Splnění podmínek zjevné bezdůvodnosti insolvenčního návrhu věřitele podle ustanovení § 128a odst. 2 insolvenčního zákona lze posuzovat pouze tehdy, je-li insolvenční návrh projednatelný ve smyslu ustanovení § 128 insolvenčního zákona.

KSOS 34 INS 31524/2012 2VSOL 202/2013-A-13 U s n e s e n í Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka J. Š., bytem , místem podnikání Dělnická 1597/10, 792 01 Bruntál, identifikační číslo 646 14 069, o insolvenčním návrhu věřitele MORAVA LEASING s.r.o., se sídlem 8. Května 46,795 01 Rýmařov, identifikační číslo 601 13 481, zastoupeného Ing. J. J., obecným zmocněncem, bytem, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 3.1.2013, č. j. KSOS 34 INS 31524/2012-A-4, t a k t o : I. Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku II. p o t v r z u j e . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Ostravě odmítl insolvenční návrh ze dne 12.12.2012 (výrok I.) a žádnému z účastníků nepřiznal právona náhradu nákladů insolvenčního řízení (výrok II.). V důvodech usnesení uvedl, že insolvenční řízení bylo zahájeno návrhem věřitele ze dne 12.12.2012, doručeným soudu dne 13.12.2012, v němž věřitel tvrdil svou pohledávku za dlužníkem z titulu neuhrazených nákladů řízení a označil další věřitele dlužníka tak, že uvedl výši jejich pohledávek a skutečnost, že tyto pohledávky jsou po dobu delší jak 30 dnů po lhůtě splatnosti. Konkrétní splatnost však neuvedl. S odkazem na ust. § 103 odst. 2 a § 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ), a rovněž s poukazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 21.12.2001, sen. zn. 29 NSČR 14/2011 dospěl k závěru, že věřitel neuvedl konkrétně rozhodující skutečnosti, z nichž by mohl uzavřít, že dlužník má více věřitelů, kteří vůči němu mají peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopen plnit. Proto postupoval podle ust. § 128 odst. 1 IZ a insolvenční návrh pro vady odmítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle ust. § 146 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) s tím, že z obsahu spisu se podává, že v tomto insolvenčním řízení dlužníkovi žádné náklady nevznikly. Výslovně proti výroku II. tohoto usnesení podal dlužník odvolání. Tvrdil, že soud nezjišťoval náklady, které měl dlužník „k rozhodným skutečnostem strpět“. Namítal, že není v úpadku a insolvenční řízení je útokem na dlužníka za účelem jej znemožnit a zlikvidovat. Tvrdil, že insolvenční návrh je šikanózní, když jej podala účelově vytvořená společnost s cílem dlužníka poškodit. Konkrétně uvedl, že se jedná „o skutečnost předstíranou společností Atelier DHP s.r.o. na podnět jednatele Ing. Arch. Milana Dvořáka“, který prováděl stavební dozor na stavbě P. O.. Dlužník prováděl vedlejší stavbu a Ing. Milan Dvořák zneužil tísně dlužníka lichvářským a nemravným způsobem. Za práce provedené na stavbě dlužník nedostal zaplaceno, a proto podal žalobu k soudu. Dále dlužník namítal, že nemá žádné závazky vůči OSSZ Bruntál, Finančnímu úřadu Bruntál, Vojenské zdravotní pojišťovně a Všeobecné zdravotní pojišťovně. Zdůraznil, že nedluží ničeho ani jiným subjektům, vše je smyšlené, aby byly splněny podmínky pro insolvenční řízení. Závěrem odvolání dlužník uvedl, že utrpěl značnou újmu (majetkovou či jinou) a bylo poškozeno jeho dobré jméno. Proto navrhl, aby soud uložil povinnost zveřejnit omluvu a navrhujícímu věřiteli uložil podle ust. § 128a odst. 3 IZ pořádkovou pokutu do výše 50.000 Kč se zřetelem ke všem okolnostem věci. Dále navrhl, aby odvolací soud přiznal dlužníkovi náklady řízení, které budou vyčísleny v dodatku odvolání, a odmítl „insolvenční řízení“ pro zjevnou bezdůvodnost. V podání ze dne 15.2.2013 dlužník doplnil, že byla prokázána neexistence jeho závazku vůči navrhujícímu věřiteli, což