Nesplnění povinnosti zaslat osobě nacházející se v cizím státě ve vazbě ve výkonu trestu nebo ochranného opatření spojeného se zbavením osobní svobody dle § 123 odst. 1 zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních výzvu ke zvolení obhájce (popř. spojené i s nesplněním povinnosti podle téhož ustanovení takové osobě zaslat ustanovení obhájce) je zpravidla důvodem pro zrušení rozsudku o uznání cizozemského rozhodnutí na území České republiky z důvodu podstatné procesní vady ve smyslu ustanovení § 258 odst. 1 písm. a) tr.ř.

U s n e s e n í Vrchní soud v Olomouci projednal v neveřejném zasedání dne 25.11.2014 odvolání odsouzeného M. T. proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 14.8.2014, č.j. 11 T 9/2014-28, a rozhodl t a k t o : Podle § 258 odst. 1 písm. a), písm. b), písm. c) tr.ř. a § 308 odst. 3 zákona č. 104/2013 Sb. se z podnětu odvolání odsouzeného M. T. napadený rozsudek zrušuje. Podle § 259 odst. 1 tr.ř. se věc vrací soudu I. stupně. O d ů v o d n ě n í : Krajský soud v Brně rozhodl ve veřejném zasedání dne 14.8.2014 o žádosti Spolkového ministerstva spravedlnosti republiky Rakousko na uznání cizozemského rozhodnutí na území České republiky v trestní věci odsouzeného M. T. tak, že podle § 306 odst. 1 zák. č. 104/2013 Sb. (dále jen ZMJS) se na území České republiky uznává rozsudek Zemského soudu pro trestní věci Vídeň, Rakousko, ze dne 30.12.2013, sp.zn. 62 Hv 191/13f, jež nabyl právní moci dne 30.12.2013, jímž byl M. T. uznán vinným čtyřmi trestnými činy – zločiny těžké výdělečné krádeže vloupáním, z části dokonanými, z části ve stadiu pokusu, podle §§ 127, 128 odst. 1 č. 4, 129 č. 1 a 3, 130 třetí a čtvrtý případ tr.zákoníku Rakouska, jichž se měl dopustit jednáním popsaným ve výrokové části napadeného rozsudku, za což mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody na 4 roky a 6 měsíců, do jehož trvání se započítává doba vazby od 19.8.2013 08:30 hod. do 30.12.2013 12:50 hod., kdy takové jednání odpovídá na území ČR pokračujícímu přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. c) tr.zákoníku, dílem dokonanému, dílem v bodech B I. – II. ve formě pokusu podle § 21 odst. 1 tr.zákoníku a dílem v bodech A I./1 – 2, B I., spáchaného ve spolupachatelství podle § 23 tr.zákoníku. Současně podle § 306 odst. 1 ZMJS ve spojení s ustanovením § 124 odst. 4 ZMJS a § 56 odst. 2 písm. c) tr.zákoníku vykoná M. T. trest odnětí svobody z uvedeného rozsudku ve zbývající části ve věznici s ostrahou beze změny. Po vyhlášení rozsudku ve veřejném zasedání a poučení o opravných prostředcích se jak intervenující státní zástupkyně, tak obhájce odsouzeného, nevyjádřili (č.l. 26). Opis písemného vyhotovení rozsudku byl doručen věznici v Rakousku dne 21.8.2014, stejně jako obhájci odsouzeného, státnímu zástupci o den dříve (č.l. 32 verte). Sám odsouzený M. T. na výslovný dotaz Krajského soudu v Brně písemně sdělil, že předmětný rozsudek mu byl cestou věznice v Rakousku doručen dne 25.8.2014 (č.l. 41). Podáním ze dne 2.9.2014 (č.l. 39) napadl odsouzený M. T. předmětný rozsudek odvoláním. Namítá, že s napadeným rozsudkem nesouhlasí, neboť byl v jeho neprospěch porušen zákon, a proto žádá zrušení rozsudku a vynesení nového. Podle odvolatele byl zákon porušen tím, že mu v České republice nebyl přidělen žádný právní zástupce, tím pádem ho před soudem v ČR nikdo nezastupoval a on