5 Cmo 24/2016-502 U s n e s e n í Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Zdeňky Šindelářové a soudců JUDr. Aleny Ježíkové a JUDr. Ivana Šišmy v právní věci žalobce R. M., bytem , zastoupeného JUDr. Petrem Zimou, advokátem se sídlem v Praze 2, Slezská 13, PSČ 120 00, proti žalovaným: 1) Ing. A. Z., bytem , zastoupenému Mgr. Janem Hrazdirou, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 15, PSČ 110 00, 2) Ing. J. D., bytem , zastoupenému Mgr. Janem Petříkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Týnská 12, PSČ 110 00, 3) Ing. Miroslavu Jestřebíkovi, nar. 3. 12. 1966, bytem Řitka, K Potokům 173, PSČ 252 03, zastoupenému JUDr. Kristinou Škampovou, advokátkou se sídlem v Brně, Pellicova 8a, PSČ 602 00 a 4) Berndu Wagnerovi, nar. 11. 10. 1966, bytem Spolková republika Německo, , zastoupenému Mgr. Bc. Pavlem Vincíkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Ovocný trh 1096/8, PSČ 110 00, o náhradu škody ve výši 619.033,50 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17. 9. 2015, č.j. 9 Cm 344/2009 – 457, t a k t o : Rozsudek Krajského soudu v Brně se z r u š u j e a věc se p o s t u p u j e Okresnímu soudu ve Zlíně jako soudu věcně příslušnému. O d ů v o d n ě n í : Shora označeným rozsudkem Krajský soud v Brně žalobu o zaplacení částky 619.033,50 Kč se „zákonným úrokem“ od 1. 1. 2004 do zaplacení zamítl (odstavec I výroku) a žalobce zavázal povinností zaplatit žalovaným 1 až 4 náhradu nákladů řízení (odstavce II až V výroku), a dále též náklady řízení vzniklé českému státu, a to na účet Krajského soudu v Brně (odstavec VI výroku). Z odůvodnění napadeného rozsudku vyplývá, že žalobou uplatněná částka představuje nárok žalobce vůči žalovaným na náhradu škody dle ustanovení § 220l ObchZ. Dle ustanovení § 220l odst. 1 ObchZ (ve znění do 30. 6. 2008) členové představenstva a dozorčí rady zúčastněných společností a znalec nebo znalci pro fúzi, kteří zpracovali znaleckou zprávu pro tyto společnosti, odpovídají společně a nerozdílně za škodu, která vznikla porušením jejich povinností při sloučení zúčastněné společnosti jejím akcionářům nebo věřitelům podle § 373 až 386. Člen představenstva nebo dozorčí rady, anebo znalec se zprostí odpovědnosti, jestliže prokáže, že jednal s péčí řádného hospodáře. Ustanovení § 194 odst. 5 poslední věty se nepoužije. Ustanovení § 66 odst. 8 až 13 zde platí obdobně. Dle ustanovení § 220p odst. 3 ObchZ se na zrušení akciové společnosti s převodem jmění na akcionáře použije přiměřeně mimo jiné i ustanovení § 220l (ObchZ). Žalobce v žalobě tvrdí, že byl v postavení akcionáře zaniklé společnosti Moravské naftové doly, a.s. v rozsahu 350 kusů akcií o jmenovité hodnotě 1.000 Kč. Společnost zanikla převodem jmění na společnost MND Holding, a.s., IČO 26288583, přičemž o převodu jmění rozhodla valná hromada zaniklé společnosti dne 28. 5. 2004. Obchodní rejstřík zapsal usnesení valné hromady dne 30. 6. 2004 a zápis usnesení byl zveřejněn v Obchodním věstníku číslo 29/2004 dne 21. 7. 2004. Valná hromada určila pro menšinové akcionáře vypořádání na jednu akcii ve výši 3.250 Kč, které žalobce považuje za nepřiměřené. Nesprávným stanovením výše vypořádání vznikla žalobci škoda. Soud prvního stupně dospěl po posouzení věci k závěru, že žaloba je předčasná, neboť právo na náhradu škody vůči třetím osobám (zde žalovaným) vzniká až pravomocným rozhodnutím ve věci o přiměřenosti vypořádání podle ust. § 220o odst. 4 ObchZ a práva na dorovnání podle ustanovení § 220k odst. 1 téhož předpisu, které probíhá u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 50 Cm 64/2004 a není dosud skončeno. Rozhodnutí o přiměřenosti vypořádání není přitom předběžnou otázkou ve smyslu ustanovení § 135 odst. 2 o.s.ř., nýbrž závazným právním základem pro uplatnění nároku těch akcionářů, kteří doposud své právo vůči nástupnické společnosti nebo třetím osobám neuplatnili. Proto v tomto případně nebyl na místě postup soudu podle ustanovení § 109 odst. 2 písm. c) o.s.ř., a proto také soud prvního stupně žalobu zamítl. Odstavce II až V výroku o nákladech řízení jsou odůvodněny ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř.; odstavec VI výroku ustanovením § 148 odst. 1 o.s.