Existenci zákonné podmínky umožňující provedení výslechu svědka v nepřítomnosti obžalovaného, tj. že je dána obava, že svědek v přítomnosti obžalovaného nevypoví pravdu, posuzuje soud samostatně s přihlédnutím k osobě svědka, charakteru činu, o němž se řízení vede, povaze skutečností, o nichž má vypovídat, osobě obžalovaného, atd., tj. aniž by tak musel činit na podkladě hodnocení provedeného znalcem příslušné odbornosti (např. odvětví psychiatrie či psychologie). K provedení výslechu svědka v nepřítomnosti obžalovaného může, resp. musí („vykáže“), přistoupit i tehdy, začal-li svědka vyslýchat v přítomnosti obžalovaného a lze-li z jeho projevů dovodit, že nastaly podmínky pro aplikaci § 209 odst. 1 tr. ř. Závažnost posuzované věci (charakter trestného činu) ani význam svědecké výpovědi nemohou aplikaci § 209 odst. 1 tr. ř., při splnění zákonných podmínek jejího užití, vyloučit.

U s n e s e n í Vrchní soud v Olomouci projednal v neveřejném zasedání konaném dne 3. ledna 2012 odvolání státního zástupce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 4.11.2011, č.j. 39 T 4/2011-1058, a rozhodl t a k t o : Podle § 258 odst. 1 písm. a), b), c) tr.ř. se z podnětu odvolání státního zástupce napadený rozsudek z r u š u j e v celém rozsahu. Podle § 259 odst. 1 tr.ř. se věc v r a c í soudu prvního stupně. O d ů v o d n ě n í : Napadeným rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 4.11.2011, č.j. 39 T 4/2011-1058, byl obžalovaný L. D. podle § 226 písm. a) tr.ř. zproštěn obžaloby pro skutek, že v přesně nezjištěnou dobu v červnu 2008 v obývacím pokoji v místě svého trvalého bydliště v B., v úmyslu vykonat pohlavní styk s P. P., která u něho byla v uvedenou dobu na návštěvě, když seděla na pohovce v obývacím pokoji, vytáhl ze skříně kovová pouta, řekl poškozené, ať dá ruce za záda a se slovy, že na ní pouta vyzkouší, s čímž poškozená souhlasila pod podmínkou, že jí pouta hned sundá, je poškozené nasadil a spoutal jí ruce za zády; poté ji povalil na pohovku na záda, stáhl jí kalhoty a kalhotky ke kolenům, přes její opakovaný slovní odpor a křik ji položil na zem břichem dolů, roztáhl jí silou nohy, lehl si na její záda a přes aktivní odpor poškozené, která uhýbala tělem, ji opakovaně zasouval penis do konečníku a vykonal na ní anální pohlavní styk, čímž měl spáchat trestný čin znásilnění podle § 241 odst. 1 tr.zákona č. 140/1961 Sb. účinného do 31.12.2009, s odůvodněním, že nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž je obžalovaný stíhán. Proti tomuto rozsudku se odvolal státní zástupce bezprostředně po jeho vyhlášení u hlavního líčení, a to proti výroku o vině v neprospěch obžalovaného. Následně odvolání písemně odůvodnil. V opravném prostředku namítl, že poškozená byla k věci v procesním postavení svědkyně vyslechnuta v přípravném řízení dne 12.1.2011, kdy uvedla, kdy a kde a za jakých okolností se s obžalovaným seznámila a podrobně popsala okolnosti, za kterých byla v červnu roku 2008 přinucena obžalovaným v jeho bytě za použití násilí přes její aktivní odpor a obranu k análnímu pohlavnímu styku. Státní zástupce v této souvislosti zdůraznil, že svědkyně sama v této věci nepodala žádné trestní oznámení, neboť se bála splnění výhrůžek obžalovaného. Poškozená byla ustanovena policií v souvislosti s vyšetřováním další násilné trestné činnosti obžalovaného se sexuálním podtextem, a to na základě expertízy mobilního telefonu obžalovaného. V řízení před soudem dne 3.11.2011 poškozená nebyla schopna k samotnému znásilnění uvést žádné skutečnosti, ani zodpovědět dotazy soudu, příp. obhájce, a pouze odkázala na svoji výpověď z přípravného řízení. Během výslechu byla poškozená