V řízení o odvolání proti rozhodnutí o zastavení řízení pro nedostatek podmínky řízení podle § 104 odst.1 o.s.ř., spočívající v překážce litispendence podle § 83 odst.1 o.s.ř., nelze podle ustanovení § 142 odst.2 IZ přihlédnout ke skutečnosti, že po rozhodnutí soudu prvního stupně bylo řízení ve věci dříve zahájené pravomocně skončeno a překážka litispendence odpadla, neboť účinností rozhodnutí o zastavení řízení podle § 104 odst.1 o.s.ř., tj. zveřejněním v insolvenčním rejstříku podle § 89 odst.1 IZ, zanikají účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení a v řízení již nelze pokračovat.

KSBR 32 INS 29592/2014 1 VSOL 1362/2014 - A - 9 U s n e s e n í Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužníka B. P., nar. , bytem , o insolvenčním návrhu dlužníka spojeném s návrhem na povolení oddlužení, k odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4.11.2014, č.j. KSBR 32 INS 29592/2014-A-4 t a k t o : Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4.11.2014, č.j. KSBR 32 INS 29592/2014-A-4 se p o t v r z u j e. O d ů v o d n ě n í : Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně podle ustanovení § 104 odst. 1 o.s.ř. insolvenční řízení zastavil s odůvodněním, že nejsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé, neboť zahájení insolvenčního řízení ve věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 32 INS 20293/2014-A-4 brání ve smyslu ust. § 83 o.s.ř. tomu, aby o téže věci probíhalo u soudu předmětné insolvenční řízení. V odůvodnění uvedl, že dlužník podal u Krajského soudu v Brně dne 24.7.2014 insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení a toto řízení není dosud pravomocně ukončeno, neboť rozhodnutí o odmítnutí insolvenčního návrhu ze dne 25.7.2014, č.j. KSBR 32 INS 20293/2014-A-4, ve spojení s potvrzujícím usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30.10.2014, č.j. 2 VSOL 1039/2014-A-11, dosud nenabylo právní moci. Proto nemůže probíhat další řízení o insolvenčním návrhu, který v této věci dlužník podal dne 3.11.2014. Proti tomuto rozhodnutí podal dlužník odvolání, ve kterém namítal, že se řídil poučením soudu o tom, že rozhodnutí o předchozím insolvenčním návrhu bylo doručeno dnem zveřejnění v insolvenčním rejstříku. Navrhoval, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal odvolací soud odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 IZ, § 212, § 212a o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Podle ustanovení § 7 IZ, ve znění účinném od 1.1.2014, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro insolvenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. Rozhodným zněním občanského soudního řádu pro přiměřené použití podle ustanovení § 7 IZ je občanský soudní řád ve znění účinném od 1.1.2014. Z obsahu předmětného insolvenčního spisu sp. zn. KSBR 32 INS 29592/2014 vyplývá, že dlužník se návrhem doručeným soudu dne 3.11.2014 domáhal rozhodnutí o svém úpadku a navrhoval, aby byl řešen oddlužením formou plnění splátkového kalendáře. Soud prvního stupně odvoláním napadeným usnesením ze dne 4.11.2014, č.j. KSBR 32 INS 29592/2014-A-4 řízení podle ust. § 104 odst. 2 o.s.ř. pro překážku litispendence zastavil. Z obsahu insolvenčního spisu sp. zn. KSBR 32 INS 20293/2014 vyplývá, že dlužník se insolvenčním návrhem doručeným soudu dne 24.7.2014 domáhal rozhodnutí o svém úpadku a navrhoval, aby byl řešen oddlužením formou plnění splátkového kalendáře. Usnesením ze dne 30.7.2014, č.j. KSBR 32 INS 20293/2014-A-4 byl insolvenční návrh odmítnut. Toto rozhodnutí bylo potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31.10.2014, č.j. 2 VSOL 1039/2014-A-11, které nabylo právní moci dne 18.11.2014. V poučení odvolací soud uvedl, že toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení. Podle ustanovení § 83 o.s.