sám se s právním zástupcem nemohl poradit a posoudit nyní nastalou situaci, když nesouhlasí se svým vydáním do ČR k dalšímu výkonu trestu. Má za to, že zákon nebyl porušen záměrně, a proto mu bude umožněno kontaktování se s přiděleným právním zástupcem, s nímž se následně bude moci poradit, jak v dané věci postupovat. Dále namítá, že v českých věznicích je naprostý nedostatek pracovních příležitostí a není ani dostatečná ubytovací kapacita. České vězeňství se vůbec nestará o odsouzené, aby po propuštění z věznice nebyli nuceni znovu páchat trestnou činnost. Navíc české věznice ovládají Romové a dopouštějí se rasismu na ostatních spoluodsouzených. Z rakouského rozsudku není ani zřejmé, do jakého typu věznice byl v Rakousku zařazen, v rakouské věznici je odsouzenému ponechána lidská důstojnost, dostane práci, šetří si peníze na výstup z věznice, jsou ubytováni max po 4 osobách na pokoji, přičemž pokoj pro 4 osoby je velký asi jako v ČR pokoj pro 10 – 12 osob. Ve věznici v Rakousku neexistuje ani jazyková bariéra, sám se tam učí německy, anglicky, rusky, což je pro jeho další život pozitivní. Toto jeho stanovisko by měl soud zvážit a respektovat při dalším rozhodování i s ohledem na možnou psychickou újmu při výkonu trestu odnětí svobody a také po propuštění v ČR. Proto doufá, že napadený rozsudek bude zrušen a věc vrácena znovu před krajský soud, podle zákona mu bude přidělen advokát, s nímž se bude moci radit a oznámit mu i další skutečnosti bránící vydání k výkonu trestu do ČR. S podaným odvoláním byl spisový materiál podepsanému soudu, podle § 252 tr.ř. příslušnému soudu odvolacímu, předložen dne 15.10.2014 (č.l. 42). Z uvedeného a obsahu spisu příslušný odvolací soud zjistil, že rozsudek shora označený byl napaden odvoláním odsouzeného M. T. jako osoby k tomu podle § 246 odst. 1 písm. b) tr.ř. oprávněné, ve lhůtě stanovené v § 248 odst. 1 tr.ř. a z hlediska formálního splňuje podané odvolání náležitosti obsahu odvolání podle § 249 odst. 1 tr.ř. Na základě uvedeného podle § 254 odst. 1 tr.ř. přezkoumal příslušný odvolací soud zákonnost a odůvodněnost napadeného rozsudku a správnost postupu řízení, které mu předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. Na základě takto vymezené přezkumné činnosti dospěl odvolací soud k závěru o důvodnosti odvolací argumentace odsouzeného M. T. Z obsahu spisu vyplývá, že Spolkové ministerstvo spravedlnosti Rakousko podalo dne 7.5.2014 návrh na uznání shora citovaného rozsudku na území ČR a jeho vykonání odsouzeným v České republice. K tomu doložilo zákonem stanovené dokumenty. Krajský soud poté dne 15.7.2014 (č.l. 19) vyzval Krajské státní zastupitelství v Brně k vyjádření k uvedenému návrhu. Aniž následně vyzval odsouzeného ke zvolení si obhájce, ustanovil mu obhájcem dne 30.7.2014 (č.l. 22) Mgr. Víta Palarčíka, advokátní kancelář Milady Horákové 329/26, Brno, a nařídil ve věci na den 14.8.2014 veřejné zasedání k projednání věci. Ve veřejném zasedání uvedeného dne (č.l. 23) provedl krajský soud ve věci listinný důkazní materiál, v závěrečných řečech intervenující státní zástupkyně navrhla vyhovět předloženému návrhu s poukazem na opis rejstříku trestů odsouzeného M. T., z nějž vyplývá, že od roku 1988 do 2011 byl v ČR 8x soudně postihován. Obhájce odsouzeného s poukazem na stanovisko odsouzeného uvedl, že souhlasí s návrhem na uznání cizozemského