Skutečnost, že pachatel, který si v úmyslu spáchat trestný čin loupeže již předem opatřil prostředky pro spáchání takové trestné činnosti (maketu pistole, kuklu), upustí od přepadení vytipovaného objektu jen proto, že na místě se nachází větší množství lidí a on nemá odvahu v naplánovaném jednání dále pokračovat nebo z jiných i nepředvídaných důvodů nemůže čin realizovat (např. vytipovaná provozovna je uzavřena), navíc s tím, že původně plánovaný čin následně provede na jiném objektu, kde pro dokonání jednání bude mít příznivější podmínky, nelze považovat za dobrovolné a trvalé upuštění od dalšího jednání směřujícího ke spáchání zvlášť závažného zločinu a nelze tak dovodit zánik jeho trestní odpovědnosti ve smyslu § 20 odst. 3 tr. zákoníku.

U s n e s e n í Vrchní soud v Olomouci projednal ve veřejném zasedání konaném dne 14. května 2014 odvolání obžalovaných T. P. a I. N. proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19.2.2014, č.j. 39 T 12/2013-519, a rozhodl t a k t o : Podle § 256 tr.ř. se odvolání obžalovaných T. P. a I. N. z a m í t a j í . O d ů v o d n ě n í : Napadeným rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 19.2.2014, č.j. 39 T 12/2013-519, byl obžalovaný T. P. uznán vinným zločinem loupeže podle § 173 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr.zákoníku v bodech I.1., I.2., a přečinem ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a) tr.zákoníku v bodě II., obžalovaný I. N. byl uznán vinným zločinem loupeže podle § 173 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr.zákoníku dílem dokonaný v bodech I.1., I.2., dílem nedokonaný ve stadiu přípravy podle § 20 odst. 1 tr.zákoníku v bodě I.3. Uvedených trestných činů se dle skutkových zjištění soudu prvního stupně měli dopustit tím, že I. T. P., I. N. a T. K. v průběhu měsíce března 2013 až do 4. dubna 2013 při společných schůzkách T. K. souhlasil s činností T. P. a I. N., kterým radil, jak získat peníze, jak přepadnout trafiku, čerpací stanici nebo zlatnictví, říkal jim, jak mají při přepadení postupovat, jak funguje provoz na čerpacích stanicích, uvedl, že ukryje a prodá odcizené zboží, které převezme ihned po každém přepadení, za tím účelem se setkají na domluveném místě, o zisk se rozdělí, on sám se nebude aktivně přepadení účastnit, 1. před prvním přepadením se nejprve sešli v B. na ulici S., T. K. pak odjel domů, zatímco T. P. s I. N. šli přepadnout trafiku na ulici A. v B., k tomu nedošlo, protože bylo zavřeno, rozhodli se tedy přepadnout čerpací stanici, dne 30. března 2013 v 00:58 hodin T. P. s I. N., v úmyslu za použití pohrůžky bezprostředního násilí zmocnit se cizí věci, vstoupili do prodejny čerpací stanice ÖMV v B., na ulici C., oba oděni v tmavém oblečení, v tzv. mikinách, s kapucí přes hlavu, šátky přes obličej a s nasazenými pletenými rukavicemi, T. P. držel v natažené pravé ruce pistoli, se kterou po celou dobu mířil na zaměstnankyně M. K. a Z. J., kterou T. P. vyzval k vydání peněz, řekl jí: „Dej sem peníze,“ protože obě ženy zůstaly nehybně stát a nebyly schopny splnit ze strachu uvedený pokyn, přistoupil I. N. k pokladně, kterou se mu násilím podařilo otevřít a z ní odcizil pokladní hotovost, kterou vložil do přinesené sportovní tašky černé barvy s logem Nike, potom společně rychle prostor prodejny čerpací stanice opustili a utekli směrem k obchodnímu domu Tesco, potom telefonovali T. K. a podle dohody se s ním setkali v B., na Hlavním vlakovém nádraží, kde mu z odcizené částky dali jen 2.500,- Kč a vymluvili se, že se jim podařilo odcizit pouze 8.500,- Kč, svým jednáním způsobili provozovateli benzinové čerpací stanice P. H. škodu ve výši 24.131,- Kč, v důsledku jednání T. P. a I. N. utrpěla Z. J. posttraumatickou stresovou poruchu, která ji po dobu delší šesti týdnů citelně omezila v obvyklém způsobu života, 2. dne 