5 Cmo 321/2015-83 U s n e s e n í Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Zdeňky Šindelářové a soudců JUDr. Aleny Ježíkové a JUDr. Ivana Šišmy v právní věci žalobce Velká Klajdovka s.r.o., Brno – Židenice, Jedovnická 3912/7, PSČ 628 00, IČO 27758834, zastoupeného JUDr. Vladimírem Muzikářem, advokátem se sídlem v Brně, Havlíčkova 13, PSČ 602 00, proti žalované Martině Ipserové, nar. 11.2.1969, bytem v Brně – Štýřicích, Dvorského 34/16a, PSČ 639 00, zastoupené JUDr. Pavlem Holubem, advokátem se sídlem v Brně, Kopečná 14, PSČ 602 00, o zaplacení 93.834 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17.9.2015, č.j. 35 Cm 185/2014-62, t a k t o : Rozsudek Krajského soudu v Brně se v napadené části, to je v odstavcích II a III výroku, z r u š u j e a v tomto rozsahu se věc p o s t u p u j e Městskému soudu v Brně jako soudu věcně příslušnému. O d ů v o d n ě n í : Shora označeným rozsudkem zavázal Krajský soud v Brně žalovanou povinností zaplatit žalobci částku 5.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 28. 8. 2014 až do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (odstavec I výroku), v částce 70.959 Kč s úrokem z prodlení výši 8,05 % ročně od 28. 8. 2014 do zaplacení byla žaloba zamítnuta (II výroku); v odstavci III výroku pak byl žalobce zavázán povinností zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 11.163,60 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, a to k rukám advokáta žalované (odstavec III výroku). Z odůvodnění napadeného rozsudku vyplývá, že žalobou doručenou Krajskému soudu v Brně dne 29. 10. 2014 se žalobce proti žalované domáhal zaplacení částky 93.834 Kč s příslušenstvím. V průběhu řízení vzal žalobce žalobu v částce 17.875 Kč s příslušenstvím zpět, a proto krajský soud v tomto rozsahu řízení zastavil. Po částečném zastavení řízení zůstala předmětem řízení částka 75.959 Kč s příslušenstvím. Dle žalobních tvrzení byla žalovaná od 5. 12. 2007 do 11. 11. 2011 jednatelkou a společnicí žalobce. Dne 11. 11. 2011 uzavřel žalobce se žalovanou dohodu o přistoupení k závazku, podle níž žalovaná přistoupila v souladu s ustanovením § 534 zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 ke všem závazkům žalobce, které vznikly v období od 5. 12. 2007 do 31. 12. 2011, zejména k závazkům vyplývajícím z jednotlivých smluvních vztahů s dodavateli zboží a služeb, k závazkům vůči finančnímu úřadu, správě sociálního zabezpečení a zdravotním pojišťovnám. Žalovaná se zavázala splnit všechny závazky žalobce jednotlivým věřitelům za žalobce, a to v plném rozsahu, včetně příslušenství. Žalovaná se v dohodě vyjádřila, že s ohledem na charakter činností, kterou pro žalobce jako jednatelka a provozní vykonávala, jsou jí známy veškeré úkony či vztahy, z nichž mohly vzniknout závazky, ke kterým přistupuje. Žalobce vyzval žalovanou v návaznosti na dohodu o přistoupení k závazku ze dne 11. 11. 2011 k úhradě částky 312.593,60 Kč sestávající z dílčích položek, mezi kterými jsou zahrnuty i položky, které jsou předmětem tohoto řízení. Následně pak žalobce žalovanou vyzval k úhradě částky 320.000 Kč ve splátkách. Nedošlo však ani k zaplacení, ani k uzavření dohody o splátkách. Krajský soud po provedeném dokazování uzavřel, že dohoda o přistoupení k závazku, o níž žalobce opírá žalobní nárok, nese formální znaky dohody mezi dlužníkem a osobou přistupující k dluhu (bez účasti věřitele) ve smyslu § 534 ObčZ. Krajský soud však dále konstatoval, že nenašel právní oporu pro prohlášení žalované v dohodě o tom, že fakticky zodpovídá za závazky, které při realizaci předmětu činnosti, tedy při provozu hotelu Velká Klajdovka, věřiteli vznikly či ještě vzniknou, když v žádném případě se uvedený soud neztotožnil s tím, že by žalovaná pouze z titulu výkonu funkce jednatelky žalobce bez dalšího odpovídala i za závazky žalobce vzniklé v období po skončení výkonu funkce jednatelky dne 11. 11. 2011 do 31. 12. 2011. Dle názoru krajského soudu však především z dohody ze dne 11. 11. 