Rozhodnutí podle § 188 odst. 1 a 2 tr. ř. lze učinit jen do okamžiku, než soud přistoupí k doručení obžaloby a k nařízení hlavního líčení. Uvedeným způsobem proto nemůže soud rozhodnout ani tehdy, nedojde-li k zahájení již nařízeného hlavního líčení. Případná zjištění nezbytná pro své rozhodnutí po předběžném projednání obžaloby (§ 188 tr. ř.) může soud opatřovat toliko postupem a v rozsahu upraveném ustanovením § 185 odst. 2 tr. ř.

U s n e s e n í Vrchní soud v Olomouci rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. dubna 2012 v trestní věci obžalovaného O. R., vedené u Městského soudu v Brně pod sp.zn. 4 T 1/2012 stran určení věcné příslušnosti soudu t a k t o : Podle § 24 odst. 1 tr.ř. se rozhoduje, že p ř í s l u š n ý m k projednání trestní věci obžalovaného O. R. pro trestnou činnost vymezenou obžalobou státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Brně, sp.zn. 3 ZT 196/2011, j e Městský soud v Brně. O d ů v o d n ě n í : I. Na podkladě usnesení vydaného Městským soudem v Brně dne 20.3.2012 (č.l. 97-98) při aplikaci § 188 odst. 1 písm. a) tr.ř. byl Vrchnímu soudu v Olomouci předložen trestní spis uvedeného soudu sp.zn. 4 T 1/2012 k rozhodnutí o věcné příslušnosti soudu. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že dle předkládajícího soudu by jednání kladené za vinu obžalovanému O. R. mohlo být posuzováno jako trestný čin patřící do příslušnosti Krajského soudu v Brně, neboť „od konkrétního obsahu subjektivní stránky obžalovaného by se ... mohla odvíjet právní kvalifikace ... případně ke zvlášť závažnému zločinu vraždy dle § 140 odst. 1 tr. zákoníku, který by byl s ohledem na absenci následku spáchán ve stadiu pokusu ve smyslu § 21 odst. 1 tr. zákoníku.“ II. Vrchní soud v Olomouci zjistil, že je soudem, který je určen k tomu, aby podle § 24 odst. 1 tr.ř. o věcné příslušnosti soudu v jemu předložené věci rozhodl. Z předloženého spisu zjistil následující skutečnosti: · Státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Brně podala dne 4.1.2012 na obviněného O. R. obžalobu (č.l. 83-85), kterou mu klade za vinu spáchání skutku spočívajícího v tom, že „dne 19.10.2011 v době kolem 22.50 hodin v B., na ulici O. v nájemním bytě v silně podnapilém stavu po předchozí slovní roztržce ohledně sledování televizního programu úmyslně bodl kuchyňským nožem s čepelí o délce 20 cm H. H. do oblasti břicha, přičemž nůž prošel břišní stěnou do dutiny břišní, a zde došlo k protětí příčného tračníku – části tlustého střeva, roztržení kořenové části okruží střev, s následným masivním krvácením a vylití části střevního obsahu do dutiny břišní, čímž byla H. H. ohrožena na životě a pouze následně urychleně poskytnutá specializovaná chirurgická operace jí zachránila život, když následně byla udržována v umělém spánku v důsledku opakovaných operativních zákroků spojených mmj. s existencí zánětu dutiny břišní, v důsledku poranění byla podstatně omezena v běžném způsobu života po dobu přesahující 6 týdnů“. Tento skutek je obžalobou kvalifikován jako zvlášť závažný zločin ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku. · Městský soud obžalobu přijal a k jejímu projednání nařídil (č.l. 88) dne 24.1.2012 hlavní líčení na den 15.3.2012. · Uvedeného dne se dle úředního záznamu (č.l. 94) hlavní líčení neuskutečnilo, jednak z důvodu neobsazenosti senátu, jednak i proto, že se nedostavil obžalovaný. Nový termín jednání nebyl stanoven. · Dne 20.3.2012 konal soud neveřejné zasedání (č.l. 95), v jehož průběhu vydal usnesení, jímž věc předložil vrchnímu soudu k rozhodnutí o věcné příslušnosti. · V odůvodnění usnesení (č.l. 97) nalézací soud – vyjma již výše uvedeného – uvedl to, že „poškozená jakožto jediný přímý svědek události odmítla vypovídat s odkazem na blízký vztah k obžalovanému“ a že soud měl za to, že „bude na místě nejprve v rámci hlavního líčení vyslechnout obžalovaného, který by se mohl vyjádřit k subjektivní stránce, případně by poskytl další doplňující a relevantní informace k posouzení skutku, který je předmětem tohoto trestního řízení.