Výše odměny za zastoupení účastníka advokátem při rozhodování o náhradě nákladů řízení ve sporu o peněžité plnění nebo o jiné penězi ocenitelné plnění, včetně sporů o bagatelní částky (částky do 10.000 Kč) nebo sporů na podkladě „formulářových žalob“ je třeba v řízení zahájeném od 1. března 2012 určit podle sazby odměn stanovené v § 3 odst. 1 vyhlášky č. 64/2012 Sb., kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 484/2000 Sb.

1Co 7/2013-20 U s n e s e n í Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Brhla a soudců JUDr. Táni Šimečkové a JUDr. Jana Zavrtálka v právní věci žalobce INTERGRAM, nezávislá společnost výkonných umělců a výrobců zvukových a zvukově obrazových záznamů, o. s., se sídlem Praha 1, Na Poříčí 1066/27, PSČ 110 00, IČ 00537772, zastoupeného JUDr. Jiřím Vlasákem, advokátem se sídlem v Praze 7, Jankovcova 1518/2, PSČ 170 00, proti žalovanému KLIMATEX a.s. se sídlem Brno, Šujanovo nám. 3, PSČ 602 00, IČ 277 34 528, o zaplacení částky 599 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti elektronickému platebnímu rozkazu Krajského soudu v Brně ze dne 16. listopadu 2012,č. j. 23EC 78/2012-7, t a k t o : I. Elektronický platební rozkaz krajského soudu se v napadené části, to je v odstavci II. výroku, m ě n í tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 4.551 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám advokáta JUDr. Jiřího Vlasáka. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 968 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám advokáta JUDr. Jiřího Vlasáka. O d ů v o d n ě n í : Krajský soud elektronickým platebním rozkazem uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 457 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,75% ročně z částky 457 Kč od 19. 6. 2011 do zaplacení, dále částku 142 Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 2.238,80 Kč. Náhradu nákladů přiznal žalobci s odkazem na ustanovení § 142 odst. 1 a ustanovení § 150 o.s.ř. a vyhlášku č. 484/2000 Sb., tak, že žalobci přiznal náhradu nákladů skutečně potřebných k účelnému uplatňování práva a výši odměny za zastupování advokátem určil jako ekvivalent jednonásobku požadované jistiny, jelikož jsou pro to dány důvody zvláštního zřetele hodné. Žalobce napadl rozhodnutí včasným odvoláním, zaměřeným pouze do odstavce II. výroku, v němž namítal nesprávné právní posouzení věci krajským soudem. Žalobce je přesvědčen, že krajský soud nesprávně posoudil možnost ponížení náhrady nákladů řízení úspěšnému žalobci, neboť nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/2011 na daný spor nedopadá. Nález Ústavního soudu řeší skupinu případů odlišnou od kategorií pohledávek, která je předmětem tohoto řízení. Nález Ústavního soudu snížil náklady řízení, respektive odměnu advokáta při vymáhání pohledávek týkajících se nezaplaceného jízdného. U těchto pohledávek došlo k extrémnímu případu ve způsobu vymáhání, kdy tyto pohledávky byly masově přeprodávány inkasním společnostem s cílem utržit zisk právě s ohledem na přiznané náklady soudního řízení. Další specifikum těchto řízení spočívalo v okolnosti, že se jednalo o bagatelní věc, kdy byl nárok uplatněn formulářovou žalobou, jednalo se o smlouvy, kde jednou ze stran byl spotřebitel, který je vyloučen z možnosti sjednat si obsah smlouvy s jiným obsahem a dále právo na peněžní plnění vymáhá jiný než původní věřitel a žalobce s žalovanými pohledávkami obchoduje. Je zjevné, že pohledávka, která je předmětem tohoto řízení, je odlišného charakteru. Zejména se jedná o pohledávky vyplývající z uplatnění autorských a jiných práv. Byť byla žaloba podána na formuláři pro návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, nejedná se o typicky formulářovou žalobu. Ani jeden z účastníků řízení není spotřebitel. Naopak na straně žalovaného je vždy podnikatel, který nesplnil svůj závazek uhradit licenční odměnu dle uzavřené licenční smlouvy. Pohledávku vymáhá kolektivní správce práv, kterému vznikla, tj. původní věřitel. Podle žalobce řízení z porušení autorských práv nelze srovnávat s řízením týkajícího se nezaplacení jízdného. Zákonodárce si při tvorbě zákona uvědomoval, že spory vyplývající z autorského zákona jsou náročnější právní oblastí, proto je k řešení sporu s autorskoprávní problematikou příslušný krajský soud. Zástupce žalobce zvažuje podání každé žaloby podle dostupných podkladů a okolnosti věci, přičemž příprava žalobních návrhů je výsledkem kreativní činnosti právního zástupce, který musí aktuálně reflektovat na měnící se právní úpravu zejména úroku z prodlení, soudního poplatku a poměrně často dochází též ke změně formuláře návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Je třeba též vzít v úvahu, že žalobce vyvíjel snahu, aby žalovaný závazek uhradil již v mimosoudní fázi sporu, s čímž mu vznikaly náklady. Žalovaný tyto snahy v konečném důsledku ignoroval. Žalobce dále poukázal na rozhodovací praxi vrchních soudů, které shodně v rámci nákladů soudního řízení přiznávají odměnu advokáta dle ustanovení § 3 vyhlášky č. 484/2000 Sb. V tomto směru odkázal na rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 1Co 145/2012 a Vrchního soudu v Praze ve věci sp. zn. 3Co 113/2011. Obě usnesení byla vydána po vydání předmětného ústavního nálezu. S ohledem na uvedené skutečnosti se žalobce domáhal přiznání odměny advokáta dle § 3 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve výši 2.500 Kč, 2 x paušální náhradu hotových výdajů dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 600 Kč, 20% DPH ve výši 620 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, celkem 4.520 Kč. Žalovaný se k odvolání žalobce nevyjádřil. Podle zákona č. 7/2009 Sb., čl. II., přechodných ustanovení, bodu 1., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, není-li dále stanoveno jinak, použije se občanský soudní řád, ve znění tohoto zákona, i pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány. Podle čl. II., přechodných ustanovení, bodu 10. cit. zákona, odvolání proti rozhodnutím soudu prvního stupně vydaným přede dnem účinnosti tohoto zákona nebo po řízení provedeném podle tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Novela o.s.ř. provedená zákonem č. 7/2009 Sb. nabyla v celém rozsahu účinnosti 1. 7. 2009. Řízení bylo zahájeno po tomto datu, odvolání směřuje proti rozhodnutí vydanému dne 16. listopadu 2012, proto odvolací soud z podnětu podaného odvolání provedl odvolací řízení podle zákona č. 99/1963 Sb. po novele provedené zákonem č. 7/2009 Sb. (dále jen o.s.ř.). Řízení bylo zahájeno dne 27. dubna 2012, kdy byl návrh na vydání elektronického platebního rozkazu (dále jen žaloba) doručen soudu, proto výši odměny za zastoupení účastníka advokátem je třeba stanovit podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, ve znění po novele provedené vyhláškou č. 64/2012 Sb. (dále jen cit. vyhláška) a výši náhrad stanovit podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), pro právní služby poskytnuté přede dnem nabytí účinnosti vyhlášky č. 486/2012 Sb. (do 31.12.2012) ve znění po novele provedené vyhláškou č. 399/2010 Sb. a pro právní služby poskytnuté po nabytí účinnosti vyhlášky č. 486/2012 Sb. ve znění po novele provedené touto vyhláškou (dále jen advokátní tarif). Odvolací soud po zjištění, že podané odvolání splňuje obecné náležitosti uvedené v ustanovení § 205 odst. 1 o.s.ř. a že odvolání je přípustné (k tomu srovnej též usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. února 2013, č. j. 1Co 345/2012-54), přezkoumal rozhodnutí v napadené části, jakož i jemu předcházející řízení, v souladu s ustanovením § 214 odst. 2 písm. c) o.s.ř. tak učinil bez nařízení odvolacího jednání a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobce je důvodné. Podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podle ustanovení § 137 odst. 1 o.s.ř. náklady řízení jsou zejména hotové výdaje účastníků a jejich zástupců, včetně soudního poplatku, ušlý výdělek účastníků a jejich zákonných zástupců, náklady důkazů, odměna notáře za prováděné úkony soudního komisaře a jeho hotové výdaje, odměna správce dědictví a jeho hotové výdaje, tlumočné, náhrada za daň z přidané hodnoty a odměna za zastupování. Podle ustanovení § 137 odst. 2 o.s.ř. odměna za zastupování patří k nákladům řízení, jen je-li zástupcem advokát nebo notář v rozsahu svého oprávnění stanoveného zvláštními právními předpisy. Podle ustanovení § 150 o.s.ř. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. Podle ustanovení § 374a písm c) o.s.ř. ministerstvo stanoví vyhláškou paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem v rámci jeho oprávnění stanoveného zvláštním předpisem, a to pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení. Účastníku řízení, který měl ve věci plný úspěch, náleží náhrada nákladů řízení vůči tomu účastníkovi, který v řízení neuspěl. O plný úspěch žalobce jde bez pochybností tam, kde soud žalobě zcela vyhoví. Obecně pro všechny případy rozhodování o přiznání náhrady nákladů platí princip, že lze přiznat náhradu pouze těch nákladů, které byly potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Takovým nákladem je vždy odměna za profesionální zastoupení advokátem, notářem nebo patentovým zástupcem. Při rozhodování podle § 150 o.s.ř., tedy o nepřiznání náhrady nákladů řízení z důvodu zvláštního zřetele hodných, se musí jednat o případ, kdy by se rozhodnutí jevilo jako příliš tvrdé. Soud musí velmi pečlivě zkoumat, zda podmínky pro užití tohoto ustanovení jsou dány. Zákon tyto podmínky nevymezuje a ponechává je na úvaze soudu, přičemž důvody zvláštního zřetele musí být dány na straně žalobce i žalovaného. Musí se jednat o okolnosti, pro které by se jevilo v konkrétním případě nespravedlivým ukládat náhradu nákladů řízení tomu účastníku, který ve věci úspěch neměl a zároveň by bylo spravedlivě možno požadovat na úspěšném účastníku, aby náklady vynaložené v souvislosti s řízením nesl ze svého. Jinak řečeno, je třeba zkoumat nejen dopad uložení povinnosti k náhradě nákladů řízení do majetkové sféry neúspěšného účastníka, ale i dopad nepřiznání náhrady nákladů řízení do majetkové sféry účastníka úspěšného. Soud tak především přihlíží k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům všech účastníků řízení, ale i k okolnostem, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, k postojům účastníků v průběhu řízení a podobně. Ustanovení § 150 o.s.ř. má sloužit k odstranění nepřiměřené tvrdosti, tedy k dosažení spravedlnosti pro účastníky řízení. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobou došlou krajskému soudu dne 27. dubna 2012 se žalobce domáhal úhrady odměny ze smlouvy č. 2311152129, kterou žalobce poskytl žalovanému licenci k provozování veřejné produkce na provozovně Klimatex, Jiráskovo nám. 1439/4, Ostrava pro rok 2011. Žalovaný se zavázal uhradit žalobci licenční odměnu sjednanou pro rok 2011 ve výši 457 Kč, kterou přes opakované výzvy žalobce neuhradil. Žalobce se proto domáhal zaplacení pohledávky ve výši 457 Kč, smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z částky 457 Kč vyčíslené v souladu s článkem IV. odstavec 1 smlouvy č. 2311152129 za období od 19. 