Soud rozhodující o vině obviněného je při hodnocení naplněnosti kvalifikačního znaku spáchání trestného činu opětovně (např. § 145 odst. 2 písm. g/ tr. zákoníku) vázán skutkovými a právními závěry obsaženými v pravomocném rozsudku o dřívějším odsouzení obviněného. Tato závaznost pravomocného rozsudku (tzv. materiální stránky právní moci) není v daném směru prolomena ani ustanovením § 9 odst. 1 tr. ř., dle něhož jsou orgány činné v trestním řízení takovým rozhodnutím vázány, pokud nejde o posouzení viny obviněného.

U s n e s e n í Vrchní soud v Olomouci, soud pro mládež, rozhodl v neveřejném zasedání, konaném dne 9. února 2012, v trestní věci obviněných J. K. a mladistvého A. B. (pseudonym), vedené u Krajského soudu v Brně, soudu pro mládež, pod sp.zn. 2 Tm 2/2012, stran určení věcné příslušnosti soudu, t a k t o : Podle § 24 odst. 1 tr.ř. s e r o z h o d u j e , že věcně příslušným k projednání trestní věci obviněných J. K. a mladistvého A. B., pro trestnou činnost vymezenou obžalobou státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Brně, sp.zn. 3 KZv 46/2011, je Krajský soud v Brně, soud pro mládež. O d ů v o d n ě n í : Na podkladě usnesení Krajského soudu v Brně, soudu pro mládež, ze dne 26.1.2012, č.j. 2 Tm 2/2012-249, byl Vrchnímu soudu v Olomouci, soudu pro mládež, předložen trestní spis uvedeného soudu, sp.zn. 2 Tm 2/2012, k rozhodnutí o věcné příslušnosti soudu. Z odůvodnění uvedeného rozhodnutí vyplývá, že podle předkládajícího soudu je věcně a místně příslušným k projednání a rozhodnutí věci Okresní soud v Břeclavi, soud pro mládež, neboť skutek, pro který byla na obviněného J. K. podána obžaloba, vykazuje pouze znaky pokusu zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1 tr.zákoníku k § 145 odst. 1 tr.zákoníku, s trestní sazbou od tří do deseti let. Podle krajského soudu se tak nejedná o trestný čin, pro který by byla dána podle § 17 tr.ř. věcná příslušnost krajského soudu, ale příslušným k projednání je podle § 16 tr.ř. okresní soud. Vrchní soud v Olomouci, soud pro mládež, zjistil, že je soudem bezprostředně nadřízeným soudu, u něhož byla podána obžaloba, a soudu, který je podle vydaného rozhodnutí soudem věcně příslušným, a tudíž soudem, který je určen (§ 24 odst. 1 tr.ř.) k vydání rozhodnutí o příslušnosti soudu. Ze spisového materiálu přitom vyplývá, že dne 9.1.2012 podala státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Brně u Krajského soudu v Brně, soudu pro mládež, obžalobu sp.zn. 3 KZv 46/2011, a to na obviněného J. K. pro spáchání zločinu těžké újmy na zdraví podle § 145 odst. 1, odst. 2 písm. g) tr.zákoníku, ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr.zákoníku, a přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr.zákoníku a na obviněného mladistvého A. B. (pseudonym) pro spáchání provinění výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr.zákoníku. Podle žalobního návrhu se oba obvinění měli dopustit trestné činnosti tak, že dne 13.2.2011 kolem 04:30 hod. na parkovišti před diskotékou Panama v obci D., za přítomnosti ještě nejméně dalších čtyř osob a za provozu diskotéky, tehdy mladistvý A. B. verbálně napadl poškozeného J. R., a to tím způsobem, že mu vulgárně nadával a dále jej vyzýval, aby se s ním porval, kdy k verbálnímu napadání se přidal i J. K., který začal J. R. žduchat a do konfliktu se vložila K. E., která se postavila před J. R. a řekla J. K., aby jej nechal na pokoji, mladistvý A. B. K. E. odstrčil a J. K., v úmyslu mu způsobit těžkou újmu na zdraví, zaútočil na J. R. tak, že jej udeřil pěstí do obličeje, a poté, co J. R. upadl na zem, jej nejméně pětkrát kopnul do hlavy a do trupu a mladistvý A. B. odtáhnul J. K. od ležícího J. R., asi o pět minut později zaútočil J. K. na J. R. opět, kdy stojícího J. R. nakopl do obličeje, a poté, co