Dlužník, který při oddlužení splátkovým kalendářem nahodile splácí částky, aniž by prokázal jejich původ, pouze za tím účelem a v takové výši, aby vycházelo uspokojení nezajištěných věřitelů za 60 měsíců trvání oddlužení na spodní zákonné hranici (tj. 30 % jejich pohledávek), neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení ve smyslu ustanovení § 418 odst. 1 písm. a) IZ.

KSBR 27 INS 25983/2012 4 VSOL 868/2016-B-45 U s n e s e n í Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Waltrové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Pavly Tomalové v insolvenční věci dlužníka Petra Ujčíka, r.č. 800504/4531, bytem Karlovo náměstí 104/55, Třebíč, PSČ 674 01, zastoupeného advokátkou Mgr. Vlastou Svobodovou, se sídlem Karlovo náměstí 15/9, Třebíč, PSČ 674 01, o zrušení schváleného oddlužení, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně, č.j. KSBR 27 INS 25983/2012-B-31, ze dne 22.4.2016, t a k t o : Usnesení Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 27 INS 25983/2012-B-31 ze dne 22.4.2016 se ve výrocích I. a II. p o t v r z u j e . O d ů v o d n ě n í : Shora uvedeným usnesením soud prvního stupně zrušil oddlužení dlužníka (výrok I.), na majetek dlužníka prohlásil konkurs (výrok II.), deklaroval, že účinky rozhodnutí nastávají okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (výrok III.), a dále uvedl, že ten, kdo má u sebe dlužníkův majetek náležející do majetkové podstaty, je povinen oznámit to insolvenčnímu správci, uvést důvod, na základě něhož má tento majetek u sebe, a na výzvu insolvenčního správce umožnit jeho prohlídku a ocenění (výrok IV.). Na odůvodnění tohoto usnesení soud prvního stupně uvedl, že usnesením pravomocným 12.8.2013 schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře. Dlužník dne 22.10.2013 soudu sdělil, že ukončil pracovní poměr dohodou k 30.9.2013. Insolvenční správce opakovanými zprávami z prosince 2013, května a srpna 2014 sdělil, že dlužník nemá žádný příjem, v srpnu 2014 však posílal mimořádné splátky, jejichž zdroj nebyl insolvenčnímu správci znám. V dalších zprávách insolvenční správce sděloval, že dlužník nemá příjem, ale zasílá mimořádné splátky, a sděloval, kolik dlužník do insolvenčního řízení zaplatil. Současně poskytl soudu i přehled dlužníkových zaměstnání. Při jednání 10.4.2015 insolvenční správce potvrdil, že dlužník neplní povinnost procesu oddlužení oznamovat změny zaměstnání, nekomunikuje se správcem a neobjasňuje zdroj mimořádných splátek. Dle výdajového pokladního dokladu, který dlužník soudu předložil, měl obdržet 11.8.2014 od Jiřího Kaňkovského 19.930 Kč za práci na nátěrech a dne 27.2.2013 od téže osoby částku 19.976 Kč za provedení prací. V dalším průběhu oddlužení dlužník 7.7.2015 sdělil soudu, že změnil několikrát zaměstnání, nové mu bylo přislíbeno, ale ze zdravotních důvodů se tak nestalo, když neprošel zdravotní prohlídkou, byl mu přiznán ZTP pro osobu s tělesným postižením, oddlužení plní pomocí darů od rodičů. Žádné potvrzení o tvrzených skutečnostech však soudu nepředložil. Ze zprávy insolvenčního správce z 30.9.2015 dlužník od dubna 2015 nezaslal žádné platby, sdělil, že je bez zaměstnání a má špatný zdravotní stav. Dokládal žádost o invalidní důchod, podle zprávy dlužníka 5.11.2015 byl zaměstnán ve společnosti Obalový servis s.r.o., Třebíč, se mzdou 55 Kč za hodinu při úvazku 37,5 hodiny týdně. Dle dalších zpráv insolvenčního správce 27.1.2016 dlužník zaslal do oddlužení částku 2.000 Kč a tak snížil dluh na nárocích insolvenčního správce na 8.140 Kč. Uvedl, že má zaměstnání na dobu