“ Dále soud ve svém usnesení zmínil, že obžalovaný se k hlavnímu líčení nedostavil, toto nebylo zahájeno a za těchto okolností měl za to, že „s ohledem na nutnost dodržovat zásadu hospodárnosti je vhodné postupovat ve smyslu § 188 odst. 1 písm. a) tr. řádu per analogiam a věc předložit Vrchnímu soudu v Olomouci k rozhodnutí o příslušnosti“. III. Vrchní soud dospěl k poznatku, že procesní způsob, který městský soud realizoval, nelze akceptovat. Měl-li nalézací soud pochybnosti o správnosti právní kvalifikace skutku v podané obžalobě a měl-li za to, že by skutek, ohledně něhož se trestní řízení vůči obviněnému O. R. vede, měl být kvalifikován odlišně, a to v podobě trestného činu (jeho pokusu), o němž v prvním stupni přísluší rozhodovat krajskému soudu (§ 17 tr.ř.), pak rozhodně neměl ve věci nařizovat hlavní líčení. Uvedeným způsobem (výslechem obžalovaného v uvedeném stadiu řízení) totiž nelze pro účely rozhodnutí o předložení věci bezprostředně nadřízenému soudu za podmínek § 188 odst. 1 písm. a) tr.ř., tj. pro rozhodnutí vydaného při předběžném projednání obžaloby, zaopatřovat nezbytné skutkové podklady. Právní úprava obsažená v trestním řádu je v daném směru jednoznačná. Nelze-li právní závěr o vyšším stupni pravděpodobnosti možného přísnějšího posouzení skutku jako trestného činu ve věcné příslušnosti krajského soudu učinit na podkladě důkazů obstaraných ve stadiu přípravného řízení, poskytuje řešení buď prostřednictvím aplikace ustanovení § 185 odst. 2 tr.ř., nebo prostřednictvím aplikace ustanovení § 190 odst. 1 tr.ř. K úpravě § 185 odst. 2 tr.ř.: Podle citovaného ustanovení „k usnadnění rozhodnutí (vydaného při předběžném projednání obžaloby) může (soud) vyslechnout obviněného a opatřit potřebná vysvětlení“. Postup dle tohoto ustanovení je odůvodněn tehdy, není-li třeba provádět šetření většího charakteru a tím objasňování otázek, které již hlouběji zasahují do podstaty věci, ohledně níž se trestní stíhání obviněného vede. Ze stručného vyjádření obsaženého v odůvodnění vydaného usnesení nelze získat konkrétnější představu o tom, v jakém směru, případně v jakém rozsahu nalézací soud zamýšlel provést výslech obžalovaného ve smyslu jeho vyjádření „k subjektivní stránce“ či k posouzení „dalších doplňujících a relevantních informací“ pro posouzení skutku, aby tak mohl vrchní soud učinit závěr, že tak mohl městský soud postupovat za podmínek § 185 odst. 2 tr.ř. Spíše však nutno usuzovat na to, že by se uvedený soud při takovém postupu „nevtěsnal do mantinelů“, které jsou citovaným ustanovením nastaveny. Výslech obviněného prováděný podle § 185 odst. 2 tr.ř. totiž nemá být zaměřen k podstatě obvinění. Takto vedený výslech má soud provádět až v rámci hlavního líčení. Je proto zřejmé, že objasňování subjektivní stránky obviněného (k čemuž měl výslech obžalovaného směřovat) nelze provádět v rámci předběžného projednání obžaloby a že tudíž v daném směru městský soud nepochybil, pokud takový výslech O. R. při aplikaci § 185 odst. 2 tr.ř. neprovedl. To však na straně druhé neznamená, že by jeho zamýšlený procesní postup byl správný (viz níže). K úpravě § 190 odst. 1 tr.ř.: Podle tohoto ustanovení postupuje soud tehdy, „má-li za to, že při správném použití zákona je nutno skutek, který je předmětem obžaloby, posoudit podle jiného ustanovení zákona, než podle kterého jej posuzovala obžaloba“. V takovém případě „vrátí věc státnímu zástupci k došetření (§ 188 odst. 1 písm. e/ tr.ř.), je-li třeba vzhledem k odchylnému právnímu posouzení věc ještě blíže objasnit“. Takto je upravena možnost pro rozhodnutí soudu v těch případech, kdy nelze aplikovat ustanovení § 188 odst. 1 písm. a) tr.ř. proto, že důkazy shromážděné a provedené v přípravném řízení neposkytují dostatečný skutkový podklad pro odlišné právní posouzení skutku (viz např. R 61/1972) a je zřejmé, že nápravy tohoto stavu nelze docílit prostřednictvím aplikace ustanovení § 185 odst. 2 tr.ř., a to z důvodu potřeby provedení rozsáhlejšího dokazování zaměřeného již i na podstatu věci, o níž se řízení vede. IV. Pokud městský soud skutečně postupoval cíleně ve smyslu vyznění odůvodnění jeho rozhodnutí (tzn. není-li pozdější nařízení a konání neveřejného zasedání jen reakcí na poznatky či uvážení nalézacího soudu nastalé až po nařízení hlavního líčení), pak jeho řešení spočívající v nařízení hlavního líčení za účelem výslechu obžalovaného, které by vytvořilo prostor pro následné rozhodnutí o předložení věci za podmínek § 188 odst. 1 písm. a) tr.