rozhodnutí, ač z materiálů předložených rakouskou stranou (č.l. 17) vyplývá vyjádření odsouzeného, že k výkonu trestu do ČR nechce. Na tuto skutečnost k výzvě odvolacího soudu reagoval ustanovený obhájce vyjádřením ze dne 22.10.2014 (č.l. 44), že v uvedeném řízení nebyl v žádném kontaktu s odsouzeným ani jeho příbuznými a po sdělení soudu, že stanovisko odsouzeného k uznání rozsudku na území ČR je kladné, učinil takový návrh a ke svému překvapení se v odůvodnění napadeného rozsudku následně dočetl, že stanovisko odsouzeného je negativní. Na podkladě všeho dosud uvedeného dospěl odvolací soud k přesvědčení, že jsou v posuzované věci dány důvody ke zrušení napadeného rozsudku podle § 258 odst. 1 písm. a), písm. b), písm. c) tr.ř. a § 308 odst. 3 ZMJS. Odvolateli dal odvolací soud zcela za pravdu v tom, že byl zkrácen v právu na spravedlivý proces, neboť z ustanovení § 123 odst. 1 ZMJS vyplývá, že rozhodnutí o návrhu na uznání a výkon cizozemského rozhodnutí činí soud ve veřejném zasedání za přítomnosti státního zástupce. Nachází-li se osoba, vůči níž cizozemské rozhodnutí směřuje, v cizím státě ve vazbě, výkonu trestu nebo ochranného opatření spojeného se zbavením osobní svobody, doručují se jí pouze výzva ke zvolení obhájce, ustanovení obhájce a rozhodnutí o návrhu na uznání a výkon cizozemského rozhodnutí, veřejné zasedání se koná za přítomnosti obhájce. Z obsahu spisu vyplývá, že z citovaného ustanovení bylo splněno pouze to, že soud rozhodl ve veřejném zasedání za přítomnosti státního zástupce a nesprávně informovaného obhájce odsouzeného, a naopak vyplývá také to, že odsouzenému vůbec nebyla doručena výzva ke zvolení obhájce ani ustanovení obhájce soudem. Odsouzenému tak bylo znemožněno kvalifikovaně právně vyargumentovat svá stanoviska k případnému výkonu trestu odnětí svobody a uznání označeného rozsudku na území ČR. Toto pochybení v činnosti nalézacího soudu je podle ustanovení § 308 odst. 3 ZMJS a § 258 odst. 1 písm. a) tr.ř. postihováno sankcí, spočívající ve zrušení napadeného rozsudku pro porušení ustanovení, v tomto případě § 123 odst. 1 ZMJS, které mělo vliv na správnost a zákonnost přezkoumávané části rozsudku, neboť nalézací soud se tak nemohl ani vypořádat se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí, nebylo umožněno odsouzenému vůbec jejich uplatnění prostřednictvím obhájce ve veřejném zasedání před soudem I. stupně a v důsledku toho je třeba ve věci provést zcela znovu celé dokazování po splnění všech zákonem stanovených procesních předpokladů pro rozhodnutí věci ve veřejném zasedání. Protože uvedené vady jsou neodstranitelné v řízení před odvolacím soudem, podle § 259 odst. 1 tr.ř. vrátil odvolací soud po zrušení věci také podle ustanovení § 258 odst. 1 písm. b), písm. c) tr.ř. věc krajskému soudu k novému projednání a rozhodnutí a v souladu s ustanovením § 308 odst. 5 tr.ř. tak učinil v neveřejném zasedání. Po vrácení věci nalézací soud odstraní uvedené procesní nedostatky, vypořádá se zcela s veškerou argumentací odsouzeného M. T., ve veřejném zasedání provede zákonu odpovídajícím způsobem nevzbuzujícím pochybnosti v nezbytném rozsahu důkazy a ve věci znovu rozhodne. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není další řádný opravný prostředek přípustný. V Olomouci dne 25. listopadu 2014 JUDr. Jaroslav Z b o ž í n e k v.r. předseda senátuZa správnost: V. S.