Odhadem obvyklé ceny majetku (oceněním znalcem) ve smyslu ustanovení § 392 odst. 2 insolvenčního zákona se rozumí znalecký posudek obsahující náležitosti stanovené § 13 vyhlášky č. 37/1997 Sb.

KSOS 34 INS 32227/2012 2 VSOL 190/2013-A-12 U s n e s e n í Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužnice D. O., rodné číslo , o insolvenčním návrhu dlužnice, rozhodlo odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18.1.2013,č. j. KSOS 34 INS 32227/2012-A-6, t a k t o : Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e . O d ů v o d n ě n í : V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně uložil dlužnici, aby ve lhůtě 5 dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. V důvodech tohoto usnesení uvedl, že dlužnice v insolvenčním návrhu spojeném s návrhem na povolení oddlužení tvrdila existenci více svých věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopna plnit. Jelikož je dlužnice vlastníkem nemovitostí sloužících k zajištění, vyzval ji soud usnesením ze dne 4.1.2013 k doložení aktuálního znaleckého posudku předmětných nemovitostí (ne staršího 3 měsíce). Výzva byla dlužnici doručena dne 7.1.2013, návrh na povolení oddlužení měl být doplněn do 14.1.2013 a o následcích nedoplnění návrhu na povolení oddlužení byla dlužnice poučena. Poučena byla také o tom, že „Odhad tržní hodnoty nemovitosti č. 1/482/2012 ze dne 4.1.2012“, který byl vyhotoven pro účel úvěrového řízení GE Money Bank, a.s. a doložen s návrhem na povolení oddlužení, nebyl vyhotoven znalcem dle zákona č. 36/1967 Sb. Dlužnice reagovala podáním doručeným soudu dne 14.1.2013 a opětovně doložila listinu nazvanou „Odhad tržní hodnoty nemovitosti č. 1/482/2012 ze dne 19.12.2012“, která byla vyhotovena pro účel konsolidace. Listina opět nesplňuje náležitosti znaleckého posudku, neboť nebyla vyhotovena znalcem. Znalecký posudek na nemovitosti dlužnice ve lhůtě nedoložila, nedoložila jej ani ke dni rozhodnutí soudu. Soud tedy uzavřel, že absence znaleckého posudku na nemovitosti dlužnice je takovým nedostatkem, pro který nelze dále vést řádné řízení. Neznalost aktuální hodnoty majetku dlužnice mimo jiné brání nezajištěným věřitelům zvážit, zda pro ně bude výhodnější hlasovat o způsobu oddlužení plněním splátkového kalendáře či zpeněžením majetkové podstaty. Dále soud uvedl, že z výpisu katastru nemovitostí je zřejmé, že dlužnice má svém vlastnictví nemovitosti, které jsou zajištěny, když na LV č. , k. ú. , obec , je zaznamenáno omezení vlastnického práva, zástavní právo smluvní k zajištění pohledávek věřitele SMART Financial s.r.o. Proto soud prvního stupně uzavřel s poukazem na § 393 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ), že návrh na povolení oddlužení bude nutno odmítnout a současně rozhodnout o způsobu řešení úpadku dlužnice konkursem dle § 396 odst. 1 IZ. Dále uvedl, že v případě prohlášení konkursu není zřejmé, zda by výtěžek zpeněžení postačoval k úhradě nákladů insolvenčního řízení. Ze zpeněžené nemovitosti se bude uspokojovat zajištěný věřitel, a teprve poté se budou hradit pohledávky dle § 305 odst. 2 IZ, mezi něž patří přednostně hotové výdaje a odměna insolvenčního správce. Soud nemá v této fázi řízení dostatek informací o reálné zpeněžitelnosti zajištěných nemovitostí, proto vyzval dlužnici k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení. Dlužnice není zcela nemajetná, ovšem nemá žádné hotové finanční prostředky, které by bylo možné použít k okamžité úhradě nákladů insolvenčního řízení. Přitom nelze požadovat, aby tyto výdaje hradil insolvenční správce z jeho vlastních zdrojů a následně soud z rozpočtových prostředků. Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. Namítala, že soud rozhodl na základě nesprávného skutkového a právního posouzení věci. Dále rozvedla účel insolvenčního řízení a ve vztahu k ust. § 108 odst. 1 IZ poukázala na názor Vrchního soudu v Olomouci formulovaný v jeho usnesení sp. zn. 2 VSOL 119/2008-A. Dále uvedla, že v jejím případě soud nevzal v úvahu, že zpracování znaleckého posudku není otázkou dnů, ale týdnů či spíše měsíců, což musí být soudu známo z obecných zkušeností. Za takové situace je správné, že dlužnice předložila alespoň odborné vyjádření realitní kanceláře, které vychází z možnosti zpeněžit konkrétní nemovitost a v tomto stádiu poskytuje dostatečný přehled o majetku dlužnice. Znalec ve svém posudku totiž stejně vychází ze srovnání obecných cen v daném čase a dané lokalitě. Požadavek soudu se s přihlédnutím ke krátkosti stanovené lhůty jeví jako téměř šikanózní a formalistický, hraničící se zásadami spravedlivého procesu. Při rozhodování o povinnosti složit zálohu má soud také přihlédnout k momentálním poměrům dlužníka. Soud připustil, že dlužnice není zcela nemajetná, ovšem nemá žádné hotové finanční prostředky. Proto je požadavek na zaplacení zálohy likvidační a neodpovídá zásadám insolvenčního řízení. Za nepřiléhavou označila argumentaci soudu o účelu zálohy na náklady insolvenčního řízení, když ve srovnatelném postavení se ocitají soudem ustanovení obhájci, jímž také není poskytována záloha a odměnu obdrží až po skončení věci, přestože i oni mají hotové výdaje. Navíc ve věci nebyl dosud ustanoven insolvenční či předběžný insolvenční správce. Navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Podle ust. § 7 odst. 1 IZ, pro insolvenční řízení a incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné. Podle ust. § 108 odst. 1, odst. 2 IZ, může insolvenční soud před rozhodnutím i insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčními navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč. Podle ust. § 392 odst. 2 IZ, v seznamu majetku dlužník kromě náležitostí uvedených v § 104 odst. 2 u každé položky tohoto seznamu uvede údaj o době pořízení majetku, o jeho pořizovací ceně a odhad obvyklé ceny majetku ke dni pořízení seznamu. Nejde-li o nemovitost nebo o majetek, který slouží k zajištění, ocenění znalcem se nevyžaduje. Podle ust. § 393 odst. 1 IZ, neobsahuje-li návrh na povolení oddlužení všechny náležitosti nebo je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud usnesením vyzve osobu, která jej podala, k jeho opravě nebo doplnění v určené lhůtě, která nesmí být delší než 7 dnů. Současně ji poučí, jak má opravu nebo doplnění provést. Podle odstavce 2, insolvenční soud postupuje podle odst. 1 i tehdy, nejsou-li k návrhu na povolení oddlužení připojeny zákonem požadované přílohy nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti. Podle odstavce 3, návrh na povolení oddlužení insolvenční soud odmítne, není-li přes jeho výzvu řádně doplněn a v řízení o něm nelze pro tento nedostatek pokračovat nebo nejsou-li k němu přes jeho výzvu připojeny zákonem požadované přílohy anebo neobsahují-li tyto přílohy přes jeho výzvu stanovené náležitosti. Podle ust. § 396 IZ, jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem. V přezkoumávané věci se dlužnice insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení ze dne 13.12.2012 domáhala zjištění úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Kromě skutečností rozhodných pro posouzení znaků úpadku