Za spravedlivé lze považovat pouze takové vypořádání mezi společníky, které si společníci zvolili v souladu se zákonem. Nezvolí-li si výslovně vypořádání z čistého obchodního majetku na základě posudku znalce, bude vypořádací podíl zjištěn z vlastního kapitálu společnosti.

8 Cmo 22/2012-593 U s n e s e n í Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Aleny Chládkové a soudců JUDr. Ladislava Bognára a JUDr. Jana Zavrtálka v právní věci navrhovatele J. K., zastoupeného JUDr. Alicí Říhovou, advokátkou, Statenice, Nad Vinicí 494, PSČ 252 62, za účasti obchodní společnosti ALFA–HELICOPTER, spol. s r.o., se sídlem Brno, Vachova 5, PSČ 602 00, IČ: 19012802, zastoupené JUDr. Annou Bayerovou, advokátkou, Brno, Vachova 5, PSČ 602 00, o návrhu na zaplacení vypořádacího podílu ve výši 6.583.104,70 Kč s příslušenstvím, k odvolání účastníků proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6.10.2011 č.j. 9/18 Cm 87/2005 – 463, ve znění doplňujícího, resp. opravného, usnesení ze dne 28.6.2012 č.j. 9/18 Cm 87/2005 – 575, t a k t o : I. Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku I. ohledně zaplacení částky 2.839.255,- Kč s příslušenstvím a ve výroku II. p o t v r z u j e . II. Ohledně zaplacení částky 492.932,- Kč s příslušenstvím se usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. m ě n í tak, že návrh na zaplacení částky 492.932,- Kč s příslušenstvím se z a m í t á . III. Navrhovatel je povinen zaplatit společnosti ALFA-HELICOPTER, spol. s r.o. náklady řízení ve výši 18.655,80 Kč, do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám advokátky JUDr. Anny Bayerové. IV. Navrhovatel je povinen zaplatit společnosti ALFA-HELICOPTER, spol. s r.o. náklady odvolacího řízení ve výši 26.603,30 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám advokátky JUDr. Anny Bayerové. V. Navrhovateli se vrací 37.044,- Kč. VI. Účastník řízení je povinen zaplatit na náhradu nákladů řízení státu České republice částku 40.404,- Kč na účet Krajského soudu v Brně č.ú. 19-5720621/0710, KS 1148, VS 1822008705, u České národní banky, pobočka Brno, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. O d ů v o d n ě n í : Shora označeným usnesením soud prvního stupně uložil společnosti povinnost zaplatit navrhovateli 3.332.187,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 6,5% počínaje 1.4.2002 do zaplacení (výrok I.), návrh na zaplacení částky 3.204.975,70 Kč s úrokem z prodlení ve výši 6,5% počínaje 1.4.2002 do zaplacení zamítl (výrok II.), společnosti uložil povinnost zaplatit navrhovateli na nákladech řízení částku 9.587,- Kč (výrok III.), dále jí uložil povinnost zaplatit České republice na nákladech řízení státu částku 44.554,- Kč (výrok IV.) a rozhodl o vrácení částky 41.194,- Kč navrhovateli (výrok V.). Doplňujícím usnesením soud uložil společnosti povinnost zaplatit navrhovateli úrok z prodlení z částky 45.942,- Kč ve výši 6,5% ročně za období od 1.4.2002 do 10.2.2009 (výrok VII.) a opravil nesprávné označení společnosti v záhlaví napadeného usnesení. Podle odůvodnění soud prvního stupně vyšel z obsahu dohody společníků z 1.10.2001, kterou současně považoval za změnu společenské smlouvy v čl. III.1.7. dle ust. § 141 ObchZ. Podle této dohody vznikl společnosti závazek stanovit vypořádací podíl z vlastního kapitálu společnosti. Jestliže na základě dohody mezi společníky přešlo vlastnické právo k vrtulníku BELL 206L 3 na navrhovatele, měl jako nový vlastník tohoto prostředku ve vypořádacím podílu obdržet všechny prostředky, které byly zaúčtovány jako rezerva na jeho opravy. Společnost tyto rezervy rozpustila ve vlastním kapitálu, z něhož navrhovatel obdržel pouze jednu třetinu. Podíleli-li se ostatní společníci v rámci vlastního kapitálu svým podílem na rezervách vytvořených pro zařízení převáděné na navrhovatele, je logické, že se navrhovatel bude stejným dílem podílet na rezervách vytvořených na strojním zařízení, které zůstalo i nadále v majetku společnosti. Skutečnost, že rezervy měly podstatný význam na výši vlastního kapitálu, je nepochybná jak ze znaleckého posudku, tak i ze samotného vyjádření společnosti. „Z těchto důvodů soud považoval za nezbytné vycházet z položky zahrnující i rezervy na budoucí opravy strojních zařízení v majetku“ společnosti. Naopak nepřihlédl k položkám zohledňujícím délku účetního odpisu a vycházejícím z doby 20 let, byť se podle stanoviska znaleckého ústavu jedná o reálnou dobu odepisování. „Vyšel ze zvyklostí společnosti a z doby jí používané, tj. 10 let. Jak navrhovatel, tak i účastník řízení jsou provozovateli těchto strojních zařízení. Dopad účetní délky odpisu na výši vypořádacího podílu jim musel být znám v době, kdy společníci uzavírají dohodu o ukončení účasti podmiňující vznik práva navrhovatele na vypořádací podíl. Jestliže se navrhovatel, ale i společníci zbylí ve společnosti dohodli na řadě podrobností, změnili obsah společenské smlouvy, stanovili pravidla pro zápočet poskytnutých strojních zařízení vůči absolutní výši vypořádacího podílu, dohodli lhůtu splatnosti odlišnou od úpravy ve společenské smlouvě, měl se navrhovatel dohodnout se společníky na prodloužené délce účetního odpisu rozhodujícího strojního zařízení. Jestliže tak neučinil, ačkoliv si musel být podle obsahu svých námitek ke způsobu výpočtu vypořádacího podílu vědom, jakým zásadním způsobem tato skutečnost výpočet ovlivní, akceptoval postup používaný společností v době ukončení jeho účasti ve společnosti.“…“ V závislosti na těchto dílčích závěrech soud vzal jako výchozí položku pro posouzení důvodnosti návrhu částku 11.098.000,- Kč. Od této částky odečetl všechna plnění doposud poskytnutá účastníkem řízení navrhovateli. Soud tak započítal částku 1.147.764,- Kč představující daň z příjmu z částky 7.711.758,- Kč (po odpočtu částky 60.000,- Kč podle ust. § 36 odst. 1 písm. B/ – bod 1.) ve výši 15%, účetní hodnotu vrtulníku BELL 206 L 3 ve výši 5.903.742,70 Kč, částku 200.000,- Kč započítanou na pohledávku účastníka řízení vůči navrhovateli a vyplacenou částku 460.251,30 Kč. K aktivům navrhovatele soud započítal částku vyplacenou v průběhu řízení (2009) ve výši 45.942,- Kč včetně 15% daně z příjmu z této částky, ke které navrhovatel nepřihlédl a v této části nevzal návrh zpět, celkem tedy 54.055,- Kč. Celkový dosavadní příjem navrhovatele od účastníka řízení činí 7.765.813- Kč. Rozdíl mezi částkou 11.098.000,- Kč a doposud přijatým plněním činí 3.332.187,- Kč. Tato částka představuje, podle názoru zdejšího soudu, nesplacenou část vypořádacího podílu, na kterou vzniklo navrhovateli podle obsahu dohody z 1.10.2001 a výše uvedeným ustanovením obchodního zákoníku právo. Soud ji v tomto rozsahu přiznal.