I. Pokud jsou předmětem řízení práva a povinnosti z odpovědnosti za zásah do osobnostních práv fyzické osoby z jediného skutku (jediného deliktního závazkového vztahu) a žalovanými jsou dvě osoby, je třeba sazbu odměny za zastoupení žalovaných stanovit ve výši paušální sazby zvýšené o 30% (§ 6 a § 19a vyhlášky č. 484/2000 Sb. v platném znění). II. Procesní zásada hospodárnosti řízení se vztahuje i na předpisy upravující druh a výši nákladů za zastoupení účastníka v soudním řízení. Neučinil-li zastupující advokát v řízení, v němž soud rozhodl o odmítnutí žaloby nebo o zastavení řízení, žádný úkon právní služby, odměna za zastoupení mu nepřísluší. Pokud učinil v takovém řízení pouze jediný úkon právní služby, soud sníží sazbu odměny o 50 % sazeb uvedených v § 13 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. v platném znění, nejméně na částku 400 Kč (§ 13 odst. 1, § 18 odst. 1, věta druhá cit. vyhlášky). III. Vyjádření účastníka k věcné příslušnosti soudů je procesním podáním ve sporu o věcnou příslušnost na podkladě zákonné možnosti uvedené v ustanovení § 104a odst. 5 o.s.ř. nebo na výzvu soudu vydanou v souladu s ustanovením § 104a odst. 2 a 3 o.s.ř., jehož podstatou je sdělení, který ze soudů ze soudní soustavy je v řízení příslušný věc v prvním stupni projednat a rozhodnout, a názor účastníka na důvody uváděné k této otázce druhým účastníkem či soudem. Takové podání není úkonem svou povahou a účelem nejbližší úkonům právní služby vymezeným v ustanovení § 11 odst. 1 a 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění, tedy ani podání týkající se věci samé ve smyslu ustanovení § 11 odst. 1 písm. d) cit. vyhlášky. Proto vyjádření účastníka k věcné příslušnosti soudů není úkonem právní služby, za který přísluší odměna za zastoupení.

1Co 67/2012-39 U s n e s e n í Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Vojtěcha Brhla a soudců JUDr. Táni Šimečkové a JUDr. Jaroslava Hikla v právní věci žalobce J. F., zastoupeného Mgr. Michalem Hanzlíkem, advokátem, se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 1685/19, proti žalovaným 1) S. M., 2) J. M., zastoupeným JUDr. Ludvíkem Ševčíkem, advokátem, se sídlem v Brně, Kobližná 19, o ochranu osobnosti s náhradou nemajetkové újmy ve výši 800.000,- Kč, k odvolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. prosince 2011, č. j. 24C 105/2011-26, t a k t o : I. Usnesení krajského soudu se v odvoláním napadené části v odstavci II. výroku o nákladech řízení m ě n í tak, že žalobce je povinen zaplatit každému z žalovaných na nákladech prvostupňového řízení částku 5.235,- Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám advokáta JUDr. Ludvíka Ševčíka. II. Žalobce j e povinen zaplatit každému z žalovaných na nákladech odvolacího řízení částku 1.140,- Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám advokáta JUDr. Ludvíka Ševčíka. O d ů v o d n ě n í : Krajský soud usnesením řízení ve věci zastavil pro nezaplacení soudního poplatku z návrhu na zahájení řízení a s odkazem na ustanovení § 146 odst. 2 věta první o.s.ř. zavázal žalobce k úhradě nákladů řízení žalovaným ve výši 15.720,-Kč. Výši nákladů vynaložených žalovanými stanovil podle obsahu spisu a náklady tak sestávají z odměny za zastupování 12.500,-Kč, náhrady hotových výdajů 2 x 300,-Kč (za úkon právní služby, převzetí, přípravy zastoupení a za vyjádření k věcné nepříslušnosti soudu a 20% DPH). Proti usnesení krajského soudu podal žalobce včasné odvolání a zaměřil je toliko proti odstavci II. výroku o nákladech řízení mezi účastníky. Odvolatel vytýkal soudu i žalovaným, že výpočet nákladů řízení byl učiněn v rozporu s občanským soudním řádem