Na movitostech nemůže dojít ke zřízení exekutorského zástavního práva, když tento institut exekuční řád neupravuje (stejně jako občanský soudní řád neupravuje institut soudcovského zástavního práva na movitostech). Byl-li exekutorem sepsán movitý majetek dle ustanovení § 326 o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 69 exekučního řádu, případně zajištěny sepsané movité věci dle ustanovení § 66 exekučního řádu nebo dle ustanovení § 327 odst. 1 o.s.ř., nejedná se o zajištění majetkem ve smyslu shora citovaného ustanovení § 2, písm. g) IZ.

KSBR 45 INS 30416/2012 1 VSOL 260/2013-A- 21 U s n e s e n í Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr.Anny Hradilové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužníka J. H., nar. , bytem, o insolvenčním návrhu dlužníka spojeném s návrhem na povolení oddlužení, k odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6.3.2013, č.j. KSBR 45 INS 30416/2012-A-14 t a k t o : Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6.3.2013, č.j. KSBR 45 INS 30416/2012-A-14 se p o t v r z u j e . O d ů v o d n ě n í : Rozhodnutím označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužníkovi podle ustanovení § 108 odst. 1, 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen „IZ“), aby ve lhůtě tří dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 20.000 Kč. V odůvodnění uvedl, že návrh na povolení oddlužení insolvenční soud podle ustanovení § 393 odst. 3 IZ odmítne a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, neboť dlužník ani přes výzvu soudu nepředložil znalecký posudek na movitý majetek uvedený v kolonce 17 insolvenčního návrhu, který slouží k zajištění, a proto se v souladu s ustanovením § 392 odst.2 IZ vyžaduje ocenění znalcem. Proti tomuto rozhodnutí podal dlužník odvolání, ve kterém namítal, že odhad nemovitosti do spisu založil jednak v kopii a posléze též v originále, čímž považoval výzvu soudu za splněnou. Současně namítal, že záloha ve výši 20.000 Kč pro konkursního správce je započítávána ve splátkovém kalendáři. Z obsahu podaného odvolání vyplývá, že dlužník nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně o nutnosti návrh na povolení oddlužení podle ustanovení § 393 odst.3 IZ odmítnout, neboť nerozumí pojmům „movitý a nemovitý“ majetek, respektive nerozlišuje mezi movitým a nemovitým majetkem, a proto navrhuje, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že se dlužníkovi povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení neukládá. Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal odvolací soud odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 odst. 1 IZ, § 212, § 212a odst. 1, 5, 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Podle ustanovení § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení. Podle ustanovení § 108 odst. 1, odst. 2, věty první IZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, jestliže je to nutné ke krytí nákladů a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč. Podle ustanovení § 398 IZ oddlužení lze provést zpeněžením majetkové podstaty nebo plněním splátkového kalendáře (odstavec 1). Při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení majetkové podstaty v konkursu (odstavec 2). Při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu pěti let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Tuto částku rozvrhne dlužník mezi nezajištěné věřitele podle poměru jejich pohledávek způsobem určeným v rozhodnutí insolvenčního soudu o schválení oddlužení. Zajištění věřitelé se uspokojí z výtěžku zpeněžení zajištění; při tomto zpeněžení se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení zajištění konkursu (odstavec 3). Podle ustanovení § 392 odst.2 IZ v seznamu majetku dlužník kromě náležitostí uvedených v § 104 odst. 2 u každé položky tohoto seznamu uvede údaj o době pořízení majetku, o jeho pořizovací ceně a odhad obvyklé ceny majetku ke dni pořízení seznamu. Nejde-li o nemovitosti nebo o majetek, který slouží k zajištění, ocenění znalcem se nevyžaduje. V písemném souhlasu věřitele podle odstavce 1 písm. c) musí být uvedeno, jaká bude nejnižší hodnota plnění, na kterém se s dlužníkem dohodl; podpis věřitele musí být úředně ověřen. Podle ustanovení § 393 odst.3 IZ návrh na povolení oddlužení insolvenční soud odmítne, není-li přes jeho výzvu řádně doplněn a v řízení o něm nelze pro tento nedostatek pokračovat nebo nejsou-li k němu přes jeho výzvu připojeny zákonem požadované přílohy anebo neobsahují-li tyto přílohy přes jeho výzvu stanovené náležitosti. Podle ustanovení § 389 odst. 1 IZ dlužník, který není podnikatelem, může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením. Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužník se insolvenčním návrhem ze dne 28.11.2012, doručeným soudu dne 3.12.2012, domáhal rozhodnutí o svém úpadku a navrhoval, aby byl řešen oddlužením plněním splátkového kalendáře. Návrh podal na předepsaném formuláři a v kolonce 06 popsal 13 závazků vůči 6 věřitelům v celkové výši 1.366.550 Kč a prohlásil, že nemá závazky z podnikání. V kolonce 11 uvedl, že od ledna 2011 do září 2011 měl příjem z podnikání a od října 2011 dosud je zaměstnán. Jeho prozatímní příjem za rok 2012 byl v celkové výši 136.041 Kč. V kolonce 17 uvedl majetek, který je předmětem zajišťovacích práv s tím, že zde vyjmenoval jednak movité věci (bod 1až 20), u kterých jako druh zajištění uvedl „zástavní exekutorské právo (oblepeno)“ a dále nemovitosti (bod 21, 22 a 23) a jako druh zajištění u všech tří nemovitostí uvedl „zástavní právo smluvní, zástavní právo exekutorské, exekuční příkaz k prodeji nemovitosti“. V kolonce 18 a 20 popsal 10 závazků vůči 4 nezajištěným věřitelům ve výši celkem 282.570 Kč a v kolonce 21 popsal 3 závazky vůči 3 zajištěným věřitelům v celkové výši 1.083.980 Kč s tím, že mezi zajištěné závazky též zahrnul pohledávku ze smlouvy o úvěru vůči věřiteli Cetelem a.s. ve výši 56.936 Kč a v popisu závazku uvedl „exekuce-smlouva o úvěru“ označil rozhodnutí exekutorského úřadu 103 EX 32749/12-28. K návrhu předložil seznam závazků opatřeným podpisem a prohlášením o úplnosti a správnosti, který odpovídá údajům v kolonkách 06, 17, 18, 20 a 21 insolvenčního návrhu. Současně k návrhu přiložil přílohu k protokolu o soupisu movitých věcí ze dne 4.10.2002 ze spisu Exekutorského úřadu Přerov, soudního exekutora JUDr. Tomáše Vrány, sp.zn. 103 Ex 32749/12, jakož i usnesení tohoto exekutorského úřadu ze dne 9.11.2012, č.j. 103 Ex 32749/12-28, kterým byla vydána dražební vyhláška o oznámení dražebního roku s tím, že toto rozhodnutí bylo vydáno k uspokojení pohledávky oprávněného Cetelem ČR, a.s., IČ: 25085689 ve výši 41.284 Kč proti povinnému J. H., nar. , bytem , IČ: 87337681 a dražit se bude TV Panasonic à 3.000 Kč a monitor Benk à 900 Kč (jedná se o položku 1 a 2 shora citovaného soupisu ze dne 4.10.2012). Dále dlužník předložil výpis z katastru nemovitostí Katastrální úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Hustopeče, LV č. 480 pro k.ú. Brumovice, obec Brumovice, z něhož vyplývá, že dlužník je vlastníkem pozemkové parcely St. 377 o výměře 413 m² - zastavěná plocha a nádvoří, pozemkové parcely 103/18 o výměře 545 m² - zahrada a budovy č.p. 322 na St. 377. K těmto nemovitostem bylo zřízeno zástavní právo smluvní k zajištění pohledávky Komerční banky, a.s. na základě smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 22.12.2008 s právními účinky vkladu ke dni 12.1.2009 a dále pak též zástavní právo exekutorské na základě více exekučních příkazů. Usnesením ze dne 6.12.2012, č.j. KSBR 45 INS 30416/2012-A-6 soud prvního stupně uložil dlužníkovi povinnost, aby ve lhůtě tří dnů ode dne právní moci nabytí tohoto rozhodnutí zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč, neboť dlužník má živnostenské oprávnění k činnosti zástupců pojišťovny a makléřů účinné od 27.9.2010, které trvá doposud, takže podle ustanovení § 389 odst. 1 IZ nebyl oprávněn podat návrh na povolení oddlužení. Proti tomuto rozhodnutí se dlužník odvolal a soudu předložil rozhodnutí Městského úřadu Hodonín, Obecního živnostenského úřadu ze dne 12.10.2012 č.j. OŽU/23200/2012 o zrušení živnostenského oprávněné, které nabylo právní moci 12.10.2012. Na tomto základě insolvenční soud usnesením ze dne 31.1.2013 č.j. KSBR 45 INS 30416/2012-A-11, které nabylo právní moci 21.2.2013 rozhodl podle