určitou do 30.4.2016, invalidní důchod mu nebyl přiznán. Opět nedoložil přehled svých příjmů. Při jednání před soudem prvního stupně 22.3.2016 dle zprávy správce dlužník nadále neplnil svou povinnost v procesu oddlužení oznamování změn ani průkaz svých příjmů, nekomunikoval se správcem a neobjasnil zdroj mimořádných splátek. Správce uvedl, že aby byl dlužník schopen plnit oddlužení, musel by až do ukončení doby pěti let oddlužení platit pravidelně 2.167 Kč měsíčně. Dlužník uvedl, že předpokládá prodloužení pracovního poměru. Soud prvního stupně s poukazem na ustanovení § 418 odst. 1, 2, 3, 4 a 5 IZ dovodil, že dlužník neplní své povinnosti uvedené v ustanovení § 412 odst. 1 IZ, nemá dostatečné příjmy pro splnění oddlužení, ani neprokázal zdroj svých příjmů. Opakovaně uváděl, že mimořádné splátky do oddlužení pocházely od rodičů, žádnou darovací smlouvu, která by zajišťovala pravidelný dar, však nepředložil. Dlužník také neoznamuje změny svého zaměstnání, nepředkládá přehled svých příjmů. Doložil sice doklady o příjmech od Jiřího Kaňkovského, ale naopak však nedoložil listiny o právním titulu těchto příjmů a nedoložil potvrzení zaměstnavatele o důvodu a výši těchto příjmů, takže soud ani nemůže vyhodnotit, zda přiznal veškeré své příjmy. Dlužník, přestože byl opakovaně poučen insolvenčním správcem i soudem o svých povinnostech v insolvenčním řízení, tyto neplní. Soud dlužníkovi poskytl opakovaně šanci k nápravě, ale dlužník jí nevyužil. Soud prvního stupně uzavřel, že jsou splněny zákonné podmínky dle § 418 odst. 1, písm. a) a b) IZ, a proto rozhodl o zrušení schváleného oddlužení a na majetek dlužníka prohlásil konkurs. Toto usnesení napadl dlužník výslovně ve výrocích I. a II. odvoláním. Poukázal na to, že soud prvního stupně vzhledem k ustanovení § 205 odst. 2, písm. c) o.s.ř., zatížil řízení vadou tím, že nevzal v potaz jeho špatný zdravotní stav týkající se zraku, neboť mu hrozí oslepnutí, proto je pro něj velmi obtížné sehnat pracovní místo. Připustil, že v minulých letech neměl žádné stálejší zaměstnání, ale vždy se snažil přivydělat si brigádně a vyhledal pomoc agentury Taxis sociální rehabilitace, která pomáhá tělesně postiženým osobám v hledání zaměstnání. Také díky této agentuře se mu podařilo zajistit zaměstnání, ale následně byl opět v pracovní neschopnosti. Jeho požadavku o invalidní důchod také nebylo vyhověno. Po jednání dne 22.3.2016 si dlužník půjčil od svých rodičů finanční prostředky na základě darovací smlouvy z 28.4.2016 15.000 Kč a na základě darovací smlouvy ze dne 20.4.2016 10.000 Kč a tyto prostředky zaslal na účet insolvenčního správce. V současné době má příslib trvalého zaměstnání, jakmile bude mít pracovní smlouvu, zašle ji soudu a má také přislíbenou finanční pomoc od svých rodičů. Navrhl, aby napadené usnesení bylo zrušeno a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Insolvenční správce se vyjádřil k aktuálnímu stavu oddlužení na výzvu odvolacího soudu tak, že od počátku plnění splátkového kalendáře, tj. od září 2013 do června 2016 (34 měsíců plnění splátkového kalendáře), byly na účet majetkové podstaty přijaty platby v celkové výši 63.226 Kč. Po prohlášení konkursu byly pozastaveny úhrady zálohové odměny insolvenčního správce i splátky věřitelům. Pokud by se od prohlášení konkursu odhlédlo, činila by odměna a náhrada hotových výdajů insolvenčního správce za období 34 měsíců 37.026 Kč, kterou by bylo možno uhradit ze splátek provedených dlužníkem zcela, a nezajištěným věřitelům by náležela částka 26.200 Kč, tedy jejich zjištěné pohledávky ve výši 