6. 2011 do 24. 4. 2012 ve výši 142 Kč. Na náhradě nákladů řízení požadoval zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč a odměnu právního zastoupení ve výši 3.720 Kč vč. DPH. Krajský soud zcela vyhověl návrhu elektronickým platebním rozkazem vydaným dne 16. listopadu 2012, č. j. 23EC 78/2012-7, přičemž rozhodnutí o nákladech řízení odůvodnil odkazem na ustanovení § 142 odst. 1 a § 150 o.s.ř. Rozhodnutí o přiznaných nákladech řízení odůvodnil krajský soud tím, že žalobci přiznal náhradu účelně vynaložených nákladů a výši odměny za zastupování určil jako ekvivalent jednonásobku požadované jistiny, jelikož jsou pro to dány důvody zvláštního zřetele hodné. Konstatoval, že žalobce svůj nárok uplatnil vzorovým návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, v němž jsou měněny toliko identifikační údaje žalovaného, číslo licenční smlouvy, název a adresa provozovny žalovaného, splatnost pohledávky, výše pohledávky a počátek prodlení. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobce u podepsaného soudu pomocí uvedeného vzorového návrhu od začátku roku 2012 podal 112 obdobných návrhů. Návrh splňuje znaky tzv. formulářové žaloby, kterou blíže vymezil Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. I. ÚS 3923/11 ze dne 29. března 2012. Ústavní soud dovodil, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon než provedení úkonu právní služby. V této souvislosti též krajský soud poukázal na usnesení Vrchního soudu v Olomouci ve věci sp. zn. 1Co 186/2012, v němž odvolací soud přisvědčil závěru krajského soudu, že v dané věci je přiměřená odměna, která se rovná jednonásobku vymáhané jistiny, dále, že v případě návrhu žalobce jde o formulářovou žalobu, kdy návrh má podobu využitého vzoru, který se liší od své předlohy jen v minimální míře, a to právě, aby mohl být co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován. V dané věci by proto stanovení odměny dle vyhlášky č. 484/2000 Sb. neodpovídalo hodnotě práce, kterou musel advokát za zastupování vynaložit. Advokát ve věci učinil pouze dva úkony právní služby, a to převzetí zastoupení a podání návrhu na zahájení řízení, které na odborné znalosti a vynaložený čas nekladly žádné větší nároky. Soud dále musel vzít v úvahu i to, že předmětem řízení je nízká finanční částka, jedná se o tzv. bagatelní věc, ve vztahu k níž by výše odměny advokáta stanovená podle vyhlášky č. 484/2000 Sb. byla neadekvátní. Krajský soud přiznal žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 2.238,80 Kč, která představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměnu za zastupování ve výši jednonásobku požadované jistiny 599 Kč, náhradu hotových výdajů ve výši 600 Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 20% DPH ve výši 239,80 Kč. Uplatněný nárok žalobce odvozoval z písemné hromadné smlouvy č. 2311152129 uzavřené dne 18. 5. 