Pokud dojde ke zrušení schváleného oddlužení a k rozhodnutí o řešení dlužníkova úpadku konkursem, nelze při určení odměny insolvenčního správce postupovat podle ustanovení § 2a vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, ve znění účinném od 1.1.2014.

KSOS 22 INS 10559/2015 3 VSOL 1325/2016-B-16 U s n e s e n í Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Věry Vyhlídalové v insolvenční věci dlužnice Hedviky Maláníkové, nar. 10.4.1950, bytem Vrbno pod Pradědem, náměstí Sv. Michala 503/17, PSČ 793 26, o schválení konečné zprávy, o odvolání JUDr. Tamary Kropáčové, se sídlem Olomouc, Šantova 719/2, PSČ 779 00, insolvenční správkyně dlužnice Hedviky Maláníkové, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26.9.2016, č.j. KSOS 22 INS 10559/2015-B-11, t a k t o : Usnesení soudu prvního stupně se v části výroku II. o určení odměny insolvenční správkyně m ě n í tak, že soud u r č u j e odměnu insolvenční správkyně JUDr. Tamary Kropáčové ve výši 17.000 Kč, k níž přísluší částka odpovídající dani z přidané hodnoty ve výši 3.570 Kč. O d ů v o d n ě n í : Usnesením označeným shora soud prvního stupně schválil konečnou zprávu a vyúčtování insolvenční správkyně ze dne 12.8.2016, podle které příjmy majetkové podstaty činí 0 Kč, pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky jim na roveň postavené činí (včetně nároku insolvenční správkyně) 57.815,63 Kč, věřitelům bylo ve splátkách vyplaceno 0 Kč, na zálohách na odměnu a výdaje insolvenční správkyně bylo vyplaceno 3.267 Kč a k rozdělení mezi věřitele je částka 0 Kč (výrok I.). Dále soud určil odměnu insolvenční správkyně JUDr. Tamary Kropáčové ve výši 45.000 Kč, k níž přísluší DPH ve výši 9.450 Kč, a schválil hotové výdaje ve výši 3.365,63 Kč (výrok II.) s tím, že po právní moci usnesení bude rozhodnuto o zrušení konkursu z důvodu nepostačujícího majetku (výrok III.). Na odůvodnění soud uvedl, že insolvenční správkyně předložila soudu konečnou zprávu a své vyúčtování, které bylo zveřejněno vyhláškou, aniž by proti konečné zprávě byly v zákonné lhůtě podány námitky. Soud konečnou zprávu a vyúčtování schválil bez nařízení jednání (ustanovení § 304 odst. 4, odst. 5 insolvenčního zákona). Odměnu insolvenční správkyně určil dle ustanovení § 4 odst. 2 „vyhlášky č. 313/2007 Sb.“, podle něhož činí odměna insolvenční správkyně 45.000 Kč. Vzhledem k tomu, že v této věci došlo ke zrušení schváleného oddlužení a současně bylo rozhodnuto o řešení úpadku konkursem, nenáleží insolvenční správkyni i odměna podle ustanovení § 2a vyhlášky, přestože správkyně tuto odměnu vyúčtovala. Dále insolvenční správkyni náleží částka odpovídající DPH ve výši 9.450 Kč dle ustanovení § 38 odst. 1 insolvenčního zákona. Proti usnesení soudu prvního stupně podala insolvenční správkyně odvolání, kterým, podle jeho obsahu, napadla pouze tu část výroku II., kterým soud určil výši jejích nároků z titulu odměny. Vytýkala soudu nesprávné právní posouzení věci, neboť v souladu s ustanovením § 2a příslušné vyhlášky jí v tomto řízení, v němž bylo schválené oddlužení zrušeno a následně prohlášen konkurs, náleží rovněž odměna z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek. Ačkoli o tuto odměnu v celkové výši 8.000 Kč žádala, nebyla jí soudem přiznána. V odvolání odkázala na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sen. zn. 4 VSPH 2383/2015 a navrhla změnu části výroku II. usnesení soudu prvního stupně tak, aby jí byla přiznána odměna, včetně náhrady DPH, ve výši 63.767 Kč. Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen „IZ“), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v odvoláním dotčené části, v této části přezkoumal i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, odst. 5 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a poté dospěl k závěru, že odvolání opodstatněné není, avšak jsou dány jiné důvody pro změnu přezkoumávaného usnesení. Odvolací soud se ztotožňuje se správnými zjištěními soudu prvního stupně o předložení, zveřejnění a schválení konečné zprávy, jak jsou uvedena v odůvodnění napadeného usnesení, z nichž rovněž vychází. Z insolvenčního spisu dále vyplývá, že na základě insolvenčního návrhu dlužnice spojeného s návrhem na povolení oddlužení, který byl soudu doručen dne 22.4.2015, byl usnesením ze dne 4.5.2015, č.j. KSOS 22 INS 10559/2015-A-4 zjištěn úpadek dlužnice a povoleno oddlužení, insolvenční správkyní byla ustanovena JUDr. Tamara Kropáčová, se sídlem Šantova 719/2, Olomouc, PSČ 779 00. Insolvenční správkyně dne 9.7.2015 doručila soudu zprávu o své dosavadní činnosti, předložila soupis majetkové podstaty (do něhož byly sepsány pouze příjmy dlužnice z titulu starobního důchodu, mzdy a daru) a soupis osmi přihlášených pohledávek. Ty byly přezkoumány na přezkumném jednání konaném dne 28.7.2015, na němž pohledávky přihlášené věřitelem č. 5 AB 4 B.V., identifikační číslo osoby: 34186049 insolvenční správkyně popřela co do výše 17.950 Kč a následně tohoto věřitele vyzvala k podání incidenční žaloby (která nebyla podána). Na schůzi věřitelů konané po přezkumném jednání, jíž se žádný z věřitelů nezúčastnil, správkyně přednesla zprávu o své činnosti. Usnesením ze dne 16.9.2015, č.j. KSOS 22 INS 10559/2015-B-3 soud schválil oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře. Poté, co insolvenční správkyně soudu dne 1.4.2016 doručila zprávu o plnění oddlužení za období od října 2015 do března 2016, v níž sdělila důvody, pro které oddlužení neprobíhá řádně, byť dlužnici poučila o porušení podmínek schváleného oddlužení a jeho následcích, se insolvenční správkyně (prostřednictvím svého zmocněnce) účastnila jednání soudu konaného dne 24.5.2016. Následně usnesením ze dne 16.6.2016, č.j. KSOS 22 INS 10559/2015-B-8 soud rozhodl o zrušení oddlužení dlužnice a na její majetek prohlásil konkurs, který bude veden jako nepatrný. Poté insolvenční správkyně dne 12.8.2016 předložila soudu konečnou zprávu, v níž vyúčtovala svou odměnu a hotové výdaje, přičemž odměnu vyúčtovala v souladu s ustanovením § 1 odst. 5 vyhlášky ve výši 45.000 Kč, včetně náhrady DPH celkem částkou 54.450 Kč. K ní dle ustanovení § 2a vyhlášky účtovala odměnu 8.000 Kč, s náhradou DPH celkem 9.680 Kč, kterou zdůvodnila přezkoumáním osmi přihlášek pohledávek. Celková vyúčtovaná částka odměny, včetně náhrady DPH, činí 64.130 Kč a s ohledem na úpravu ustanovení § 8 odst. 1 vyhlášky správkyně žádala, aby jí byla přiznána odměna celkem ve výši 63.767 Kč, z níž byla na záloze již vyplacena částka 3.267 Kč. V souvislosti s uplatněným nárokem na odměnu odkázala na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 19.1.2016, sen. zn. 3 VSPH 381/2015. Na tomto základě soud napadeným usnesením rozhodl o odměně insolvenční správkyně. Podle ustanovení § 2a vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, ve znění účinném od 1.1.2014 (dále též jen „vyhláška“), pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs nebo reorganizace, náleží insolvenčnímu správci dále odměna z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek věřitelů, která činí za každou přezkoumanou přihlášku pohledávky věřitele částku 1 000 Kč, nejvýše však 1 000 000 Kč celkem za přezkoumané přihlášky pohledávek. Za přezkoumanou přihlášku pohledávky věřitele se považuje taková přihláška pohledávky věřitele, kterou insolvenční správce zařadil do seznamu přihlášených pohledávek podle insolvenčního zákona. Pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs a nedošlo-li ke zpeněžení, náleží insolvenčnímu správci odměna z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek věřitelů nejméně 45 000 Kč. Podle ustanovení § 3, písm. b) vyhlášky, pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku oddlužení, činí odměna insolvenčního správce při oddlužení plněním splátkového kalendáře 