Pouze pohledávky věřitelů zahrnutých v konečné zprávě mohou být v insolvenčním řízení uspokojovány buď před rozvrhem postupem dle ustanovení § 305 IZ (tj. u pohledávek za majetkovou podstatou či pohledávek jim na roveň postavených), nebo v rozvrhu postupem dle ustanovení § 306 IZ. Jelikož tedy odvolatel není zahrnut v pravomocně schválené konečné zprávě, nemůže být v insolvenčním řízení uspokojován, a to ani před rozvrhem postupem dle ustanovení § 305 IZ, a ani v rozvrhu postupem dle ustanovení § 306 IZ. Odvolatel měl možnost podat námitky proti konečné zprávě a domáhat se zahrnutí své pohledávky mezi pohledávky za majetkovou podstatou (§ 302 odst. 2 písm. a/, 304 odst. 2 IZ), což však neučinil. Tím, že námitky proti konečné zprávě nepodal, zbavil se možnosti podat odvolání proti konečné zprávě (§ 304 odst. 6 IZ) a tím i možnosti podat odvolání proti rozvrhovému usnesení (§ 307 odst. 1 IZ).

KSBR 44 INS 27747/2013 4 VSOL 895/2016-B-39 U s n e s e n í Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Diany Vebrové a soudců JUDr. Vojtěcha Brhla a JUDr. Pavly Tomalové v insolvenční věci dlužnice Soni Pelikánové, nar. 23.3.1970, bytem Blansko, Češkovice 26, PSČ 678 01, o rozvrhu výtěžku zpeněžení majetkové podstaty dlužnice, o odvolání Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky, se sídlem Praha 3, Orlická 2020/4, PSČ 130 00, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30.5.2016, č.j. KSBR 44 INS 27747/2013-B-27, t a k t o : Odvolání se o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně dle ustanovení § 306 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „IZ“), rozhodl, že zjištěné pohledávky insolvenčních věřitelů budou uspokojeny poměrně do výše 2,128 % zjištěné výše pohledávky, a to věřitel č. 1 Hypoteční banka, a.s., částkou 2.649,57 Kč, věřitel č. 2 BNP Paribas Personal Finance akciová společnost, částkou 937,25 Kč, věřitel č. 3 Tomáš Vrána, soudní exekutor, částkou 167,39 Kč, věřitel č. 4 Město Blansko, částkou 39,03 Kč, věřitel č. 5 Československá obchodní banka, a.s., částkou 6.492,97 Kč, věřitel č. 6 Česká podnikatelská pojišťovna, a.s., částkou 177,79 Kč s tím, že k uspokojení pohledávek bude použito celkem 10.464 Kč (výrok I.), insolvenční správkyni uložil provést rozvrh do 15 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení s tím, že o provedení rozvrhu podá insolvenční správkyně insolvenčnímu soudu písemnou zprávu do 20 dnů ode dne právní moci usnesení (výrok II.) a uložil věřitelům, aby ve lhůtě 5 dnů ode dne doručení tohoto usnesení insolvenční správkyni sdělili číslo bankovního účtu včetně variabilního symbolu, na který jim bude částka na ně připadající poukázána (výrok III.). Proti výroku I. tohoto usnesení podala Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky odvolání, v němž namítala, že insolvenční správkyně dosud neuhradila její pohledávku za podstatou v celkové výši 5.253 Kč představující dlužné pojistné za měsíce prosinec 2015 až květen 2016 dle vyúčtování ze dne 16.6.2016 a s pohledávkou není počítáno v rozvrhovém usnesení, přestože na pohledávky má být rozdělena částka 10.464 Kč. V rámci odborné judikatury a soudní praxe přitom není jednotný názor, zda má věřitel pohledávky za podstatou podat námitky proti konečné zprávě nebo až odvolání proti rozvrhovému usnesení, když Krajský soud v Brně v usnesení ze dne 11.5.2010, sp. zn. 28 K 36/96, konstatoval, že pohledávky za podstatnou mohou být uspokojeny kdykoliv v průběhu konkursu a nejpozději mají být záležitostí návrhu na rozvrh a námitkám proti konečné zprávě nebylo vyhověno. Povinnost osoby samostatně výdělečně činné hradit pojistné na veřejné zdravotní pojištění upravuje § 7 zákona č. 592/1992 Sb. a povinnost osoby bez zdanitelných příjmů hradit pojistné na veřejné zdravotní pojištění upravuje § 10 citovaného zákona. Insolvenční správkyně nesplnila povinnost stanovenou v § 8 a § 24 citovaného zákona, neboť podala přehledy za roky 2013 a 2014. Odvolatel navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně aby usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že pohledávky odvolatele za majetkovou podstatou v celkové výši 5.253 Kč budou uspokojeny v rámci rozvrhového usnesení. K odvolání připojil vyúčtování pojistného na veřejné zdravotní