3. dubna 2013 ve 21:30 hodin se sešli T. K., T. P. a I. N. v B., na ulici S., rozhodli se, že přepadnou čerpací stanici v B., na ulici H., T. K. kolem 22:00 hodin odjel domů a T. P. a I. N. se vydali k čerpací stanici, kde se kromě obsluhy nacházeli další lidé, proto se rozhodli jít k jiné čerpací stanici, již dne 4. dubna 2013 v době kolem 01:10 hod. přišli na čerpací stanici Benzina v B., na ulici K. a v úmyslu za použití pohrůžky bezprostředního násilí zmocnit se cizí věci vstoupili do prodejny čerpací stanice, oba oděni v tmavém oblečení, v tzv. mikinách, s kapucí přes hlavu, šátky přes obličej a s nasazenými pletenými rukavicemi, T. P. držel v natažené pravé ruce pistoli, kterou po celou dobu mířil na J. B. a G. Š., přiměl je odejít mezi regály prodejny, zatímco I. N. vybíral z obou pokladen peníze a z regálu cigarety, které dával do velké černé sportovní tašky s logem Nike, potom oba z místa utekli, s T. K. se setkali v B., na ul. Z., kde mu předali část odcizených cigaret, aby je prodal, a částku 5.500,- Kč jako podíl z odcizených peněz, svým jednáním způsobili firmě B., s.r.o., se sídlem v P., H., škodu odcizením hotovosti z pokladen ve výši 18.182,- Kč a cigaret 3.829,- Kč. 3. dne 4. dubna 2013, po tom, co byl I. N. svědkem zadržení T. P. v 05:33 hod., šel v průběhu dopoledne za T. K. do zaměstnání s tím, že potřebuje tašku, kterou dříve používali při přepadení, T. K. ukončil práci a tašku, kterou měl v tehdejším bydlišti, mu dal, potom se společně pohybovali po městě B. a plánovali přepadení čerpací stanice nebo zlatnictví, I. N. si koupil v podchodu pod Hlavním vlakovým nádražím pletenou kuklu s otvory pro oči a ústa, později v Intersparu ve V. maketu pistole z umělé hmoty, T. K. odešel k večeru domů a čekal, až mu I. N. po naplánovaném přepadení bude telefonovat, aby se setkali na dohodnutém místě a převzal by podle dohody od něj odcizené zboží, avšak k přepadení nedošlo, neboť I. N. sice obcházel v noci čerpací stanice, tentokrát v B. na sídlišti V., ale neodvážil se je přepadnout, protože tam bylo dost lidí a zlatnictví v B. na ulici K. mělo v pátek zavřeno, rozhodl se, že je přepadne v následujícím týdnu, avšak ani k tomu nedošlo, protože byl zadržen, II. T. P. v době od 28. března 2013 do 00:10 hod. dne 1. dubna 2013 v B., přes internet, prostřednictvím sociální sítě facebook, ze svého profilu pod n. C. Ch., pomocí textové komunikace, nabízel sexuální styk a vzájemné sexuální uspokojování nezletilé D. Z., vystupující pod n. D. N., a to přímo a nezaměnitelným způsobem mimo jiné slovy: „Prvně jazyk na krku potom přes cecíky a pomalu po bříšku dolů a frndu bych lízal a lízal a lízal, ....a přidal bych ti k tomu prstíky a pořádně pomalinku bych masíroval a masíroval zároveň s jazykem, .... ale pokud budeš chtít i dovnitř, tak to bude zajímavý, nemám totiž tam to ....,“ ačkoliv věděl, že je jí 14 let, což mu na jeho dotaz potvrdila, za uvedeným účelem si s nezletilou domluvil schůzku, na kterou se dostavil, ale nesetkal se s ní, protože komunikaci včas zachytila matka nezletilé H. Z. se svým druhem R. H., kteří šli na schůzku místo D. Z., kde T. P. 1. dubna 2013 v době kolem 00:10 hod. zadrželi a předali Policii ČR. Obžalovaný T. P. byl odsouzen podle § 173 odst. 2 tr.zákoníku, za použití § 43 odst. 1 tr.zákoníku, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 5 let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 3 tr.zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Podle § 70 odst. 1 písm. a) tr.zákoníku mu byl uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to tepláků černo šedo bílé barvy s nápisem, které jsou uloženy u Policie ČR. Obžalovaný I. N. byl podle § 173 odst. 2 tr.zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 3 tr.zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Podle § 70 odst. 1 písm. b) tr.zákoníku mu byl uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to plastové pistole NO:0901 černé barvy, pletené kukly tmavě modré barvy, které jsou uloženy u Policie ČR. Podle § 101 odst. 1 písm. c) tr.zákoníku bylo uloženo ochranné opatření zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to pětiranného revolveru – plynovky BRUNI, model Olympic 38, ráže 9 mm, R Blanc/.380 R Blanc, výr.