ř. Proti tomuto rozsudku podal včas žalobce odvolání, které obsahově opíral o odvolací důvod dle ustanovení § 205 odst. 2 písm. g) o.s.ř., to je, že napadený rozsudek soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Z tohoto důvodu také žalobce navrhoval, aby odvolací soud tento rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud projednal a rozhodl o podaném odvolání bez nařízení jednání podle ustanovení § 214 odst. 2 písm. d) o.s.ř. ve znění do 31. 12. 2013 (článek II, Přechodná ustanovení, bod 2. zák. č. 293/2013 Sb.), neboť dospěl k závěru, že jsou dány podmínky pro zrušení napadeného rozsudku dle ustanovení § 219a odst. 1 písm. a) o.s.ř. Dle ustanovení § 11 odst. 1 o.s.ř. se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení. Věcně a místně příslušným je vždy také soud, jehož příslušnost již není možné podle zákona zkoumat, nebo jehož příslušnost byla určena pravomocným rozhodnutím příslušného soudu. Dle § 103 o.s.ř. kdykoliv za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci (podmínky řízení). Z výše uvedeného vyplývá, že v posuzovaném případě jde o spor dle ustanovení § 220l odst. 1 ObchZ, podle kterého členové představenstva a dozorčí rady zúčastněných společností a znalec nebo znalci pro fúzi, kteří zpracovali znaleckou zprávu pro tyto společnosti, odpovídají společně a nerozdílně za škodu, která vznikla porušením jejich povinností při sloučení zúčastněné společnosti jejím akcionářům nebo věřitelům podle § 373 až 386. Použití tohoto ustanovení na případy zrušení akciové společnosti s převodem jmění na akcionáře vyplývá z ustanovení § 220p odst. 3 ObchZ. S ohledem na shora uvedené se odvolací soud zabýval otázkou, zda k projednání a rozhodnutí této věci je věcně příslušný krajský soud jako soud prvního stupně. O věcné příslušnosti v této věci přitom nebylo rozhodnuto vrchním soudem dle ustanovení § 104a o.s.ř. a věcná příslušnost krajského soudu nebyla založena ani takovým rozhodnutím soudu, z něhož by vyplývalo, že příslušnost již není možné zkoumat. Řízení v této věci bylo zahájeno dne 15. 6. 2009, otázku věcné příslušnosti je tudíž třeba řešit dle ustanovení § 9 o.s.ř. ve znění účinném k uvedenému datu, to je dle zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění zák. č. 7/2009 Sb. Pokud jde o věci, k jejichž projednání jsou příslušné krajské soudy v prvním stupni ve věcech obchodních, ustanovení § 9 obsahovalo v odstavci 3 písm. a) až w) taxativní výčet těchto sporů provedený odkazem na hmotněprávní úpravu. Ustanovení § 9 odst. 3 písm. r) s výjimkami uvedenými v bodech 1 až 6 pak stanovilo věcnou příslušnost krajského soudu jako soudu prvního stupně ve sporech mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti z dalších obchodně závazkových vztahů, a to včetně sporů v o náhradu škody a vydání bezdůvodného obohacení. V posuzovaném případě však o žádnou z věcí vymezených v § 9 odst. 3 o.s.ř. (ve znění k datu podání žaloby) nejde, a to ani dle ustanovení § 9 odst. 3 písm. b), g) ani h) o.s.ř. Tuto věc nelze pod žádné z uvedených ustanovení o.s.ř. podřadit, zejména když žalováni jsou nejen členové představenstva, resp. bývalí členové představenstva, ale též znalci, přičemž nejde ani o žádný v zákoně vymezených právních vztahů. Odvolací soud odkazuje též na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. února 2014, sp. zn. 25 Cdo 2706/2012, kdy Nejvyšší soud rozhodoval v obdobné věci o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Brně jako soudu odvolacího, přičemž v prvním stupni rozhodoval Obvodní soud pro Prahu 10. Protože - s ohledem na výše uvedené - odvolací soud zjistil, že v daném případě rozhodoval věcně nepříslušný soud, napadené rozhodnut Krajského soudu v Brně zrušil a věc postoupil soudu věcně příslušnému (§ 219a odst. 1 písm. a/, § 221 odst. 2 písm. b/ o.s.ř.). P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. V takovém případě je možno odvolání podat ve lhůtě do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu ČR v Brně u Krajského soudu v Brně. Olomouc 9. 2. 2016 Za správnost vyhotovení JUDr. Zdeňka Šindelářová v.r. předsedkyně senátu