potvrdil samotný věřitel ve svém vyjádření ze dne 4.2.2013. Zopakoval, že není v úpadku a je schopen plnit jakýkoliv závazek vyplývající z jeho podnikání. Dále uvedl, že advokátka JUDr. Miluše Kulhavá jedná v rozporu s dobrými mravy a protiprávně, aby naplnila zájmy své a zájmy osob, které dlužník označil již v odvolání. Zdůraznil, že insolvenční řízení není určeno pro podávání šikanózních insolvenčních návrhů s cílem poškodit a zneužívat různé subjekty. Z těchto důvodů setrval na svém návrhu uložit pořádkovou pokutu, uložit povinnost zveřejnit omluvu a odmítnou „insolvenční řízení“ pro zjevnou bezdůvodnost. Podle ust. § 7 odst. 1 IZ, pro insolvenční řízení a incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal usnesení v napadeném rozsahu, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. e/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné. Pro další úvahy odvolacího soudu je v posuzované věci určující, že insolvenční řízení bylo odmítnuto pro vady insolvenčního návrhu věřitele MORAVA LEASING s.r.o. postupem podle ust. § 128 odst. 1 IZ. Proto soud prvního stupně správně na své rozhodnutí o náhradě nákladů řízení aplikoval ust. § 146 odst. 3 o.s.ř., dle kterého odmítne-li soud žalobu nebo jiný návrh na zahájení řízení, je žalobce povinen nahradit ostatním účastníkům jejich náklady. Správný je i závěr soudu prvního stupně, že dle obsahu spisu dlužníkovi dosud nevznikly žádné náklady řízení. V této souvislosti odvolací soud pouze doplňuje, že je tomu tak proto, že dlužník není v řízení zastoupen advokátem a do doby vydání napadeného usnesení neučinil žádný úkon, s nímž by se pojily účelně vynaložené náklady. V rovině řečeného jsou bezpředmětné odvolací námitky, které dlužník soustředil do výhrady, že náklady řízení mu vznikly v důsledku zahájení insolvenčního řízení, jež mělo pro dlužníka negativní dopad a poškodilo jeho dobré jméno. Má-li dlužník za to, že mu podáním insolvenčního návrhu vznikla škoda, má možnost uplatnit tento nárok samostatnou žalobou (§ 147 IZ). Zbývá se vypořádat s procesními návrhy, které učinil dlužník v odvolacím řízení. Předně nutno uvést, že odmítnutí insolvenčního návrhu pro zjevnou bezdůvodnost podle ust. § 128a IZ nepřicházelo v dané věci do úvahy. Insolvenční návrh podaný věřitelem lze totiž posuzovat z pohledu naplnění podmínek zjevné bezdůvodnosti tohoto návrhu dle ust. § 128a odst. 2 IZ pouze tehdy, je-li insolvenční návrh projednatelný ve smyslu ust. § 128 IZ. Možnost soudu ukončit řízení rozhodnutím podle ust. § 128a odst. 1 IZ se tedy váže jen k formálně bezvadnému insolvenčnímu návrhu věřitele. Tento názor odvolacího soudu rezultuje rovněž v závěr, že je nepřípadný i požadavek dlužníka, aby navrhujícímu věřiteli byla uložena za podání insolvenčního návrhu pořádková pokuta ve smyslu § 128a odst. 3 IZ. Úprava obsažená v ust. § 128a odst. 3 IZ dává insolvenčnímu soudu možnost sankcionovat pořádkovou pokutou pouze toho, kdo podal zjevně bezdůvodný insolvenční návrh. Výše uvedená zjištění a závěry nesou s sebou i konečné posouzení odvolání dlužníka jako nedůvodného. Soud prvního stupně na své rozhodnutí o nákladech řízení správně aplikoval ust. § 146 odst. 3 o.s.ř. a správně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení Proto odvolací soud usnesení soudu prvního stupně ve výroku II. jako věcně správné potvrdil podle ust. § 219 o.s.ř. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. Dlužník nebyl se svým odvoláním úspěšný a věřiteli žádné náklady odvolacího řízení nevznikly. Odvolací soud tedy žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku a navrhujícímu věřiteli se doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem. V Olomouci dne 16. dubna 2013 Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. předsedkyně senátu