č. 103217, a dvou kusů nábojek do plynovky Sellier & Bellot, ráže 9x17/.380 start, které jsou uloženy u Policie ČR. Podle § 228 odst. 1 tr.ř. byli obžalovaní zavázáni povinností společně a nerozdílně nahradit způsobenou škodu Č. p., a.s., ve výši 23.131,- Kč, společnosti B., spol. s r.o., ve výši 13.848,- Kč, P. H. ve výši 1.000,- Kč. Proti tomuto rozsudku podali odvolání obžalovaní T. P. i I. N. Obžalovaný P. směřoval svůj opravný prostředek do všech jeho výroků. Předeslal, že se k trestné činnosti úplně a kajícně doznal a naplnil tak výrazné polehčující okolnosti, když napomáhal orgánům činným v trestním řízení. Kvalifikačním momentem v celé záležitosti je posouzení zdravotního stavu poškozené Z. J. Tato nebyla u hlavního líčení vyslechnuta, což odvolatel považuje za chybu, navíc soud si neopatřil ani aktuální zprávy o jejím zdravotním stavu a spokojil se pouze se zpracovaným znaleckým posudkem a výslechy znalců. Nebyl tak objektivně zjištěn charakter zdravotního stavu poškozené a není tak objektivizován závěr o právní kvalifikaci ve smyslu ustanovení § 173 odst. 1 i odst. 2 písm. b) tr.zákoníku. V tomto směru by tedy mělo být dokazování doplněno a obžalovaný navrhl, aby napadený rozsudek byl zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Obžalovaný I. N. napadl rozsudek v celém rozsahu a rozporoval zejména tvrzení soudu, dle něhož byla způsobena poškozené J. těžká újma na zdraví, což také vedlo k použití vyšší trestní sazby podle § 173 odst. 2 písm. b) tr.zákona. Ze skutkových zjištění je zřejmé, že posttraumatická stresová porucha, kterou měla utrpět Z. J., mohla vzniknout v důsledku použití zbraně, kterou však při přepadení používal obžalovaný P. a nikoli odvolatel. Jeho jednání tak není v příčinné souvislosti s následkem v podobě poškození zdraví u poškozené J. a jednání odvolatele tak mělo být kvalifikováno toliko podle § 173 odst. 1 tr.zákona. Odvolatel také nesouhlasí se závěrem soudu, dle kterého se měl dopustit přípravy zločinu loupeže. Samotný fakt, že si někdo pořídí konkrétní věci jako plastovou maketu pistole a pletenou kuklu, ještě nemusí znamenat, že tyto věci budou použity ke spáchání trestné činnosti. I kdyby tomu tak mělo být, pak jednání obžalovaného odvolatele se k dokonání trestného činu ani nepřiblížilo a trestní odpovědnost za přípravu k zvlášť závažnému zločinu zanikla. Je třeba také zdůraznit tu skutečnost, že sám obžalovaný N. se jinak k trestné činnosti doznal, dosud nebyl soudně trestán a nebyl ani v rámci páchané trestné činnosti vůdčí osobností. Odvolatel tedy navrhl zrušení napadeného rozsudku a nové rozhodnutí, jímž by byl uznán vinným dle § 173 odst. 1 tr.zákona a byl mu uložen trest při dolní hranici trestní sazby. Věc byla předložena Vrchnímu soudu v Olomouci jako soudu odvolacímu podle § 252 tr.ř. Z obsahu spisového materiálu bylo zjištěno, že opravné prostředky byly ve věci podány oprávněnými osobami dle § 246 odst. 1 písm. b) tr.ř., v zákonné lhůtě dle § 248 odst. 1 tr.ř. a svým obsahem splňují i podmínky, dané ustanovením § 249 tr.ř. Nebyl tak důvod k případnému postupu odvolacího soudu dle § 253 tr.ř. a vrchní soud tedy podle § 254 odst. 1, odst. 3 tr.ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad, když k vadám, které nebyly vytýkány, mohl přihlédnout jen, pokud mají vliv na správnost výroků, proti nimž bylo odvolání podáno a dospěl k následujícím závěrům. Je třeba předeslat, že v dané trestní věci bylo vedeno řízení vedle obžalovaných P. a N. i proti obžalovanému T. K., a i v jeho věci bylo napadeným rozsudkem rozhodnuto. Rovněž obžalovaný K. podal prostřednictvím advokátní koncipientky svého obhájce opravný prostředek, se kterým byla věc předložena odvolacímu soudu, o tomto opravném prostředku však bylo rozhodnuto samostatným usnesením ze dne 24.4.2014, a z tohoto důvodu také bylo odvolacím soudem v rámci nařízeného veřejného zasedání dne 14.5.2014 rozhodováno toliko o zbylých opravných prostředcích spoluobžalovaných P. a N. Pokud jde o řízení, které předcházelo napadenému rozsudku, neshledal v něm odvolací soud žádných takových podstatných vad, kterými by byla porušena ustanovení, jimiž se má zabezpečit objasnění věci nebo právo obhajoby, a nebyl tak důvod k postupu dle § 258 odst. 1 písm. a) tr.ř. Koneckonců ani žádná ze stran řízení takové námitky neuplatňovala. Pokud jde o vlastní výrok o vině, konstatuje odvolací soud, že provedené dokazování ve věci považuje za dostatečně obsáhlé, na jehož základě lze dospět k objektivním skutkovým závěrům ve věci. Provedené důkazy hodnotil nalézací soud jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech a v souladu s pravidly formální logiky a závěry, ke kterým dospěl, je tak třeba považovat za správné a důvodné, odpovídající řádnému postupu ve smyslu § 2 odst. 5, odst. 6 tr.ř. V tomto směru je třeba zdůraznit, že oba obžalovaní trestnou činnost doznali (pokud jde o jednání obžalovaného N. v bodě I.3. napadeného rozsudku, bude o něm zmínka níže), toto jejich doznání pak plně koresponduje i s ostatními provedenými důkazy, zejména výpověďmi svědků – pracovníků čerpacích stanic, ale i důkazy dalšími, které byly v dané věci opatřeny a jež provedl nalézací soud v rámci řízení před tímto soudem. V tomto směru je možno v podrobnostech odkázat na odůvodnění napadeného rozsudku. Oba obžalovaní se také vyjádřili k motivům své trestné činnosti, ke způsobu jejího provedení i k tomu, jakým způsobem byl mezi nimi dělen zisk. Nalézací soud také správně posoudil jednání obžalovaného N. v bodě I.3. rozsudku, když jeho jednání kvalifikoval jako přípravu trestného činu ve smyslu § 20 odst. 1 tr.zákoníku. Provedeným dokazováním bylo nepochybně zjištěno, že i poté, co obžalovaný N. byl svědkem zadržení spoluobžalovaného P. orgány PČR, plánoval přepadení dalšího objektu, za tím účelem si koupil pletenou kuklu s otvory pro oči a ústa a rovněž maketu pistole. Nelze se ztotožnit s obhajobou obžalovaného v tom smyslu, že po zadržení spoluobžalovaného P. již žádnou další trestnou činnost nehodlal provádět. Usvědčován v tomto směru je výpovědí dříve spoluobžalovaného K., ale jeho obhajoba nemůže být akceptována ani z důvodu jeho vlastního vyjádření v průběhu trestního řízení. Jak vyplývá z protokolu o vydání věci (č.l. 120 spisu), byl obžalovaný N. policejními orgány vyzván k vydání výše zmíněné kukly a makety pistole, obžalovaný tak učinil a sám uvedl, že pistoli a kuklu zakoupil z toho důvodu, protože plánoval spáchat nějakou další loupež. K tomuto pak nedošlo právě z důvodu zadržení jeho osoby, a pokud tedy soud prvního stupně posoudil jednání obžalovaného v této části trestné činnosti ve smyslu § 20 odst. 1 tr.zákoníku, pak postupoval zcela správně, neboť obžalovaný si opatřoval prostředky pro spáchání trestné činnosti, tuto trestnou činnost také plánoval a chtěl spáchat, přičemž právě z důvodu jeho zadržení se pak jeho jednání nedostalo do dalšího stádia, tedy pokusu či dokonání trestné činnosti. Odvolací soud se pak ztotožňuje i s právní kvalifikací jednání obou obžalovaných, pokud jde o užití kvalifikované skutkové podstaty zločinu loupeže podle § 173 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr.zákoníku (z výše uvedených důvodů jde u obžalovaného N. o zločin dílem dokonaný, dílem ve stádiu