750 Kč a v případě oddlužení povoleného na základě společného návrhu manželů 1 125 Kč za každý započatý kalendářní měsíc od rozhodnutí o povolení oddlužení do skončení plnění splátkového kalendáře. Podle ustanovení § 4 odst. 2 vyhlášky, pokud dojde ke zrušení schváleného oddlužení a k rozhodnutí o řešení dlužníkova úpadku konkursem, činí odměna insolvenčního správce částku určenou podle § 1, nejméně však částku určenou podle § 3. Podle ustanovení § 5 vyhlášky, nelze-li odměnu určit postupem podle § 1 až 4, rozhodne o výši odměny insolvenční soud s přihlédnutím zejména k délce doby, rozsahu a náročnosti vykonávané činnosti insolvenčního správce. Jak vyplývá z ustanovení § 4 odst. 2 vyhlášky, je v této věci třeba odměnu insolvenční správkyně určit podle ustanovení § 1 vyhlášky, přičemž minimální částka odměny činí částku určenou podle ustanovení § 3 vyhlášky. Odvolací soud konstatuje, že v průběhu tohoto insolvenčního řízení nedošlo ke zpeněžování majetkové podstaty ve smyslu ustanovení § 283 odst. 1 IZ, neboť z příjmů dlužnice nebyly provedeny žádné srážky pro účely plnění splátkového kalendáře. Zálohové plnění dlužnice na nároky insolvenční správkyně v období od povolení oddlužení do schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře ve výši 3.267 Kč nelze pod zpeněžení majetkové podstaty podřadit. Ve smyslu závěrů formulovaných v usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29.9.2010, sen. zn. 29 NSČR 27/2010, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 64/2011 (dále jen R 64/2011), podle kterých v insolvenčním řízení, v němž byl dlužníkův úpadek řešen konkursem a v němž nebyl zpeněžen žádný majetek náležející do majetkové podstaty dlužníka, nelze odměnu insolvenčního správce určit podle § 1 vyhlášky č. 313/2007 Sb. a je namístě postupovat podle § 5 této vyhlášky, se proto odvolací soud zabýval určením výše odměny insolvenční správkyně na základě kritérií délky doby, rozsahu a náročnosti insolvenční správkyní vykonané činnosti. Se soudem prvního stupně, který při určení výše odměny insolvenční správkyně vyšel z úpravy § 1 odst. 5 vyhlášky, se odvolací soud neztotožnil. Odvolací soud konstatuje, že období od povolení oddlužení do zrušení schváleného oddlužení trvalo 14 započatých měsíců (od 4.5.2015 do 16.6.2016), minimální částka odměny insolvenční správkyně proto ve smyslu ustanovení 4 odst. 2 vyhlášky činí 10.500 Kč (750x14). Jak vyplývá ze shora uvedených zjištění, odvolatelka v době od svého ustanovení do funkce insolvenční správkyně dne 4.5.2015 do 16.9.2015, kdy soud schválil oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře, vykonala činnosti v obvyklém rozsahu pro insolvenčním řízení, vedené ve věci fyzické osoby – nepodnikatele. Náročnost její činnosti v době do schválení oddlužení byla snížena tím, že dlužnice, mimo svých příjmů, nemá žádný majetek a v době po schválení oddlužení tím, že neprováděla žádné úkony spojené s distribucí splátkového kalendáře (žádné splátky do oddlužení provedeny nebyly) a tím, že ve věci neproběhly žádné incidenční spory. Po zrušení oddlužení plněním splátkového kalendáře zpracovala odvolatelka konečnou zprávu v rozsahu cca tří stran, jejíž náročnost zpracování hodnotí odvolací soud, s ohledem na průběh insolvenčního řízení, jako nízkou, neboť ve zprávě nebylo třeba uvádět skutečnosti dle ustanovení § 302 odst. 2, písm. d/, f/, g/, odst. 3 IZ. Po posouzení délky doby, rozsahu a náročnosti vykonané činnosti insolvenční správkyně v daném insolvenčním řízení považuje odvolací soud za odpovídající určit její odměnu částkou 17.000 Kč, k níž přísluší náhrada DPH ve výši 3.570 Kč. S námitkou odvolatelky, že jí dále náleží odměna z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek věřitelů ve výši 8.000 Kč, neboť přezkoumala osm přihlášek pohledávek, odvolací soud nesouhlasí. Podle odvolacího soudu nelze úpravu ustanovení § 2a vyhlášky