Případný dílčí útok trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1 a dalších tr. zákoníku může být spáchán až podáním nepravdivého nebo zkresleného daňového přiznání za určité zdaňovací období či nepodáním daňového přiznání, k jehož podání byl pachatel povinen, a nelze jej tedy spatřovat v každé ke spáchání trestné činnosti užité fiktivní faktuře nebo v každé provedené přepravě zboží, v souvislosti s níž došlo ke krácení daňové povinnosti. Není tedy vadou řízení, pokud obžaloba v popise skutku uvádí širší okruh fiktivních faktur nebo přeprav zboží, v souvislosti s nimiž došlo ke krácení daňové povinnosti, než jaký je obsažen v usnesení o zahájení trestního stíhání.

U s n e s e n í Vrchní soud v Olomouci projednal v neveřejném zasedání, konaném dne 20. května 2014, stížnost státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, pobočky v Brně, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. 11. 2013, č.j. 53 T 11/2013-14416, a rozhodl t a k t o : Podle § 149 odst. 1 písm. b) tr.ř. se napadené usnesení z podnětu stížnosti státního zástupce z r u š u j e a Krajskému soudu v Brně se u k l á d á , aby o věci znovu jednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í : Napadeným usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 8. 11. 2013, č.j. 53 T 11/2013-14416, bylo rozhodnuto v trestní věci proti obviněným 1) Ing. P. B., 2) M. S., 3) B. Č., 4) V. V., 5) R. S., 6) P. J., 7) Mgr. E. Š., 8) R. M., 9) M. B., 10) K. Š., 11) K. K., 12) L. U., 13) O. J., 14) L. P., 15) N. N., 16) M. K., 17) M. K., 18) J. J. a 19) J. V., tak, že podle § 188 odst. 1 písm. e) tr.ř. se věc vrací státnímu zástupci k došetření. Krajský soud v odůvodnění napadeného usnesení především uvedl, že státní zástupkyně Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, pobočky v Brně, podala dne 23. 9. 2013 ke Krajskému soudu v Brně obžalobu na celkem 19 obviněných, a ve které jim klade za vinu spáchání zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr.zákoníku. K předběžnému projednání obžaloby bylo pak nařízeno neveřejné zasedání, v němž soud shledal, že je namístě věc vrátit státnímu zástupci k došetření, protože je to nutné k odstranění závažných procesních vad přípravného řízení, které nelze napravit v řízení před soudem. Zásadním důvodem, pro který soud musel věc ve smyslu § 188 odst. 1 písm. e) tr.ř. vrátit státnímu zástupci k došetření pak podle krajského soudu spočívá v tom, že nebylo respektováno ustanovení § 176 odst. 2 a § 12 odst. 12 tr.ř., podle kterých obžaloba může být podána jen pro skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání, přičemž skutkem se rozumí též dílčí útok pokračujícího trestného činu, není-li výslovně stanoveno jinak. V tomto směru odkazuje na spisový materiál, konkrétně svazek 13-usnesení č.l. 3864 až 3960, z něhož vyplývá, že 29. 11. 2010 bylo zahájeno trestní stíhání všech 19 obviněných, přičemž ve vztahu k obviněným Ing. P. B., B. Č., R. M., M. S. a Mgr. E. Š. je popsán skutek spočívající ve zkrácení spotřební daně i z daně z přidané hodnoty, kdy je jim kladeno za vinu uskutečnění celkem 81 dovozů formového oleje z Polské republiky do České republiky, přičemž se jedná o dovozy popsané v bodě I./1 obžaloby pod pořadovými čísly 1 až 36, 38 až 68, 70 až 83. Ve vztahu k obviněnému R. S. bylo trestní stíhání zahájeno pro naprosto stejné dovozy. Ve vztahu k L. P. bylo trestní stíhání zahájeno pouze pro 16 přeprav, tyto jsou popsány v bodě I./1 obžaloby pod pořadovými čísly 1 až 16. Ve vztahu k obviněnému N. N. bylo trestní stíhání zahájeno pro celkem 22 přeprav, které jsou pod bodem I./4 obžaloby popsány pod pořadovými čísly 1 až 17, 19 až 23. Ve vztahu k obviněnému M. K. bylo trestní stíhání zahájeno pro celkem 18 přeprav popsaných v bodě I./5 obžaloby pod pořadovými čísly 1 až 18. Vůči obviněnému M. K. bylo trestní stíhání zahájeno pro celkem 14 provedených přeprav, a tyto jsou popsány v bodě I./6 obžaloby pod pořadovými čísly 1 až 13, přičemž v usnesení o zahájení trestního stíhání se oproti podané obžalobě navíc objevuje i dovoz z 1. 6. 