ustanovení § 95 IZ a zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6.12.2012, č.j. KSBR 45 INS 30416/2012-A-6 o povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení. Soud prvního stupně vyzval dlužníka usnesením ze dne 4.1.2013, č.j. 45 INS 30416/2012-A-8, které bylo doručeno dlužníkovi 9.1.2013, aby ve lhůtě sedmi dnů od doručení tohoto usnesení doplnil svůj insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení tak, že smyslu ustanovení § 392 odst. 2 IZ doplní seznam majetku o ocenění znalce – znalecký posudek na nemovitosti specifikovaný v seznamu majetku a dále znalecký posudek na další movité (správně asi movité) věci, které jsou předmětem zajištění. Současně dlužníka poučil o následcích nesplnění této výzvy dle ustanovení § 393 odst. 3 IZ. Na tuto výzvu dlužník reagoval předložením znaleckého posudku na ocenění nemovitostí ze dne 17.1.2013 zpracovaného znalcem Aloisem Liškou. Tento dokument byl zveřejněn v insolvenčním rejstříku dne 28.1.2013. Dále soud prvního stupně usnesením ze dne 31.1.2013, č.j. KSBR 45 INS 30416/2012-A-12 opětovně vyzval dlužníka, aby ve lhůtě sedmi dnů ode dne doručení tohoto usnesení doplnil svůj insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení tak, že k němu připojí originál nebo úředně ověřenou kopii znaleckého posudku na movitý majetek uvedený v kolonce č. 17 svého návrhu. Současně dlužníka poučil o následcích nesplnění této výzvy dle ustanovení § 393 odst. 3 IZ. Na toto usnesení, které bylo dlužníkovi doručeno 5.2.2013 reagoval dlužník opakovaným předložením znaleckého posudku a ocenění nemovitostí ze dne 17.1.2013 zpracovaným znalcem Aloisem Liškou, který byl rovněž zveřejněn v insolvenčním rejstříku ( dne14.2.2013). Na tomto základě rozhodl soud prvního stupně odvoláním napadeným rozhodnutím. Odvolací soud především přezkoumal závěr soudu prvního stupně o tom, že nesplnění povinnosti předložit znalecký posudek na ocenění movitých věcí vyjmenovaných v kolonce 17 návrhu, povede k odmítnutí insolvenčního návrhu dle ustanovení § 393 odst.3 IZ a současně k prohlášení konkursu na majetek dlužníka dle ustanovení § 396 odst.1 IZ, a na základě níže citovaných zákonných ustanovení dospěl k jinému závěru. Podle ustanovení § 2, písm. g) IZ, pro účely tohoto zákona se rozumí zajištěným věřitelem věřitel, jehož pohledávka je zajištěna majetkem, který náleží do majetkové podstaty, a to zástavním právem, zadržovacím právem, omezením převodu nemovitosti, zajišťovacím převodem práva nebo postoupením pohledávky k zajištění anebo obdobným právem podle zahraniční právní úpravy. Podle ustanovení § 69 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „exekuční řád“) nestanoví-li tento zákon jinak, použití se na exekuci prodejem movitých věci a nemovitostí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu upravující výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí a nemovitostí. Podle ustanovení § 326 o.s.ř. soud v bytě (sídle, místu podnikání) povinného nebo na jiném místě, kde má povinný své věci umístěny, sepíše věci, které by mohly být prodány, a to v takovém rozsahu, aby výtěžek prodeje sepsaných věcí postačil k uspokojení vymáhané pohledávky oprávněného spolu s náklady výkonu rozhodnutí. Podle ustanovení § 327o.s.ř. na návrh oprávněného se soud postará o vhodné zajištění movitých věcí pojatých do soupisu. Podle ustanovení § 66 exekučního řádu exekutor může i bez návrhu oprávněného zajistit movité věci, které sepsal, je-li to účelné a je-li zde obava z jejich poškození nebo ztráty. Podle ustanovení § 58 exekučního řádu exekuci lze provést jen způsoby uvedenými v tomto zákoně. Zajistit majetek k provedení exekuce lze nejvýše v rozsahu bezpečně postačujícím k uhrazení vymáhané pohledávky, jejího příslušenství, včetně příslušenství, které se pravděpodobně stane splatným po dobu trvání exekuce, pravděpodobných nákladů oprávněného a pravděpodobných nákladů exekuce (odstavec 1). Nebrání-li to účelu exekuce provede se exekuce ukládající zaplacení peněžité částky přikázáním pohledávky, srážkami ze mzdy a jiných příjmů nebo zřízením exekutorského zástavního práva na nemovitostech (odstavec 2, věta třetí). Podle ustanovení § 69a