evidentně ve špatném psychickém stavu, rozrušená, třásla se, plakala a nebyla schopna souvislé samostatné výpovědi a na dotazy odpovídala buď ano či ne nebo vůbec nereagovala. Státní zástupce zdůraznil, že poškozená se stala obětí znásilnění formou análního pohlavního styku, kdy měla na ruce pouta a muselo se tak jednat o silně traumatizující zážitek. Poškozená je přitom absolventkou zvláštní školy a jak vyplývá ze závěrů znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychologie, jsou rozumové schopnosti poškozené v pásmu lehkého podprůměru, paměťové schopnosti jsou na hluboce podprůměrné úrovni, nejslabších výsledků dosahuje v oblasti verbálního materiálu a nelze spoléhat na přesnost detailů ani na zakotvení událostí v čase. Osobnost poškozené je jednodušší, těžkopádná, má nedostatky ve vyjadřovacích schopnostech a menší slovní zásobu. Pokud je na poškozenou ze strany okolí vyvíjen nějaký přílišný tlak, zesiluje to její úzkost a hněv a vyvolává to rozporné chování. Naproti tomu se znalkyně nevyjádřila k tomu, zda doporučuje výslech poškozené k prožitým událostem a konfrontaci poškozené s obžalovaným tváří v tvář u soudu, přičemž zodpovězení této otázky je zcela odlišné od vyjádření znalkyně, že u poškozené nebyl zjištěn nepříznivý důsledek prožitého děje pro její další život. Na tyto skutečnosti soud podle názoru státního zástupce nezareagoval a nepřizpůsobil jim a špatnému psychickému stavu poškozené vedení jejího výslechu. Nevyhověl námitkám státního zástupce, aby byl výslech poškozené konán v nepřítomnosti obžalovaného a naopak vedl výslech způsobem, který nedbal práv poškozené. Otázky kladené soudem svědkyni označil za sugestivní a návodné, zmatečné a nejednoznačné. Poškozená nebyla schopna vzhledem ke svému intelektu a osobnostním rysům pochopit jejich obsah a význam. Předsedkyně senátu se rovněž otázkami kladenými poškozené snažila zpochybnit její výpověď učiněnou v přípravném řízení v tom směru, že to, co vypovídala na policii, si vymyslela a že její výpověď byla policejním orgánem zmanipulována a že se věci neodehrály tak, jak tehdy vypověděla. Přitom státní zástupce poukázal na strany 15-18 protokolu o hlavním líčení ze dne 3.11.2011. Má za to, že neprofesionální způsob vedení výslechu poškozené u hlavního líčení zásadním způsobem ovlivnil důkazní situaci a vedl ke zprošťujícímu rozsudku. Rovněž se státní zástupce neztotožnil se závěrem, podle kterého je výpověď poškozené osamocena a není podpořena dalšími ve věci provedenými důkazy. Ze závěru citovaného znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychologie, mimo jiné vyplývá, že obecná i specifická věrohodnost je u poškozené zachována, nebyly u ní zjištěny sklony k lhavosti a konfabulacím ani motiv, pro který by mluvila nepravdu o vyšetřované věci. Dále státní zástupce poukázal na výpověď svědka H. s tím, že úvahy soudu o tom, že poškozená mohla záměrně zkreslit informace uváděné tomuto svědkovi, nejsou ničím podložené a navíc je naprosto nelogické, aby si svědkyně ke skutku, ke kterému mělo dojít před třemi lety, již v té době vytvářela alibi, a to za situace, kdy věc na policii neoznámila. Pokud pak soud v odůvodnění rozsudku uvedl, že nic nevypovídá o tom, že by svědkyně G. lhala, poukázal státní zástupce na úřední záznam o podaném vysvětlení sepsaný s touto svědkyní, kde uváděla, že s obžalovaným měla výhradně pouze anální pohlavní styk. Taktéž poukázal na úřední záznam o podaném vysvětlení P. G. a rozpory mezi uvedenými výpověďmi. Byť úřední záznamy nemohou sloužit jako podklad pro rozhodnutí o vině, je možno na jejich základě posoudit věrohodnost a pravdivost výpovědí učiněných u hlavního líčení. Výpověď