2010 – bod 12. Ve vztahu k obviněnému O. J., K. Š., L. U. a K. K., bylo trestní stíhání zahájeno pro celkem 13 přeprav, které jsou v bodě I./7 obžaloby popsány pod pořadovými čísly dovozů 1 až 9, 11 až 13 a 15. Konečně pak ve vztahu k obviněnému P. J. a M. B. bylo trestní stíhání zahájeno obdobným způsobem jako vůči prvním pěti obviněným, tedy v bodě I./11 a II./12 obžaloby pro dovozy popsané pod pořadovými čísly 1 až 36, 38 až 68 a 70 až 83. Pokud se pak týká bodu II. podané obžaloby, vůči obviněným M. S., B. Č., V. V., R. S., P. J., J. J. a J. V. bylo trestní stíhání zahájeno pouze pro 44 dovozů formových olejů, které jsou popsány vždy pod pořadovými čísly 1 až 44 v bodech II./1 až II./5 podané obžaloby. Z výše uvedeného krajský soud dovozuje, že při podání obžaloby nebylo státním zástupcem respektováno ustanovení § 176 odst. 2 tr.ř., čímž došlo k závažnému porušení procesních předpisů, přičemž toto porušení má vliv na práva obhajoby, neboť z usnesení o zahájení trestního stíhání musí být obviněnému, případně jeho obhájci, vždy zřejmé, jaké konkrétní jednání je obviněnému kladeno za vinu, a pokud se jedná o pokračující trestný čin spáchaný jednotlivými dílčími útoky, musí být v usnesení o zahájení trestního stíhání popsány vždy tyto dílčí útoky. Podle krajského soudu toto pochybení není možné napravit v řízení před soudem, a proto bude opětovně na orgánech přípravného řízení, aby ve smyslu § 160 odst. 1, odst. 5 tr.ř. zahájily trestní stíhání jednotlivých obviněných pro veškeré útoky, které mají být popsány v podané obžalobě, k čemuž bude nutné obviněné k těmto dílčím útokům vyslechnout a případně v návaznosti na jejich výpovědi obstarat další potřebné důkazy. Krajský soud dále požaduje, aby předmětná trestní věc byla došetřena i po skutkové stránce. V tomto směru odkazuje na obžalobu, kde je tvrzeno, že společnosti E., a.s., měly být formové oleje fiktivně dodány mj. i společnosti m&m p., s.r.o., se sídlem v B., když neobsahuje spisový materiál žádné údaje k tomu, aby bylo takové tvrzení důkazně podepřeno, či vyvráceno. Proto považuje za nezbytné, aby byl k věci jako svědek vyslechnut P. D., který je podle obchodního rejstříku Slovenské republiky od roku 2008 jednatelem obchodní společnosti m&m p., s.r.o., se sídlem B., aby od toho, případně od jakékoliv osoby v této společnosti zaměstnané, nebo oprávněné za ni jednat, byly obstarány listiny prokazující, zda skutečně tato společnost od dodavatele E., a.s., odebírala formové oleje, ve které době, v jakém množství a k jakému účelu byly používány. Dále je třeba, aby se svědek P. D. vyjádřil i k pravosti svých podpisů, které se mají nacházet na zjednodušených průvodních dokladech jako je například na č.l. 6958, které mají potvrzovat, že byly formové oleje dodány právě společnosti m&m p., s.r.o. a dále pak na mezinárodním nákladním listu CML, jako je například na č.l. 6960, ve kterém je popsán hned první dovoz formového oleje z 9. 3. 2010, a obdobné doklady se ve spise objevují i v řadě dalších dokumentovaných dovozů. K tvrzení obžaloby, že formové oleje, dovezené z Polské republiky, neopustily daňové území České republiky, ale byly dodány do areálu společnosti K. K., s.r.o., v obci K., když faktury založené ve spisovém materiálu mají prokazovat, že společnost K. K., s.r.o., odebrala od různých dodavatelů motorovou naftu, například v bodě I./1 obžaloby, dovoz pod pořadovým číslem 13, kdy se na č.l. 7188 nachází faktura od dodavatele PWD, s.r.o., pro odběratele K. K., s.r.o., v případě dovozu pod pořadovým číslem 65 se na č.l. 8453 nachází faktura od dodavatele A., s.r.o., pro odběratele K. K., s.r.o., a v případě dovozu pod pořadovým číslem 68 se na č.l. 8523 nachází faktura od dodavatele S., s.r.o., pro odběratele K. K., s.r.o., vyžaduje krajský soud šetření k těmto společnostem, resp. k jejich statutárním zástupcům, osobám oprávněným za tyto společnosti jednat nebo zaměstnancům, ve vztahu ke zjištění, zda skutečně tyto společnosti dodávaly odběrateli K. K., s.r.o., motorovou naftu, zda tedy daňové doklady, na které bylo poukazováno výše a které již ve spisovém materiálu jsou založeny, ve skutečnosti vystavovali výše uvedení dodavatelé, tedy společnosti PWD, s.r.o., A. s.r.o., a S., s.r.o., a skutečně motorovou naftu odběrateli K. K., s.r.o., prodávali. Obdobné šetření vyžaduje krajský soud ke společnosti Č., s.r.o., byť si je vědom toho, že v době od 9. 