Pro vymezení nákladů, které je nutno odečíst od prospěchu pachatelů drogové trestné činnosti a tedy významných pro naplnění znaků kvalifikovaných skutkových podstat trestných činů podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr.zákoníku, eventuálně podle § 283 odst. 1, odst. 4 písm. b) tr.zákoníku, spočívajících ve skutku založeném na pěstování rostlin konopí a jejich následném sušení, mají význam pouze ty položky výdajů pachatelů této trestné činnosti, které jsou nezbytné pro samotné opatření rostlin, jejich vypěstování a následné zpracování. Do těchto nákladů tedy nelze zahrnout takové výdaje pachatelů, které spočívají v pořízení nemovitostí, byť za účelem vybudování pěstíren, ve stravném osob na trestné činnosti se podílejících, v jejich odměně, v telekomunikačních nákladech, v nákladech na PHM v souvislosti s různými jízdami apod.

U s n e s e n í Vrchní soud v Olomouci projednal ve veřejném zasedání konaném dne 8. ledna 2015 odvolání obžalovaných M. C. H., H. Ch. N., V. K. N., D. C. P., M. T. T. a K. D. T. proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. 10. 2014, č.j. 52 T 10/2013-2367, a rozhodl t a k t o : Podle § 256 tr.ř. se odvolání obžalovaných M. C. H., H. Ch. N., V. K. N., D. C. P., M. T. T. a K. D. T. z a m í t a j í . O d ů v o d n ě n í : Napadeným rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 23. 10. 2014, č.j. 52 T 10/2013-2367, byli obžalovaní M. C. H., H. Ch. N., V. K. N., D. C. P., M. T. T. a K. D. T., uznáni vinnými, a to v bodě 1) obžalovaní M. C. H., H. Ch. N., V. K. N., M. T. T. a K. D. T. pokusem zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle ustanovení § 21 odst. 1 k § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. b), písm. c) tr.zákoníku, obžalovaný D. C. P. pokusem zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle ustanovení § 21 odst. 1 k § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), písm. c), odst. 3 písm. b) tr.zákoníku, v bodě 2) a 3) obžalovaní M. C. H., M. T. T., K. D. T. zločinem krádeže podle ustanovení § 205 odst. 1, odst. 4 písm. a), písm. c) tr.zákoníku, obžalovaní H. Ch. N. /pouze bod 2)/, V. K. N. /pouze bod 2)/, D. C. P. /pouze bod 3)/ zločinem krádeže podle ustanovení § 205 odst. 1, odst. 3, odst. 4 písm. a) tr.zákoníku. Trestné činnosti se měli dle skutkových zjištění krajského soudu dopustit tím, že: 1. všichni obžalovaní společným jednáním v rozporu s ustanovením § 3 odstavec 2 a § 24 písmeno a) zákona číslo 167/1998 Sbírky o návykových látkách ve znění pozdějších změn a novel v době nejméně od měsíce července 2012 do 9. 12. 2012 v Olomouckém kraji, Moravskoslezském kraji a na dalších místech České republiky společně organizovali a realizovali výrobu psychotropní látky delta-9-tetrahydrocannabinolu tím, že v domě číslo ... v obci U., okres P., a dále v domě číslo ... v obci K.-O., okres P., nejprve obžalovaní M. C. H. a K. D. T. v obou pěstírnách a V. K. N. v pěstírně U. vybudovali zařízení na pěstování rostlin konopí skrytým způsobem a ve značném rozsahu, a to za účelem a s úmyslem získat vysoce prošlechtěný kultivar rostliny konopí (Cannabis L. Cannabaceæ) s vysokým obsahem kanabinoidních látek tak, aby z vrcholíků vypěstovaných rostlin bylo možné jejich následným sušením získat psychotropní látku delta-9-tetrahydrocannabinol, k čemuž bylo využito moderní a nákladné sofistikované technologie, záležející v použití botanických a technických prostředků v podobě speciálních živných roztoků, soustav výbojek a ventilačního potrubí vzduchotechniky, kdy taková technologie je určena ke zmiňovanému maximálnímu zisku kanabinoidních látek, přičemž agrotechnické podmínky a lhůty byly nastaveny tak, aby jednoznačně vedly k tomuto vytyčenému cíli, kdy za tímto účelem přivezli v přesně nezjištěné době jednak do budovy číslo ... v obci U. obžalovaného H. Ch. N. a jednak do budovy číslo ... v K.-O. obžalované D. C. P. a M. T. T., jejichž úkolem byla přímá péče o rostliny konopí, přičemž obžalovaný M. C. H. organizoval logistické zabezpečení spočívající v opatřování technických a botanických prostředků určených k pěstování, jejich dopravu do pěstíren, stravu osobám, které pěstírny obsluhovaly, a administrativu související s koupí a provozem nemovitostí, ve kterých byly pěstírny umístěny, obžalovaný K. D. T. pak zabezpečoval samotnou montáž technologického a botanického zařízení, napojení na zdroj elektrické energie a vody a samotný provoz v těchto pěstírnách, obžalovaný V. K. N. organizoval v případě pěstírny v U. činnost jemu podřízených obžalovaných M. C. H. a K. D. T., přičemž se staral o financování, organizaci a nákup technologického a botanického zařízení, obžalovaný M. T. T. pomáhal provádět elektrotechnické práce, například zavěšovat světla v pěstírně konopí v K. a dále se zúčastnil sklizně konopí v pěstírně v U., kam byl za tímto účelem z K. dopraven, obžalovaný H. Ch. N. pomáhal se zařízením pěstírny v U., kde se jako zahradník také staral o rostliny konopí, dohlížel na řádný chod elektrotechnického a vzduchotechnického zařízení, zaléval rostliny, hnojil a z hlediska botanického o ně pečoval, aby byly zdravé a poskytovaly co nejvyšší výnos z květnatých částí rostlin, obžalovaný D. C. P. činil tytéž práce v pěstírně konopí v K.-O., kdy takto · v přesně nezjištěné době na počátku měsíce září 2012 na základě pokynu obžalovaného M. C. H. na parkovišti u supermarketu L. v P. převzal M. K. ve třech případech od dosud neustanovené osoby vietnamské národnosti nákladní motorové vozidlo značky Mercedes obsahující technologické zařízení určené k indoorovému pěstování konopí, hnojivo a pěstební substrát a toto převezl do objektu číslo ... v obci U. u P., · v přesně nezjištěné době na počátku měsíce září 2012 na přesně nezjištěném místě poblíž obce S. převzal obžalovaný M. C. H. od obžalovaného K. D. T. přesně nezjištěné množství papírových krabic obsahujících sazenice rostlin konopí, které následně převezl za pomoci svědka M. K. do objektu číslo ... v obci U. u P., · v přesně nezjištěné době v průběhu měsíce září až října 2012 v P. na parkovišti u Nákupního centra Ch. opakovaně nejméně ve třech případech převzali obžalovaní M. C. H. a V. K. N. od dosud nezjištěných osob vietnamské národnosti zejména přesně nezjištěné množství papírových krabic obsahujících sazenice rostliny konopí a dřevotřískové desky s elektrickými rozvaděči, které následně převezli za pomoci svědka M. K. do objektu číslo ... v obci U. u P., · v průběhu měsíce října 2012 byly vybavovány pěstírny technologickým a botanickým vybavením určeným k indoorovému pěstování rostlin marihuany, přičemž tato vybavení byla pořizována v různých hobbymarketech dle pokynů obžalovaných M. C. H. a V. K. N. a za účasti K. D. T., kteří poskytovali prostředky k nákupu a určovali sortiment, kdy svědek M. K. přebíral od obžalovaných dodávková vozidla, kterými dopravoval do pěstíren zakoupené vybavení, · domovní prohlídkou provedenou dne 9. 12. 2012 na adrese U., okres P., bylo v indoorové farmě na pěstování konopí zajištěno celkem 500 kusů mladých rostlin konopí a celkem 20300 gramů sušené rostlinné hmoty, v nichž byla orientačním testem zjištěna přítomnost cannabinoidů, včetně principiálního psychomimetika delta-9-tetrahydrocannabinolu, které jsou charakteristické a jedinečné pro rostlinu konopí (Cannabis L. Cannabacaæ), z kterých bylo možno získat 18,9987 kg toxikomansky využitelného konopí, s obsahem 2,37663 kg tetrahydrocannabinolu, · domovní prohlídkou provedenou dne 9.12.2012 na adrese K.-O., okres P., bylo v indoorové farmě na pěstování konopí zajištěno celkem 800 kusů mladých rostlin konopí, z kterých zbylo možno získat 14,03052 kg toxikomansky využitelného konopí s obsahem 1,01248 kg tetrahydrocannabinolu, přičemž obžalovaní jednali v úmyslu získat pro sebe či jiného prospěch převyšující částku 500.000,- Kč, neboť při nejnižší ceně 100,- Kč za 1 gram konopí běžně obchodovatelného v Olomouckém kraji obžalovaní mohli získat za pěstování konopí a tedy vyprodukovali marihuanu v pěstírně v U. a K. v hodnotě nejméně 3.302.922,- Kč, obžalovaní H. Ch. N. a V. K. N. konopí v pěstírně v U. v hodnotě nejméně 1.899.870,- Kč a obžalovaný D. C. P. konopí v pěstírně v K. v hodnotě nejméně 1.403.052,- Kč, kdy konopí je jako omamná látka zařazená do seznamu IV podle Jednotné úmluvy o omamných látkách citována v příloze číslo 3 zákona číslo 167/1998 Sbírky ve znění pozdějších změn a novel, delta-9-tetrahydrocannabinol je jako psychotropní látka zařazena do seznamu I podle Úmluvy o psychotropních látkách a citována v příloze číslo 4 zákona číslo 167/1998 Sbírky ve znění pozdějších změn a novel, přičemž výše uvedeného jednání se dopustili bez příslušného povolení a s vědomím, že se o takovéto látky jedná; 2. obžalovaní M. C. H., V. K. N., K. D. T., H. Ch. N., M. T. T. v období nejméně od 21. 9. 2012 do 9. 12. 