J. R. upadl na zem, do něj asi třikrát kopnul, po chvíli J. K. zaútočil na J. R. znovu, a to na protější straně silnice, kam J. R. po předchozích útocích odešel, na místo přiběhla K. E., která na K. křičela, aby toho nechal, kdy mladistvý A. B. ji odtáhl bokem, J. K. hodil J. R. do příkopu, a poté přes záda přehodil do příkopu také K. E., přičemž J. R. utrpěl v důsledku napadení ze strany J. K. pohmoždění levého ramene, zlomeninu nosních kůstek, deviaci nosu doprava, otok obličeje a krvácení z nosních průduchů, když J. K. zaútočil na poškozeného R. způsobem, kterým mu mohl způsobit zranění mnohem závažnější, když jen zcela náhodou k takovému zranění nedošlo, a J. K. se tohoto jednání dopustil i přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi, sp.zn. 21 T 154/2009, ze dne 11.11.2009, odsouzen pro trestný čin výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr.zák., zák.č. 140/1960 Sb. (správně má být 140/1961 Sb.) a pro trestný čin ublížení na zdraví podle § 222 odst. 1 tr.zák., zák.č. 140/1960 Sb. (správně má být 140/1961 Sb.). Krajský soud v Brně, soud pro mládež, ve věci nařídil neveřejné zasedání, ve kterém rozhodl podle § 188 odst. 1 písm. a) tr.ř. o předložení věci Vrchnímu soudu v Olomouci, soudu pro mládež (č.l. 247). Ve svém rozhodnutí odkazuje především na ustanovení § 9 odst. 1 tr.ř. (posuzování předběžných otázek), podle kterého orgány činné v trestním řízení posuzují předběžné otázky, které se v řízení vyskytnou, samostatně; je-li tu však o takové otázce pravomocné rozhodnutí soudu nebo jiného státního orgánu, jsou orgány činné v trestním řízení takovým rozhodnutím vázány, pokud nejde o posouzení viny obviněného. Na základě toho krajský soud dospívá k závěru, že pokud se jedná o právní kvalifikaci jednání obviněného J. K. jako zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1, odst. 2 písm. g) tr.zákoníku, ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr.zákoníku, odvíjí se od předchozího odsouzení Okresního soudu v Břeclavi, sp.zn. 21 T 154/2009. Domnívá se, že z pohledu § 9 odst. 1 tr.ř. jsou orgány činné v trestním řízení, tedy i soud, povinny přezkoumat tento rozsudek k posouzení viny obviněného, konkrétně právní kvalifikace. Dovozuje, že podstatné pro právní kvalifikaci J. K. je, zda tento svým jednáním v citované trestní věci okresního soudu naplnil znaky skutkové podstaty trestného činu ublížení na zdraví podle § 222 odst. 1 tr.zák. Je přesvědčen, že je možné zcela jasně uvést, že z provedeného dokazování i rozsudku vyplývá, že tuto skutkovou podstatu tímto jednáním nenaplnil, neboť tím, že udeřil jinou osobu jedenkrát pěstí do obličeje, jeho, byť nepřímý úmysl, nesměřoval k úmyslnému způsobení těžké újmy na zdraví jinému. Podle krajského soudu takováto právní kvalifikace by při tomto charakteru útoku připadala v úvahu například, pokud by se jej dopustil profesionální boxer, dospělý muž vůči malému dítěti, apod. Následkem jednání J. K. byla sice těžká újma na zdraví, ovšem jako nedbalostní následek ublížení na zdraví podle § 221 tr.zák. Uzavírá, že beze všech pochybností skutek, kterého se obviněný K. dopustil a je popsán ve výroku rozsudku Okresního soudu v Břeclavi, sp.zn. 21 T 154/2009, vykazuje znaky trestného činu ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1, odst. 3 tr.zákoníku, neboť tento jinému úmyslně ublížil na zdraví, a tímto činem způsobil těžkou újmu na zdraví. Podle krajského soudu za tohoto stavu obviněný J. K. nemohl naplnit znaky pokusu zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1 tr.zákoníku k § 145 odst. 1, odst. 2 písm. g) tr.zákoníku, neboť tento se těžkého ublížení na zdraví nedopustil opětovně a žalované jednání tak vykazuje znaky pokusu zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1 tr.zákoníku k § 145 odst. 1 tr.zákoníku. Vrchní soud v Olomouci, soud pro mládež, se však s takto uvedenými závěry krajského soudu nemohl ztotožnit a považuje je za zcela zjevně neopodstatněné. Podle § 9 odst. 1 tr.