Protože vrácení věci státnímu zástupci k došetření podle § 188 odst. 1 písm. e) tr. ř. je podmíněno zjištěním existence závažných procesních vad přípravného řízení, které nelze napravit v řízení před soudem, nelze podle tohoto ustanovení postupovat a domáhat se vrácení věci do stadia přípravného řízení z důvodu odstranění zjištěné vady vydáním příslušného rozhodnutí státním zástupcem [např. rozhodnutí o přerušení trestního stíhání obviněného podle § 173 odst. 1 písm. b) tr. ř.], lze-li nápravy takové vady dosáhnout při předběžném projednání obžaloby vydáním odpovídajícího rozhodnutí [např. rozhodnutí o přerušení trestního stíhání obviněného podle § 188 odst. 1 písm. d) tr. ř.] soudem.

U s n e s e n í Vrchní soud v Olomouci projednal v neveřejném zasedání konaném dne 7.2.2012 stížnost krajského státního zástupce v Brně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10.1.2012, č.j. 1 T 11/2006-1717, a rozhodl t a k t o : Podle § 149 odst. 1 písm. b) tr.ř. se napadené usnesení z r u š u j e a soudu se ukládá, aby o věci znovu jednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í : Napadeným usnesením rozhodl Krajský soud v Brně tak, že podle § 188 odst. 1 písm. e) tr.ř. vrátil trestní věc obviněného Ing. J. H. státnímu zástupci k došetření. Svůj postup odůvodnil tím, že ze znaleckých posudků z oboru zdravotnictví, odvětví hematologie, vyplývá, že obviněný trpí závažným onemocněním které jej neumožňuje postavit před soud. Má za to, že nebylo zjištěno, kdy ke změně reprezentované schopností obviněného absolvovat proces trestního řízení došlo, a došlo-li k tomu před datem podání obžaloby, což považuje za reálně možné, tak podmínky k podání obžaloby dány nebyly a státní zástupce byl povinen k postupu dle ustanovení § 173 odst. 1 písm. b) tr.ř., tedy sám přerušit trestní stíhání obviněného. Výše uvedený stav tedy zpochybňuje, zda došlo k ukončení přípravného řízení v souladu s trestním řádem v tom smyslu, zda na místo skončení vyšetřování dle § 166 tr.ř. nebyly dány podmínky pro přerušení trestního stíhání a v konečném důsledku, zda tedy zodpovědnost za nečinnost v této kauze způsobená objektivními zdravotními potížemi obviněného nebyla takto přesunuta z orgánů přípravného řízení na soud v rozporu s trestním řádem. Z pohledu soudu tedy bude jenom správné přenést zpět zodpovědnost za další úkony v této věci na orgány činné v přípravném řízení za účelem znaleckého upřesnění, kdy ke ztrátě schopnosti obviněného být účasten soudnímu řízení došlo. Ve lhůtě upravené v § 143 odst. 1 tr.ř. krajský státní zástupce svůj opravný prostředek odůvodnil tím, že již novelou trestního řádu provedenou zákonem č. 265/2001 Sb. došlo k zásadní změně poměru a významu jednotlivých stadií trestního řízení, kdy přípravné řízení má funkci pouze přípravnou a pomocnou a těžiště je přeneseno před soud. Jedním ze dvou základních zákonem stanovených důvodů pro vrácení věci státnímu zástupci k došetření je existence výhradně závažných procesních vad přípravného řízení, tj. pouze těch, které samy o sobě nebo ve spojení s jiným porušením procesních předpisů vážným způsobem zpochybňují zákonnost přípravného řízení a jeho výsledku, nebo mají za následek, že k některým úkonům přípravného řízení nelze přihlížet jako k důkazu, přičemž náprava této skutečnosti v řízení před soudem, např. novým provedením důkazů, není možná. Je zcela zřejmé, že žádná taková závažná procesní vada neexistuje a soud ji koneckonců v napadeném usnesení ani nenamítá. Jeho závěr, že nelze vyloučit, že ke zhoršení zdravotního stavu obžalovaného došlo již před podáním obžaloby, je spekulativní a nijak nepodložený, avšak ani za situace, že by byl tento závěr pravdivý, nejednalo by se o závažnou procesní vadu, kterou nelze napravit před soudem. Z odůvodnění napadeného usnesení je patrné, že soud postupoval podle § 188 odst. 1 písm. e) tr.