ř., je řešením zjevně vadným, odhlížejícím od chronologie zákonem upravených způsobů řízení ve stadiích rozhodování nalézacího soudu. Nevyužije-li totiž soud, u něhož byla obžaloba podána, úpravy obsažené trestním řádem v hlavě dvanácté („Předběžné projednání obžaloby“), která poskytuje dostatečný prostor pro řešení různých procesních otázek (viz důvody k předběžnému projednání obžaloby upravené ustanovením § 186 tr.ř.), a naopak ve věci nařídí hlavní líčení, pak se již zpětně k rozhodování upravenému v této hlavě nemůže dostat a nic na tom nemůže změnit ani ten fakt, že „hlavní líčení ... nebylo zahájeno“. Učiní-li již soud procesní úkony upravené v hlavě třinácté (zejm. dle § 196 - doručení obžaloby a dle § 198 – nařízení hlavního líčení), může svá další rozhodnutí ohledně projednávané věci (zde již o obžalovaném – viz § 12 odst. 8 tr.ř.) činit buď jen v rámci hlavního líčení (§ 220 a násl. tr.ř.), případně mimo hlavní líčení (§ 231 tr.ř.). Rozhodně však již nemůže svá rozhodnutí vydávat způsobem, který je vyčleněn pro rozhodování (o obviněném) ve stadiu předběžného projednání obžaloby. Uvedenou nemožnost je nezbytné dovodit z logického řazení hlav obsažených v části třetí (Řízení před soudem) a mimo jiné i z již citovaného ustanovení § 196 odst. 1 tr.ř., dle něhož „Neučiní-li soud některé z rozhodnutí uvedených v § 188 odst. 1 a 2, dá předseda senátu opis obžaloby doručit obžalovanému …“. Z uvedeného plyne, že nejen rozhodnutí o předložení věci podle § 188 odst. 1 písm. a) tr.ř., ale i rozhodnutí o vrácení věci státnímu zástupci k došetření, ať již podle § 188 odst. 1 písm. e) tr.ř., či vydaného za aplikace ustanovení § 190 odst. 1 tr.ř., lze vydat jen v rámci předběžného projednání obžaloby, a to v návaznosti na posouzení splnění zákonných podmínek, které soud k nařízení předběžného projednání obžaloby (§ 186 tr.ř.) vedly. V. Z již dosud uvedeného je zřejmé, že vrchní soud nemohl (pro popsané procesní pochybení městského soudu) vydat rozhodnutí, jímž by věc přikázal k rozhodování krajskému soudu. Je však vhodné zmínit i to, že skutkový základ věci (alespoň dle stavu spisu, jímž státní zástupkyně dokladuje důvodnost podané obžaloby ve smyslu § 176 odst. 1 tr.ř.) nesvědčí tomu, že by byl náležitým způsobem odůvodněn právní závěr o vyšší míře důvodnosti toho, že skutek kladený obžalobou za vinu obžalovanému O. R. je na místě kvalifikovat jako zločin vraždy podle § 140 odst. 1 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Při právní kvalifikaci skutku obžalovaného není možno vyjít pouze z charakteru zjištěného poranění (poškozenou bezprostředně ohrožující na životě), aniž by byly hodnoceny další skutečnosti, které je nezbytné uvážit při dovození naplněnosti zákonných znaků příslušné skutkové podstaty trestného činu z hlediska stránky objektivní a subjektivní. Ve stručnosti lze zmínit to, že ne každé v konečném důsledku smrtelné zranění poškozeného, které vzniklo úmyslnou aktivitou pachatele směřující vůči tělesné integritě poškozeného, musí odůvodňovat závěr, že pachatel jednal v úmyslu poškozeného usmrtit a že je proto na místě je právně posuzovat jako zločin vraždy podle § 140 tr. zákoníku. V závislosti na vlastním průběhu úrazového děje (projevech pachatele, způsobu jeho útoku, užití nástrojů atd.) přicházejí v úvahu (pokud poškozený zemře) další právní kvalifikace konkrétně prokázaného jednání pachatele, z nichž stačí poukázat na možnosti upravené zněním § 145 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku či § 146 odst. 1, odst. 4 tr. zákoníku. Detailnější rozbor skutečností charakterizujících z hlediska konkrétnosti a individuálnosti čin vytýkaný obžalovanému O. R., které by důvodně vedly k závěru o reálnosti právní kvalifikace skutku v podobě zakládající věcnou příslušnost krajského soudu v odůvodnění rozhodnutí městského soudu, absentuje a nutno dodat, že spisový materiál ani výrazněji této možnosti ve směru zvažované přísnější právní kvalifikace skutku dosud nenasvědčuje. Na základě těchto skutečností Vrchní soud v Olomouci rozhodl podle § 24 odst. 1 tr.ř. tak, že věcně příslušným k projednání a rozhodnutí věci obžalovaného O. R. pro trestnou činnost vymezenou obžalobou státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Brně, sp.zn. 3 ZT 196/2011, je Městský soud v Brně. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není řádný opravný prostředek přípustný. V Olomouci dne 11. dubna 2012 JUDr. Ivo Kouřil v.r. předseda senátuZa správnost vyhotovení: V. Zezulová