa správnost vyhotovení: Marie Rýcová