ř. pouze z toho důvodu, aby přenesl zodpovědnost za další úkony na orgány přípravného řízení. Toto však nemůže být důvodem pro vrácení věci státnímu zástupci k došetření, když již ze samotné povahy tohoto úkonu je zřejmé, že tento může soud provést bez potíží sám, aniž by to bylo jakkoli na újmu rychlosti trestního řízení. Závěrem pak stěžovatel navrhl, aby vrchní soud podle § 149 odst. 1 písm. b) tr.ř. napadené usnesení zrušil a aby uložil Krajskému soudu v Brně o věci znovu jednat a rozhodnout. Vrchní soud v Olomouci přezkoumal podle § 147 odst. 1 tr.ř. napadené usnesení, jakož i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že stížnost je důvodná. Z dosavadního spisového materiálu vyplývá, že státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně podal obžalobu na Ing. J. H. pro trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 4 tr. zákona, trestný čin úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, odst. 3 tr. zákona, pokus trestného činu úvěrového podvodu podle § 8 odst. 1 tr. zákona k § 250b odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zákona a pokus trestného činu úvěrového podvodu podle § 8 odst. 1 tr. zákona k § 250b odst. 3 tr. zákona, a to dne 23.8.2006. Písemným podáním ze dne 31.8.2006 navrhl obhájce obviněného soudu mj. přerušení trestního stíhání obviněného podle § 188 odst. 1 písm. d) tr.ř. z důvodu uvedeného v § 173 odst. 1 písm. b) tr.ř. s ohledem na skutečnost, že obviněný trpí nevyléčitelným zhoubným nádorovým onemocněním. Na to soud reagoval tak, že opatřením ze dne 25.6.2007, č.j. 1 T 11/2006-1661, podle § 105 odst. 1 tr.ř. přibral znalkyni prof. MUDr. H. V., CSc., k zodpovězení otázky, zda aktuální zdravotní stav obviněného umožňuje tomuto absolvovat soudní jednání, aniž by došlo k ohrožení jeho života či zdraví. Znalkyně vypracovala znalecký posudek dne 15.9.2007 a na jeho základě Krajský soud v Brně rozhodl usnesením ze dne 3.10.2007, č.j. 1 T 11/2006-1680, tak, že podle § 231 odst. 1 tr.ř., za použití § 224 odst. 1 tr.ř., z důvodů uvedených v § 173 odst. 1 písm. b) tr.ř., přerušil trestní stíhání obviněného na dobu jednoho roku. Následně nechal soud aktualizovat znalecký posudek v roce 2009, přičemž dalším usnesením ze dne 10.3.2009, č.j. 1 T 11/2006-1695, znovu přerušil trestní stíhání obviněného na dobu jednoho roku. Další znalecký posudek znalkyně vypracovala 25.5.2010, přičemž na něj reagoval soud usnesením ze dne 2.6.2010, č.j. 1 T 11/2006-1712, tak, že přerušil trestní stíhání obviněného na dobu dvou let, přičemž usnesení nabylo právní moci dne 11.6.2010. Podle § 186 tr.ř. předseda senátu nařídí projednání obžaloby, má-li za to, že mj. jsou tu okolnosti odůvodňující zastavení trestního stíhání podle § 172 odst. 1 nebo jeho přerušení podle § 173 odst. 1 písm. a) až d), anebo okolnosti odůvodňující podmíněné zastavení trestního stíhání podle § 307 (a § 186 písm. c/ tr.ř.). Způsoby rozhodnutí soudu pak upravuje § 188 tr.ř., který uvádí, že po předběžném projednání obžaloby soud trestní stíhání přeruší, jsou-li okolnosti uvedené v § 173 odst. 1 písm. a) až d) (§ 188 odst. 1 písm. c/ tr.ř.). Vrácení věci státnímu zástupci k došetření je pak možné, je-li to třeba k odstranění závažných procesních vad přípravného řízení, které nelze napravit v řízení před soudem nebo k objasnění základních skutkových okolností, bez kterých není možné v hlavním líčení ve věci rozhodnout a v řízení před soudem by takové došetření bylo v porovnání s možnostmi opatřit takový důkaz v přípravném řízení spojeno s výraznými obtížemi, nebo by zřejmě bylo na újmu rychlosti řízení. Ustanovení § 188 odst. 1 písm. c) tr.