ř. zahájení řízení brání tomu, aby o téže věci probíhalo u soudu jiné řízení (odstavec 1). Podle ustanovení § 142 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen „IZ“) jinými rozhodnutími o insolvenčním návrhu jsou a) odmítnutí insolvenčního návrhu pro vady nebo pro zjevnou bezdůvodnost, b) zastavení řízení pro nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit nebo který se nepodařilo odstranit, nebo pro zpětvzetí insolvenčního návrhu, c) zamítnutí insolvenčního návrhu (odstavec 1). Podle ustanovení § 146 IZ účinností rozhodnutí podle § 142 zanikají účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení a dosud vydaná předběžná opatření. Odůvodňují-li to okolnosti případu, může insolvenční soud určit, že účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení a dosud vydaná předběžná opatření zaniknou až právní mocí rozhodnutí (odstavec 1). V řízení o odvolání proti rozhodnutí podle § 142 se nepřihlíží ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně (odstavec 2). Odvolací soud konstatuje, že okamžikem rozhodným pro posouzení existence překážky litispendence (§ 83 o.s.ř.), která je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení (§ 104 odst.1 o.s. ř.), je stav v době v době vyhlášení (vydání) usnesení, přičemž ke dni rozhodování soudu prvního stupně (4.11.2014) zde překážka věci zahájené ve smyslu ust. § 83 odst. 1 o.s.ř. existovala, neboť insolvenční návrh byl v této věci podán u soudu dne 3.11.2014, tedy v době, kdy o předchozím insolvenčním návrhu dlužníka ve věci vedené pod sp. zn. KSBR 32 INS 20293/2014 dosud nebylo pravomocně rozhodnuto. Z ustanovení § 7 IZ vyplývá, že pro insolvenční řízení se přiměřeně použijí ustanovení občanského soudního řádu jen za situace, že insolvenční zákon nestanoví jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení. Insolvenční zákon v ustanovení § 146 odst.1 stanoví, že účinností rozhodnutí podle § 142 zanikají účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení a v ustanovení § 146 odst. 2 IZ zakazuje přihlížet v řízení o odvolání proti rozhodnutí podle ustanovení § 142 ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně. Promítnuto na poměry projednávané věci to znamená, že v tomto řízení o odvolání proti rozhodnutí o zastavení řízení pro nedostatek podmínky řízení, spočívající v překážce litispendence podle § 83 odst.1 o.s.ř., který nelze odstranit (§ 104 odst.1 o.s.ř.), nelze podle ustanovení § 142 odst.2 IZ přihlédnout ke skutečnosti, že po rozhodnutí soudu prvního stupně bylo řízení ve věci vedené pod sp. zn. KSBR 32 INS 20293/2014 pravomocně skončeno (18.11.2014) a překážka litispendence odpadla, neboť účinností rozhodnutí o zastavení řízení podle § 104 odst.1 o.s.ř., tj. zveřejněním v insolvenčním rejstříku podle § 89 odst.1 IZ, zanikají účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení a v řízení již nelze pokračovat. Pro úplnost odvolací soudu dodává, že pro poměry insolvenčního řízení nejsou použitelné závěry, které formuloval Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 25.2.2003, sp. zn. 29 Odo 353/2002 o tom, že „pokud v průběhu řízení odpadne překážka litispendence dříve, než bylo řízení zastaveno či pravomocně rozhodnuto ve věci samé, nebrání odpadnuvší překážka pokračovat v řízení, neboť v době rozhodování soudu ve věci samé tato překážka již neexistuje. To platí jak pro rozhodnutí soudu prvního stupně, tak pro rozhodnutí soudu odvolacího“. S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné dle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil. P o u č e n í :. Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení. V Olomouci dne 19.prosince 2014 Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková v.r. předsedkyně senátu