“ Ve zbývající části, tj. ohledně zaplacení částky 3.204.975,70 Kč návrh zamítl. Proti tomuto usnesení podal navrhovatel včas odvolání, a to do výroku II., III. a V. Namítal především, že dohoda o ukončení účasti navrhovatele ve společnosti ze dne 1.10.2001 nebyla sepsána ve formě notářského zápisu. Nemohlo tak dojít ke změně společenské smlouvy, a to pro rozpor s ust. § 63 a § 57 odst. 1 ObchZ, která ke změně společenské smlouvy vyžadují formu notářského zápisu. V této souvislosti upozornil na obsah čl. III.1.7., podle něhož se výše vypořádacího podílu stanoví na základě mimořádné účetní závěrky ke dni zániku účasti společníka ve společnosti, která určí výši čistého obchodního jmění společnosti a vypočte se poměrem splaceného vkladu tohoto společníka ke splaceným vkladům ostatních společníků. Z těchto důvodů se správná výše vypořádacího podílu musí určit z čistého obchodního majetku společnosti. V další části odvolání navrhovatel poukázal na porušení dohody ze strany společníků, neboť mezitímní účetní závěrka ověřená auditorem nebyla vyhotovena do 31.12.2001, navrhovatel neobdržel kompletní materiály - účetní závěrky do 5.1.2002 a do dne 5.2.2002 se nekonala valná hromada společnosti za účelem odsouhlasení konečné výše vypořádacího podílu navrhovatele. Dále zmínil porušení zákona o účetnictví společností, jehož důsledkem bylo ovlivnění výše vypořádacího podílu v neprospěch navrhovatele. Společnost neprovedla inventarizaci majetku ke dni předcházejícímu den zániku účasti navrhovatele ve společnosti, nerozpustila účetně vytvořené rezervy na opravy ve prospěch výnosů a tedy ve prospěch vlastního kapitálu společnosti a stanovila nesprávnou výši účetních odpisů majetku společnosti - určila-li ji v tak krátké době (10 let), že po jejím uplynutí měl majetek společnosti (a zejména pak vrtulníky ve vlastnictví společnosti) účetní hodnotu 0,- Kč. Navrhovatel rovněž polemizoval se závěry znalce obsaženými v původním znaleckém posudku, v němž stanovil výši vypořádacího podílu částkou 8.466.000,- Kč před zdaněním a za jediný správný považoval vypořádací podíl navrhovatele určený z čistého obchodního majetku společnosti ve výši 32.631.000-, Kč před zdaněním, neboť nejlépe odpovídá spravedlivému vypořádání navrhovatele ze zaniklé účasti ve společnosti. K vypořádacímu podílu určenému z vlastního kapitálu společnosti ve výši 11.098.000,- Kč před zdaněním namítl, že znalecký ústav rozpustil veškeré rezervy na opravy ve prospěch výnosů a tedy ve prospěch vlastního kapitálu společnosti, avšak nezabýval se hodnocením účetních odpisů aplikovaných společností, které znalecký ústav naopak hodnotil až v rámci následující samostatně zadané podotázky. Podle názoru navrhovatele soud chybně vycházel právě z tohoto výpočtu. Následně zmínil vypořádací podíl určený z vlastního kapitálu ve výši 32.726.000,- Kč před zdaněním, což je částka, k níž dospěl znalecký ústav po rozpuštění veškerých rezerv na opravy a po úpravě účetních odpisů majetku společnosti na 20 let a zabýval se dalšími údaji, které znalecký ústav při tomto výpočtu zohledňoval na rozdíl od soudu prvního stupně. Navrhovatel uzavřel, že ať už by byl vypořádací podíl vypočten podle posledně uvedeného způsobu či z čistého obchodního majetku, vždy by vypořádací podíl takto vypočtený přesahoval nárok uplatněný v tomto řízení o více než 1.500.000,- Kč. Nakonec navrhovatel zmínil, že částka 45.942,- Kč byla navrhovateli vyplacena již po odečtení srážkové daně, a proto soud prvního stupně nesprávně v odůvodnění navrhovateli vytkl, že nepřihlédl k dani z příjmu z tohoto dodatečně poskytnutého plnění a v tomto rozsahu nevzal svůj návrh zpět. Navrhovatel přitom svým návrhem uplatnil pouze čistý nárok na doplatek vypořádacího podílu po odečtení daně a po odečtení dalšího plnění, které navrhovatel na vypořádací podíl od účastníka řízení obdržel. Proto navrhovatel požaduje, aby napadené usnesení bylo ve výroku II. změněno tak, že návrhu se vyhovuje i v této části. Tato skutečnost se pak musí odrazit i v závislých výrocích. Proti tomuto usnesení, avšak pouze do výroku I. a závislých výroků, podala odvolání i společnost. Soudu vytýkala, že neprovedl důkazy, a to dvě expertní stanoviska a následně i znalecký posudek k prokázání tvrzení společnosti, že o rezervách účtovala vzhledem ke svým specifickým podmínkám oprávněně a že jí celou dobu její existence praktikovaná doba odpisu vrtulníků je správná. Soud se neřídil závěry posudku, když bez opory v nich vlastní úvahou dospěl k nutnosti korekce výše vlastního kapitálu zrušením veškerých vykázaných rezerv a k tomu účelu použil výpočet provedený dodatkem č. 1 posudku. Znalec provedl předmětný výpočet, jak byl nařízen soudem, avšak nikde (ani v posudcích ani při výsleších) neuvedl, že by bylo z hlediska účetních předpisů správné, aby všechny rezervy byly rozpuštěny. Soud, i když to výslovně neuvádí, pokud provedl korekci účetnictví společnosti zrušením všech rezerv, musel dovodit, že její účetnictví nebylo správné. Učinil to však, aniž by uvedl povinnost stanovenou zákonem, kterou měla společnost účtováním o rezervách porušit. Rezervy, o nichž společnost v předmětné mezitímní závěrce účtovala, byly určeny na budoucí opravy a údržbu, k nimž byla společnost povinna ze zákona v důsledku provozu vrtulníků v době, kdy navrhovatel ještě byl společníkem společnosti a kdy tato společnost měla výnosy z jejich provozu. Společnost nevidí důvod, proč by měla spolu s rezervami na vrtulník, jehož vlastnictví v rozhodné době pozbyla, zrušit i rezervy na vrtulníky, jež zůstaly v jejím majetku a kde tedy nadále splňovaly podmínku soudem citovaného ustanovení zákona o rezervách. V této souvislosti poznamenala, že soud neprovedl důkaz stanoviskem TPA Horwath Notia Audit s.r.o. a znaleckým posudkem znaleckého ústavu Národohospodářské fakulty VŠE v Praze z 16.5.2011, který vyslovil a odborně zdůvodnil závěr, že z hlediska účetních předpisů bylo správné, pokud