a vyhláškou č. 177/1996 Sb. a vyhláškou č. 484/2000 Sb. Žalobce nesouhlasil s tím, že písemné podání, v němž zástupce žalovaných oznamuje soudu převzetí právního zastoupení a vyjadřuje souhlas s věcnou nepříslušností soudu, lze považovat za úkon právní služby namítal, že jiné podání zástupce žalovaných ve věci neučinil, z čehož vyplývá, že zástupce žalovaných neprovedl ve věci žádný úkon právní služby a odměnou za zastupování mu proto nepřísluší. Odkazoval přitom na publikaci s komentářem předpisů o odměňování advokátů a na nálezy Ústavního soudu v ČR sp. zn. III. ÚS 289/08 ze dne 30. 4. 2008 a sp. zn. I. ÚS 350/04 ze dne 15. 9. 2004. Navrhl usnesení krajského soudu v napadené části změnit tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů. Žalovaní s odvoláním nesouhlasili, poukazovali na obsah žaloby, ve které žalobce uplatnil dva relativně samostatné nároky, z nichž jedem musel být vyloučen k samostatnému řízení, vzhledem k věcné nepříslušnosti okresního soudu. Konstatovali, že ve věci byl jejich zástupcem učiněn úkon právní služby v podobě převzetí a přípravy zastoupení a netvrdili, že úkonem právní služby je sdělení souhlasu s vyslovením věcné nepříslušnosti, ač k této otázce se nelze zodpovědně vyjádřit, bez seznámení se s projednávanou věcí, tedy bez přípravy zastoupení. Za podstatný označili žalovaní svůj právní názor, že ustanovení § 13 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. v platném znění je speciální ustanovení, které má přednost před obecnou úpravou, postihující případy řízení, která skončí odmítnutím žaloby nebo zastavením řízení (s výjimkou zastavení řízení z důvodu zpětvzetí žaloby) a snížení odměny o 50% již vyjadřuje zohlednění předpokladu, že v takovýchto případech soud převážně rozhoduje, aniž by bylo ve věci jednáno a tudíž učiněno více úkonů právní služby. Žalovaní naopak tvrdili, že pro výpočet odměny je třeba aplikovat ustanovení § 19a vyhlášky č. 484/2000 Sb. v platném znění a odměnu zvýšit o 30%, protože ve věci advokát zastupoval společně dva účastníky. Dále žalovaní tvrdili, že oprávněným je přiznání dvou paušálních náhrad hotových výdajů po 300,-Kč, jelikož za společné úkony při zastupování více osob přísluší ke každému úkonu tolik režijních paušálů, kolik je zastupovaných osob. V tomto směru odkázali na judikát Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 4. 2002, sp. zn. 4To 29/02. Žalovaní navrhli změnu usnesení krajského soudu v napadené části tak, aby soud uložil žalobci povinnost nahradit žalovaným náklady řízení před soudem I. stupně ve výši 22.220,-Kč, sestávajících z odměny stanovené podle § 6 odst. 1 písm. a), § 13 odst. 1 a § 19a vyhlášky č. 484/2000 Sb. v platném znění, dvakrát 300,- Kč, paušální náhrady hotových výdajů a 20% DPH. Dále žádali stanovit žalobci povinnost nahradit žalovaným náklady odvolacího řízení ve výši 2.280,-Kč za odměnu podle § 14 odst. 3 a § 19a citované vyhlášky, 2 x 300,-Kč paušální náhrady hotových výdajů a 20% DPH. Podle čl. II., přechodných ustanovení, bodu 1. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, není-li dále stanoveno jinak, použije se občanský soudní řád, ve znění tohoto zákona, i pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány. Novela o.s.ř. provedená zákonem č. 7/2009 Sb. nabyla v celém rozsahu účinnosti 1. 7. 2009, žaloba byla podána dne 10.5. 2011, proto je třeba řízení, včetně řízení odvolacího, provést podle zákona č. 99/1963 Sb. ve znění platném po novele provedené zákonem č. 7/2009 Sb. (dále jen o.s.ř.). Odvolací soud po zjištění, že podané odvolání splňuje obecné náležitosti uvedené v ustanovení § 205 odst. 1 o.s.