Ve směnečném řízení ustanovení § 14b advokátního tarifu nelze aplikovat.

U s n e s e n í Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Marty Coufalové a soudců JUDr. Vladimíry Strakové a JUDr. Eustasie Rutarové v právní věci žalobce WECHSEL INV. s.r.o., se sídlem Olomouc - Chválkovice, Na zákopě 452/1a, PSČ 779 00, IČ 28594398, zastoupeného JUDr. Adamem Wilkem, Ph.D., advokátem se sídlem Boskovice, Masarykovo nám. 36/35, PSČ 680 01, proti žalovanému Petru Zdráhalovi, bytem Blovice, 5. května 683, PSČ 336 01, IČ 74675681, o zaplacení 47.325 Kč s postižními právy ze směnky, k odvolání žalobce proti směnečnému platebnímu rozkazu Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 3. října 2014, č.j. 6 Cm 298/2014-13, t a k t o : I. Směnečný platební rozkaz se v napadené části, to je výroku o náhradě nákladů řízení, m ě n í tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 12.599,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta JUDr. Adama Wilka, Ph.D. II. Na náhradě nákladů odvolacího řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobci 1.270,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta JUDr. Adama Wilka, Ph.D. O d ů v o d n ě n í : Shora označeným směnečným platebním rozkazem uložil soud žalovanému, aby do 15 dnů ode dne jeho doručení zaplatil žalobci částku 47.325 Kč, 6% úrok ročně z částky 47.325 Kč od 2.8.2014 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 157 Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 3.178 Kč k rukám advokáta žalobce nebo proti němu podal do 15 dnů od jeho doručení u podepsaného soudu námitky. Výrok o náhradě nákladů řízení soud odůvodnil tím, že aplikoval ustanovení § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů (dále jen advokátní tarif) účinný od 1.7.2014 a dovodil naplnění všech podmínek ustanovení odst. 1, když podání žalobce bylo učiněno na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, když konstatoval, že k datu rozhodnutí soudu jen u procesního soudu podal žalobce přes 150 skutkově i právně obdobných žalob, tarifní hodnota peněžitého plnění nepřekračuje částku 50.000 Kč, a proto přiznal na odměně za zastupování do podání žaloby 3x 500 Kč, tedy 1.500 Kč dle § 14b odst. 1 bod 3 a na paušální náhradě 3x 100 Kč, a to vše navýšil o 21% DPH dle § 137 odst. 3 a připočetl zaplacený soudní poplatek 1.000 Kč. Žalovaný námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu nepodal. Proti výroku směnečného platebního rozkazu, jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, podal odvolání žalobce, který právní názor soudu prvního stupně na aplikaci ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, nesdílí. Uvádí, že zpětnou kontrolou zjistil, že žalob podal k soudu prvního stupně v roce 2013 51 a v roce 2014 24, celkem 75 žalob, přičemž se v převážné většině jednalo o nároky v řádech desetitisíců a statisíců korun, takže jej nelze podezírat, že by primárním cílem žalobce bylo získat tzv. „přísudky“. Poukazuje na to, že dle důvodové zprávy bylo zakomponování ustanovení § 14b do advokátního tarifu provedeno s cílem zamezit stavu, kdy docházelo k vymáhání nároků nikoliv pro pohledávku samotnou, ale pro částku přiznávanou jako náhradu nákladů řízení, obecně označovaných jako formulářové či bagatelní žaloby, což bylo obecně považováno za vedoucí k dalšímu zadlužování zejména sociálně slabých osob, za zahlcování soudní soustavy. Podle názoru žalobce ustanovení § 14b advokátního tarifu, dle kterého mu soud zkrátil náhradu nákladů řízení, nelze aplikovat bez rozmyslu plošně, ale mělo by být aplikováno po individuálním posouzení všech podání toho kterého žalobce a především na podání typu „formulářových“ (zejména elektronických) žalob, tedy jednoduchých žalob, které lze vypracovat s minimem právní erudice a v souladu s jím zmiňovanou důvodovou zprávou. Obdobně by mohl žalobce označit odůvodnění směnečných platebních rozkazů za odůvodnění učiněné na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. Dále namítá, že aplikace tohoto ustanovení na nároky uplatněné z titulu bankovních směnek ve směnečném řízení a jejich postavení na roveň „formulářové žalobě“ je dle něho zcela nesprávné a nesouhlasí s tím, že je ho třeba považovat za podání na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, když ze samotného pojetí směnky ani nelze očekávat jakákoliv odlišnější skutková tvrzení než prostým popisem směnky; stejně tak by nebylo možno zlehčovat totožná odůvodnění v jednotlivých směnečných platebních rozkazech vydávaných soudem prvního stupně. Takový výklad by podle něho v konečném důsledku vedl k tomu, že by se takto nahlíželo na každého žalobce, jež podá více než jednu směnečnou žalobu k danému soudu. Navrhuje, aby odvolací soud napadený výrok změnil tak, že náhradu nákladů řízení přizná žalobci v běžné výši. Žalovaný se k podanému odvolání nevyjádřil. Odvolací soud poté, co dospěl k závěru, že odvolání je podáno včas, osobou oprávněnou, má náležitosti stanovené ustanovením § 205 odst. 1 o.s.ř., přezkoumal napadený výrok směnečného platebního rozkazu, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a to bez nařízení odvolacího jednání (§ 212, § 212a a § 214 odst. 2 písm. c/ o.s.ř.) a dospěl k závěru, že odvolání je třeba vyhovět. Z obsahu spisu vyplývá, že v řízení zahájeném dne 10.9.2014 tvrdil žalobce, že je řádným majitelem vlastní směnky bez protestu, kterou dne 31.8.2012 vystavil v Praze žalovaný na řad Raiffeisen Bank a.s. a na jejím základě se zavázal zaplatit směnečný peníz 47.325 Kč ke dni 1.8.2014 s místem placení v Olomouci, remitent směnku indosoval na nového majiteli směnky - žalobce. Žalovanému byla ve smyslu § 142a o.s.ř. dne 29.8.2014 zaslána výzva k proplacení směnky, žalovaný ji však neproplatil a žalobce se domáhal vydání směnečného platebního rozkazu, jímž bude žalovaný k zaplacení směnečného peníze se směnečným příslušenstvím a náklady řízení, které požadoval kromě zaplaceného soudního poplatku za odměnu 3 režijní paušály a DPH za zastoupení advokátem, zavázán. K návrhu připojil plnou moc udělenou advokátu, osvědčení o jeho registraci plátcem DPH, poštovní podací arch o odeslání zásilky žalovanému a výzvu k zaplacení směnky datovanou dne 29.8.2014, jakož i originál směnky. Po zaplacení soudního poplatku ve výši 2.375 Kč soud směnečný platební rozkaz vydal. Ve spise se nenachází žádný úřední záznam o tom, že by bylo lustrováno, za jaké konkrétní období u soudu prvního stupně žalobce podal „přes 150 skutkově i právně obdobných žalob“ ani v kolika žalobách předmět sporu nepřevyšoval 50.000 Kč. Odvolací soud konstatuje, že výrok směnečného platebního rozkazu o náhradě nákladů řízení není správný již z toho důvodu, že podle obsahu spisu byl žalobcem zaplacen soudní poplatek ve výši 2.375 Kč a v rámci náhrady nákladů řízení přiznal soud náhradu pouze ve výši 1.000 Kč. Odvolací soud však nesouhlasí ani s aplikací ustanovení § 14b advokátního tarifu. Do vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen advokátní tarif) bylo ustanovení § 14b začleněno vyhláškou č. 120/2014 Sb. ze dne 26. června 2014, a to s účinností od 1.7.2014. Podle odst. 1 v občanském soudním řízení a) které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, b) v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč, c) v němž byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení, činí pro účely stanovení náhrady nákladů řízení sazba za každý úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení včetně z tarifní hodnoty 1. do 10 000 Kč ................................ 200 Kč, 2. přes 10 000 Kč do 30 000 Kč ................. 300 Kč, 3. přes 30 000 Kč do 50 000 Kč ................. 500 Kč. K novelizaci advokátního tarifu vyhláškou č. 120/2014 Sb. došlo v návaznosti na nález Ústavního soudu ve věci sp.zn. Pl ÚS 25/12, který byl publikován ve Sbírce zákonů pod č. 116/2013 Sb., jímž došlo ke dni 7.5.2013 ke zrušení tzv. přísudkové vyhlášky, tedy vyhlášky č. 484/2000 Sb. a od tohoto okamžiku byla vyhláška č. 177/1996 Sb., tzv. advokátní tarif, jediným předpisem, který stanoví sazby odměny advokáta, včetně mimosmluvní odměny. Cílem novely bylo upravit, a to snížit částky, které je povinna nahradit úspěšné straně neúspěšná strana občanského soudního řízení v těch věcech, kde jde o nižší hodnoty peněžitého plnění, o němž je rozhodováno. Šlo o reakci na situaci, kdy zejména v případě tzv. bagatelních pohledávek docházelo k tomu, že byly vedeny soudní spory i v případech, v nichž předmětem sporu byla věc nepatrné hodnoty, což se dělo s vidinou výdělku, neboť žalobce očekával, že výše náhrady nákladů řízení bude vyšší než skutečně vynaložené náklady a tento rozdíl bude pro vítěznou stranu přinášet obchodní zisk a přiznávané náklady byly natolik vysoké, že je z principu výhodné se soudit i o předměty plnění nepatrné hodnoty. Vyhlášku č. 484/2000 Sb. Ústavní soud dle bodů 91 - 107 uvedeného nálezu zrušil proto, že náklady právního zastoupení, které byly na jejím základě vypočtené, nepřiměřeně zatěžovaly neúspěšnou stranu řízení zejména v situacích, kdy se hodnota předmětného sporu pohybovala v nižších pásmech, zejména v pásmu bagatelnosti a přiznaná náhrada nákladů byla zjevně nepřiměřená povaze a obsahu sporu, přičemž uvedl, že k takovému jevu dochází zejména v typech občanskoprávních sporů, kde jde o řízení, když proti rozsudku nalézacího soudu není odvolání přípustné (řízení v tzv. bagatelních sporech), o spory zahajované tzv. formulářovou žalobou (jednotlivé žaloby se v zásadě liší jen údaji o žalovaných a žalované částce), pohledávky ze smluv, kde jednou ze stran byl spotřebitel, a smluvní vztahy, v nichž je spotřebitel fakticky vyloučen z možnosti sjednat si občanskoprávní smlouvu s jiným obsahem. Pro budoucí právní úpravu Ústavní soud v nálezu zdůraznil, že stanovení výše odměny by mělo odrážet princip proporcionality, mělo by být přiměřené také ve vztahu k výši vymáhané částky. Důvodová zpráva k vyhlášce č. 120/2014 Sb. zdůvodňuje, že právě s ohledem na Ústavní soudem kritizovaný způsob rozhodování v bagatelních věcech a ve věcech formulářových žalob by výše odměny měla být snížena. Odvolací soud sdílí názor žalobce, že v řízení o vydání směnečného platebního rozkazu nelze zvláštní ustanovení o náhradě nákladů řízení provedeného ustanovením § 14b advokátního tarifu aplikovat. Na základě výše uvedeného Ústavního nálezu, jakož i důvodové zprávy, nelze vůbec usuzovat na to, že jím byl sledován cíl omezit náhradu nákladů řízení advokáta i ve směnečných řízeních, která mají zcela jinou povahu než jiná řízení, o nichž se v nálezu Ústavního soudu hovoří. U žalob na vydání směnečného platebního rozkazu nelze totiž uvažovat o tom, že se v zásadě liší jen údaji o žalovaných a žalované částce, byť na základě charakteru směnky lze očekávat, že tvrzení nemohou být o směnce jiná, než jaké jsou údaje v