2011 nevyplývají konkrétní a určité dluhy, k nimž žalovaná přistupuje. Protože nebyly uzavřeny konkrétní dohody o přistoupení k určitým a srozumitelně vyjádřeným dluhům, přičemž z jiných právních jednání povinnost žalované hradit závazky žalobce nevyplývá, soud prvního stupně žalobu - s výjimkou částky 5.000 Kč - zamítl, jak je uvedeno v odstavci II výroku napadeného rozsudku. Pokud jde o částku 5.000 Kč s příslušenstvím, pak v této části bylo žalobě vyhověno, když krajský soud uzavřel, že žalovaná za škodu způsobenou vyměřením a uhrazením pořádkové pokuty za nesplnění povinnosti založit listiny do sbírky listin obchodního rejstříku odpovídá společně a nerozdílně s dalším tehdejším jednatelem žalobce (§ 194 odst. 5, § 135 odst. 2 ObchZ). Nákladový výrok obsažený v odstavci III napadeného rozsudku je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého přiznal krajský soud v řízení převážně úspěšné žalované 89,4 % nákladů, které jí v řízení vznikly, a to v částce 11.163,60 Kč. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včas odvolání. V odvolání zdůraznil, že nikdy netvrdil, že by žalovaná měla být odpovědná za předmětné závazky, respektive škodu, kterou jejich neuhrazením žalobci způsobila, z titulu jejího výkonu funkce jednatelky (ať již v období před nebo po zániku této funkce). Žalobce dále zdůraznil, že svůj nárok opíral o dohodu o přistoupení závazku uzavřenou se žalovanou dne 11. 11. 2011, přičemž skutečnost, že žalovaná vykonávala funkci jednatelky žalobce, ani okamžik zániku této funkce, nemají na uzavřenou dohodu a povinnosti z ní pro žalovanou vyplývající žádný právně relevantní vliv, neboť takovouto dohodu může ve smyslu ustanovení § 534 zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, platně uzavřít jakákoliv osoba v jakémkoliv postavení. Žalobce v odvolání dále namítal, že není správný závěr krajského soudu o tom, že z dohody o přistoupení nevyplývají konkrétní a určité dluhy, k nimž žalovaná přistupuje. Dle názoru žalobce dohoda přesným a nezaměnitelným způsobem vymezuje závazky, k nimž žalovaná přistoupila, a to tak, že jde o všechny závazky žalobce, které vznikly v období od 5. 12. 2007 do 31. 12. 2011, přičemž navíc byly tyto závazky v textu dohody ještě specifikovány příkladným výčtem i charakterem a právním důvodem závazků, k nimž žalovaná přistupuje. Toto vymezení umožňuje jak smluvním stranám, tak kterékoliv třetí osobě, spolehlivě určit, zda ten který jednotlivý závazek pod dohodu spadá či nikoliv. V tomto směru žalobce v odvolání poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 5. 2010, sp. zn. 33 Cdo 4492/2008. Další odvolací námitkou žalobce bylo, že řízení před krajským soudem bylo stiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neboť tento soud nesplnil svou poučovací povinnost dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., když žalobce nepoučil o povinnosti tvrdit další rozhodné skutečnosti, které byly dle názoru soudu podstatné pro řízení (např. další skutečnosti týkající se okolností uzavření dohody), pokud na nich chtěl založit své rozhodnutí, a navrhnout důkazy k jejich prokázání (žalobce dále například nebyl upozorněn na případná nedostatečná tvrzení týkající se závazku žalobce vůči společnosti COVER plastic s.r.o.). Z těchto důvodů žalobce v odvolání navrhl, aby Vrchní soud v Olomouci buď rozsudek Krajského soudu v Brně v napadené části změnil a i v této části žalobě vyhověl, nebo aby ho v napadené části zrušil a v této části vrátil věc krajskému soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud projednal a rozhodl o podaném odvolání bez nařízení jednání dle ustanovení § 214 odst. 2 písm. d) o.s.ř., neboť dospěl k závěru, že jsou dány podmínky pro zrušení shora označeného rozsudku krajského soudu v napadené části dle ustanovení § 219a odst. 1 písm. a) o.s.ř. Dle ustanovení § 11 odst. 1 o.s.ř. se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení. Věcně a místně příslušným je vždy také soud, jehož příslušnost již není možné podle zákona zkoumat nebo jehož příslušnost byla určena pravomocným rozhodnutím příslušného soudu. Dle § 103 o.s.ř. kdykoliv za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení). V tomto směru odvolací soud z obsahu předloženého spisu zjistil, že řízení v této věci bylo zahájeno podáním žaloby u Krajského soudu v Brně dne 29. 10. 