poškozené pak podporuje i protokol o zadržení L. D., ze kterého vyplývá, že u něj byly při prohlídce nalezeny pouta. Ke zpochybnění výpovědi poškozené v přípravném řízení v tom směru, že byla vyslechnuta nezákonným způsobem a výpověď jí byla policejním orgánem podsunuta s tím, že do protokolu o jejím výslechu byly přepsány údaje z úředního záznamu, došlo ze strany soudu na základě nepodložených domněnek, které nemají oporu v provedených důkazech. V tomto směru státní zástupce odkázal na úřední záznam policejního orgánu ze dne 30.11.2011, který do spisu doložil. Státní zástupce má za to, že bude namístě doplnit dokazování o přehrání zvukového záznamu o hlavním líčení konaném dne 3.11.2011, neboť obraz, který dává protokol o průběhu hlavního líčení, neodráží reálnou situaci, v jakém stavu se svědkyně při výslechu nacházela a jakým způsobem byl její výslech veden, a to za účasti soudní znalkyně PhDr. K., a poté provést výslech této znalkyně, příp. vyžádat doplněk znaleckého posudku v tom směru, aby se znalkyně vyjádřila k psychickému stavu poškozené během jejího výslechu u hlavního líčení, zda tento výslech mohl být ovlivněn způsobem jeho vedení a okolnostmi, za kterých byl prováděn a zda svědkyně mohla vzhledem ke svému intelektu a osobnostním rysům porozumět otázkám tak, jak jí byly kladeny předsedkyní senátu, příp. obhájcem, a zda by byla schopna vzhledem ke svým osobnostním rysům si vymyslet, že byla znásilněna způsobem, jaký uváděla v přípravném řízení, příp. zda v důsledku její účasti u hlavního líčení a výslechu za přítomnosti obžalovaného a veřejnosti mohlo u ní dojít k retraumatizaci a sekundární viktimizaci tak, aby bylo možno posoudit důkazní hodnotu výpovědi svědkyně u hlavního líčení. Doplnit dokazování bude třeba i čtením úředního záznamu policejního orgánu ze dne 30.11.2011 k provádění výslechu svědkyně v přípravném řízení a vyžádáním vyjádření dřívějšího obhájce obžalovaného Mgr. K., zda měl výhrady proti způsobu vedení výslechu svědkyně, příp. k protokolaci její výpovědi. Teprve poté bude možno přistoupit k novému hodnocení provedených důkazů a tomu přijmout odpovídající právní závěry. Závěrem státní zástupce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil ve výroku o vině podle § 258 odst. 1 písm. b), c) tr.ř. a podle § 259 odst. 1 tr.ř. věc vrátil soudu prvního stupně k novému rozhodnutí. Z podnětu podaného odvolání přezkoumal Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací podle § 254 odst. 1 tr.ř. zákonnost a odůvodněnost těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. K vadám, které nebyly odvoláním státního zástupce vytýkány, odvolací soud přihlížel, jen pokud měly vliv na správnost výroků, proti nimž bylo odvolání podáno. Vzhledem k tomu, že státní zástupce, jakožto oprávněná osoba ve smyslu ustanovení § 246 odst. 1 tr.ř. podal odvolání ve lhůtě uvedené v ustanovení § 248 odst. 1 tr.ř., které řádně odůvodnil, proti zprošťujícímu výroku napadeného rozsudku, zabýval se odvolací soud přezkumem státním zástupcem takto vymezeného výroku, když v daném případě neshledal podmínky obsažené v ustanovení § 253 tr.ř. pro zamítnutí nebo odmítnutí podaného odvolání. Po přezkoumání shora popsaných výroků napadeného rozsudku a správnosti postupu řízení, které vynesení rozsudku předcházelo, dospěl odvolací soud k závěru, že napadený rozsudek je nutno zrušit jak pro podstatné vady řízení, které rozsudku předcházelo, tak i pro vady rozsudku a proto, že odvolacímu soudu vznikly pochybnosti o správnosti skutkových zjištění soudu prvního stupně ohledně přezkoumávané části rozsudku, k objasnění věci je třeba důkazy opakovat a provádět důkazy další, jejichž provádění před odvolacím soudem by znamenalo nahrazovat činnost soudu prvního stupně. Po zrušení napadeného rozsudku z uvedených důvodů (§ 258 odst. 1 písm. a/, b/, c/ tr.