3. do 23. 11. 2010 měl být podle výpisu z obchodního rejstříku Slovenské republiky jednatelem této obchodní společnosti obviněný M. B. a nelze ho tedy nutit k prokazování údajů, které jinak vyplývají z listin založených ve spisovém materiále (o kterém však obžaloba tvrdí, že jsou fiktivní), když k okolnostem, za kterých se stal společníkem a jednatelem obchodní společnosti Č., s.r.o., byl vyslechnut pouze svědek J. K., který se však nemůže vyjádřit k obchodní činnosti této společnosti před 24. 11. 2010. Podle krajského soudu mělo být již v přípravném řízení provedeno šetření na adrese N. 4, N., aby bylo zjištěno, zda vůbec zde společnost Č., s.r.o., měla sídlo, o jaký objekt se jedná, jestli je vůbec technicky možné, aby tuto adresu, či případně na adresu jinou, která samozřejmě dosud není soudu známa, mělo směřovat takové množství formových olejů, jak má z listin založených ve spisovém materiálu vyplývat. Krajský soud vytýká obžalobě formální vady, neboť je zbytečně obsáhlá a popisná, neboť pod body I. obžaloby jsou jednotliví obvinění stíháni pro daňový delikt spočívající ve zkratce v tom, že společnost E., a.s., odebírala z Polska formové oleje nomenklaturního zařazení 27101991 a 27101999, tyto oleje byly dopraveny na daňové území České republiky, vystavováním nepravdivých dokladů mělo být deklarováno, že formové oleje byly prodány odběratelům v jiných členských zemích Evropské unie, a to konkrétně společnostem na Slovensku, ve skutečnosti však měly být distribuovány na různé čerpací stanice v České republice, kde měly být prodány jako motorová nafta a tímto postupem mělo dojít ke zkrácení spotřební daně a daně z přidané hodnoty, když v bodě I./1 je pak popsáno celkem 165 případů dovozu formového oleje, který měl být následně v České republice prodán jako motorová nafta. Podle krajského soudu je v případě jednání kladeného za vinu obviněnému R. S. (bod I./2 podané obžaloby) zbytečné opakovat naprosto celý popis skutků, včetně 165 případů uskutečněného dovozu formového oleje, když relevantní jednání obviněného R. S. je popsáno pouze v posledním odstavci na straně 33 podané obžaloby. Stejně tak je zbytečné v případě přepravců formového oleje, a to obviněných L. P., N. N., M. K., M. K. a O. J. (body I./3 až I./7 obžaloby) citovat jednotlivé přepravy provedené právě těmito obviněnými, když uvedené přepravy jsou přesně a jednoznačně popsány v bodě I./1 obžaloby. Podle krajského soudu by naprosto postačovalo za již jednou uskutečněný popis celkem 165 přeprav formových olejů formou jednoho odstavce doplnit, jakým způsobem se na trestné činnosti měli podílet tito obvinění, tedy řidiči převážející cisternové soupravy a k jakému následku, tedy pomoci na zkrácení příslušných daní, mělo jejich jednání směřovat. Podle krajského soudu výše uvedený závěr platí i ve vztahu k jednání kladenému za vinu obviněným P. J. (bod I./1 obžaloby) a M. B. (bod I./12 obžaloby), kdy je zde opětovně citováno všech 165 dovozů formového oleje, avšak konkrétní jednání obviněných P. J. či M. B. je vždy obsaženo v pouhém jednom odstavci na straně 123 či 152 obžaloby. Toto platí podle krajského soudu i o jednání popsaném pod bodem II. obžaloby, kdy nejprve obviněným M. S., B. Č. a V. V. je v bodě II./1 kladeno za vinu, že nechali z Polska na daňové území České republiky dopravit formové oleje, které byly dále již jako motorová nafta dodávány na čerpací stanice, z motorové nafty nebyla zaplacena spotřební daň, ani daň z přidané hodnoty a dále je pak popsáno celkem 79 případů dovozů formových olejů na daňové území České republiky. Opět je zbytečné v případě popisu jednání kladeného za vinu obviněnému R. S. pod bodem II./2 podané obžaloby, v případě jednání kladenému za vinu obviněnému P. J. pod bodem II./3 obžaloby, v případě jednání kladeného za vinu obviněnému J. J. pod bodem II./4 obžaloby a v případě jednání kladeného za vinu obviněnému J. V. pod bodem II./5 obžaloby opakovat popis skutku ve vztahu k celkem 79 případům přeprav formových olejů z Polské republiky do České republiky, kdy konkrétní trestné jednání těchto obviněných má sestávat z popisu skutku v rozsahu jednoho odstavce u toho kterého z obviněných tak, jak je patrné ze strany 185, 190, 194 až 195 a 199 podané obžaloby. Podle krajského soudu pak pro přehlednost a orientaci v podané obžalobě naprosto dostačuje, pokud bude přesně v rámci konkrétního odstavce popsáno jednání toho kterého z obviněných, ve vztahu ke všem obviněným bude uveden popis celkem 79 dovozů formových olejů a poté bude popsáno, jaký následek měl který z obviněných výše popsaným jednáním způsobit. Krajský soud také upozorňuje na to, že je třeba při zpracování obžaloby věnovat i dostatečnou pozornost tomu, jaký obhájce zastupuje toho kterého z obviněných, neboť státní zástupkyně zpracovávající podanou obžalobu upozornění na změnu právní kvalifikace v dubnu 2013 zasílala i obhájcům, kteří již ve věci nevystupují, kdy například obviněného L. P. na základě plné moci z 10. 1. 2011 obhajuje JUDr. V. B. a nikoliv původně ustanovený obhájce JUDr. P. G., obviněného K. Š. neobhajuje JUDr. P. O., který zemřel, ale Mgr. M. O. na základě plné moci z 25. 5. 2012, stejně tak L. U. obhajuje Mgr. M. O. na základě plné moci z 21. 8. 2012 a nikoliv JUDr. J. N. a Mgr. M. O. na základě plné moci z 6. 2. 2012 vykonává i obhajobu obviněného O. J., nikoliv tedy JUDr. J. D., a obviněného K. K. již nehájí Mgr. M. Č., ale na základě plné moci z 27. 10. 2011 jeho obhajobu vykonává JUDr. R. N. Vzhledem k tomu, že podle krajského soudu je projednávaná trestní věc náročná jak počtem stíhaných osob, kdy obžaloba byla podána celkem vůči 19 obviněným, tak i rozsahem zažalované trestné činnosti, a postihnout vazby mezi jednotlivými obviněnými, časové souvislosti mezi dovozy formového oleje z Polska do České republiky a jeho obžalobou tvrzenou další distribucí na čerpací stanice v České republice, pak krajský soud vyslovuje vhodnost zpracování grafické pomůcky, ve které by byly podchyceny nejpodstatnější důkazy jinak založené v listinné či jiné podobě ve spisovém materiálu, které by umožňovalo ve velmi krátké době a přehledně zobrazit souvislosti všech projednávaných dílčích útoků, tedy například přiřadit ke konkrétnímu dovozu formového oleje z Polska do České republiky údaje získané prostřednictvím mýtného systému evidence nákladních automobilů, údaje získané z odposlechů telekomunikačního provozu, záznamy o sledování osob a věcí, případně daňové doklady, které podle státního zástupce provázejí rozvoz formových olejů na čerpací stanice v České republice, kde jsou deklarovány již jako motorová nafta. Podle krajského soudu bude tedy nutné v přípravném řízení, aby bylo ve smyslu § 160 odst. 1, odst. 5 tr.ř. zahájeno trestní stíhání jednotlivých obviněných pro veškeré útoky, které bude chtít státní zástupce pojmout do podané obžaloby, všechny obviněné k novému usnesení o zahájení trestního stíhání vyslechnout, provést šetření ke společnostem m&m p., s.r.o., a Č., s.r.o., ve směru, jak bylo naznačeno, tedy k tomu, zda skutečně těmto obchodním společnostem byly ze strany dodavatele E., a.s., dodávány formové oleje, jak má vyplývat z listinných důkazů u každého z provedených dovozů popsaných pod bodem I. obžaloby, dále pak bude provedeno šetření ke společnostem PWD, s.r.o., A., s.r.o. a S., s.r.o., aby bylo zjištěno, zda tyto společnosti dodávaly odběrateli K. K., s.r.o., motorovou naftu, a za využití příslušného oddělení policejní analytiky je pak vhodné, aby byly graficky znázorněny dovozy formového oleje z Polska do České republiky ve spojitosti s tím, co dále dovozuje podaná obžaloba, tedy jejich další rozvoz na čerpací stanice v České republice, ovšem deklarovaný již jako motorová nafta. Po provedení těchto vyšetřovacích úkonů, případně úkonů dalších, jejichž potřeba vyvstane, bude pak podle krajského soudu potřeba, aby obvinění a jejich obhájci se seznámili po skončení vyšetřování se spisem a na státním zástupci bude, aby ve věci podal novou obžalobu. Takto citované usnesení nenabylo právní moci, neboť proti němu podal státní zástupce stížnost, u níž bylo z formálních hledisek shledáno, že byla podána osobou oprávněnou (§ 142 odst. 1 tr.ř.), a v zákonné lhůtě (§ 143 odst. 1 tr.ř.). Z těchto důvodů nebyly shledány zákonné podmínky pro zamítnutí podané stížnosti podle § 148 odst. 1 písm. a), písm. b) tr.