Podstatnou náležitostí (essentialia negotii) výzvy k plnění podle § 142a o.s.ř. je také upozornění na hrozící soudní vymáhání žádaného plnění, bez něhož žalobci, který měl úspěch ve věci zahájené po neúspěšném požadavku na dobrovolné plnění, právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému nevznikne ustanovení § 142a odst. 2 o.s.ř. tím není dotčeno.

U s n e s e n í Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Vojtěcha Brhla a soudců JUDr. Táni Šimečkové a JUDr. Jana Zavrtálka v právní věci žalobce INTERGRAM, nezávislá společnost výkonných umělců a výrobců zvukových a zvukově-obrazových záznamů, o.s., IČ 00537772, se sídlem Na Poříčí 27, Praha 1, zastoupeného JUDr. Jiřím Vlasákem, advokátem se sídlem Jankovcova 1518/2, Praha 7, proti žalovanému Jaroslavu Vlčnovskému, IČ: 13386034, místem podnikání Konice, Komenského 537, zastoupenému Mgr. Jaroslavem Čížkem, advokátem se sídlem Havlíčkova 20, Prostějov, o zaplacení částky 2.596,80 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku pro uznání Krajského soudu v Brně ze dne 17. září 2013, č.j. 23EC 264/2012-29, t a k t o : I. Rozsudek pro uznání krajského soudu se v napadené části v odstavci II. výroku m ě n í tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů prvostupňového řízení. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Krajský soud rozsudkem pro uznání rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci za bezdůvodné obohacení užíváním autorských děl zpřístupňováním výkonů a záznamů výkonných umělců veřejnosti v období od 1. 1. 2011 do 31. 12. 2011 prostřednictvím zvukového zařízení ve své provozovně v Lipníku nad Bečvou, 28. října 38/3 bez licenční smlouvy (odstavec I. výroku) a náklady řízení 3.946 Kč k rukám jeho právního zástupce (odstavec II. výroku); na nákladech zastoupení soud přiznal odměnu za dva úkony právní služby, za přípravu a převzetí zastoupení a za sepis žaloby. Rozsudek pro uznání krajského soudu napadl včasným odvoláním žalobce, odvolání zaměřil pouze do výroku o nákladech, a namítal nesprávné právní posouzení věci krajským soudem (§ 205 odst. 2 písm. g/ o.s.ř.), případně že řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 205 odst. 2 písm. c/ o.s.ř.). Soud prvního stupně totiž přiznal podle názoru žalobce náhradu nákladů řízení spočívající v odměně advokáta a náhradě hotových výdajů dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. pouze za dva úkony právní služby, a to příprava a převzetí zastoupení a výzva k plnění, DPH 21% a za soudní poplatek. Bez odůvodnění však nepřiznal žalobci odměnu advokáta a náhradu hotových výdajů za úkon právní služby vyjádření žalobce k odporu žalovaného ze dne 13. června 2013, a to i přes to, že žalobce byl soudem prvního stupně usnesením č.j. 23EC 264/2012-19 výslovně vyzván, aby se k odporu a jeho odůvodnění vyjádřil. Žalobce považuje náklady za úkon právní služby vyjádření k odporu žalovaného za účelně vynaložené, a proto navrhl, aby odvolací soud rozsudek pro uznání v odstavci II. výroku změnil a přiznal žalobci náhradu nákladů řízení takto: odměna advokáta za 3 úkony právní služby dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. 3.000,00 Kč náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby 900,00 Kč (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, výzva vyjádření k odporu) DPH 21% 819,00 Kč soudní poplatek 800,00 Kč CELKEM 5.519,00 Kč Dále žalobce žádal, aby odvolací soud přiznal žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení. Žalovaný se k odvolání žalobce nevyjádřil. Podle čl. II., přechodných ustanovení, bodu 1. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, není-li dále stanoveno jinak, použije se občanský soudní řád ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona i pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které byly v řízení učiněny přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány. Podle čl. II., přechodných ustanovení, bodu 4. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, odvolání proti rozhodnutím soudu prvního stupně vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, s výjimkou § 218c zákona, který se užije ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Novela o.s.ř. provedená zákonem č. 404/2012 Sb. nabyla účinnosti 1. 1. 2013, odvolání směřuje proti rozhodnutí vydanému dne 17. září 2013, proto je třeba odvolací řízení provést podle zákona č. 99/1963 Sb. ve znění platném po novele provedené zákonem č. 404/2012 Sb. (dále jen o.s.ř.). Náklady za zastoupení advokátem pak bylo třeba posoudit podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění (dále jen advokátní tarif). Odvolací soud po zjištění, že podané odvolání splňuje obecné náležitosti uvedené v ustanovení § 205 odst. 1 a § 205b o.s.ř., projednal věc toliko v odvoláním napadené části, v souladu s ustanovením § 214 odst. 3 o.s.ř. tak učinil bez nařízení odvolacího jednání, a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podle § 142a odst. 1 o.s.ř. žalobce, který měl úspěch ve věci zahájené podle § 80 písm. b), má právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, jen jestliže žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu výzvu k plnění. Podle § 142a odst. 2 o.s.ř. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, může soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti žalobci přiznat i v případě, že žalobce žalovanému výzvu k plnění za podmínek uvedených v odstavci 1 nezaslal. Podle ustanovení § 137 odst. 1 o.s.ř. náklady řízení jsou zejména hotové výdaje účastníků a jejich zástupců, včetně soudního poplatku, ušlý výdělek účastníků a jejich zákonných zástupců, náklady důkazů, odměna notáře za prováděné úkony soudního komisaře a jeho hotové výdaje, odměna správce dědictví a jeho hotové výdaje, tlumočné, náhrada za daň z přidané hodnoty a odměna za zastupování. Podle ustanovení § 137 odst. 2 o.s.ř. odměna za zastupování patří k nákladům řízení, jen je-li zástupcem advokát nebo notář v rozsahu svého oprávnění stanoveného zvláštními právními předpisy. Je skutečností, že žalobce v písemném podání vůči soudu likvidoval náklady řízení shodně s odvolacím podáním za 3 úkony právní služby (zmatečnost likvidace v odvolání – „výzva vyjádření k odporu“ lze nyní pominout), tedy včetně úkonu za vyjádření k odporu žalovaného, který podle obsahu spisu skutečně na žádost soudu provedl. Nepřiznání nákladů řízení za tento úkon ale soud nijak nezdůvodnil a jeho rozhodnutí je v tomto směru zcela nepřezkoumatelné. Vyjádření k odporu žalovaného je účelně vynaloženým nákladem, neboť jde o procesní podání v reakci na zásadní konání žalovaného, navíc vyžádané soudem; jde o písemné podání ve věci samé ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu. Tento závěr koresponduje i s judikaturou soudů, kupříkladu Ústavní soud judikoval – „Náklady řízení, které účastníkovi vznikly tím, že prostřednictvím svého právního zástupce reagoval na výzvu soudu, jsou vždy účelně vynaloženými, neboť jde o realizaci jeho základního práva na právní pomoc v řízení před soudy, které je garantováno v čl. 37 odst. 2 Listiny“ (srovnej usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 190/11 ze dne 24. 3. 2011). Podle obsahu spisu ovšem žalobce vykazuje v rozporu s vyúčtováním náklady za zastoupení 4 úkony právní služby - převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, sepis žaloby a vyjádření k odporu. Žalobce odeslal prostřednictvím svého právního zástupce žalovanému předžalobní výzvu k úhradě bezdůvodného obohacení ve výši 2.596,80 Kč s příslušenstvím, přičemž v obecné poloze je odměna za tento úkon procesním nárokem v rámci nákladů řízení. Krajský soud tedy postupoval vadně, pokud se ani tímto nákladem nezabýval a bylo třeba zkoumat, zda výzva byla učiněna řádně v souladu se zákonnými požadavky, zda byla úkonem účelným. Předžalobní výzva k plnění je jednostranným procesním