ř.) Vrchní soud v Olomouci věc podle § 259 odst. 1 tr.ř. vrátil soudu prvního stupně. K projednávané trestní věci je třeba poznamenat, že napadené rozhodnutí Krajského soudu v Brně není ve věci prvním rozhodnutím. Poprvé byl obžalovaný L. D. rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 30.5.2011, č.j. 39 T 4/2011-931, uznán vinným trestným činem znásilnění podle § 241 odst. 1 tr.zákona č. 140/1961 Sb. účinného do 31.12.2009, jehož se měl podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustit způsobem popsaným v bodě 1) napadeného rozsudku, a to tak, že v přesně nezjištěné době v červnu 2008 na adrese svého trvalého bydliště v B., v obývacím pokoji, s cílem donutit zletilou P. P. k strpění análního pohlavního styku, jí na základě jejího souhlasu spoutal ruce pouty za zády pod slibem, že je vyzkouší a hned sundá, což však neudělal a povalil ji na záda, stáhl jí kalhoty a kalhotky ke kolenům a přes její odpor a křik ji položil na zem na břicho, roztáhl jí nohy, přilehl na její záda a snažil se zasunout penis do konečníku, čemuž se bránila jeho stahováním a posouváním těla vpřed, přesto však jí opakovaně zasunul penis do konečníku, vzhledem k tomu, že byl vyrušen, jednání zanechal, P. P. postavil na nohy, oblékl jí kalhoty a kalhotky a sundal pouta, načež oba z bytu odešli. Dále byl tímto rozsudkem obžalovaný L. D. uznán vinným jednáním popsaným v bodech 2) – 7) napadeného rozsudku, spočívajícím v tom, že 2. 20. května 2010 kolem 13.00 hod. v B. v přízemí domu na ulici P. využil otevírání vstupních dveří N. B., bylo zřejmé, že jde o dívku mladší patnácti let, vešel za ní dovnitř a s cílem uspokojení pohlavního pudu ji v prostoru schránek zezadu chytil a zakryl jí rukou ústa, přiložil ke krku nůž s čepelí dlouhou kolem 7 cm, natlačil ji do prostoru před výtah, kde jí sundal ruku z úst a poručil jí, aby nekřičela, zastrčil jí ruku pod kalhoty a osahával ji přes kalhotky na zadku a přirození, kam jí rukou tlačil, když začala volat o pomoc, z místa utekl, 3. 19. června 2010 v době kolem 17.45 hod. v B. na ulici P. tř. v přízemí domu v prostoru výtahu přistoupil k J. Š., bylo zřejmé, že jde o dívku mladší patnácti let, s cílem ukojit pohlavní pul jí zakryl rukou ústa a poručil jí, aby byla ticho, stáhl jí tepláky do půli stehen a přes kalhotky ji osahával na genitáliích, dívka se ze strachu pomočila a on z místa utekl, 4. 26. července 2010 v době kolem 11.15 hod. v B. na ulici Š. využil okamžiku, kdy A. D., bylo zřejmé, že jde o dívku mladší patnácti let, otevírala vstupní dveře do domu, v němž bydlela, vběhl za ní a chytil ji zezadu rukama, pak jí zakryl ústa a přikázal jí, aby mlčela, v pravé ruce držel před jejím tělem nůž s délkou čepele kolem 6 cm, který schoval, pak se jí pokusil sáhnout mezi nohy, což mu zabránila odstrčením, začala křičet, načež utekl, v důsledku toho A. D. utrpěla duševní posttraumatickou stresovou poruchu, která ji citelně omezila v jejím obvyklém způsobu života po dobu šesti týdnů, příznaky uvedené duševní poruchy stále přetrvávají, 5. 1. srpna 2010 v době kolem 18.55 v B. na ulici K. využil momentu, kdy G. H., bylo zřejmé, že jde o dívku mladší patnácti let, otevírala vstupní dveře domu, v němž bydlela, vešel s ní dovnitř a s cílem ukojit svůj pohlavní pud jí zabránil nastoupit do výtahu, dlaní jí zakryl ústa a mířil jí nožem o délce čepele kolem 10 cm na hrudník, stoupl si před dívku, nůž schoval, natlačil ji ke zdi, stáhl jí tepláky a kalhotky do půli stehen, zasouval jí prst do pochvy, klekl si a lízal ji na genitáliích, když uslyšel bouchnutí dveří, utekl, přitom jí ještě pohrozil, pokud někomu něco řekne, že si ji najde, dívka utrpěla natržení hymenu a krvácení z genitálií, 6. 