ní uvedené. Nelze tedy uvést, že by se směnečné návrhy na vydání směnečných platebních rozkazů lišily jen v údaji o žalovaných a žalované částce. Naopak vzhledem k charakteru směnečného řízení je třeba konstatovat, že advokát již při převzetí a přípravě zastoupení žalobce (úkon právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a/ advokátního tarifu) se musí seznámit nejen s textem směnečné listiny, ale od žalobce též zjistit případnou „kauzu“ směnky, neboť při podání návrhu na vydání směnečného platebního rozkazu musí mít informace i jiné, než vyplývají ze směnečné listiny, a to zejména v případě, kdy směnka plní funkci zajišťovací, a musí být jako zástupce žalobce připraven na možně námitky ze strany žalovaného, respektive žalovaných, ať už jde o výstavce nebo avalisty. Na základě všeho výše uvedeného odvolací soud uzavírá, že ve směnečném řízení ustanovení § 14b advokátního tarifu nelze aplikovat. Otázku, kolik směnečných žalob žalobce u soudu prvního stupně podal, v návaznosti na výše uvedené považuje odvolací soud za právně irelevantní. O náhradě nákladů řízení je tedy třeba rozhodnout, pokud jde o odměnu za jednotlivé úkony právní služby, postupem dle § 11 a § 7 advokátního tarifu. Zástupce žalobce podle obsahu spisu učinil 3 úkony právní služby, a to převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/), podání návrhu na vydání směnečného platebního rozkazu (§ 11 odst. 1 písm. d/) a učinil jednoduchou výzvu k plnění (§ 11 odst. 2 písm. h/). Podle § 7 bod 5 činí odměna za 1 úkon právní služby 3.020 Kč a ta přísluší za první dva úkony právní služby v plné výši a za 1 úkon - jednoduchou výzvu k plnění - ve výši jedné poloviny, to je 1.510 Kč, ke každému z těchto úkonů náleží podle § 13 odst. 3 paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč a k součtu těchto částek, to je 8.450 Kč, náleží dle § 137 o.s.ř. náhrada 21% DPH, když zástupce žalobce doložil, že je jejím plátcem, tedy částka dalších 1.774,50 Kč a odměna a náhrada nákladů advokáta tak činí celkem 10.224,50 Kč. S náhradou za zaplacený soudní poplatek ve výši 2.375 Kč pak celková částka nákladů řízení před soudem prvního stupně, na kterou žalobci vzniklo právo, činí 12.599,50 Kč. Z výše rozebraných důvodů odvolací soud ve výroku o náhradě nákladů řízení směnečný platební rozkaz analogicky postupem dle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. změnil tak, že žalovaného zavázal zaplatit žalobci tuto částku, a to k rukám jeho zástupce, který je advokátem (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud postupem dle ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. a úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, které podle obsahu spisu jsou představovány odměnou za právní zastoupení, a to 1 úkon právní služby za podání odvolání, za který mimosmluvní odměna přísluší dle § 11 odst. 2 písm. c) advokátního tarifu ve výši jedné poloviny ze sazby mimosmluvní odměny, která podle § 7 bod 4 činí 1.500 Kč, tedy jedna poloviny 750 Kč. K tomuto úkonu náleží dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč a k součtu těchto dvou částek pak dle § 137 o.s.ř. náhrada 21% DPH, jejímž plátcem zástupce žalobce je, to je částka dalších 220,50 Kč, takže celková částka nákladů odvolacího řízení, na něž žalobci vzniklo právo, činí 1.270,50 Kč. Tuto částku zavázal odvolací soud žalovaného zaplatit žalobci rovněž k rukám jeho zástupce, který je advokátem (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í opravný prostředek přípustný. V Olomouci dne 6. ledna 2015 Za správnost vyhotovení: JUDr. Marta Coufalová v.r. předsedkyně senátu