O zřejmě bezúspěšné nebo svévolné uplatňování či bránění práva ve smyslu § 138 odst. 1 o.s.ř. se jedná rovněž tehdy, jestliže se skutková tvrzení žalobce vymykají z úrovně chápání a poznání a nejsou hodnověrně doložena.

1Co 96/2013-34 U s n e s e n í Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Vojtěcha Brhla a JUDr. Jaroslava Hikla a JUDr. Táni Šimečkové v právní věci žalobkyně V. Č., bytem , proti žalovanému MUDr. K. P., bytem , o ochranu osobnosti s náhradou nemajetkové újmy ve výši 1.250.000 Kč, k odvolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. ledna 2012 (správně 22. ledna 2013), č. j. 23C 93/2012-17, t a k t o : Usnesení krajského soudu se p o t v r z u j e. O d ů v o d n ě n í : Krajský soud ve svém usnesení dospěl k závěru, že u žalobkyně nejsou splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, jakkoli by to její poměry odůvodňovaly, protože rozhodné skutečnosti popsané v žalobě jsou zcela nesmyslné a mimo rámec lidského poznání se domáhá ochrany svých osobnostních práv (žalobkyně měla být zasažena psychotronickou činností žalovaného), jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva a z tohoto důvodu jí nepřiznal osvobození od soudních poplatků ani neustanovil zástupce. Proti tomuto usnesení podala žalobkyně včasné odvolání, ve kterém namítala, že popisované zásahy do osobnostních práv jsou pravdivé, že je jimi žalovaným obtěžována mnoho let, že se tím zhoršila značně kvalita jejího života, že je zbavena klidu a velmi pohoršena každodenními projevy žalovaného; „P. dělá něco, co je naprosto neslučitelné se životem v civilizované společnosti a v 21. století vůbec!“. Žalobkyně poukazovala na své dobré vychování, na průběh svého zaměstnání s tím, že nikomu nikdy nepůsobila sebemenší potíže a problémy, tvrdila, že na endoskopii na I. interním oddělení Nemocnice ve Frýdku-Místku nastoupila v dobré víře zde pracovat napořád, přičemž nevěděla, jaký je žalovaný lékař a psychotronik, tvrdila, že činností žalovaného byla zbavena možnosti zde pracovat, přičemž výdělek zdravotní sestry by jí umožnil i úhradu advokátních služeb. Žalobkyně se domáhala, aby odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že jí přizná osvobození od soudních poplatků alespoň zčásti a ustanoví jí zástupce pro řízení. Podle čl. II., přechodných ustanovení, bodu 1. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, není-li dále stanoveno jinak, použije se občanský soudní řád, ve znění tohoto zákona, i pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány. Podle čl. II., přechodných ustanovení, bodu 10., cit. zákona odvolání proti rozhodnutím soudu prvního stupně vydaným přede dnem účinnosti tohoto zákona nebo po řízení provedeném podle tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Novela o.s.ř. provedená zákonem č. 7/2009 Sb. nabyla v celém rozsahu účinnosti 1. 7. 2009, věc napadla soudu 20. listopadu 2012, odvolání směřuje proti rozhodnutí vydanému dne 22. ledna 2013, v řízení provedeném po novele provedené zákonem č. 7/2009 Sb., proto odvolací soud z podnětu podaného odvolání provedl odvolací řízení podle zákona č. 99/1963 Sb. ve znění po novele provedené zákonem č. 7/2009 Sb. (dále jen o.s.ř.). Odvolací soud po zjištění, že podané odvolání splňuje obecné náležitosti uvedené v ustanovení § 205 odst. 1 o.s.ř., přezkoumal podle § 212 a § 212a o.s.ř. napadené rozhodnutí i jemu předcházející řízení a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné. Podle ustanovení § 138 odst. 1 věty první o.s.ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Podle ustanovení § 30 odst. 1, věty první, odst. 2 o.s.ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§ 138), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to třeba k ochraně jeho zájmů. Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů. Zástupce z řad advokátů ustanoví předseda senátu účastníku na jeho žádost, vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem) a jsou-li u účastníka zároveň splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Osvobození od soudních poplatků je poté možné přiznat za kumulativního splnění dvou předpokladů, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. l když to odůvodňují poměry účastníka, nelze mu přiznat osvobození od soudních poplatků, jestliže svévolně nebo zřejmě bezúspěšně uplatňuje nebo brání právo. O zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva se jedná zejména tehdy, jestliže již ze skutkových tvrzení žadatele (aniž by bylo třeba provádět dokazování) je nepochybné, že mu ve věci nemůže být vyhoveno, nebo je zjevné, že důvodem podání návrhu je činit žalovanému obtíže, aniž návrh sám má nějakou naději na úspěch. Jde tedy zejména o šikanózní výkon práva nebo zjevné oddalování splnění povinností, dlužníka nepochybně zavazujících (cílem není dosáhnout deklarovaný (žalobou uplatněný) výsledek, ale poškodit jiného, neboť jednající v rozporu s ustálenými dobrými mravy je přímo veden úmyslem způsobit jinému účastníku újmu, zatímco dosažení vlastního smyslu a účelu sledovaného právní normou zůstává pro něho vedlejší a je z hlediska jednajícího bez významu (srovnej Občanský soudní řád I, komentář, JUDr. Ljubomír Drápal, JUDr. Jaroslav Bureš a kolektiv, C.H.BECK, 1. vydání 2009, str. 953). Krajský soud dospěl k závěru, že u žalobkyně nejsou splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, protože rozhodné skutečnosti popsané v žalobě jsou zcela nesmyslné a mimo rámec lidského poznání, tedy jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva a z tohoto důvodu jí nelze ustanovit ani zástupce. S tímto závěrem odvolací soud souhlasí. Zřejmě bezúspěšným nebo svévolným uplatňováním či bráněním práva ve smyslu § 138 odst. 1 o.s.