exekučního řádu, je-li to účelné, může exekutor na nemovitostech povinného zřídit k zajištění vymáhané pohledávky a nákladů oprávněného exekutorské zástavní právo. Ustanovení § 47 odst. 5 se nepoužije (odstavec 1). Nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se na exekuci zřízením exekutorského zástavního práva na nemovitostech přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu upravující výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitostech. Z ustanovení občanského soudního řádu upravujících výkon rozhodnutí (§251 – § 351a ) vyplývá, že občanský soudní řád neupravuje výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na movitostech (ale pouze na nemovitostech dle ustanovení § 338b a násl. o.s.ř. ) a stejně tak ani exekuční řád neupravuje výkon rozhodnutí zřízením exekutorského zástavního práva na movitostech (ale pouze na nemovitostech jak vyplývá z ustanovení § 58 odst.2, věta druhá, § 69 a § 69a exekutorského řádu). Dlužník při vyplňování insolvenčního návrhu považoval soupis movitých věcí, pořízených exekutorem dle ustanovení § 325 a násl. o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 69 exekučního řádu o přiměřeném použití občanského soudního řádu, za rozhodnutí o exekutorském zástavním právu a věci pojaté do soupisu tak mylně považoval za věci zatížené exekutorským zástavním právem. Movité věci může exekutor sepsat dle ustanovení § 326 o.s.ř., případně zajistit dle ustanovení § 66 exekučního řádu, nikoliv ovšem zajistit zřízením exekutorského zástavního práva na movitostech. Podle ustanovení § 69 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „exekuční řád“) nestanoví-li tento zákon jinak, použití se na exekuci prodejem movitých věci a nemovitostí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu upravující výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí a nemovitostí. Ze shora citovaného ustanovení § 392 odst. 2 ve spojení s ustanovením § 2 písm. g) IZ vyplývá, že ocenění znalcem se nevyžaduje, nejde-li o nemovitost nebo o majetek, který slouží k zajištění ve smyslu ustanovení § 2, písm. g) IZ. V posuzované věci se jedná o movitý majetek, který neslouží k zajištění, neboť na movitostech nemůže dojít ke zřízení exekutorského zástavního práva, když tento institut exekuční řád neupravuje (stejně jako občanský soudní řád neupravuje institut soudcovského zástavního práva na movitostech). Byl-li exekutorem sepsán movitý majetek dle ustanovení § 326 o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 69 exekučního řádu, případně zajištěny sepsané movité věci dle ustanovení § 66 exekučního řádu nebo dle ustanovení § 327 odst.1 o. s. ř., nejedná se o zajištění majetkem ve smyslu shora citovaného ustanovení § 2, písm. g) IZ. Požadavek soudu prvního stupně na předložení znaleckého posudku na ocenění movitostí uvedených v kolonce 17 insolvenčního návrhu byl proto nadbytečný a s nepředložením tohoto posudku nelze spojovat následky dle ustanovení § 393 odst. 3 IZ. Nelze proto souhlasit se závěrem soudu prvního stupně o tom, že návrh na povolení oddlužení soud podle ustanovení § 393 odst. 3 IZ nepochybně odmítne pro nepřipojení znaleckého posudku na movité věci a současně rozhodne podle ustanovení § 396 IZ o řešení dlužníkova úpadku konkursem, a z tohoto důvodu je třeba zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 20.000 Kč. Přes shora uvedené dospěl odvolací soud k závěru, že uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení je věcně správné, a to z jiných níže rozvedených důvodů. Odvolací soud zjistil z obsahu insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení, seznamu závazků a příloh, že dlužník má 13 závazků vůči 6 věřitelům ve výši celkem 1.366.550 Kč a z toho 2 závazky vůči 2 zajištěným věřitelům 1)Komerční bance, a.s., IČ: 45317054 ve výši 917.855 Kč a 2) Santander Consumer Finance a.s. (nyní CASPER Consumer Finance a.s.), IČ: 25103768 ve výši 109.189 Kč, které jsou zajištěny nemovitostmi ve vlastnictví dlužníka, které byla znaleckým posudkem ze dne 17.1.2013 oceněny na částku 1.900.000 Kč. Dále má dlužník 11 závazků vůči 5 nezajištěným věřitelům včetně Cetelem ČR a.s. ve výši 56.936 Kč (dlužník tento