ř., a je odůvodněno relevantními odvolacími důvody uvedenými v ustanovení § 205 odst. 2 písm. g) (rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci) o.s.ř., přezkoumal postupem podle ustanovení § 206, § 212, § 212a o.s.ř. rozhodnutí v napadené části, i jemu přecházející řízení a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné, oproti tomu odvolání žalovaných nelze upřít částečně důvodnosti. Podle ustanovení § 146 odst. 1 o.s.ř. z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku, jestliže řízení a) mohlo být zahájeno i bez návrhu; to neplatí, odůvodňují-li okolnosti případu přiznání náhrady nákladů řízení; b) skončilo smírem, pokud v něm nebylo o náhradě nákladů ujednáno něco jiného; c) bylo zastaveno. Podle ustanovení § 146 odst. 2 o.s.ř. jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení). Při rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, které bylo soudem zastaveno, je povinností soudu v prvé řadě zkoumat, zda některý z účastníků nese procesní zavinění na tom, že řízení bylo zastaveno; je-li tomu tak, pak tomuto účastníku řízení vzniká povinnost nahradit náklady řízení protistraně, která zastavení řízení nezavinila (§ 146 odst. 2 o.s.ř.). V projednávané věci bylo řízení zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku z návrhu na zahájení řízení žalobcem, a žalobci proto vznikla povinnost nahradit žalovaným jejich účelně vynaložené náklady řízení. Proti těmto právním závěrům účastníci ničeho nenamítají. Předmětem řízení byla ochrana osobnosti žalobce s náhradou nemajetkové újmy v penězích, práva a povinnosti z odpovědnosti za zásah do osobnostních práv fyzické osoby z jediného skutku (jediného protiprávního jednání), proto se sazba odměny za zastoupení odvíjí od paušální sazby stanovené v § 6 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 484/2000 Sb. v platném znění. Vzhledem k tomu, že žalobce založil žalobou pluralitu žalovaných, bylo zapotřebí tuto skutečnost zohlednit i při rozhodování o nákladech řízení mezi účastníky. Žalobce totiž v žalobě tvrdil a učinil tak předmětem řízení jeden protiprávní zásah do svých osobnostních práv jednáním jediné osoby (Ing. S. M., MBA), která již před podáním žaloby zemřela, přičemž žalobce dovozuje přechod práva povinností z odpovědnosti za porušení osobnostních práv žalobce na žalované a jejich pasivní legitimaci z dědické sukcese a z rozhodnutí soudu o vypořádání dědictví (žalobce při uplatnění svých žalobních požadavků vycházel z výše dědických podílů žalovaných po zemřelém Ing. S. M.i, MBA – žalovaný 1/ Ing. S. M. 94%, žalovaná 2/ J. M. 6%). Důvodnost takové žaloby z hlediska hmotného práva je v těchto souvislostech nepodstatná. Z uvedeného vyplývá, že žalobce učinil předmětem řízení jediný skutek, za který činí v důsledku dědické sukcese odpovědné dvě žalované osoby, žalobce (po formální stránce správně) požaduje po žalovaných podíl z nárokované náhrady nemajetkové újmy v penězích, proto je na místě závěr, že zde nejde o kumulaci práv a povinností z více deliktních závazkových vztahů, nýbrž o práva a nároky z jediného právního vztahu, právním předpisem, rozhodnutím soudu nebo dohodou účastníků nebyla solidarita na straně žalovaných stanovena, proto mají žalovaní v řízení postavení relativně samostatných účastníků. K otázce rozsahu a výše účelně vynaložených nákladů řízení žalovanými, krajský soud správně vycházel z procesních předpisů, z vyhlášky č. 484/2000 Sb. (dále jen cit. vyhláška) a vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen advokátní tarif), vše v platném znění. Žalobce v odvolání předkládá právní názor, že bylo-li řízení ve věci bylo zastaveno, je nutné vzhledem k ustanovení § 13 odst. 1 cit. vyhlášky zohlednit rozsah zastoupení a jednotlivé úkony zastupujícího advokáta a neučinil-li v řízení žádný úkon, je třeba postupovat podle § 18 cit. vyhlášky s tím, že odměna zástupci nepřísluší. V této souvislosti nesouhlasil se závěrem soudu, který za plnohodnotný úkon právní služby považoval vyjádření žalovaných k věcné příslušnosti soudu. Vyslovil názor, že takové podání není úkonem právní služby ve smyslu ustanovení § 11 odst. 1 advokátního tarifu, tudíž zástupce žalovaných v řízení neučinil žádný úkon a že mu odměna za zastoupení nepřísluší. S těmito závěry odvolací soud souhlasí toliko z části. Podle ustanovení § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen advokátní tarif) mimosmluvní odměna náleží za každý z těchto úkonů právní služby: a) převzetí a příprava zastoupení nebo obhajoby na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb, b) první porada s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení nebo obhajoby, je-li klientovi zástupce nebo obhájce ustanoven soudem, c) další porada s klientem přesahující jednu hodinu, d) písemné podání soudu nebo jinému orgánu týkající se věci samé, e) účast při vyšetřovacích úkonech v přípravném řízení, a to každé započaté dvě hodiny, f) prostudování spisu při skončení vyšetřování, a to každé započaté dvě hodiny, g) účast při úkonu správního nebo jiného orgánu, účast na jednání před soudem nebo jiným orgánem, a to každé započaté dvě hodiny, h) sepsání právního rozboru věci, i) jednání s protistranou, a to každé dvě započaté hodiny, j) návrh na předběžné opatření, dojde-li k němu před zahájením řízení, odvolání proti rozhodnutí o předběžném opatření a vyjádření k nim, k) odvolání, dovolání, návrh na obnovu řízení, popřípadě stížnost proti rozhodnutí o návrhu na obnovu řízení a vyjádření k nim, l) podnět k podání stížnosti pro porušení zákona a vyjádření ke stížnosti pro porušení zákona, m) sepsání listiny o právním úkonu. Podle ustanovení § 11 odst. 2 advokátního tarifu mimosmluvní odměna ve výši jedné poloviny náleží za každý z těchto úkonů právní služby: a) návrh na předběžné opatření, dojde-li k němu po zahájení řízení, návrh na zajištění důkazu nebo dědictví, b) návrh na opravu odůvodnění rozhodnutí, na odstranění následků zmeškání lhůty a na změnu rozhodnutí odsuzujícího k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách, c) odvolání proti rozhodnutí, pokud nejde o rozhodnutí ve věci samé, a vyjádření k takovému odvolání, d) návrhy a stížnosti ve věcech, ve kterých se rozhoduje ve veřejném zasedání, a vyjádření k nim, s výjimkou odvolání, návrhu na obnovu řízení a podnětu ke stížnosti pro porušení zákona, e) jde-li o výkon rozhodnutí, za první poradu s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení, za sepsání návrhu na zahájení řízení, vyjádření k návrhu, zastupování při jednání a sepsání odvolání proti rozhodnutí, f) účast při jednání, při kterém došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí, g) účast při přípravě jednání. Podle ustanovení § 11 odst. 3 advokátního tarifu za úkony právní služby neuvedené v odstavcích 1 a 2 náleží odměna jako za úkony, jimž jsou svou povahou a účelem nejbližší. Je nepochybné, že v ustanovení § 11 odst. 1 a 2 advokátního tarifu jsou úkony právní služby vymezeny s přihlédnutím k odst. 3 tohoto ustanovení, kogentním způsobem; ustanovení § 11 odst. 3 advokátního tarifu však stanoví, že odměna za zastoupení náleží advokátovi nejen za úkony právní služby uvedené v odstavcích 1 a 2, nýbrž také za další úkony zde neuvedené, které jsou povahou a účelem úkonům právní služby výslovně vymezeným nejbližší. Vyjádření účastníka k věcné příslušnosti soudů není úkonem právní služby vymezeným v ustanovení § 11 odst. 1, 2 advokátního tarifu. Zbylo posoudit, zda jde o takový úkon, který se povahou a účelem blíží některému z vymezených úkonů právní služby. Vyjádření účastníka k věcné příslušnosti soudu je procesním podáním, které účastník řízení činí ve sporu o věcnou příslušnost na podkladě zákonné možnosti uvedené v ustanovení § 104a odst. 5 o.s.