ř. je tedy ustanovením speciálním k ustanovení uvedenému v § 188 odst. 1 písm. e) tr.ř. a soud nemůže ani případnou vadu spočívající v tom, že řízení nebylo přerušeno již před podáním obžaloby, řešit jinak, než že sám trestní stíhání přeruší. Postup, který tedy zvolil nalézací soud v této trestní věci, není procesně možný. Navíc se soud domáhá procesního postupu, který již sám zvolil opakovaně po podání obžaloby, a vrácení věci státnímu zástupci k došetření fakticky nic nového do této věci nevnáší. Soudu I. stupně lze rovněž vytknout, že nesprávně trestní stíhání obviněného přerušil podle § 231 odst. 1, za použití § 224 odst. 1 tr.ř., když tento postup má volit soud až po nařízení hlavního líčení, zatímco přerušení trestního stíhání po podání obžaloby upravuje výše uvedené ustanovení § 188 odst. 1 písm. d) tr.ř. jako rozhodnutí učiněné v rámci předběžného projednání obžaloby. Při přezkoumání postupu řízení předcházejícímu vydání napadeného usnesení nemůže stížnostní soud nevyjádřit své pochyby o věcné správnosti usnesení soudu I. stupně, jímž trestní stíhání obviněného přerušil. Ve spise se nachází znalecký posudek vypracovaný již v přípravném řízení, v jehož závěrech znalec konstatuje, že obviněný trpí vážnou chorobou, která mu však nebrání absolvovat a chápat trestní stíhání, jehož účasti je obviněný dle názoru znalce plně schopen. Tomuto závěru pak odpovídá i vícehodinové seznámení obviněného se spisem po skončení vyšetřování. Po podání obžaloby byla přibrána znalkyně uvedená výše, která dospívá ve svých posudcích stran schopnosti účasti obviněného na soudních jednáních k diametrálně odlišným závěrům, když první znalecký posudek z roku 2007 uzavírá, že stav mnohočetného myelomu obviněného je stabilizován, je však komplikován asociovanými bolestmi, takže je na vysokých dávkách analgetik a narkotik, je schopen ambulantní léčby, je schopen být mimo lůžko více než 50 % dne, z psychiatrického hlediska však zdravotní stav obviněnému nedovoluje absolvovat soudní jednání a pokud by nedošlo k jeho výraznému zlepšení, pak i výhledově připadá účast na soudních jednáních stěží v úvahu. Obdobné závěry obsahuje znalecký posudek z roku 2009, když znovu konstatuje, že obviněný je schopen být mimo lůžko více než 50 % dne, z pohledu psychiatra současný zdravotní stav nedovoluje absolvovat soudní jednání a pokud by nedošlo k jeho výraznému zlepšení, pak i výhledově připadá účast na soudních jednáních stěží v úvahu. Stejné závěry pak obsahuje poslední znalecký posudek z roku 2010. Jestliže znalecký posudek podává znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví hematologie, se specializací hematoonkologie, nemůže se vyjadřovat mimo svoji specializaci, tedy k psychiatrickým aspektům, které obviněnému nedovolují absolvovat soudní jednání, když navíc ve všech třech posudcích znalkyně konstatuje, že stav obviněného po mnohočetném myelomu je stabilizovaný a tento je schopen být mimo lůžko více než 50 % dne. K posouzení otázky, zda z psychiatrického hlediska lze obviněného pro těžkou chorobu postavit před soud, bude nutno přistoupit k dalšímu znaleckému zkoumání obviněného, kdy tuto otázku zodpoví znalec z příslušného oboru psychiatrie. Oba znalci, tedy jak znalkyně již v této věci přibraná, tak znalec psychiatr, by pak měli soudu dát odpověď i na otázku případné omezené účasti obviněného u hlavních líčení, přičemž soud si rovněž bude muset ověřit dotazem u obviněného, zda nejsou dány podmínky pro konání hlavního líčení podle § 202 odst. 5 tr.ř. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná. V Olomouci dne 7.2.2012 Za správnost vyhotovení: JUDr. Jaroslav H o l u b e c v.r. P. Pražáková, DiS. předseda senátu