pojištění ze dne 16.6.2016 za období 4.6.2014 až 13.6.2016 na částku 5.253 Kč. Insolvenční správkyně ve vyjádření k odvolání uvedla, že Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky pohledávky za majetkovou podstatou neuplatnila postupem podle § 203 odst. 1 IZ a poukázala na ustanovení § 168 odst. 3 IZ, podle něhož pohledávky za majetkovou podstatou lze uspokojit v plné výši kdykoliv po rozhodnutí o úpadku s tím, že však bez součinnosti dlužnice, která absentuje od prohlášení konkursu, není schopna ověřit správnost vyúčtování pojistného. S účinností od 1.1.2014 byl insolvenční zákon č. 182/2006 Sb. změněn zákonem č. 294/2013 Sb. Podle čl. II. přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány. Rozhodným zněním insolvenčního zákona v přezkoumávané věci je proto insolvenční zákon ve znění účinném od 1.1.2014 (dále jen „IZ“). Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. Rozhodným zněním občanského soudního řádu pro přiměřené použití podle ustanovení § 7 IZ je v posuzované věci občanský soudní řád ve znění účinném od 1.1.2014. Odvolací soud se nejprve zabýval otázkou, zda odvolatel Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky je osobou oprávněnou k podání odvolání proti rozvrhovému usnesení. Vycházel přitom z ustanovení § 307 odst. 1 IZ, podle něhož platí, že rozvrhové usnesení doručí insolvenční soud insolvenčnímu správci, dlužníku a věřitelům, jejichž pohledávek se toto usnesení týká, přičemž jen tyto osoby mohou proti rozvrhovému usnesení podat odvolání. Odvolací soud proto řešil otázku, zda se napadené rozvrhové usnesení odvolatele týká, a to s negativním závěrem. Z obsahu spisu se podává, že insolvenční řízení v posuzované věci bylo zahájeno dne 7.10.2013. Soud prvního stupně usnesením ze dne 4.6.2014, č.j. KSBR 44 INS 27747/2013-A-17, rozhodl o úpadku dlužnice Soni Pelikánové, na majetek dlužnice prohlásil konkurs s tím, že konkurs bude projednán jako nepatrný. Dne 7.3.2016 správkyně podala konečnou zprávu a vyúčtování své odměny a výdajů, součástí konečné zprávy je návrh rozvrhového usnesení nezajištěných věřitelů, v němž jsou označeni všichni věřitelé, jež jsou uvedeni v napadeném usnesení, poměr jejich uspokojení a výše výtěžku zpeněžení na ně připadající. Odvolatel není mezi věřiteli uveden, a to ani jako věřitel pohledávek za majetkovou podstatou či pohledávek jim na roveň postavených. Soud prvního stupně vyhláškou ze dne 17.3.2016, č.j. KSBR 44 INS 27747/2013-B-21, oznámil, že insolvenční správkyně předložila soudu dne 7.3.2016 konečnou zprávu a vyúčtování své odměny a výdajů s tím, že konečná zpráva byla zveřejněna v insolvenčním rejstříku dne 8.3.2016 v 7.42 hod. pod č.j. KSBR 44 INS 27747/2013-B-20 a poučil účastníky řízení, že mohou do 15 dnů od zveřejnění konečné zprávy v insolvenčním rejstříku proti ní podat námitky. Vyhláška byla zveřejněna v insolvenčním rejstříku dne 18.3.2016, konečná zpráva byla zveřejněna v insolvenčním rejstříku dne 8.3.2016. Námitky proti konečné zprávě nebyly podány. Soud prvního stupně usnesením ze dne 4.4.2016, č.j. KSBR 44 INS 27747/2013-B-22, schválil konečnou zprávu a vyúčtování odměny a hotových výdajů insolvenční správkyně ze dne 6.3.2016, dle níž celkové příjmy majetkové podstaty činí 66.066 Kč (z toho příjmy získané zpeněžením majetkové podstaty činí 66.066 Kč), celkové výdaje majetkové podstaty činí 55.602 Kč (z toho odměna insolvenční správkyně činí 58.971,56 Kč včetně DPH a její hotové výdaje činí 1.215 Kč) a částka určená k rozdělené mezi věřitele činí 10.464 Kč. Dne 30.5.2016 správkyně předložila návrh rozvrhového usnesení v souladu s údaji v konečné zprávě. Na tomto základě soud prvního stupně rozhodl ve věci odvoláním napadeným usnesením. Odvolatel není zahrnut v pravomocně schválené konečné zprávě mezi věřiteli pohledávek za majetkovou podstatou či pohledávek jim na roveň postavených, ani mezi věřiteli, kteří mají být uspokojováni v rozvrhu. Přitom pouze pohledávky věřitelů zahrnutých v konečné zprávě mohou být v insolvenčním řízení uspokojovány buď před rozvrhem postupem dle ustanovení § 305 IZ (tj. u pohledávek za majetkovou podstatou či pohledávek jim na roveň postavených), nebo v rozvrhu postupem dle ustanovení § 306 IZ. Jelikož tedy odvolatel není zahrnut v pravomocně schválené