aplikovat na případy, kdy dojde ke zrušení schváleného oddlužení a k rozhodnutí o řešení dlužníkova úpadku konkursem, neboť určení výše odměny je pro takový případ řešeno speciálním ustanovením § 4 odst. 2 vyhlášky, které určuje také minimální částku odměny (vypočtenou dle ustanovení § 3 vyhlášky). Pokud by v případě, kdy dojde ke zrušení schváleného oddlužení a k rozhodnutí o řešení dlužníkova úpadku konkursem, byla odměna insolvenčního správce určována také dle § 2a vyhlášky, činila by vždy minimálně 45.000 Kč a úprava minimální výše odměny v ustanovení § 4 odst. 2 vyhlášky by byla obsoletní. Podle přesvědčení odvolacího soudu lze odměnu insolvenčního správce určit dle ustanovení § 2a vyhlášky pouze v případě, kdy je konkurs primárním způsobem řešení úpadku dlužníka, a nikoli v situaci, kdy podle ustanovení § 418 odst. 1, 3 IZ dojde k prohlášení konkursu na majetek dlužníka v souvislosti se zrušením schváleného oddlužení. Ustanovení § 38 odst. 1 IZ, podle něhož se v případě konkursu výše odměny určí také z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek, se podle odvolacího soudu rovněž vztahuje pouze na ta řízení, v nichž je konkurs primárním způsobem řešení dlužníkova úpadku. Jak vyplývá z Důvodové zprávy k zákonu č. 294/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů, ustanovení § 1 odst. 5 vyhlášky ve spojení s ustanovením § 38 odst. 1 insolvenčního zákona (lépe řečeno způsob uplatnění těchto ustanovení jednotlivými insolvenčními soudy v případě tzv. nulových konkursů, kdy není dohledán žádný majetek dlužníka a tudíž ani nedojde ke zpeněžení), způsobuje značnou nespokojenost insolvenčních správců, a to i po sjednocení rozhodovací praxe usnesením Nejvyššího soudu R 64/2011. Vzhledem k častému výskytu tzv. nulových konkursů, nebo konkursů s pouze zajištěným majetkem, poukazují insolvenční správci na to, že i přes splnění těch nejnáročnějších kritérií k výkonu své funkce nejsou schopni pokrýt ani základní náklady, které jim s výkonem činnosti vznikly. V zájmu jistoty se proto doporučuje upravit normativní text tak, aby z něj bylo patrno, že minimální odměna v konkursu náleží insolvenčnímu správci tehdy, je-li součet odměny ze zpeněžení vypočtený podle ustanovení § 1 odst. 2 a 3 vyhlášky č. 313/2007 Sb. nižší než částka 45.000 Kč, jakož i tehdy, nedošlo-li ke zpeněžení majetkové podstaty vůbec (srov. část A, bod 1.3./vii, Důvodové zprávy). Ponechání současného stavu není žádoucí a v rámci úpravy vyhlášky o odměňování je žádoucí pokusit se reagovat na výhrady insolvenčních správců a zároveň zásadním způsobem neměnit míru uspokojení zajištěných a nezajištěných věřitelů. Snahou je navrhovanými změnami motivovat insolvenční správce k zpeněžování i nezajištěného majetku a v rámci reorganizace je motivovat k lepším hospodářským výsledkům restrukturalizovaného podniku (srov. část A, bod 2./ vii, Důvodové zprávy) Odvolací soud tudíž nesouhlasí se závěrem vysloveným v usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19.2.2016 sen. zn. 4 VSPH 2383/2015, podle něhož se úprava ustanovení § 38 odst. 1 IZ aplikuje vždy na případy, kdy došlo k prohlášení konkursu na majetek dlužníka, na které odvolatelka odkazuje. Argumentace odvolatelky závěry v rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 19.1.2016 sen. zn. 3 VSPH 381/2015, na které odkazovala ve vyúčtování své odměny, případná není, neboť v uvedené věci byl konkurs na majetek dlužníka prohlášen podle ustanovení § 405 IZ. Odvolací soud z výše uvedených důvodů změnil napadené usnesení soudu prvního stupně tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení (§ 220 odst. 1 o.s.ř.). P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici a insolvenční správkyni se však také doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí. Olomouc 19. prosince 2016 Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. předsedkyně senátu