ř. Stěžovatel v písemném odůvodnění své stížnosti považuje napadené usnesení za nezákonné a nesprávné, neboť vychází z nesprávné interpretace totožnosti skutku u pokračujících daňových trestných činů. Stěžovatel tak nesouhlasí se závěrem soudu o nerespektování ustanovení § 176 odst. 2 a § 12 odst. 2 tr.ř., že obžaloba nebyla podána pro totožný skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání. Má za to, že totožnost skutku nelze chápat jako naprostou shodu mezi skutkovými okolnostmi popsanými v usnesení o zahájení trestního stíhání a okolnostmi, které jsou následně předmětem trestního řízení. Podle soudní praxe se za dílčí útok ve smyslu § 12 odst. 12 tr.ř. nepovažuje v případě podvodných odběrů zboží, vystavení ani zaslání jednotlivých faktur a nelze tudíž požadovat pro každou z nich zahájení trestního stíhání. Zkrácení konkrétní daňové povinnosti ve dvou či více po sobě následujících zdaňovacích obdobích může být podle odvolatele posuzováno jako pokračování v trestném činu spáchaném dvěma či více dílčími útoky (srov. R 29/2005 Sb. rozh. tr., dále usnesení NS ČR, sp.zn. 8 Tdo 68/2008). Samotné zařazení fiktivní faktury do účetnictví či fyzické uskutečnění převozu určitého zboží, které mělo být předmětem daně, nemůže být dílčím útokem dokonaného pokračujícího trestného činu, neboť tímto jednáním nedochází ke zkrácení daně. Uvedení jednotlivých faktur i převozů upřesňuje rozsah jednání pachatele a výši škody a má svůj význam podle stěžovatele pro případ, že by orgán činný v trestním řízení zjistil, že nikoli všechny faktury či převozy lze označit jako fiktivní, tomu pak odpovídá případné vyřazení některých faktur, nikoliv zastavení trestního stíhání (viz usnesení VS v Praze, sp.zn. 3 To 67/2007, Trestněprávní revue č. 1/2010, str. 23 an.) Pro naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu zkrácení daně je přitom rozhodující okamžik podání daňového přiznání se zkreslenými údaji či nepodání daňového přiznání vůbec. Stěžovatel dále argumentuje, že v usnesení o zahájení trestního stíhání na rozdíl od obžaloby je menší počet dovozů minerálních olejů, z časového hlediska je však dána totožnost, tedy i totožnost skutku je zachována. Uskutečnění jednotlivého dovozu není dílčím útokem pokračujícího trestného činu, přesnější specifikace uskutečněných dovozů ve výroku obžaloby nezakládá další skutek ve smyslu § 12 odst. 12 tr.ř. a nepřipadá v úvahu ani předchozí postup podle § 160 odst. 1, odst. 5 tr.ř. Nadbytečná obsáhlost, popisnost výroku obžaloby, dále upozornění na změnu právní kvalifikace již nečinným obhájcům nebo vhodnost bližšího grafického znázornění složité důkazní situace, nemůže být podle stěžovatele vytknuta soudem prvního stupně jako závažná procesní vada. Na základě výše uvedeného stěžovatel navrhuje, aby Vrchní soud v Olomouci z podnětu podané stížnosti dle § 149 odst. 1 písm. b) tr.ř. napadené usnesení zrušil v celém rozsahu a Krajskému soudu v Brně uložil, aby ve věci znovu jednal a rozhodl. Vrchní soud v Olomouci, jako soud stížnostní, z podnětu podané stížnosti přezkoumal podle § 147 odst. 1 tr.ř. správnost napadeného usnesení, jakož i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že podaná stížnost je důvodná. Ze spisového materiálu vyplývá, že dne 23. 9. 2013 byla u Krajského soudu v Brně podána obžaloba státní zástupkyní Krajského státního zastupitelství v Brně pro zvlášť závažný zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr.zákoníku, ve spolupachatelství podle § 23 tr.zákoníku na obviněné Ing. P. B. (bod I./1 žalobního návrhu), B. Č. (body I./1, II. 1 žalobního návrhu), R. M. (bod I./1 žalobního návrhu), M. S. (body I./1, II./1 žalobního návrhu), Mgr. E. Š. (bod I./1 žalobního návrhu) a V. V. (bod II./1 žalobního návrhu), pro zvlášť závažný zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr.zákoníku, ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr.zákoníku na R. S. (dvojnásobný tento zločin v bodech I./2 a II./2 žalobního návrhu), L. P. (bod I./3 žalobního návrhu), N. N. (bod I./4 žalobního návrhu), M. K. (bod I./5 žalobního návrhu), M. K. (bod I./6 žalobního návrhu), O. J. (bod I./7 žalobního návrhu), K. Š. (bod I./8 žalobního návrhu), L. U. (bod I./9 žalobního návrhu), K. K. (bod I./10 žalobního návrhu), L. U. (bod I./9 žalobního návrhu), P. J. (dvojnásobný tento zločin I./11 a II.3 žalobního návrhu), M. B. (bod I./12 žalobního návrhu), J. J. (bod II./4 žalobního návrhu) a J. V. (bod II./5 žalobního návrhu). Podle § 188 odst. 1 písm. e) tr.