ř. jsou totiž taková skutková tvrzení, která se vymykají z úrovně lidského chápání a poznání a nejsou hodnověrně doložena. Podle portálu Wikipedie se psychotronika a příbuzné větve (biotronika, psychoenergetika) jako směr parapsychologie profiluje tím, že údajné parapsychologické jevy (například mimosmyslové vnímání nebo telekinezi) standardně považuje za výsledek působení jakéhosi fyzikou dosud nepopsaného druhu energie. Tato zvláštní energie, související s lidskou myslí, má podle psychotroniků vlastnosti u ostatních druhů energie nepozorované: může se pohybovat rychleji než světlo, neslábne s rostoucí vzdáleností, není možno ji odstínit hmotnou překážkou a podobně. Psychotronika tím na jednu stranu přejímá fyzikální terminologii a modely vysvětlení, na druhou stranu je ve sporu s principiálními teoriemi současné fyziky. Obor psychotroniky ovšem není jednotný, jeho pojetí, výklady a definice se v různých zdrojích liší. Existence parapsychologických fenoménů ovšem nebyla nikdy prokázána, takže jsou buď mýlkou, nebo podvodem, nebo je lze vysvětlit racionálně jinak, zpravidla placebo efektem (Prof. MUDr. Jiří Heřt, DrSc.). Žalobkyně v důvodech své žaloby uvedla, že v 80. letech minulého století pracovala se žalovaným jako zdravotní sestra na endoskopickém pracovišti I. interního oddělení Nemocnice ve Frýdku - Místku a v roce 1982 „po návratu z dovolené byla tímto lékařem vyhozena, a to bez udání důvodů ústní formou nebo písemnou výpovědí“. Po ukončení zaměstnání začala pozorovat do té doby neznámé jevy u osob blízkých ale i u osob neznámých, které žalobkyni zneklidňovaly a ponižovaly. Jak žalobkyně uváděla již v první žalobě z roku 1999, je žalovaný psychotronikem, který manipuluje s chováním, myšlením a jednáním lidí, toto chování žalovaného trvá a pokračuje, objevují se nové manipulace a změny v chování osob žalobkyni blízkých nebo známých a z těchto důvodů žádá ochranu své osobnosti. Navíc u soudu žalobkyně v podání ze dne 7. ledna 2013 uvedla konkrétní projevy tvrzené činnosti žalovaného a tím byly „velmi nenávistné pohledy osob zcela neznámých kdekoli ve městě – na ulici, v obchodě, na úřadě, ve škole, ve vlaku cestou do Beskyd o víkendu, v trafice – prostě všude, kde jsem se pohybovala jako žena, matka – samoživitelka a pracovnice-zdravotní sestra už ne v nemocnici, ale v obvodních a závodních ordinacích…, na pracovišti, ve stavebnictví „jakýsi kluk po mně nenávistně šlehal pohledy“, rovněž takto stejně se chovala paní účetní na pracovišti samotném a ve městě, v obchodě, kde jsme se potkávaly“. Žalovaný měl zmanipulovat i chování dalšího zaměstnavatele, majitele tiskárny, které vedly ke změně zvyklostí v chování a ke ztrátě zaměstnání žalobkyně, při absolvovaných kurzech účetnictví žalobkyni provázely nepřátelské pohledy a poznámky typu, že si vždy musím udělat podle svého, žalovanému žalobkyně přičítá i změnu v chování primátorky města Frýdku-Místku posléze senátorky Ing. R. či v chování MUDr. K. a MUDr. O.. K průkazu svých tvrzení žalobkyně žádala, aby žalovanému bylo uloženo podrobit se psychiatrickému nebo psychologickému vyšetření znalcem a připojila vyjádření F. K. ze dne 21.8.2012, který se vyjádřil tak, že lidé s psychotronickými schopnostmi mohou ovlivnit ostatní osoby pomocí interakce mentální energie jak v pozitivním, tak i v negativním slova smyslu. Žalobkyně tedy tvrdí, že žalovaný využívá vůči řadě osob své schopnosti, které nejsou dosud exaktně popsány a vědecky uznávány, přičemž toto působení mělo zasahovat do osobnostních práv žalobkyně. Takto sestavená žaloba je ovšem postavena na pouhých subjektivních vjemech a úvahách žalobkyně, které nejsou nijak doloženy; popsané projevy působení žalovaného nijak nedokládá ani potvrzení F. K., a proto bylo na žalobkyni, aby svá tvrzení věrohodným způsobem doložila. Návrh na psychiatrické či psychologické zkoumání žalovaného neobstojí, neboť právě tím by žalobkyně dosáhla nepřípustného a zatím ničím neodůvodněného zatěžování žalovaného. Naopak bylo na žalobkyni, aby předložila posudek či jiný výsledek o vědeckém zkoumání vlastní osoby, jímž by racionálně podpořila své doposud extrémně subjektivní pocity a dojmy. To však žalobkyně neučinila a závěr krajského soudu o zjevném bezúspěšném uplatňování práva, ba dokonce o evidentní šikanózní snaze žalobkyně vůči žalovanému, jemuž přičítá nezdary ve svých zaměstnáních, je zcela namístě. Odvolací soud z těchto důvodů napadené usnesení soudu prvního stupně podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pouze pokud na základě podaného dovolání dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237 a § 239 o.s.ř.). V Olomouci dne 25. dubna 2013 Za správnost vyhotovení: JUDr. Vojtěch Brhel v.r. předseda senátu