ř. nebo na výzvu soudu vydanou v souladu s ustanovením § 104a odst. 2 a 3 o.s.ř., a jehož podstatou je sdělení, který ze soudů soudní soustavy je v řízení příslušný věc v prvním stupni projednat a rozhodnout, a názor účastníka na důvody uváděné k této otázce druhým účastníkem či soudem zejména ve zprávě příslušnému (vrchnímu či Nejvyššímu) soudu. Procesní zásada hospodárnosti řízení se vztahuje i předpisy upravující druh a výši nákladů za zastoupení účastníka v soudním řízení. Proto účel a smysl právní úpravy týkající se nákladů řízení mezi účastníky soudního řízení a jejich úhrady sleduje v prvé řadě účelnost vynaložených nákladů, ale také nákladovost či náročnost právní služby s úkonem spojenou. Z tohoto pohledu lze konstatovat, že podání žalovaných ohledně věcné příslušnosti soudů není podáním neúčelným, neboť k tomu byl zástupce žalovaných vyzván soudem. Náročnost takového podání odráží jednak jeho samotný obsah (žalovaní bez dalšího rozboru souhlasili s věcnou nepříslušností soudu, jak to soud sám nastínil) jednak rozsah právní problematiky, který bylo třeba k zaujetí stanoviska použít (ustanovení § 9 odst. 1, 2 písm. a), § 104a o.s.ř.), tedy problematiku nijak náročnou a rozsáhlou. Zásadní ovšem je, že vyjádření o věcné příslušnosti soudů je podáním účastníka procesní povahy toliko a pouze o tom, který soud je povolán k řízení ve věci v I. stupni. Z těchto důvodů nejde učinit závěr, že vyjádření účastníka k věcné příslušnosti soudu je úkonem svou povahou a účelem nejbližší úkonům právní služby vymezeným v ustanovení § 11 odst. 1 a 2 advokátního tarifu, tedy ani podání týkající se věci samé, ve smyslu ustanovení § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, a proto není úkonem právní služby, za který přísluší odměna za zastoupení. K otázce aplikace ustanovení § 13 a § 18 cit. vyhlášky při rozhodnutí o nákladech řízení, v němž soud prvního stupně rozhodl o odmítnutí žaloby, nebo o zastavení řízení účastníci zaujali zcela odlišné právní stanoviska. Podle ustanovení § 6 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 484/2000 Sb. (dále jen cit. vyhláška) ve věcech osobnostních práv, ve věcech ochrany proti uveřejňování informací, které jsou zneužitím svobody projevu, slova a tisku podle právních předpisů o hromadných informačních prostředcích, a ve věcech vyplývajících z uplatňování práv a povinností podle právních předpisů o ochraně osobních údajů nebo podle právních předpisů o ochraně průmyslového a jiného duševního vlastnictví činí sazba odměny, je-li požadována náhrada nemajetkové újmy 25.000 Kč. Podle ustanovení § 13 odst. 1 cit. vyhlášky rozhodne-li soud prvního stupně o odmítnutí žaloby nebo o zastavení řízení, činí sazba odměny 50 % sazeb uvedených v § 3 až 9, § 10 odst. 1 a 2, § 11 nebo § 12, nejméně však 750 Kč a nejvýše 15 000 Kč; to neplatí, bylo-li řízení zastaveno (částečně zastaveno) z důvodu zpětvzetí návrhu. Podle ustanovení § 18 odst. 1 cit. vyhlášky učinil-li advokát nebo notář v řízení pouze jediný úkon právní služby, soud sníží sazbu odměny o 50 %, nejméně na částku 400 Kč. Neučinil-li žádný úkon, odměna mu nepřísluší. Podle ustanovení § 19a věty první cit. vyhlášky zastupoval-li advokát nebo notář v řízení ve stejné věci společně 2 účastníky, zvyšuje se sazba odměny stanovená podle této vyhlášky o 30 %. Odvolací soud souhlasí s názorem žalobce (ale nesouhlasí s opačným názorem žalovaného), že při aplikaci ustanovení § 13 cit. vyhlášky, již nelze zohlednit úpravu uvedenou v ustanovení § 18 cit. vyhlášky. Podle struktury hlavy II. vyhlášky č. 484/2000 Sb. je nepochybné, že ustanovení § 13 upravuje sazby odměn pro řízení, v nichž soud prvního stupně rozhodne o odmítnutí žaloby nebo o zastavení řízení, vyjma zastavení řízení z důvodu zpětvzetí návrhu. Ustanovení § 18 je ovšem zařazeno do hlavy III. obsahující společná ustanovení, a proto je třeba aplikovat je i v případě stanovení sazby odměny podle § 13 cit. vyhlášky v těchto řízeních. Při respektování zmíněné zásady hospodárnosti řízení lze tedy přijmout závěr, že učinil-li zastupující advokát v řízení, v němž soud rozhodl o odmítnutí žaloby nebo o zastavení řízení, vyjma částečného nebo úplného zastavení řízení z důvodu zpětvzetí návrhu, žádný úkon právní služby, odměna za zastoupení mu nepřísluší. Pokud učinil v takovém řízení pouze jediný úkon právní služby, soud sníží sazbu odměny o 50 % sazeb uvedených v § 13 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. v platném znění, nejméně na částku 400 Kč (§ 13 odst. 1, § 18 odst. 1, věta druhá cit. vyhlášky). Podle obsahu spisu žalovaní vykazují náklady za jeden úkon právní služby převzetí a přípravu zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu), tento úkon právní služby není ani z hlediska náročnosti či nákladovosti formálním, neboť advokát JUDr. Ševčík zastoupení převzal bezprostředně poté, co byli účastníci vyzváni k vyjádření o věcné příslušnosti soudů, tedy zástupce se musel seznámit jak s obsahem žaloby, tak s problematikou věcné příslušnosti a k věcné příslušnosti podal vyjádření, jak byl soudem žádán. Dalších úkonů do rozhodnutí soudu o zastavení řízení zástupce neučinil. Za jeden úkon právní služby náleží proto odměna podle § 6 odst. 1 písm. a) a § 13 odst. 1 cit. vyhlášky, tedy 12.500,-Kč. Tuto odměnu je třeba zvýšit o 30% podle ustanovení § 19a cit. vyhlášky a činí celkem 16.250,-Kč. Při 50% snížení odměny podle § 18 odst. 1, věta druhá cit. vyhlášky je výsledná sazba odměny 8.125,- Kč. Žalovaným dále náleží dvojí náhrada hotových výdajů podle ustanovení § 13 odst. 3 cit. vyhlášky (za vykonaný úkon právní služby ve vztahu ke každému z žalovaných), 2 x 300,-Kč a 20% DPH; náklady řízení za zastoupení obou žalovaných činí celkem 10.470,-Kč. Tyto náklady žalovaní vynaložili rovnocenně (žalobce tvrdí odpovědnost každého z žalobců za protiprávní zásah předchůdce, po každém požaduje náhradu nemajetkové újmy v penězích, od toho se odvíjí sazba odměny advokáta; výše náhrady podstatná není), proto podle ustanovení § 146 odst. 2 věty první o.s.ř. náleží každému z žalovaných na nákladech prvostupňového řízení částka 5.235,- Kč. Z těchto důvodů bylo usnesení krajského soudu podle ustanovení § 220 odst. 3 o.s.ř. změněno jak je uvedeno v odstavci I. výroku. Žalovaný byl v odvolacím řízení úspěšný (přes početní chybu při stanovení výše svých nákladů řízení před soudem prvního stupně), náleží mu proto podle ustanovení § 224 odst. 2 a § 142 odst. 1 o.s.ř. náhrada nákladů odvolacího řízení ve výši 2.280,-Kč, z čehož připadá na každého žalovaného 1.140,-Kč (paušální odměna za zastoupení 1.000,-Kč podle § 14 odst. 3 cit. vyhlášky, zvýšená podle § 19a cit. vyhlášky o 30% na 1.300,-Kč, 2x náhrada hotových výdajů po 300,-Kč a 20% DPH). P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné. V Olomouci dne 24. května 2012 Za správnost vyhotovení: JUDr. Vojtěch Brhel ,v.r. předseda senátu