8. srpna 2010 kolem 13.05 hod. v B. na ulici V. využil okamžiku, ve kterém Š. B. otevírala vchodové dveře do domu, protože šla navštívit kamarádku, vešel za ní a v přízemí domu u výtahu k ní zezadu přistoupil, chytil ji levou rukou za krk, stačil si ještě dát své ruce na krk, držel ji tedy přes její ruce, mířil jí na krk nožem o délce čepele kolem 10 cm, načež začala křičet, vysmekla se mu, přitom si pořezala palec pravé ruky, 7. 8. srpna 2010 v době kolem 18.00 hod. v B. na ulici T. v přízemí domu, přistoupil ke K. J., bylo zřejmé, že je mladší patnácti let, která vystupovala z výtahu, s cílem ukojit svůj pohlavní pud ji natlačil zpět do výtahu, vytáhl nůž, ostřím mířil proti jejímu tělu, vyhrožoval jí zabitím, pokud se bude hýbat nebo křičet, zavřel dveře výtahu, ve kterém se oba nacházeli, nůž schoval, zmáčkl tlačítko nejvyššího patra domu, po rozjetí výtahu jí svlékl kalhoty a kalhotky a zezadu jí zasouval prst do pochvy, než výtah přijel do druhého patra, políbil ji na tvář a poručil jí, aby se oblékla, pak ji chytil za ruku a vytáhl ven z výtahu, dívka volala o pomoc, proto jí zakryl ústa rukou, byl vyrušen sousedkou, která vyšla z bytu na chodbu, z toho důvodu K. J. pustil a z místa odešel. Toto protiprávní jednání obžalovaného L. D. soud prvního stupně právně kvalifikoval jako zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), c), odst. 3 písm. a) tr.zákoníku, účinného od 1.1.2010, v bodech 5), 7), podle odst. 1, odst. 2 písm. c), odst. 3 písm. a) v bodě 2), podle odst. 1), odst. 3 písm. a) v bodě 3) a zločin vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. c), odst. 3 písm. a) tr.zákoníku, účinného od 1.1.2010, v bodě 4), podle odst. 1, odst. 2 písm. c) v bodě 6) rozsudku. Za uvedené trestné činy byl obžalovaný L. D. odsouzen podle § 175 odst. 3 tr.zákoníku, účinného od 1.1.2010, za použití § 40 odst. 1 tr.zákoníku a § 43 odst. 1 tr.zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr.zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně mu bylo podle § 99 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr.zákoníku uloženo ochranné léčení sexuologické ústavní a podle § 70 odst. 1 písm. a) tr.zákoníku mu byl uložen trest propadnutí věci, a to ke spisu přiloženého nože. Soud prvního stupně podle § 228 odst. 1 tr.ř. taktéž uložil obžalovanému povinnost nahradit způsobenou škodu ve výši 60.000 Kč poškozené A. D., ve výši 7.195 Kč Z. p. M. – A., ve výši 1.323 Kč V. z. p. České republiky, a ve výši 1.865 Kč V. z. p. Z podnětu odvolání státního zástupce a obžalovaného L. D. Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 7.9.2011, sp.zn. 5 To 63/2011, podle § 258 odst. 1 písm. b), c), e), odst. 2 tr.ř. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 30.5.2011, č.j. 39 T 4/2011-931, částečně zrušil, a to ve výroku o vině v bodě 1) napadeného rozsudku a ve výroku o trestech a za splnění podmínek § 259 odst. 3 tr.ř. nově rozhodl tak, že obžalovaného L. D. odsoudil za zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), c), odst. 3 písm. a) tr.zákoníku a za zločin vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. c), odst. 3 písm. a) tr.zákoníku, ohledně nichž zůstal napadený rozsudek ve výroku o vině pod body 2) – 7) nezměněn, podle § 175 odst. 3 tr.zákoníku, za použití § 43 odst. 1 tr.zákoníku, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi roků a šesti měsíců, pro jehož výkon byl obžalovaný podle § 56 odst. 2 písm. c) tr.zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně mu podle § 70 odst. 1 písm. a) tr.zákoníku uložil i trest propadnutí věci, a to k trestnímu spisu přiloženého nože. Podle § 259 odst. 1 tr.ř. věc ve zbývající zrušené části vrátil soudu prvního stupně. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn. V tomto rozhodnutí Vrchní soud v Olomouci Krajskému soudu v Brně ohledně protiprávního jednání obžalovaného L. D. kladeného mu za vinu v bodě 1) rozsudku, tedy vůči poškozené P. P., právně kvalifikovaného jako trestný čin znásilnění podle § 241 odst. 1 tr.zákona č. 140/1961 Sb., účinného do 31.12.2009, vytkl, že se dostatečným způsobem nezabýval podmínkami pro čtení svědecké výpovědi poškozené P. P. a její výpověď z přípravného řízení trestního u hlavního líčení dne 23.5.2011 přečetl podle § 211 odst. 2 písm. b) tr.ř. Konstatoval, že v tomto konkrétním případě soud prvního stupně nesprávně aplikoval ustanovení § 211 odst. 2 písm. b) tr.ř., když výslech poškozené P. P. v procesním postavení svědkyně nebyl prováděn jako neodkladný nebo neopakovatelný úkon v režimu ustanovení § 158a tr.ř. Zdůraznil, že poškozená P. P. je důležitou a žádnými jinými důkazy nenahraditelnou, jedinou přímou svědkyní, jež měla být vystavena útoku ze strany obžalovaného L. D., jemuž nikdo jiný přítomen nebyl. Soud prvního stupně tak pochybil, pokud výpověď poškozené P. P. v procesním postavení svědkyně u hlavního líčení pouze přečetl, navíc za aplikace nesprávného ustanovení trestního řádu. Soudu prvního stupně Vrchní soud v Olomouci uložil, aby se po vrácení věci ve zrušené části zabýval způsobilostí poškozené P. P. podat svědeckou výpověď před soudem a v kladném případě ji podrobně protiprávnímu jednání, kladenému za vinu obžalovanému L. D. v bodě 1) rozsudku vyslechl. Za vhodný pak odvolací soud považoval i výslech svědkyně M. G. k ozřejmení způsobu sexuálního chování obžalovaného. Po provedení těchto důkazů bylo úkolem soudu vyhodnotit tyto důkazy v reakci na konkrétní poznatky plynoucí z dosavadního dokazování. Po vrácení věci soud prvního stupně doplnil dokazování u hlavního líčení konaného dne 3.11.2011 výslechem obžalovaného L. D. a svědků M. G. a P. P. a oproti původnímu rozhodnutí ve věci obžalovaného podle § 226 písm. a) tr.ř. zprostil obžaloby. Takovéto rozhodnutí však nelze v daném stadiu dokazování před soudem v žádném případě akceptovat. Soud prvního stupně sice formálně splnil pokyny odvolacího soudu obsažené v jeho zrušovacím rozhodnutí ze dne 7.9.2011, avšak výslech poškozené P. P. neprovedl zákonným způsobem, s ohledem na změnu důkazní situace, vyvolanou osobním výslechem jmenované poškozené, neprovedl další dokazování, nezbytné pro rozhodnutí ve věci, a dostatečným způsobem nevyslechl ani svědkyni M. G. k rozporům v jejích výpovědích. Soud prvního stupně u hlavního líčení na základě pokynu odvolacího soudu osobně vyslechl poškozenou P. P., avšak učinil tak způsobem odporujícím zákonu. Podle § 52 tr.ř. se při provádění úkonů trestního řízení musí jednat s osobami na úkonu zúčastněnými tak, jak to vyžaduje význam a výchovný účel trestního řízení; vždy je nutno šetřit jejich osobnosti a jejich ústavou zaručených práv. Jde o provedení čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod a o vyjádření zásady zdrženlivosti (přiměřenosti), obsažené v ustanovení § 2 odst. 4 tr.