2011, kterou žalovanému udělil oprávnění výkonu práva užít zveřejněné záznamy výkonu výkonných umělců a zvukové záznamy výkonu nebo jiných a zvukově obrazových záznamů – videoklipy na provozovně Klimatex, Jiráskovo nám. 1439/4, Ostrava pro rok 2011, přičemž celková sjednaná roční odměna 457 Kč byla splatná do 30 dnů od podpisu smlouvy; v případě, že neuhradí provozovatel odměnu ve sjednané době, je částka splatná bez 5% slevy. V článku IV. bodu 1 si strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné částky za každý započatý den, která je splatná do 30 dnů od doručení písemné výzvy k její úhradě. Písemnou výzvou ze dne 4. ledna 2012 odeslanou žalovanému na dodejku, která byla žalovanému doručena dne 10. ledna 2012, žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky 457 Kč. Mimosoudní upomínka byla odeslána L. M. z útvaru veřejných produkcí žalobce. Odvolací soud oceňuje snahu krajského soudu ke sjednocení rozhodovací praxe o nákladech řízení v typově shodných sporech o zaplacení licenční odměny či vydání bezdůvodného obohacení získaného na úkor nositelů práv chráněných autorským zákonem. Pokud krajský soud ve svém závěru vychází z rozhodnutí odvolacího soudu Vrchního soudu v Olomouci, vyjádřeném v rozhodnutí č. j. 1Co 186/2012, pak v době zahájení řízení se výše paušální odměny za zastupování advokátem v občanském soudním řízení řídila vyhláškou č. 484/2000 Sb. V době vydání tohoto rozhodnutí nebyl odvolací soud konfrontován s živelným uplatňováním žalob o zaplacení bagatelních částek na základě uvedených právních titulů a původním striktním respektováním ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. odměnu za zastupování advokátem zásadně přiznával dle vyhlášky č. 484/2000 Sb. Následně pod tlakem rozsáhlého množství typově shodných sporů uplatněných návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu na základě shodných skutkových tvrzení, v nichž byla pouze měněna doba, za níž byl žalobou uplatněný nárok požadován a byly měněny podnikatelské subjekty na straně žalované, které neplnily buď svou smluvní povinnost z licenční smlouvy nebo nevydaly dobrovolně bezdůvodné obohacení získané na úkor nositelů autorských práv, i odvolací soud dospěl k závěru, že v živelném množství jsou podávány žaloby shodného žalobce, zastoupeného shodným advokátem, na základě totožných skutkových tvrzení, pouze s rozdílnou výši částek, která je požadována uplatněným návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu. Charakteristickým rysem tzv. bagatelního řízení je, že rozhodnutí o náhradě nákladů řízení podléhá přezkumu pouze v případě, že soud zastavil řízení pro zpětvzetí žaloby, případně žalobě vyhověl rozsudkem pro uznání či pro zmeškání nebo bylo o nároku rozhodnuto platebním rozkazem. Ve snaze sjednotit rozhodovací činnost o náhradě nákladů řízení v typově shodných sporech, odvolací soud konstatuje, že vychází ze závěrů vyjádřených v nálezu Ústavního soudu, sp. zn. I. ÚS 3923/11 v řízeních, která byla zahájena žalobou na vydání elektronického platebního rozkazu do 1. března 2012, tedy do nabytí účinnosti novely vyhlášky č. 484/2000 Sb., žalobou vůči podnikateli, který v rámci své podnikatelské činnosti užil dílo chráněné autorským zákonem bez řádné licenční smlouvy, případně na základě licenční smlouvy, v níž si nemohl sjednat podmínky plnění s jiným obsahem, v níž žalobce při stanovení odměny vychází ze svých sazebníků. Odvolací soud zdůrazňuje, že ústavní nález v bodu 31 zmiňuje, že nález přistupuje k překlenutí mezery v platném právním řádu v době, kdy výše vymáhaných pohledávek byla ve zjevném nepoměru k odměně za zastoupení advokátem dle vyhlášky č. 484/2000 Sb. Tuto zjevnou nepřiměřenost ovšem odstranila novela vyhlášky č. 484/2000 Sb., a sice vyhláška č. 64/2012 Sb., s účinností od 1. března 2012 tak, že v § 3 odst. 1 poměrně podrobně stanoví sazby pro dílčí rozpětí uplatněného peněžitého plnění: 1. do 100 Kč 1.000 Kč, 2. přes 100 do 500 Kč 1.500 Kč, 3. přes 500 do 1.000 Kč 2.500 Kč, 4. přes 1.000 do 2.000 Kč 3.750 Kč, 5. přes 2 000 do 5.000 Kč 4.800 Kč, 6. přes 5.000 do 10.000 Kč 7.500 Kč, 7. přes 10.000 do 200.000 Kč 7.500 Kč a 17% z částky přesahující 10.000 Kč, 8. přes 200.000 Kč do 10.000.000 Kč 39.800 Kč a 2% z částky přesahující 200.000 Kč, 9. přes 10.000.000 Kč 235.800 Kč a 0,15% z částky přesahující 10.000.000 Kč. Novela nevytvořila žádnou samostatnou sazbu odměn pro skupinu „formulářových žalob“ či skupinu „bagatelních sporů“, avšak v bodech 1 – 6 ustanovení § 3 odst. 1 právě na řízení o takových žalobách reflektuje. Obdobně kritériem přiměřenosti odměny za zastoupení advokátem prolíná i novela advokátního tarifu (srovnej zejména § 4 odstavec 3 vyhlášky č. 486/2012 Sb., která nabyla účinnosti dnem 1. ledna 2013). Odvolací soud proto respektuje vůli tvůrce právního předpisu vyjádřenou na podkladě zákonného zmocnění (§ 374a písm. c) o.s.ř.) v novele vyhlášky č. 64/2012 Sb. a uzavírá, ža při rozhodování o náhradě nákladů řízení o peněžité plnění nebo o jiné penězi ocenitelné plnění, včetně sporů o bagatelní částky (částky do 10.000 Kč) nebo sporů na podkladě „formulářových žalob“ zahájeném po datu 1. března 2012 je třeba výši odměny za zastoupení účastníka advokátem určit podle ustanovení § 3 odst. 1 vyhlášky č. 64/2012 Sb., kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 484/2000 Sb. Odvolací soud proto změnil napadené rozhodnutí podle ustanovení § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. a žalobci navýšil náhradu nákladů prvostupňového řízení z důvodů dále uvedených. Protože řízení bylo zahájeno žalobou podanou dne 27. dubna 2012, tedy po účinnosti novely vyhlášky č. 64/2012 Sb., je nutno v daném případě odměnu za zastoupení advokátem přiznat podle tohoto novelizovaného právního předpisu a zohlednit základní kritérium, a to kritérium úspěšnosti v daném řízení. O náhradě nákladů řízení je pak zapotřebí rozhodnout v souladu s ustanovením § 137 odst. 1 o.s.ř. Pokud novelizovaná právní úprava upravuje v § 3 bodu 3 sazbu odměny ve věcech, v nichž je předmětem řízení zaplacení peněžité částky nebo jiné penězi ocenitelné plnění přes 500 Kč do 1.000 Kč ve výši 2.500 Kč, je nutno nahlížet na takto stanovenou odměnu při uplatnění pohledávky ve výši 599 Kč jako na odměnu přiměřenou, která není ve zjevném nepoměru k žalobou uplatněné pohledávce. Úspěšnému žalobci tak náleží náhrada odměny za zastoupení advokátem dle § 3 odst. 1 bodu 3 cit. vyhlášky, neboť předmětem řízení byla nezaplacená odměna, včetně smluvní pokuty, tedy částka přes 500 Kč, z níž náleží paušální odměna ve výši 2.500 Kč, dále 2 x paušální náhrada dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 600 Kč a 21% DPH ve výši 651 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč. K navýšení DPH z 20% na výši 21% došlo, protože daňová povinnost vzniká ke dni poskytnutého plnění. Vzhledem k paušálnímu zvýšení DPH od 1. ledna 2013 na 21%, po jehož účinnosti bude plnění poskytnuto, bylo nutné navýšit přiznanou náhradu nákladů řízení o tuto zvýšenou daň. K této odměně za zastoupení advokátem dále náleží žalobci náhrada zaplaceného soudního poplatku, avšak pouze v účelně vynaložené výši. Celkem odvolací soud přiznal žalobci náhradu nákladů prvostupňového řízení ve výši 4.551 Kč. Podle § 224 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř. odvolací soud přiznal úspěšnému žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení podle § 14 odst. 3 cit. vyhlášky ve výši 1.000 Kč snížené podle § 18 odst. 1 o 50%, tedy odměnu ve výši 500 Kč, 1 x paušální náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu a 21% DPH ve výši 168 Kč, celkem částku 968 Kč. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237 a § 239 o.s.ř.). V Olomouci dne 13. března 2013 JUDr. Vojtěch Brhel předseda senátu