závazek omylem zahrnul mezi zajištěné závazky z důvodu exekutorského zástavního práva), takže závazky vůči nezajištěným věřitelům ve výši 339.506 Kč. Ať už bude rozhodnuto o jakémkoliv způsobu řešení úpadku dlužníka, vždy se budou zpeněžovat jeho nemovitosti sloužící k zajištění pohledávek zajištěných věřitelů a s tím budou vznikat náklady, které nelze hradit z majetkové podstaty, neboť dlužník nemá žádné disponibilní finanční prostředky. A právě pro účely zpeněžení majetku sloužícího k zajištění, se kterým vzniknou insolvenčnímu správci ihned na počátku náklady, je nezbytné zajistit prostředky ke krytí těchto nákladů ze složené zálohy a nikoliv čekat až na výtěžek zpeněžení (§ 298 odst.2 IZ). Pro úplnost odvolací soud dodává, že v tuto fázi řízení nelze předvídat způsob řešení dlužníkova úpadku, neboť se soud bude muset zabývat aktivní legitimací dlužníka k podání návrhu na povolení oddlužení dle shora citovaného ustanovení § 389 odst.1 IZ, byť v kolonce 06 návrhu prohlásil, že nemá žádné závazky z podnikání. Z usnesení exekutorského úřadu Přerov, soudní exekutor JUDr. Tomáš Vrána ze dne 9.11.2012, č.j. 103 Ex 32749/12-28 se podává, že exekuce je vedena proti dlužníkovi jako podnikateli. Odvolací soud obecně konstatuje, že rozhodovací praxe soudů se při výkladu ustanovení § 389 odst. 1 IZ sjednotila na závěru, že u fyzických osob, které podnikaly na základě živnostenského oprávnění, není pro závěr, že jde o „podnikatele“, určující jejich zápis v živnostenském rejstříku. Z ustanovení § 2 odst. 2, písm. b) ObchZ totiž plyne, že za podnikatele se nepokládá (nejde-li o osobu uvedenou v § 2 odst. 2, písm. a/, písm. c/ a písm. d/ ObchZ) fyzická osoba, která má živnostenské oprávnění, na jehož základě nepodniká. Za dlužníka, „který není podnikatelem“ ve smyslu ustanovení § 389 odst. 1 IZ, se považuje taková fyzická osoba nebo právnická osoba, která není zákonem považována za podnikatele, a která současně nemá závazky (dluhy) vzešlé z jejího podnikání. To, zda existuje rozumný důvod nepokládat pro rozhodování o návrhu na povolení oddlužení nebo při rozhodování o tom, zda se oddlužení schvaluje, za překážku bránící uplatnění institutu oddlužení neuhrazený dluh z dlužníkova dřívějšího podnikání, zvažují insolvenční soudy s přihlédnutím 1) k době vzniku konkrétního dlužníkova závazku z podnikání, 2) k době ukončení dlužníkova podnikání, 3) k četnosti neuhrazených dlužníkových závazků z podnikání, 4) výši konkrétního dlužníkova závazku z podnikání v porovnání s celkovou výší všech dlužníkových závazků a se zřetelem také k tomu, zda věřitel, o jehož pohledávku jde, je srozuměn s tím, že tato pohledávka bude podrobena režimu oddlužení (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 29 NSČR 3/2009, publikované ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek nejvyššího soudu pod R 79/2009). Promítnuto na poměry projednávané věci nutno konstatovat, že budou-li zjištěny závazky z podnikání, bude třeba při úvahách o způsobu řešení úpadku dlužníka postupovat v intencích shora citovaného R 79/2009. Na základě údajů uvedených v insolvenčním návrhu lze dospět k závěru, že dlužník je v úpadku, byť není zatím jasné jakým způsobem bude jeho úpadek řešen (zda oddlužením nebo konkursem). Vzhledem k tomu, že dlužník má závazky vůči zajištěným věřitelům ve smyslu ustanovení § 2 písm.g/) IZ, zajištěné nemovitostmi ve vlastnictví dlužníka, je nepochybné, že při každém způsobu řešení úpadku budou tyto nemovitosti správcem konkursní podstaty zpeněžovány, a právě pro krytí nákladů zpeněžení je nezbytné zajistit prostředky uložením povinnosti zaplatit zálohu. Lze přisvědčit soudu prvního stupně, že 20.000 Kč představuje zcela přiměřenou výši zálohy na náklady insolvenčního řízení. S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné (byť z jiných důvodů) dle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně a nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání lze podat ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně. Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení. V Olomouci dne 30. května 2013 Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková, v.r. předsedkyně senátu