přípravy). Rozhodující skutečností pro uvedenou právní kvalifikaci je porušení zdraví, které v rámci loupežného přepadení utrpěla poškozená Z. J. U této poškozené byla zjištěna posttraumatická stresová porucha, kterou utrpěla právě z důvodu přepadení, když sama považovala užitou zbraň za pravou, cítila se ve výrazném ohrožení života a bála se, že vůči ní může být skutečně zbraň použita. Existence uvedené posttraumatické stresové poruchy u poškozené je zřejmá a je objektivizována zpracovaným znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, psychologie, i z celé řady lékařských zpráv, které měl nalézací soud k dispozici. Je pravdou, že ke dni rozhodnutí soudu si soud prvního stupně neopatřil aktuální zprávy o zdravotním stavu poškozené, je však třeba zdůraznit, že ve smyslu § 122 odst. 2 písm. i) tr.zákoníku se těžkou újmou na zdraví rozumí i delší dobu trvající porucha zdraví, a tato podmínka byla splněna. Jak vyplývá ze zmíněného znaleckého posudku, i z dalších zajištěných zpráv o zdravotním stavu poškozené, zdravotní problémy jmenované přetrvávaly přinejmenším od doby spáchání trestné činnosti do 15.7.2013, kdy byla ukončena její pracovní neschopnost, když přinejmenším v tomto období byla poškozená v důsledku svých zdravotních potíží výrazně omezena v běžném způsobu života. Toto omezení překročilo výrazným způsobem hranici doby šesti týdnů, která se i podle ustálené praxe a soudní judikatury považuje za onu delší dobu, kdy trvá porucha zdraví ve smyslu ustanovení § 122 odst. 2 tr.zákoníku. Skutečnost, že nebyly opatřeny důkazy o aktuálním zdravotním stavu poškozené pak není rozhodná. Za pochybení pak nepovažuje odvolací soud ani tu skutečnost, že poškozená nebyla osobně vyslechnuta v hlavním líčení před soudem prvního stupně, když takový postup nebyl odborníky z oboru zdravotnictví doporučen z důvodu ochrany zdraví poškozené. Znalecký posudek se pak vypořádal i se skutečností, ke které došlo v průběhu řízení ve věci, totiž s tím, že poškozené zemřela její matka. Tuto skutečnost nepovažovali znalci za relevantní z pohledu vzniku posttraumatické stresové poruchy u poškozené a navíc samotné vyšetření poškozené bylo provedeno až s časovým odstupem, aby nebyl ovlivněn výsledek vyšetření uvedenou událostí na straně poškozené. Ve věci tak byly objektivně dány všechny důvody pro právní kvalifikaci, kterou zvolil nalézací soud. Týká se to i námitky obžalovaného N., že to nebyl on, který by v rámci přepadení použil zbraň a v důsledku toho také nemůže nést následky přísnější právní kvalifikace trestného činu podle § 173 tr.zákoníku. V tomto směru je nutno konstatovat, že obžalovaný N. se jednak sám podílel na opatření zbraně, páchal čin společně s obžalovaným P., a to na základě předchozí dohody, která zahrnovala i způsob provedení činu včetně použití zbraně, a u obou obžalovaných tak byly naplněny všechny podmínky pro posouzení jejich jednání jako spolupachatelství ve smyslu § 23 tr.zákoníku a v tomto směru je tedy dána v plné míře odpovědnost každého z pachatelů za následek činu, jako by trestný čin spáchali sami. Pokud jde o jednání obžalovaného T. P. pod bodem II. napadeného rozsudku, do tohoto bodu nesměřovaly konkrétní námitky odvolatele, sám se k žalovanému jednání doznal, svoji obhajobu opřel o skutečnost, že celou věc nemyslel vážně a mělo jít toliko o druh žertu či vyplňování volného času. Nutno je k tomu jenom podotknout, že jeho jednání vůči poškozené D. Z., která v té době ještě nedovršila ani 15 roku věku, bylo nepochybně schopné vyvolat takové zájmy a návyky, které by mohly vést k nemravnému životu. Nejednalo se o ojedinělý kontakt s poškozenou a je třeba také připomenout, že jde o ohrožovací delikt, v rámci žalovaného přečinu může jít toliko o možnost ohrožení dítěte, přičemž nezáleží ani na tom, zda dítě již před takovým jednáním