2012 v obci U. číslo ... v úmyslu co nejvíce maximalizovat svůj zisk z drogové trestné činnosti popsané v bodě 1. po stavebně-technických úpravách, které společně provedli a které spočívaly ve vytvoření otvoru v obvodové zdi domu v místě, kde se na domě nachází veřejné osvětlení a elektrická skříňka, a následném připojení zařízení na pěstování rostlin konopí do veřejné elektrorozvodné sítě mimo stávající elektrorozvodnou síť domu číslo ... a tedy i mimo elektroměr v tomto domě se nacházející, odcizovali do domu takto vedenou elektrickou energii, kterou společným jednáním využívali k nelegálnímu pěstování rostlin konopí a tímto svým jednáním způsobili poškozené společnosti E.ON Česká republika, společnost s ručením omezeným, se sídlem F. A. Gerstnera 2151/6, České Budějovice, škodu ve výši nejméně 425.114,69 Kč; 3. obžalovaní M. C. H., K. D. T., M. T. T., D. C. P. v období nejméně od 1. 11. 2012 do 9. 12. 2012 v obci K.-O. v domě číslo ..., v úmyslu co nejvíce maximalizovat svůj zisk z drogové trestné činnosti popsané v bodě 1. po stavebně-technických úpravách, které společně provedli a které spočívaly ve vytvoření otvoru do půdních prostor domu v místě, kde se nachází přívodový kabel z veřejné elektrické sítě do rozvodné skříně a elektroměru tohoto domu a následném připojení zařízení na pěstování rostlin konopí do veřejné elektrorozvodné sítě mimo stávající elektrorozvodnou síť domu číslo ... a tedy i mimo elektroměr v tomto domě se nacházející, odcizovali do domu takto vedenou elektrickou energii, kterou společným jednáním využívali k nelegálnímu pěstování rostlin konopí a tímto svým jednáním způsobili poškozené společnosti E.ON Česká republika, společnost s ručením omezeným, se sídlem F. A. Gerstnera 2151/6, České Budějovice, škodu ve výši nejméně 162.731,66 Kč. Za toto jednání byli odsouzeni, a to obžalovaný M. C. H. podle § 283 odst. 3 tr.zákoníku, za použití § 43 odst. 1 tr.zákoníku, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání devíti roků. Podle § 56 odst. 2 písm. d) tr.zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 70 odst. 1 písm. a) tr.zákoníku byl obžalovanému uložen trest propadnutí věcí, a to mobilního telefonu zn. NOKIA RH 130 IMEI 35194305582221/3 se SIM č. 8942031012112230316 V128 (věc č. C4), mobilního telefonu zn. San Francisco IMEI č. 355458040565013 se SIM č. 8942031012192983008V128 (věc č. C5), uloženo v depozitu PČR SKPV NPC expozitura Ostrava pod ČTS. Obžalovaný H. Ch. N. byl odsouzen podle § 283 odst. 3 tr.zákoníku, za použití § 58 odst. 1 a § 43 odst. 1 tr.zákoníku, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti a půl roku. Podle § 56 odst. 2 písm. c) tr.zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 1 písm. a) tr.zákoníku byl obžalovanému uložen trest propadnutí věci, a to 3 ks elektroinstalačních potřeb (věc č. D1), poznámkový sešit rok 2010 s polským nápisem Kalendar kieszonkowy s písemnými poznámkami (věc č. D2), mobilní telefon Nokia RH122, IMEI: 359348033813775 se SIM karta Heyah č. 894802071202024090717 (věc č. D3), mobilní telefon Nokia GTE1081T, IMEI: 359780043030463 (věc č. D4), list papíru A5 s ručně psaným vietnamským textem (věc č. D5), uloženo v depozitu PČR SKPV NPC expozitura Ostrava pod ČTS. Podle § 80 odst. 1, odst. 2 tr.zákoníku byl tomuto obžalovanému uložen trest vyhoštění z území České republiky na dobu osmi roků. Obžalovaný V. K. N. byl odsouzen podle § 283 odst. 3 tr.zákoníku, za použití § 43 odst. 1 tr.zákoníku, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi a půl roku. Podle § 56 odst. 2 písm. d) tr.zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 70 odst. 1 písm. a) tr.zákoníku byl obžalovanému uložen trest propadnutí věci, a to papírový bloček s nápisem Home Office A ručně psanými poznámkami v cizím jazyce (věc č. E2), 7 ks papírků s ručně psanými poznámkami v cizím jazyce (věc č. E3), mobilní telefon zn. SAMSUNG GT E1200 IMEI č. 354214055156805 se SIM 8942031011272131884 V 1.3 (věc č. E4), mobilní telefon NOKIA RH 130 IMEI 353269055237261 se SIM č. 8942031012192847708 V128 (věc č. E5), mobilní telefon Opencall V-C2200 IMEI A100001269E0E2 se SIM č. 8942004000000580903 (věc č. E6), uloženo v depozitu PČR SKPV NPC expozitura Ostrava pod ČTS. Podle § 80 odst. 1, odst. 2 tr.zákoníku byl tomuto obžalovanému uložen trest vyhoštění z území České republiky na dobu devíti roků. Obžalovaný D. C. P. byl odsouzen podle § 283 odst. 3 tr.zákoníku, za použití § 58 odst. 1 a § 43 odst. 1 tr.zákoníku, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti a půl roku. Podle § 56 odst. 2 písm. c) tr.zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 1 písm. a) tr.zákoníku byl obžalovanému uložen trest propadnutí věci, a to mobilní telefon zn. NOKIA RH 130 IMEI 353269054804749 se SIM č. 8942031012192572918 V128 (věc č. F2), mobilní telefon zn. NOKIA RH 130 IMEI 35412405004465/0 se SIM č. 8942031010282034252 V1.3 a SIM č. 0712032553363 CZ (věc č. F3), uloženo v depozitu PČR SKPV NPC expozitura Ostrava pod ČTS. Podle § 80 odst. 1, odst. 2 tr.zákoníku byl obžalovanému uložen trest vyhoštění z území České republiky na dobu osmi roků. Obžalovaný M. T. T. byl odsouzen podle § 283 odst. 3 tr.zákoníku, za použití § 58 odst. 1 a § 43 odst. 1 tr.zákoníku, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi roků. Podle § 56 odst. 2 písm. c) tr.zákoníku byl tento obžalovaný pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 1 písm. a) tr.zákoníku byl obžalovanému uložen trest propadnutí věci, a to mobilního telefonu NOKIA N8, IMEI: 359054047804384 se SIM O2 č. 894202039970512802 a SD kartou zn. TDK 4 GB (věc č. H1), mobilního telefonu NOKIA 1680c, IMEI: 355211030280865 (věc č. H2). Podle § 80 odst. 1, odst. 2 tr.zákoníku byl tomuto obžalovanému uložen trest vyhoštění z území České republiky na dobu osmi roků. Obžalovaný K. D. T. byl odsouzen podle § 283 odst. 3 tr.zákoníku, za použití § 43 odst. 1 tr.zákoníku, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání devíti roků. Podle § 56 odst. 2 písm. d) tr.zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 70 odst. 1 písm. a) tr.zákoníku byl obžalovanému uložen trest propadnutí věci, a to mobilního telefonu Nokia RH130, IMEI: 354124050894138 se SIM Vodafone č. 8942031012192572975 V 128 (věc č. G1), uloženo v depozitu PČR SKPV NPC expozitura Ostrava pod ČTS. Podle § 80 odst. 1, odst. 2 tr.zákoníku byl tomuto obžalovanému uložen trest vyhoštění z území České republiky na dobu deseti roků. Podle § 101 odst. 1 písm. c), odst. 3 tr.zákoníku bylo uloženo zabrání věcí, a to: · Omamné a psychotropní látky Látky zajištěné v rámci domovní prohlídky v domě č.p. ... v obci U. - 1.790 g sušiny rostliny konopí (zajištěno jako věc č. A1) - 3.665 g sušiny rostliny konopí (zajištěno jako věc č. A2) - 3.717 g sušiny rostliny konopí (zajištěno jako věc č. A3) - 3.706 g sušiny rostliny konopí (zajištěno jako věc č. A4) - 1.873 g sušiny rostliny konopí (zajištěno jako věc č. A5) - 3.713 g sušiny rostliny konopí (zajištěno jako věc č. A6) - 1 g sušiny rostliny konopí (zajištěno jako věc č. A19) - 9 g sušiny rostliny konopí (zajištěno jako věc č. A20) - 1 g sušiny rostliny konopí (zajištěno jako věc č. A21) - 333 g sušiny rostliny konopí (zajištěno jako věc č. A33) (uloženo ve skladu „A“ OMTZ Frýdek-Místek) Látky zajištěné v rámci domovní prohlídky v domě č.p. ... v obci K.-O. - 4 g sušiny rostliny konopí (zajištěno jako věc č. B14) - 350 g sušiny rostliny konopí (zajištěno jako věc č. B15) - 580 g sušiny rostliny konopí (zajištěno jako věc č. B16) - 395 g sušiny rostliny konopí (zajištěno jako věc č. B17) - 400 g sušiny rostliny konopí (zajištěno jako věc č. B18) - 550 g sušiny rostliny konopí (zajištěno jako věc č. B28) (uloženo ve skladu „A“ OMTZ Frýdek-Místek) · Věci zajištěné v rámci domovních prohlídek a prohlídek jiných prostor a vydané na základě ustanovení § 78 trestního řádu Věci zajištěné v rámci domovní prohlídky v domě č.p. ... v obci U. - 1 ks zubní kartáček – použitý (věc č. A23) - 1 ks zubní kartáček – použitý (věc č. A24) - 2 ks látková rouška (věc č. A25) - 1 ks písemnost A4 na jméno N. V. K., druhá strana s ručně psanými poznámkami ve vietnamštině (věc č. A26) - zápisník šedé barvy s nápisem „Memory“ s ručně psanými poznámkami ve vietnamštině (věc č. A27) - mobilní telefon zn. SAMSUNG bez SIM, paměťové karty a bez IMEI (věc č. A28) - 1 ks mobilní telefon zn. SAMSUNG GT E1081T, IMEI:359780/04/306465/2 se SIM Vodafone č. 8942031012192572926 (věc č. A40) - 1 ks kartáček na zuby – použitý (věc č. A41) (vše uloženo v depozitu PČR SKPV NPC expozitura Ostrava pod ČTS) - 1 ks kryt na sodíkovou výbojku, ozn. č. 18 (věc č. A29) - 1 ks kryt na sodíkovou výbojku, ozn. č. 19 (věc č. A30) - 1 ks kryt na sodíkovou výbojku, ozn. č. 32 (věc č. A31) - 1 ks kryt na sodíkovou výbojku, ozn. č. 30 (věc č. A32) - digitální váha zn. SALTER, max. 5000 g, v. č. 1036BKSSDR (věc č. A34) - 1 ks kryt na sodíkovou výbojku (věc č. A35) - 1 ks kryt na sodíkovou výbojku, ozn. č. 5 (věc č. A36) - 1 ks kryt na sodíkovou výbojku, ozn. č. 6 (věc č. A37) - 1 ks kryt na sodíkovou výbojku, ozn. č. 12 (věc č. A38) - 1 ks kryt na sodíkovou výbojku, ozn. č. 14 (věc č. A39) (vše uloženo ve skladu „B“ OMTZ Frýdek-Místek) - 595 ks malých květináčů s rostlinami (místnosti XVII., XVIII.) - 893 ks malých květináčů – použitých - 802 ks velkých květináčů po sklizni (místnosti III., IV., VII., IX.) - 37 ks velkých květináčů – použité (místnost č. II.) - 422 ks velkých květináčů – použité (místnosti č. II., XV.) - 3 ks stěna s elektrickými předřadníky s celkem 101 ks předřadníky pro výbojková svítidla 600 W, zn. Phillips (místnost č. II., V., před XVII.) - 3 ks rozvaděčová deska – s celkem 34 ks 4-zásuvkových prodlužovacích kabelů (místnosti č. III., V., před XVII.) - 1 ks časový spínač – vypnutý - 38 ks potrubí vzduchotechniky různých velikostí - 11 ks válcových filtrů - 5 ks ventilátor k potrubí vzduchotechniky - 5 ks teploměr s vlhkoměrem - 1 ks žehlička - 1 ks vysavač - 11 ks ventilátorů - 6 ks teplovzdušných těles (přímotopů) - 96 ks sodíkových výbojek 600 W zn. Phillips - 87 ks krytů na sodíkové výbojky (rozdíl 9 ks – viz. odňaté stopy) - 20 ks pytlů zbytku nepoužitelné sušené rostlinné hmoty (stonky apod.) - 1 ks plastová káď 500 l - 2 ks plastová káď á 300 l - 1 ks plastová káď 200 l - 1 ks plastová káď 50 l - 1 ks ponorné čerpadlo, typ Q4003, včetně zahradní hadice. - 6 ks tlumivka – nepoužitá - 5 ks kryt na sodíkovou výbojku – nepoužité - 5 ks sodíková výbojka 600 W zn. Phillips – nepoužitá - 3 ks teplovzdušná tělesa (přímotop) - nepoužitá - 4 ks nádob od přípravku ozn. PK 13/14 CANNA á 10 l - 7 ks nádob od přípravku ozn. TERRA FLORES á 10 l - 5 ks nádob od přípravku ozn. TERRA VEGA á 10 l - 3 ks nádob od přípravku ozn. CANNAZYM Á 10 l - 5 ks nádob od přípravku ozn. BLOOM STIMULATOR – BCUZZ á 10 l - 8 ks nádob od přípravku ozn. PH PRO á 1 l - 1 ks nádoba od přípravku ozn. RHIZOTONIC 10 l - 1 ks nádoba bez etikety á 10 l - 2 ks nádoba od přípravku ozn. PH DOWN á 1 l - 4 ks nádoba od přípravku ozn. SUPER PK á 1 l - 2 ks nádoba od přípravku ozn. PLAGRON á 1 l - 2 ks nádoba od přípravku ozn. PLAGRON á 10 l - 2 ks nádoba od přípravku ozn. SUPER PK á 10 l - 1 ks nádoba od přípravku ozn. PH PLUS 1 l - 1 ks nádoba od přípravku ozn. PLANTELLA LIST 1 l - 3 ks nádoba (plná) ozn. PH PRO á 1 l - 2 ks nádoba (plná) ozn. ADVANCED (PH DOWN) HYDROPONIC á 1 l - 1 ks nádoba (z ½ plná) ozn. TERRA VEGA 10 l - 1 ks nádoba od přípravku ozn. RHIZOTONIC 10 l (vše uloženo ve skladu Celní správy ČR v Olomouci na ulici Polská) Věci zajištěné v rámci domovní prohlídky v domě č.p. ... v obci K.-O. - 1 ks zubní kartáček – použitý (věc č. B19) - 1 ks zubní kartáček – použitý (věc č. B20) - 1 ks zubní kartáček – použitý (věc č. B21) - 1 ks hřeben (věc č. B22) - 1 ks holítko (věc č. B23) - 1 ks holítko (věc č. B24) - diář s ručně psanými poznámkami (věc č. B25) - kroužkový sešit s ručně psanými poznámkami (věc č. B26) - dvojlist papíru s ručně psanými poznámkami (věc č. B27) (vše uloženo v depozitu PČR SKPV NPC expozitura Ostrava pod ČTS) - 1206 květináčů - 3 ks zářivkových těles - 59 ks lamp skládajících se z paraboly a výbojky PHILIPS 600 W - 7 ks ventilátorů - 1 ks rozprašovací sprcha - 4 rozvodné desky s elektroinstalací - 10 ks výbojek PHILIPS 600 W - 7 ks filtrů k vzduchotechnice - 69 ks předřadníků - 5 ks prodlužovacích kabelů 220 V - 4 ks ventilátorů k vzduchotechnice - 11 ks horkovzdušný ventilátor - cca 41 ks vzduchové potrubí černé - 5 ks digitální teploměry - 4 ks substrát 50l LIGHT MIX BIOBIZZ - 1ks Zahradní hadice a rozprašovací koncovka - neurčitelný počet kabeláže 220 V - 5 ks balení po 100 m kabeláže bílé 2x 0,75 - 10 ks nové paraboly v krabicích (vše uloženo ve skladu Celní správy ČR v Olomouci na ulici Polská) Podle § 228 odst. 1 tr.ř. byla obžalovaným uložena povinnost zaplatit poškozenému E.ON Česká republika, s.r.o., se sídlem F.A. Gerstnera 2151/6, České Budějovice, IČ 25733591, škodu takto: obžalovaní M. C. H., H. Ch. N., V. K. N., M. T. T. a K. D. T. společně a nerozdílně škodu ve výši 425.114,69 Kč, obžalovaní M. C. H., D. C. P., M. T. T. a K. D. T. společně a nerozdílně škodu ve výši 162.731,66 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr.ř. byl poškozený se zbytkem jeho nároku na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. Naproti tomu byl podle § 226 písm. c) tr.ř. obžalovaný V. K. N. zproštěn obžaloby pro skutek spočívající v tom, že společně s obžalovanými M. C. H., K. D. T., M. T. T., D. C. P. v období nejméně od 13. 9. 2012 do 9. 12. 2012, tedy v období stanoveném v souladu s ustanovením § 51 zákona číslo 458/2000 Sbírky v platném znění a prováděcí vyhlášky číslo 82/2011 Sbírky, v obci K.-O. v domě číslo ..., v úmyslu co nejvíce maximalizovat svůj zisk po stavebně-technických úpravách, které společně provedli a které spočívaly ve vytvoření otvoru do půdních prostor domu v místě, kde se nachází přívodový kabel z veřejné elektrické sítě do rozvodné skříně a elektroměru tohoto domu a následném připojení zařízení na pěstování rostlin konopí, využívající moderní a nákladné sofistikované technologie, spočívající v použití botanických a technických prostředků v podobě speciálních živných roztoků, soustav výbojek a ventilačního potrubí vzduchotechniky, do veřejné elektrorozvodné sítě mimo stávající elektrorozvodnou síť domu číslo ... a tedy i mimo elektroměr v tomto domě se nacházející, zcizovali do domu takto vedenou elektrickou energii, kterou společným jednáním využívali k nelegálnímu pěstování rostlin konopí s vysokým obsahem kanabinoidních látek a tímto svým jednáním způsobili poškozené společnosti E.ON Česká republika, společnost s ručením omezeným, se sídlem F. A. Gerstnera 2151/6, České Budějovice, škodu ve výši 716.597,73 Kč, včetně daně z přidané hodnoty, přičemž bez daně z přidané hodnoty je výše škody 592.228,73 Kč, čímž měl spáchat zločin krádeže dle § 205 odst. 1, odst. 4 písm. a), písm. c) tr.zákoníku, neboť nebylo prokázáno, že tento skutek spáchal obžalovaný. Jako vhodné je třeba zmínit, že tento rozsudek byl v pořadí druhým rozsudkem ve stejné věci obžalovaných. Prvním odsuzujícím rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 14. 3. 2014, č.j. 52 T 10/2013-1886, byli obžalovaní za fakticky shodných skutkových zjištění (tato byla ve výroku napadeného rozsudku jen mírně pozměněna), uznáni vinnými v zásadě stejnými trestnými činy při uložení trestů, včetně rozhodnutí o náhradě škody. Tento rozsudek byl z podnětu odvolání obžalovaných usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. 8. 2014, č.j. 1 To 52/2014-2065, podle § 258 odst. 1 písm. b), písm. c), písm. f) tr.ř. zrušen a podle § 259 odst. 1 tr.ř. byla věc vrácena soudu prvního stupně, aby učinil nové rozhodnutí. Nově vynesený rozsudek krajského soudu byl napaden odvoláními všech obžalovaných zahlášených bezprostředně po jeho vyhlášení do protokolu o hlavním líčení (viz č.l. 2364), když tato směřují v zásadě do všech jeho výroků. Odvolání obžalovaného M. C. H. namítá, že krajský soud se nevypořádal s požadavky odvolacího soudu, pokud jde o zjištění, která osoba činila konkrétní úkony v případě protokolů o sledování osob a věcí. Zásadní nezákonnost řízení odvolatel spatřuje ve skutečnosti, že některé úkony celní správy navazovaly na informace a důkazy získané způsobem označeným soudem za nepoužitelný, ale právě bez těchto nepoužitelných důkazů by nemohla navazovat série zjišťování dalších důkazů a provádění úkonů usvědčujících obžalované. Podle odvolatele svědek M. K. prokázal, že si de facto ničeho nepamatuje, a je pouze schopen podrobně reprodukovat již v minulosti doslovně odříkané úřední záznamy. Lišil se ve spoustě podstatných náležitostí. Pozice svědka, jako utajeného, měla pouze taktický charakter. Obsah úředního záznamu ze dne 26. 9. 2012 a výpověď utajeného svědka ze dne 16. 1. 2013 jsou zcela shodné a argumentaci soudu poukazem na rozhodnutí NS ČR v Brně, sp.zn. 5 Tdo 700/2014, nelze akceptovat, když odvolatel neshledává žádnou podobnost. Odvolatel nechápe také, proč svědek nesedí na lavici obžalovaných. Soud se také nevypořádal s otázkou zjištění nákladů pro výrobu drog a tyto neodečetl od možného příjmu, a tak zjistil skutečný zisk – prospěch. Nebyly totiž zohledněny náklady na pořízení sazenic či osiva, náklady na nemovitosti, náklady na PHM, mzdy a provize vlastníků nemovitostí. Podle soudu jde o náklady nezjistitelné, ale sám tyto náklady nezjišťoval. Závěrem je navrhováno, aby odvolací soud rozsudek krajského soudu zrušil a věc vrátil k novému projednání. Odvolací soud obdržel podání obžalovaného M. C. H. (dne 17. 12. 2014), které vzhledem k jeho obsahu bylo vyhodnoceno jako odůvodnění jeho odvolání proti výše zmiňovanému rozsudku krajského soudu. Především obžalovaný s poukazem na průběh celého konfliktu (který opětovně uvádí a jenž je ve shodě s jeho předcházející výpovědí) požaduje po odvolacím soudu řádné přezkoumání míry jeho zavinění, protože podle jeho názoru někteří pachatelé nebyli vůbec stíháni. Poukazem na konkrétní tvrzení svědků K. a paní „G.“ dovozuje jejich nevěrohodnost. Za nespravedlivý považuje postup krajského soudu, pokud jeho výpověď – přiznání považuje jenom za okrajové a neúplné a uložil mu trest odnětí svobody v trvání devíti let. Domnívá se, že i na základě jeho výpovědi došlo k vyvození závěrů o vině všech obžalovaných, včetně jeho. Lituje, čeho se dopustil, a proto s policií spolupracoval a u soudu pravdivě vypovídal. V ČR má rodinu, ke které by se chtěl co nejdříve vrátit a pomáhat jim. Obžalovaný H. Ch. N. rozsudku krajského soudu vytýká, že řízení, které jeho vydání předcházelo, vykazuje podstatné vady, které měly vliv na správnost a zákonnost rozsudku spočívající v porušení ustanovení, jimiž se má zabezpečit objasnění věci a právo obhajoby (§ 258 odst. 1 písm. a/ tr.ř.), že rozsudek vykazuje vady, zejména nejasnost a neúplnost skutkových zjištění a že soud se také nevypořádal se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí (§ 258 odst. 1 písm. b/ tr.ř.), že existují pochybnosti o správnost skutkových zjištění (§ 258 odst. 1 písm. c/ tr.ř.), že v rozsudku bylo porušeno ustanovení trestního zákona (§ 258 odst. 1 písm. d/ tr.ř.), že uložený trest je nepřiměřený (§ 258 odst. 1 písm. e/ tr.ř.) a konečně, že rozhodnutí o uplatněném nároku poškozeného je nesprávné (§ 258 odst. 1 písm. f/ tr.ř.). Podle odvolatele krajský soud svůj závěr o jeho vině opírá o skutečnost, že obžalovaný byl zadržen v budově, ve které se nacházela pěstírna v U., o výpověď spoluobžalovaného M. C. H. o svědeckou výpověď M. K., pozitivní nález THC na jeho rukou a nálezu poznámkového deníčku vlastnictví, kterého je přičítáno odvolateli. Obžalovaný vyslovuje přesvědčení, že tento závěr je i nadále výsledkem nesprávného hodnocení provedených důkazů, když některé důkazy soud vyhodnotil zcela jednostranně v jeho neprospěch a jiné nesprávně reprodukoval. Obžalovaný i nadále nesouhlasí s tím, že krajský soud bez dalšího odmítl jeho výpověď jako nevěrohodnou, a to i přesto, že z části provedeného dokazování byla jeho výpověď podpořena a v kontextu všech provedených důkazů je i logická a smysluplná. Skutečnost, že byl zadržen v budově v U. není podle odvolatele důkazem toho, že by se na dané trestné činnosti podílel. Výpověď spoluobžalovaného M. C. H. je neurčitá a nevěrohodná, pokud tvrdil, že odvolatel byl tzv. zahradníkem, tak to se pouze domníval (tuto činnost vykonávat jej neviděl). Přítomnost THC na jeho rukou lze vysvětlit různými způsoby (jak plyne také z výpovědi znalce). V případě nálezu deníčku je odvolatelem namítáno, že nejde o věc jeho, i když se nacházela na věcech v jeho zavazadle. Pokud jde o výpověď svědka K., je zmiňováno, že jeho pozice svědka je zcela neobvyklá, když není zřejmé, proč je na něj nahlíženo jako na svědka a v rámci přípravného řízení jako svědka utajeného. Podle obžalovaného jeho konkrétní postavení překračuje postavení pouhého informátora a nelze v něm než spatřovat obcházení ustanovení o užití operativně pátracích prostředků dle trestního řádu, jakým je například ustanovení o použití agenta. Podle odvolatele nejblíže reálnému postavení svědka je institut tzv. korunního svědka, k jehož přípustnosti se vyjádřil NS ČR v Brně v rozhodnutí sp.zn. 5 Tdo 280/2012 ze dne 13. 6. 2012 (přičemž uvádí závěry v něm citované). Hodnocení věrohodnosti svědka K. ale tomuto neodpovídá, když v podstatě jde o stanovisko k jeho osobě, aniž by se soud vypořádával s nesrovnalostmi v jeho výpovědi. Podle odvolatele jde přitom o nesrovnalosti významné a jako příklad zmiňuje rozpor v okolnostech, za kterých se prvotně seznámili (v přípravném řízení uvedl, že byl obžalovaným pozván na kafe, zatímco u hlavního líčení uvedl, že na kávě s obžalovaným byla jeho přítelkyně, která mu poskytla na obžalovaného telefonní číslo, které mu následně zavolal). Odvolatel zmiňuje také tvrzení svědka o dvou taškách, ve kterých měla být marihuana, přičemž tato část výpovědi nebyla přijata ani soudem. Zdůrazňuje také skutečnost, že svědek opakovaně uváděl, že v objektu v U. se nacházelo pouze šest osob, zatímco u hlavního líčení se „rozpomněl“ na další osobu, o které předtím nevypovídal. Je třeba vidět, že svědek konkrétně s osobami označenými jako zahradníci nebyl v žádném zásadnějším kontaktu, jednalo se pouze o několik málo příležitostných cest autem. Odvolatel také namítá, že krajský soud se nedostatečně zabýval jeho obhajobou, kterou nedůvodně odmítl, jakož i ostatními důkazy svědčícími v jeho prospěch (nikdo jej neviděl vykonávat zahradnické práce, ze závěrů znaleckého posudku z oboru kybernetika nevyplývají skutečnosti svědčící o jeho kontaktu s ostatními obžalovanými, nebyly zjištěny jeho otisky na igelitových pytlech se sušinou). Zdůrazňuje také, že doposud nebyl v ČR či v Polsku soudně stíhán a prostředky k živobytí získával legální prací. Vzhledem k výše uvedenému vyslovuje odvolatel závěr, že jenom na základě výpovědi svědka K. nelze uzavřít, že se žalované trestné činnosti dopustil. Uložený trest považuje odvolatel za nepřiměřeně přísný, když provedená diferencializace by měla být ještě výraznější. S ohledem na uvedené je navrhováno, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a obžaloby jej zprostil, neboť nebylo prokázáno, že by se jednání, které je mu kladeno za vinu, dopustil, event. v případě závěru o jeho vině mu uložil mírnější trest odnětí svobody. Odvolání obžalovaného V. K. N. vytýká krajskému soudu, že řízení, které předcházelo vydání napadeného rozsudku trpí podstatnými procesními vadami, rozsudek byl vydán, aniž byl řádně zjištěn skutkový stav věci a jsou dány závažné pochybnosti o správnosti skutkových zjištění, rozsudkem bylo porušeno ustanovení trestního zákoníku a uložený trest vnímá jako nepřiměřený, přičemž rozhodnutí o náhradě škody považuje za nesprávné. Podle odvolatele skutková věta v případě bodu 1) rozsudku ve vztahu k jeho osobě je i nadále přes provedené úpravy soudem prvního stupně vnitřně rozporná a je v rozporu také s odůvodněním rozsudku, když mu je kladeno za vinu, že se měl společně s dalšími osobami podílet na přepravě ve skutkové větě zmiňovaných osob do objektu v K.-O. Popis skutkové věty také neobsahuje údaj, jaký prospěch měl ten který z obžalovaných v úmyslu získat. S ohledem na uvedené pak nemůže obstát ani tvrzení ve skutkové větě, kde je uvedeno, že odvolatel společně s tam uvedenými osobami v domě v U. vybudoval zařízení na pěstování konopí a organizoval činnost jemu podřízených obžalovaných, neboť z provedených důkazů nevyplývá tento skutkový děj. Kromě těchto výhrad v popisu skutku dále odvolatel namítá procesní vady, které spatřuje ve způsobu opatření svědecké výpovědi M. K., a to jako utajeného svědka, navíc za situace, kdy při podání výpovědi měl k dispozici úřední záznamy o podaném vysvětlení. Argumentaci krajského soudu odkazující na rozhodnutí NS ČR ze dne 30. 7. 2014, sp.zn. 5 Tdo 700/2014, nepovažuje za přiléhavou (jde o značně odlišnou situaci). Vyslovuje své přesvědčení, že v dané věci jde ve své podstatě o tvz. policejní provokaci, což dovozuje ze skutečnosti, že svědek K. není mezi obžalovanými. Otázku policejní provokace chtěl přitom prokázat návrhy na doplnění dokazování (body 1 až 4), učiněnými před krajským soudem, čemuž ale nebylo vyhověno. Pokud nebylo učiněným návrhům vyhověno, není mu zřejmé, kde nalézací soud vzal podklady pro učinění závěru, že do doby oznámení věci svědkem K. nebyla údajně trestná činnosti řešena. Dále je opětovně namítáno, že protokoly o sledování osob a věcí, konkrétně ze dne 31. 10., 1. a 5. 11. 2012 se kromě jiného týkají jiných osob a věcí, než pro které byla vydána. Za této situace měly být zničeny a ne jako důkaz přehrány u hlavního líčení. Při sledování dne 2. 11. 2012 přitom došlo k pořízení videonahrávky celkových prostor – místnosti dotyčné nemovitosti. V této souvislosti je zdůrazněno, že rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. 8. 2014, č.j. 1 To 52/2014-2065, obsahuje nepřesnost spočívající v tvrzení, že výsledek sledování ze dne 2. 11. 2012 je nepoužitelný, ač krajský soud tento protokol provedl a k jeho obsahu přihlédl. Odvolatel proto odmítá závěr vrchního soudu obsažený v již výše zmiňovaném jeho rozhodnutí konstatující, že příkaz k domovní prohlídce nebyl vydán zákonným způsobem, neboť se domnívá, že domovní prohlídka byla vydána na základě předchozí nezákonně získaných důkazů. Opravný prostředek také dále namítá, že protokoly o sledování osob a věcí neobsahují všechny náležitosti dle zákona. Není zde totiž uvedeno jméno osoby úkon provádějící, čímž došlo k nesplnění pokynu odvolacího soudu. Domnívá se, že jeho nesplnění odkazem na odlišně vyznívající rozhodnutí NS ČR v Brně ze dne 8. 6. 2011, sp.zn. 5 Tdo 482/2011, není přiléhavé (náš právní řád nestojí na precedentech a jde o právní názor pouze konkrétního senátu Nejvyššího soudu). Vadu v řízení spatřuje ve skutečnosti, že vlastní sledování provedl svědek K. vybaven nahrávacím zařízením, tedy osoba odlišná od orgánu činného v trestním řízení. Opětovně jsou vznášeny také výhrady k otázce stěrů z dlaní, především je namítáno, že žádost podle § 114 tr.ř. nebyla obžalovanému tlumočena a protokol o prohlídce těla neobsahuje základní náležitosti § 55 a § 56 tr.ř., když absentuje jméno osoby úkon provádějící, místo úkonu a protokol není podepsán osobou úkonu se podrobující. Schází zde také vyjádření, zda se mu osoba podrobila dobrovolně a neobsahuje popis použité metody stěru. Odvolatel vznáší výhrady také vůči výpočtu prospěchu. Vyčítá krajskému soudu, že do nákladů nezapočetl prostředky vynaložené obžalovanými na zaplacení exekuce za G. M., či náklady na pořízení nemovitostí. Námitky jsou odvolatelem vzneseny také v případě bodu 2) výroku o vině, když tato je opřena výhradně o výpověď svědka K., kterou odvolatel považuje za procesně nevyužitelnou. Nesouhlasí také se závěrem, že byl členem organizované skupiny. Nebylo prokázáno, že by něco organizoval nebo plnil něčí úkoly. Napadá také výrok o uloženém trestu. Byl mu totiž uložen stejný trest jako v původním rozsudku, i když nově došlo ke změně právní kvalifikace (v případě § 205 tr.zákoníku) a došlo také ke snížení míry prospěchu (§ 283 tr.zákoníku). Navrhuje proto zrušení napadeného rozsudku a jeho zproštění obžaloby podle § 226 písm. a) tr.ř. Obžalovaný D. C. P. napadenému rozsudku vytýká, že provedené důkazy nehodnotil objektivně a v jejich souvislostech, což vedlo k neúplnému zjištění skutkového stavu věci. Výpověď svědka K., učiněná po zrušení předcházejícího rozhodnutí krajského soudu pouze potvrdila, že jde o svědka nevěrohodného, když výpověď se jevila předem připravena a působila dojmem, jakoby svědek věděl, na co bude dotazován. Pokud ale byl dotazován obhajobou, tak si téměř nic nepamatoval. Podivně působí také zjištění, že ačkoliv z důvodu obavy o svoji bezpečnost chtěl být dříve utajen, a nyní uvedl, že si domů pozval jemu cizího občana vietnamské národnosti jménem K. za účelem učinění finanční nabídky v souvislosti s trestním řízením. Dále jde o to, že svědek vlastně ani nevěděl, kdy jej viděl v K. a co tam měl dělat. Nejdříve uvedl, že jej viděl malovat, nyní uvedl, že obžalovaný manipuloval se zelenými rostlinami (v září ale v objektu žádné rostliny nemohly být). Opakovaně zdůrazňuje, že na práci byl najat osobou D. D. N. a jeho výslechem navrhoval doplnit dokazování. Přítomnost látky THC na rukou také neprokazuje spáchání trestné činnosti, když podle znalce mohlo jít o přenos při různé manipulaci s předměty. Nesouhlasí se závěrem o jeho začlenění do organizované skupiny. Činnost „zahradníka“ nebyla nijak prokázána, když tuto činnost jej nikdo neviděl vykonávat. Protože nebyla prokázána výše zmiňovaná trestná činnost drogového charakteru, nespáchal ani trestnou činnost krádeže. Kalkulace výše prospěchu byla soudem provedena výrazně v jeho neprospěch, když veškeré položky nebyly započteny, či některé nebyly ani zjištěny. Podle odvolatele v případě opatření operativního spisu celní správy, pokud byla trestná činnost monitorována, se toto dalo zjistit. V případě nezjištěných položek při postupu podle zásady v pochybnostech ve prospěch obžalovaného, měly být započteny v míře větší. Pro případ neztotožnění se s jeho námitkami, navrhuje uložení trestu ještě v nižší výměře bez uložení trestu vyhoštění. V ČR totiž žije několik let, má zde kromě pracovních vazeb také vazby obdobné rodinným (jde o družku V. B., i když ji zatím jako svoji družku neuváděl). Navrhuje proto, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a obžaloby jej zprostil, event. uložil trest, jak je výše uvedeno. Odvolání obžalovaného M. T. T. vytýká krajskému soudu, že pochybil při hodnocení doplnění důkazní situace. Vytýká soudu, že vycházel z důkazů opatřených v rozporu se zákonem, neprovedl důkazy navrhované a dopustil se také řady procesních pochybení. Obhajoba má pochybnosti o věrohodnosti výpovědi svědka K., co bylo také potvrzeno v jeho doplňující výpovědi u hlavního líčení dne 30. 9. 2014, kdy tento, pokud byl dotazován na jemu předem známé otázky (zachycené v úředních záznamech), odpovídal jasně, zatímco v případě dotazů obhájců jsou jeho výpovědi rozporuplné a svědek si není schopen rozpomenout na řadu skutečností. Za nepřípustné odvolatel považuje důkazy získané nezákonným užitím operativně pátracích prostředků. Jde o to, že protokol o sledování neobsahuje údaje o osobách podílejících se na sledování osob a věcí. Tato vada se o to více násobí, když je zřejmé, že některá sledování provedl přímo K. Podle názoru odvolatele sledované prostředky mohl použít pouze oprávněný policejní orgán. Krajský soud také neprovedl obhajobou navrhovaný důkaz, a to operativní spis Celní správy, či výslech navrhovaného mjr. Bc. J. (zpracovatele protokolů o sledování). S argumentací krajského soudu, proč těmto návrhům nebylo vyhověno, se odvolatel neztotožnil a zdůvodnění neprovedení tohoto návrhu nepovažuje za dostatečné. Pochybení soudu je odvolatelem spatřováno také v otázce trestu, když v případě obžalovaných, obecně označovaných jako zahradníci, neuvedl, proč právě v jeho případě došlo k uložení trestů ve výměře 7 let, oproti zbylým obžalovaným, u nichž byly uloženy tresty v nižší výměře. Argument, že odvolatel na rozdíl od zbylých obžalovaných působících jako zahradníci, působil v obou pěstírnách, přitom považuje za nedostatečný na zdůvodnění tohoto rozdílu. S ohledem na uvedené je navrhováno zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci krajskému soudu, event. zproštění obžaloby, případně uložení trestu v nižší výměře. Obžalovaný K. D. T. namítá, že soud při svém rozhodování vycházel z důkazů, které nebyly pořízeny v souladu s požadavky zákona. Závěr o jeho vině soud opřel toliko o výpověď spoluobžalovaného snažícího se za každou cenu o co nejnižší podíl viny a svědka, kterého nelze považovat za věrohodného. K jeho osobě se kromě svědka K. nevyjádřil žádný ze svědků, nebyl zadržen na místě činu, jeho otisky prstů nefigurují na žádné ze stop zajištěných na místě, v jeho krvi či moči nebyla nalezena žádná droga a nebyl zachycen na žádném videozáznamu pořízeném v pěstírnách. O jeho vině nesvědčí ani poznatek ze znaleckého posudku z oboru kybernetika, podle kterého mělo být z telefonu, který vydal, voláno některým ze spoluobžalovaných (obžalovaného ad. 1 a ad. 4). Takovýto údaj je však bez zjištění, kdy k němu mělo dojít, údajem bezcenným. Nebyl proveden žádný důkaz svědčící, že by prováděl zabezpečení samotné montáže technologického a botanického zařízení, napojení na zdroj elektrické energie a vody a samotný provoz v pěstírnách, jak se uvádí ve skutkové větě. Výjimkou je pouze výpověď svědka K. a částečně obžalovaného M. C. H., který ovšem v případě jeho osoby popisoval pouze připojení nemovitosti na zdroj elektrické energie. Protokoly o sledování osob a věcí mají společné, že z nich není zřejmé, kdo sledování prováděl. Krajský soud v tomto směru nerespektoval pokyny odvolacího soudu. Jde o skutečnost o to závažnější, že některá sledování prováděl svědek K. Samostatnou kapitolu pak tvoří provedení nepovolené domovní prohlídky. Pokud krajský soud tento postup obhajuje způsobem, „že účel světí prostředky“, nelze jej akceptovat. Jde o důkaz nezákonný a nelze z něj proto vycházet. Pokud byl záznamovým zařízením vybaven svědek K., je zřejmé, že se v nemovitostech pohyboval volně a v podstatě bylo na něm, co bude obsahem záznamu. Není také jasné, zda a jaké dostal instrukce od orgánu činného v trestním řízení k pořizování videozáznamu, ani zda se mu dostalo příslušného poučení k jeho obsluze, kdo a kdy s touto technikou manipuloval. Namítá také svědeckou výpověď svědka K., u něhož jde o osobu v minulosti vícekrát trestně stíhanou (celkem šestkrát), přičemž o jeho charakteru dostatečně vypovídá povaha trestné činnosti (krádež, podvod, zpronevěra). V případě tohoto svědka nebyly podmínky pro jeho utajení ve smyslu § 55 tr.ř. Při podání svědecké výpovědi měl neoprávněně k dispozici protokoly o podaných vysvětleních. Pokud pak vypovídal u hlavního líčení, odvolatel odmítá závěr soudu o výpovědi konzistentní. Měl totiž k dispozici již zmiňované protokoly o podaných vysvětleních. Pokud ale u hlavního líčení odpovídal na otázky obhájců, tato konzistentnost se vytratila. Vytýká také krajskému soudu, že pokud mu byl uložen trest odnětí svobody, tak tento se nezabýval stupněm a povahou jeho narušení, protože pokud by tak učinil, shledal by předpoklady pro jeho zařazení pro výkon uloženého trestu do věznice s ostrahou. S ohledem na uvedené je navrhováno, aby podle § 258 odst. 1 písm. a), písm. b), písm. c), písm. d) tr.ř. odvolací soud zrušil napadený rozsudek a podle § 226 písm. d) tr.ř. jej obžaloby zprostil, event. aby podle § 259 odst. 1 tr.ř. vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Věc obžalovaných byla předložena Vrchnímu soudu v Olomouci, jako soudu odvolacímu, ve smyslu § 252 tr.ř. Bylo zjištěno, že odvolání byla podána osobami oprávněnými (§ 246 odst. 1 písm. b/ tr.ř.), v zákonem stanovené lhůtě (§ 248 odst. 1 tr.ř.), přičemž splňují náležitosti zákonem stanovené (§ 249 odst. 1 tr.ř.). Z těchto důvodů odvolací soud neshledal podmínky pro rozhodnutí ve smyslu § 253 tr.ř. a k projednání odvolání nařídil veřejné zasedání. Na podkladě podaných odvolání odvolací soud přezkoumal zákonnost a odůvodněnost napadených výroků, jakož i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. K vadám nevytýkaným by bylo přihlédnuto jen tehdy, pokud by měly vliv na správnost výroků, proti nimž byla odvolání podána. Úvodem je možno připomenout, že napadený rozsudek je v pořadí již druhé rozhodnutí krajského soudu vydané poté, co Vrchní soud v Olomouci, jako soud odvolací, předcházející rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil s tím, aby ve věci učinil nové rozhodnutí s pokyny k odstranění zjištěných nedostatků (odstranění nedostatků v protokole o sledování, stanovení počátku neoprávněného odběru elektrické energie, stanovení výše prospěchu, vypořádat se s námitkami týkajícími se některých zajištěných věcí, vyjasnění pozice, kdo je v případě neoprávněného odběru elektrické energie v pozici poškozeného, odstranění určitých formálních nepřesností v popisu skutku, vypořádání se s učiněnými návrhy na doplnění dokazování a při úvahách o trestech přihlédnout k rozdílnému podílu jednotlivých obžalovaných na páchané trestné činnosti). V kostce lze zmínit, že nalézací soud se vesměs s pokyny odvolacího soudu vypořádal. Nedošlo k odstranění všech vytýkaných vad v případě protokolů o sledování osob a věcí, ale o věci bude pojednáno dále. Na podkladě zmiňovaných odvolání odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek a řízení mu předcházející, a to ve světle odvolacími prostředky napadených výroků a konkrétních vytýkaných vad. Vycházel přitom ze zásady, že je-li odvolání podáno proti výroku o vině, přezkoumá odvolací soud v návaznosti na vytýkané vady vždy i výrok o trestu, jakož i další výroky mající ve výroku o vině svůj podklad. Je nutno také podotknout, že je to zásadně odvolatel, kdo svým opravným prostředkem, v němž vymezí, nejen který výrok napadá, ale konkrétně uvede, jaké vady mu vytýká, čímž určí rozsah přezkumné povinnosti odvolacího soudu. V zásadě se námitky obsažené v opravných prostředcích dají, kromě námitky vnitřní rozpornosti popisu skutkové věty, rozčlenit na námitky procesní povahy, výhrady vůči správnosti a úplnosti skutkových zjištění proti porušení ustanovení trestního zákoníku a nepřiměřenosti uložených trestů. Po přezkoumání napadeného rozsudku a správnosti postupu řízení, které jeho vydání předcházelo, odvolací soud dospěl k závěru, že v tomto řízení nebyla porušena ustanovení, jimiž se má zabezpečit objasnění věci nebo právo obžalovaných na obhajobu, které by mohlo mít vliv na správnost a zákonnost přezkoumávaných částí napadeného rozsudku ve smyslu ustanovení § 258 odst. 1 písm. a) tr.ř. V řízení byla dodržena všechna stěžejní ustanovení trestního řádu, zejména ta, která mají zabezpečit právo obžalovaných na obhajobu. Obžaloba byla podána pro skutky, které jsou předmětem sdělení obvinění, a ty jsou totožné se skutky popsanými ve výrokové části napadeného rozsudku (platí to také v případě drobných změn). Důkazy, které byly v tomto řízení orgány činnými v přípravném řízení a následně soudem provedeny, byly v zásadě realizovány zákonným způsobem a jednalo se o důkazy procesně využitelné. Obžalovaní měli od počátku řízení obhájce, čímž bylo zabezpečeno jejich právo na obhajobu. V žádné fázi řízení přitom nedošlo ke zkrácení jejich práva na obhajobu (již v rámci přípravného řízení bylo následně upuštěno od výslechu utajeného svědka, přičemž svědek byl slyšen v rámci řízení před soudem). Pokud bylo namítáno, že ve věci nebyly dány podmínky pro výslech svědka F. N., jako utajeného svědka podle § 55 odst. 2 tr.ř., je nutno uvést, že již v přípravném řízení byl dne 1. 8. 2014 realizován výslech svědka po odtajnění jeho vzhledu za přítomnosti obhájců. V řízení před soudem byl pak proveden velmi rozsáhlý několikahodinový výslech svědka M. K. (realizovaný dle obecných ustanovení trestního řádu). Postupem soudu tak byly odstraněny jakékoliv nejasnosti o existenci podmínek pro postup podle § 55 odst. 2 tr.ř., jakož i výhrad, že svědek ve věci nevypovídal tzv. spontánně, resp. o tom, co si pamatoval, ale že opakoval obsah předcházející ve věci sepsaných úředních záznamů. Krajský soud se s těmito výhradami zabýval a jeho závěry v tomto směru lze považoval za vyčerpávající a věci odpovídající a odvolatele lze na tyto vývody odkázat. Pokud je obhajobou namítáno, že neobjasněním jmen osob, které se sledování osob a věcí podílely, došlo k nesplnění pokynu odvolacího soudu, tedy k vadě, pak odvolací soud není názoru, že by šlo o zásadní – hrubé pochybení, které by významným – zásadním způsobem znemožňovalo použití těchto protokolů jako důkazů. Skutečností je, že odvolacím soudem bylo kromě jiného nalézacímu soudu v rámci odstraňování vad protokolů o sledování osob a věcí uloženo také objasnění jmen a příjmení osob, které se úkonů – sledování zúčastnily. Platí také zásada, že v novém řízení má odvolací soud trvat na provedení všech předcházejících pokynů. Odvolací soud si je vědom, že trváním na provedení zmiňovaného požadavku by sice došlo k naplnění existující právní úpravy, ale toliko v rovině požadavků formálních (ustanovení § 55 odst. 1 tr.ř.), a to takových absence, kterých nemá vliv na věcnou správnost obsahu jednotlivých protokolů. Pokud by totiž vznikly zásadnější nejasnosti kolem jejich obsahu, existuje i nadále způsob, například výslechem osoby, která protokol podepsala, jak je v případě potřeby odstranit. Neuvedení jména a příjmení osoby úkonu se zúčastňující je sice požadavkem zákona, ale požadavkem ryze formálním. Současně lze přihlédnout i k existující dané problematice vyvíjející se soudní praxí založené například krajským soudem citovaným rozhodnutím NS ČR, sp.zn. 5 Tdo 482/2011, podle které jsou požadavky zákona splněny i tehdy, jsou-li protokoly o sledování osob a věcí podepsány pracovníkem příslušného orgánu, který jej vyhotovil. Lze tedy uvést, že namítaný postup krajského soudu není takového charakteru, že by mohl mít vliv na zákonnost provedených důkazů a tedy i vliv na věcnou správnost napadeného rozhodnutí. Obhajobou je namítána také nezákonnost úkonů ze dne 2. 11. 2012, kdy po vniknutí do nemovitosti v U. došlo formou videozáznamu k zadokumentování vnitřního prostoru nemovitostí, tedy v zásadě k provedení domovní prohlídky. K této otázce se odvolací soud vyjádřil již v rámci předcházejícího rozhodnutí, když konstatoval, že v případě pořízení videozáznamu celého prostoru nemovitosti šlo o postup vadný. K dané problematice je nutno uvést, že krajský soud, jak se zjišťuje z odůvodnění napadeného rozsudku, svá skutková zjištění, ale i poznatky plynoucí z pořízeného videozáznamu kromě zmínky, že šlo o funkční pěstírnu marihuany, nepromítl při tvorbě svých skutkových závěrů (viz strana 28 až 29 rozsudku). Poznatky o využívání vnitřních prostor v nemovitosti jsou přitom kromě jiného zřejmé z protokolu o domovní prohlídce ze dne 9. 12. 2012 (viz č.l. 21 odůvodnění rozsudku). Obsah odůvodnění napadeného rozsudku na žádném dalším místě i přes poměrně „nešťastnou“ formulaci obsaženou na straně 28 až 29 odůvodnění neobsahuje závěry, jež by byly budovány na pořízeném videozáznamu ze dne 2. 11. 2012. Odvolací soud v této části námitek uzavírá, že důkazy, které byly v tomto řízení orgány činnými v trestním řízení vesměs provedeny a následně hodnoceny byly realizovány zákonným způsobem a jednalo se tak o důkazy procesně relevantní – využitelné. Odvolací soud tedy uzavírá, že řízení předcházející vydání napadeného rozsudku není zatíženo žádnou podstatnou vadou, která by sebou přinášela nutné zrušení napadeného rozsudku ve smyslu ustanovení § 258 odst. 1 písm. a) tr.ř. Pokud jde o vlastní napadený rozsudek, tak jak byl písemně vyhotoven a procesním stranám doručen, tento splňuje kritéria obsažená v ustanovení § 120 tr.ř. z hlediska jeho struktury a ustanovení § 125 tr.ř. stran jeho odůvodnění. Písemné vyhotovení rozsudku lze označit za poměrně podrobné, v němž se nalézací soud vypořádal jak s provedenými důkazy, tak s obhajobou obžalovaných, jakož i výhradami vůči jednotlivým důkazům. Je z něj zřejmé, které skutečnosti vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů. Z obsahu rozsudku je rovněž patrné, jak se vypořádal s řadou námitek obžalovaných, již uplatněné obhajobě obžalovaných, když řada z nich je totožná s námitkami odvolacími a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle ustanovení trestního zákoníku. Dále vrchní soud dospěl k závěru, že rozsah dokazování, jež ve věci bylo soudem provedeno, je třeba považovat za dostačující pro objasnění věci v rozsahu nezbytném z hlediska ustanovení § 2 odst. 5 tr.ř. (zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí). Soudu prvního stupně nelze vytknout, že by neprovedl některý z podstatných důkazů, které by mohly přispět k bližšímu objasnění věci, či že by některé z provedených důkazů nehodnotil řádně a důsledně způsobem požadovaným v ustanovení § 2 odst. 6 tr.ř. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že povinnost orgánů činných v trestním řízení při hodnocení provedených důkazů je založena na zásadě volného hodnocení důkazů. Tato zásada nutí soud přihlédnout k okolnostem konkrétního případu, jeho zvláštnostem, charakteristickým rysům a brání obecně mechanickému postupu při hodnocení důkazů. Zákon nestanoví a nepřikládá a priory žádnému z důkazů zvláštní význam. Soud při hodnocení provedených důkazů musí postupovat tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, přičemž tyto důkazy hodnotí podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jak jednotlivě, tak i v jejich souhrnu. Hodnocení musí činit z hlediska závažnosti důkazů (tedy vyloučit důkazy nepodstatné, takové, z nichž nelze učinit poznatky o předmětu dokazování) a důkazy posuzuje i z hlediska zákonnosti (zda nebyly provedeny v rozporu s příslušnými procesními předpisy a zda nelze v důkazním řízení shledat taková pochybení, která by měla povahu podstatných vad řízení). Důkazy je třeba podrobit hodnocení z hlediska věrohodnosti a pravdivosti na základě analýzy jednotlivých poznatků pocházejících ze samotného konkrétního důkazu při jeho vyhodnocení ve vztahu k dalším provedeným důkazním prostředkům. Tato zásada je vybudována na vnitřním přesvědčení orgánu činného v trestním řízení, jež ale není projevem libovůle nebo svobody takového orgánu, nýbrž je vytvářena na přísně logickém základě opírajícím se o právní vědomí všestranné, hluboké a logické zhodnocení důkazů v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím ke všem okolnostem případu. Takové hodnocení pak musí být obsaženo v odůvodnění příslušného rozhodnutí. Dle názoru odvolacího soudu obsah odůvodnění přezkoumávaného napadeného rozsudku, jakož i samotné rozhodnutí a řízení, jež mu předcházelo, ve své podstatě těmto povinnostem zcela obstojí. Je třeba také zmínit, že stávající trestněprávní teorie i praxe stojí na zásadě, že pokud soud prvního stupně postupoval při hodnocení důkazů důsledně podle ustanovení § 2 odst. 6 tr.ř., tedy, že provedené důkazy hodnotil dle svého vnitřního přesvědčení, založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a vzájemných souvislostech, a pokud učinil logicky odůvodněná skutková zjištění, nemůže odvolací soud napadený rozsudek zrušit jen proto, že sám na základě svého přesvědčení hodnotí tytéž důkazy odlišně, tedy s jiným v úvahu připadajícím výsledkem. Hodnocení důkazů je tedy výsostným právem soudu nalézacího, který důkazy provádí. Zákonodárce příslušnou úpravou trestního řízení omezil možnost odvolacího soudu zasahovat do hodnocení důkazů soudu prvního stupně, když v ustanovení § 263 odst. 7 tr.ř. deklaroval, že odvolací soud je v zásadě vázán hodnocením důkazů soudem prvního stupně s vyjma těch důkazů, které byly provedeny před odvolacím soudem. Konečně také Ústavní soud stojí na stanovisku, že zasahovat do hodnocení důkazů soudu nalézacího lze jenom tehdy, pokud je takové hodnocení v extrémním rozporu s obsahem provedených důkazů. V projednávaném případě však o takovou situaci v žádném případě nejde. V dané věci lze tedy uzavřít, že již soud prvního stupně řádným způsobem odůvodnil (například na str. 47 a 48), proč není potřebné další dokazování, kromě jiného i opatřením exekučního spisu proti G. M., či zjišťování podoby internetových stránek Celní správy či výslechem M. B., kdy a jak se svědek K. kontaktoval s pracovníky Celní správy, event. opatřením operativního spisu Celní správy. Odvolací soud ze stejných důvodů zamítl jako nadbytečný návrh učiněný v řízení před soudem odvolacím a ze stejných důvodů zamítl také návrh obžalovaného D. C. P. na čtení obsahu jeho korespondence s rodinnými příslušníky, případně návrh na výslech V. B. z O.-P., kterou navrhovatel označuje za svoji družku s účelem prokázání existence rodinných vazeb. Ze stejných důvodů nebyly shledány důvodnými ani další výtky vůči krajskému soudu, pokud nevyhověl návrhu na doplnění dokazování. Odvolací soud kromě výše uvedeného musí konstatovat, že nesdílí výhradu odvolatele V. K. N. o vnitřní rozpornosti či neúplnosti skutkové věty pod bodem 1) rozsudku s tím, že tato je v rozporu také s odůvodněním napadeného rozsudku. Samotný odvolatel uvádí, že nalézacím soudem byl učiněn závěr, že s vybudováním pěstírny v K.-O. neměl odvolatel nic společného. Takovýto závěr je přitom i v popisu skutku promítnut, a to tak, že v domě č. ... v obci U., okres P. a dále, že v domě č. ... v K.-O. nejprve obžalovaný M. C. H. a K. D. T. v obou pěstírnách a V. K. N. v pěstírně v U. vybudovali zařízení na pěstování konopí …., kdy za tímto účelem přivezli v přesně nezjištěné době jednak do budovy č. ... v U. obžalovaného H. Ch. N. a jednak do budovy č. ... v K.-O. obžalovaného D. C. P. a M. T. T., jejich úkolem byla přímá péče o rostliny konopí, přičemž ….“. Takto provedený popis nezavdává žádné pochybnosti o tom, že odvolatelovi aktivity se týkaly pouze pěstírny v U. (je to v rozhodnutí několikrát konstatováno). Přisvědčeno nebylo výhradám ohledně závěru krajského soudu o věrohodnosti výpovědi svědka M. K. Tato otázka byla předmětem pozornosti krajského soudu. Tento rozsáhlým a vnitřně logickým způsobem vyložil, proč výpověď svědka učiněnou v rámci hlavního líčení (nikoliv tedy výpověď z přípravného řízení) považuje i přes existenci určitých rozporů či nepřesností za věrohodnou. Na tuto argumentaci lze v plném rozsahu odvolatele odkázat. Podle odvolacího soudu je zcela pochopitelné, že svědek pod tlakem opakovaných dotazů ze strany většího množství obhájců, pokud má vypovídat po větším časovém odstupu od události a pokud skutek byl páchán po delší dobu, se může dopustit „řady nepřesností či odlišností“. V případě těchto nepřesností či rozporů však nejde o tvrzení zásadní – podstatná, ale toliko podružná. Lze jenom zdůraznit, že výpověď svědka není osamocená, ale je v řadě tvrzení v souladu s dalšími provedenými důkazy. Věci neodpovídající je také argument, že závěr o vině obžalovaných se opírá toliko o výpověď svědka K. (kromě jiného osoby několikrát soudně trestané). Opravnými prostředky je pomíjena výpověď obžalovaného M. C. H. (na které tento setrval také v rámci odvolacího řízení), popisující faktické postavení jednotlivých osob ať již v postavení organizátorů či tzv. zahradníků, poznatky plynoucí z protokolů o sledování osob a věcí, skutečnosti plynoucí ze znaleckých posudků svědčící o stopách THC látek na jejich rukou či nálezy daktyloskopických stop. Za této situace, pokud obžalovaní, vyjma obžalovaného K. D. T., byli zadrženi v místě jednotlivých pěstíren, jejich ruce vykazovaly stopy po tetrahydrocannabinolu a na igelitových pytlích byly zajištěny jejich daktyloskopické stopy, některých z nich nelze krajskému soudu vytknout, že by své skutkové závěry uzavřel způsobem, jak je uvedeno v napadeném rozsudku. Je nutno vážit také zjištění, že přísun vody a živin k rostlinám nebyl zajištěn automatickým způsobem, což má za následek, že byla nutná fyzická přítomnost osob tuto činnost zajišťujících. Bez významu nelze v rámci hodnocení důkazní situace ponechat poznatek plynoucí z domovní prohlídky ze dne 9. 12. 2012 v rodinném domě v K.-O. Osobou, která se této domovní prohlídky zúčastnila, byl obžalovaný D. C. P., který kromě jiného v rámci předpokládaného výslechu uvedl, že k nemovitosti nemá žádný vztah, že tam byl dovezen dvěma Vietnamci a že dostal za úkol starat se o rostliny, k čemuž dostal návod na listu papíru. Jde přitom o poznatky opatřené úkonem ze dne 9. 12. 2012. Do zmiňované skupiny námitek patří také námitky, co do výše prokázaného prospěchu (u § 283 tr.zákoníku), konkrétně „značného prospěchu“ (jde totiž v zásadě o skutkové zjištění). Lze připustit (a odvolacího soud je tohoto názoru), že způsob, jakým krajský soud v popise skutku vyjádřil otázku „prospěchu“, není běžným a také ne zcela šťastným. Toto konstatování odvolacího soudu ale neznamená, že by snad muselo jít o nedostatek napadeného rozsudku či o jeho vadu, a to vadu podstatnou, mající za následek jeho zrušení. Se závěrem, že trestnou činností obžalovaných bylo sledování dosažení prospěchu převyšujícího částku 500.000 Kč, lze souhlasit. Opodstatněnost tohoto závěru o výši prospěchu byla předmětem dokazování (nejde tedy o závěr ničím nepodložený). Při řešení této otázky poté, co soud rozvedl své úvahy (na straně 61 až 63 rozsudku), které jednotlivé položky zohlednil jako položky nákladové, učinil závěr o výši prospěchu přesahujícím částku 500.000 Kč, a to i přes zmínku neprokázání řady položek patřících mezi položky nákladové. Takovýto postup spočívající v tom, že soud ve skutku uvede alespoň minimální částku představující hranici prospěchu a současně v odůvodnění rozhodnutí vysvětlí, jak k ní a na základě jakých úvah dospěl, lze považovat ještě za postup odpovídající. Tomuto právnímu názoru přitom odůvodnění napadeného rozhodnutí odpovídá, i když ne se všemi krajským soudem zohledněnými položkami se odvolací soud ztotožnil. Dle názoru odvolacího soudu ne všechny výdaje na straně pachatele drogové trestné činnosti mají tu povahu, aby byly při řešení míry jeho „prospěchu“ zohledněny jako jeho náklady. Pokud by docházelo k nekritickému zohledňování pachatelem event. uváděných nákladů ve spojení s trestnou činností, mohlo by docházet k situacím, jež by byly v zásadě v rozporu s logikou věci, proto je možno mezi objektivně zohlednitelné náklady započíst v podstatě pouze ty položky – ty náklady v daném případě, které jsou nezbytné pro opatření rostlin, jejich vypěstování či sklizeň, event. zpracování, tedy náklady, které byly při výrobě drogy spotřebovány či užity při tomto procesu jejich výroby. Mezi takové náklady přitom nepatří pořízení nemovitostí, byť za účelem vybudování pěstíren (nejde o jejich spotřebování či užití při procesu jejich výroby), či stravné osob na trestné činnosti se podílejících, případně jiných osob, jejich odměna, telekomunikační náklady, náklady na PHM v souvislosti s různými jízdami, apod. V případě těchto úvah jde však jenom o názory soudu odvolacího, když věc byla přezkoumávána toliko na základě odvolání obžalovaných, což znamená, že nebylo možno učinit závěry vyznívající v neprospěch odvolatelů. Výhrady vůči skutkovým zjištěním obsažené pod body 2) a 3) napadeného rozsudku vzneseny nebyly. Odvolací soud dospěl také k závěru, že krajský soud poté, co ve věci na základě provedeného dokazování učinil úplné a správné skutkové závěry, tyto po právní stránce správně podřadil pod odpovídající právní kvalifikaci, a to v bodě 1) výroku rozsudku podle ustanovení § 283 tr.zákoníku a v bodech 2) a 3) výroku pod ustanovení § 205 tr.zákoníku (v obou případech včetně kvalifikovaných skutkových podstat). Věci odpovídajícím způsobem bylo krajským soudem uzavřeno, že pěstováním konopí, se obžalovaní pokusili vyrobit psychotropní látku THC, tedy drogu. K realizaci jejich úmyslu, tedy výroby drogy nedošlo, a to v důsledku zásahu policie, která obžalované zajistila. Proto je závěr soudu o spáchání trestné činnosti pod bodem 1) výroku rozsudku ve formě jejího pokusu závěrem odpovídajícím. V posuzovaném případě se jedná o značně sofistikovaný způsob spáchání trestné činnosti. To již samo o sobě svědčí o vyšší míře organizovanosti či koordinace činností souvisejících s realizací nezbytných, poměrně náročných úkolů spočívajících kromě vyhledání a zajištění vhodných nemovitostí, jejich přípravou k vybudování funkčních pěstíren, v samotném vybudování technického zázemí a pak jejich následného provozování, jež vzhledem k absenci automatizovaného provozu představovalo nutnost značné manuální práce. Tyto skutečnosti (kromě obsahů výpovědí svědka K. či obžalovaného M. C. H.) odůvodňují závěr soudu, že trestná činnost byla spáchána organizovanou skupinou, tedy skupinou více pachatelů (nejméně 3), u nichž existovala určitá dělba činností (vytipování a opatření nemovitostí, opatření potřebného vybavení, vybudování funkčních pěstíren, opatření, pěstování a sklizení sazenic a jejich zpracovávání). V podrobnostech lze pak odvolatele odkázat na závěry krajského soudu obsažené v napadeném rozhodnutí na straně 59 až 60 rozsudku. Přiléhavé jsou závěry soudu také v otázce rozsahu, resp. značného či velkého rozsahu spáchání trestné činnosti drogové povahy, jenž jsou rozvedeny na straně 60 až 61 rozsudku, na které lze rovněž poukázat. Již výše byly zmíněny závěry krajského soudu ohledně prokázání prospěchu, resp. značného prospěchu, tedy prospěchu nad 500.000 Kč. Odvolací soud jako na přiléhavé odkazuje odvolatele na závěry krajského soudu obsažené na straně 61 až 63 rozsudku. Přezkoumány byly také závěry soudu týkající se bodu 2) a 3) rozsudku a také zde odvolací soud nemá k jeho postupu žádné výhrady. Z důvodu souhlasu s argumenty krajského soudu lze odvolatele na tyto odkázat. Jenom okrajově lze uvést, že trestné činnosti se obžalovaní dopustili v zásadě společným jednáním v rámci organizované skupiny, tedy jako spolupachatelé. Vzhledem k jejich subjektivní stránce odpovídají proto za způsobenou škodu v plném rozsahu. Odvolací soud se vzhledem k námitkám opravných prostředků zabýval také otázkou uložených trestů. V tomto směru je třeba konstatovat, že soud prvního stupně správně zjistil všechny základní skutečnosti, jež jsou podstatné pro správné vyměření trestu. Byly zohledněny skutečnosti rozhodné pro stanovení druhu a výše trestu podle § 37 až § 39 tr.zákoníku. Přehlédnuty nebyly nejen polehčující a přitěžující okolnosti, ale nově byly váženy také skutečnosti vypovídající o rozdílném postavení jednotlivých pachatelů při realizaci vlastní trestné činnosti. Vážen byl také nejen dosavadní život obžalovaných (jakož i jejich osobní a rodinné poměry), ale i možnosti jejich nápravy, kromě jiného vycházející například jenom z vlastního jejich postoje k posuzované trestné činnosti. Na tomto místě musí odvolací soud odmítnout námitky obžalovaného M. C. H. o nezohlednění významu jeho výpovědi. Opak je však skutečností. Krajským soudem je na několika místech jeho rozhodnutí konstatováno, že obžalovaný se částečně k trestné činnosti doznává. Pouze nepřijal závěr o úplném doznání se k trestné činnosti (když to neodpovídá provedené důkazní situaci) a nepřiznal mu v návaznosti na doznání navazující polehčující okolnosti (např. podle § 41 písm. l/, písm. m/ či písm. n/ tr.zákoníku). Postup krajského soudu je ale podle odvolacího soudu postupem odpovídajícím, nevykazující žádnou vadu. Otázka významu jeho výpovědi byla totiž promítnuta do konkrétně uloženého trestu, který byl obžalovanému vyměřen v délce 9 let v rámci trestní sazby 8 až 12 let, tedy nad spodní hranici zákonné trestní sazby, když vzhledem k prokázanému rozhodujícímu postavení obžalovaného ve skupině pachatelů připadalo uložení výrazně citelnějšího trestu odnětí svobody. Nebylo možno přisvědčit ani námitkám, že v případě uložených trestů, a to zejména trestů uložených pod spodní hranici trestní sazby podle ustanovení § 58 odst. 1 tr.zákoníku měly být tyto uloženy ještě mírnější, jakož i námitce, že nebyly důvody, aby obžalovanému M. T. T. byl uložen přísnější trest než zbylým obžalovaným zařazením do kategorie tzv. zahradníků. Odvolací soud nenachází žádnou skutečnost, pro kterou by uložené tresty (jak v rámci zákonné trestní sazby, tak v případě trestů pod zákonnou sazbu), bylo možno vnímat tyto tresty jako nepřiměřeně přísné. Uložení přísnějšího trestu obžalovaného M. T. T. je opřeno zejména o skutečnost, že na rozdíl od zbylých tzv. zahradníků, byl tento činný v obou dvou pěstírnách. Tato skutečnost (a to i přes výhradu odvolatele) je dostatečným důvodem ke zmiňovanému odlišení ve výměře o trestech. Důvodné nebyly ani výhrady jednotlivých obžalovaných vůči jejich zařazení do zákonem odpovídajících typů věznic, když podmínky pro užití moderačního ustanovení podle § 56 odst. 3 tr.zákoníku zjištěny nebyly. I zde jde především o posuzování závažnosti projednávané trestné činnosti a povahu narušení pachatelů, která jak zmiňuje krajský soud, je kromě jiného určována také jejich postojem k projednávané trestné činnosti, což se následně promítá při posuzování případných polehčujících okolností). Zákonu odpovídající je také výrok o uloženém trestu vyhoštění (vyjma obžalovaného M. C. H.) na stanovené doby. Důvodnost tohoto trestu nemůžou zvrátit námitky obžalovaného D. C. P. (poukazem na vztahy s příbuznými, případně vztah s V. B. označovanou za družku). Podmínky pro uložení trestu vyhoštění jsou upraveny v ustanovení § 80 tr.ř. Pokud odvolatel nesprávnost uloženého trestu míní dovozovat zmiňovanými vztahy s paní V. B. (jako družkou) a jeho bratry, je nutno zmínit, že podle § 80 odst. 3 písm. c) tr.ř. soud trest vyhoštění neuloží, jestliže pachatel má na území ČR trvalý pobyt, má zde pracovní a sociální zázemí a uložení trestu vyhoštění by bylo v rozporu se zájmem na spojování rodin. Všechny tyto podmínky přitom musí být dány kumulativně, což ale v daném případě splněno není (schází zejména podmínka pracovního a sociálního zázemí). Odvolací soud pochybení krajského soudu neshledal ani ve výroku podle § 70, resp. § 101 tr.zákoníku, kterým bylo rozhodnuto o propadnutí či zabrání ve výrokové části konkrétně zmiňovaných věcí. Pokud jde o výrok o náhradě škody, je třeba uvést, že krajský soud správně dovodil diferencovanou odpovědnost obžalovaných za škodu, která vznikla jejich trestnou činností, které se dopustili jako členové organizované skupiny, v podstatě tedy společným jednáním. Věci odpovídající je také zavázání jednotlivých obžalovaných k náhradě škody pouze ve vztahu k těm pěstírnám, v nichž byla účast obžalovaných prokázána. Výrok podle § 226 tr.ř. nebyl odvolacím soudem přezkoumáván, a to vzhledem k charakteru zmiňovaných opravných prostředků obžalovaných. Ze všech výše rozvedených důvodů proto odvolací soud rozhodl tak, že odvolání všech obžalovaných jako nedůvodná zamítl. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není další řádný opravný prostředek přípustný. Do dvou měsíců od jeho doručení je možno proti němu podat dovolání. Dovolání mohou podat nejvyšší státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoli výroku rozhodnutí a obviněný pro nesprávnost výroku, který se ho bezprostředně dotýká. Obviněný může dovolání podat pouze prostřednictvím obhájce. Podání obviněného, které nebylo učiněno prostřednictvím obhájce, se za dovolání nepovažuje. Dovolání se podává u soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni (v daném případě u Krajského soudu v Brně). O dovolání rozhoduje Nejvyšší soud České republiky v Brně. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí podání (§ 59 odst. 4 tr.ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr.ř. nebo § 265b odst. 2 tr.ř., o které se dovolání opírá. Nejvyšší státní zástupce je povinen v dovolání uvést, zda je podává ve prospěch nebo v neprospěch obviněného. Rozsah, v němž je rozhodnutí dovoláním napadáno, a důvody dovolání lze měnit jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání. V Olomouci dne 8. ledna 2015. JUDr. Štefan Š k a d r a v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Z. M.