společnost v předmětné mezitímní závěrce účtovala o rezervách na opravy (údržbu) vrtulníků s tím, že společnost tvorbou odpisů a účtováním o nich neporušila žádnou povinnost danou účetní legislativou. K závěru soudu o odpisech vrtulníků společnost uvedla, že souhlasí s tímto závěrem, pokud jde o správnost účtování společnosti o účetních odpisech jejích vrtulníků, má však za to, že soud svůj závěr nezdůvodnil správně, pokud měl za to, že se navrhovatel měl dohodnout se společníky na prodloužené délce účetního odpisu. Taková dohoda, která by pro všechny předešlé roky zpětně změnila sazbu účetních odpisů, není možná. Jak opakovaně uváděla společnost ve svých vyjádřeních, odepisovala vrtulníky po celou dobu trvání společnosti stejnou sazbou, a to sazbou, kterou zvolila jako odpovídající době jejich ekonomického využití. Na závěr společnost namítla, že soud pochybil i při samotném výpočtu vypořádacího podílu z jím stanoveného základu, neboť částka 3.332.187,- Kč je částkou „brutto“, která nemůže být celá k výplatě navrhovateli vyplacena. Plátce je povinen srazit 15% daň z příjmu fyzických osob, tuto odvést a vystoupivšímu společníku vyplatit vypořádací podíl (doplatek podílu) o těchto 15% snížený. V předmětném případě by tedy částka daně byla 499.828,- Kč a částka podílu k výplatě navrhovateli jen 2.832.359,- Kč. Proto soud posoudil nesprávně i otázku výpočtu výše doplatku vypořádacího podílu ze soudem stanoveného základu. S ohledem na vzájemně se vylučující názory účastníků řízení na výpočet vypořádacího podílu, tedy především otázku základu pro výpočet vypořádacího podílu a vlivu rezerv a délky odpisů majetku na tento základ, odpovídala těmto stanoviskům i vyjádření účastníků k odvolání protistrany. Odvolací soud poté, co dovodil, že přípustná odvolání jsou podána včas, oprávněnými osobami a obsahují náležitosti ust. § 205 odst. 1 OSŘ a odvolací důvody podle § 205 odst. 2 OSŘ, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v celém rozsahu, v tomto rozsahu přezkoumal i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání jsou důvodná jen zčásti. Z obsahu předloženého spisu odvolací soud zjistil, že návrhem na zahájení řízení došlým soudu prvního stupně dne 25.1.2005 doplněným podáním ze dne 7.2.2008 se navrhovatel domáhal uložení povinnosti společnosti zaplatit mu vypořádací podíl ve výši určené soudem na základě znaleckého posudku. Tvrdil, že dohodu o ukončení účasti ve společnosti uzavřel s ostatními společníky dne 1.10.2001. V dohodě bylo potvrzeno, že navrhovateli vzniká nárok na vypořádací podíl ve výši podle zákona s tím, že ta bude zjištěna z vlastního kapitálu společnosti podle mezitímní účetní závěrky ke dni 30.9.2001. V dohodě bylo ujednáno, že mezitímní účetní závěrka bude vyhotovena jednatelem společnosti a ověřena auditorem nejpozději do 31.12.2001, měsíc před konáním valné hromady budou navrhovateli předány kompletní materiály – účetní závěrka včetně zmíněné zprávy auditora. Valná hromada, na níž mělo dojít k odsouhlasení konečné výše vypořádacího podílu, se měla konat dne 5.2.2002. Tyto lhůty společníci nedodrželi. Aniž by společníci znali při sepisování dohody přesnou výši vypořádacího podílu v penězích, dohodli se, že vypořádací podíl bude vyplacen – vypořádán věcmi movitými, a to helikoptérou typu BELL 206 L 3, imatrikulační značka OK XIS, jejíž účetní hodnota k 30.9.2001 činila 5.903.743,- Kč, osobním automobilem Škoda Felicia SPZ OCJ 79-75, jehož účetní hodnota k 30.9.2001 činila 0,- Kč, navigačním přístrojem GPS XL SN 39536711, jehož účetní hodnota k 30.9.2001 činila 0,- Kč. Bylo ujednáno, že po zjištění absolutní výše vypořádacího podílu v penězích, tedy po schválení mezitímní účetní závěrky, bude vypořádán předpokládaný rozdíl mezi sumou účetních hodnot shora uvedených a výší vypořádacího podílu dle zákona. Vypořádací podíl měl být vyplacen nejpozději do 31.3.2002. Valná hromada se konala až 20.5.2002, mezitímní účetní závěrku schválila přesto, že podle závěru auditora účetní závěrka nezobrazuje zcela věrně ve všech významných ohledech majetek, závazky a vlastní jmění společnosti. Výše vypořádacího podílu nebyla na valné hromadě odsouhlasena. Po urgencích zaslala společnost navrhovateli vyúčtování výpočtu vypořádacího podílu vyhotovené dne 18.7.2002, ve kterém se konstatuje vypořádací podíl navrhovatele ve výši 7.711.758,- Kč. Po snížení o srážkovou daň a po započtení věcného plnění - peněžité pohledávky společnosti ve výši 200.000,- Kč (nevrácená záloha) - náleží navrhovateli 460.251,30 Kč. Tato částka byla navrhovateli vyplacena. Navrhovatel si za účelem určení přesné výše vypořádacího podílu nechal zpracovat znalecký posudek Ing. Ivanem Bohunovským, soudním znalcem v oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady movitostí a účetní evidence, v rámci něhož soudní znalec odborně zhodnotil a porovnal údaje obsažené v mezitímní účetní závěrce sestavené ke dni 30.9.2001 a údaje obsažené v řádné účetní závěrce sestavené ke dni 31.12.2001. Navrhovatel popsal nedostatky mezitímní účetní závěrky, mezi jiným i nerozpuštění rezerv ve výši 14.723.000,- Kč do vlastního kapitálu a neuvedení zásob benzinu pro 4 provozuschopné vrtulníky v mezitímní účetní závěrce. Po sečtení výše vypořádacího podílu určeného navrhovatelem a částek, jež byly podle navrhovatele v mezitímní účetní závěrce nesprávně uvedeny, dospěl ke skutečné výši vypořádacího podílu 15.467.175,- Kč před zdaněním. Po zdanění a zohlednění dosud poskytnutého plnění dospěl k částce, jež zbývá k vyplacení zbývající části vypořádacího podílu, a to k částce 6.583.104,70 Kč. Navrhovatel navrhl provedení znaleckého posudku soudem ustanoveným znalcem k prokázání výše jeho vypořádacího podílu, jak vyplývá z dohody o ukončení účasti navrhovatele ve společnosti ze dne 1.10.2001. Protože dle dohody měl být vypořádací podíl vyplacen nejpozději dne 31.3.2002, požadoval úroky z prodlení v zákonem stanovené výši ode dne 1.4.2002 z žalované částky do zaplacení. Společnost požadovala zamítnutí návrhu. Podle ní auditor Mgr. Raif ve výroku v mezitímní závěrce k 30.9.2001 nemohl uvést nic jiného z důvodu, že se jedná o závěrku mezitímní a takováto závěrka nemohla reflektovat všechna předvídatelná rizika a možné ztráty, které naopak se projevit musí (vzhledem k účetním postupům) v roční