2014. Žalobce v žalobě odkazoval na ustanovení § 9 odst. 2 písm. f) zák. č. 99/1963 Sb, občanského soudního řádu, podle kterého dovozoval, že k projednání a rozhodnutí této věci je věcně příslušný krajský soud, jelikož se jedná o spor mezi obchodní korporací a bývalým členem jejího orgánu, přičemž jde o vztah týkající se výkonu funkce jednatele a postavení společníka žalobce. Žalobce pak již dále v žalobě poukazoval na dohodu o přistoupení k závazku ze dne 11. 11. 2011, dle které žalovaná přistoupila v souladu s ustanovením § 534 zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ke všem závazkům žalobce, které vznikly v období od 5. 12. 2007 do 31. 12. 2011 a zavázala se splnit uvedené závazky jednotlivým věřitelům žalobce, a to včetně sjednaného příslušenství. Žalobce dále v žalobě specifikoval jednotlivé závazky, které po žalované požaduje uhradit s tím, že celková pohledávka žalobce za žalovanou činí 312.593,60 Kč, nicméně touto žalobou žalobce uplatňuje vůči žalované pouze nárok na zaplacení částky 93.834 Kč. Úrok z prodlení pak žalobce po žalované požaduje ode dne následujícího po marném uplynutí lhůty k plnění stanovené v předsoudní výzvě ze dne 14. 8. 2014, tedy od 28. 8. 2014, a to ve výši 8,05 % ročně. S ohledem na shora uvedené se odvolací soud zabýval otázkou, zda k projednání a rozhodnutí této věci je věcně příslušný krajský soud jako soud prvního stupně. O věcné příslušnosti v této věci přitom nebylo rozhodnuto vrchním soudem dle ustanovení § 104a o.s.ř. a věcná příslušnost krajského soudu nebyla založena ani takovým rozhodnutím soudu, z něhož by vyplývalo, že příslušnost již není možné zkoumat. Otázku věcné příslušnosti soudů v dané věci je třeba řešit dle ustanovení § 9 o.s.ř. ve znění účinném k datu zahájení tohoto řízení, to je dle zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění po 1. 1. 2014 – resp. 29. 10. 2014, tj. ve znění zák. č. 396/2012 Sb. (část), 252/2014 Sb. Pokud jde o věci, k jejichž projednání jsou příslušné krajské soudy v prvním stupni, vymezuje je ustanovení § 9 v odstavci druhém pod písm. a) až o) o.s.ř. Z těchto vymezených sporů by v posuzované věci přicházela v úvahu věcná příslušnost dle ustanovení § 9 odst. 2 písm. f) o.s.ř., to je ve sporech mezi obchodními korporacemi, jejich společníky nebo členy a členy jejich orgánů nebo likvidátory, jde-li o vztahy týkající se výkonu funkce členů orgánů nebo likvidace. Na toto ustanovení ostatně poukazoval v žalobě sám žalobce. O věcnou příslušnost dle shora citovaného ustanovení § 9 odst. 2 písm. f) o.s.ř. však v konkrétní věci nejde, neboť pro určení věcné příslušnosti soudu jsou rozhodující tvrzení obsažená v žalobě a rovněž důkazy, jimiž žalobce hodlá svá žalobní tvrzení prokázat. Žalobce sice v žalobě na jedné straně odkazuje na ustanovení § 9 odst. 2 písm. f) o.s.ř. (ve znění od 1. 1. 2014) a uvádí, že žalovaná byla v době od 5. 12. 2007 do 31. 12. 2011 jednatelkou žalobce, žaloba však neobsahuje žádná tvrzení v tom směru, že by z nich bylo možno dovodit, že žalobce žalobou uplatněnou pohledávku (pohledávky) nárokuje vůči žalované z titulu náhrady škody při výkonu funkce jednatelky. Žalobce naopak - jak ostatně zdůrazňuje v podaném odvolání - odvozuje žalobou uplatněný nárok od dohody o přistoupení k závazku uzavřené se žalovanou ze dne 11. 11. 2011 dle ustanovení § 534 zák. č. 40/1964. Sb., občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013. Žalobce zároveň poukazuje na to, že dohodu ve smyslu ust. § 534 zák. č. 40/1964 Sb. může uzavřít (resp. mohla uzavřít) jakákoliv osoba v jakémkoliv postavení, a tudíž, že skutečnost, že žalovaná vykonávala funkci jednatelky žalobce, ani okamžik zániku této funkce, nemají na uzavřenou dohodu a povinnosti z ní vyplývající žádný vliv. Úkolem soudu tedy bude zabývat se především otázkou platnosti této dohody, a tím i otázkou práv a povinností z ní vyplývajících. Protože - s ohledem na výše uvedené - odvolací soud zjistil, že v daném případě rozhodoval věcně nepříslušný soud, rozhodnutí soudu prvního stupně v napadené části zrušil a v této části věc postoupil soudu věcně příslušnému, kterým je v posuzované věci okresní soud, a to Městský soud v Brně (§ 219a odst. 1 písm. a/, § 221 odst. 2 písm. b/ o.s.ř.). P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pouze pokud na základě podaného dovolání dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237 a § 239 o.s.ř.). Olomouc 9. 12. 2015 Za správnost vyhotovení JUDr. Zdeňka Šindelářová v.r. předsedkyně senátu