I. Zásadě zákazu dvojího přičítání téže okolnosti z hlediska viny neodporuje, pokud těžší následek (např. vznik posttraumatické stresové poruchy naplňující kriteria těžké újmy na zdraví) vzešlý z různých jednání pachatele je vyjádřen jako okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby u více (sbíhajících se) trestných činů. To platí zejména v případech, není-li možné oddělit a konkretizovat, do jaké míry se na vzniku těžšího následku činu podílelo to které z protiprávních jednání pachatele. II. Samotný odkaz na duševní poruchu, která ovlivnila spáchání trestného činu pachatelem, nedostačuje k užití moderačního oprávnění soudu upraveného v ustanovení § 56 odst. 3 tr.zákoníku, neboť o zařazení pachatele do mírnějšího typu věznice může soud rozhodnout jen tehdy, lze-li se zřetelem na závažnost trestného činu a stupeň a povahu narušení pachatele dospět k poznatku, že v jiném typu věznice bude působení na pachatele, aby vedl řádný život, lépe zaručeno.

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Vrchní soud v Olomouci projednal ve veřejném zasedání, konaném dne 19. dubna 2011, v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Petra Angyalossy, Ph.D. a soudců JUDr. Renáty Sobalové a JUDr. Stanislava Urbance odvolání obžalovaného M. D. a státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 9.2.2011, č.j. 31 T 9/2010-891, a rozhodl t a k t o : I. Podle § 258 odst. 1 písm. d) tr.ř. se napadený rozsudek z podnětu odvolání státního zástupce z r u š u j e v celém rozsahu. II. Podle § 259 odst. 3, odst. 4 tr.ř. se nově rozhoduje t a k t o : obžalovaný M. D., t.č. ve vazbě ve Vazební věznici Ostrava, j e v i n e n , ž e 1a) dne 15.6.2010 v době od 12.30 do 13.00 hodin v K., ve výtahové kabině panelového domu, poté, co poškozená nezletilá K. Š., jež mu k jeho dotazu sdělila, že má 12 let, kabinu výtahu přivolala, v úmyslu dosáhnout svého sexuálního uspokojení, do této výtahové kabiny vstoupil společně s nezletilou poškozenou, po uzavření dveří výtahu a naprogramování jízdy do šestého podlaží jmenovanou, současně naprogramoval jízdu výtahu do dvanáctého podlaží, po rozjezdu výtahu v době, kdy poškozená nezletilá K. Š. k němu stála zády, vytáhl nůž s délkou čepele přibližně 20 cm, který měl v té době u sebe, tento přiložil jmenované ke krku s požadavkem, aby byla zticha, kdy takto se jí nic nestane, následně jí přikázal, aby se svlékla, po kteréžto výzvě si poškozená nezletilá, z obav o svůj život, sama svlékla kalhoty ke kotníkům, kdy stažením spodních kalhotek ji obžalovaný poté již sám obnažil v dolní části těla, poté ji začal osahávat v rozkroku a po rozepnutí podprsenky pod mikinou i na prsou, dále jí nařídil, aby se otočila čelem k němu a s již jím samotným rozepnutým poklopcem a obnaženým přirozením poškozenou nezletilou začal líbat na tvář i ústa, svým ztopořeným penisem jí přejížděl po vnitřní straně stehen a v návaznosti na to jí pod pohrůžkou zabití přikázal, aby jeho ztopořený pohlavní úd sama stimulovala rukou s následným požadavkem, aby poklekla, čemuž taktéž vyhověla, kdy v uvedené pozici uchopil její hlavu oběma rukama, přitáhl ji takto ke svému ztopořenému penisu, který jí vsunul proti její vůli do úst a donutil tímto k orálnímu styku, kdy však k jeho vyvrcholení nedošlo, neboť v průběhu svého jednání opakovaně uváděl stiskem tlačítek různých podlaží výtahovou kabinu do provozu, přičemž v důsledku zmíněného byl ve svém jednání vyrušen nájemníkem domu P. S., který si výtah s poškozenou nezletilou i obžalovaným ve dvou případech přivolal do osmého patra, kdy v prvém případě došlo pouze k otevření a okamžitému uzavření dveří výtahové kabiny, která se v návaznosti na zmíněné opět rozjela, v této chvíli pak obžalovaný poškozené nezletilé přikázal, aby se oblékla, přičemž v důsledku jednání obžalovaného došlo u poškozené nezletilé K. Š. ke vzniku a rozvoji posttraumatické stresové poruchy, projevující se mimo jiné bezděčným znovuvybavováním a znovuprožíváním události, dále syndromem vyhýbání se místu, kde k činu došlo, strachem z mužů, kteří připomínají pachatele, jakož i projevy úzkosti ve tmě, kdy zmíněné projevy i přes adekvátní psychoterapeutickou péči dosud přetrvávají, 1b) následně nato poškozené nezletilé vyhrožoval, a to s vědomím, že se jedná o jedinou přímou svědkyni jeho protiprávního jednání, že pokud o jeho jednání někomu cokoli řekne, najde si ji, přičemž poškozená nezletilá věděla, že má u sebe nůž, kterým ji chvíli předtím ohrožoval, tuto výhrůžku umocnil rovněž tím, že požadoval po poškozené nezletilé předložení žákovské knížky, z níž zjistil její iniciály, kdy v případě druhého zastavení kabiny výtahu a otevření jejich dveří se poškozené nezletilé podařilo z výtahové kabiny utéci, přičemž současně v důsledku i tohoto jednání obžalovaného došlo u poškozené nezletilé K. Š. ke vzniku a rozvoji posttraumatické stresové poruchy, projevující se mimo jiné bezděčným znovuvybavováním a znovuprožíváním události, dále syndromem vyhýbání se místu, kde k činu došlo, strachem z mužů, kteří připomínají pachatele, jakož i projevy úzkosti ve tmě, kdy zmíněné projevy i přes adekvátní psychoterapeutickou péči dosud přetrvávají, 2a) dne 15.6.2010 v době od 14.00 do 14.15 hodin ve V. M., v parku zvaném K., v úmyslu dosáhnout svého sexuálního uspokojení, poté, co sledoval tudy náhodně procházející poškozenou S. Š., k této nečekaně zezadu přistoupil, uchopil ji za krk do tzv. kravaty a ke krku přiložil nůž s výzvou, aby nekřičela, s tím, že pokud udělá vše, co po ní bude chtít, nic se jí nestane, rozepnul si poklopec kalhot, obnažil penis a přiložil na něj ruku jmenované s příkazem, aby mu jej stimulovala, čemuž po počátečních prosbách, aby svého jednání zanechal, z obav o svůj život vyhověla a obnažený pohlavní úd rukou třela, kdy v návaznosti na zmíněné si její osobu obviněný otočil čelem k sobě a přikázal jí, aby ho uspokojila orálně za současně pronášených výhrůžek, že pokud toto neučiní, zabije ji, zároveň ji uchopením za hlavu zatlačil k zemi, hlavu uchopil oběma rukama a přitáhl ke svému rozkroku, vsunul svůj již ztopořený pohlavní úd do jejích úst a držíc za hlavu ji donutil k orálnímu styku, kdy po krátké chvíli své přirození z úst jmenované vytáhl a začal sám jednou svou rukou masturbovat, přičemž před svým vyvrcholením vsunul svůj pohlavní úd zpět do úst jmenované, do nichž také ejakuloval, 2b) následně poškozené S. Š., vědom si skutečnosti, že je jedinou svědkyní jeho protiprávního jednání, vyhrožoval, že pokud se o tomto jeho jednání někomu svěří, sám si ji najde a zabije, přičemž poškozená věděla, že má u sebe nůž, kterým ji krátce předtím ohrožoval, kdy za účelem její identifikace po ní, opětovně využívaje jejích obav o život a své zdraví, požadoval předložení jejího občanského průkazu, čemuž poškozená s ohledem na jeho předchozí násilné jednání vyhověla a osobní doklad předložila, přičemž po zjištění potřebných údajů z uvedeného průkazu obžalovaný z místa odešel, 3) dne 16.6.2010 v době kolem 14.45 hodin v K., poté, co využil situace, že vchodové dveře domu byly otevřeny náhodně odcházející nájemkyní domu, do tohoto vešel za jím do té doby již sledovanou poškozenou A. S., na schodišti mezi přízemím a prvním patrem domu jmenovanou dostihl a v úmyslu dosáhnout svého sexuálního uspokojení, uchopil nejprve zezadu držadlo batohu, který tato nesla na svých zádech a přiložil jí ke krku nůž s výzvou, aby byla potichu, přičemž poté, co se podařilo jmenované vykřiknout a jeho ruku s nožem odstrčit, tuto ze svého sevření pustil a po jejím pádu na schody z domu odešel, aniž by došlo k jeho sexuálnímu uspokojení, ať již formou soulože či obdobných sexuálních praktik, 4a) dne 16.6.2010 v době od 16.15 do 16.30 hodin v H., ve vchodu panelového domu, poté, co spolu s poškozenou nezletilou M. P., která roznášela propagační letáky, vstoupil do přízemí domu, kde jsou umístěny poštovní schránky, v úmyslu dosáhnout svého sexuálního uspokojení, jmenovanou zezadu uchopil pod krkem a ke krku jí přiložil nůž a pod pohrůžkou podřezání jí přikázal, aby s ním šla do sklepa, kdy jmenovanou současně uchopil za ramena a směrem ke sklepním prostorám ji začal postrkávat, přičemž poté, co se dotyčná zmíněnému bránila především slovně s tím, že za chvíli za ní přijde kamarádka, ji po obnažení svého pohlavního údu vyzval, aby tento uchopila do své ruky se slovním doprovodem, že již dlouho nesouložil, a poté, co jmenovaná zmíněnému vyhověla, ji dále vyzval, aby poklekla, nicméně v době, kdy byla již v této pozici, do chodby domu vstoupila kamarádka poškozené nezletilé - M. H., na což obžalovaný reagoval tak, že od poškozené nezletilé rychle poodstoupil, upravil si oděv, uschoval nůž a z domu odešel, aniž by došlo k jeho sexuálnímu uspokojení, ať již formou soulože či obdobných sexuálních praktik, 4b) přičemž v době svého jednání, namířeného vůči poškozené nezletilé M. P., u níž dotazem rovněž zjistil, že je osobou ve věku 12 let, vědom si faktu, že je jedinou přímou svědkyní jeho trestné činnosti, této vyhrožoval, že pokud jeho jednání oznámí policii, sám si ji najde a zabije, přičemž poškozená nezletilá věděla, že má u sebe nůž, kterým ji v průběhu jeho jednání ohrožoval, 5) dne 16.6.2010 v době kolem 18.00 hodin v B. p. H., v parku zvaném Z., u objektu koupaliště, kudy v té době procházela poškozená L. K., se svým tříletým synem, jehož jednou rukou vedla a ve druhé ruce držela nákupní tašku, poté, co je při chůzi proti nim minul, v úmyslu dosáhnout svého sexuálního uspokojení, jmenované nečekaně zezadu přiložil ke krku nůž, což doprovodil slovním požadavkem, z něhož však registrovala toliko hrozbu, že ji jinak „podřeže kluka“, přičemž poté, co se podařilo dotyčné, i přes zmíněné vyhrůžky a úchop ze strany útočníka, začít křičet, zalekl se, svého dalšího jednání zanechal, couvl, otočil se a při odchodu uschoval dozadu za kalhoty předmětný nůž, aniž by došlo k jeho sexuálnímu uspokojení formou soulože či obdobných sexuálních praktik, t e d y ad 1a), 2a), 3), 4a), 5) - dílem jiného násilím, pohrůžkou násilí a pohrůžkou jiné těžké újmy donutil k pohlavnímu styku, uvedený čin spáchal jiným pohlavním stykem provedeným způsobem srovnatelným se souloží (ad 1a/, 2a/, 4a/), na dítěti (ad 1a/, 2a/, 4a/) a se zbraní, spáchal uvedený čin na dítěti mladším patnácti let (ad 1a/, 4a/) a způsobil takovým činem těžkou újmu na zdraví (ad 1a/), - dílem se dopustil jednání, které bezprostředně směřovalo k tomu, aby jiného násilím, pohrůžkou násilí a pohrůžkou jiné těžké újmy donutil k pohlavnímu styku, uvedený čin spáchal jiným pohlavním stykem provedeným způsobem srovnatelným se souloží (ad 3/, 5/), se zbraní, jehož se dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, avšak k jeho dokonání nedošlo, ad 1b), 2b), 4b) jiného pohrůžkou násilí nutil, aby něco opominul, spáchal takový čin se zbraní a na svědkovi v souvislosti s výkonem jeho povinnosti (ad 1b/, 2b/, 4b/) a způsobil takovým činem těžkou újmu na zdraví (ad 1b/), t í m s p á c h a l ad 1a), 2a), 3), 4a), 5) zločin znásilnění podle § 185 odst. 1), odst. 2 písm. a), písm. b), písm. c), odst. 3 písm. a), písm. c) tr.zákoníku dílem dokonaný (ad 1a/, 2a/, 4a/) a dílem nedokonaný (ad 3/, 5/) ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr.zákoníku, ad 1b), 2b), 4b) zločin vydírání dle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. c), písm. e), odst. 3 písm. a) tr.zákoníku, a o d s u z u j e s e podle § 185 odst. 3 tr.zákoníku, za použití § 43 odst. 1 tr.zákoníku, k úhrnnému trestu odnětí svobody na 10 (deset) let. Podle § 56 odst. 2 písm. d) tr.zákoníku se obžalovaný pro výkon uloženého trestu odnětí svobody zařazuje do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 100 odst. 2 písm. a) tr.zákoníku se obžalovanému ukládá zabezpečovací detence. III. Podle § 256 tr.ř. se odvolání obžalovaného z a m í t á . O d ů v o d n ě n í : Napadeným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 9.2.2011, č.j. 31 T 9/2010-891, byl obžalovaný M. D. uznán vinným v bodech 1-5) zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), písm. b), písm. c), odst. 3 písm. a), písm. c) tr.zákoníku dílem dokonaný a dílem nedokonaný ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr.zákoníku k § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), písm. b), písm. c), odst. 3 písm. a), písm. c) tr.zákoníku a v bodech 1), 2), 4) zločinem vydírání dle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. c), písm. e) tr.zákoníku. Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se měl obžalovaný shora uvedených zločinů dopustit tím, že: 1) dne 15.6.2010 v době od 12.30 do 13.00 hodin v K., ve výtahové kabině panelového domu, poté, co nezletilá K. Š., jež mu k jeho dotazu sdělila, že má 12 let, kabinu výtahu přivolala, v úmyslu dosáhnout svého sexuálního uspokojení, do této výtahové kabiny vstoupil společně s nezletilou, po uzavření dveří výtahu a naprogramování jízdy do šestého podlaží jmenovanou, současně naprogramoval jízdu výtahu do dvanáctého podlaží, po rozjezdu výtahu v době, kdy K. Š. k němu stála zády, vytáhl nůž s délkou čepele přibližně 20 cm, který měl v té době u sebe, tento přiložil jmenované ke krku s požadavkem, aby byla zticha, kdy takto se jí nic nestane, následně jí přikázal, aby se svlékla, po kteréžto výzvě si nezletilá, z obav o svůj život, sama svlékla kalhoty ke kotníkům, kdy stažením spodních kalhotek jí obžalovaný poté již sám obnažil v dolní části těla, poté ji začal osahávat v rozkroku a po rozepnutí podprsenky pod mikinou i na prsou, dále jí nařídil, aby se otočila čelem k němu a s již jím samotným rozepnutým poklopcem a obnaženým přirozením nezletilou začal líbat na tvář i ústa, svým ztopořeným penisem jí přejížděl po vnitřní straně stehen a v návaznosti na to jí pod pohrůžkou zabití přikázal, aby jeho ztopořený pohlavní úd sama stimulovala rukou s následným požadavkem, aby poklekla, čemuž taktéž vyhověla, kdy v uvedené pozici uchopil její hlavu oběma rukama, přitáhl ji takto ke svému ztopořenému penisu, který jí vsunul proti její vůli do úst a donutil tímto k orálnímu styku, kdy však k jeho vyvrcholení nedošlo, neboť v průběhu svého jednání opakovaně uváděl stiskem tlačítek různých podlaží výtahovou kabinu do provozu, přičemž v důsledku zmíněného byl ve svém jednání vyrušen nájemníkem domu P. S., který si výtah s nezletilou i obžalovaným ve dvou případech přivolal do osmého patra, kdy v prvém případě došlo pouze k otevření a okamžitému uzavření dveří výtahové kabiny, která se v návaznosti na zmíněné opět rozjela, v této chvíli pak obžalovaný nezletilé přikázal, aby se oblékla a zároveň jí vyhrožoval, a to s vědomím, že se jedná o jedinou přímou svědkyni jeho protiprávního jednání, že pokud o jeho jednání někomu cokoli řekne, najde si ji, přičemž tuto výhrůžku umocnil rovněž tím, že požadoval po nezletilé předložení žákovské knížky, z níž zjistil její iniciály, kdy v případě druhého zastavení kabiny výtahu a otevření jejich dveří se nezletilé podařilo z výtahové kabiny utéci, přičemž v důsledku jednání obžalovaného došlo u nezletilé K. Š. ke vzniku a rozvoji posttraumatické stresové poruchy, projevující se mimo jiné bezděčným znovuvybavováním a znovuprožíváním události, dále syndromem vyhýbání se místu, kde k činu došlo, strachem z mužů, kteří připomínají pachatele, jakož i projevy úzkosti ve tmě, kdy zmíněné projevy i přes adekvátní psychoterapeutickou péči dosud přetrvávají, 2) dne 15.6.2010 v době od 14.00 do 14.15 hodin ve V. M., v parku zvaném K., v úmyslu dosáhnout svého sexuálního uspokojení, poté, co sledoval tudy náhodně procházející S. Š., k této nečekaně zezadu přistoupil, uchopil ji za krk do tzv. kravaty a ke krku přiložil nůž s výzvou, aby nekřičela s tím, že pokud udělá vše, co po ní bude chtít, nic se jí nestane, rozepnul si poklopec kalhot, obnažil penis a přiložil na něj ruku jmenované s příkazem, aby mu jej stimulovala, čemuž po počátečních prosbách, aby svého jednání zanechal, z obav o svůj život vyhověla a obnažený pohlavní úd rukou třela, kdy v návaznosti na zmíněné si její osobu obviněný otočil čelem k sobě a přikázal jí, aby ho uspokojila orálně za současně pronášených výhrůžek, že pokud toto neučiní, zabije ji, zároveň ji uchopením za hlavu zatlačil k zemi, hlavu uchopil oběma rukama a přitáhl ke svému rozkroku, vsunul svůj již ztopořený pohlavní úd do jejích úst a držíc za hlavu ji donutil k orálnímu styku, kdy po krátké chvíli své přirození z úst jmenované vytáhl a začal sám jednou svou rukou masturbovat, přičemž před svým vyvrcholením vsunul svůj pohlavní úd zpět do úst jmenované, do nichž také ejakuloval, a následně S. Š., vědom si skutečnosti, že je jedinou svědkyní jeho protiprávního jednání, vyhrožoval, že pokud se o tomto jeho jednání někomu svěří, sám si ji najde a zabije, kdy za účelem její identifikace po ní, opětovně využívaje jejích obav o život a své zdraví, požadoval předložení jejího občanského průkazu, čemuž poškozená s ohledem na jeho předchozí násilné jednání vyhověla a osobní doklad předložila, přičemž po zjištění potřebných údajů z uvedeného průkazu obžalovaný z místa odešel, 3) dne 16.6.2010 v době kolem 14.45 hodin v K., poté, co využil situace, že vchodové dveře domu byly otevřeny náhodně odcházející nájemkyní domu, do tohoto vešel za jím do té doby již sledovanou A. S., na schodišti mezi přízemím a prvním patrem domu jmenovanou dostihl a v úmyslu dosáhnout svého sexuálního uspokojení, uchopil nejprve zezadu držadlo batohu, který tato nesla na svých zádech a přiložil jí ke krku nůž s výzvou, aby byla potichu, přičemž poté, co se podařilo jmenované vykřiknout a jeho ruku s nožem odstrčit, tuto ze svého sevření pustil a po jejím pádu na schody z domu odešel, aniž by došlo k jeho sexuálnímu uspokojení, ať již formou soulože či obdobných sexuálních praktik, 4) dne 16.6.2010 v době od 16.15 do 16.30 hodin v H., ve vchodu panelového domu, poté, co spolu s nezletilou M. P., která roznášela propagační letáky, vstoupil do přízemí domu, kde jsou umístěny poštovní schránky, v úmyslu dosáhnout svého sexuálního uspokojení, jmenovanou zezadu uchopil pod krkem a ke krku jí přiložil nůž a pod pohrůžkou podřezání jí přikázal, aby s ním šla do sklepa, kdy jmenovanou současně uchopil za ramena a směrem ke sklepním prostorám ji začal postrkávat, přičemž poté, co se dotyčná zmíněnému bránila, především slovně s tím, že za chvíli za ní přijde kamarádka, ji po obnažení svého pohlavního údu vyzval, aby tento uchopila do své ruky se slovním doprovodem, že již dlouho nesouložil, a poté, co jmenovaná zmíněnému vyhověla, ji dále vyzval, aby poklekla, nicméně v době, kdy byla již v této pozici, do chodby domu vstoupila kamarádka poškozené - M. H., na což obžalovaný reagoval tak, že od nezletilé rychle poodstoupil, upravil si oděv, uschoval nůž a z domu odešel, aniž by došlo k jeho sexuálnímu uspokojení, ať již formou soulože či obdobných sexuálních praktik, přičemž v době svého jednání, namířeného vůči nezletilé M. P., u níž dotazem rovněž zjistil, že je osobou ve věku 12 let, vědom si faktu, že je jedinou přímou svědkyní jeho trestné činnosti, této vyhrožoval, že pokud jeho jednání oznámí policii, sám si ji najde a zabije, 5) dne 16.6.2010 v době kolem 18.00 hodin v B. p. H., v parku zvaném Z., u objektu koupaliště, kudy v té době procházela L. K., se svým tříletým synem, jehož jednou rukou vedla a ve druhé ruce držela nákupní tašku, poté, co je při chůzi proti nim minul, v úmyslu dosáhnout svého sexuálního uspokojení, jmenované nečekaně zezadu přiložil ke krku nůž, což doprovodil slovním požadavkem, z něhož však registrovala toliko hrozbu, že ji jinak „podřeže kluka“, přičemž poté, co se podařilo dotyčné, i přes zmíněné vyhrůžky a úchop ze strany útočníka, začít křičet, zalekl se, svého dalšího jednání zanechal, couvl, otočil se a při odchodu uschoval dozadu za kalhoty předmětný nůž, aniž by došlo k jeho sexuálnímu uspokojení formou soulože či obdobných sexuálních praktik, Za to byl obžalovaný M. D. odsouzen podle § 185 odst. 3 tr.zákoníku, za použití § 43 odst. 1 tr.zákoníku, k úhrnnému trestu odnětí svobody na deset let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 3 tr.zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byla podle § 100 odst. 2 písm. a) tr.zákoníku uložena zabezpečovací detence. Proti tomuto rozsudku si podal odvolání obžalovaný M. D. i státní zástupce a současně tato odvolání i písemně odůvodnili, což v případě obžalovaného D. za něj učinil jeho obhájce JUDr. M. Ch. Z odůvodnění odvolání státního zástupce vyplývá, že si jej podal v neprospěch obžalovaného, a to do výroku o vině i trestu. Soudu prvního stupně vytýká, že posoudil jednání obžalovaného v bodech 1), 2) a 4) toliko jako pokračující zločin vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. c), písm. e) tr.zákoníku, když v případě poškozené nezletilé K. Š. (bod 1) bylo prokázáno, že i tímto jednáním, tedy i vydíráním, jí byla způsobena těžká újma na zdraví. V této souvislosti poukazuje na výsledky dokazování, kdy znalkyně MUDr. S. potvrdila, že samotné znásilnění bylo způsobilé k vyvolání posttraumatické stresové poruchy a vydírání toliko celou situaci umocnilo. Nesouhlasí ovšem se závěrem soudu prvního stupně, že, aby nedošlo ke dvojímu přičítání téhož těžšího následku, pak u zločinu vydírání dle § 175 tr.zákoníku neposoudil jednání obžalovaného též dle odst. 3 písm. a), a těžkou újmu na zdraví poškozené nezletilé K. Š. přičetl obžalovanému k tíži toliko v případě zločinu znásilnění. Jednání obžalovaného D. je nutné posoudit jako celek, kdy zločinů se dopustil ve vícečinném souběhu a ve vztahu k poškozené nezletilé K. Š. mělo být jeho jednání posouzeno i jako vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. c), písm. e), odst. 3 písm. a) tr.zákoníku, neboť i touto částí jeho jednání vyvolal u poškozené nezletilé těžkou újmu na zdraví ve smyslu ustanovení § 122 odst. 2 písm. i) tr.zákoníku, spočívající ve vzniku a rozvoji posttraumatické stresové poruchy. V souvislosti s výrokem o trestu pak státní zástupce vytýká soudu prvního stupně, že užil moderačního ustanovení § 56 odst. 3 tr.zákoníku a mimořádně zařadil obžalovaného pro výkon uloženého trestu odnětí svobody do věznice s ostrahou. Domnívá se, že pro tento postup nebyly splněny zákonné podmínky, neboť takto může být postupováno pouze, má-li soud se zřetelem na závažnost trestného činu a na stupeň a povahu narušení pachatele za to, že bude působení na něj, aby vedl řádný život, v jiném typu věznice lépe zaručeno. Musí být přitom splněny obě uvedené podmínky, což v daném případě není, neboť obžalovaný spáchal zvlášť závažný zločin, v rámci něhož je ohrožen trestní sazbou trestu odnětí svobody od pěti do dvanácti let. Této trestné činnosti se dopustil nikoli neplánovaně, nikoli nahodile a nikoli v rámci nějakého svého zkratovitého jednání. Naopak se jí dopustil po předchozím uvážení, vytipování místa činů, tipoval si své oběti, předem si připravil zbraň, zločiny realizoval zákeřným způsobem a v případě nezletilých dívek využil i jejich bezbrannosti. Trestné činnosti se dopustil více útoky, a to v pouhých dvou dnech a naplnil současně znaky vícero zločinů. Přitom se jedná o obžalovaného, který byl pro sexuálně motivovanou trestnou činnost již opakovaně trestán a nyní projednávané trestné činnosti se dopustil v době, kdy si sám cíleně neaplikoval jemu předepsaná léčiva na tlumení sexuálních pudů a navíc během cesty za svou lékařkou, u níž se podroboval ambulantní sexuologické léčbě, a poté i během návratu domů. Této lékařce se navíc se svými potížemi ani nesvěřil a naopak ji poskytoval nepravdivé informace. Kromě toho si byl vědom své duševní poruchy a tyto sexuálně deviantní pohnutky pro něj nebyly ničím neznámým. Pro výkon uloženého trestu odnětí svobody měl být tedy zařazen v souladu s ustanovením § 56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, tedy do věznice se zvýšenou ostrahou. Závěrem státní zástupce navrhl, aby odvolací soud zrušil napadený rozsudek, nově upřesnil právní kvalifikaci a jednání obžalovaného kvalifikoval v bodech 1-5) jako zločin vydírání podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), písm. b), písm. c), odst. 3 písm a), písm. c) tr.zákoníku dílem dokonaný a dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr.zákoníku a v bodech 1), 2), 4) jako zločin vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. c), písm. e), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a za tyto zločiny navrhoval uložení úhrnného trestu odnětí svobody při horní hranici trestní sazby se zařazením pro jeho výkon do věznice se zvýšenou ostrahou podle § 56 odst. 2 písm. d) tr.zákoníku a současně navrhl, aby mu byla uložena i dle § 100 odst. 2 písm. a) tr.zákoníku zabezpečovací detence. Z odůvodnění odvolání obžalovaného M. D. vyplývá, že jej podal do výroku o vině i trestu. Proti skutkovým závěrům soudu prvního stupně neměl výhrady, neboť nepopírá, že se dopustil skutků popsaných v napadeném rozsudku. K některým nepřesnostem ve své výpovědi uvedl, že si vzhledem k jeho značnému rozrušení v době jednotlivých skutků nepamatuje na všechny podrobnosti, a proto se jeho výpověď může jevit jako poněkud nepřesná. Jeho výhrady směřovaly především proti závěrům znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinické psychologie, vypracovaného znalcem MUDr. V. Tomuto znaleckému posudku vytýkal, že jej znalec vypracoval, aniž by měl k tomu dostatečné podklady a z toho důvodu došlo k řadě nepřesností v závěrech posudku. Předně namítal, že znalec si nevyžádal zdravotnickou dokumentaci obžalovaného a vycházel pouze ze zprávy Sexuologického oddělení FN Brno ze dne 26.7.2010, znaleckého posudku MUDr. F. S., vypracovaného v předchozí trestní věci, trestního spisu a informací, které získal od obžalovaného během krátkého pohovoru s ním ve vazební věznici. Přitom ve zprávě FN Brno jsou nepřesné informace především ohledně doby, kdy došlo k vysazení léků, což nesprávně interpretoval i znalec ve svém posudku, když patrně vycházel z výpovědi obžalovaného, kterou učinil krátce po jeho zadržení ve značném stresu, přičemž tato výpověď nebyla ve všech směrech přesná. Při těchto rozporech ohledně doby, kdy mělo dojit k vysazení léků, si měl znalec podle obžalovaného učinit jasno, kdy skutečně k tomu došlo. Nesprávně je znalcem interpretována i skutečnost, že měl údajně své ošetřující lékařce uvádět nepravdivé informace o svém partnerském soužití, neboť jednotlivé údaje znalec přiřadil do jiných období, než o jakých hovořil obžalovaný. Rozhodně neuváděl své ošetřující lékařce nepravdivé informace, neboť v době, kdy se vrátil z výkonu trestu odnětí svobody, již od února 2009 měl přítelkyni V. P. a po rozchodu s ní v říjnu 2009 navázal téměř ihned vztah s M. N., což bylo v době, kdy měl trvale rozvrácený vztah s bývalou manželkou I. D. Dále obžalovaný poukázal na znalecký posudek znalce MUDr. F. S., a to poslední, který vypracoval v roce 2006, kdy dospěl k závěru, že obžalovaný měl podstatně sníženy ovládací schopnosti a takovýto závěr znalec učinil, přestože již v tu dobu byl dlouhodobě léčen a měl tedy, podobně jako v době nyní projednávané trestné činnosti, dostatek informací, jak si v případě návratu sexuálně deviantních tendencí počínat. Závěry znalce MUDr. S. se měly promítnout do další léčby, což se ovšem nestalo, neboť ošetřující lékařka MUDr. R. se s tímto posudkem neseznámila ač měla. Pokud by tak učinila, muselo by jí být jasné, že je nutné léčbu zintenzivnit a ne naopak po návratu obžalovaného z výkonu trestu odnětí svobody koncem ledna 2009 ji hned od února omezit na pouhé kontroly. Zpochybnil též tvrzení své bývalé manželky, svědkyně I. D., že řádně neužíval předepsané léky, když sama ošetřující lékařka MUDr. R. potvrdila, že takovouto informaci od svědkyně neobdržela. Nedostatek znaleckého posudku MUDr. V. shledal obžalovaný i v tom, že se znalec nezabýval otázkou vývoje jeho sexuální deviace. Lze totiž vysledovat, že přes ochrannou léčbu dochází k výraznému stupňování deviace a zvýšení agresivity. Z průběhu některých skutků přitom obžalovaný dospěl k závěru, že byl zcela mimo schopnost ovládat své jednání, jako například v případě skutků v K. a ve V. M., kde mohl být kdykoliv přistižen a přes toto riziko nebyl schopen odolat nutkání čin spáchat. Jednalo se tedy pro něj o situaci zcela novou, nepoznanou. Z tohoto důvodu tedy obžalovaný dospěl k závěru, že by měl být vypracován revizní znalecký posudek, který by se zabýval tím, zda a nakolik byla ovlivněna sexuální deviací jeho ovládací schopnost, a to také s přihlédnutím na stupňující se agresivitu této sexuální deviace. Závěrem obžalovaný navrhl, aby odvolací soud zrušil napadený rozsudek a vrátil soudu prvního stupně k novému projednání, doplnění dokazování o revizní znalecký posudek a následně k novému rozhodnutí. Věc byla předložena Vrchnímu soudu v Olomouci, jako soudu odvolacímu, v souladu s ustanovením § 252 tr.ř. Odvolání byla podána oprávněnými osobami podle § 246 odst. 1 písm. a), písm. b) tr.ř., v zákonné lhůtě v souladu s ustanovením § 248 odst. 1 tr.ř. a splňují obsahové náležitosti ve smyslu ustanovení § 249 odst. 1 tr.ř. Z uvedených důvodů neshledal odvolací soud žádné takové podmínky, které by odůvodňovaly podaná odvolání zamítnout či odmítnout podle § 253 tr.ř. Vrchní soud v Olomouci na podkladě podaných odvolání podle § 254 odst. 1, odst. 3 tr.ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost všech výroků napadeného rozsudku, jakož i správnost postupu řízení, které těmto výrokům předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. Nebyly přitom zjištěny žádné další takové podstatné nevytýkané vady, které by měly, vyjma vytýkaných vad, vliv na správnost napadených výroků. Na základě tohoto postupu dospěl odvolací soud k závěru, že je nutno z podnětu odvolání státního zástupce rozhodnout tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. V řízení, které napadenému rozsudku předcházelo, neshledal odvolací soud podstatné vady, spočívající zejména v porušení ustanovení trestního řádu, jimiž se má zabezpečit objasnění věci nebo právo obhajoby, jestliže by mohly mít vliv na správnost a zákonnost přezkoumávané části rozsudku. Neshledal tedy důvody pro zrušení napadeného rozsudku podle § 258 odst. 1 písm. a) tr.ř. V tomto směru nebyly ani vzneseny žádné odvolací námitky, neboť tyto se týkaly především otázky právní kvalifikace, případně rozsahu snížení ovládacích schopností obžalovaného a způsobu výkonu trestu odnětí svobody. Soud prvního stupně provedl dokazování v takovém rozsahu, který je nezbytný pro meritorní rozhodnutí, jeho skutková zjištění a na ně navazující skutkové závěry jsou správné a spolehlivě vyplývají z provedených důkazů. Při zjišťování skutkového děje provedl všechny v úvahu přicházející důkazy v souladu s ustanovením § 2 odst. 5 tr.ř. a tento objasnil do takové míry, že o něm již nejsou důvodné pochybnosti. Sám obžalovaný tento skutkový děj nijak významněji nezpochybňuje, pouze uvádí, že si na některé detaily přesněji nevzpomíná (ohrožování poškozených nožem). Kromě svědeckých výpovědí jednotlivých poškozených, jakož i dalších svědků, kteří se o těchto skutcích zprostředkovaně dozvěděli, případně některou část jednání obžalovaného přímo i registrovali, je obžalovaný usvědčován i řadou dalších důkazů (listinnými důkazy, znaleckými posudky a odbornými vyjádřeními, zabývajícími se vyhodnocením zajištěných stop). Přitom těmto důkazům korespondují i další znalecké posudky, které se zabývaly osobami poškozených K. Š., S. Š. a M. P., jakož i osobnostním profilem samotného obžalovaného. Následně soud prvního stupně provedené důkazy hodnotil řádně v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 tr.ř., a to jak jednotlivě, tak v jejich logických souvislostech a dospěl ke správným skutkovým závěrům. Všechny důkazy do sebe totiž spolehlivě zapadají a dávají možnost dospět jedině k takovým skutkovým závěrům, k jakým dospěl soud prvního stupně v napadeném rozsudku. Jeho odůvodnění stran skutkových závěrů v zásadě odpovídá požadavkům kladeným na něj ustanovením § 125 odst. 1 tr.ř., byť v některých částech, odvolací soud postrádá poněkud pregnantnější odůvodnění učiněných skutkových zjištění. Pouhý seznam vyjmenovaných některých listinných důkazů, s odkazem na čísla listů, kde jsou tyto řazeny ve spise, totiž neumožňuje zjistit, jaká konkrétní skutková zjištění z nich soud učinil. Vzhledem k tomu, že alespoň u těch nejvýznamnějších z nich soud prvního stupně následně uvedl, jaká skutková zjištění z nich učinil, nezaložila tato skutečnost takovou vadu odůvodnění napadeného rozsudku, jeho nepřezkoumatelnost, že by bylo nutné, aby na ni odvolací soud reagoval jeho zrušením právě z tohoto důvodu. Soud prvního stupně v odůvodnění tedy v zásadě vyložil, jakým způsobem se vypořádal s obhajobou obžalovaného, proč neuvěřil tomu, že neužil násilí a nože vůči poškozeným, když obžalovaný se hájil tím, že si na tuto skutečnost nepamatuje. Pro stručnost lze tedy odkázat na příslušnou část odůvodnění napadeného rozsudku (str. 8 - 26), kdy odvolací soud se s tam uvedeným ztotožnil. Co se týče právní kvalifikace, soud prvního stupně správně posoudil jednání obžalovaného ve všech bodech jako zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), písm. b), písm. c), odst. 3 písm. a), písm. c) tr.zákoníku, a to dílem dokonaný, dílem nedokonaný ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr.zákoníku k § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), písm. b), písm. c), odst. 3 písm. a), písm c) tr.zákoníku, účinného v době, kdy byla projednávaná trestná činnost spáchána. Obžalovaný totiž násilím, případně pohrůžkou násilí či jiné těžké újmy (zabití, podřezání), donutil poškozené k jinému pohlavnímu styku (orální sex, stimulace penisu rukou) srovnatelnému se souloží (body 1/, 2/, 4/). Tohoto jednání se dopustil na dítěti (ve smyslu ustanovení § 126 tr. zákoníku osoba mladší 18 let – body 1/, 2/, 4/) a ve všech bodech se zbraní (nůž). Současně se tohoto jednání dopustil na dítěti mladším patnácti let (body 1/, 4/) a způsobil tímto jednáním těžkou újmu na zdraví (bod 1/). Částečně zůstalo shora uvedené jednání obžalovaného ve stadiu pokusu ve smyslu ustanovení § 21 odst. 1 tr.zákoníku (body 3/, 5/), když nezávisle na jeho vůli a vzhledem k aktivní obraně a reakci poškozených (křik a odstrčení ruky obžalovaného, ve které držel nůž), nedosáhl obžalovaný svého původního záměru sexuálního uspokojení, ale zalekl se a svého dalšího jednání vůči těmto poškozeným zanechal, neboť je zřejmé, že křikem by se poškozeným podařilo bezpochyby rychle přivolat pomoc. Stejně tak správně kvalifikoval soud prvního stupně jednání obžalovaného, pokud jeho jednání (body 1/, 2/, 4/) posoudil ve vícečinném souběhu i jako zločin vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. c), písm. e) tr.zákoníku, neboť obžalovaný současně pohrůžkou násilí (najde si je a zabije) poškozené v těchto bodech nutil, aby něco opomněli (neučinili o jeho jednání oznámení na policii), přičemž se tohoto jednání dopustil rovněž se zbraní (nůž) a na svědkyních – znásilněných poškozených, čehož se na nich bezprostředně před tímto vydíráním dopustil. V tomto směru lze pro stručnost odkázat na příslušnou část odůvodnění napadeného rozsudku (str. 26-27), neboť s tam uvedeným se odvolací soud zcela ztotožnil. Na straně druhé již ale nelze akceptovat další argumentaci nalézacího soudu (str. 27-28), na základě které neposoudil jednání obžalovaného v případě zločinu vydírání i podle § 175 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, tedy, že tímto jednáním způsobil v bodě 1) i těžkou újmu na zdraví poškozené K. Š. (ve smyslu ustanovení § 122 odst. 2 písm. i/ tr. zákoníku). Rozhodně se nejedná o dvojí přičítání téhož těžšího následku, neboť je zřejmé, že obžalovaný se dopustil kontinuálním jednáním ve vícečinném souběhu dvou zločinů – znásilnění a vydírání. Znalkyně MUDr. D. S. zcela jednoznačně uvedla, že nelze oddělit jednání obžalovaného ve vztahu ke znásilnění a následnému vydírání, které z těchto jednání se v jakém rozsahu podílí na vzniku a rozvoji zjištěné posttraumatické stresové poruchy u poškozené nezletilé. Je třeba vidět, že jednání obžalovaného v souvislosti s konstatovanými zločiny bylo kontinuální a bezprostředně na sebe navazující, tedy již samotné znásilnění bylo způsobilé vyvolat vznik a rozvoj posttraumatické stresové poruchy, přičemž následné vydírání, ke kterému došlo bezprostředně po spáchání znásilnění, tuto situaci umocnilo a zvýraznilo způsobené trauma poškozené. Odvolací soud se tedy ztotožnil v této souvislosti s odvolacími námitkami státního zástupce a skutečně je namístě jednání obžalovaného posoudit v bodě 1) i jako zločin vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. c), písm. e), odst. 3 písm. a) tr.zákoníku, tedy, že ve vícečinném souběhu se zločinem znásilnění (§ 185 odst. 1, odst. 2 písm. a/, písm. b/, písm. c/, odst. 3 písm. a/, písm. c/ tr.zákoníku) způsobil i zločinem vydírání těžkou újmu na zdraví poškozené nezletilé K. Š., viz podobně i usnesení NS ČR sp.zn. 6 Tdo 747/2010 nebo sp.zn. 6 Tdo 11/2011, ze kterých vyplývá, že v případě těžšího následku způsobeného pachatelem více různými jednáními, aniž by bylo přitom možné oddělit a konkretizovat, do jaké míry se na tomto následku podílelo to které z protiprávních jednání, případně obdobně způsobené více pachateli, aniž by bylo možné oddělit, který z pachatelů se konkrétně v jaké míře podílel na způsobení tohoto těžšího následku, je namístě tento těžší následek kvalifikovat u každého z trestných činů, jejichž znaky byly naplněny, případně u každého z pachatelů, který se na tomto následku podílel. Tato vada založila důvod pro zrušení rozsudku podle § 258 odst. 1 písm. d) tr.ř., a to z podnětu odvolání státního zástupce, neboť soud prvního stupně porušil příslušné ustanovení trestního zákoníku, když jednání obžalovaného nekvalifikoval správně i dle § 175 odst. 3 písm. a) tr.zákoníku. Odvolací soud měl ve smyslu ustanovení § 259 odst. 3, odst. 4 tr.ř. veškeré podmínky pro nové rozhodnutí na podkladě skutkového stavu, který byl v napadeném rozsudku správně zjištěn, pouze se v důsledku nesprávných právních úvah soudu prvního stupně neodrazil náležitě i v právní kvalifikaci jednání obžalovaného. Při novém rozhodnutí odvolací soud ve výroku o vině, při stejných skutkových závěrech, pouze tento skutkový děj upřesnil v tom směru, že opticky pro lepší přehlednost oddělil ty části jednání obžalovaného, které naplňují znaky zločinu znásilnění (body 1a/, 2a/, 4a/) od těch částí, které naplňují znaky zločinu vydírání (body 1b/, 2b/, 4b/), neboť konstrukce skutkového děje, který zvolil soud prvního stupně by spíše na první pohled napovídala, že jednání obžalovaného tvoří jednočinný souběh, což ale ve skutečnosti tak není. Kromě toho odvolací soud doplnil, s ohledem na upřesněnou právní kvalifikaci jednání obžalovaného v bodě 1b) i jako zločin vydírání podle § 175 odst. 3 písm. a) tr.zákoníku, skutkový děj i o těžší následek, tedy o způsobení těžké újmy na zdraví poškozené, aby popis skutkového děje zcela odpovídal jeho následné právní kvalifikaci. Současně v právních větách bylo upřesněno, i ve kterých bodech byly naplněny ty které kvalifikační znaky zločinů spatřovaných v jednání obžalovaného. Další vytýkanou vadou, která byla také důvodem ke zrušení napadeného rozsudku podle § 258 odst. 1 písm. d) tr.ř., a to rovněž z podnětu odvolání státního zástupce, byla ta část výroku o trestu, respektive způsobu jeho výkonu, podle které soud prvního stupně zařadil obžalovaného pro výkon uloženého trestu odnětí svobody do věznice s ostrahou podle § 56 odst. 3 tr.zákoníku. Pro tento postup totiž nejsou splněny zákonné podmínky. Zmiňované zákonné ustanovení předpokládá tento postup v případě splnění dvou kumulativních podmínek. Musí se zohlednit závažnost trestného činu a současně i stupeň a povaha narušení pachatele. V daném případě sám soud prvního stupně v odůvodnění napadeného rozsudku (str. 29-30) vyjmenovává řadu přitěžujících okolností, při absenci polehčujících okolností, poukazuje na závažnost spáchaných zločinů, kterých se obžalovaný dopustil v průběhu pouhých dvou dnů, jakož i na osobu obžalovaného, který se dlouhodobě léčí pro sexuální deviaci, k této léčbě přistupoval flagrantním způsobem, v minulosti byl opakovaně soudně trestán pro obdobné sexuálně motivované jednání a z tohoto důvodu ukládal i trest odnětí svobody ve dvou třetinách zákonné sazby v rámci sazby od pěti do dvanácti let. Za těchto okolností nelze rozhodně postupovat podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku, s odkazem na duševní poruchu obžalovaného, neboť tato skutečnost neumožňuje takovýto postup. Odvolací soud se zcela ztotožnil v tomto směru s námitkami státního zástupce, a proto pro stručnost lze na tyto odvolací námitky odkázat. Jelikož odvolací soud rozhodoval nově o vině obžalovaného a uznal jej nově vinným ze spáchání zločinů, jak je již shora rozvedeno, nově rozhodoval i o uložení přiměřeného a zákonného trestu. Při těchto svých úvahách zohlednil ve smyslu ustanovení § 12 odst. 2 tr.zákoníku míru společenské škodlivosti jednání obžalovaného a následně zvažoval ve smyslu ustanovení § 38 odst. 1 tr.zákoníku přiměřenost trestní sankce, a to s přihlédnutím k povaze a závažnosti spáchaných zločinů a poměrům obžalovaného, jak tyto zjistil již soud prvního stupně a konstatoval v napadeném rozsudku (str. 28-29). Při stanovení trestu přihlížel odvolací soud ve smyslu ustanovení § 39 odst. 1, odst. 2, odst. 3 tr.zákoníku, jakož i ke všem zákonným okolnostem. Obžalovaný je ohrožen trestní sazbou trestu odnětí svobody od pěti do dvanácti let, neboť spáchal dva zvlášť závažné zločiny. V minulosti byl již v letech 2001 až 2008 čtyřikrát soudně trestán pro sexuálně motivovanou trestnou činnost, která nedosahovala takové společenské škodlivosti, jako nyní projednávaná. Od 22.5.2001 mu bylo uloženo ochranné ambulantní sexuologické léčení. K tomuto nepřistupoval odpovědně, o čemž svědčí skutečnost, že se i poté dopouštěl opakovaně shodné trestné činnosti, která následně vyvrcholila až v nyní projednávanou věc, kdy se dopustil již dvou zvlášť závažných zločinů. Není pochybnosti o věrohodnosti svědkyně I. D., pokud tato potvrdila velice benevolentní až flagrantní přístup obžalovaného k užívání předepsaných léků. Co se týče trestní odpovědnosti obžalovaného a výsledků znaleckého zkoumání jeho osoby, zjištěné skutečnosti správně a v potřebném rozsahu vyhodnotil soud prvního stupně, jak je rozvádí na str. 28-29 napadeného rozsudku, a proto pro stručnost lze na tam uvedené odkázat, neboť odvolací soud se s těmito závěry zcela ztotožnil. Není důvodu v tomto směru doplňovat dokazování, především o revizní posudek znaleckého posudku MUDr. V. Jednak se revizní znalecký posudek vypracovává v případech, pokud jsou dva znalecké posudky, které posuzují shodné skutečnosti, ale mají každý rozdílné závěry. V tomto případě nejsou ve věci vypracovány dva znalecké posudky, jejichž závěry by byly zpochybňovány právě rozdílnými stanovisky znalců, ale je zde pouze jeden znalecký posudek, s jehož závěry nesouhlasí obžalovaný. Závěry tohoto znaleckého posudku jsou zcela vyčerpávající, přesvědčivé a nelze tomuto posudku vytknout žádné vady. Znalec MUDr. V. spolehlivě vysvětlil, jaké podklady měl k vypracování znaleckého posudku s tím, že tyto byly zcela postačující a umožňovaly učinit jednoznačné závěry a spolehlivě posoudit osobu obžalovaného. Je tedy zřejmé, že pro vypracování znaleckého posudku nebylo potřebné mít k dispozici celou zdravotnickou dokumentaci obžalovaného. Kromě toho tímto důkazním návrhem se zabýval již soud prvního stupně a odůvodnil (str. 23) jeho zamítnutí pro nadbytečnost. Stejně tak znalec vysvětlil i okolnosti, za jakých vyšetřil obžalovaného ve vazební věznici a proč bylo pro něj dostačující vyšetření v rozsahu, v jakém jej provedl. Ani odvolací soud