dlužnice v návrhu uvedla, že návrh podává spolu s manželem S. O., oba jsou vlastníky rodinného domu, na němž vázne hypotéka s měsíční splátkou 13.542 Kč. Jako majetek, který je předmětem zajišťovacích práv, označila rodinný dům č. p. , , zemědělská stavba bez č. p., parcela č. 1127 a 1129/2, parcela č. 1128, parcela č. 1129/1, parcela č. 1134/1, vše zapsáno na LV č. 2092 pro katastrální území , obec , vlastnictví SJM na základě kupní smlouvy ze dne 16.4.1987. Shodné údaje ve vztahu k nemovitým věcem, které jsou předmětem zajišťovacích práv, uvedla i v soupisu majetku, o němž prohlásila, že je úplný a správný a opatřila jej svým podpisem. K návrhu na povolení oddlužení doložila „Odhad tržní hodnoty nemovitosti (obvyklé ceny) č. 1/482/2012“ vyhotovený dne 4.1.2012 Ing. P K, jehož předmětem ocenění jsou nemovitosti specifikované dlužnicí v seznamu majetku. Jako účel ocenění je uvedeno úvěrové jednání. Usnesením ze dne 4.1.2013 vyzval soud prvního stupně dlužnici (kromě jiného) k doplnění seznamu majetku o aktuální znalecký posudek, ne starší 3 měsíce, jehož předmětem posouzení bude odhad obvyklé ceny nemovitostí ve vlastnictví dlužnice, a to ve lhůtě 7 dnů od doručení usnesení. V odůvodnění tohoto usnesení soud dlužnici vysvětlil, že ji vyzval k předložení aktuálního znaleckého posudku proto, že listina nazvaná „Odhad tržní hodnoty nemovitosti ze dne 4.1.2012“ nebyla vyhotovena znalcem dle zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících. Na toto usnesení soudu dlužnice reagovala a kromě potvrzení o výši příjmů ze dne 11.12.2012 předložila soudu „Odhad tržní hodnoty nemovitosti (obvyklé ceny) č. 40/482/2012“, který vypracoval dne 19.12.2012 Ing. P. K., přičemž jako účel ocenění je uvedena konsolidace. Z výše uvedených zjištění odvolacího soudu vyplývá, že po stránce skutkové učinil soud prvního stupně v posuzované věci správná zjištění, na základě kterých dospěl ke správným závěrům. Pro posouzení důvodnosti podaného odvolání se stalo zásadním odpovědět na otázku, zda listiny nazvané „Odhad tržní hodnoty nemovitosti“ ze dne 4.1.2012 a 19.12.2012 jsou znaleckým oceněním ve smyslu § 392 odst. 2 věta druhá IZ. Na obou těchto listinách se zpracovatel odhadu označil jako Ing. P. K., a na připojeném razítku je uvedeno Ing. P. K., oceňování nemovitostí, dále telefonní číslo a daňové identifikační číslo. Z údajů vedených na www.justice.cz odvolací soud zjistil, že Ing. P. K., je zapsán v seznamu znalců, s oborem znalecké činnosti ekonomika, stavebnictví, specializace v oboru ekonomika – ceny a odhady nemovitostí, v oboru stavebnictví – stavební odvětví různá, pozemní stavitelství. Jazykovým a logickým výkladem pojmu znaleckého ocenění dospěl odvolací soud k závěru, že znaleckým oceněním ve smyslu § 392 odst. 2 věta druhá IZ se rozumí výlučně znalecký posudek. Pokud zákonodárce užil v insolvenčním zákoně pojem ocenění znalcem (nikoliv znalecký posudek), jedná se dle mínění odvolacího soudu o určitou nedůslednost. Tyto úvahy odvolacího soudu vychází předně ze skutečnosti, že zákon č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, ani vyhláška č. 37/1967 Sb., k provedení zákona o znalcích a tlumočnících, nepoužívá jiný pojem než znalecký posudek. Má-li tedy být ocenění ve smyslu insolvenčního zákona vypracováno osobou v postavení znalce, je nutno užít na jeho postup úpravu obsaženou v obou označených předpisech. Dalším argumentem na podporu názoru odvolacího soudu je absence trestněprávních následků v případě vyhotovení jiné listiny, než znaleckého posudku. Při nedostatku formálních náležitostí posudku (není zapsáno ve znaleckém deníku, není stvrzeno znaleckou doložkou apod.) není dána případná trestní odpovědnost znalce ve smyslu § 346 trestního zákoníku (nepravdivý znalecký posudek). Proto má ocenění znalcem menší váhu než znalecký posudek. Nelze rovněž pominout, že závěr odvolacího soudu o nutnosti doložit k seznamu majetku v případě zajištěných nemovitostí znalecký posudek o ceně nemovitosti je v souladu s ustálenou judikaturní praxí obou vrchních soudů (např. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8.3.2012, č. j. KSOS 34 INS 21697/2011, 2 VSOL 117/2012-A-14, dále též usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21.10.2010, č. j. KSPL 27 INS 3123/2010, 3 VSPH 833/2010-A-24). Na základě výše uvedených úvah odvolacího soudu lze tedy shrnout, že pro účely posuzování náležitostí seznamu majetku jako povinné přílohy k návrhu na povolení oddlužení se oceněním znalce rozumí znalecký posudek. Tyto závěry se v posuzované věci promítají tak, že odvolací soud sdílí názor soudu prvního stupně, že žádná z listin předložených dlužnicí nesplňuje náležitosti znaleckého posudku ve smyslu § 13 vyhlášky č. 37/1967 Sb. Tyto listiny totiž nejsou označeny jako posudek, nejsou svázány šňůrou a opatřeny znaleckou pečetí a neobsahují znaleckou doložku. Ačkoliv jejich obsah je srovnatelný s obsahem znaleckého posudku, znaleckým posudkem nejsou. Dále považuje odvolací soud za nutné korigovat závěr soudu prvního stupně, že dlužnicí předložené listiny nesplňují náležitosti znaleckého posudku proto, že nebyly vyhotoveny znalcem. Podle odvolacího soudu dlužnicí doložené odhady nemovitostí vyhotovila osoba, která je sice oprávněna vykonávat znaleckou činnost, avšak posuzované listiny neobsahují náležitosti znaleckého posudku. Jako nedůvodnou hodnotí odvolací soud námitku dlužnice, že lhůta 7 dnů určená k předložení znaleckého posudku o ceně nemovitosti je nepřiměřená. Jak správně uvedl soud prvního stupně, tato lhůta je lhůtou zákonnou (§ 393 odst. 1 IZ) a insolvenční zákon stanoví postup pro případ, že dlužník výzvě soudu k doplnění nebo opravě povinných příloh v této lhůtě nevyhoví. K uvedené problematice se vyslovil i Nejvyšší soud, který ve svém usnesení ze dne 26.9.2012, sp. zn. 29 NSCR 46/2012 uzavřel, že vady návrhu na povolení oddlužení a jeho příloh může dlužník odstranit jen do doby, než insolvenční soud rozhodne o odmítnutí návrhu na povolení oddlužení a o současném prohlášení konkursu na majetek dlužníka. Za situace, kdy dlužnice seznam majetku řádně nedoplnila, lze uzavřít, že soud prvního stupně postupoval správně, pokud dlužnici napadeným usnesením uložil povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení. V odůvodnění tohoto usnesení předestřel dlužnici svůj další postup, tedy že bude nutno postupovat podle ust. § 393 odst. 3 IZ, návrh na povolení oddlužení odmítnout a podle ust. § 396 odst. 1 IZ na majetek dlužnice prohlásit konkurs. Požadavek soudu prvního stupně na složení zálohy na náklady insolvenčního řízení je důvodný, neboť dlužnice nemá pohotové finanční prostředky. V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně dlužnici náležitě objasnil smysl a účel zálohy na náklady insolvenčního řízení. Správná je i výše zálohy stanovená v částce 50.000 Kč. Ze všech výše uvedených důvodů je usnesení soudu prvního stupně věcně správné, proto je odvolací soud podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem. V Olomouci dne 17. dubna 2013 Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. předsedkyně senátu