Pohledávka na náhradu nákladů trestního řízení není pohledávkou, která je podle § 170 insolvenčního zákona vyloučena z uspokojení v insolvenčním řízení.

KSOL 16 INS 457/2015 2 VSOL 405/2016-P1-8 U s n e s e n í Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Vojtěcha Brhla a JUDr. Ivany Waltrové v insolvenční věci dlužnice Ivety Faltejskové, narozené 21.6.1974, bytem v Olomouci, Tř. Kosmonautů 1025/20, PSČ 779 00, o přihlášce pohledávky č. 1 věřitele č. 1 České republiky – Okresního soudu v Olomouci, Olomouc, tř. Svobody 16, PSČ 771 38, identifikační číslo 00025241, rozhodl o odvolání věřitele č. 1 České republiky – Okresního soudu v Olomouci proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci ze dne 11.12.2015, č. j. KSOL 16 INS 457/2015-P1-3, t a k t o : Usnesení soudu prvního stupně se m ě n í tak, že přihláška pohledávky věřitele č. 1 České republiky – Okresního soudu v Olomouci se n e o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci (dále jen „insolvenční soud“), odmítl přihlášku věřitele č. 1 (číslo přihlášky P1) České republiky – Okresního soudu v Olomouci. V odůvodnění tohoto usnesení uvedl, že věřitel si přihlásil pohledávku v částce 650 Kč z titulu nedoplatku na nákladech trestního řízení ve věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 1T 146/2004. Insolvenční soud tuto pohledávku nezařadil na program přezkumného jednání, neboť se jedná o mimosmluvní sankci, která je vyloučena ze způsobů řešení úpadku dle § 170, písm. d) zákona č. 182/20016 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen „IZ“). Insolvenční soud tedy přihlášku pohledávky odmítl podle § 185 IZ. Závěrem odkázal na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7.9.2012, sp. zn. 1 VSPH 1159/2012. Proti tomuto usnesení podal odvolání věřitel Česká republika – Okresní soud v Olomouci (dále jen „odvolatel“). Vyjádřil názor, že nejde o pohledávku, která by měla být vyloučena ze způsobu řešení úpadku dle § 170, písm. d) IZ, když jde o pohledávku dle usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 15.10.2004, č. j. 1T 146/2004, a to zaplacení nákladů trestního řízení ve výši 650 Kč. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že pohledávka věřitele č. 1 se neodmítá. Podle § 7 věty první IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních. V dané věci se přiměřeně aplikuje občanský soudní řád ve znění novely provedené s účinností od 1.1.2014 zákonem č. 293/2013 Sb. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou včas, přezkoumal napadené usnesení včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o. s. ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. Po stránce skutkové učinil insolvenční soud ve věci správná zjištění, která odvolatel ve svém odvolání ani nezpochybňoval. Lze pouze doplnit, že odvolatel si přihlásil svou pohledávku za dlužnicí Ivetou Faltejskovou přihláškou pohledávky doručenou insolvenčnímu soudu dne 29.1.2015. Šlo o pohledávku nezajištěnou, nevykonatelnou, ve výši jistiny 650 Kč dle usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 15.10.2004, č. j. 1T 146/2004, které odvolatel ke své přihlášce připojil. Dále v přihlášce poznamenal, že uhrazeno bylo 1.350 Kč, nedoplatek tedy činí 650 Kč. V seznamu přihlášených pohledávek je uvedeno, že „odvolatel přihlásil celkem částku 650 Kč jako neuhrazené náklady trestního řízení, z toho zjištěno 0 Kč, popřeno 0 Kč, pohledávka č. 1 je vyloučena z uspokojení“. Lze tedy shrnout, že insolvenční správce pohledávku nezařadil na přezkum s tím, že je vyloučena z uspokojení. Pro posouzení důvodnosti podaného odvolání je v této věci zásadní vypořádat se s otázkou, zda pohledávka státu na náhradu nákladů trestního řízení je pohledávkou uspokojitelnou v insolvenčním řízení. Podle § 170 IZ, v insolvenčním řízení se neuspokojují žádným ze způsobů řešení úpadku, není-li dále stanoveno jinak, a) úroky, úroky z prodlení a poplatek z prodlení z pohledávek přihlášených věřitelů, vzniklých před rozhodnutím o úpadku, pokud přirostly až v době po tomto rozhodnutí, b) úroky, úroky z prodlení a poplatek z prodlení z pohledávek věřitelů, které se staly splatné až po rozhodnutí o úpadku, c) pohledávky věřitelů z darovacích smluv, d) mimosmluvní sankce postihující majetek dlužníka, s výjimkou penále za nezaplacení daní, poplatků, a jiných obdobných peněžitých plnění, pojistného na sociální zabezpečení, příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistného za veřejné zdravotní pojištění, pokud povinnost zaplatit toto penále vznikla před rozhodnutím o úpadku, e) smluvní pokuty, pokud právo na jejich uplatnění vzniklo až po rozhodnutí o úpadku, f) náklady účastníků řízení vzniklé jim účastí v insolvenčním řízení. Podle § 185 IZ, jestliže v průběhu insolvenčního řízení nastala skutečnost, na základě které se podle tohoto zákona k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce nepřihlíží, insolvenční soud odmítne přihlášku rozhodnutím, proti kterému je odvolání přípustné a které se doručuje zvlášť přihlášenému věřiteli, dlužníku a insolvenčnímu správci; odvolání proti němu může podat jen přihlášený věřitel. Právní mocí takového rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí; o tom insolvenční soud přihlášeného věřitele uvědomí ve výroku rozhodnutí. Podle §152 odst. 1, písm. e) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, byl-li obžalovaný pravomocně uznán vinným, je povinen nahradit státu paušální částkou ostatní náklady, jež nese stát. Dle odstavce 3) stanoví tuto paušální částku obecně závazným právním předpisem ministerstvo spravedlnosti. Tímto přepisem je vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 312/1995 Sb. ze dne 19. prosince 1995. Insolvenční zákon člení pohledávky dlužníkových věřitelů do několika skupin, u nichž formuluje různě předpoklady, za nichž mohou být tyto pohledávky uspokojeny v insolvenčním řízení vedeném na majetek dlužníka. Jde o pohledávky, které věřitelé uplatňují vůči dlužníku podáním přihlášky (§ 165 IZ), dále pohledávky, na které se hledí jako na přihlášené, ačkoliv je věřitelé neuplatnili vůči dlužníku přihláškou (§ 165 odst. 2, § 184, § 237 odst. 4, § 275, § 370 odst. 2, písm. d/, § 373 odst. 1 a 8 a § 385 odst. 1 IZ), dále pohledávky za majetkovou podstatou (§ 168 IZ), pohledávky postavené na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou (§ 169 IZ). Z uspokojení v insolvenčním řízení jsou vedle pohledávek vypočtených v § 170 IZ a přihlášených pohledávek, k nimž se v důsledku později nastalých skutečností nepřihlíží, vyloučeny i pohledávky, které věřitel, jemuž insolvenční zákon předepisuje uplatnění pohledávky vůči dlužníku podáním přihlášky, nepřihlásil v průběhu insolvenčního řízení vůbec nebo pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky jim na roveň postavené, které věřitel neuplatnil v průběhu insolvenčního řízení postupem dle § 203 IZ, a pohledávky, které vznikly až po rozhodnutí o úpadku, respektive po uplynutí propadné lhůty vymezené rozhodnutím o úpadku přihlášením pohledávek a které zároveň nejsou zahrnuty v taxativním výčtu pohledávek za majetkovou podstatou a pohledávek postavených jim na roveň, obsaženém v § 168 a § 169 IZ (srovnej závěry Nejvyššího soudu formulované v jeho usnesení ze dne 30.11.2011, sen. zn. 29 NSČR 16/2011, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 54/2012). V takto ustaveném skutkovém a právním rámci věci nemá odvolací soud žádných pochyb o tom, že povinnost k náhradě nákladů trestního řízení sama o sobě není mimosmluvní sankcí, stejně jako není mimosmluvní sankcí povinnost nahradit náklady civilního řízení. V intencích dikce § 170 IZ odvolací soud také zvažoval, zda pohledávka na nákladech trestního řízení není příslušenstvím trestní sankce. Přitom vyšel z toho, že většina trestů ukládaných v trestním řízení má nejen nepeněžitou, ale i nemajetkovou povahu. Například peněžitý trest a propadnutí majetku či věci mají nepochybně charakter pohledávky, na kterou se vztahuje § 170, písm. d) IZ. Ostatní trestní sankce však již nikoliv. Odnětí svobody, zákaz činnosti, zákaz pobytu apod. nelze považovat za pohledávku (byť nepeněžitou) v právním smyslu, proto nemůže mít ani příslušenství. Příčilo by se zásadám logiky přistupovat k povinnosti zaplatit náhradu nákladů trestního řízení podle druhu trestu uloženého soudem v trestním řízení. V posuzované věci nadto není ani zřejmé, jaký trest byl dlužnici uložen, protože v usnesení o náhradě nákladů trestního řízení je uvedeno pouze to, že dlužnice byla odsouzena. Odsouzení bylo zjevně zahlazeno, neboť ve výpisu z rejstříku trestů, který dlužnice předložila k insolvenčnímu návrhu, není žádný záznam o odsouzení. Dle mínění odvolacího soudu není pohledávka odvolatele z titulu neuhrazených nákladů trestního řízení mimosmluvní sankcí, není ani příslušenstvím takové sankce, a současně není žádnou jinou pohledávkou vymezenou v § 170 IZ. Pro odmítnutí přihlášky pohledávky odvolatele tedy nebyly splněny podmínky stanovené v § 185 IZ. Na základě výše uvedených úvah odvolací soud napadené usnesení insolvenčního soudu změnil podle § 220 odst. 1 o. s. ř. tak, že přihláška odvolatele (věřitele č. 1) se neodmítá. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici, věřiteli č. 1 a insolvenčnímu správci se doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem. V Olomouci dne 25. srpna 2016 Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. předsedkyně senátu