úkonem, u něhož zákon nestanoví konkrétní náležitosti. Z logiky věci však vyplývá, že se jedná o úkon, v němž je identifikován věřitel i dlužník, výše a právní titul vzniku pohledávky (skutkové vymezení, z něhož právní důvod vyplývá), a je vyjádřena skutečnost, že dlužník je vyzýván k uhrazení dluhu, přičemž v případě neuposlechnutí v určité rozumné lhůtě bude následovat podání žaloby; předžalobní výzva musí být podepsána k tomu oprávněnou osobou. Výzvu k plnění je třeba učinit v zákonem stanovené době, tedy odeslat dlužníkovi ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu. Tyto náležitosti výzva žalobce splňuje, vyjma varování před soudním sporem v případě dobrovolného nezaplacení dluhu. Záměrem úpravy ovšem právě bylo dát dlužníku informace o existenci dluhu a poskytnout mu poslední šanci, aby svoji povinnost uspokojit právo či pohledávku dobrovolně splnil a nevystavoval se nebezpečí nárůstu dluhu o náklady soudního řízení, případně vymáhání. Proto upozornění na hrozící soudní vymáhání žádaného plnění je podstatnou náležitostí (essentialia negotii) výzvy k plnění, bez něhož tento úkon nevyvolá zákonné následky. Toliko řádná výzva k plnění tedy může vyvolat zákonem předpokládané následky, mezi které patří skutečnost, že žalobci, který měl úspěch ve věci zahájené po neúspěšném požadavku na dobrovolné plnění, vznikne právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému. Tuto náležitost výzva postrádá, proto není řádnou předžalobní výzvou. Pouze jsou-li dány důvody hodné zvláštního zřetele, může soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti žalobci přiznat i v případě, že žalobce žalovanému výzvu k plnění za podmínek uvedených v odstavci 1 § 142a o.s.ř. nezaslal. Takovými důvody mohou být např. výjimečné administrativního pochybení v důsledku nemoci upominatele nebo skutečnost, že dlužník je osoba znalá práva, kterého věřitel ani soud neměli možnost poučit o jeho povinnosti, či že nepřiznání náhrady by bylo v rozporu s dobrými mravy. Takové či obdobné skutečnosti zjištěny nebyly ani ze spisu neplynou. Navíc náklad spojený se samotnou výzvou není nákladem vynaloženým účelně. Pokud totiž žalobce předžalobní výzvu k plnění učinil prostřednictvím advokáta, nelze přehlédnout, že žalobce je institucí, která má za úkol chránit oprávněné zájmy autorů a k tomu disponuje i určitým aparátem zaměstnanců provádějících správu a evidenci pohledávek (jejich prostřednictvím byly zástupci předloženy podklady pro vymáhání pohledávky). Za tohoto stavu lze po takovém subjektu požadovat, aby jednoduché úkony k ochraně zastupovaných autorů před zahájením soudního řízení (a výzva k plnění mnohdy formulářového charakteru takovým jednoduchým úkonem jistě je; z výsledků řízení nevyplývá nic, co by tento závěr zpochybňovalo) učinil sám vlastními silami v rámci plnění svých povinností. Jelikož se tak nestalo, nemůže být výzva k plnění učiněná prostřednictvím advokáta bez ohledu na její vadnost účelně vynaloženým nákladem řízení. Vrchní soud si je vědom svých předchozích rozhodnutí s totožnou problematikou např. ve věcech sp. zn. 1Co 372/2013, 1Co 373/2013, 1Co 375/2013, 1Co 383/2013, v nichž činil závěr, že předžalobní výzva je příslušenstvím pohledávky, tedy jako hmotné a nikoliv procesní právo, které je třeba uplatnit jako zvláštní hmotněprávní nárok. Na pokladě argumentace shora od těchto závěrů ustupuje. Z těchto důvodů odvolací soud v souladu s § 220 odst. 1 písm. b) o.s.ř. změnil rozhodnutí krajského soudu o náhradě nákladů prvostupňového řízení, a nepřiznal náhradu nákladů žádnému z účastníků. Ze stejných důvodů nebyla přiznána žádnému z účastníků náhrada nákladů odvolacího řízení, v němž navíc žalobce se svými odvolacími požadavky neuspěl a žalovaný náklady podle obsahu spisu neměl. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. d/ o.s.ř.). V Olomouci dne 12. února 2014 Za správnost vyhotovení: JUDr. Vojtěch Brhel v.r. předseda senátu