ř. soud po předběžném projednání obžaloby vrátí věc státnímu zástupci k došetření, je-li toho třeba k odstranění závažných procesních vad přípravného řízení, které nelze napravit v řízení před soudem, nebo k objasnění základních skutkových okolností, bez kterých není možné v hlavním líčení ve věci rozhodnout, a v řízení před soudem by takové došetření bylo v porovnání s možnostmi opatřit takový důkaz v přípravném řízení spojeno s výraznými obtížemi nebo by zřejmě bylo na újmu rychlosti řízení. Z napadeného usnesení pak vyplývá, že krajský soud spatřuje především důvody k vrácení věci státnímu zástupci k došetření v závažné procesní vadě, spočívající v tom, že pro některé skutky uvedené v žalobním návrhu, u některých obviněných, nebylo řádně zahájeno trestní stíhání, a to s odkazem na ustanovení § 12 odst. 12 tr.ř. (procesní vymezení skutku u pokračujícího trestného činu). Podle tohoto ustanovení se skutkem rozumí též dílčí útok pokračujícího trestného činu, není-li výslovně stanoveno jinak. Podle § 176 odst. 2 tr.ř. obžaloba může být podána jen pro skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání (§ 160 tr.ř.). Podle trestní praxe se závažnými procesními vadami přípravného řízení rozumí ta procesní pochybení, která sama o sobě nebo ve spojení s jiným porušením procesních předpisů vážným způsobem zpochybňují zákonnost přípravného řízení a jeho výsledku, nebo která mají za následek, že některým úkonům přípravného řízení nelze přihlížet jako k důkazu, přičemž náprava této skutečnosti v řízení před soudem není možná. Za závažnou procesní vadu přípravného řízení lze tak považovat, že nebylo zahájeno trestní stíhání pro skutek, pro který byla podána obžaloba, zejména i proto, že státní zástupce v obžalobě vymezil popis skutku tak, že do něj zahrnul také jednání, ve kterém obviněný pokračoval dílčími útoky, aniž by pro toto jednání bylo proti obviněnému zahájeno trestní stíhání. Smyslem řádného zahájení trestního stíhání vůči konkrétním osobám přitom je mj., aby taková osoba věděla, jakého konkrétního jednání se měla dopustit, za jakých okolností, jaký trestný čin měla spáchat a jaké znaky tohoto trestného činu měla naplnit tak, aby nebyl krácen na svých obhajovacích právech a mohl uplatňovat v tomto směru i svou obhajobu. Jak lze zjistit ze spisového materiálu, proti obviněným bylo usnesením policejního orgánu ze dne 29. 11. 2010, č.j. OKFK-247-18/TČ-210-200237, podle § 160 odst. 1 tr.ř. zahájeno trestní stíhání pro podezření ze spáchání zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 140 odst. 1, odst. 3 tr.zákoníku, spáchaný ve spolupachatelství podle § 23 tr.zákoníku, resp. u některých z nich jako pomoc k tomuto zločinu podle § 24 odst. 1 písm. c) tr.zákoníku. Pod bodem I. tohoto usnesení u obviněných Ing. P. B., Mgr. E. Š., R. M., M. S., B. Č., R. S., L. P., N. N., M. K., M. K., O. J., K. Š., L. U., K. K., P. J., M. B. a v bodě II. u obviněných M. S., B. Č. a V. V. je skutkově vyjádřena v popisu skutku jejich trestná činnost, která ve stručnosti řečeno v zásadě spočívala v tom, že v době od 9. 3. 2010 ve společném úmyslu zkrátit český stát na spotřební dani a dani z přidané hodnoty odebírali v Polsku pro společnost E., a.s., formové oleje, když jeho prodej deklarovali do jiných členských zemí Evropské unie a v daňových přiznáních k dani z přidané hodnoty za příslušná zdaňovací období roku 2010 úmyslně nepřiznali a nezaplatili DPH z uskutečněných zdanitelných plnění, čímž měla být Česká republika zkrácena na spotřební dani o částku nejméně 31.893.791 Kč, a na dani z DPH o částku nejméně 6.378.758 Kč, když za tímto účelem realizovali celkem 81 přeprav v objemu nejméně 2.365.028 litrů formového oleje. I když struktura popisu skutku v usnesení o zahájení trestního stíhání ohledně posuzované trestné činnosti není bezvadná, je nutno vycházet z trestní praxe, že v době rozhodování podle § 160 odst. 1 tr.