tedy neshledal potřebu doplňovat dokazování o revizní znalecký posudek, který by se opětovně zabýval osobou obžalovaného, když o správnosti závěrů již vypracovaného znaleckého posudku MUDr. V. nemá pochybnosti. V této souvislosti není natolik podstatná přesná doba vysazení léků, neboť je zřejmé, že obžalovaný se podroboval ambulantní sexuologické ochranné léčbě cca od poloviny roku 2001, měl s touto léčbou dostatečné zkušenosti, v průběhu léčby se opakované dopouštěl sexuálně motivované trestné činnosti, za kterou byl postupně pravomocně odsuzován a ani tato odsouzení obžalovaného nepřiměla přistupovat k léčbě odpovědněji. Osobnostní profil obžalovaného, kde znalec PhDr. P. V. zjistil znaky zvýšeného agresivního potenciálu se specifickou vázaností s vadnými vzorci sexuálního chování, vysvětluje, že obžalovaný postupně přešel k uspokojení svého sexuálního puzení prostřednictvím agresivních projevů. Skutečnost, že lékařce MUDr. R., u které se ochranné sexuologické léčbě podroboval, neuváděl pravdivé údaje potvrzuje i okolnost, že se jí o žádných problémech nezmínil ani při kontrole, na kterou se dostavil dne 16.6.2010, tedy po spáchání prvních dvou útoků vůči poškozeným v K. a V. M. Kromě toho i způsob obhajoby obžalovaného a snaha přenést vinu za vzniklou situaci např. na nesprávnou léčbu, resp. nesprávný postup lékařky MUDr. R., nesprávné závěry znaleckého posudku MUDr. V., odpovídá osobnostnímu profilu obžalovaného, jak byl znalcem PhDr. P. V. zjištěn, když obžalovaný má sklon hledat zdroje svých problémů v okolí, má malou ochotu k sebekritice a má tendence vnímat se v pozitivních konturách. Společenská škodlivost nyní projednávané trestné činnosti obžalovaného je výrazná. Dopustil se dvou zvlášť závažných zločinů. Jedná se o pět útoků vůči nezletilým dívkám a mladým ženám uskutečněných během dvou dnů na různých místech Moravy. Obžalovanému nelze přiznat žádnou v zákoně vyjmenovanou polehčující okolnost uvedenou v § 41 tr.zákoníku. Na straně druhé v neprospěch obžalovaného je třeba hodnotit přitěžující okolnosti, a to podle § 42 písm. a) tr.zákoníku, když tohoto jednání se dopustil po předchozím uvážení, neboť poškozené si nejprve vytipoval, pak je sledoval a zaútočil na ně až na vytipovaném příhodném místě. Zločiny spáchal zákeřně, ve smyslu ustanovení § 42 písm. c) tr.zákoníku, jako další přitěžující okolnosti, když na poškozené zaútočil nečekaně, zezadu a přiložil jim ke krku nůž a v bodě 1) využil i omezeného uzavřeného prostoru výtahu. V případě poškozených v bodech 1), 4) současně využil i bezbrannosti nezletilých dívek vzhledem k jejich věci, fyzické disproporci mezi nimi a obžalovaným, ve smyslu přitěžující okolnosti podle § 42 písm. d) tr.zákoníku. Svým jednáním spáchal ve vícečinném souběhu dva zvlášť závažné zločiny, tedy je namístě přiznat i přitěžující okolnost ve smyslu § 42 písm. n) tr.zákoníku, neboť spáchal více trestných činů. Nyní projednávaných zločinů se dopustil poté, co již byl v minulosti opakovaně odsouzen, přičemž se jednalo rovněž o sexuálně motivovanou trestnou činnost, byť menší společenské škodlivosti a trest odnětí svobody, který mu byl uložen za poslední z těchto odsouzení, vykonal dne 23.1.2009, ale i nyní projednávanou trestnou činnost spáchal obžalovaný se stejnou pohnutkou a je namístě přiznat tedy i přitěžující okolnost dle § 42 písm. p) tr.zákoníku. V případě obžalovaného se tedy v rámci nyní projednávané trestné činnosti jedná o recidivu sexuálně motivovaného jednání, opakující se po řadu let a je zřejmé, že dřívější tresty se zjevně minuly účinkem, když jej nepřiměly k odpovědnému přístupu a dodržování ochranné sexuologické léčby, a tím pádem ani neodradily od spáchání nyní projednávané trestné činnosti dosahující výrazně vyšší společenské škodlivosti a také závažnějších následků. Proto je namístě obžalovanému uložit výraznější trest odnětí svobody, a to na 10 let, tedy ve druhé třetině zákonné sazby. Pro výkon trestu odnětí svobody byl obžalovaný zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou podle § 56 odst. 2 písm. d) tr.zákoníku, neboť mu byl uložen trest odnětí svobody za zvlášť závažný zločin ve výměře přesahující osm let. Současně neshledal odvolací soud žádné takové okolnosti, které by odůvodňovaly zařazení obžalovaného do jiného typu věznice za použití ustanovení § 56 odst. 3 tr.zákoníku, jak již bylo výše rozvedeno. S ohledem na závěr znalce MUDr. V. o nebezpečnosti pobytu obžalovaného na svobodě a doporučení uložení zabezpečovací detence, když zjevně dosud nařízená ochranná léčba nesplnila svůj účel s ohledem na přístup obžalovaného k jejímu plnění, uložil soud podle § 100 odst. 2 písm. a) tr.zákoníku obžalovanému zabezpečovací detenci. S ohledem na shora uvedené, kdy odvolací soud se ztotožnil s námitkami státního zástupce a v rozsahu těchto i změnil napadený rozsudek, je zřejmé i s ohledem na shora uvedené, že na druhé straně nepřisvědčil námitkám obžalovaného a jeho odvolání posoudil jako nedůvodné, a proto jej podle § 256 tr.ř. zamítl. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není další řádný opravný prostředek přípustný. Do dvou měsíců od jeho doručení je možno proti němu podat dovolání. Dovolání mohou podat nejvyšší státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoli výroku rozhodnutí a obviněný pro nesprávnost výroku, který se ho bezprostředně dotýká. Obviněný může dovolání podat pouze prostřednictvím obhájce. Podání obviněného, které nebylo učiněno prostřednictvím obhájce, se za dovolání nepovažuje. Dovolání se podává u soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni (v daném případě u Krajského soudu v Ostravě). O dovolání rozhoduje Nejvyšší soud České republiky v Brně. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí podání (§ 59 odst. 4 tr.ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr.ř. nebo § 265b odst. 2 tr.ř., o které se dovolání opírá. Nejvyšší státní zástupce je povinen v dovolání uvést, zda je podává ve prospěch nebo v neprospěch obviněného. Rozsah, v němž je rozhodnutí dovoláním napadáno, a důvody dovolání lze měnit jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání. V Olomouci dne 19. dubna 2011. JUDr. Petr A n g y a l o s s y , Ph.D. v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Zuzana Matoušková