účetní závěrce. K navrhovatelem založenému znaleckému posudku Ing. Bohunovského společnost uvedla, že rezervy účtuje a vždy účtovala o rezervách v souladu s účetní metodikou jako o tzv. cizích zdrojích, které nemohou být součástí vlastního kapitálu, poněvadž se jedná o budoucí závazky účetní jednotky, přitom ovšem z účetnictví je patrno, že společnost právě při sestavování mezitímní závěrky k 30.9.2001 část rezerv vytvořených v minulých letech, které se vztahovaly k vrtulníku, jejž navrhovatel obdržel od společnosti jako část nepeněžitého vypořádání, rozpustila do vlastního kapitálu. Stejně naložila s rezervami na vrtulník, který havaroval a byl vyřazen z jejího majetku. V obou případech rezervy ztratily z účetního hlediska své opodstatnění. Pokud jde o zásoby benzinu, zde nedopatřením nebyla provedena inventarizace zásob paliva k 30.9.2001 a k tomuto datu mohlo být na zásobách společnosti palivo v hodnotě cca 235.000,- Kč. Proto společnost provedla propočet zvýšení vypořádacího podílu právě z důvodu zvýšení vlastního kapitálu společnosti o nezaúčtovanou hodnotu benzinu a navrhovateli zaplatila částku 45.942,- Kč jako doplatek vypořádacího podílu po odpočtu srážkové daně. Navrhovatel následně o tuto částku vzal návrh na zahájení řízení zpět, neboť podle společnosti tak doplatek vypořádacího podílu s ohledem na nezahrnuté zásoby pohonných hmot v hodnotě 235.000,- Kč činí po odečtu srážkové daně 45.942,- Kč. K námitce společnosti ohledně rezerv navrhovatel uvedl, že společnost účelově přesunula část vytvořeného zisku do rezerv na budoucí opravy a pořízení náhradních součástek a dílů do vrtulníků, čímž uměle snížila kladný hospodářský výsledek, který je součástí vlastního kapitálu, z něhož se určuje výše vypořádacího podílu. Dále nesouhlasil s tím, že společnost prováděla odpisy majetku (vrtulníků) ve výši 10% ročně, což neodpovídá skutečné amortizaci a opotřebení majetku tohoto typu. Vrtulník je totiž velmi specifický typ majetku, jehož znehodnocování nelze srovnávat např. se znehodnocováním osobních automobilů. V případě, že je u vrtulníku dodržován systém údržby, je možné užívat vrtulník v podstatě po neomezeně dlouhou dobu, přičemž doba provozu výše uvedeného typu vrtulníku obvykle dosahuje až 50 let, jak vyplývá z připojeného znaleckého posudku ze dne 17.2.2009 týkajícího se obvyklé doby životnosti typu vrtulníku BELL 206. Usnesením ze dne 9.4.2009 č.j. 9/18 Cm 87/2005 – 137 soud ustanovil znalce, kterému uložil, aby s přihlédnutím k jednotlivým připomínkám účastníků řízení zvyšujícím nebo snižujícím hodnotu vlastního kapitálu společnosti v době zániku účasti navrhovatele ve společnosti stanovil skutečnou výši jeho vypořádacího podílu. Poté, co se účastníci seznámili se znaleckým posudkem, navrhovatel namítal, že vypořádací podíl měl být vypočten nikoli z vlastního kapitálu, ale z čistého obchodního majetku, jak je patrno ze smlouvy, která dohodou o ukončení účasti navrhovatele ve společnosti ze dne 1.10.2001 změněna nebyla. Takovýto postup podle navrhovatele je v souladu s platným ustanovením § 61 odst. 2 ObchZ. Pokud jde o odpisy majetku, znalec konstatoval, že s ohledem na skutečnost, že se mu nepodařilo získat relevantní soupis majetku evidovaného k 30.9.2001, bylo možné ověřit výši zaúčtovaných odpisů jen přibližným poměrem. Znalec se však v rámci této části svého posudku nevyjádřil k hodnocení těchto odpisů z hlediska doby odepisování, ačkoli navrhovatel spolu se svým podáním ze dne 17.2.2009 založil do soudního spisu i znalecký posudek p. Jana Ptáčka, podle něhož je obvyklá životnost vrtulníku uvedeného typu 50 let. Rovněž společnost vytýkala znaleckému posudku nesprávnost, a to v části týkající se rezerv, konkrétně rozpuštění části rezerv vyúčtovaných do výnosu s výsledným dopadem na zvýšení vlastního kapitálu o 1.250.505,- Kč (před zdaněním). S ohledem na konstatování znalce: „Pokud bychom měli veškeré potřebné informace, pak by výsledek mohl být jiný,“ dovozuje, že náhled znalce na otázku rozpouštění rezerv je do značné míry subjektivní. K těmto výtkám se nejprve znalec vyjádřil písemně (viz podání ze dne 29.4.2010), následně byl soudem prvního stupně vyslechnut (u jednání konaného 20.5.2010), a poté byl znalci zadán další úkol k doplnění znaleckého posudku, a to určení výše vypořádacího podílu z čistého obchodního majetku společnosti ke dni 30.9.2001 (otázka č. 1), určení vypořádacího podílu z vlastního kapitálu společnosti při rozpuštění veškerých rezerv na opravy vytvořených ke dni 30.9.2001 ve prospěch výnosů (otázka 2) a v souvislosti s otázkou 2 vyhodnocení doby odepisování majetku zvolenou společností, zvláště pak odepisování vrtulníků, a to z hlediska věrnosti a poctivosti obrazu předmětu účetnictví stanoveného znalcem Janem Ptáčkem. V závislosti na hodnocení doby odepisování znalec stanoví hodnotu majetku společnosti a tomu odpovídající hodnotu (druhou) vypořádacího podílu z vlastního kapitálu společnosti (otázka 3). Poté, co znalec předložil dodatek 1 ke znaleckému posudku, se k tomuto posudku vyjádřili účastníci, přičemž společnost k odpovědi znalce na otázku 2 nevznesla žádnou výhradu; výhrady směřovala toliko k otázkám 1 a 3. Znalec upozornil na chybu při zodpovídání otázky 3 a v důsledku toho vyhotovil dodatek 2 ke znaleckému posudku, podle něhož výše vypořádacího podílu činí 33.753.000,- Kč. Společnost poukázala na to, že odpisy v délce 10 let nejsou v rozporu se zákonem, že jde o obvyklou dobu odepisování, resp. volbu optimální sazby z hlediska podnikatelských potřeb společnosti, jak vyplývá ze stanoviska TPA Horwath Notia Audit s.r.o. ze dne 16.2.2011 a znaleckého posudku znaleckého ústavu Národohospodářské fakulty VŠE v Praze z 16.5.2011, jakož i z přehledu o vlastnictví vrtulníků společnosti od roku 1992 do roku 2006, jak byl vyhotoven Úřadem pro civilní letectví a tyto důkazy označila a předložila soudu k prokázání svých tvrzení. Dále předložila i expertní reporty společnosti Conklin a de Decker (mezinárodní autorita v ekonomickém poradenství v letectví), z nichž rovněž vyplývá sazba účetních odpisů 10% za rok. Soud poté, co usnesením ze dne 16.3.2011 č.j. 9/18 Cm 87/2005 – 346 řízení o nároku ve výši 45.942,- Kč zastavil a rozhodl o vrácení navrhovateli 1.840,- Kč, po provedeném dokazování rozhodl napadeným usnesením. Odvolací