161.720,86 Kč by byly uhrazeny co do 16,20 %. Průměrná výše měsíční splátky dlužníka činila za uvedené období 1.859,59 Kč, pokud by v tomto rozsahu plnil do konce oddlužení, byly by splněny pohledávky nezajištěných věřitelů co do 28,59 %. Insolvenční správce dále poukázal na to, že ke zvýšení očekávané míry uspokojení věřitelů však došlo zejména vlivem mimořádné splátky 10.000 Kč ze dne 2.4.2016. Po ukončení pracovního poměru dlužníka k 30.4.2016 není insolvenčnímu správci znám žádný příjem dlužníka ani žádná darovací smlouva. Částky, které dlužník měl obdržet dle dokladů založených ve spise na č.l. B-19, nepoužil na jednorázovou úhradu pohledávek věřitelů, poukazoval však průběžné úhrady ve výši cca 2.000 Kč měsíčně. Nelze tedy vyloučit, že tyto částky čerpal právě z těchto jednorázových příjmů. Dále insolvenční správce upozornil na nepravdivé tvrzení dlužníka uvedené v doplnění odvolání, že zaslal na účet insolvenčního správce 28.4.2016 částku 15.000 Kč. Tato správci zaplacena nebyla, obdržel pouze částku 10.000 Kč tak, jak v odvolání dlužník uvedl. Při jednání odvolacího soudu správce doplnil zprávu, že v měsíci červenci 2016 zaplatil dlužník ve dvou splátkách celkem 4.400 Kč, původ těchto částek nijak neprokázal, nepředložil žádnou pracovní ani darovací smlouvu, pokud by do konce oddlužení plnil měsíčně 1.932,17 Kč, pak by za trvání oddlužení uspokojil pohledávky nezajištěných věřitelů v rozsahu 30,41%. U České správy sociálního zabezpečení správce zjistil, že dlužník není zaměstnán. Poukázal na to, že dlužník doplácí částky tak, aby vycházelo uspokojení nezajištěných věřitelů na spodní zákonné hranici, a neplní další povinnosti v oddlužení, zejména povinnost informační, tak není možné ani zjistit jeho příjmy. Navrhl, přestože zdravotní stav dlužníka není dobrý, aby bylo oddlužení zrušeno, ale konečné rozhodnutí ponechává na úvaze odvolacího soudu. Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen „IZ“), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas, přezkoumal usnesení sodu prvního stupně v rozsahu, v jakém bylo odvoláním napadeno, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 2, 3 a 5 o.s.ř.), při nařízeném jednání a dospěl k následujícím závěrům. Advokátka dlužníka, která byla k jednání odvolacího soudu řádně předvolána doručením předvolání do datové schránky 30.6.2016 se podáním doručeným odvolacímu soudu dne 15.8. 2016 omluvila a žádala o odročení jednání. Jako důvod uvedla kolizi s jednáním před Okresním soudem v Třebíči ve věci sp. zn. 9 C 160/2015 (dle přiloženého vyrozumění vzorem 48 o.s.ř. ze dne 3.6.2016 odročeným z 22.6.2016 na 17.8. 2016 na 8.30 hodin) ve věci vypořádání podílového spoluvlastnictví, v němž bude slyšen znalec a nelze proto odhadnout délku jednání. Odvolací soud nepovažoval tuto omluvu za důvodnou, když sice kolizi s jiným soudním jednáním advokátka dlužníka doložila a z termínu původního nařízeného jednání před Okresním soudem v Třebíči lze dovodit, že se o tomto jednání dozvěděla dříve, než o jednání v přezkoumávané věci, avšak nezdůvodnila vůbec proč časovou kolizi více jednání nebylo možné vyřešit jinak, včetně případné substituce dle § 25 odst. 2 o.s.