pachatele nemravný život už vedlo či nikoli a postačí, že i případné negativní návyky mohou být utvrzovány či posilovány. Z těchto důvodů tedy nebylo možno obhajobu obžalovaného akceptovat a i v této části je třeba považovat napadený rozsudek za správný. Pokud jde o otázku trestu, je třeba zdůraznit, že oběma obžalovaným byl ukládán trest odnětí svobody na samé spodní hranici zákonné trestní sazby, a nalézací soud v tomto směru přihlédnul k věku pachatelů, náhledu na trestnou činnost i možnostem jejich nápravy do budoucna. Takto uložený trest nelze v žádném případě považovat za nepřiměřený či dokonce nezákonný. Podle názoru odvolacího soudu pak ve věci nebyly podmínky pro eventuální postup podle § 58 odst. 1 tr.zákoníku, neboť trestná činnost byla spáchána více útoky, se zbraní, podílelo se na ní více osob, u obžalovaného P. šlo pak i o ukládání trestu za spáchání více trestných činů. Zvýhodnění obou pachatelů pak bylo nalézacím soudem realizováno i při úvahách o zařazení obžalovaných pro výkon uloženého trestu, když soud v jejich případě užil moderačního ustanovení § 56 odst. 3 tr.zákoníku. I toto rozhodnutí, které odvolací soud akceptuje, bylo učiněno ve prospěch obžalovaných. Správně pak byly ukládány i tresty propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty u obou obžalovaných, když tyto věci byly jednoznačně užity ke spáchání trestné činnosti, a výhrady pak nemá odvolací soud ani k výroku o ochranném opatření ve smyslu § 101 odst. 1 písm. c) tr.zákoníku, neboť zabraný pětiranný revolver – plynovka Bruni i nábojky jsou nepochybně věcmi, určené k aplikaci výše uvedeného zákonného ustanovení. Pokud rozhodoval nalézací soud i o povinnosti obžalovaných nahradit způsobenou škodu ve smyslu § 228 odst. 1 tr.ř., pak i tato část výroku napadeného rozsudku je správná, když bylo prokázáno, že obžalovaní se dopustili trestné činnosti, jejímž následkem bylo způsobení škody, se svými nároky na náhradu této škody se poškození včas a řádně připojili, jejich nároky byly objektivizovány, a to nikoli toliko u vlastních poškozených, ale i pokud jde o nárok České pojišťovny, a.s., která v dané věci plnila na základě uzavřeného pojištění poškozenému P. H. a i tato poškozená má tedy nárok na úhradu škody jako právní nástupce poškozeného pojištěného. Ze všech výše uvedených důvodů je tedy nutno považovat napadený rozsudek ohledně obou obžalovaných za zákonný a správný, jejich opravným prostředkům nebylo možno přiznat důvodnost, a proto také o nich bylo rozhodnuto ve smyslu ustanovení § 256 tr.ř., jak vyplývá z výroku tohoto usnesení. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není další řádný opravný prostředek přípustný. Do dvou měsíců od jeho doručení je možno proti němu podat dovolání. Dovolání mohou podat nejvyšší státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoli výroku rozhodnutí a obviněný pro nesprávnost výroku, který se ho bezprostředně dotýká. Obviněný může dovolání podat pouze prostřednictvím obhájce. Podání obviněného, které nebylo učiněno prostřednictvím obhájce, se za dovolání nepovažuje. Dovolání se podává u soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni (v daném případě u Krajského soudu v Brně). O dovolání rozhoduje Nejvyšší soud České republiky v Brně. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí podání (§ 59 odst. 4 tr.ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr.ř. nebo § 265b odst. 2 tr.ř., o které se dovolání opírá. Nejvyšší státní zástupce je povinen v dovolání uvést, zda je podává ve prospěch nebo v neprospěch obviněného. Rozsah, v němž je rozhodnutí dovoláním napadáno, a důvody dovolání lze měnit jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání. V Olomouci dne 14. května 2014 JUDr. Ivo Lajda v.r. předseda senátu Mgr. Petr Andres v.r. zpracoval Za správnost vyhotovení: