Skutečnost, že s ohledem na očekávanou výši příjmu dlužníka a výši pohledávek jeho nezajištěných věřitelů je dán předpoklad 100% splnění pohledávek jeho nezajištěných věřitelů dříve než za pět let trvání oddlužení plněním splátkového kalendáře, není bez dalšího důvodem pro jinou výši měsíčních splátek dlužníka, než stanoví § 398 odst. 3 insolvenčního zákona.

KSOS 31 INS 9338/2014 2 VSOL 1290/2014-B-9 U s n e s e n í Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Waltrové a soudců JUDr. Heleny Myškové a JUDr. Vojtěcha Brhla v insolvenční věci dlužnice L. O., nar. , bytem , o schválení oddlužení, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, č.j. KSOS 31 INS 9338/2014-B-3 ze dne 5.9.2014, t a k t o : Usnesení Krajského soudu v Ostravě, č.j. KSOS 31 INS 9338/2014-B-3 ze dne 5.9.2014 s e p o t v r z u j e . O d ů v o d n ě n í : Shora uvedeným usnesením soud prvního stupně schválil oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře (výrok I.), uložil plátci mzdy dlužnice, aby počínaje měsícem říjnem 2014 prováděl ze mzdy či jiného příjmu dlužnice srážky v rozsahu jako při výkonu rozhodnutí pro uspokojení přednostní pohledávky a sražené částky aby nevyplácel dlužnici, ale insolvenčnímu správci (výrok II.), uložil insolvenčnímu správci, aby každý měsíc z částky sražené dlužnici si ponechal 900 Kč jako zálohu na odměnu a náhradu hotových výdajů a odpovídající daň z přidané hodnoty, dále aby uhradil případné pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky jim postavené na roveň a ze zbývající části, aby vyplatil nezajištěným věřitelům první splátku v termínu do konce října 2014 a další splátky vždy nejpozději do konce následujícího kalendářního měsíce částku ve výši 9.400 Kč, případně celou zbývající částku, pokud je tato nižší než 9.400 Kč, a současně určil poměr, v jakém mají být tři označení věřitelé z této částky uspokojeni, a dále aby po tomto uspokojení věřitelů vyplatil zbývající částku dlužnici (výrok III.). Dále uvedl, že oddlužení bude probíhat od října 2014 do září 2019, případně po dobu kratší do úplného splacení pohledávek nezajištěných věřitelů (výrok IV.), a uložil insolvenčnímu správci, aby neprodleně sdělil plátci mzdy dlužnice číslo účtu, na který mají být srážky zasílány (výrok V.), a věřitele vyzval, aby nejpozději k termínu úhrady první splátky sdělili insolvenčnímu správci způsob, jakým jim má být částka vyplácena (výrok VI.). Na odůvodnění tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že usnesením z 6.6.2014 rozhodl o úpadku dlužnice a povolil řešení úpadku oddlužením. Vzhledem k tomu, že se na schůzi věřitelů konané 21.8.2014 nedostavil žádný z věřitelů dlužnice, soud v souladu s ustanovením § 402 odst. 5 IZ rozhodl o způsobu oddlužení plněním splátkového kalendáře s přihlédnutím ke zprávě insolvenčního správce o stavu majetku dlužnice, a protože nevyšly najevo v průběhu řízení žádné skutečnosti, které by odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení dle § 405 IZ. Dále uvedl, že dlužnice v návrhu na povolení oddlužení požádala o stanovení nižších než zákonem určených měsíčních splátek a svou žádost odůvodnila tím, že ji k tomu vedou vysoké nákladové položky, které má, a že věřitelé budou uspokojeni do 100% výše svých pohledávek (§ 391 odst. 2 IZ). Soud prvního stupně dále zdůvodnil, že dlužnice má příjem v takové výši, která umožňuje, aby hodnota plnění, které při oddlužení obdrží nezajištění věřitelé, byla vyšší než 50 % jejich pohledávek, a proto žádosti dlužnice o nižší splátky vyhověl, s tím, že přihlédl k celkové výši jejích závazků, dosavadní a očekávané výši příjmů a při stanovení jiné výše měsíčních splátek vycházel z průměrného čistého měsíčního příjmu, který sdělil insolvenční správce a který rovněž vyplývá z insolvenčního návrhu a z jeho příloh. Toto usnesení napadla dlužnice odvoláním. Uvedla, že dosud měla celkové výdaje na splátky věřitelů 12.000 Kč a příjem měla 17 až 18.000 Kč. Přes agenturu využila možnosti řešit svou insolvenci. Celou dobu však informovala agenturu o tom, že jí jde o snížení splátky, aby mohla normálně žít, tedy s tím, aby i s poplatkem pro insolvenčního správce platila asi do 8.000 Kč. Nyní však její splátka i s poplatkem pro insolvenčního správce činí 10.480 Kč. Po konzultaci s insolvenčním správcem i on jí navrhl, aby se odvolala. Má za to, že stanovená výše splátek jí neumožňuje žít normálním životem, natož si našetřit nějaké finance do budoucna. Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), dále jen „IZ“, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou včas, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Podle ustanovení § 391 odst. 2 IZ, dlužník, který navrhuje oddlužení plněním splátkového kalendáře, může v návrhu na povolení oddlužení požádat insolvenční soud o stanovení nižších než zákonem určených měsíčních splátek. V takovém případě musí v návrhu na povolení oddlužení uvést také výši navrhovaných měsíčních splátek nebo způsob jejich určení a vysvětlit důvody, které vedly k jeho úpadku. Ustanovení § 395 tím není dotčeno. Dle ustanovení § 398 odst. 3 IZ, věty první a druhé při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu pěti let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Tuto částku rozvrhne dlužník prostřednictvím insolvenčního správce mezi nezajištěné věřitele podle poměru jejich pohledávek způsobem určeným v rozhodnutí insolvenčního soudu o schválení oddlužení Podle ustanovení § 398 odst. 4 IZ, dlužníku, který o to požádal v návrhu na povolení oddlužení, může insolvenční soud stanovit jinou výši měsíčních splátek. Učiní tak jen tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží nezajištění věřitelé, bude stejná nebo vyšší než 50 % jejich pohledávek, anebo stejná nebo vyšší než hodnota plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli. Přitom dále přihlédne k důvodům, které vedly k dlužníkovu úpadku, k celkové výši dlužníkových závazků, k dosavadní a očekávané výši dlužníkových příjmů, k opatřením, která dlužník činí k zachování a zvýšení svých příjmů a ke snížení svých závazků, a k doporučení věřitelů. Dlužníkovým návrhem jiné výše měsíčních splátek není insolvenční soud vázán. K opožděné žádosti insolvenční soud nepřihlíží. Z ustanovení § 406 odst. 4 IZ vyplývá, že dlužník může podat odvolání proti rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře tehdy, pokud nebylo vyhověno jeho žádosti o stanovení jiné výše měsíčních splátek. Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení doručeným insolvenčnímu soudu 3.4.2014 domáhala se dlužnice rozhodnutí o svém úpadku a jeho řešení oddlužením formou plnění splátkového kalendáře. Uvedla, že má tři věřitele s třemi dluhy, celková dlužná částka 516.550,63 Kč, s tím, že většina je po splatnosti více jak 30 dnů a závazky přesahují hodnotu jejího majetku. Uvedla, že pracuje na základě pracovní smlouvy a očekává měsíční příjmy ve výši 17.000 až 24.000 Kč měsíčně, v příloze doložila doklady o výši svých příjmů za poslední tři roky, ze kterých vyplývá, že její průměrný čistý měsíční příjem za toto období byl cca 21.000 Kč. Ke svému osobnímu stavu uvedla, že není vdaná, nemá žádné děti ani žádné jiné vyživované osoby. Současně požádala o snížení výše měsíční splátky na částku 8.600 Kč měsíčně s tím, že odkazovala na vysoké nákladové položky, že je třeba hradit náklady, které má se svým živobytím, s tím, že její příjem není vždy 22.000 Kč, že se pohybuje v rozmezí 17 až 24.000 Kč s tím, že nejvyššího příjmu dosahuje jen párkrát ročně, když jsou vysoké odměny. Své životní náklady doložila dlužnice smlouvami s dodavateli energií a smlouvou o nájmu bytu. Ze zprávy insolvenčního správce datované 12.8.2014 pak vyplývá, že dlužnice bydlí společně s přítelem v pronajatém bytě 2 + 1, nájem včetně služeb činí 7.500 Kč měsíčně. Dlužnice nemá žádnou vyživovací povinnost, je zaměstnána na základě pracovního poměru na dobu neurčitou, průměrný měsíční příjem za rok 2013 činil 21.334 Kč. Dlužnice vlastní pouze movitý majetek, jehož hodnota je nízká. Ve stanovené lhůtě přihlásili své pohledávky tři věřitelé, celková hodnota přihlášených nezajištěných pohledávek činí 561.845,65 Kč. Správce dále propočetl odhadovanou míru uspokojení věřitelů tak, že předpokládaný příjem dlužnice za měsíc je 21.334 Kč, příjem po odpočtu nezabavitelných částek 12.051 Kč, odměna insolvenčního správce včetně DPH 1.089 Kč, částka k uspokojení za měsíc 10.962 Kč, za pět let 657.720 Kč, při celkové výši přihlášených pohledávek 561.845,65 Kč je procento uspokojení 117 %. Při stanovení měsíčních srážek dle žádosti dlužnice ve výši 8.600 Kč by bylo po odečtení zálohy na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce přihlášeným věřitelům uhrazeno 80 % přihlášených pohledávek. Odvolací soud považuje za nutné především zdůraznit, že výkladem ustanovení § 398 odst. 4 insolvenčního zákona ohledně možnosti stanovit dlužníku jinou výši měsíčních splátek se Nejvyšší soud České republiky zabýval ve svém usnesení vydaném pod sp.zn. 29 NSČR 53/2012 dne 24.7.2014, které je k dispozici na internetových stránkách Nejvyššího soudu. V tomto usnesení uzavřel, že pro účely posouzení, v jakém rozsahu stanovit dlužníku nižší než zákonem určené měsíční splátky, jsou rozhodné tyto skutečnosti: 1) dostatečnost dlužníkovy nabídky se zřetelem k zákonem předepsané 50% hranici, případně též se zřetelem k dohodám dlužníka s věřiteli o jiné výši plnění, 2) důvody, které vedly k dlužníkovu úpadku, 3) celková výše dlužníkových závazků, 4) dosavadní a očekávaná výše dlužníkových příjmů, 5) opatření, která dlužník činí k zachování a zvýšení svých příjmů a ke snížení svých závazků, a 6) doporučení věřitelů. Soud prvního stupně se tedy se zřetelem k těmto kritériím správně zabýval nejprve tím, zda nabídka dlužnice dostojí zákonem předepsané 50% hranici uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů. V tomto směru odvolací soud odkazuje na zprávu insolvenčního správce a na obsah insolvenčního spisu, z něhož se zřetelem na výši pohledávek věřitelů dlužnice i její nabídku vyplývá, že tuto zákonnou hranici dlužnice splní. Pokud jde o další kritéria vypočtená pod body 3) až 6), pak tato kritéria nejsou důvodem, pro který by mělo dojít ke snížení splátek dlužnice, neboť ohledně nich nevyšly v insolvenčním řízení najevo žádné skutečnosti, které by vybízely ke stanovení nižších splátek. Pokud jde o kritérium důvodů, které vedly k úpadku dlužnice, toto nevyznívá ve prospěch dlužnice, když dlužnice se dostala do úpadku lehkomyslným vstupováním do poskytování půjček a spotřebitelských úvěrů, když u dvou ze tří jejích věřitelů se jedná o dluh ze spotřebitelského úvěru a u třetího jde o presto půjčku. Se zřetelem na průměrnou výši měsíčního čistého příjmu dlužnice 21.000 Kč je nutno poukázat na to, že z této částky by mohlo být ve smyslu shora citovaného ustanovení § 398 odst. 3 IZ sráženo z příjmů dlužnice měsíčně 11.717 Kč, a tedy když, jak vyplývá z odvoláním napadeného rozhodnutí, soud prvního stupně snížil splátky dlužnice na celkovou částku 10.300 Kč (900 Kč záloha pro insolvenčního správce a 9.400 Kč na úhradu pohledávek nezajištěných věřitelů), snížil již takto splátky dlužnice o cca 1.400 Kč měsíčně. Při měsíčním příjmu 24.000 Kč by pak činily celkové měsíční srážky 14.717 Kč, takže snížení na soudem prvního stupně stanovenou měsíční částku 10.300 Kč by představovalo snížení o 4.400 Kč měsíčně. Se zřetelem na všechna shora uvedená kritéria, dle kterých má být poměřováno snížení splátek dlužníka na základě jeho žádosti, proto odvolací soud uzavírá, že soud prvního stupně zcela správně vyhodnotil všechna tato kritéria a výši splátek dlužnice určil ve správné výši. Odvolací soud považuje za nutné k tomu ještě uvést, že skutečnost, že za pět let trvání oddlužení by při zákonné výši splátek splnila dlužnice více než 100 % svého dluhu, a že tedy je předpoklad, že 100 % pohledávek zaplatí dříve než za pětiletou zákonnou délku trvání oddlužení, ještě sama o sobě není důvodem a ani žádným z kritérií pro snížení splátek dlužníka pod zákonnou hranici stanovenou v § 398 odst. 3 IZ. Věřitelům se má v průběhu insolvenčního řízení dostat co možná nejrychlejšího uspokojení jejich pohledávek. Účelem snížení výše zákonných splátek dlužníka není prodloužení uspokojení pohledávek věřitelů na celých 5 let trvání oddlužení. Odvolací soud proto postupoval podle ustanovení § 219 o.s.ř. (§ 7 IZ) a napadené usnesení soudu prvního stupně jako ve výroku věcně správné potvrdil. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e přípustné podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici a insolvenčnímu správci se doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem. Olomouc 9. prosince 2014 Za správnost vyhotovení: JUDr. Ivana Waltrová v.r. předsedkyně senátu