ř., která spočívá v tom, že úkony trestního řízení, při kterých je nutno v určité, zákonem stanovené míře zasahovat do základních práv a svobod občanů, je třeba provádět tak, aby při nich bylo šetřeno osobnosti zúčastněných osob a šetřeno jejich ústavou zaručených práv. Pokud je pak nutno do těchto základních práv a svobod zasáhnout, musí být tento zásah nejen v souladu se zákonem, ale postup orgánů činných v trestním řízení musí v rámci možnosti do těchto ústavně zaručených základních práv a svobod zasahovat co nejméně, což je výrazem humanizace trestního řízení a úcty k lidským právům a svobodám. V daném případě soud vyslýchal poškozenou zvlášť závažným trestným činem znásilnění podle § 241 odst. 1 tr.zákona účinného v době činu a měl proto s ohledem na závěry znaleckého posudku z oboru psychologie, kterým byla zkoumána osobnost poškozené, výslech provádět zvlášť šetrně. Z protokolu o hlavním líčení a zvukového záznamu o průběhu hlavního líčení zcela jednoznačně vyplývá, že poškozená P. P. byla v době výslechu ve špatném psychickém stavu. Byla rozrušená, vzlykala, posmrkávala a silně oddychovala do mikrofonu. Vzhledem k tomuto stavu nebyla schopna souvislé výpovědi. Z jejího postoje je zcela evidentně patrná nechuť vypovídat k samotné prožité události, na dotazy odpovídala rozrušeně, s delším časovým odstupem, toliko stručně, popř. je ponechávala bez odpovědi. Za této situace je s podivem, že předsedkyně senátu a potažmo soud nepřijali žádné opatření, směřující k ochraně jmenované svědkyně (§ 209 odst. 1 tr.ř.), přestože bylo soudu navrhováno intervenující státní zástupkyní, aby byl výslech poškozené proveden v nepřítomnosti obžalovaného. V žádném případě neobstojí argumentace soudu prvního stupně, prezentovaná v odůvodnění napadeného rozsudku, podle níž nelze tak významný důkazní prostředek, kterým je výpověď svědkyně P., provádět v nepřítomnosti obžalovaného (viz str. 9 rozsudku). Tato argumentace zcela zjevně odporuje zákonu, konkrétně shora citovanému ustanovení § 209 odst. 1 tr.ř. Obavu, že svědek v přítomnosti obžalovaného nevypoví pravdu, je totiž nutno posoudit podle konkrétních okolností projednávaného případu, zejména s přihlédnutím k charakteru trestného činu, který je předmětem trestního stíhání, k osobním vlastnostem obžalovaného, k osobě svědka a jeho vztahu k obžalovanému a charakteru skutečností, o nichž má svědek vypovídat. Takovouto obavu lze bezpochyby shledat u osoby, která má z obžalovaného strach z důvodu násilného útoku vůči její tělesné integritě a lidské důstojnosti, jakož i z důvodu případné msty za svědeckou výpověď. Poškozená P. P. byla před soudem silně rozrušena, což dala zřetelně najevo svým chováním a sama to i výslovně konstatovala, když uvedla, že není schopna vypovídat a na události vůbec nechce vzpomínat (č.l. 1038). Soud byl také na neschopnost výpovědi poškozené v daném okamžiku výslovně upozorněn státní zástupkyní. Předsedkyně senátu pak v průběhu hlavního líčení u poškozené shledala: „dnešní negativní psychický zážitek“ (č.l. 1040) a o špatném psychickém stavu poškozené se zmínil i sám obžalovaný L. D. (č.l. 1043 spisu). Za této situace je naprosto nepochopitelná reakce předsedkyně senátu na námitku státní zástupkyně v průběhu výslechu poškozené, v níž předsedkyně senátu uvedla, že státní zástupkyně není odbornicí v oblasti psychiatrie, aby se vyjadřovala k psychickému stavu svědkyně (viz č.l. 1034 spisu). Vrchní soud v Olomouci se ztotožnil i s odvolací námitkou státního zástupce, že samotný způsob vedení výslechu poškozené byl neprofesionální a otázky kladené svědkyni byly zcela jednoznačně kapciózní a sugestivní. Nesprávná je i nečinnost předsedkyně senátu, jejíž povinností je podle § 203 tr.ř. řídit hlavní líčení a současně dbát na to, aby byla zachovávána důstojnost a vážnost soudního jednání, pokud bez dalšího opatření ponechala vyjádření obhájce obžalovaného ke svědkyni, že buď lže ona nebo svědkyně G. I tímto postupem soudu došlo k neodůvodněnému zásahu do práv poškozené, jehož bude nutno se v dalším řízení vyvarovat. Soud prvního stupně v novém řízení provede opětovný výslech poškozené P. P., a to v nepřítomnosti obžalovaného L. D. postupem upraveným v § 209 odst. 1 tr.ř., event. i za vyloučení veřejnosti podle § 200 - § 201 tr.ř., a to za dodržení všech zákonem a listinou základních práv a svobod zaručených práv a pravidel pro výslech svědka upravených trestním řádem. Učiní tak v přítomnosti znalkyně z oboru psychologie, PhDr. Z. K., CSc., která bude před samotným výslechem poškozené u hlavního líčení podrobně seznámena s postojem poškozené u hlavního líčení dne 3.11.2011, jenž je zřejmý především ze zvukového záznamu o průběhu hlavního líčení a provede psychologické vyšetření poškozené a opětovně se vyjádří k osobnosti poškozené a vyhodnotí její projevy u hlavního líčení před soudem prvního stupně dne 3.11.2011 (zpracuje tak doplněk znaleckého posudku z oboru psychologie) a u nově konaného hlavního líčení se po výslechu poškozené vyjádří i k jejím projevům u tohoto hlavního líčení. Soud prvního stupně rovněž opětovně vyslechne svědkyni M. G., které s ohledem na rozpory v jejích výpovědích předestře její výpověď ze dne 11.11.2010, č.l. 285-288 (§ 158 odst. 8 tr.ř. a § 212 tr.ř.). K vyřešení rozporů mezi jejími výpověďmi lze pak vyslechnout i svědka P. G. (č.l. 290-291). Pokud to pak bude považovat soud prvního stupně za nutné pro své rozhodnutí, opětovně vyslechne i svědka M. H., který se rovněž vyjadřoval k intimním stykům obžalovaného s dívkou s přezdívkou „M.“, při kterých ji měl svazovat. K této skutečnosti taktéž vyslechne zmiňovanou svědkyni M. G., když v průběhu hlavního líčení bylo hovořeno pouze o poutech (viz č.l. 1022). K samotnému průběhu výslechu poškozené P. P. v přípravném řízení trestním dne 12.1.2011 vyslechne svědka kpt. Bc. M. R., Dis., a k ustanovení poškozené a k postupu před jejím výslechem výše uvedeného dne vůči poškozené vyslechne i svědka kpt. Mgr. V. S. Po provedení těchto důkazů soud prvního stupně tyto nově provedené důkazy vyhodnotí v kontextu s důkazy již provedenými, způsobem upraveným v ustanovení § 2 odst. 6 tr.ř. tak, aby toto hodnocení nebylo v extrémním rozporu s obsahem provedených důkazů, jak to bylo v napadeném rozsudku, zejména pokud se to týká „podsunutí znásilnění svědkyni“, absence skutečností znamenajících citelný zásah do zdravotního stavu svědkyně (viz str. 9 rozsudku), otázky použití násilí vůči ní (str. 10 rozsudku), údajné msty poškozené obžalovanému, možnosti od něj v době útoku odejít (str. 11 rozsudku), manipulace s její výpovědí orgány činnými v přípravném řízení trestním a další. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Vrchní soud v Olomouci vyhověl odvolání státního zástupce a podle § 258 odst. 1 písm. a), b), c) tr.ř. napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a podle § 259 odst. 1 tr.ř. věc vrátil soudu prvního stupně. Oproti požadavkům státního zástupce na doplnění dokazování vyjádřením dřívějšího obhájce obžalovaného Mgr. K. ke způsobu vedení výslechu poškozené dospěl odvolací soud k závěru, že výslechu tohoto svědka není pro rozhodnutí soudu prvního stupně třeba s ohledem na slyšení vrchního komisaře, provádějícího výslech poškozené. S ohledem na výslechy svědků kpt. Bc. M. R., Dis., a kpt. Mgr. V. S. není třeba před soudem prvního stupně doplňovat dokazování ani čtením jejich úředních záznamů ze dne 30.11.2011, tvořících přílohu opravného prostředku státního zástupce. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není další řádný opravný prostředek přípustný. V Olomouci dne 3. ledna 2012 JUDr. Václav Čapka v.r. předseda senátuZa správnost vyhotovení: Z. Šimanská