ř. není možno požadovat po orgánech činných v trestním řízení natolik vyčerpávající popis skutku, neboť přípravné řízení je v této době na počátku a nemusí být známy všechny rozhodné okolnosti projednávaného případu, které se pak v průběhu vyšetřování zjišťují, upřesňují a doplňují. Tak tomu bylo i v projednávaném případě. Rozhodující pro posouzení věci, zda bylo proti obviněným řádně zahájeno trestní stíhání pro skutek, který je předmětem obžaloby, je formální vymezení skutku v jeho popisu tak, aby byly skutkově vyjádřeny všechny znaky skutkové podstaty posuzovaného trestného činu. Trestní stíhání obviněných bylo pak zahájeno pro zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 3 tr.zákoníku, resp. pro jeho pomoc podle § 24 odst. 1 písm. c) tr.zákoníku, který spočívá v tom, že pachatel ve větším rozsahu zkrátí daň, clo, pojistné na sociálním zabezpečení, příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, pojistné na úrazovém pojištění, pojistné na zdravotní pojištění, poplatek nebo jinou podobnou povinnou platbu anebo vyláká výhodu na některé z těchto povinných plateb a tento čin spáchá ve velkém rozsahu. Vrchní soud se ztotožnil s těmi stížnostními námitkami státního zástupce, že u tohoto trestného činu je zásadní a významné až podání přiznání k dani za konkrétní zdaňovací období a teprve zkrácení daně v tomto zdaňovacím období může tvořit jednotlivý dílčí útok pokračujícího trestného činu zkrácení daně. Tedy až zkrácení konkrétní daňové povinnosti ve dvou či více po sobě následujících zdaňovacích období, může být posuzováno jako pokračování v trestném činu spáchaném dvěma či více dílčími útoky. Z toho vyplývá, že pro naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1 tr.zákoníku, je rozhodující okamžik podání daňového přiznání obsahujícího nepravdivé nebo zkreslené údaje, či okamžik, kdy takové daňové přiznání nebylo podáno a tím nebyla zaplacena příslušná daň. Protože daňové přiznání se podává obvykle za určité zdaňovací období, může právě zkrácení daně za takové období vymezovat jednotlivý dílčí útok pokračování (§ 116 tr.zákoníku) v uvedeném trestném činu. V tomto směru správně argumentuje státní zástupce, že samotné zařazení fiktivní faktury do účetnictví, případně jiné jednání směřující ke konkrétní realizaci daňového případu, jakým je i „fyzické“ uskutečnění převozu určitého zboží, které mělo být předmětem daně, nemůže být dílčím útokem dokonaného pokračujícího trestného činu, neboť tímto jednáním ještě nedochází ke zkrácení daně, neboť tím se pouze vytvářejí předpoklady pro podání daňového přiznání či jeho nepodání. Uvedení jednotlivých faktur i převozů v popisu skutku toliko upřesňuje obsah jednání pachatele a výši škody a má svůj význam pro případ, kdy by orgán činný v trestním řízení zjistil, že všechny faktury, či převozy, lze označit jako fiktivní. Z toho také vyplývá, že z procesního hlediska o uvedené části jednání, jimiž se pachatel nepodílel na zkrácení daně, nelze rozhodovat samostatným zprošťujícím výrokem rozsudku ani usnesením o zastavení trestního stíhání, ale jen jeho vypuštěním z popisu skutku. Na základě výše uvedených závěrů lze proto uzavřít, že trestní stíhání obviněných bylo řádným způsobem zahájeno a jestliže policejní orgán v usnesení o zahájení trestního stíhání v popisu skutku uvedl jen 81 přeprav formového oleje z Polska na území České republiky, které byly pak podkladem k daňovému podvodu za příslušné zdaňovací období, nebránilo nic v tom, aby na základě výsledků vyšetřování a zjištění dalších přeprav formového oleje, které se také staly podkladem pro daňový podvod, byly pouze zahrnuty do popisu skutku, aniž by bylo nutno podle § 160 odst. 1 odst. 5 tr.ř. pro ně zahajovat trestní stíhání. Nutno však dodat, že z formálního hlediska struktura popisu skutku je v usnesení o zahájení trestního stíhání nestandardní, když právě ty rozhodující okamžiky znaků skutkové podstaty trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 tr.zákoníku jsou v popisu skutkové věty potlačovány a naopak jsou zvýrazňovány jednotlivé převozy formových olejů. K nápravě této nestandardnosti nedošlo ani zpracovatelem obžaloby, jenž popis skutkové věty nekriticky převzal a podstatu tohoto trestného činu rovněž kvalifikovaně skutkově nevyjádřil. Lze tak uzavřít, že argumentace soudu prvního stupně směrem k nutnosti vrátit věc státnímu zástupci k odstranění závažných procesních vad přípravného řízení, je neodůvodněná. V tomto směru ze strany vrchního soudu nebyly zjištěny takové závažné procesní vady, které by byly v rozporu zejména s ustanovením § 176 odst. 2 tr.