ř. (K těmto závěrům odvolací soud odkazuje na rozsudek Velkého senátu Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 31 Cdo 2432/98 ze dne 25.5.1999 publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 38/2000). Odvolací soud proto advokátku dlužníka informoval sdělením zveřejněným v insolvenčním rejstříku 16.8.2016 a odeslaným téhož dne do její datové schránky, že její žádosti nebude vyhověno a odvolací jednání proběhne. Advokátka dlužníka se přesto k jednání nedostavila a odvolací soud ze shora uvedených důvodů jednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Podle ustanovení § 418 odst. 1 IZ, insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, jestliže a) dlužník neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, nebo b) se ukáže, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit, nebo c) v důsledku zaviněného jednání vznikl dlužníku po schválení oddlužení peněžitý závazek po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, anebo d) to navrhne dlužník. Podle ustanovení § 418 odst. 4 IZ, rozhodnutí podle odstavce 1 a 3 může insolvenční soud vydat, jen dokud nevezme na vědomí splnění oddlužení. Učiní tak po jednání, ke kterému předvolá dlužníka, insolvenčního správce, věřitelský výbor a věřitele, který zrušení oddlužení navrhl. Rozhodnutí podle odstavce 1 písm. a) až c) může insolvenční soud vydat i bez návrhu. Podle ustanovení § 418 odst. 5 IZ, proti rozhodnutí podle odstavce 1 a 3 mohou podat odvolání pouze osoby uvedené v odstavci 4. Podle ustanovení § 412 odst. 1 IZ, Po dobu trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen a) vykonávat přiměřenou výdělečnou činnost a v případě, že je nezaměstnaný, o získání příjmu usilovat; nesmí rovněž odmítat splnitelnou možnost si příjem obstarat, b) hodnoty získané dědictvím, darem a z neúčinného právního úkonu, jakož i majetek, který dlužník neuvedl v seznamu majetku, ač tuto povinnost měl, vydat insolvenčnímu správci ke zpeněžení a výtěžek, stejně jako jiné své mimořádné příjmy, použít k mimořádným splátkám nad rámec splátkového kalendáře, c) bez zbytečného odkladu oznámit insolvenčnímu soudu, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru každou změnu svého bydliště nebo sídla a zaměstnání, d) vždy k 15. březnu a k 15. září kalendářního roku předložit insolvenčnímu soudu, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru přehled svých příjmů za uplynulých 6 kalendářních měsíců, neurčí-li insolvenční soud v usnesení o schválení oddlužení jinou dobu předkládání, e) nezatajovat žádný ze svých příjmů a na žádost insolvenčního soudu, insolvenčního správce nebo věřitelského výboru předložit k nahlédnutí svá daňová přiznání za období trvání účinků schválení oddlužení, f) neposkytovat nikomu z věřitelů žádné zvláštní výhody, g) nepřijímat na sebe nové závazky, které by nemohl v době jejich splatnosti splnit. Podle ustanovení § 412 odst. 2 IZ, po dobu trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře vykonává insolvenční správce dohled nad činností dlužníka. O výsledcích své činnosti pravidelně informuje insolvenční soud a věřitelský výbor. Z obsahu spisu v přezkoumávané věci vyplývá správnost skutkových zjištění soudu prvního stupně uvedených v odůvodnění napadeného usnesení, pokud jde o celkový průběh oddlužení dlužníka, zejména pokud jde o plnění jeho splátek a spolupráci s insolvenčním správcem. Proto v tomto rozsahu odvolací soud na tato skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně pro stručnost v celém rozsahu odkazuje. Z obsahu spisu dále především vyplývá, že již při jednání soudu prvního stupně dne 10.4.2015 sděloval insolvenční správce, že dlužník neoznamuje změny v zaměstnání ani soudu, ani správci, nekomunikuje se správcem, není zřejmé, z čeho platí mimořádné splátky, jím předložený pokladní doklad nevypovídá o právním důvodu plnění a pravidelných příjmech dlužníka. U tohoto jednání byl dlužník soudem poučen, že sice oddlužení je plněno, ale