ř. se předběžnou otázkou rozumí taková otázka, která sama není předmětem prováděného řízení, avšak její řešení je předpokladem rozhodnutí o vlastním předmětu řízení. Předmětem trestního řízení je pak zjištění a objasnění určitého skutku, rozhodnutí o něm a výkon tohoto rozhodnutí. Orgány činné v trestním řízení řeší předběžné otázky samostatně, a to bezvýjimečně, jde-li o posouzení viny obviněného, tj., zda obviněný spáchal trestný čin a je za tento čin trestně odpovědný. Jestliže tedy na obviněného J. K. byla podána obžaloba pro pokus zločinu těžké újmy na zdraví podle § 21 odst. 1 tr.zákoníku k § 145 odst. 1, odst. 2 písm. g) tr.zákoníku, a to pro skutek uvedený v žalobním návrhu, posuzuje soud prvního stupně otázku viny obviněného samostatně a bezvýjimečně, což se týká i znaku kvalifikované skutkové podstaty uvedeného zločinu, jímž je opětovnost. Pojmem opětovně se rozumějí případy, kdy pachatel trestný čin těžkého ublížení na zdraví opakuje, tedy především souběh trestných činů podle § 145 tr.zákoníku. Jedná se i o případy, kdy pachatel byl již v minulosti za takový čin pravomocně odsouzen nebo i potrestán, přičemž není třeba, aby za takový čin byl již pravomocně odsouzen. Jestliže obžaloba dovozuje u obviněného J. K. znak opětovnosti předcházejícím pravomocným odsouzením pro trestný čin ublížení na zdraví podle § 222 odst. 1 tr.zák. (účinného do 31.12.2009), a to na základě rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 11.11.2009, sp.zn. 21 T 154/2009, musí soud prvního stupně při posouzení viny obviněného řešit jako předběžnou otázku existenci tohoto pravomocného odsouzení, zejména i z toho pohledu, zda nebylo v řízení o mimořádném opravném prostředku zrušeno. Rozhodně však není oprávněn posuzovat vinu v pravomocně skončené trestní věci, neboť charakteristickými rysy právní moci rozsudku jsou podle trestního řádu jeho nezměnitelnost a závaznost. Nezměnitelnost rozsudku znamená, že v rámci procesu, ve kterém bylo rozhodnutí vydáno, nelze o věci, která byla předmětem procesu, již dále jednat (formální právní moc). Závaznost rozsudku pak znamená, že věc, která je předmětem rozhodnutí, je rozřešena konečně a závazně, a že tedy nemůže být předmětem nového projednání v jiném procesu (materiální stránka právní moci). To znamená, že v konkrétně projednávané trestní věci obviněného J. K. je soud prvního stupně vázán nejen skutkovými zjištěními pravomocného rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 11.11.2009, sp.zn. 21 T 154/2009, ale i jeho právními závěry, a to i za situace, že by měl pochybnosti o jeho správnosti. Soud prvního stupně tedy není kompetentní a oprávněn přehodnocovat právní posouzení předcházejícího pravomocného odsouzení. K tomu jsou oprávněné pouze příslušné soudy na základě mimořádných opravných prostředků. Na základě výše uvedeného nezbylo, než konstatovat, že soud prvního stupně svými závěry a úvahami zpochybňujícími právní posouzení věci pravomocného rozsudku Okresního soudu v Břeclavi překročil rámec a meze řešení otázek viny v konkrétně projednávané trestní věci obviněného J. K., a proto nezbylo, než podle § 24 odst. 1 tr.ř. rozhodnout, že věcně příslušným k projednání trestní věci obviněných J. K. a mladistvého A. B. pro trestnou činnost vymezenou obžalobou státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Brně, sp.zn. 3 KZv 46/2011, je Krajský soud v Brně, soud pro mládež. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není další řádný opravný prostředek přípustný. V Olomouci dne 9. února 2012. JUDr. Stanislav U r b a n e c v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Zuzana Matoušková