soud především konstatuje, že neshledal takové vady řízení (postupu soudu) či rozhodnutí, pro které by bylo třeba napadené usnesení zrušit a vrátit věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V odvolacím řízení jsou sporné tytéž otázky jako v řízení před soudem prvního stupně, neboť oba odvolatelé mimo jiné namítají nesprávné právní posouzení těchto otázek. Odvolací soud se proto v prvé řadě zabýval platností ujednání obsaženého ve společenské smlouvě o vypořádání společníků (III.1.7.), zda dohodou o ukončení účasti navrhovatele ve společnosti došlo ke změně společenské smlouvy, základnou pro výpočet vypořádacího podílu, otázkou rezerv a rozsahu jejich rozpuštění do vlastního kapitálu a délkou odpisů použitelnou pro zjištění výchozí základny pro výpočet vypořádacího podílu. Z notářského zápisu NZ 126/98, N 132/98 sepsaného dne 29.5.1998 Mgr. Martou Ilievovou, notářkou v Brně, odvolací soud zjistil, že na valné hromadě společnosti konané téhož dne došlo ke změně společenské smlouvy mimo jiné bodu III.1.7., podle něhož vypořádací podíl náleží mimo jiné společníku, jehož účast ve společnosti skončila dohodou „neobsahující způsob vypořádání.“ „Výše vypořádacího podílu se stanoví na základě mimořádné účetní závěrky ke dni zániku účasti společníka ve společnosti, která určí výši čistého obchodního jmění společnosti a vypočte se poměrem splaceného vkladu tohoto společníka ke splaceným vkladům společníků. Vypořádací podíl je splatný do 15 dnů od převodu uvolněného obchodního podílu nebo od rozhodnutí valné hromady o snížení základního jmění o vklad společníka, jehož účast zanikla, popř. o tom, že ostatní společníci převezmou tento vklad v poměru svých obchodních podílů, přičemž rozhodnutí o snížení základního jmění nebo převzetí vkladu musí být přijato od šesti měsíců od zániku účasti společníka ve společnosti. Vypořádací podíl se však nestane splatným dříve, než uplynutím šesti měsíců od schválení mimořádné účetní závěrky. Vypořádací podíl je splatný v penězích. Stanovy společnosti mohou určit, že vypořádací podíl se vyplatí v jiné majetkové hodnotě.“ Z notářského zápisu NZ 249/2001, N 276/2001 sepsaného dne 1.10.2001 Mgr. Martou Ilievovou, notářkou v Brně, odvolací soud zjistil, že dohodou dle § 141 ObchZ rozhodovali společníci o změně obsahu společenské smlouvy, mimo jiné čl. III.1.7. tak, že text počínaje slovy „vypořádací podíl se však“ a konče slovy „majetkové hodnotě“ se ruší a nahrazuje se textem „Vypořádací podíl se vyplácí v penězích a dohodou-li se tak společníci, lze vypořádací podíl vyplatit v nepeněžní podobě, a to převodem věcí z majetku společnosti do majetku společníka, jehož účast na společnosti skončila. Lhůty k vyplacení vypořádacího podílu se řídí příslušnými ustanoveními zákona“. V úplném znění společenské smlouvy ve znění dohody všech společníků dle § 141 ObchZ pořízené formou notářského zápisu dne 1.10.2001 zní věta druhá, čl. III., 1.7 takto: „výše vypořádacího podílu se stanoví na základě mimořádné účetní závěrky ke dni zániku účasti společníka ve společnosti, která určí výši čistého obchodního jmění společnosti a vypočte se poměrem splaceného vkladu tohoto společníka ke splaceným vkladů ostatních společníků.“ Podle ust. § 6 odst. 3 ObchZ platného ke dni 31.12.2000 čistým obchodním jměním je obchodní majetek po odečtení závazků vzniklých podnikateli v souvislosti s podnikáním. Podle ust. § 61 odst. 1 a 2 ObchZ platného ke dni 31.12.2000 podíl je míra účasti společníka na čistém obchodním jmění společnosti. Při zániku účasti společníka ve společnosti za trvání společnosti vzniká společníkovi právo na vypořádání (vypořádací podíl). Výše vypořádacího podílu se stanoví ke dni zániku účasti společníka ve společnosti na základě mimořádné účetní závěrky a vyplácí se v penězích, neplyne-li ze společenské smlouvy nebo stanov něco jiného. Podle ust. § 6 odst. 3 ObchZ ve znění platném od 1.1.2001 pro účely tohoto zákona se soubor obchodního majetku a závazků vzniklých podnikateli, který je fyzickou osobou, v souvislosti s podnikáním označuje jako obchodní jmění (dále jen "jmění"). Jměním podnikatele, který je právnickou osobou, je soubor jeho veškerého majetku a závazků. Podle ust. § 61 odst. 2 ObchZ ve znění platném od 1.1.2001 do 31.12.2012 při zániku účasti společníka ve společnosti za trvání společnosti jinak než převodem podílu vzniká společníkovi právo na vypořádání (vypořádací podíl). Výše vypořádacího podílu se stanoví ke dni zániku účasti společníka ve společnosti z vlastního kapitálu zjištěného z mezitímní, řádné nebo mimořádné účetní závěrky sestavené ke dni zániku účasti společníka ve společnosti, pokud společenská smlouva nestanoví, že se má zjistit z čistého obchodního majetku na základě posudku znalce ustanoveného obdobně podle § 59 odst. 3. Vypořádací podíl se vyplácí v penězích, neplyne-li ze společenské smlouvy nebo stanov něco jiného. Jak je zřejmé z výše popsaných zjištění ze změn společenské smlouvy společnosti, jakož i z úplného znění společenské smlouvy, ta obsahovala způsob výpočtu vypořádacího podílu dle § 61 ObchZ ve znění platném do 31.12.2000. Tehdejší právní úprava (takový byl výklad § 61 ObchZ) umožňovala výpočet vypořádacího podílu z tzv. „účetní hodnoty čistého obchodního jmění společnosti,“ jak vyplývá např. z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 29 Odo 513/2005. Podle tohoto rozhodnutí „plyne-li z účetní závěrky (anebo by z ní mělo při řádném zpracování plynout), že účetní hodnota čistého obchodního jmění společnosti zjištěného z účetní závěrky je v hrubém nepoměru ke skutečné (tržní) hodnotě majetku společnosti, je k tomu třeba při stanovení vypořádacího podílu přihlédnout. Takovéto určení výše vypořádacího podílu však již neodpovídá právní úpravě platné od 1.1.2001, která je pro posouzení uplatněného nároku rozhodující. Podle § 61 odst. 2 ObchZ v platném znění se vypořádací podíl vypočte z vlastního kapitálu společnosti v případě, nestanoví-li jinak společenská smlouva. Ta však může toliko stanovit, že se vypočte z čistého obchodního majetku na základě posudku znalce. Jestliže si společníci ve společenské smlouvě neujednali, že vypořádací podíl bude vypočten z čistého obchodního majetku na základě posudku znalce, nevyužili možnost danou zákonem odchylně si upravit způsob výpočtu vypořádacího podílu. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že společníci se v době ukončení účasti navrhovatele ve společnosti řídili společenskou smlouvu uzavřenou podle „dosavadní“ právní úpravy (platné do 31.12.2000), neboť dle části sedmé, čl. VIII, bod 21., věta první zák. č. 370/2000 Sb., kterým bylo mimo jiné novelizováno i znění ust. § 61 ObchZ, „nestanoví-li tento zákon jinak, ustanovení společenských smluv a stanov upravujících práva a povinnosti společníků nebo společnosti v rozporu s donucujícími ustanoveními tohoto zákona pozbývají platnosti dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.“ Ustanovení § 61 odst. 2 ObchZ je ustanovením donucujícím a společenská smlouva v posuzované části (vyloženo v souladu s cit. rozhodnutím 29 Odo 513/2005) tomuto ustanovení neodpovídala. V tomto případě tedy nebylo možno při posuzování základu pro výpočet výše vypořádacího podílu vycházet ze společenské smlouvy, neboť ta byla v uvedené části neplatná. Nebyla-li dohoda o ukončení účasti navrhovatele ve společnosti sepsána formou notářského zápisu, jak bylo v řízení prokázáno, nemohlo touto dohodou dojít ke změně společenské smlouvy, neboť jak správně upozorňuje navrhovatel, ke změně společenské smlouvy mohlo dojít dle § 57 ObchZ ve znění platném od 1.1.2001 a dle § 63 ObchZ v platném znění pouze formou notářského zápisu. Proto odvolací soud dohodu o ukončení účasti navrhovatele ve společnosti za platnou změnu společenské smlouvy nepovažoval. Jak již výše zmínil odvolací soud, ust. § 61 ObchZ v platném znění dává společníkům možnost upravit si ve společenské smlouvě způsob výpočtu vypořádacího podílu, a to pouze z čistého obchodního majetku na základě posudku znalce v případě, nehodlají-li si vypočítávat případný vypořádací podíl z vlastního kapitálu společnosti. Podle názoru odvolacího soudu pouze tyto dvě zákonem stanovené možnosti dávají společníkům na výběr, zda hodlají vypořádací podíl vypočítat podle toho, co do společnosti vnesli (z vlastního kapitálu) či podle hodnoty (tržní) společnosti. Tyto hodnoty mohou být zásadně odlišné, neboť konkrétní společnost může mít určitou tržní hodnotu, ačkoliv hodnota vlastního kapitálu (jakožto účetní položky) se pohybuje v záporných číslech (viz např. vývoj hospodaření ČSA v roce 2009, jak byl uveřejňován v tisku), naproti tomu tržní hodnota společnosti teprve začínající podnikat nemusí výše vlastního kapitálu dosahovat, přestože platí, že při správně vedeném účetnictví je skutečná hodnota společnosti minimálně na úrovni účetní hodnoty společnosti, která je dána zejména součtem základního kapitálu a účetního zisku, který zůstal nerozdělen (jde o položky, které tvoří vlastní kapitál). V průběhu života společnosti se však „účetní hodnota“ společnosti bude zpravidla od tržní hodnoty společnosti lišit, neboť zatímco „účetní hodnotu“ společnosti ovládají jasná zákonem stanovená pravidla (viz účetní a daňové předpisy), její tržní hodnotu ovládají pravidla jiná. Možnost výběru způsobu výpočtu vypořádání z vlastního kapitálu dává společníkům jistotu v tom, že nebude-li se společnosti (zejména v začátcích podnikání) „dařit“ a její hospodaření bude tlačit hodnotu společnosti (tržní) pod její účetní hodnotu, resp. pod výši vlastního kapitálu, společníci o svůj vklad nepřijdou. To bude praktické zejména v těch případech, kdy společník či společníci vložili do společnosti nepeněžité vklady. Naproti tomu volbou možnosti vypořádání z čistého obchodního majetku na základě posudku znalce budou společníci srozuměni s tím, že bez ohledu na to, co do společnosti vložili (a tím není myšlen pouze vklad při zakládání společnosti, ale je tím míněno vše, co lze zahrnout pod položku vlastní kapitál), budou vypořádáni podle toho, jak zdravá a úspěšná bude společnost v době rozhodné pro výpočet vypořádacího podílu. Z výše popsaných úvah je zřejmé, že výše vypořádacího podílu zjištěná na základě obou zákonem stanovených možností může, ale nemusí být shodná. Tomu ostatně nasvědčuje i obsah znaleckého posudku č. 1341-131/09 znaleckého ústavu A&CE Consulting, s.r.o., v němž znalec mimo jiné uvádí: „čistý obchodní majetek (nebo tak čisté obchodní jmění) definuje obchodní zákoník jako rozdíl mezi hodnotou majetku a závazků. Účetnictví společnosti však neobsahuje údaj o čistém obchodním jmění, ale pouze o vlastním jmění. Pojem vlastního jmění a čistého obchodního jmění nejsou totožné. Rozdíl je v tom, že pojem majetek a aktiva nejsou obsahově ani významově totožné a dále také, že za závazky (cizí pasiva – cizí zdroje krytí) se v účetnictví považují i rezervy a zůstatky přechodných účtů pasiv, což ovšem nejsou závazky ve smyslu soukromého práva. V účetnictví společnosti nejsou vykazovány závazky a pohledávky společnosti ve smyslu práva soukromého, ale jen ty, o nichž je společnost povinna účtovat. Čistý obchodní majetek vyjadřuje rozdíl mezi reálnou hodnotou veškerého obchodního majetku a závazků společnosti bez ohledu na to, zda se o nich účtuje nebo neúčtuje. Pro stanovení hodnoty čistého obchodního majetku je účetnictví důležité, především pro účely soupisu majetku a závazků. Na druhou stranu do čistého obchodního majetku je nutno zahrnout i majetek a závazky v účetnictví nezachycené, a to s použitím tržního, nikoliv účetního ocenění. Vlastní kapitál představuje účetní hodnotu majetku společnosti zachycenou v historických cenách krytou z vlastních zdrojů. Odráží v sobě však také použité účetní metody a postupy (například metoda odepisování majetku, způsob tvorby účetních opravných položek a rezerv, metody časového rozlišení), a rovněž pravidel stanovených daňovými zákony (zejména zákon o rezervách na opravy majetku).“ ... „Je třeba upozornit, že hodnota čistého obchodního majetku a hodnota vlastního kapitálu může být výrazně rozdílná.