ř., kdy obžaloba může být podána jen pro skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání (§ 160 tr.ř.). Vrchní soud se také neztotožnil s požadavkem soudu prvního stupně, aby věc byla došetřena i po skutkové stránce. K vrácení věci státnímu zástupci k došetření podle § 188 odst. 1 písm. e) tr.ř. k objasnění základních skutkových okolností, bez kterých není možné v hlavním líčení ve věci rozhodnout, lze jen v takových případech, kdy v řízení před soudem by takové došetření bylo v porovnání s možnostmi opatřit takový důkaz v přípravném řízení spojeno s výraznými obtížemi nebo by zřejmě bylo na újmu rychlosti řízení. Ze spisového materiálu přitom vyplývá, že v průběhu přípravného řízení byly zajištěny takové důkazy, které dostatečně odůvodňují postavení obviněných před soud. Trestní řád již nevyžaduje, aby soudu byly předkládány jen věci, jež byly už v přípravném řízení dostatečně ze všech hledisek objasněny formálně procesními postupy a aby v nich byl opatřen spolehlivý podklad pro jeho rozhodnutí v hlavním líčení. Je to dáno tím, že dokazování má probíhat zásadně až v řízení před soudem, účelem přípravného řízení je proto tyto důkazy vyhledat, označit, opatřit je v dostačující formě a jen v nezbytném nutném rozsahu, popřípadě je i procesně zafixovat. Jestliže v projednávané trestní věci je důkazně podloženo, že přepravy formového oleje v rozsahu, jak je uvedeno v žalobním návrhu, byly přepraveny z Polska na území České republiky a následně jako motorová nafta dodána na čerpací stanice či jiným společnostem, je tím dán dostatečný podklad, že tyto formové oleje neopustily území České republiky. Jestliže v tomto směru soud prvního stupně má potřebu provést šetření ke společnostem na území Slovenské republiky, či ke společnostem na území České republiky, nic nebrání soudu prvního stupně v tom, aby si za tímto účelem zajistil osoby k výslechu, či si vyžádal listinné materiály. Pokud se jedná o požadavek soudu prvního stupně, aby příslušné oddělení policejní analytiky provedlo grafické znázornění dovozů formového oleje z Polska do České republiky, tak i tento požadavek není namístě, neboť takové grafické znázornění není důkazem, ale jen pomůckou, kterou si pro své potřeby zpracovávají orgány činné v trestním řízení, a nelze si takové grafické znázornění vynucovat u příslušného oddělení policie. Rovněž tak výtky soudu prvního stupně ohledně postupu státního zástupce při vyrozumívání obhájců obžalovaných pouze dokresluje jen určitou nedbalost ze strany příslušného státního zástupce. Vrchní soud pak přisvědčil kritice soudu prvního stupně ohledně formální stránky podané obžaloby a v ní uvedeného popisu skutku, který je do určité míry nadbytečně rozsáhlý a nedostatečný. Nicméně i tato výtka nemůže být důvodem k vrácení věci státnímu zástupci k došetření, neboť je to otázka osobních schopností zpracovatele stylizovat popis skutku tak, aby byl stručný, výstižný a skutkově vyjadřoval všechny znaky posuzovaného trestného činu. Jestliže soud prvního stupně po provedeném dokazování dospěje k závěru o vině obviněných, bude muset při zachování totožnosti skutku daleko lépe v popisu skutku vystihnout a upřesnit ty rozhodné okolnosti projednávaného případu, aby tak byly stylisticky přesně vyjádřeny všechny znaky skutkové podstaty trestného činu, včetně její subjektivní stránky a její formy. V tomto směru není soud prvního stupně vázán méně zdařilým formulačním vyjádřením žalovaného skutku, ale při zachování jeho totožnosti lze daleko precizněji a výstižněji vyjádřit stylisticky skutkový děj tak, aby byl přehledný a byla z něho patrná struktura skutkové podstaty posuzovaného trestného činu. Ze všech výše uvedených důvodů bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není další řádný opravný prostředek přípustný. V Olomouci dne 20. května 2014. JUDr. Stanislav U r b a n e c v.r. předseda senátu