dlužník porušuje informační povinnost a povinnost spolupráce se správcem, a dlužník byl soudem upozorněn, že toto porušování povinností by mohlo vést ke zrušení oddlužení. Dlužník byl vyzván soudem k předložení dokladů o pracovním poměru a výši příjmů. Dle zprávy insolvenčního správce ze dne 21.3.2016 bylo uhrazeno nezajištěným věřitelům 15,05 % pohledávek (za 31 měsíců trvání oddlužení), dlužník nepředložil přehled příjmů, který má předkládat k 15. lednu. Se zřetelem na zjištění učiněná z obsahu insolvenčního spisu i z poslední aktuální zprávy insolvenčního správce odvolací soud uzavírá, že v přezkoumávané věci jsou splněny nepochybně podmínky podle ustanovení § 418 odst. 1, písm. a) a b) insolvenčního zákona pro zrušení schváleného oddlužení dlužníka a rozhodnutí o způsobu řešení jeho úpadku konkursem. V průběhu celého trvání oddlužení dlužníka nebyly plněny povinnosti dlužníka uvedené ve shora citovaném ustanovení § 412 insolvenčního zákona, a to pokud jde o povinnost sdělovat insolvenčnímu soudu a insolvenčnímu správci změnu zaměstnání a pokud jde o předkládání přehledu příjmů za uplynulých šest kalendářních měsíců. Dlužník je bez zaměstnání, žádný zdroj příjmů ani v podobě darovacích smluv nepředložil a ukazuje se, že podstatou část splátkového kalendáře (do doby skončení pětiletého oddlužení) nebude možné splnit. Při tomto hodnocení nemůže soud zohlednit subjektivní příčiny tohoto stavu spočívající ve špatném zdravotním stavu dlužníka. Řešení úpadku dlužníka formou oddlužení předpokládá, že dlužník po dobu oddlužení plní všechny zákonem stanovené povinnosti dle shora citovaného ustanovení § 412 IZ, tedy i to, že dlužník zodpovědně oznamuje zdroje svých příjmů, aby bylo možno posoudit, že platí na oddlužení částky v souladu s ustanovením § 398 odst. 3 IZ. Odvolací soud považuje za nutné zdůraznit i to, že z obsahu spisu, jak je uvedeno výše, vyplývá, že soud prvního stupně opakovaně dlužníka poučoval o jeho povinnostech v průběhu schváleného oddlužení a upozorňoval ho na zákonné důsledky toho, pokud své povinnosti (zejména povinnosti oznamovací a povinnost spolupráce s insolvenčním správcem) plnit nebude. V průběhu řízení dlužník, jak správně uvedl soud prvního stupně v odůvodnění napadeného usnesení, předložil příjmové doklady na finanční částky, které měl přijmout od Jiřího Kaňkovského, právní důvod vyplacení těchto částek však soudu nesdělil, neplněním oznamovací povinnosti ani neumožnil provedení kontroly, zda ze svých příjmů splácí řádně dle schváleného oddlužení plněním splátkového kalendáře. Dlužník nahodile plnil částku 10.000 Kč insolvenčnímu správci dne 20.4.2016. Jeho tvrzení o darovacích smlouvách nikterak nedoložil, nelze tedy ani předpokládat, že by docházelo k pravidelným darům na plnění jeho schváleného oddlužení. Dlužník, který při oddlužení splátkovým kalendářem nahodile splácí částky, aniž by prokázal jejich původ, pouze za tím účelem a v takové výši, aby vycházelo uspokojení nezajištěných věřitelů za 60 měsíců trvání oddlužení na spodní zákonné hranici (tj. 30 % jejich pohledávek), neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení ve smyslu ustanovení § 418 odst. 1, písm. a) IZ. Odvolací soud proto postupoval podle ustanovení § 219 o.s.ř. a usnesení soudu prvního stupně v napadeném rozsahu potvrdil jako ve výroku věcně správné. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku a insolvenčnímu správci se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem. Olomouc 17. srpna 2016 Za správnost vyhotovení: JUDr. Ivana Waltrová, v.r. předsedkyně senátu