“ Odvolací soud tak s vědomím existence rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 29 Cdo 752/2011 považuje za spravedlivé pouze takové vypořádání mezi společníky, které si společníci zvolili v souladu se zákonem, jinak (nezvolí-li si výslovně) vypořádání, při němž bude vypořádací podíl zjištěn z vlastního kapitálu společnosti. Možnosti stanovené v § 61 ObchZ v platném znění pro výpočet vypořádacího podílu nejsou vzájemně provázány a jedna na druhé není v žádném směru závislá. Společníci se ve společenské smlouvě mohou rozhodnout pro kteroukoliv z těchto možností, a to bez jakýchkoliv podmínek či omezení. Proto by odporovalo platné právní úpravě, pokud by mohl a měl být stanoven vypořádací podíl z čistého obchodního majetku na základě posudku znalce, aniž by tuto možnost společníci ve společenské smlouvě platně sjednali, např. jen z důvodu „hrubého nepoměru“ hodnot vypořádacího podílu zjištěných z čistého obchodního majetku na základě posudku znalce a z vlastního kapitálu. Takový postup by byl v rozporu s vůlí společníků projevenou ve společenské smlouvě. Podle názoru odvolacího soudu není rozumného důvodu vylučovat či omezovat (snižovat) odpovědnost společníků společnosti s ručením omezeným za volbu způsobu výpočtu výše vypořádacího podílu, jakož i důsledky z toho plynoucí, je-li učiněna v souladu se zákonem. Pokud v souladu se zákonem není anebo pokud v tomto směru společníci ve společenské smlouvě nic neujednali či pouze odkázali na zákonnou úpravu (i takovýmto způsobem mohou zmíněnou volbu provést), je třeba vypořádací podíl stanovit z vlastního kapitálu. Protože v projednávaném případě je společenská smlouva v části týkající se základu pro výpočet vypořádacího podílu neplatná, je třeba vypořádací podíl stanovit dle § 61 ObchZ v platném znění z vlastního kapitálu. Má-li být, jak vyplývá z výše uvedeného, při výpočtu vypořádacího podílu vycházeno z vlastního kapitálu, pak dohodli-li se účastníci v dohodě o ukončení účasti ze dne 1.10.2001, že výše vypořádacího podílu bude dle zákona zjištěna z vlastního kapitálu společnosti, postupovali v souladu se zákonem, a v tomto směru je dohoda platná. Proto pokud soud prvního stupně vyšel při výpočtu vypořádacího podílu ze znaleckého posudku ve znění dodatku č. 1, a to z ceny vypočtené z vlastního kapitálu, postupoval správně. Odvolací námitku navrhovatele týkající se výpočtu výše vypořádacího podílu z čistého obchodního majetku na základě posudku znalce považuje odvolací soud z popsaných důvodů ze nedůvodnou. Pro posouzení dalších otázek významných pro rozhodnutí v této věci odvolací soud považoval za potřebné částečně doplnit dokazování následujícími listinami, z nichž učinil tato skutková zjištění: - ze znaleckého posudku č. 51/05/2011 zpracovaného znalcem Národohospodářská fakulta Vysoké školy ekonomické v Praze odvolací soud zjistil, že z hlediska účetních předpisů (zejména z hlediska požadavků ust. § 7 odst. 1 v té době účinného znění zákona o účetnictví) bylo správné, pokud společnost s ručením omezeným při vyhotovení mezitímní účetní závěrky k 30.9.2001 účtovala o rezervách na opravy (údržbu) svého hmotného majetku, pokud takovým majetkem byly dopravní prostředky – vrtulníky, u nichž je (a i v té době byla) povinnost provádění oprav (údržby) dána příslušnými leteckými předpisy. Tím, že společnost tvořila rezervy na opravy vrtulníků a o této skutečnosti účtovala, neporušila žádnou zákonnou povinnost, která by vyplývala z účetní legislativy. Společnost prováděla lineární odpisy a odpisovala na základě odpisových plánů. Jak vyplývá z uvedených citací právních předpisů, bylo na společnosti, aby stanovila metodu a další parametry (např. ekonomickou dobu použitelnosti aktiva) odpisování dlouhodobého hmotného majetku ve svém odpisovém plánu. Účetní jednotka stanovila dobu rovnoměrného odpisování na 10 let. Znamená to, že předpokládala (a tento předpoklad trval i v roce 2001), že její vrtulníky budou ekonomicky sloužit s velkou pravděpodobností právě přibližně tuto dobu. Z hlediska účetních předpisů (zejména z hlediska požadavků daných ust. § 7 odst. 1 v té době účinného znění zákona o účetnictví) bylo správné, když společnost s ručením omezeným stanovila (v období od roku 1994 do roku 2001 včetně) dobu odpisování vrtulníků ve svém majetku na 10 roků, pokud při jejich zařazení do ekonomického používání předpokládala jejich ekonomické využití po dobu 10 let, a pokud se tento předpoklad v čase nezměnil nebo neměl být změněn. Při odepisování vrtulníků po dobu 10 let společnost neporušila žádnou povinnost, pokud se předpoklad ekonomického využití po dobu 10 let v čase nezměnil nebo neměl být změněn; - ze stanoviska společnosti TPA Horwath Notia Audit s.r.o. k dodatku č. 1 znaleckého posudku č. 1341-131-09 ze dne 20.8.2009 odvolací soud zjistil, že účetní odpisy majetku je nutno rozložit na dobu předpokládaného použití majetku. Pokud tedy společnost předpokládala používání vrtulníků po dobu 10 let a plánovala po uplynutí této doby obnovu strojového parku, pak byla nastavena doba odpisování správně; - z potvrzení Úřadu pro civilní letectví, sekce letová provozní, ze dne 20.7.2011 odvolací soud zjistil, že společnost byla zapsána v Leteckém rejstříku České republiky jako vlastník a provozovatel vrtulníků v těchto uvedených časových úsecích: poznávací značka OK-WJR od 4.6.1992 do 1.3.2004, OK-YIP od 6.4.1994 do 7.7.2005, OK-XIS od 25.3.1993 do 22.10.2001 a OK-ZIU od 8.3.1996 do 30.5.2005. Z těchto zjištění odvolací soud uzavírá, že odepisovala-li společnost označené vrtulníky 10 roků, pak, a to i s ohledem na jejich možnou životnost, neporušila žádné předpisy, odpovídala-li současně délka odpisování době, po kterou v zásadě společnost uvedené vrtulníky měla ve svém vlastnictví, jak vyplývá z potvrzení Úřadu pro civilní letectví. Proto odvolací soud považuje za správné, vycházel-li soud prvního stupně při výpočtu vypořádacího podílu z vlastního kapitálu společnosti a z hodnot, které odpovídají účtování odpisů po dobu 10 let. Tento závěr není v rozporu ani s obsahem dohody o ukončení účasti navrhovatele ve společnosti, neboť zde si společníci jednak dojednali, že výše podílu bude zjištěna z vlastního kapitálu společnosti a na vypořádání vypořádacího podílu navrhovatele ve společnosti byly převedeny do vlastnictví navrhovatele věci - helikoptéra v účetní hodnotě (k 30.9.2001) 5.903.743,- Kč, osobní automobil Škoda Felicie v účetní hodnotě 0,- Kč a navigační přístroj GPS 95XL v účetní hodnotě 0,- Kč. To, že převedená helikoptéra měla právě takovou účetní hodnotu a že osobní automobil, jakož i navigační přístroj měly nulovou hodnotu účetní, je důsledkem mimo jiné i společností zvolené odpisové strategie svého majetku. Při volbě jiné doby odpisování majetku by se pak tato skutečnost nepochybně projevila v hodnotě