konečné zprávě, nemůže být v insolvenčním řízení uspokojován, a to ani před rozvrhem postupem dle ustanovení § 305 IZ, a ani v rozvrhu postupem dle ustanovení § 306 IZ. Odvolatel měl možnost podat námitky proti konečné zprávě a domáhat se zahrnutí své pohledávky mezi pohledávky za majetkovou podstatou (§ 302 odst. 2 písm. a/, 304 odst. 2 IZ), což však neučinil. Tím, že námitky proti konečné zprávě nepodal, zbavil se možnosti podat odvolání proti konečné zprávě (§ 304 odst. 6 IZ) a tím i možnosti podat odvolání proti rozvrhovému usnesení, které se ho netýká a týkat ani nemůže (§ 307 odst. 1IZ), neboť není uveden mezi věřiteli v pravomocně schválené konečné zprávě. Z výše uvedených důvodů odvolatel není osobou oprávněnou podat odvolání proti napadenému rozvrhovému usnesení (§ 307 odst. 1 IZ). Odvolací soud proto odvolání odvolatele dle ustanovení § 218 písm. b) o.s.ř. odmítl jako podané osobou neoprávněnou. Pro úplnost odvolací soud uvádí následující: i v poměrech upravených insolvenčním zákonem platí, že námitkami, které měly zaznít při projednání a schválení konečné zprávy a vyúčtování odměny a výdajů insolvenčního správce, se soud již nezabývá v rozvrhovém usnesení. Pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky jim na roveň postavené se uspokojují podle ustanovení § 305 odst. 2 IZ. V situaci, kdy výtěžek zpeněžení majetkové podstaty nepostačuje ani k plné úhradě pohledávek za majetkovou podstatou a pohledávek jim na roveň postavených, nahrazuje rozhodnutí podle § 305 odst. 2 IZ rozvrhové usnesení, a to na rozdíl od předchozí úpravy v zákoně o konkursu a vyrovnání, která umožňovala, aby v rozvrhu byly uspokojeny též (nebo jen) pohledávky za konkursní podstatou (srovnej ustanovení § 32 odst. 1 ZKV). Rozhodnutí podle § 305 odst. 2 IZ by tedy mělo v plném rozsahu vyřešit pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky jim na roveň postavené. K vydání rozhodnutí podle § 305 odst. 2 IZ může insolvenční soud přistoupit až po schválení konečné zprávy. Jen na základě schválené konečné zprávy obsahující náležitosti dle § 302 odst. 2 IZ je totiž možné posoudit, zda bude v řízení realizován rozvrh, anebo zda bude zbývající výtěžek zpeněžení mezi věřitele rozdělen postupem dle § 305 odst. 2 IZ. Konečná zpráva totiž obsahuje nejen údaje o majetkové podstatě a způsobu jejího zpeněžení, ale zároveň i výčet pohledávek za majetkovou podstatou a pohledávek jim na roveň postavených, včetně údajů o tom, které z nich a v jakém rozsahu již byly uspokojeny. Zákonem stanovený postup při projednání konečné zprávy pak umožňuje věřitelům a dlužníku vyjádřit se jak ke způsobu zpeněžení majetkové podstaty, tak i k úplnosti a věcné správnosti přehledu pohledávek za majetkovou podstatou a pohledávek jim na roveň postavených, stejně jako k rozsahu, v jakém již byly v průběhu insolvenčního řízení uspokojeny (§ 304 IZ). Odvolatel namítal, že částka určená k rozvrhu mezi věřitele měla být použita na uspokojení jeho pohledávky za majetkovou podstatou – pojistného. Tuto námitku však mohl vznést nejpozději ve lhůtě k podání námitek proti konečné zprávě, neboť pravomocným schválením konečné zprávy dojde již k definitivnímu vyřešení otázky, zda bude realizován rozvrh (§ 307 IZ), anebo zda bude zbývající výtěžek zpeněžení mezi věřitele rozdělen postupem dle ustanovení § 305 odst. 2 IZ. Později již není možné konečnou zprávu zpochybňovat. Jinými slovy řečeno, jedině kdyby odvolatel svou námitku vznesenou až v odvolání proti rozvrhovému usnesení uplatnil včas kdykoliv před zveřejněním konečné zprávy, případně nejpozději ve lhůtě k podání námitek proti ní, mohl pouze a jen za takové situace v případě oprávněnosti a řádného uplatnění pohledávek z titulu pojistného dojít k jejich uspokojení přednostně před pohledávkami věřitelů, kteří jsou uspokojováni na základě rozvrhového usnesení, a to buď kdykoliv v průběhu insolvenčního řízení, nebo postupem dle ustanovení § 305 odst. 2 IZ (srov. závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.9.2016, sen. zn. 29 NSČR 71/2014, které je veřejnosti přístupné na webových stránkách Nejvyššího soudu ČR). P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné. Olomouc 23. prosince 2016 Za správnost vyhotovení: Mgr. Diana Vebrová, v.r. předsedkyně senátu