helikoptéry a pravděpodobně i poskytnutého osobního automobilu či navigačního přístroje. Postup soudu prvního stupně je tedy v souladu s touto dohodou, naproti tomu požadavek navrhovatele jejímu obsahu neodpovídá. Odvolací soud k tomu poznamenává, že měl-li navrhovatel ve společnosti třetinový obchodní podíl, pak ve smyslu ust. § 122 ObchZ měl tomu odpovídající práva týkající se řízení společnosti a kontroly její činnosti. Pokud navrhovatel, který byl společníkem společnosti od roku 1998, si svých práv dostatečně nehleděl a takto uzavřel i dohodu o svém vypořádání, nelze tento lehkovážný přístup dávat k tíži ostatním společníkům, potažmo společnosti. Při posouzení další otázky, a to zaúčtování rezerv k datu mezitímní účetní závěrky k 30.9.2001, poukazuje odvolací soud na vyjádření znalce ze dne 29.4.2010, v němž uvedl, že považuje „za správné, aby z důvodů věrného obrazu, který má podávat sestavovaná mezitímní účetní závěrka, byl naplněn i účel, pro který by byla bývala sestavována, tj. správného zjištění vypořádacího podílu. Podle našeho názoru nelze po vypořádávaném společníku spravedlivě požadovat, aby zjištěný vypořádací podíl byl snižován o budoucí náklady (tedy rezervy), na kterých se již vypořádávaný společník nebude podílet a o kterých navíc z ex-post událostí víme, že nevznikly (jelikož rezervy byly v dalších obdobích rozpuštěny, aniž by byly čerpány).“ Mezi účastníky není sporu o tom, že společnost vytvářela rezervy na případné opravy dlouhodobého hmotného majetku (vrtulníků) v souladu se zákonem. Při úvahách o míře rozpuštění rezerv, při výpočtu vypořádacího podílu z vlastního kapitálu je třeba si především uvědomit, co rezervy jsou, resp. jak se tvoří. Rezervy tvoří část hospodářského výsledku před zdaněním, která se oddělí na pokrytí budoucích nákladů. Pokud by rezervy nebyly vytvořeny, pak by vyčleněná částka po zdanění představovala zisk, který by si společníci mohli rozdělit. Z toho důvodu považuje odvolací soud za správné, a to shodně se soudem prvního stupně, pokud pro účely vypořádání účasti společníka jsou veškeré rezervy rozpuštěny, neboť se na nich podílí (v tomto případě) stejným dílem všichni společníci společnosti. Tímto způsobem žádný ze společníků poškozen nebude, neboť zbývajícím dvěma společníkům zůstal jejich díl ve společnosti a navrhovateli jeho díl připadne do vypořádacího podílu. Každý ze společníků tak dostane díl toho, co do společnosti „vložil.“ Odvolací soud tedy považuje i posouzení této otázky (rozsah rozpuštění rezerv) učiněné soudem prvního stupně za správné. Soud prvního stupně tedy správně vycházel ze znalcem zjištěné základny pro výpočet vypořádacího podílu 11.098.000,- Kč, z níž odečetl daň z příjmu z části již vyplaceného vypořádacího podílu, avšak podle názoru odvolacího soudu nesprávně odečetl částku 54.055,- Kč vážící se ke společností vyplacené v částce 45.942,- Kč navrhovateli, neboť jak vyplývá z vyjádření obou účastníků, tato částka byla vyplacena navrhovateli již po zohlednění 15% srážkové daně. Soudem přiznaná částka 3.332.187,- Kč tedy měla být zvýšena o částku 8.113,- Kč (54.055 - 45.942), avšak protože takto vypočtená část vypořádacího podílu podléhá srážkové dani 15% (viz § 36 odst. 1 písm. b/ zák. č. 586/1992 Sb. o dani z příjmu), současně měla být snížena o částku 501.045,- Kč. Odvolací soud poté, co zvýšil částku 3.332.187,- Kč o 8.113,- Kč a snížil o 501.045,- Kč, dospěl k částce 2.839.255,- Kč a v této výši považoval nárok uplatněný navrhovatelem v tomto řízení za důvodný. Proto v tomto rozsahu usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. a ve výroku II. potvrdil. Rozdíl částek 501.045,- Kč a 8.113,- Kč rovnající se částce 492.932,- Kč spolu s příslušenstvím považoval za část nároku, který navrhovateli nepřísluší, a proto v této části usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. změnil a v tomto rozsahu návrh na zaplacení žalované částky s příslušenstvím zamítl. V řízení před soudem prvního stupně tedy měl navrhovatel úspěch 44,1%, zatímco společnost 55,9%, a proto odvolací soud přiznal společnosti právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně v rozsahu 11,8%. Společnosti vznikly náklady představující odměnu advokáta ve výši 130.250,- Kč a 5x paušální náhradu výdajů po 300,- Kč, což spolu s DPH ve výši 26.350,- Kč činí 158.100,- Kč; 11,8% z této částky činí 18.655,80 Kč. K úhradě této částky společnosti proto odvolací soud zavázal navrhovatele. Požadovala-li společnost náhradu nákladů vynaložených za odborná stanoviska a znalecký posudek VŠE v Praze, pak v tomto rozsahu náhradu nákladů společnosti odvolací soud nepřiznal, a to s odkazem na § 150 OSŘ, neboť k vynaložení těchto nákladů by podle názoru odvolacího soudu nemuselo dojít, postupovala-li by společnost v souladu s uzavřenou dohodou a předložila-li by navrhovateli ve sjednaných termínech údaje významné pro výpočet vypořádacího podílu. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 2 OSŘ. Společnost měla v odvolacím řízení úspěch v rozsahu 56,6%, zatímco navrhovatel neúspěch v rozsahu 43,4%, proto odvolací soud přiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení společnosti v rozsahu 13,2%. Společnosti v odvolacím řízení vznikly náklady za zastoupení advokátem ve výši 167.050,- Kč, 3x paušální náhrada hotových výdajů po 300,- Kč, což spolu s DPH ve výši 33.590,- Kč činí 201.540,- Kč; 13,2% z této částky činí 26.603,30 Kč. K úhradě této částky společnosti proto odvolací soud zavázal navrhovatele. Protože došlo ke změně poměru úspěchu a neúspěchu v řízení před soudem prvního stupně, rozhodl odvolací soud o vrácení částky 37.044,- Kč navrhovateli jako odpovídající části poskytnuté zálohy (výrok V.) a společnost zavázal ve výroku VI. k povinnosti zaplatit na náhradě nákladů řízení státu částku 40.404,- Kč představující podíl (44,1%) na znalečném. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení, a to výroku II., dovolání přípustné j e ; pokud jde o výrok I., dovolání přípustné n e n í , ledaže by na základě dovolání podaného ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení usnesení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Brně dospěl dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. V Olomouci dne 20. listopadu 2012 Mgr. Alena Chládková v.r. předsedkyně senátu